51 - Medvik

112
als Krankenheitsursache (Vídeň a Lipsko 1911, str. 207), Dietétika věku kmelského
(Lék. rozhL 1912), Klimatische Einfliisse im Lichte der Statistik (Wien. klín.
Woch. 1909), Ueber Verkuhiung (BL f. klin. Hyurothcr. 1900). Vedle toho napsal
mnoho úvah, kritik, přehledu literárních, širší zprávy o českých a polských sjezdech
'lékařských. Přeložil životopis Jana Ev. Purkyně ou Hedenhaina. Dále vydal
s prof. Thomayerem populární Slovník zdravotní (v Praze u Otty, 2. vyd.).
Psal četné stati do Živy (Raýmanovy a M.arešovy). Nové směry v léčeni chorob
infekčních (I.), Staré a nové léčení (11.),Příčiny a podmínky chorob infekčních (III.),
Horečka (1911). Ch. byl též spolupracovníkem Ottova Slovniku Naučného. Dále
podal do Pražské llidové revue 1913 pojednáni o trávení, do Ženského světa 1913
Význam cviku tělesných, do Zvonu V. a cílech a významu české práce vědecké
vedle úvah a článku v kulturní příloze Národních Listů, Zvonu, Lumíru, Zdraví
Lidu, Světe zoru, Osvěty a j. Články cestopisné a turistické vzpomínky uveřejňoval
v Časopise turistů, Alpském' věstníku, Lumíru, Zlaté Praze a j. Črty turistické "Na
horách" vydal na Smíchově tiskem Neuberta. Ch. je horlívým alpinistou a místopředsedou
"Svatoboru". Od r. 1878-89 byl redaktorem Čas. lékařů a za nedostatku
spolupracovníků vyplňoval přemnohé číslo sám svými pracemi, přehledy a úvahami.
Obětavým redigováním spolkového časopisu pre kázal 1ékařstvu služby neskonalé.
Ch. napsal do Čas. lék. tyto statě: a míslech klimatických (1869), Hluchota
vyléčena elektřinou (1870), Horečka omladnic, Vyhnisání brzlíku, Krup
hltanu, Albuminuric (1871), Haematoma vuilvae (1872), Poranění břicha s výhřezem
přepony, K elektrotherapíí (1877), Neštovice pravé, v době usýchání nová
errupce osutiny; smrt (1879j, Ke dnúm svatodušním 1880 (úvaha literární) 1880,
Zhojitelnost a léčení tuberkulosy plicní (Zpracování přednášek Jaccoudových).
Léčení thermá!ní a klinické vzhledem k luberkulose, Tuberkulosa (1881), Vasomotorická
neurosa vaastní klimakteriu (1882), a therapii tuberkulosy, Horské
ponebí (1883), Horské ponebí při tuberkulose vleklé za doby zimní, a salicylanu
sodnatém, Prof. Viktor Felix Szoka'lski Klimatotherapie tuberkulosy
plicní (1884), Příspěvky k balneotherapíí (1885), Literární činnost učitelských sil
c. k. české fakullty lékařské od října 1883 do října 1886 (1886) Čas. č. lékařův
od r. 1862 do r. 1886. Literární přehled (1887). Řeč při jubilejní schůzi na počest
251etého trvání Spolku č. lékařuv. Klimatotherapie chronické tuberkulosy plicní.
Odpověď dr. Brehmerovi v Géirbersdorfu _(1887). Česká akademie věd. V. Sjezd
lékařů a přírodozpytců polských ve Lvově (1888). Otrava kafrem (1889). Účinek
fenolového hydroxylu (1890). Antipyrésa (1891). Do feuíIletonu uložil tamže Listy
z výstavy světové v Paříži (1867). Listy z Paříže (1869). Vzpomínka na dr. Fr.
Novotného (1879). Vojcíech Oczko (1882). Metafysika (ukázka ze spisu prof. Szokalského).
Sborník lékařský 1. sešit (1885). Cestou lázněmi, Chýžice, Soden, Wiesbaden.
Emže. Cáchy. Vichy. The royal nationaf Hospital for Consumption na
ostrově Wightu (1886), Ukázka ze spisu S. A. D. Tissot von der Gesundheit der
Gelehrten. Význam produktů pathogenních mikrobu (1886). Lázně Mšené u Bu·
dyně (1904). Prof. dr. Boh. šl. Jiruš (1901). K ref,>rmním snahám v medikomentosní
therapíí (1905), Nastuzení (1907), Klimatické účinky ve světle statistiky (1909),
Odpověď ku kritice p. dra. K. Zikmunda (1909), Poznámky ku článku: Vliv
povětrnosti na úmrtnost lidskeu (1911), K padesátiletí "Časopisu lékařů českých"
(1911).- Ch. je mim. čleaem české akademie a 'lékařských spolků slovan·
ských, jsa předním pěstitelem styků českoslovanských, jmenovitě česko-polských.
Je dopisujícím členem Towarz. przyjacíel nauk v Poznani, balneologického
spolku v Oděse, Tovarz. lekarskiego ve Varšavě a čestným členem Sboru liečnika
v Záhřebu, Spolku čes. mediků v Praze, a Spolku lékařů v Benešově, čestným občanem
Jezerska v Korutanech a čestným členem Slov. pIan. društva v Lublani. Mimo to jest
organisátorem ve spolkovém životě lékařů českých. Osvědčil se hlavně o sjezdech
českých i po(lských přírodozpytcův a lékařů. Za své zásluhy vyznamenán ryl.
J.řížem řádu císaře Fr. Josefa. Ottův Slovník, Národní Album.
Chodounský Rud. Dr., prakt. lékař v Č. Budějovicích.
* 3. list. 1883 v Selčanech. Promoval 16. června 1908. Byl do 15. března
r. 1912 sekundářem zem. nemocnice v Olomúci. Od 1. dubna do 1. června 1912
byl externistou všeob. nemocnice v Praze, od 1. června 1912 vykonává praxi v Bu·
dějovicích a je asistentem v sanatoriu Dr. Růžičky..Test asistenčním lékařem
v záloze u 8. hulán. pluku. Do Č. č. l. napsal 1911 Příspěvek ku studiu primarních
kankroidů uteru. '
Chocholka Eman. Dr., lékař choo-ob ledv., měchýř. a pohlav. v Praze II.
* 24. list. 1879 ve Volyni. Promoval v Praze 1. července 1903. Byl sekundářem
českého ·dermat. oddělení všeob. nemocnke v Praze. Napsali Therapie
zbytnosti prostaty. V Čas. č. l. uveřejnil Pokusy o novou therapii cystitidy. Případ
prostatitidy s obrovským nádorem zhojený Roentgenem (1908). .Je dopisujícím
členem A&sociat. fran~aise ďUrolollie a D. Gesell. fiir Urolollie.