Create successful ePaper yourself
Turn your PDF publications into a flip-book with our unique Google optimized e-Paper software.
<strong>51</strong><br />
jury pro rak. hygienu v Paříži udělením řádu žel. konmy III. tř., a r. 1903 za<br />
odborné působení na výstavě Petrohradské ruským řádem ryt. sv. Stanislava<br />
II. tř. R. 1901 jmenQván bylI dopisujícím členem internacionálního bureau proti<br />
tuberkulose
52<br />
niční(Samostatná brožura.), Zdravotnické nedostatky venkovský~h obydlí (Lido'/é<br />
rozpravy lék. 1907), Sociale Hygiene (Referát jako člena jury v pamětním spise<br />
rak. vlády o Pařížské světové výstavě r. 1900), Britský kongres 1901 (Rozhledy<br />
lékařské), Potřeby reformy n
53<br />
lékařem města Roudnice a lékařem vere). nemocnice, lékařem okresní a privatních<br />
pokladen nemocenských. Do Ča~ č. lékařů napsal: Několik úvah praktického<br />
lékaře k řešení sociálních otázek stavu lékařského (1896), Praktická provádění<br />
veřejné hygieny (1908), Kritika ošetřovatelského -personálu a návrhy k jeho<br />
zdokonalení (1908), Samočinné zhojení penetrující bodné rány žaludku (1897).<br />
Dvořák Václav J. Dr., lékař v Chicagu.<br />
* 6. září 1863 v Drahotěšicích, (hejtm. Třeboň). StudovalI ~ymnasium v Budějovicích<br />
a bohosloví v St. Francis u Milwaukee. Hned po svém vysvěcení v Yaktonu<br />
r. 1886 ujal se správy kat. osady ve Wahpetonu v severní Dakotě a po<br />
té nastoupil úřad duchovního správce v Táboře. Avšak dlouho tam nepůsobil.<br />
SIc·žil svuj kněžský úřad. Oženil se s dcerou farmáře Jos. Novotného r. 1892<br />
a odebral se do Chicaga studovat lékařství. R. 1896 povýšen na hodnost doktora<br />
na Rush Medical CoUege. Nyní provozuje praxi v Chicagu.<br />
Dvořák Vladimír Dr.. obecní lékař v Šipanjska Luka u Dubrovníka v Da:1maCii.<br />
* 25. září 1873 ve Waehringu u Vídně, kde byl i dle katol. ritu pokřtěn.<br />
Po té studoval gymnasium německé, dílem ve Hernalsu (Vídeň) dílem v Praze.<br />
R. 1897 18. prosince promován za doktora lékařství na české universitě v Praze.<br />
Během studií i později byl D. demonstrátorem na ústavu pro lučbu lékařskou.<br />
Po té hyl externím lékařem v Pražské všeob. nemocnici. Sloužil jako voják v Praze<br />
a v Olomoucí. Od 21. července 1902 je obecním lékařem v Luce Šipanské v Dalmacii.<br />
M.imo ruzných zpráv, referátu atd. uveřejnil v Časopise lékařů českých<br />
r. 1907 puvodní práci: Něco o nafalanu. Tamtéž uveřejnil dva souborné referáty,<br />
a sice r. 1892: O kysličníku vodičitém a r. 1898: O saccharinu. Mimo to u-<br />
veřejnil D. v ročn. 1908 časopisu: Líječnicki Viestník puvodní článek: Camphoromenthol<br />
i njegora uporaba, 1. j. Camphr a jeho upotřebení.<br />
Ečer Jas. Dr., prak1. lékař v Praze-I., Karlova, 2.<br />
* 30. dubna 1869 v Roudnici. Dne 8. prosince 1898 povýšen byl na doktora<br />
v Praze. Byl lékařem okr. nem. pokladny v PyšC'lích. Napsal spisek Stručná nauka<br />
a těle lidském dle ruzných pramenu (1905).<br />
Ehler Ferd. Dr., primář nemocnice v Pelhřimově.<br />
* 1874 v Rajhradě na Moravě. Studoval v Brně a lékařskou fakultu českou<br />
v Praze, kdež v roce 1899 promován. Po promoci byl krátký čas externím lékařem<br />
na klinice prof. Maydla, načež vstoupil do služeb moravské zemské nemoc<br />
nice v Brně. Zde věnoval se od počátku výhradně chirurgii a uveřejňoval z oddělení<br />
zdrav. rady Nedopila četné kasuistické práce hlavně ze zkvétaiící tou<br />
dobou chirurgie žlučových orgánu (ve Wiener klin. Wochenschrift a Časopise<br />
lékařu českých). Po pobytu na některých zahraničních klinikách chirurgických<br />
byl v roce 1904 jmenován primářem nově zařízené nemocnice v Pelhřimově, kdež<br />
zařídil chirurgické oddělení a operativní činností ústav tento povznesl. Když vypukla<br />
vá1ka na Balkáně s Turky. odebral se r. 1913 do Srbska. Vědecká činnost<br />
primáře E. týká se chirurgie střevní (o ligatuře střeva, o retroperitoneálních<br />
cystách), hlavně pak chirurgie kýly tříselné, o níž uveřejnii celou řadu pojednání<br />
v Archiv WI' klinische Cnirurgie a Časopise českých lélmřú (O kýlách interparietálních,<br />
o vaku kýlním a jeho recessech, o myoplastických operacích kýly tříselné,<br />
o kýlách rupravesikálních a p.) V Časopise lék. č. uveřejnil: Příspěvek ku pathologii<br />
glykosuríe, O případu intersticielní pankreatitidy (1903). Herna supravesicaIis<br />
properitcnealis (1904), Z operovaných případu ve všeob. veřej. nemocnici v Pelhřimově<br />
(1907), Příspěvek ku technice vyloučení střeva. Případ mnohoč~tného<br />
dermoidu, O polyposis konečníku a střeva tlustého (1908), Příspěvek ku plastice<br />
skalpované hlavy, Ke kasuistice a symptomatologíi ruptur ledviny (1909), Ku kasuistice<br />
dermoidálních píštělí sakrakokcygealních (1910). Příspěvek ke studiu<br />
interparietálních hernií (1911), Příspěvek ku herniologii kýly tříselné (1912). Ve<br />
vídeňských listech uveřejňoval z nemocnice svojí práce o strumatu (anomaIie tepen<br />
a krvácení) c ruptuře ledviny a o plastice při skalpování hlavy.<br />
Ehrmann J. Dr., asistent fysiologie ve Vídni.<br />
R. 1831 vedl histologická cvičení každou sobotu s členy Spolku českých<br />
mediků a přírodozpytců ve Vídni a 25. června 1881 měl v Slov. Besedě řeč slavnc,stní<br />
na paměť t prof. Škody. Do Čas. lék. napsal r. 1882 O nynějším stavu nauky<br />
vyměšování a r. 1883 O počtu krvinek rudých ve stavu fysiologickém i přitv,>ření<br />
nových v anomaliích krve a a tvoření se tkaně tukové ze žláz tukových;<br />
Eiselt Jan Bohumil Dr., dvorní rada, univ. prof. v Praze.<br />
* 28. srpna 1831 v Poličce, t 22. srpna 1908 v Praze. Jeho otec, kraj. fysik,<br />
vštípil mu lásku k přírodopisu i lékařství. Gymnasium studoval v J. Hradci a Jičíně,<br />
logiku a fysiku v Praze. R. 1850 věnoval se lékařství, maje za učítelz Purkyně<br />
a Hamernika. R. 1855 12. února stal se doktorem lékařství a magistrem porotinictví.
54<br />
R 1856 dcktorem chirurgie. Nastoupil službu ve všeob. nemocnici jakJ exter.<br />
praeparand a poněvadž již v březnu 1855 se hlásily prvé případy cholery, jmenován<br />
byl intern. praeparandem, byv přidělen II. internímu oddělení. To~o oddělení<br />
s klinikou řídil Hamernik a po něm Halla. Na tohoto - rovněž na jeho asistenta<br />
Duchka, potomního profesora ve Vídni, zachoval si E. nejlepší vzpomír-ky.<br />
V říjnu 1855 stal se asistentem klinickým a zůstal jím až do r. 1859. C. podával<br />
tehdy pře četné zprávy do Prager Vierte[jahrschrift Wr prakt. Heilkunde a pracoval<br />
v zoochemickém ústavě Lerchově. Vykonal dvouměsíční cestu do Paříže<br />
a později dostal Krombholzovo cestovní stipendium ke studiu dny a skvrnitého<br />
tyfu v Berlíně, Edinburku a Londýně. R 1860 potvrzen jako docent vniHních nemocí.<br />
Byl prvým de centem, který konal na společné universitě důshdně české<br />
přednášky. Habilitační práce jeho týkala se studia výměny látek v úplavici cukrové.<br />
E. přijal místo ve vychovávacím ústavě nalezenců v Řepích, jež udržovaly<br />
miksrdně sestry. Proto mohl své posluchače vodit do jejich vychovatelny pod<br />
Petřínem a později do jejich vychovatelny nalezenců v Karlíně. Dvakrát týdně<br />
přednášel po česku ve vojenské nemocnici v Praze. R. 1863 stal se po Čejkovi<br />
primářem t. zv. prsního oddělení ve všeob. nemocnici. S místem tím byla spojena<br />
bezplatná soukromá docentura lékařského poslechu i poklepu a pak diagnostiky<br />
nemocí prsních, což vše mělo býti absolvováno jazykem německým v 6 nedělních<br />
kursech. E. přeměnil kurs v 3 hodinné kollegium po celý běh trvající a přednišel<br />
vedle povinného kollegia důsledně česky. Tak učiněn krok k pozdější české klinice<br />
lékařské. R. 1864 po návrhu Lamblově jmenován E. profesorem v Charkově.<br />
K radě Purkyňově, který mu pravil: Máte-li odvahu, zůstaňte zde, zůstal E. v Praze.<br />
Pro praktické lékařství byl jediným snaživým učitelem klinickým neobligátní<br />
EiseH, jenž své posluchače vskutku něčemu naučil. Není divu, že k němu posluchačstvo<br />
se hrnu'lo a že takovouto úspěšnou činností vzbuzoval řevnivost svých<br />
akadem. kolegů. R. 1866 jmenován mim. profesorem kliniky pro prsní nemocí.<br />
Když mnoho posluchačů do jeho kliniky se přihlásilo, vydal profesorský sbor 1866<br />
výnos, jímž se klinika jeho prohlašuje za neobligátní. Kromě toho mělo býti české<br />
oddě'lení' jinak poškozeno. Na oddělení Eiseltovo posílali nemocniční lékaři z návodu<br />
profesorů jen beznadějnou tuberkulosou stížené. tak aby posluchačům jiného<br />
nic mimo tuberkulosu ne.mohlo býti demonstrováno. Teprvé r. 1871 dosáhl toho E.,<br />
že na jeho oddělení posíláni liemocní jako na kliniky ostatní. R 1870 ob"ržel E.<br />
ročního platu 1000 zl. a r. 1871 jeho klinika česká na roveň postavena dosavádním<br />
německým a po roce dostala i asistenta. R 1881 jmenován řád. profesorem I. lékařské<br />
stolice a přednostou J. interního oddělení ve všeob. nemocnici. Poslední<br />
chikanou byl dotaz rektorátu k ministerstvu, smí-Ii E. ponechán býti při II. rigorosu<br />
examinatorem, ježto přednáší jen česky. Ministerstvo nekladlo žádných překá7.ek,<br />
prohlásilo však, že komisař má zkoušeti jen německy. Při aktivování české<br />
fakulty lékařské převedl svoji k~iniku na českou universitu a stal se takto tvůrcem<br />
české interní škcly lékařské. Významno je, že Eiseltova interní klinika byla ještě<br />
