německá humanitní studia - ESF - Katedra germanistiky

ádání v období baroka či systematická pojednání o německé gramatice od J. C. Gottscheda a
J. C. Adelunga. Pozornost bude věnována vzniku srovnávací a historické gramatiky, nástupu
mladogramatiků, vývoji lingvistické geografie a dalším vývojovým etapám germánské
filologie.
Předmětem seminářů je četba a rozbor vybraných lingvistických textů, jež reprezentují vývoj
německé lingvistiky ve 20. století. Probírána budou následující témata: Karl Bühler a Pražský
lingvistický kroužek, Leo Weissgerber a obsahově založená gramatika, Dieter Wunderlich,
Manfred Bierwisch, textově lingvistická a soziolingvistická tradice.
Literatura:
Paul, Hermann: Prinzipien der Sprachgeschichte. Tübingen, 1970.
Humboldt, Wilhelm von: Schriften zur Sprache. Stuttgart, 1973.
Schleicher, August: Sprachvergleichende Untersuchungen. Frankfurt am Main 1983, unveränd. Nachdr. d. Ausg.
Bonn, König, 1848 u. 1850.
Gardt, Andreas: Geschichte der Sprachwissenschaft in Deutschland. Vom Mittelalter bis ins 20. Jahrhundert.
Berlin – New York, 1999.
Polenz, Peter von (1994): Geschichte der deutschen Sprache. Band II. Berlin - New York.
Polenz, Peter von (1999): Geschichte der deutschen Sprache. Band III. Berlin - New York.
Helbig, Gerhard (1973): Geschichte der neueren Sprachwissenschaft. Leipzig.
Bühler, Karl: Sprachtheorie. Die Darstellungsfunktion der Sprache. Stuttgart 1965.
Eschbach, Achim (ed.).: Bühler-Studien. 2 Bde. Frankfurt/M.1984.
Weissgerber, Leo: Das Problem der inneren Sprachform und seine Bedeutung für die deutsche Sprache. In:
Germanisch-romanische Monatshefte 1926.
De Beaugrande, Robert-Alain; Dressler, Wolfgang U.: Einführung in die Textlinguistik. Tübingen 1981.
4.5. Modul Srovnávací religionistika a judaistika
24. Úvod do religionistiky př+sem
V prvních pěti úvodních dílčích přednáškách je zprostředkován úvod do studijního oboru
„religionistika“. V rámci tohoto úvodu jsou jednak specifikovány styčné body a diference
mezi religionistikou a blízkými vědními obory jako teologie, filozofie a dějiny náboženství,
jednak nastíněny základní teoretické modely a metody, které umožňují systematický vědecký
výzkum v rámci religionistiky. V dalších sedmi navazujících přednáškách je převážně
diachronním přístupem zprostředkován základní přehled vývoj jednotlivých náboženských
systémů.
1. Vývoj vědního oboru „religionistika“. Problémy ohraničení oboru a stanovení metodologie. Předmět
výzkumu.
2. Kontroverzní modely: Dějiny náboženství kontra fenomenologický přístup.
3. Polymetodologické přístupy k religionistice I: sociologie, etnologie, antropologie, geografie.
4. Polymetodologické přístupy k religionistice II: psychologie, filosofie , filologie, estetika.
5. Religionistika versus teologie.
6. Kořeny náboženství. Animismus. „Zaniklá“ a „současná“ náboženství.
7. Antické náboženské systémy. Problematika mýtu.
8. Vznik monotheistických systémů I (Židovství)
9. Vznik monotheistických systémů II (Křesťanství)
10. Islám. Pozdní forma monotheismu.
11. Vznik asijských náboženských systémů I
12. Vznik asijských náboženských systémů II
Literatura:
Figl, Johann: Handbuch Religionswissenschaft. Innsbruck 2003.
Hock, K.: Einführung in die Religionswissenschaft. Darmstadt 2002.
Michaels A. (ed.): Klassiker der Religionswissenschaft. München 1997.
Rudolph K.: Geschichte und Probleme der Religionswissenschaft. Leiden u. a. 1992.
Stolz, F.: Grundzüge der Religionswissenschaft. Göttingen 1988.
Zinser, H. (ed.): Religionswissenschaft: eine Einführung. Berlin 1988.