51 - Medvik

75
Hacker Anton Dr., panský lékař ve Lnářích.
R. 1854 v Praze promoval. Byl lékařem r. 1865 ve Voselci. Do Čas. lék.
přispěl r. 1865 článke'm Tři případy vykloubení ramene.
Haering Vladimir Dr., prakt. lékař na Vinohradech, Korunní 50.
* 24. června 1882 v Benešově, kde otec jeho MDr. Vladimír byl lékařem
(* 25. list. 1850, t 26. února 1900). Povýšen v Praze 29. února 1908 na doktora.
Ryl externistou ve všeob. nemocnici. Zařaděn u vojska v hodnosti desátníka. Jest
1. sekundářem chir. oddělení v okr. nemocnici Vinohradské. Do Č. č. t napsal
s dr. Al. Záhořem Tuberkulosa srovnaná statisticky podle ~ateriálu českého ú-
stavu pathologického (1907). Když vypukla r. 1912 válka na Balkáně, odebralI se
na bojiště.
Hachla Jos. Dr., c. k. pluk. lékař u 9. pěš. pluku zem. obrany ve Vídni.
Jest internistou a hygienikem a liter. činným. Vyznamenán byl odzllakem
"signum laudis" pro zásluhy, jež si získali jako bakteriolog při tyfové epidemii
v Olomúci r. 1912. Když vypukla válka s Turky, odebral se na Balkán do Cheim·
pulu, kde meškal za líčelem bakteriologického vyšetřování cholery. Od krále
FErdinanda bulharského obdržel za potírání cholery v okupovaném území ryt.
kříž s korunou národního řádu "Mérite Civil".
Hájek z Hájku Tadeáš
(lat. Nemicus) Dr., životní lékař Rudolfa II.
* 1. října 1525 v Praze ze zámožného rodu městského, jenž už~val predikátu a
erbu, t 1. září 1600 v Praze. Vyučiv se ve své otčině latině ,a řecky i filosofií a
posllouchav matematiku a hvězdářství u Jana Hortensia a Mik. šuda ze Semanina,
povýšen 1550 14. července na bakaláře a 29. dubna 1551 na mistra svob. umění.
Zároveň obdržel povolení k veřejným přednáškám v Karolině. Chtěje od ciúncu
nových vědomostí nabýti, odebral se do Vídně, kdež pod slavným Ondř. Perlachiem
v zamilovaných vědách svých matematíce a hvězdářství se zdokonaloval.
R. 1552 studoval medicinu pod Fr. Emerichem a Wolf. Lazíem, a své spo'lužáky
k tomu naváděl, aby poslouchali matematiku, jimž on geometrii přednášel a
k vyšší matematice je zároveň připravoval. Odebral se s Pav. Dolzíem do ltalie,
povýšen v Bologníí za doktora medicíny. Seznamoval se se všemi znamenitějšími
muži, by v obcování s nimi nových nabyl vědomostí. V Miláně přijat byl od lékaře
a matematika Jeron. Cardana, který mu s ochotou spisy své k tisku chystané
ukazoval, nadarmo však žádán bylo ukázání Metoposkopiky, ježto ž~ od něho tiskem
vyjde, pověst byla dříve hlásala, a o které H. tíni. více dověděti se usiloval;
on sám o téže věci zevrubný spis sestavil, s jehož uveřejněním pouze na Cardanúv
čekal. Z toho soudil, že Cardanus o tom nic hctového nemá, pročež po návratu
do Čech vydal 1561 Aphorismos metoposcopicos, jež králi' Ferdinandovi 1.
dedikoval, o kterémžto předmětu, ač starým národúm známém, nikdo před ním souvisle
nejednat Ku knize připojil 48 obrazú lidských obličejú, při kterých zvláště
znamenal vrásky čelní, vysvětluje z nich povahu a často i osud osob těch. Mnoho
v tom ovšem přepjatého dle směru tehdejší doby, avšak i mnoho dobrého i jadrného.
Fysiognomická část této vědy mnoho přispěla Lavaterovi k vystavění jeho
soustavy. R. 1555 vrátil se do čech, kdež mu v Carolině svěřena stolice matematiky.
Aby posluchače k pěstování této vědy přiměl, měl veřejnou řeč o důleži·,
tosti geometrie a povzbuzoval Čechy k učetlí se témuž předmětu. Poukazoval
k tomu, že slavní krajané a předkové v něm již vynikali, zejména Váco Pisecký,
Hlavsa Pražský a Zikmund z Jelení, jež okrasou vlastí nazýval. Jenom 2 l1éta v ú-
řadě tom zústal. načež se oddal povolání lékařskému a spisovatelství. Překládal
Mathidlúv Herbář, jejž nákladem českých stavů 1562 vydal tiskem. V předmluvě
podotýká o obtížích, jež mu činila terminologie česká. neboť musel mnohé byliny
nolníkúm neb starým ženám předložiti, by vyzvěděl, jak v řeči obecné se nazývají.
Aby se krajanům, kteří spisy jeho vúbec chválili, ještě více· zavděčil, pokoušel
se o vyhotovení mapy země české. S některými někdejšími žáky cestoval
po Čechách a v některých kraiích již zaznamenával zeměpisnou polohu, jakóJži vzdálenost
od sebe znamenitějších míst i předložil králi práce své, nadívaje se, že se
mu od něho podj)ory dostane. Vida se v naději sklamána, a nemaje dost vlastních
prostředků, musil v pokračování v té práci ustati. Zanášeje se pak lékařstvím s velikým
štěstím, nezapomínal na astronomii, jíž se nejraději obíral. Vydal tiskem
některé astronomické rukopisy, k nimž přičinil učené poznámky. Brzy potom vydal
spis Vavř. Grylla a sladké a hořké chuti, k němuž napsal předmluvu, v které
se zasazoval proti mnohým předsudkúm z Aristotela váženým, napomínaje Učených,
aby nenásledovali slepě starých. nýbrž i ve vlastní rozum dúvěřovali. R.
1566 byl co lébř ve vojště ds. proti Turkúm. Stavové čeští, chtíce zásiluhy jeho
odměniti, povýšili ho na sněmě 1571 do stavu rytířského a jmenovali ho protomedikem
království. R. 1572 povolal ho Maximilian II. ke dvoru za životního lé-