51 - Medvik

78
Ale brzy se našly staré dvorské dekréty, na jichž základě zapovídalo se H-ovi
odbývání kursů až i pod ztrátou diplomu. H. musí! k veIJ.ikému žalu posluchačů
nechati kursů, a1e těše se z podpory referenta Nádherného, který nové škole lékařs)l:é
v Praze klestí! cestu, ustanoven 1845 za vrch. lékaře klinického oddělení
pro prsní nemocí a za docenta. Brzy ustanoven za ,mim. profesora nemocí prsních
a nauky o auskultaci a perkusi. Takto se utvořila v Praze jakási filiálka
školy vídeňské. Posluchačů valně přibývéljlo, ba i nemalá část lékařů skoro ze
všech známých universit, kteří do Vídně putovali, také zde se ,stavěla. Mnozí tu
i na několik měsíců uvázli a čím dále tím větší díl v Praze déle setrval nežli ve
Vídni. Anat. pathologický ústav, kliniky prof. Oppolzera, Hamerníka a Pithy a
posléze porodnice byly střediskem těchto zde jindy neznámých posluchačů a l.ak
se jméno těchto učitelů rozneslo po celém učeném světě. R. 1848 H. beze všeho
přičinění uveden do říšského sněmu, kdež věrně přidržel se české pravice. R..
1849 převzal druhou medicinskou kliniku a stal se řád. profesorem. čtení jeho
pc tkala se s nesmírným účastenstvím. Navštěvována byla od studujících a lékařů
domácích s velikým počtem lékařů z celého světa. Jediná věc scházela k dovršení
blaho plodné činnosti jeho, totiž aby připuštěn byl za examinátora ku rigcrcsům.
Učitelský sbor, uznávaje tento nedostatek, žádal u ministerstva o přij~tí
jeho do zkušební komise, ale ministr kuHu hr. Lev Thun na ujmu vědy zamí~l
tuto žádost. Jakmile viděti bylo, že H. netěší se z přízně ministra, strana
jeho odFůrců jala se strojiti proti němu všeliké pikle. Mnozí záviděli mu rostoucí
jeho pověst ve světě vědeckém, následkem níž do Prahy přibývalo lékařů ze
všech končin světa (Němec, Rusi, Anglie, Ameriky a j.) se zvláštním poukázáním
kjeh(l stolici. V městě počaly obíhati až směšné klepy o H. a jeho veřejné nešehnosti
k učení katol. církve. To dotklo se slabé stránky ministra Thuna a když
r. 1853 profesorský sbor lékařské fakui1ty Ha. za proděkana vyvolil, nepřišlo potvrzení
této volby a ke konci roku objevila se z čista jasna ministerská ordonance,
která ho z profesury sesazovala bez všeho udání nějakých ddvodů. Že se
to stalo na základě zmíněných klepů, to vyznal hr. Thun jemu později do očí.
Jak ministr ordonancí tou pražské fakultě posloužil, jest vůbec známo. Souhlasíf
to s celým jeho úřadováním. Od té doby, co mu zamezeno učitelské působení,
odda'l se zcela lékařské praxi a v tomto oboru požíval prvního jména, v Praze.
Ostatně sláva jeho ve vědeckém světě neutrpěla odstraněním jeho z profesury,
ano r. 1855 došlo ho pozvání za prof. prakt. léll:ařství do St. Louis v sev. Americe,
kterého sice nepřijal, ale nicméně v katalogu této university na ten rok zanešen
co klinický profesor. R. 1856 byl od anglické vlády vyzván, aby p:>dal své
mínění stran očkování neštovic, které by pak podáno bylo do par'lamentu co
předloha. Toto své dobré zdání H. vydal tiskem i jest přijato v modrou knihu angL
parlamentu a přeloženo do všech známých řečí. R. 1861 zvolen od města Tábora
do sn,ěmu, kdež věrně kráče! se stranou národní. Vůbec hlásil se vždy upřímně
a horlivě k národu, z něhož vyš~l, třeba neblahé dosavad okolnosti nepřipouštěly,
aby literárnč pro vědu byl působil jazykem mateřským. Veškeré své spisy, k vůli
domnělému většímu rozšíření zásad v nich vyslovených, psal H. jazykem německým,
z nichž jsou tři cHla samostatná, totiž Physiologisch pothologische Untersuchungen
uber die Erscheinungen an den Arterien u. Venen (1847 v Praze),
Die cholera epidemica (1850), Das Herz u. seine Bewegun~, Beitriige zur Anatomie,
Physiclogie u. Pathologie des Herzens, Herzbeutels u. BrustfeHes (1858),
Z pojednání v rozličných časopisech roztroušených uvádíme co důležitější tyto:
ůber Tal,lbheit u. halbseitige Gesichtslamung im Verlaufe der Tuberkulose (Zeitschríft
der k. k. Gesellschaft der Arzte in Wien 1844), Beobachtungen uber das
Vorkommen von Gerauschen in der Herzge~end u. ihre wahrnembaren Bedingt:ngen
(1845), ůber die Obliteration des Anfangsstuckes der absteigenden Aorta
(Prager med. Vierteljahrschríft 1844), Zur Pathologie und Diagnose des Typhus
(1846), Ůber den Mechanismus, nach welchem die venosen u. arteriosen Klappen des
Herzens geschlossen werden und nach welchem die Tone der Herzge-
Rend entst"hen (1847 a 1848), uber díl' VerhiiJtnisse des Umfanges und
der Pulsationen peripherischer Arterien bei Obliteration der betreffenden
Stamme (1848), Ůber die Diagnose der Verengertln~en am Herzen (1849),
Ůber e~nige Verha1tnísse der Venen, die VorhOfe u. Kammern des Herzens u.
uber den Eínfluss der Contraktionskraft der Lunl!en u. der Respirationsbewel!ungen
auf den circulationsapparat [1853), Die an Herrn Alex Groux beobachtete
F:issur am Sternum (Wiener med. Wochenschrífť 1853), Gutachten uber die Vaccination
(1856) od Dr. Podlípského do češtiny přcloženo v Domácím lékaři 1859.
Jmenujeme.li .H. vrstevníkem nové lékařské školy vídeňské, nerozumíme to
v ten smysl, jakoby se přísně držel v mezech jejího učení, ničím samostatně k dalšímu
obohacení vědy nepřispěv. Spisy jeho zavírají v sobě mnoiství nových náhledů
a zásad od něho vyřknutfch, kte'ré veřejným soudem stvrzeny, od těch