51 - Medvik

71
vědomostmi, jež získal jako dlouholetý asistent pr'ozíravého a vážného vnitřního
klinika prof. Hally. Pro svou zběhlost ve vnitřním lékařství byl F. od svých kol-
'1egů často brán na poradu k těžkým případům v praxí. Zemřel svoboden a
učinil tyto odkazy: Svatoboru 2000 zl., Ú. M. Š. 3000 zl., N. J. Sever., N. J. Pošum.,
Sokolu v Praze, Hlaholu v Praze, pens. fondu č. žurnalistů, pens. fondu Máje,
spolku pro č. feriální osady, priv. sboru granátníků po 1000 zl., evang. ref. sboru
u sv. Klimenta v Praze, evang. ref. sboru v Libenicích a evang. tlívčímu sirotčinci
v Krábčicích po 3000 zl. Vlastenecké odkazy ty činí celkem 2'2.000 zl.
Čas. lék. 1900, Osvěta 1900,Ottův Slovník.
Galaš Jas. Heřman Agapít, vrchní ranhojič v. v. v Hranicích.
* 4. dubna 1756 v Hranicích, tIS. února 1840 tamtéž. Obrátiv se k umění
lékařskému, povýšen byl 1788 za vrch. ranhojiče, později za příručníka lékařského
u gen. štábu a vyslán do Uher, aby tam přehlížel voj. nemocnice a učitelské ústavy.
Oslepnuv, odebra!l se na odpočinek do rodiště. Pozdraviv se, obíral se stále literaturou
a skutky milosrdnými. R. 1817 založi'l obec. knihovnu ,o 1000 svazcích.
Podporoval mládež chudší a učitelstvo a odkázal jmění obci na zřízení nemocnice.
Při pracech literních přihlížel k tomu, by jimi krajany k vědomí národnosti a minulosti
své přivedl, je vzdělával a obveselil. Skládal nábožné i světské písně pro
lid, spisoval povídky a pojednání k děje-, místo-, národo- a životopisu domácímu
se vztahující, jakož i knížky obsahu náboženského, mravného a léčitelského.
Sbíral památky děje- a místopisné v jazyku českém, německém a latinském. Jeho
básně vydal přítel Tomáš Fryčaj v Brně 1813 v 5 odděleních pod zménem Muza
Moravská. V spisku tomto, jenž na Moravě vůbec znám a svého času velice
oblíben byl, třeba že v něm není vyššího básnického ducha a formální uhlazenesti,
snažil se vylíčiti G. ráz a povahu lidu moravského v písních, zvycích, žertech
a jiných kusech. Toliko litovati jest, že nesoudný vydavatel bez vědomí skladatelova
vložil do nich též některé písně nemotorné a necudné. Jak neunavně
pracoval na poli lliterním a to do poslední chvíle, tomu vyrozuměti z toho, že
sepsal výše 50 spisů, vytištěných dílem neb v rukopisu obsahu rozmanitého, totiž
lékařského, náboženského, filosofického, děje-, národo-, místo- a životopisného
a jinak poučného a kratochvílného. Z tištěných prací připomínáme II. díl Muzy
Mor., obsahující parabole a paramythie (1852), Geschichte der Stadt Weisskirchen
(1836), Tajemný dub (1803), Sjezd bohů arkadských (1828), Anatomisch··
pathoL-Beschreibung der Hohlader (v pojednáních Josef. akademie), kusy v Hyllosu
a Hesperusu. V rukopisu nechalI: Muzy Mor. III. díl, Má vlastní biografie,
Paměti m. Hranic, Učení Moravané, Mytické povídky mor. Slovanů, Jádro mor.
příběhů, Jahody z histor. obory, Nábožné písně, Musa betlémská, Der Berg Rad- .
hosst u. die darauf wohnenden Walachen, wahre Arcadier Mahrens, Verzeichniss
der Oberreste der ehemaligen Ritterburgen in Mahren (též česky), Geograf. Bemerkungen
uber Ungarn, Kurzgefaste Geschichte der Anatomie, Ober J. A. Komenský,
Notizen das Judenthum betreffend, Sammlun~ der Diplome u. Privilegion
Weisskirchens, Scuta nobílíum Hranicensium atd. Zřízen mu pomník.
Přecechtěl, Výtečníci a Plutarch. Nár. Album. Riegrův a Ottův Slov.
Gallus (Ha~el), mistr, kanovník a profesor matematiky a hvězdářství na
universitě v Praze, okolo r. 1365.
Byl znamenitý hvězdář svého věku. Veřejně přednášel o rozmanitých a
strašných polohách hvězd. Předpovídal dle skupenínebeských těles veliké povodně,
kterými Čechy skutečně mnoho trpěly. Jsa blízek Karlu IV., radil mu,
aby nezakládal N. Město za Hradčany na rovině Bubenečské, jak král učiniti
zamýšlel, nýbrž mezi Vyšehradem a Vítkovem, prorokuje, že bude St. Město vytopeno
a M. Strana že popelem lehne. Napsal dle udání Lupáčova mnoho knih,
o nichž se však s jistotou říci nemůže, byly-li později vytisknuty čílí nic. Jen
jakýsi mnich Františkánský vydal v 15. věku sbírku medicínských a chirurgických
spisů, v které uvádí traetatus urinarum magistri Galli venerabílís quondam
canonici Pragensis. Riegrův a Ottův Slov.
Gliicksmann Eduard Dr., panský a lázeňský lékař v Luhačovicích.
* 1865 v Nymburce. Studbval na české universitě v Praze. a promoval
tamže 16. června r. 1.890. Po čtyrleté nemocniční službě na Vídeňce ve Vídni,
kdež byl pilným pracovníkem v českých spolcích a zcestovav před tím četné
lázně II nás i v cizině. nastoupil v r. 1895 místo lázeňského lékaře v Luhačovicích,
kdež bylo tehdy ještě vedení německé. - Cílevědomou prací a čilými styky
s českým lékařstv\"m zdařilo se mu přivésti zde český živel k platnosti. Tím předpracoval
vydatně k tomu, že v roce 1902 mohl český kapitál zaved'~ní MUDra.
Fr. Veselého Lázně Luhačovice do českých rukou přejmouti. ~ Mimo drobnější
práce a referáty, uveřejnil objemnější práci "Anatomie střevní" v Čas, Č. lékařl'1
r. 1909 a Letní průjmy v lázeňských místech (1912).