na společné universitě první lékařskou kathedrou i klinikou, přímým pokračováním<br />
původní, první interní kliniky v Praze, a že tudíž po rozdělení společné<br />
fakulty lékařské přešla tato původní stará internl klinika na českou fakultu, kdežto<br />
při německé universitě zůstala II. interní klinika, kterouž tehdy řídil prof. Příbram.<br />
Tato mladší parallellní klinika Přibramova se st"la po rozdělení I. německou<br />
interní klinikou. Současně s klinikou Eiseltovou přešly ze společné university<br />
na českou fakultu lékařskou s prof. Weissem I. klinika chirurgická, při čemž<br />
tehdejší II. paralle1ní a mladší ranlékařská klinik učení Karlo-Ferňinapňskl'>ho pesporným spůsobem íe dokumentován.<br />
Smrtí Eiseltovou odešel poslední profes0f české fakulty lékařské<br />
jenž tento pflmětihodný přechod spolu provedl fl životní čínností svou v podstatné<br />
míře také připravoval. Jakko'liv při "ktivov~ní české fak"lty vliv F. nápadnějším<br />
způsobem se neuplatnil přece ienom iebo neoopírl'ltelnou zásluhou zůstan€(.<br />
že vedle Pcrkyně v neipředněí~í hdě to hvl E. kterÝŽ českou lékařskou škol"<br />
v Praze za nesnadných poměrů udržov,,1, odturl nellmdlévající orpanisační prací<br />
svcu po desetiletí českou fakultu lékařskou všemi směry připravova!1 a její čestné<br />
aktivování umožnil. Všechny snahy uskutečnění samostatného českého vědeckého
55<br />
života, zvláště lékařského, vycházely v l!1ruhé polovině XIX. stoi. od Purkyně a<br />
malé sic, ale nadšené družiny jeho mladé školy. Z tohoto hloučku oddaných a<br />
vlastenecky cítících žáků dovedl dalekosáhlé idee Purkyňovy nejvhodněji v skutek<br />
uváděti právě E. jmenovitě tím, že uměl se chápati prostředků bližších a jimi<br />
příští pc,měry promyšleně připravovati. Velkým takovýmto činem bylo založení<br />
Časopisu Ilékařů českých, jenž z poč. r. 1862 počal vycházeti, když podařilo se<br />
pr,-' náklad získati obětavého knihkupce Vincence Schmieda z Malé Strany. E. byl<br />
vůbec prvým, jenž dovedl odborný časopis lékařský učiniti skutečně života schopným.<br />
Spolu s dr. Podlipským byl prvým jeho redaktorem, sám řídil část věcnou<br />
a vědeckou, mluvnickou stránku pak obstarával Podlipský. Obojí práce byla velmi<br />
tuhá, neboť spolupracovníků nebylo a lékařské terminologie také nebylo. Výborná<br />
byla myšlenka Eiseltova, že Časopis měl na místě prvém přinášeti výpisky a výtahy<br />
z ',lékařských časopisů a knih po spůsobu analekt z Pražského čtvrtletníku<br />
lékařského a pak teprve práce původní s přehledy z veškerého lékařství; k tomu<br />
družily se kritiky, zprávy, feuilletony a inserty. V prvých ročnících, dokud se list<br />
nevžil, nejhorlivějším a nejpečlivějším referentem byl E sám, jenž do Časopisu<br />
přispěl hned z počátku i cenným článkem původním o nakažHvině ve vzduchu.<br />
Na pracích těch je zřejmě patrno dobré školení ze spolupracovnietví Eiseltava při<br />
Pražském čtvrtletníku: věcnost a koncisnost referátů i přimykavá mluva k myšlence.<br />
Mluvu tu po terminologických pokusech, zvláště Čejkových a Staňkových,<br />
bylo potřebí vůbec tvořiti. E. i v této stránce překonal všdiké obtíže, vytříbiv<br />
si sloh, tak že patřil mezi dobré stili sty lékařské, jenž s péčí starým vlastencům<br />
vlastní, dbal o jazykovou čistotu všech svých prací literárních. Neúnavné a tiché<br />
vytrval0sti jeho se podařilo zabezpečiti v každém směru další trvání časopisu,<br />
jenž po d'louhá léta byl jediným orgánem pro české literární práce lékařské. Během<br />
pozdějších dob, kdy literární produkce lékařská se zdokonalila a bohatěji<br />
rozvětvila, vznikaly sborníky a časopisy, nové, specielní úkoly sobě vytýkající:<br />
o zdravém základu Časopisu však svědčí nejlépe ta okolnost, že dnes je pro vědecké<br />
i sociální snahy českého lékařstva Hstem stále nezbvtným. K účinnému<br />
probouzení a udržcwání českého života lékařského uznával E. za potřebno založiti<br />
současně spolek českých lékařů. Sděliv myšlenku Purkyňovi, vypracoval s dr.<br />
Ed. Grégrem stanovy a zaslal je členům doktorského sboru iékařské fakulty v Praze<br />
spolu s pozváním k přistoupení. Na tuto výzvu souhlasilo s myšlenkou jen 10<br />
členů. Někteří,_ jako Čejka, o jehož ryzím smýšlení vlasteneckém nebylo pochybnosti,<br />
považovali český učený spolek lékařský ještě za předčasný, jiní však, jako<br />
Blažina. se stavěli proti němu nepřátelsky, a vytýkajíce, že, zakládání takovéhoto<br />
spo'lku je separatistické a vědě na škodu. Je skutečně podivuhodno, kterak právě<br />
duchové vědecky ničeho neznamenající proti nepohodlnému nebo jím nepochopitelnému<br />
počínání bojovali ve jménu vědy stejně jako se dálo 20 let později proti<br />
zřizování české university. Za takových okolností tedy hlouček nadšených českých<br />
lékařů nezdary se odstrašiti nedal, stanovy byly zadány a r. 1862 schváleny.<br />
I tu byl E. šťastný ve výsledcích svého podnikání. Z malých zárodků, jimž<br />
nejmocnější záštitou byl Purkyně, vyvinu! se během dobv mohutný spolek, vážné<br />
sHediště vědeckého i sociálního snažení v českém životě lékařském. Z něho vycházerry<br />
první a nejmocnější hlasy, volající po národnostní rovnop.rávnosti na<br />
vysokém učení, a z jeho lůna vzešly veškery pozdější české organisace lékařské.<br />
E. netlačil se v odborných lékařských korporacích do popředí, ale všude, kde<br />
toho bylo potřebí, uplatnil na místě patřičném svoje síly a zasáhl šťastnou rukou<br />
svou. R. 1878 vydal první sešít monumentáiního díla Odborná pathologie a therapie.<br />
1. díl ukončen r. 1879, II. r. 1880, III. r. 1881, IV. r. 1883, V. r. 1889, VI. zůstal<br />
téhož roku neukončen. Práce súčastnily se na malou výjímku všechny na<br />
tehdejší fakultě lékařské činné sílý české a mnohým spolupracovníkům otevřely<br />
jejich příspěvky v Odborné pathologii brány ke dráze akademické. Vedle těch<br />
k součinnosti přibrána i řada praktických lékaři't, kteří se jako spisovate.[e osvědčili.<br />
Jako další významný čin Eiseltův sluší vytknouti, že s J. Krejčím je tvůr·<br />
cem sjezdů lékařů a přírodozpytců v Praze. Ze stránky lékařské byl nejvýznač~<br />
nějším 2, sjezd r. 1882, jehož E. byl předsedou. V úřadě učitelském setrval E. až<br />
do hranice 2ákonem stanovené do r. 1902. Literární činnost jeho je značná. K prvým<br />
pokusům byl nabádán Hanou, jenž přijal ho za odborného referenta pro analekty<br />
velmi ceněné1l.o v Praze Vierteljahrschrift. l!. byl velmi pilným přispívatelem.<br />
Současně jeho referáty z oboru všeob. fysiologie ,a pathologie, spec. patholegie<br />
dýchadel, zažívade'l a ústrojů oběhu krevního (částečně z dermatologie a<br />
otiatrie) shledáváme od w. 58. do 110. Přeložil sem Pllrkyňúv článek ,Purkyněs<br />
Arbeiten apodal původní práci o pi~mentové rakovině. Většina prací jeho původních<br />
v Čas. č. lékařů je rázu kasuistického, budíc jmenovitě ze stránky diagnosti-,<br />
cké zájem, všude však jeví se E. jako obezřetný a myslící lékař. Pro tuto stránkl!<br />
zajímavý na př.již prvý jeho článek v Čas. č. lékařů 1862: O nakažHvině ve
56<br />
vzduchu, týkající se epidemie trachomové v Řepích. Studiem nakažlivých nemocí<br />
zabýval se E.se zálibou, obohatil literaturu cenn)'mi pracemi o tyfech (mimo<br />
jiné Splenotyf, Rozpravy akademie (1892) o zvratné horečce, uhláku, epidemickém<br />
zánětu plen mozkových a míšních, choleře, spále, spalničkách a j. v. Neméně významné<br />
jsou jeho zpracování chorob plicních v Odborné pathologii. Jako samostatné<br />
knihy vydal: Rozpravy o nemocech sdělných (1904) a pak O vzniku a začátcích<br />
české lékařské kliniky (1908). E. uložil do Čas. lékařů ještě tyto články:<br />
Slovo o věcnosti v soudním lékařství. Krvácení do žaludku a do s!Jeva tenkého<br />
(1864). Cholera morbus (1865). Úvahy o nákaze a nákažlivině. Dva případy hliz<br />
v plících a jeden příp
57<br />
historisch., med.· u. top. Beziehung (1833), Geschichte, Systematik u. Litt. der Insektenkunde<br />
von d. a1testen Zeiten bis auf d. Gegenwart (1836), Die Mineralquelle<br />
des Goldbriínnel im Chrudimer Kreise (1837), Die Heilqnellen des Taborer Kreises<br />
(1839), Elenchus medicaminum compositorum, specificorum atque ai·can~)rum (1840).<br />
Der Johannisbader Strudel u. dessen Umgebungen, Das Riesengebirge in naturwiss.,<br />
hist., u. industr. Beziehung (1846, 2 vyd. 1858), Koniggriitz in d. Vorzcit u. Ge··<br />
genwart (1860), Der Literatenverein u. die Cantionale in Koniggriitz (1861), Die<br />
Koniggriitzer Miinnergesangverein (1861, 1862). Za literární činnost svou učiněn<br />
jest členem mnoha rozličných učených spolků. Syn jeho Bohumil byl univ. profc-.<br />
sorem. Ottův a Riegrův S!o-(.ník, Hirsch VI.<br />
Eiselt Rud. Richard Dr."./lloukr. docent univ. v Praze - l1a Vinohradech,<br />
Kollárova 7. /' I I! I "":,<br />
* 28. března 1881 v Praze na Menším Městě. Syn dv. rady prof. Bohumila E.,<br />
bratr MUDr. Artura,·primáře v ústavu v Bohnicích a švakr dvor. rady Maixnera.<br />
Studoval lékařství na české universitě,' kde 23. března 1905 povýšen na doktora.<br />
Byl e:xterním lékařem ve všeob. nemocnici. Je asistentem I. interní k1iniky prof.<br />
Maixnera. R. 1912 14. března habilitoval se na Č. universitě pro odbornou pathologíi<br />
a therapii vnitřních nemocí. R. 1913 zvolen za primáře sanatoria pro plicní<br />
