You also want an ePaper? Increase the reach of your titles
YUMPU automatically turns print PDFs into web optimized ePapers that Google loves.
129<br />
ských lístavu na universitě Pražské", Mimo mnohá zaměstnání co klinický učitel<br />
a činný babič při tak velikém ústavu jako byla pražská porodnice, vydal r. 1833<br />
nákladem Matice České H. F. Paulického známou obecně lékařskou knihu. AnIeitung<br />
zu einer verniinftigen Gesundheitspflege, insbesondere WI' Landleute", v češtině<br />
pod názvem "Návod k moudrému životozpráví". Tímto způsobem nadjmenovaná<br />
kniha i pouze česky čítajícímu přístupnou a v mnohém ohledu prospěšnou se<br />
stala. Překladu tohoto roku 1850 nové lidu vydání (Domácí lékař) potřebí bylo.<br />
Zároveň sluší podotknouti, že J. v několika v Praze vycházejících časopisech<br />
českých kratší i delší pojednání z oboru člověkosloví a skoto'léčitelství uveřejňovaL<br />
S velikou pilností též vypracován jest jeho "Přehled jmen neduhův", pro české<br />
lékaře velmi užitečnou terminologii obsahují~í. Že se J. i se srovnávací gramatikou'<br />
obíral, osvědčují mezi jiným pojednání jeho v Preslově všenaučném časopisu "Kroku"<br />
(I. díl, 65) "O Sanskritu", jakož i jeho Výtah grammatický z Nabla k libému<br />
srovnání s vlasteneckou řečí (Krok I., str. 75). O upřímné lásce jeho k vlasti a národnosti<br />
svědčí článek jeho v Kroku "Kdo činí, kdo ·trpí křivdu?" (1822). Universita<br />
Pražská tím ho poctila, že ho pro r. 1839 za rektora zvolila. Po něm následoval,<br />
což v letopisech universit málo se přihodilo, v akademické hodnosti této<br />
bezprostředně bratr jeho slovutný lexikograf Josef Jungmann z fakulty filosofické.<br />
R. 1841 poctěn v uznání mnoholetých zásluh od cís. Ferdinanda titulem cís. rady.<br />
R. 1849 vyznamenán ryt. křížem řádu Leopolda a r. 1850 následkem toho povýšen<br />
v stav rytířský. Zároveň poslali mll některé učené lékařské spolky jako<br />
spolek ruských lékařů v Petrohradě, c. k. spokčnost lékařů ve Vídni, své diplomy.<br />
Bylf i J. jedním z prvních a nejstarších údů společnosti humanítské v Praze k zachování<br />
lidí zdánlivě mrtvých, jakož i mnoha jiných vůbec užitečných spolků.<br />
V posledních letech věku svého, když již od profesorství v dobře zas'!oužilé odpočinutí<br />
byl vstoupil, obíral se překládáním některých povídek Zschokkeových ku př.<br />
"Alamontade", pak dílem "Selbstschau" nazvaným, kteréžto vlastnoruční rukopisové<br />
se v č. mu'seu nacházejí. J. požíval všeobecné vážnosti za příčinou mnohaletého,<br />
všeužitečného a skromného působení,<br />
Živa 1854, Riegrův a Ottův Slov., Hirsch, Wurzbach, Cal1ísen X, XXIX.<br />
Jurenka Hanuš Dr., sta,rosta v Březnici.<br />
* 19. dubna 1831 v Kolešovicích, t 27. ledna 1882 v Březnici. Studoval<br />
gymnasium v Litomyšli, pak v Praze. Dne 25. června 1855 povýšen na doktora,<br />
načež odebral se do Polska. R. 1856 usadil se v Březnici. R. 1857 vykonal zkoušku<br />
jako magister porodnictví a 1859 zkoušku chirurgickou. R. 1866 byl v Skutči, kdež<br />
zuřila cholera, r. 1876 působil v Srbsku co plukovní lékař. R. 187& zvolen za měšfanostu.<br />
Byl důvěrným přítelem Bož. Němcové. Přepracoval do češtiny "Z říše<br />
ovzduší", jež zaslal Dr. Grégrovi do Matice lidu a přeložil 3 z Hálkových povídek<br />
do němčiny. V rukopise zanechal Krev 'lidská, dílo přírodozdravovědecké a veselohru<br />
Černajev v Praze. Přispěl do Časopisu lékařů články Naříznutí tepny pramenní,<br />
Hrbolek bodný 1864, Makrobiotika čínská 1873, a Dvě sobě odpovídající z.dání a<br />
superarbitrium (1865). Mladý medik J. bydlel se SVGU matkou v domě pod Emauzy,<br />
kam se v říjnu 1854 přestěhovala B. Němcová. J. se svým přítelem E. Holubem<br />
byli vítanými druhy Fričovy družiny. J. V. Frič vzpomíná na ně po letech vřeleji<br />
než ostatní: "Sami přih'1ásili se ke mně, milý, nezapomenutelný tovaryš kandidát it<br />
lékařství Em, Holub a s ním i hřmotný, mnohomluvný starý kamarád Jurenka. ~<br />
Oba sice pero nenamočili, ale brali vřelý podíl na našich poradách i potírali<br />
s velikou opravdovostí, jeden klidným vtipem, druhý přímo vyzývavým posměchem<br />
brzké mé literární protivníky." J. chodíval k Němcové denně s Č. Bendlem,<br />
a oba byli s ní známi z celého kruhu nejdůvěrněji. Němcová hostila přátele<br />
čajem, koláčky', když zbyly od chudého oběda, občas i doutníkem ... Jurenka<br />
stal se jejímu srdci drahým. Jeho smělé, bezohledné vystupování, rozhodné a povýšené<br />
soudy jí imponovaly. Kořila se jeho energickému duchu a podlehla vášnivému<br />
citu k muži, jenž naposled - vzbudil v ní sen o věčné, věrné, vzájemné'<br />
lásce, provázené i idealním přátelstvím a mocným povznesením splynulých duší.<br />
Přátelttm zdál se J. často drsný, rozmarný. Stěžovali si naň, n'evěřili, že bude<br />
jednou velkým mužem a dívali se nepříznivě na jeho styk s Němcovou. Ohéral<br />
mluvil příkře proti němu a N. neviděla slabých stránek zbožňovaného muže.<br />
Zdá'! se jí hercem, jejž lásku k ní rozohní k velkým, smělým činům.<br />
Jurenkův cit byl z počátku sice vášnivý a opravdový, ale ochladl brzo. Němcová<br />
pozorovala s hlubokou bolestí, jak se jí odcizuje, lnula k němu tím vášnivěji,<br />
snášela trpělivě jeho rozmary, ale v únoru 1855 musila si přiznati, že se její poslední<br />
pokus, najít hrdinu svých snů stroskota1. Rozchod s Jurenkou působil jí<br />
krutou bolest. Stýkala se s ním sice ještě, J. obstarával jí pochůzky, zůstával jí<br />
stá'le na venek oddaným přítelem, ale pomýšlel na odchod z Prahy. Chtěl dokonce<br />
jednu chvíli odejít do Krymské války k ruskému vojsku jako lékař, a Němcová<br />
ve své oddanosti k němu sháněla mu informace k provedení tohoto plán~.<br />
Ottův Slov., Urbánkttv Věstník 1882, Tille, B. Němcová.<br />
9
Change language