thesis - Theses

ysy jako je srst, ocas, rohy, drápy, kopyta apod. I u nekřesťanských kultur bývají popisováni
démoni, obludy či ďáblové, kteří trestají provinilce nebo naopak představují pro
člověka pokušení v podobě krásné ženy. V Egyptě požírala provinilce v zásvětí obluda
Ammut, která měla rysy krokodýla, lva a hrocha, v mezopotamské kultuře se objevují
bytosti s dravčími rysy. V islámu existuje ďábel zvaný Šajtán, který rovněž nese zvířecí
atributy, ale také svůdci, démoni ghúla, beroucí na sebe podobu krásných žen.
V knize Genesis ďábel pokouší Evu v podobě hada. V Bibli můžeme rovněž najít zmínku
o Lilit, ženském netvoru, která byla první ženou Adama, načež se proměnila v démona.
Nový zákon ďábla nepopisuje, setkáváme se s ním však nepřímo v pokušení Ježíše a jiných,
nebo bývá vyháněn z těl posedlých. 1 V literatuře i výtvarném umění středověku
bývá ďábel líčen jako nestvůra se zvířecími rysy. Setkáváme se však i s příběhy, kdy se
člověk, ve své bezmezné touze, upíše ďáblu. 2
Iluminace ze 13. století. Řecký kněz Theofil uzavírá
smlouvu s ďáblem. Podle staré legendy byl sesazenému
knězi znovu vrácen jeho úřad, když prodal
duši ďáblovi a zapřel Krista a Pannu Marii.
Stránka z knihy Codex Gigas,
13. Století.Obsahuje 320 pergapergamenových
folií o průměrném
formátu 890 x 490 mm.
Úzkost středověkého křesťana na sebe brala formu strachu ze smrti a posmrtného utrpení.
Smrt ve středověkém umění nabývá personifikované podoby. Nejznámější zpodobnění
smrti představuje kostra s kosou. Pomíjivost byla zdůrazňována zpochybňováním
významu pozemského života, vyzdvihováním chatrnosti těla
______________________________
1 ECO, Umberto. Dějiny ošklivosti. 1. vydání. Praha: Argo, 2007. 455 s. ISBN 978-80-7203-893-0.
2 Tamtéž
28