choroby na Pleši. Do Č. I. č. napsal: O fibrinosní bronchitidě se zvláštním vzhledem<br />
k její aetiologii (1906), Atypický případ Thomsenovv nemoci, Vylučování<br />
síry organismem a poměr jeho k vylučování rhodankalia (1907), Případ otravy<br />
kyselinou sírovou (1908), Zhojený případ otravy sírovou kyselinou (1909).<br />
Elgart Jaroslav Dr., primář měst. nemocnice v Kroměříži, c. k. zdrav. rada.<br />
* 10. května 1872 v Ivančicích. Absolvoval gymnasium v Brně a 'lékařství<br />
na české universitě v Praze, kde 11. května 1896 povýšen na doktora. Byl po<br />
několik let sekundářem v brněnská zem. nemocnici, nejdéle na chirurg. odděleni<br />
u řid. Nedopila, žáka Billrothova. Vykonav několik vědecl{ých cest do cizinv,<br />
stal se r. 1904 primárpím chirurgem v nemocnici milosrdných bratří v Brně. R.<br />
1910 jmenován primářem m. nemocnice v Kroměříži a členem zemské zdravotní<br />
rady. Je horlivě činný i jako spisovatel vědecký. Práce své odborné uveřejnil<br />
v Časopisu lékařií českých, v Časopisu pro veřejné zdravotnictví a v německých<br />
listech. Z důležitějších jeho pojednání větším dílem chirurgických a hygienických<br />
v Č. č. I. sluší uvésti: Některé zkušenosti o herniologii (1901), Profylaxc tvfu<br />
skvrnitého (1911), Význam myalgíí u akutních chorob infekčních (1911). Nová<br />
methoda napravení zadních quxací kloubu kyčelního (1903), Amputatio humeri<br />
osteoplastica, et antibrachii osteoplastica (1906), dvě. operace, při nichž zvláštní<br />
úpravou pahýlu je možno využitkovati síly jeho k aktivnímu ovládání umělé rukv,<br />
jejíž konstrukci rovněž popsal a podobný případ předvedl na sjezdu českých<br />
lékařů v Praze 1908. Amputatio humeri osteoplastica (1908). Dále napsal: Profylaxe<br />
náhlých osutin (1903), Filtrace pitné vody půdou pro zásobování měst, O růži<br />
obličejové s hlediska hygienického, Hygiena svalstva a j. v. Příspěvek k poznání<br />
podstaty spalniček a spály (1900), Ueber akute Exantheme. Neue Methode ihrer<br />
Prophylaxe (1903), Zur Prophylaxe der acuten Exantheme (1903). V mladších<br />
letech byl náčelníkem Sokdlstva na Moravě a ve Slezsku a napsal řadu odbornÝch<br />
tělocvičných pojednání. Ottův Slovník.<br />
Elpl Fr. Dr., zubní lékař v Libni.<br />
* 10. února 1870 v Lišni u Brna, t 4. května 1904 v Libni u Prahy. Stu.<br />
doval české gymnasium v Brně a medicinu na české universitě v Praze, kde<br />
povýšen na doktora 30. září 1897. R. 1899 usadil se jako zubní lékař v Brně, a<br />
r. 1903 v Libni. Vedle svého povolání byl literárně činným. Psal do Časopisu<br />
českých lékařů. Samostatně vydal Zubní kurs (Brno 1900). Časopisy Morava a<br />
Obzor přinesly jeho drObné práce belletristické a básničky. Mimo to sbíral po·<br />
hádky a poVěsti v okolí Lišné, na jejichž základě vyšlo posmrtné dílo Sbírka po·<br />
hádek a pověstí (Praha 1904). V rukopise zanechal dt1kladný spis o Lišni.<br />
Ottův Slovník.<br />
Engel Emanuel Dr•• lékař v Karlových Varech.<br />
* 20. října 1844 v Praze, t 28. října 1907 v K. Varech, pochován na OIša·<br />
nech. Otec jeho byl lékař. Studoval na akad. gymnasiu. Když r. 1859 měla být<br />
pořádána slavnost Schillerova, sepsal proti n,í provolání. Pro tuto literární činnost<br />
r;dsouzen na 3 dni do vězení a vyloučen z akad. gymnasia, takže mU3i1se odebrati<br />
na !!ymnasinm piaristské. E. shromáždil kolem sebe něco starších gymnasistů ve<br />
spolku "Vltavan", jenž se scházel v hostinci tl Lajblů v Žitné ulici. K jeho podnětu<br />
sloučily se studentské spolky ve větší družstvo "Ruch", jež r. 1865 po matu·<br />
ritě najalo místnost v Bartolomějské ul. vedle polic. řiditelství, převzalo od Va·<br />
lečky časopis Lumír a r. 1868 vydalo almanach Ruch. E. byl předsedou toho<br />
spolku a mezi první záslužné činy členů jeho byla reorganisace akad. čten,
5ii<br />
spdlku. E. vydal samostatný svazek "Básní", jež dedikoval svému vychovateli<br />
musejnímv biblíotekáři Vrťátkovi. Jsa povýšen 8. listopadu 1868 za doktora<br />
lékarshí, stal se sekundárním lékařem ve vše ob. nemocnici a puzději asistentem<br />
v č. porodnici. Na to přijal místo vychovatele u ruského barona Dervisa, s jehož<br />
dvěma syny v I. 1875-81 mnohé cesty konal po Rusi, Švýcarsku, Italii a Francii<br />
a osvojil si dokonale ruštinu a frančinu. V Nize nákladem bar. Dervisa zřídii<br />
český orkestr, řízený Kar. Bendlem a v Paříži stal se jednatelem české besedy<br />
v Palais Royal, kde scházeli se Brožík, Hynais, Ondříček atd. V letech 1871--73,<br />
1875--79 a částečně 1881-83 dleli v cizině. R. 1883 usadil se v Benešově jako<br />
prakt. lékař. Téhož roku zvolen za skup. Benešovskou do sněmu jako samostatný<br />
kandidát. Při říšských volbách r. 1885 zvolen za město Benešov rovněž jako<br />
samostatný kandidát. Když 16. května 1887 došlo ve Vídni k rekonstrukci českého<br />
klubu následkem neblahého sporu o význam slov Dr. Riegra "o sbírání drobtů pod<br />
stolem", vyloučeni byli Engel, Vašatý, Kounic a Grégr z klubu. V lednu 1888<br />
sedm mladočeských poslanců říšských ustavilo se v klub a E. zvolen za předsedu.<br />
E. v květnu pedal návrh o protokolování českých řečí. Když po nových volbách<br />
r. 1891 poraženi Staročeši, stal se E. předsedou klubu říšských neodvislých<br />
poslanců, jichž bylo 35. Nelze upříti, že moudrému řízení českého klubu Englem<br />
přičísti lze, že nastal nám ve Vídni příznivý obrat a nastoupila 2. října 1895 vláda<br />
Badeniova. V sepsání jazykových nařízení vedle Kaizla a Pacáka měl největší<br />
účast. Když r. 1900 byla říšská rada rozpuštěna, více do sněmovny po!llaner:ké<br />
nekandidovaI. Usadiv se v K. Varech r. 1892. vykonával tam lékařskou praxi a<br />
stal se středem tamní Slov. besedy. Zákeřná choroba jaterní znetvořila statnou<br />
postavu, jež každému byla známa z Brožíkova obrazu v podobě Husa. -<br />
Nový český sněm. Almanach sněmu král. Čes. Ottův Slov. Čelakovský v Osvětě<br />
1908. Zájmy lék. 1907 č. 9. Nár. album. Parl. Rukověť. Osvěta 1912.<br />
Engel Josef Dr., p,rof. univ. v Praze.<br />
* 8. března 1796 v Praze, t 17. ledna 1845 v Praze. Syn kup,ce. V I. 1815--19<br />
studoval lékařství v Praze. Dne 3. února 1821 dosáhl hodnosti doktora chirurgie,<br />
dne 21. srpna 1824 doktora lékařství, dne 30. října 1824 hodnosti mistra očního<br />
lékařství. V únoru 1817 byl chirurg. praktikantem, v únoru 1818 podranlékařem<br />
a r. 1820 druhým ranhojičem, v červnu 1822 jmenován asistentem chir. klíniky.<br />
V březnu 1826 svěřena musuolentura theoret. chirurgie a 2. ledna 1827"na nějaký<br />
čas také řízení chir. klíniky. Neiv. rozhodnutím ze 14. prosince 1827 jmenován skut.<br />
profesorem theoi"et. chirurgie. Dne 3. února 1835 stal se profesorem the'lr. lékařství<br />
pro ranhojiče. Mimo disertační práci k dosažení doktorátu Animadversiones<br />
in curam prophylaeticam tetani traumatici, adnexa morbi hujus sanati hist,)ria.<br />
r. 1824 uveřejnil pouze v Med. Jahrbiícher des oest. Staates Zprávu z chir. kliniky<br />
v Praze z doby' své asistentury, nemaje snad ku psaní jiných prací dosti času, poněvadž<br />
byl hledaným lékařem praktickým. Byl zakladatelem Matic~ české. E. hrl<br />
postava vznešená. Přednášky jeho korrektní, systematické, svědčící o vědecké<br />
vzdělanosti. Při výkonech operativních byl velice obezřetn,ým. klídným, skorem<br />
bojácným. E. byl posledním samostatným profesorem theoret. chirurgie, nebof nejvyš.<br />
rozhodnutím z 31. března 1833 byla stolíce theor. chirurgie změněna a nařízeno<br />
profesoru prakt. chirurgie také vědu přednášeti, jak to ,bylo před r. 1808.<br />
Weiss, Dějiny chir., Riegrův Slovník.<br />
Erpek Antonín Dr., praktický lékař v Praze.<br />
* 17. ledna 1843 v Soběslavi. Studoval gymnasium v J. Hradci a lékařství<br />
v Praze. R. 1866 jako medik ve 4. roce byl činným jako asistent prof. H~rmana za<br />
války ve vojenských nemocnicích a hlavně v šlechtické dlistojnické nemocnici<br />
v Kinského vme na Smíchově (nyní národopisné museum). R 1868 8. dubna povýšen<br />
na doktora. Po té byl čtyři léta sekundárním lékařem na rozličných odděleních<br />
ve všeob. nemocnicí. Studoval, pak delší dobu ve Vídni, v Berlíně, Lipsku<br />
a Heidelbergu. R. 1871 za války francouzské byl činným jako stipendista Krumbholzovy<br />
nadace v nemocnicích vojenských zejména v barácích dráždanských, lipskÝch<br />
a berlínských. Potom byl 6 let asistentem chirur'lické kliniky prof. B1ažiny.<br />
Přispíval pracemi do Čas. lékařů a usadil se po 10 letÉ' činnosti v pražské všeob.<br />
nemocníci jako pr.'\ktický lékař v Praze, kde těší ~e oblíbě. Byl spolupracovníkem<br />
Eiseltovy Odborné pathologie, kam napsal ro2!ličné statě z oboru chirurgie a gvnl\ekologie;<br />
Sněť špitální. Tá!ovitost a hnisavost krve. Infuse, transfuse krevní,<br />
Pištěle pochvové. Do Čas. lék. napsal z oboru vnitřního lékařství, lékařství soudního<br />
a z chirurgie, tamtéž feuilletony z cest a sice: žloutenka z neprůchodností<br />
průtoku žlučovodného(1870), Tuberculosis pulmonum acuta (18711, Lékařská<br />
soudní zdání (1872), Příspěvek k vysvětlení § 155. lit. a) trestního zákona se stanoviska<br />
lékařského. Ke kasuistice vykloubení v kloubu ramenním (1873), Lékařská<br />
zpráva z ~ynaek()ll. oddělení prof. Strenga ve všeoh. nemocnicí pražské za<br />
r. 1876 (1877 s dr. Michlem). Riellrův Slov., Čas. lék. 1913.
