51 - Medvik

5ii
spdlku. E. vydal samostatný svazek "Básní", jež dedikoval svému vychovateli
musejnímv biblíotekáři Vrťátkovi. Jsa povýšen 8. listopadu 1868 za doktora
lékarshí, stal se sekundárním lékařem ve vše ob. nemocnici a puzději asistentem
v č. porodnici. Na to přijal místo vychovatele u ruského barona Dervisa, s jehož
dvěma syny v I. 1875-81 mnohé cesty konal po Rusi, Švýcarsku, Italii a Francii
a osvojil si dokonale ruštinu a frančinu. V Nize nákladem bar. Dervisa zřídii
český orkestr, řízený Kar. Bendlem a v Paříži stal se jednatelem české besedy
v Palais Royal, kde scházeli se Brožík, Hynais, Ondříček atd. V letech 1871--73,
1875--79 a částečně 1881-83 dleli v cizině. R. 1883 usadil se v Benešově jako
prakt. lékař. Téhož roku zvolen za skup. Benešovskou do sněmu jako samostatný
kandidát. Při říšských volbách r. 1885 zvolen za město Benešov rovněž jako
samostatný kandidát. Když 16. května 1887 došlo ve Vídni k rekonstrukci českého
klubu následkem neblahého sporu o význam slov Dr. Riegra "o sbírání drobtů pod
stolem", vyloučeni byli Engel, Vašatý, Kounic a Grégr z klubu. V lednu 1888
sedm mladočeských poslanců říšských ustavilo se v klub a E. zvolen za předsedu.
E. v květnu pedal návrh o protokolování českých řečí. Když po nových volbách
r. 1891 poraženi Staročeši, stal se E. předsedou klubu říšských neodvislých
poslanců, jichž bylo 35. Nelze upříti, že moudrému řízení českého klubu Englem
přičísti lze, že nastal nám ve Vídni příznivý obrat a nastoupila 2. října 1895 vláda
Badeniova. V sepsání jazykových nařízení vedle Kaizla a Pacáka měl největší
účast. Když r. 1900 byla říšská rada rozpuštěna, více do sněmovny po!llaner:ké
nekandidovaI. Usadiv se v K. Varech r. 1892. vykonával tam lékařskou praxi a
stal se středem tamní Slov. besedy. Zákeřná choroba jaterní znetvořila statnou
postavu, jež každému byla známa z Brožíkova obrazu v podobě Husa. -
Nový český sněm. Almanach sněmu král. Čes. Ottův Slov. Čelakovský v Osvětě
1908. Zájmy lék. 1907 č. 9. Nár. album. Parl. Rukověť. Osvěta 1912.
Engel Josef Dr., p,rof. univ. v Praze.
* 8. března 1796 v Praze, t 17. ledna 1845 v Praze. Syn kup,ce. V I. 1815--19
studoval lékařství v Praze. Dne 3. února 1821 dosáhl hodnosti doktora chirurgie,
dne 21. srpna 1824 doktora lékařství, dne 30. října 1824 hodnosti mistra očního
lékařství. V únoru 1817 byl chirurg. praktikantem, v únoru 1818 podranlékařem
a r. 1820 druhým ranhojičem, v červnu 1822 jmenován asistentem chir. klíniky.
V březnu 1826 svěřena musuolentura theoret. chirurgie a 2. ledna 1827"na nějaký
čas také řízení chir. klíniky. Neiv. rozhodnutím ze 14. prosince 1827 jmenován skut.
profesorem theoi"et. chirurgie. Dne 3. února 1835 stal se profesorem the'lr. lékařství
pro ranhojiče. Mimo disertační práci k dosažení doktorátu Animadversiones
in curam prophylaeticam tetani traumatici, adnexa morbi hujus sanati hist,)ria.
r. 1824 uveřejnil pouze v Med. Jahrbiícher des oest. Staates Zprávu z chir. kliniky
v Praze z doby' své asistentury, nemaje snad ku psaní jiných prací dosti času, poněvadž
byl hledaným lékařem praktickým. Byl zakladatelem Matic~ české. E. hrl
postava vznešená. Přednášky jeho korrektní, systematické, svědčící o vědecké
vzdělanosti. Při výkonech operativních byl velice obezřetn,ým. klídným, skorem
bojácným. E. byl posledním samostatným profesorem theoret. chirurgie, nebof nejvyš.
rozhodnutím z 31. března 1833 byla stolíce theor. chirurgie změněna a nařízeno
profesoru prakt. chirurgie také vědu přednášeti, jak to ,bylo před r. 1808.
Weiss, Dějiny chir., Riegrův Slovník.
Erpek Antonín Dr., praktický lékař v Praze.
* 17. ledna 1843 v Soběslavi. Studoval gymnasium v J. Hradci a lékařství
v Praze. R. 1866 jako medik ve 4. roce byl činným jako asistent prof. H~rmana za
války ve vojenských nemocnicích a hlavně v šlechtické dlistojnické nemocnici
v Kinského vme na Smíchově (nyní národopisné museum). R 1868 8. dubna povýšen
na doktora. Po té byl čtyři léta sekundárním lékařem na rozličných odděleních
ve všeob. nemocnicí. Studoval, pak delší dobu ve Vídni, v Berlíně, Lipsku
a Heidelbergu. R. 1871 za války francouzské byl činným jako stipendista Krumbholzovy
nadace v nemocnicích vojenských zejména v barácích dráždanských, lipskÝch
a berlínských. Potom byl 6 let asistentem chirur'lické kliniky prof. B1ažiny.
Přispíval pracemi do Čas. lékařů a usadil se po 10 letÉ' činnosti v pražské všeob.
nemocníci jako pr.'\ktický lékař v Praze, kde těší ~e oblíbě. Byl spolupracovníkem
Eiseltovy Odborné pathologie, kam napsal ro2!ličné statě z oboru chirurgie a gvnl\ekologie;
Sněť špitální. Tá!ovitost a hnisavost krve. Infuse, transfuse krevní,
Pištěle pochvové. Do Čas. lék. napsal z oboru vnitřního lékařství, lékařství soudního
a z chirurgie, tamtéž feuilletony z cest a sice: žloutenka z neprůchodností
průtoku žlučovodného(1870), Tuberculosis pulmonum acuta (18711, Lékařská
soudní zdání (1872), Příspěvek k vysvětlení § 155. lit. a) trestního zákona se stanoviska
lékařského. Ke kasuistice vykloubení v kloubu ramenním (1873), Lékařská
zpráva z ~ynaek()ll. oddělení prof. Strenga ve všeoh. nemocnicí pražské za
r. 1876 (1877 s dr. Michlem). Riellrův Slov., Čas. lék. 1913.