thesis - Theses

1. 2 O komplexech
Za zdroje psychických potíží, například neuróz, bývají považovány psychické konflikty,
protichůdná přání, tendence, potřeby a motivy nebo frustrace. Za těchto podmínek
vznikají komplexy, které Jung označuje za shluky asociací, psychologické obrazy, které
mají bolestivý, traumatický nebo velmi citově zabarvený charakter. Komplexy mají se
svou danou energií tendenci utvářet malé osobnosti. Mají určitý druh těla a narušují
fyziologické pochody jedince. Umí zasahovat do našeho vědomí a ovlivňovat naše chování.
Umí narušit původní úmysl člověka, který pak reaguje jinak nebo v rozporu se záměrem.
Komplexy mají tendenci jednat, jakoby disponovaly určitým množstvím vůle. Za jistých okolností
se komplexy stávají viditelnými a slyšitelnými. Dochází k personifikaci komplexů, která
může být patologickou. Například ve snech nebo uměleckých dílech se mohou komplexy zjevovat
v personifikované formě a člověku se někdy podaří dosáhnou toho, že se stávají viditelnými
i v bdělém stavu a nemusí být vždy nutně patologickým stavem. 1 V případě, kdy jedinec
nedokáže rozlišit, že se nejedná o reálnou skutečnost vnějšího světa, nýbrž pouze o jakési
vizualizace vnitřních obsahů, ocitá se v psychotickém stavu.
V psychologii našeho nevědomí existuje mnoho postav nebo bytostí. Jednota našeho vědomí
je iluze. Člověk se mnohdy ocitá ve stavu rozpolcenosti a odehrává vnitřní boj
s vetřelcem, jímž je ve skutečnosti rovněž on sám. Je obtížné přijmout tuto skutečnost. Prošla
jsem dlouhým obdobím vnitřních rozporů, pokoušela jsem se střídavě ztotožnit vždy
s jednou osobou, jejíž existenci jsem si ve svém vnitřním světě zřetelně uvědomovala. Vždy
se ale objevily další, které zastávaly odlišná stanoviska a vystupovaly proti mně. Jednou jsem
se cítila jako stará žena, slabá, unavená, racionální a ovládající své pudy. V zápětí jsem se
proměnila v dítě, které oplývalo energií, hravostí, zvědavostí a bez zábran realizovalo své
touhy. Nerozuměla jsem této rozpolcenosti a považovala ji za cosi chorobného. Chybělo mi
pevné centrum, byla jsem dezorientovaná. Vytvořila jsem konflikt mezi odlišnými vnitřními
osobnostmi a domnívala se, že jednota spočívá v rozhodnutí se pro jednu z nich. Teď věřím,
že harmonie může člověk dosáhnout jedině nastolením míru, přijetím všech. Harmonie nespočívá
v jednostranné čistotě, dobrotě, lásce, kráse, aktivitě, a nevím čeho všeho, co běžný
člověk považuje za synonyma spokojeného žití, ale v jednotě dobra a zla, lásky
______________________________
1 JUNG, Carl Gustav. Analytická psychologie. 2. vydání. Praha: Academia, 1993. 205 s.
ISBN 80-200-0480-7.
14