59<br />
Esop Jos. VácI. Dr., m. lékař v N. Bydžově.<br />
* 6. ledna 1813 v Dašicích. u Pardubic, t 14. května 1880 v N. Bydžově.<br />
Studoval gymnasium v Rychnově, filosofii a lékařství v Praze, kde r. 1840 dosáhl<br />
hodnosti doktorské. Praktické působení počal ve svém rodišti, odkud r. 1842 povolán<br />
za m. lékaře v N. Bydžově. Za dob studentských pokusi'l se též na poli<br />
belletristickém r. i835 ve Květech Tylových, po sobě zůstavil nedokončený spis<br />
o zelinářství, s nímž velmi rád se obíral a různé zápisky. Za let mladších líčastnil<br />
se všeho, co k probuzení národu nebo v oboru zdravotním a politickém děllo se<br />
v N. Bydžově a v okolí. Byl zvo'len též za purkmistra, okr. starostu a r. 1861 za<br />
poslance zemského a říšského. Na jeho podnět zavedena kanalisace města a zřízena<br />
veřej. nemocnice. - Riegrův Slov. Urbánkův Věstník 1880. Č. č. 1. 1913,<br />
N. L. 7. ledna 1913.<br />
Eysselt šl. z Klímpély Ad. Dr., c. k. okr. 'lékař v Litovli.<br />
* 18. března 1875 v Pdličce. Povýšen 25. dubna 1899 v Praze. Byl externistou<br />
ve všeob. nemocnici a r. 1902 vstoupil do stát. služby. Do Č. č. 1. napsal<br />
Léčení endemického kretinismu substancí ze žlázy štítné (1906), Další výsledky<br />
a pozorování při léčení endemického kretinismu substancí ze žlázy štítné (1909).<br />
Fanta Kašpar Dr., asistent porodní kliniky prof. Fritze v Praze.<br />
* 1792, t 8. října 1855 v Praze. Vydal r. 18<strong>51</strong> spisek Břichořez porodní<br />
aneb popis dvojího břišního útěžku mimomaterníkového a jich operace, v němž<br />
vylíčeny jsou dvě laparotomie, Fritzem operovaných. F. nazval jeho methodu bříchořezem<br />
slovanským a vypisuje výhody jeho proti jiným podrobným operacím.<br />
Mimo to vydal téhož roku spis Mor, žlutnice, pitornice a úplavka a jejich léčení<br />
kyslíkem. Ottův a Riegrův Slovník.<br />
Feigl Gustav Dr., c. k. polic. lékař v Praze.<br />
* 15. dubna 1870 v Příbrami. PromovalI 3. února 1894 na něm. universitě<br />
v Praze. Bvl r. 1899 I. sekund. lékařem ve všeob. nemocnici. Do Č. č. 1. napsal:<br />
Léčení blenorrhoey cervikální na základu antagonismu dle methody Landauovy<br />
(1899). K as~anaci prostituce. První pomoc (1903). Léčení bubonů (1907).<br />
Feistmantel Otakar Dr., profesor na české technice v Praze.<br />
* 1848 v St. Huti u Berouna, t 10. února 1891 v Praze. Pocházel z rodiny,<br />
jejíž jméno učinil populární jeho děd, herec posud v paměti Pražanů žijící. Odbyv<br />
gymna,sium piaristické, hned na počátku studií universitních r. 1868 počal pracovati<br />
při museu jako kdysi jeho otec Karel, kterým byl nejvíce povzbuzen k studiím<br />
fykpaleontologickým. Zaměstnávaje se v museu sbírkami šternberskými,<br />
vedením prof. Friče a Krejčího, konati počal vycházky zoologické a r. 1871 počal<br />
se ODírati florou kamenouhelnou a permskou, podnikaje také první cesty studíjní.<br />
Konče r. 1871 lékařská studia, odebral se do Vídně, kde připravoval sbírku<br />
fossilního paliva v zemích rakouských, a setkav se tam s uČencem z Indie pocházejícím,<br />
poprvé byl důtklivě upozorněn na působiště, jaké by se jeho bádáním otevřelo<br />
v Indii, kde tou dobou v Kalkutě byl náš krajan dr. Stolička chefem výzkumu<br />
geo'logického, vládou an\!lickou nařízeného. Ten již r. 1874 zemřel, dosáhnuv<br />
sotva 36 let. V čas jeho smrti F. jíž byl odhodlán dáti se jeho cestou smělou, lIad<br />
míru vábivou i krásami přírody i kořistí vědeckou, ale neméně nebezpečnou, ano<br />
osudnou. Byv r. 1873 .prohlášen doktorem lékařství, trávil ještě rok ve Vratislavi<br />
pořádáním sbírek, ale v březnu 1875 oct! se v Kalkutě, kde strávil' s malým přerušením<br />
8 let. Bylo mu překonati nemalé svízele nezvyklého ponebí a neznalost<br />
řeči obyvatelstva. Záhy však byla v plném proudu jak vědecká práce jeho, tak<br />
soukromá činnost, kterou Meděl vytěžiti z pobytu v Indii co největší výh')dy jak<br />
pro své vzdělání tak pro své krajany. Proto mohl již po 3 letech r. 1878 za tříměsíční<br />
dovolené v Praze uspořádati celou výstavu předmětťt. kterými jeho ochotným<br />
prostřednictvím rozmnožil své sbírky V. Náprstek. Za d9Jšího pobytu v Indii<br />
měl dráhu značnč schůdnější a působení ve velkolepém ústavě státním bylo mu<br />
nevyčerpatelným zdrojem požitků a základem ve'liké pověsti vědecké. Úkolem<br />
jeho bylo spravovati sbírky paleontologické. Do publikací ústavu podával práce<br />
o fossilních rostlinách vrstev Gondwanských. Při tom vykonal celou řadu znamenitých<br />
cest, které nebyly pouze důležity vědeckým užitkem, nýbrž také nad<br />
míru zajímavy přírodními, národopisnými a historickými obrazy, které mu po<br />
všechen život tanu'ly na mysli v upomínkách nevyhladítelných. Úmrtí J. Krejčího<br />
učinilo konec tomuto závidění hodnému působení. Povolán jsa za jeho nástupce<br />
v profesuře na české technice, r. 1883 vracel se do Prahy s velikým nákladem vědeckých<br />
sbírek, větší však ještě kořistí vlastního pokroku vědeckého, jako učenec<br />
neobyčejných zás1luh o rozvoj svého odboru a jména evropského. Nebyl však<br />
pouze ozdobou vysokých škol pražských, nýbrž nad míru horlivým, obětavým<br />
učitelem mládeže, ano i vždy ochotným pomocníkem v popularisování vědy, k němuž<br />
přispě'l nemálo výstavou sbírek svých, pořádanou po návratu z Indie r. 1884.
