německá humanitní studia - ESF - Katedra germanistiky

k idealismu) až po smrt Hegela. Nastíněny by měla být konsekventně probíhající historie
problému, která má svůj počátek ve filozofii Kanta a vede přes Fichteho a Schellinga až
k Heglovi. Průběh nebude chápán ve smyslu „Besserungsgeschichte“ (Richard Kroner), nýbrž
budou vyzdviženy samostatné systematické přednosti filozofů. Na konci přednášky
nahlédneme do novokantismu, který lze nejsnáze považovat za dědictví německého
idealismu.
Literatura:
Auszüge aus zentralen Texten von Kant (Kritik der reinen Vernunft), Fichte (Wiisenschaftslehre), Schelling
(Wiisenschaftslehre) und Hegel (Phänomenologie des Geistes)
Nicolai Hartmann: Die Philosophie des deutschen Idealismus. Berlin 1974 (3. Auflage)
Gerhard Gamm: Der Deutsche Idealismus. Reclam, Ditzingen 1997,
Rolf-Peter Horstmann: Die Grenzen der Vernunft. Eine Untersuchung zu Zielen und Motiven des Deutschen
Idealismus. 3. Aufl. Verlag Klostermann, Frankfurt/M. 2004
8. Teorie poznání a jiné epistémy
„Všichni lidé touží od přírody po vědění“, zní známá věta, která uvozuje Aristotelovu
„Metafyziku“. Ostatně v rámci filozofické tradice lze neustále nacházet odpovědi na otázku,
co vlastně vědění nebo poznání je a jak k němu můžeme dospět. Tyto otázky a problémy se
týkají jak bytí tak také možností lidského poznání. Přednáška umožní vhled do otázek a
postojů teorie poznání. Přitom bude brát v potaz také kritiku teorie poznání, která měla své
místo mimo jiné v rámci hermeutické filozofie 20. století. Kromě toho budou představeny
modely jiných epistémů (vitalistický, religiózní, okultní, esoterický), kde lze k poznání dospět
jinou než racionálně-teoretickou cestou. Na konci by měla být zodpovězena otázka, zda a jak
mohou být tyto modely popsány a vyzkoušeny pomocí instrumentáře filozofie.
Literatura:
Peter Baumann: Erkenntnistheorie. Stuttgart 2006.
Gottfried Gabriel: Grundprobleme der Erkenntistheorie. Von Descartes zu Wittgenstein. Stuttgart 2008.
Walter Hirsch: Platons Weg zum Mythos. Berlin 1971.
Alan Musgrave: Alltagswissen, Wissenschaft und Skeptizismus. Stuttgart 1993.
Nicolas Rescher: Die grenzen der Wissenschaft. Stuttgart 1984.
Bernhard Irrgang: Lehrbuch der Evolutionären Erkenntnistheorie. München 1993.
Ulrich Krohs (Hrsg.): Philosophie der Biologie. Frankfurt/Main 2005.
Mahner/Bunge: Philosophische Grundlagen der Biologie. Heidelberg 2000.
Gerhart Vollmer: Biophilosophie. Stuttgart 1995.
Michael Weingarten: Organismen – Objekte oder Subjekte der Evolution. Darmstadt 1997.
Studijní opora: Krappmann (reader)
9. Úvod do filozofie jazyka
Pravděpodobně žádná z oblastí filozofie 20. století se neformovala tak, jako filozofie jazyka.
Zároveň označuje ´linguistic turn´ ve filozofii jazyka změnu paradigmatu, který dnes musí mít
každá reflexe teorie či metody v humanitní, kulturní a sociální na zřeteli. Na druhé straně je
reflexe jazyka stará jako filozofie sama. Otázky, které přitom stojí v centru, se v průběhu
historie změnily jen nepatrně: Co je vlastně jazyk? Co děláme, když mluvíme a co lze provést
pouze pomocí jazyka? Jak je možné se pomocí jazyka dorozumět? Co je význam slova? Jaké
souvislosti stojí mezi jazykem a myšlením, myšlením a světem? Jen náš jazyk vůbec schopen
adekvátně promítnout realitu? Vycházeje od klasických problémů a tradic filozofie jazyka až
po nejdůležitější jazykově filozofické směry 20. století jako je analytická filozofie,
fenomenologie, hermeneutika, strukturalismus a dekonstrukce budeme chtít v semináři tyto
otázky pomocí vybraných textů zodpovědět.
Literatura:
Bermes, Christian: Sprachphilosophie. Freiburg Alber 1999.
Borsche, Tilman (Hg.): Klassiker der Sprachphilosophie. Von Platon bis