60<br />
V literatuře anglické dílo jím vykonané nazváno bylo prací titanskou. F. nebylo<br />
však ani souzeno, ukončiti 43. rok. Pobyt v Indii podryl jeho' zdraví a ustavičné<br />
přepínání síl nesmírnou prací spůsobílo mu chorobu, která šlechetného učence<br />
z nejkrásnější činností vyrvala na vrcholu zralého věku mužného. Vědecká eneq:~ie<br />
jeho dovedla si zjednati působiště neobyčejně vzácné i literární světový rozhled<br />
opravdu nevšední a jest našemu národu ztrátou nenah~aditelnou, že po přípravě<br />
tak skvělé učenec po daleké cizině vážený působiti mohl ve vlasti pro<br />
českou vědu a pro mladší pokolení naše jen několik zcela krátkých let. F. bvl<br />
z vychovanců škdly, soustředěné při musejních sbírkách Pražských. Byl řádným<br />
členem Č. akademie a Král. společnosti nauk a jiných společností domácích<br />
i cizích. Zvlášť utvary kamenouhelný a permský staly se předmětem jeho bádání,<br />
jak o tom svědčí mnohé práce jeho, z nichž uvádíme nejhlavnější: Ober Pflanzenpetrefakte<br />
aus dem Nyřaner Gasschiefer sowie seine Lagerung und seín Verhiiltniss<br />
zu den ííbrigen Schichten (Zpr. k. č. spol. nauk 1870),· Steinkohlenflora von<br />
Kralup in Bbhmen (4° Pojedn. k. č. spol. nauk 1871), Oher Fruchtstiinde foss. Pfl.<br />
aus d. bohm. Steinkohlenform (Zpr. k. Č. spol. nauk 1871), Ober die Steinkohlen··<br />
ablagerung am Fusse des Riesengebirges (t. 1871), Ober Pflanzenreste aus dem<br />
Kohlenbecken von Merklín (t. 1872), tiber die Periormation zwischen Budweis<br />
und Frauenberg (t. 1872), tiber Fruchtstadien fossíler Pflanzen aus der bohm.<br />
Steinkohlenform (Pojedn. k. č. spol. nauk 18721, tiber Baumfarrenreste des bohm.<br />
Steinkohlen-, Perm- und Kreideform (t. 1872), tiber foss. Baumfarrenreste Bohmens<br />
(Verh. der k. k geoL Reichsanstalt 1872), Beitriige zur Kenntniss d. Ausdehnung<br />
d. sog. Nyřaner Gasschiefers u. seiner Flora (Jahrb. d. k. k. geoL Reichsanst. 1872),<br />
Steinkohlen u. Perm. AbL in N. W. v. Prag (Pojednání k. č. spoL n. 1873), Das<br />
Kohlenkalkvorkommen b. Rothwaltersdorf in d. Grafsch. Glatz u. dessen org. Einschliisse<br />
(Zeitschrift d. D. geoL Ges. a Sitzb. d. k. G. d. Wissensch. 1873l, tiber den<br />
Níírschaner Gasschiefer. dessen geot Stel1ung Ulld org. EinschL (t. 1873). R. 1873<br />
ve Verh. d. k. Je geol. Reichsanstalt: tiber die innige Beziehung der bohm. Steinkohlen-<br />
und Perform zu einander; Ober die Analogie d. drei Steinkohlenharze<br />
Anthrakoxen, Middletonit u. Tasmanít, u. ihre vermeintl. Abstammung, Die Mischflora<br />
d. Bohm.-Broder Ablagerung, GeoL Stdlung u. Verbreitung d. verkies"lten<br />
Holzer in Bohm., tiber d. Steinkohlenablag b. Brandau im Erz.gebirge (Sitzb. d. k. b.<br />
Ges. d. Wiss. 1873), iihersichtL D,'rstel1ung d. Fundorfe v. bóhm. Steinkohlenpetrefakten<br />
(Lotos 1873), tiber d. Verbreitung u. geoL Stellung d. verkieselten Araukaritenstiimme<br />
in Bohmen (Sitzb. d. k. b. Ges. d. Wiss. 1873). Beitriíge z. Palaeont.<br />
d. Sphaerosiderite im Kohlengeb. Bohmens, nebst Bemerk. ííber die Sandsteine<br />
daselhst (t. 1873), Studien im Gebietedes Kohlengebirges von Bohm. (Poj.<br />
k. č. spo'!. n. 1874), Beitrag zur Palaeontologie des Kohlengeb. von Ober-Schlesien<br />
fVerh. d. k. k. geoL Reichsanst. 1874), Beitriige zur Kenntniss d. Equisitcn im<br />
Kohlengeb. (N. Jahrb. f. Min., Geol. u.' Pa!. 1874), Vorkommen von Noeggo rathia.<br />
foliosa Sternb in Oberschlesien (Verh. d. k. k geo!. R. 1874), Ober das Vorkommen<br />
v. Noeg. foL in Steinkoh:len~eb. v. Oberschíesien u. uber die Wichtí!!keit derselben<br />
flir eine P""'allelísirung der Schichten mít denen aus Bohmen (Zeitschr. d. D. geo!.<br />
Ges. 1875), Die Versteinerurtg der hOhm. Steinkohlengebirgs Ablagerungen {K"lsse1<br />
4°, 298 str .. 63 tab. 1874-7<strong>51</strong>. V díle tom shrnuta jsou rozsáhlá pozorování jeho<br />
o kamenouhelném útvaru v Čechách. V Indii dovedl velikých zkušeností svých,<br />
nabytých v Evropě, užíti při bádání v útvarech uhlonosných, geola!!icky nade vše<br />
zajímavých a ve mnohém ohledu se různících od útvarů evropských. Platí to<br />
zvlášť o t. zv. útvaru Gondwanském, mocné to soustavě vrstev uhlonosný:h, spočívajících<br />
nad azoickými vrstvami a obsahujících zbytky rostlin a obratlovců pouze<br />
sladkovodních. Nejcennějším plodem činnosti F -ovy o útvaru tomto jest velké dílo<br />
The fossil flora of the Gondwana system, uveřejněné v Memoirs of the ges!. survey<br />
of India (Ka~kuta, 4 sv. fol. se 153 tab. 1877-82). Po stránce palaeontohgické<br />
a stratigrafické ličil Feistmantel v dille tomto s neobyčejnou důkladností a kritičností<br />
různá pásma útvaru Gondwánského a stanovil postupný sled jeho vrstev,<br />
jež částEčně náležejí době palaeozoické, částečně Triasu a Juře. Týž sled vrstev<br />
s florou rázu mesozoického i ve vrstvách palaeozoických shledal ve vých. Australii<br />
na základě poslaného materialu, o čemž vydal Palaeozoische und meso.20ische<br />
Flora des ost!. Austra'liens (Kassel 1878-79. 30 tab. 4° vvznamenáno na světové<br />
výstavě v Me>lbournu, první cenou za vědecké práce). Později svěřena mu<br />
sbírka rostlin zkamenělých z Tasmanie, již popsal v díle Uhlonosné útvary v Tasmanii<br />
(cenou poctěný spis kro č. spol. nauk 1890, 10 tab. a geo!. mapa). Výsledkv<br />
bádání jeho o florách Australie i Tasmanie sneseny jsou v díle Geological anel<br />
palaeontological relations of the coal and plantbearing beds of palaeozoic and<br />
mesozoic a!!e in Eastern Australia and Tasmania (Sydney 1891). Různá pojednáni<br />
uveřejnil v .Iahrbuch a Verhand!. d. k. geol. Reichsanstalt, Zprávy k. č. sPo!. nauk,<br />
Zeitschrift d. D. geoL Gesellschaft, Journal of the Asiatic Society of Bengal,
61<br />
Neues Jahrbuch f. Min. Geol. u. Pal., Records of the Geol. Survey of India, Proc. As.<br />
Soc. Bengal, Geol. Magazíne, Lotos, Vesmír a j. Pojednání zeměpisná a cestopisná<br />
uveřejní! ve většině českých denních listů, ve Světozoru, Lumíru, dále články v Čas.<br />
Musea král. č., v Archivu zemědělském, Zeměp. Sborníku (některé z nich vyšly<br />
samostatně, t. Východní Indie Britská r. 1886 a KHmatické stanice v Indii r. 1888),<br />
Globus, Ausland atd. F. byl denem vrchní redakce Ottova Slovníku a odborn}'m<br />
redaktorem geologie. Mimo vlastní obor přispíval tam články o Indii. Zabýval se<br />
rád i kresbou a malbou krajin, staveb atd., zvlášť indických. Nahromadí! tak za<br />
čas svého pobytu v Indii obrovskou sbírku krásných a. věrných náčrtů. O pobytu<br />
v, Indii jedná ve spisku Osm let ve východní Indii (Praha 188'1) Do Cas. lék. napsal<br />
1886: "O ch01eře v Indii a chování se nemoci té vůbec." Dcera jeho provdána<br />
za prof. české techniky geologa ryt. Purkyně.<br />
Ottův a Riegrův Slovník, Osvěta 11:192,Almanach č. akad., Čas. lék. 1891,<br />
Nár. Album.<br />
Felix Dr., prakt. lékař v Kraljevu (Srbsko).<br />
Felix Jakub Dr., profesor, gen. řiditel rum. zdravf'tnictví v Bukurcšti.<br />
* 6. ledna 1832 v Hořicích, t v ún~ru 1905 v Bukureští. AbsolvQval gymlla··<br />
sium v Praze. Ve Vídni r. 1858 povýšen na doktora. lékařství. Ještě téhož roku<br />
odebral se do Rumunska, kde s~ oddal studiu hygieny a činně se súčastnil organisace<br />
zemského zdravotnictví. Byl r. 1860 jmenován profesorem hygieny a zdravotní<br />
policie na, národní školz lékařské v Bukureští, věnoval se společně s Davilou<br />
organisování civí!ní s1užby zdravotnické. V 1. 1865-92 byl hl. měst. fysikem, načež<br />
povýšen za gen. řiditele zdravotní služby v Rumunsku. K. 1869, kdy byla národní<br />
škola medicinská přetvořena ve fakultu, stal se univ .. profesorem hygieny. S této<br />
stolice konal více než 30 let nejpoutavější a nejvíce navštěvované přednášky. R.<br />
1900 opouštěje profesuru, stal se předmětem srdečných ovací veškerého studentstva.<br />
R. 1869 obdržel rumunské státní občanství. Ve válce 1877-79 organisoval<br />
část nemocnic pro raněné ve vnitru země, řídí! osobně vojenskou nemocnici v Turn-<br />
Murgurele a transport raněných od Dunaje až k železničním stanicím. R. 1880<br />
jmenován členem rumunské akademie. V 1. 1883-87 byl děkanem medicínské fakulty<br />
v Bukureští. R. 1893 při mezinárodních zdravotních konferencích v Drážďanech<br />
a 1897 v Benátkách býl delegátem království rumunského,' jakož i většiny<br />
mezinárodních kongresú súčastní! se jako zástupce Rumunska. Jako odborný spisovatel<br />
byl neobyčejně činný, zejména v oboru hygieny a demografie, Z jeho čel·<br />
ných prací buďtež uvedeny: (; výživě rolníka (rumunsky 1861), Vyšetřování pe!!aéry<br />
(rum. 1862), Rozpravy o hygieně
jmenován nádražním lékařem sev. záp. dráhy, později lé~ařem arcikn. rak. Ludvíka<br />
Salvátora na panství brandýsském. Sokol 1884 č. 7, Ottův a Riegrův Slov.<br />
Fiala Bohuslav Dr., externí lékař všeob. nemocnice v Praze.<br />
* 9. července 1871 v Rychnově n. Kněžnou, 'r 21. srpna 1894 v nemocnici<br />
v Praze. V rodišti také roku 1888 ukončil studia gymnasijní, maturoval s prospěchem<br />
vesměs výborným, stár jsa 17 roků. Studia universitní vykonal v Praze<br />
v :Ietech 1888-93. Odbyv veškerá colloquia, praktika a rigorosa s prospěchem<br />
vesměs výtečným, promován byl dne 27. listopadu 1893 maje věku dvacet dva roky.<br />
Ještě za studií byl horlivým spo'lupracovníkem Časopisu českí'ch lékaři!, referuje<br />
z cizích časopisů lékařských, zejména německých a francouzských a překládaje<br />
di'tležité články ze "Semaine medicínale" a jiných. Samostatně napsal do časopisu<br />
pojednání k otázce o příčinách tak zvané spontanní luxace čočky oční (v červenci<br />
1894 vyšlo), mimo to ještě před promoci z ústavu profesora Spiny o ch:lVání se<br />
indichsíranu sodnatého vzhledem ku chromogenům organovým, nákladem české<br />
Akademie (předloženo 28. října 1892). Téměř všichni profeSOři fakulty lékařské<br />
předpovídali o něm, že bude badatelem svědomitým a nennavným. Zemřel 21.<br />
srpna 1894 lobularním zánětem plic a nemohl splniti naděje při jeho nadání a<br />
hnlivosti oprávněné. Nekrolog jeho přinesl Časopis českých lékařů 25. srp~a 1894<br />
č. 34 a Osv,Ha 1895 str. 291. Byl též delší dobu korektorem časopisu. Měl vlastnosti.<br />
které čini'ly ho společníkem milým a spolupracovníkem velmi vítaným. Výborné<br />
vzdělání lékařské pojilo se u něho se znalostí různých jazyků a rychlost a spolehlivost<br />
práce jeho provázena byla vždy ochotou a účinností neobvyklou. Znal<br />
frančinu, rusky, polsky, anglicky a německy. A vše to v celek povahy ladné spojeno<br />
bylo skromností a neznalostí vlastní ceny v dobách našich řídkou. Bratr jeho<br />
MUDr. Bohumil jest obv, lékařem v Hluku u Uh. Ostraha na Moravě.<br />
Fiala Kamil Dr., drujIý asistent lékařské polikliniky v Praze.<br />
* 31. července 1880 v Praze. Povýšen tO. března 1906 na doktora. Byl až dn<br />
dubna 1907 lékařem paroplav. společnosti rak. Loydu. Byl hospitantem české polikliniky.<br />
Jest nad'lékařem v zál. u 8. pl. pěšího zem. obrany. Do Č. 1. č. napsal<br />
Případ onemocnění mazových žlaz kožních,. vedoucího k atrofíckým jizvám (1910),<br />
Studie o therapii sněhem kysličníku uhličitého v dermatologii (1910).<br />
Fibich Richard Dr., c. k. horní lékař,. operateur a orthopaed na Břez. Horách<br />
u Příbrami.<br />
* 3. září 1876 v Praze. Syn hudebního skladatele Zdeňka Fibicha a 'Jperní<br />
pěvkyně Nár. divadla Betty Fibichové roz. Hanušové. Přísl. do Nasavrk. Studova1<br />
v Praze na akademickém gymnasiu a české lék. fakultě. Byl demonstrátorem<br />
histologie a embryologie u prof. Dr. Rohona a subst. assiste!ltem expo pathologie<br />
u dv, rady prof. Spiny. Po externování v Pražské nemocnici a čtyřech létech<br />
strávených ve vojenfkých nemocnicích ve Vídni a Mostaru, operačním elévem Víde{lských<br />
klinik, pak řídícím lékařem orthopaedického ústavu Schwarzova v Praze.<br />
Nyní c. k. horním lékařem v Březových Horách. Napsal: Experimentální příspěvek<br />
k poznání vlivu fradur na oběh krevní a teplotu tělesnou [Rozpravy české<br />
akademie 1901, německy ve Wiener klín. Woch. 1902), "Beitrag ZUl' Kenntnis der<br />
Histologie des hyalinen Knorpels" (Anatom. Anzeiger 1903). "Beobachtungen uber<br />
eine Epidemie del' tropischen Malaria in Mostar" (Munch. med. Wochenschr. 1905).<br />
"Experimentelle Untersuchungen iiber die Eimwrkung del' GastroenteroanastolUose<br />
auf das Ulcus ventriculi" (Archiv f. klin. Chir·urgie 1906í přednáška o chirurgickém<br />
sjezdě Berlínském), "Antwort auf die Einwande, "Clairmonts gegen meinen<br />
Vortrag" (Arch. f. klin. Chirurgi~ 1908), ,,vrozená luxace kyčelní" (Souborný referát<br />
v Čas. lék. česko 1908), "Gastroenteroanastomosa a kulatý vřed žaludeční"<br />
(Čas. lék. čes. 1908, přednáška na sjezdu přírodozp. a lék. českých), ,,0 zkřiveninách<br />
páteře, zvláště u dětí" (Lidové rozpravy lékařské 1908), "Die Bedeutung der sogenannten<br />
Konkavtorsion fur die Therapie del' Skolíosen" (Deutsche Zeits::hr. WI'<br />
Chirurgie, s'lavnostní spis na počest dv. rady Hochenegga 1909), "Styky neurologie<br />
s orthopaedií" (Revue v neurologii 1910),',,0 příčinách nedostatečných výsledků<br />
operativních při appendicitidě a jich vyvarování" (Čas. lék. česko 1912),<br />
Překlad Dr. A. Buraczýnskčho "Návodu pro nosiče raněných" do češtiny. (Dvě<br />
vydání 1903 a 1911.)<br />
Fied,ler Fr. Karel Dr., prof. theor. a prakt. porodnictví v Praze.<br />
t 17. ledna 1808 v Praze. V I. 1795-6 uveden v indexu lectionum jako univ.<br />
profesor pro soudní lékařství zahrnující též předměty z ranlékařství, porodI'ietví<br />
a zvěrolékařství. R. 1801 14. května stal se nástupcem Schmiedovým, prvním ranlékařem<br />
F., dosud druhý ranhojič, který s ním sloužil, maje ročního platu z nemocnice<br />
240 zl., 3 sáhy dříví a 18 liber svíček, později 120 zl. přídavek ad personam.<br />
F. sloužil již 12 let v zaopatřovacích ústavech pro chudé. Měl též rozsáhlou pověst<br />
jako lékař zručný a zkušený. V r. 1802-03 by: supplujícím profesorem theore-
63<br />
tického porodnictví, které přednášel česky. Dne 7. července stal se skutečným<br />
profesorem theoretického a praktického porodnictví. Po odstoupeni Anl()ldově<br />
svěř
Fleischer Antonín Dr., prakt. lékař, c. k. vrchní zdrav. rada v Brně.<br />
*17. února 1850 v Rovečíně na Moravě. Otec jeho byl tam více než 50 r.<br />
evang. farářem, seniorem. Bratr botanika evang. faráře Bohumila v Sloupnici. Do<br />
obecné školy chodil v Rovečíně a pak v Poličce. Gymnasium studoval v Těšíně,<br />
medicinu studoval na universitách ve Vídni a v Praze, kde byl v r. 1875 promov.án.<br />
Jako medik byl u prof. Blažiny fiskusem a jako doktor praktikova'i u profesora<br />
Jaksche a jako asistentllí lékař v nemocnici vojenské v Praze. Již tenkráte byl<br />
znám co entomolog a byl proto v létě r. 1875 od ministerstva vnitra vyslán na<br />
Šumavu, aby studoval pohromu kůrovcovou po stránce přírodopisné. Při tom<br />
nalezl v pralesích šumavských mnohé nové druhy broukú a některé, o kterých<br />
se mělo za to, že již dávno by'li v Evropě vyhynuli. Výzkumy této cesty uveřejňovány<br />
byly v různých časopisech, populárně ve Vesmíru a Laciné knihovně<br />
pro lid. Mimo to podal referát místodržitelstvÍ, - V r. Hl76 stal se sekundárním<br />
lékařem v porodnici v Brně, kde zůstal až do léta v r. 1878. V tuto dobu, když<br />
nastala okupace Bosny, byl mobilisován a řídil po čas mobilisace filiálku vojenské<br />
nemocnice v Giskrově ulici v Brně. - Po demobilisaci byl od r. 1878-1880<br />
sekundárním lékařem v zemské nemocnici a v r. 1880 usadil se jako praktický<br />
lékař v Brně. - U vojska stal se p1ukovním neaktivním lékařem u zemské obrany,<br />
a jelikož něko'1íkráte po sobě byl povolán ku cvičení, postoupil mimo pořad na<br />
plukovního lékaře I. třídy. V roce 1876 ze svazku vojenského vystoupiL Po 18<br />
roků od r. 1891 byl členem zemské moravské zdravotní rady a v r. 1909 stal se<br />
členem nejvyšší zdravotní rady ve Vídni. Po více než deset roků jest členem<br />
rozhodčího soudu úrazové dělnické pojišťovny, a za horlivou činnost tamtéž byl<br />
dne 2. prosince 191(1 Jeho Veličenstvem vyznamenán rytířským křížem řádu<br />
Františka Josefa. Jako entomolog se zabývá hlavně studíem brouků fauny pa·<br />
learktické a jest znám v celé Evropě. Jest kuratorem mor. zemského musea,<br />
říditelem entomologického oddělení, a korrespondujícím členem moravské musejní<br />
společnosti, čestným členem klubu přírodovědeckého v Prostějově, dále<br />
jmenován zahraničním členem přírodovědeckého klubu v Petrohradé atd. atd.<br />
Publikova'i celou řadu pojednání o broucích buď biologických neb popisných, "cl·<br />
kryl na svých prázdninových výletech a popsal mnoho nových druhů, aneb odjinud<br />
dostal a jiné autory na ně upozornil. Nejhlavnéjší jehp práce: Tabulky k určování<br />
fauny paJearktické, Casaby oddělení "Scaritiny.", vyš'lo původně v češtíně<br />
i němčině, bylo v Paříži od abbého Carneta přeloženo do frančtiny. Rovněž<br />
přelc ženy jeho "Bestimmungstabellen des tríbus Liodíní" - do frančtíny a<br />
angličtiny a jeho výzkumy biologické o rodech Liodes a Colon do němčiny a<br />
frančtiny, a napsány o tom referáty ve všech entomologických časopisech evropských<br />
a cizích. Všichni čeští entomologové neb jen sběratele broukli jSJU jeho<br />
žáci, všem vždy jmenovitě minutie (malé brouky) určovaL Věda cizích entomologú<br />
poctila jej tím zplisobem, že pojmenovala nově odkryté brouky jeho jménem.<br />
I jeden rod (více by vůbec jich nemohlo býti) jmenuje se Fleischerella. Brouci<br />
po něm pojmenovaní jsou roztroušeni po ce'lé palearktické fauně. Tak ku př.<br />
Dyschirius Fleischeri Deville žije ve Francii, Enderocycla Fleischeri Tschitscherin<br />
v Řecku, Scarite's basiplicatus v. Fleischeri Reitter u Samarkalldu v Sibiři, Caenoscelis<br />
Fleischeri Reitter ve východních Uhrách, Caluocera Fleischeri Reitter<br />
v Ddmacii, Pharus Fleischeri Weise v Řecku, Mordella aculesta v. F1leischeri<br />
Emery na Moravě, Prosodes Fleischeri Reitter v Turkestanu etc. Dilacra Fleischeri<br />
Epplbsh Mor. Jeho sbírka broukli patří mezi největší v Evropě a spravuje<br />
ji sám, a rozmnožuje hlavně tím způsobem, že od různých sběratelá a i odborníká<br />
nasbíraný materiál určuje a za to buď nové neb některé vzácné. druhy si, co<br />
honorář ponechati máže. - Čítáť jeho sbírka 15.000 druhů ve 200.000 exempláříc.h<br />
palaearktické fauny. Rovněž mnoho druhli neb vzácných místních odrůd sám popsal<br />
v rázných entomo1ogických časopisech, na př. Carabns v. fossulifer FL Hung.,<br />
Cymindis var. rubrotestacea Fl. Hung, Tyrus costatus FL Hung, Saprinus brunensis<br />
Fl. Mor., Buprestís signatíceps Fl. Mor. Bohem., v bisornata Mor. Boh., v.<br />
inframaculata Boh. Mor., v. sibirica Sibiria. Anthaxía semilimbata Fl. Amasia,<br />
Drapetes v. immaculatus Fl. Hung, Choleva bihasica Fl. Hung., Platytarsus ornatus<br />
Fl. Hung., Chrysomela v. violaceonigra. Již r. 1878 napsal do Časopisu lékařů<br />
Lékařskou zprávu zemských mor. ústavá, porodnice a nalezince v Brně za r. 1877.<br />
Ottův Slovník, Národní Album.<br />
Folprecht Váco Dr., zubní lékař v Praze.<br />
. * 24. srpna 1866 v D. Bousově. Povýšen 11. července r. 1893 na doktora<br />
lékařství. R. 1895 byl nádražním, soudním, pokladničním a praktickým lékařem<br />
v Turnově. Napsal "Zdravé zuby" (1906).<br />
Formánek Emanuel Dr.. měst. lékař v Roudnici.<br />
* 30. března 1840 v Hradci K., t 3. dubna 1890 v Roudnici. Studo dl<br />
gymnasium v Králové Hradci a lékařství na universitě vídeňské, kde roku 1867
promoval. R. 1867-1868 byl asistentem na chirurgické akademii v Solnohradé,<br />
od 1868-71 městským a praktickým lékařem v Litomyšli, v I. 1871-1890<br />
v Roudnici nad Labem. Napsal řadu článků a pojednání odborných v Čas. lék.<br />
čes. a řadu statí populárních v rozličných časopisech, zejména též v Paedag. Rozhledech.<br />
Na střední hospodářské škole přednášel anatomii a fysiologii· zvířat<br />
domácích. Byl to muž všeobecně vzdělaný, duch filosofický, přítel učitelstva.<br />
Jeho syn Emanuel je univ. profesorem v Praze a dcera Marie provdána za<br />
sekčního radl, v dvm. archivu ve Vídni Václava Kratochvíla. Paedag. Slovník.<br />
Formánek E~anuel Dr., univ. profesor v Praze.<br />
* 7. října 1869 v Litomyšli, co syn praktického lékaře Dra. Emanuela F.<br />
Gymnasium absolvoval v Roudnici n. L., kde též maturitní zkoušku s výtečným<br />
prospěchem s'kžil. Pak věnoval se studiu mediciny na universitě ve Vídni.<br />
kde r. 1890 složil první rigorosum. V témže roce zemřel jeho otec a on<br />
z rodinných důvodů pokračoval ve studiích na universitě pražské, kde<br />
15. března roku 1893 byl na doktora veškerého lékařství promován. Již<br />
během svých studií věnoval se speciellnímu studiu chemie a sice pracova.l ve<br />
Vídni v universitní laboratoři pro užitou lučbu lékařskou d vor. rady prof. Dr.<br />
E. Ludwiga a v hygienické universitní laboratoři dvor. rady prof. Dr. M. Grubera.<br />
V Praze pracoval v laboratoři pro užitou lučbu lékařskou dvor. rady Horbaczevského,<br />
kde od 1. dubna 1891 do 31. března 1893 co demonstrator působil. Od<br />
1. dubna 1893 do 31. března 1894 odbýval povinnou službu vojenakau a navrátil<br />
se potom do universitní laboratoře prof. Horbaczewského co assistent, kdež<br />
setrval až do 31. ledna 1897. V tomto čase hleděl si přisvojiti důkladněji znalost<br />
pharmakognosie v eniversitní laboratoři prof. Dr. Jiruše a bakteriolo~ie v hygienické<br />
universitní laboratoři prof. Dr. G. Kabrhela. Po půl r. 1897 opustil laboratoř<br />
dvor. rady Horbaczewského, poněvadž byl jmenován městským chemikem kráL<br />
hlav. města Prahy. .Tako týž podnikl 4 měsíční studijní cestu do Německa a<br />
Francie, kde hlavně chemické laboratoře jakož i potravinové laboratoře navštěvoval.<br />
Po náuatu zařizoval pražskou městskou laboratoř pro zkoušení vod a<br />
potravin, začež uděleno mu bylo zvláštní uznání městské rady. 1. října 1897 byl<br />
jrr:enován vrchním inspektorem c.k. všeobecného ústavu ku zkoumání potravin,<br />
kterýžto úřad p()dnes zastává. V této hodnosti měl opět příležitost zařizovat<br />
novou chemickou laboratoř so zvláštním ohledem na potraviny. V roce 1898<br />
habilitoval se co docent užité lučby lékařské při čes. universitě a v r. 1902<br />
byla mu rozšířena venia legendi na toxikologii. Roku 1903 obdržel od c. k.<br />
ministerstva knih, a vyučování cestovní stipendium a podnikl vědeckou cestu do<br />
Německa. Roku 1903 občržel titul mimořádného universitního professora. Od'<br />
r. 1910 je docentem chemie fysiologické a soudní na vys. škole technické. R. 1911<br />
byI zvolen za poslance na říšskou radu skupiny Kolínské jako kandidát strany<br />
národně sociální. Z vědeckých prací jeho uvádíme tyto: Tvoře:lí se kyseliny<br />
mečové z kyam'etové kyseliny a močoviny. Česky: Chemické listy. Německy:<br />
Ber. d. deutsch. Chern. Ges. 1891, O působení horkých lázní na vyměšování<br />
dusíku a kyseliny močové u člověka, Čas. č. lék., 1892. Wiener Akad. d. Wissenschaft<br />
1892, O účinku studených lázní na vyměšování dusíku a kyseliny mobvé<br />
u člověka. Č. č. I. Zeitsohrift f. Physiolog. Chern. 1895, Příspěvek k charakteristice<br />
některý"h alkaloidů a glykosidů, Č. č. I. Wiener Med. BliHter 1895, Příspěvek<br />
ke studiu činnosti žlázy štítné. (~polu s Dr. Haškovcem.) Rozpravy<br />
Č••sk. akad. cis. Frant. Josefa. Klin. Zeit u. Streitfragen 1895. O změnách krve při<br />
křečích. (Spolu s Dr. Haškovcem). Rozpravy akad. 1896. Wiener med. BlitHer.<br />
Příspěvek ku poznání kachexie strumiprivní, Rozpravy čes. akad. cis. Frant Josefa<br />
1896. O ptomainech. Thomayerova sbírka přednášek 1896. O jedavat0sti<br />
vzduchu vydýchaného. Rozpravy čes. akad. Archiv. f. Hygiene 1900. O účinku<br />
solí amonnatých na oběh krevní a soustavu svalohybnou. Rozpravy čes. akad. cis.<br />
Frant. Josefa. Archiv international de Ph arm. et Ther. 1900. Experim~ntální<br />
vyšetřování o působení chloridu mono-, di- a trimethylaminu na oběh krevní se<br />
zí'etelem na chemickou konstituci těchto sloučenin. Rozpravv čes. akademie. O působení<br />
chlon,fc,rmu a choralhydradu na barvivo krevní. Č. č. '1. Zeitsi,hr. f.<br />
physiot Chern. 1900. O účinku tetrainethylamoniumchloridu na oběh krevní.<br />
Rozpr. Čes. akad. Arch. int. de Pharm. et Therapie 1901. O účinku cholinchloridu na<br />
oběh krevní. Čes. akad. Arch. int. de Ph arm. et Therapie 1902. O účinku neurinchlcridu<br />
na oběh krevní. Č. akad. Arch. int. de Pharm. et Therapie 1902. O dúležitějších<br />
pochutinách 1905. Lidové rozpravy lék. O účinku formaldehydu 'la Pyridiu.<br />
Ber. d. deutsch. chern. Gess. 1905. O therapeutickém účinku ledvinového extraktu<br />
při chrenickém zánětu ledvin. Čes. akad. O nejdůležitějších pochutinách (1907).<br />
O příčinách tetanie a kachexie thyreoprivní, v ruském jazyce 1911. Péís?~vp-k ku<br />
resorbci " D,simalaci látek bílkovitých, v ruském jazyce, Vrač 1911. Kr:>mě toho<br />
publikoval řadu statí z oboru chemie lékařské a toxikologie. Ottův Slov.<br />
5
Formánek Fr. Dr., c. k. okres. lékař v Slaném.<br />
* 5. května 1844 v Loucké na Roudnicku, t 22. května 1902 v Rivě v Tirolsku.<br />
Studoval v Litoměřicích, medicínu v Praze, kdež r. 1871 povýšen na<br />
doktora. Brzy po té usadí! se ve Slaném. Byl lékai'em nádražním, hutním, nemocničním,<br />
potom městským lékařem a r. 1890 c. k. okres. lékařem v Slaném. Za<br />
rok na to vzda'l se primářství v okr. nemocnici. Měl nemalé zásluhy, že zřízen<br />
okr. chorobinec a sirotčinec. V sir0tčincí zastával úřad domácího lékaře. Byl<br />
předsedou MěšL besedy, zasedal v městské radě i okr. zastupitelstvu a byl místopředsedou<br />
obč. záložny. R. 1901 vyznamenán zlatým záslužným křížem s korunou.<br />
Za jeho spolupůsobení pořádána v Slaném výstava 1880 a 1897. Byl předsedou<br />
'lékařské župy slánské 1893-1900. Vědecky činným byl od let. Několik<br />
krátkých statí uveřejní! v Čas. českých lékařů, v němž otištěny také auhreferáty<br />
jeho dvou přednášek na sjezdu č. lékařů v Praze 1901: O léčení cholery a<br />
o cukrovarnických odpadkových vodách. Čas. lékařil 1902. Nár. Politika.<br />
Foustka, recte Faustka Otakar Dr., assistent při řád. stolici fysiologie na<br />
c. k. české fakultě lékařské profesora Dr. Fr. Mareše, odborný lékař v Praze.<br />
* 5. dubna 1875 na Král. Vinohradech. Příslušný do Trpína u Poličky.<br />
Studoval na I. real. a vyŠš. gymnasiu v Praze, ve Spálené ulicí, kde r. 1893 maturoval<br />
s vyznamenáním. Absolvoval studia na č. faku'ltě lékařské, po té i na filosofické<br />
(přírodních věd, zvl. chemie). Hodností doktora lékařství dosáhl 4. října<br />
1906. Ve fysiologickém ústavě působí od února r. 1901, s počátku jako demon·<br />
strator, později jako assistent. Ještě za studií přeL'žíl Dra. A. Baura návod ku<br />
první pomoci při úrazech, jenž s názvem "Malý Samaritán" samostatně vyšel.<br />
Ve PWgerov(i sborníku "Archiv. f. die ges. Physiologie" v Bonnu vyš'la r. 1907 doc.<br />
Dra .. Babáka a jeho práce experim. "Untersuchungen uber den Auslosungsreiz der<br />
A tembewegungen bei Libellulidenlarven (u. Arthropoden iiberhaupt). Je spo'lupracovníkem<br />
Časop. č. lékařů, kdež uveřejní! na pf. r. 1909 nekrolog. "Za Th. W.<br />
Engelmannem", v r. 1910, 1911 a 1912 úplný podrobný referát o Osmém mezináL<br />
kongresse fysiologickém ve Vídni, a j. V r. 1911 vyučoval fysiologií v Pokračovacích<br />
kursech vzdělavacích pro středoškolské učitele tělocviku na Rusi<br />
pořádaných, v Praze péčí České Obce Sokolské. V praktických oborech lékařských<br />
vzdělával se na č. klinikách, na př. psychiatrické, otiatrícké, gynaekolog.<br />
a zvláště dermatologické, kteréžto poslední studium konal též na derm. klinikách<br />
vra·tislavské, berlínské a freiburgské. Zabýval se též fysiatrií. Vykonal více vědeckých<br />
cest, z nichž největŠí v r. 1908 po všech' čelných fysiologických ústavech<br />
a laboratořích Německa a Švýcar. Účastní se též odborného spolkového života;<br />
v přítomností je starostou Spolku assistentů č. vysokých škol v Praze, předsedou<br />
Bio1logické sekce Spolku č. mediků.<br />
Frankenberger Otakar Dr., m. profesor na české universitě v Praze.<br />
* 19. února 1852 ve Vysočanech. Studoval gymnasium v Praze. Věnovav<br />
se 'lékařství v Praze, dosáhl hodností doktorské 22. pros. 1876. Byl asistentem<br />
pathol. anatomie u Klebse, nadlékařem při okupací Bosny, 1880-86 hutním<br />
lékařem na Kladně, 1886-91 panským lékařem v Měšicích. R. 1895 habíIitoval<br />
se jako docent. R. 1903 jmenován mim. profesorem laryngologie na české universitě.<br />
Od r. 1906 vede ústav pro choroby hrtanové při české fakultě lékařské.<br />
F. je povolaným interpretem chorob nosních, hltanových a hrtanových. Vyšetřív<br />
159 chovanctl pl'ažského ústavu hluchoněmých, zjistil, že hluchoněmost vrozená<br />
je mnohem vzácnější, nežli se za to má. Práce jeho prozrazují odborníka, jenž<br />
neunavně sleduje rozvoj svých věd. Sepsal pojednání O uměle vytvořených stenosách<br />
tráchealních (Rozpravy akad. 1894), O nálezech bakterií v hrtanu (1904 a<br />
1907), Sklerom hrtanu (1902), Hoření cesty dýchací u školní mládeže (Sbor. klinický<br />
1902), O skléromu cest dýchacích, zvl. v čechách (Lék. Rozhledy) a,Pachydermia<br />
l
67<br />
laryngis (1900). Atresie obou chřipí (1903). O nálezech bakterií v hrtanu se zvláštním<br />
zřetelem k bacil1u tuberkulosnímu (1904, 1907). Vrozená atresie hrtanu (1905).<br />
O významu laryngologie a poměru jejím k povšechné medicině (1906). Příspěvek<br />
ku diagnostice a therapíí chronických stenos tracheálních (1908). Poruchy ústroje<br />
zro.hvého z chorob nosních, zvláště dutin pobočních (1910). Maligni granulom<br />
(1912). F. konal četné cesty za účely vědeckými. Byl horlivě činným v životě spolk0<br />
1J ém, zvláště sokolském a lékařském. Zvolen též za presidenta komory lékařské<br />
pro království České 1901-04 a bylI předsedou její české sekce.<br />
Nár. Album. Ottův Slov. N. L. 1912.<br />
Frankl Ludvík August Dr., spisovatel ve Vídni.<br />
* 3. února 1810 v Chrasti u Chrudimi, t 12. března 1894 ve Vídni. Z rodičů<br />
židovských. Navštěvoval školy svého rodiště, kde tehdáž byl učitelem Filcík.<br />
Studoval od r. 1823 v Praze a v Litomyšli. Básně Ebertovy a bližší sez.námení<br />
s dějinami českými měly naň vliv. Již tehdáž sepsal několik básní: Agnes vort<br />
Sezima, Wenzel der HeiJlige, pokoušeje se i v spísování básní jazykem českým.<br />
Z těchto vytištěna pouze jedna Píseň ve Květech 1845. R. 1828 odebnl se do<br />
Vídně, kde studoval medicinu. Zde vydal sbírku vlasteneckých básní Habsburgsli~d<br />
(1832), kterou se seznámil s rozličnými výtečníky vídeňskými. R. 1857 povýš.:n na<br />
MDr. v Padově. Cestoval v Halii, odtud se vrátiv, stal se sekretářem žid. obce<br />
videňské. Od r. 1842-44 redigoval Sonritagsbliitter; časopis umělecký a 1848<br />
politický. R. 18<strong>51</strong> stal se řiditelem víd. hudeb. spolku a prof. esthetiky. R 1856<br />
odebral se do Jerusalema zřídit ústav dobročinný, jaký zamýšlela Eliška Herzová.<br />
Cestu tu vypsal v díle Nach Jerusalem (Lipsko 1858). Sepsal epos Don<br />
Juan ďAustria (Lipsko 1846), Hippokrates u. die moderne Medicin. Satir. Gedicht.<br />
(Wien 1853), Libanon (1855) a j. básně. Zur Geschichte der Juden in Wien (18'5·1).<br />
Přeložil též srb. národní písně pod dozorem Kara Karadžiče Gusle (1852).<br />
Riegrův Slovník.<br />
Franta Jaroslav Dr., odborný lékař ženských nemoci v Praze.<br />
* 19. října 1865 v Těšíně. Syn gymn. řiditele a spisovatele Ondřeje (t 1900)),<br />
Příslušel do Rychnova n. K. Studoval od r. 1875 na II. real. gymnasiu v Praze.<br />
R. 1883 věnoval se lékařství na české universitě, na níž dosáhl 13. června r. 1889<br />
hodnosti doktorské. R. 1888 jako medik byl asistentem ústavu pro soudní lékařství,<br />
od r. 1890 byl II. asistentem porodnické kliniky pro lékaře v porodnici,<br />
r. 1893 asistentem gynaekologické kliniky ve všeob. nemocnicí, načež usadil se<br />
jako odborný tékař v Praze. Vydal "Boubele měchožílové v těhotenství, za poredu<br />
a v šestinedělí" (1901), Les kystes Hydatiques du Bassin et de ľAbdomen<br />
(1903). Do Památníku č. akademie podal referát o gynaekologii v 1. 1818-98, do<br />
Čas. č. lékařtl napsal r. 1893 Kasuistické a kritické příspěvky k řezu císařskému.<br />
Za choť pojal Leuisu, dceru prof. Dr. Weisse, s níž má dítky Jaroslava, Miladu<br />
a Louisu. Je bratrem poslance JUDra. Bohuslava F., rady zem. výboru a profesora<br />
Karla a švakrem básníka J'lros1avaHiJberta.<br />
Franz Karel senior Dr., lékař při uhelných dolech v Rosicích na Moravě.<br />
* 24. září 182P v Pavlicích u Zno'jma, t 10. listopadu 1906 v Rosicích. Studoval<br />
na gymnasiu brněnském, pak na universitě ve Vídni, kde r. 1856 doktorem<br />
lékařství se staL Téhož roku povolán byl za tehdy panující epidemie cholery do<br />
Rosic u Brna a trvale se tu usídlíL Vedle rozsáhlé činnosti jakožto lékař nádražní,<br />
obvodní, uhelných dolů zbejšovských, panství a cukrovaru rosického účastní! se<br />
živě ruchu kulturně-národního a přispěl nemálo k probuzení celého kraje. Za<br />
zásluhy své zejména na poli humanity a v oboru školství zvolen byl čestným<br />
občanem l'bce Zbejšova, města Rosic a vyznamenán zlatým záslužným křížem<br />
s korunou. F. byl dlouholetým předsedou a později čestným členem tehdy utrakvistického<br />
spolku obvodních lékařů markrabství moravského, ve kterém se zdarem<br />
pracoval na zlepšení sociálního postavení členů jeho až do definitivni zákonité<br />
úpravy plahl zemským sněmem moravským. Z literárních prací, jež v "Časopisu<br />
lékařů českých", v "Memorabílien fur praktische Árzte" a jinde uveřejňoval uvádíme<br />
následující: r. 1874 Náhledy o cho'leře a jejím léčení, 1875 Spáleniny následkem<br />
tr-askavých větrů a kasuistika zajímavých případů, 1877 Ku kasuistice poraněných<br />
prstů, 1878 Některé případy onemocnění pohrudničnich a poměr horníků<br />
v kame"nouhelných dolech pracujících k prsním neduhům, 1880 Případ náhlé<br />
ozhřivky u člověka a r. 1887 Případ paroxysmalní haemoglobinuríe.<br />
Kukula, Rozvoj chir.<br />
Franz Karel mladší Dr., c. k. vrch. štábní 'lékař 1. tř. y Praze.<br />
* 18. března 1864 v Rosicích na Moravě, kde otec jeho lékařem byl. Po<br />
skončených studiích v Brně odebral se do Prahy a promován tu r. 1888 na uni-
68<br />
versitě české na doktora veškE"rého lékařství. Vstoupiv do služby vojenské, jm<br />
nován byl téhož roku nad lékařem v nemocnici v Sibini, ne dlouho na to přebž.<br />
ku pluku husarskému do Budapeští, kde na universitních klinikách, zejména vš,<br />
v bakteriologické laboratoři proL Pertíka dále se vzdělával. Po krátkém poby<br />
v Kecskemetu přidělen byl na dobu jednoho roku klinice pro nemoce vnitřní pre<br />
Neussera ve Vídni, načež od r. 1895-1897 působil v Plzni v posádkové nemoc<br />
nici a u doplňovacího okresu. Ocltud povo'lán byl do garnisonní nemocnice Č. 1 v<br />
Vídni. Po 15 let byl tu chefem oddělení pro nemoci vnitřní a účastní! se též ruch<br />
vědeckého zejména v oboru nemocí infekčních.{!a\{vykonával F. r. 1901 a 190<br />
poprvé ve velkých rozměrech na zdánlivě úplně -idravýchvojínech injekce tuber<br />
kulinové k účelům diagnostickým a překvapující výsledek pokusů těch podal dů<br />
1ežitý důkaz o téměř všeobecné nákaze tuberkulosou u dospělých. R. 1908 vy·<br />
pravena ministerstvem vojenství po návrhu a za účasti Dr. f. vědecká výprava<br />
ke studiu každoročně v oblasti jaderského moře v létě se vyskytují:í epidemie<br />
l. zv. psinky. Účastníky expedice sestá vající mimo jmenovaného z vojenských<br />
lékařů Doerra a Taussiga zjištěno, že nákazu přináší jistý druh komárů pode jménem<br />
pappataci známých; rovněž epidemiologie a pathologie nemoci té důkladné<br />
prozkoumána. Na internacionálních lékařských. kongresech byl F. častěji referentem<br />
neb súčastnil se přednáškami z oboru tuberkulosy, tak zejména na<br />
mezinárodním kongresu hygienickém v Berlíně,._.Budapešti, na sjezdu združení<br />
proti tuberkulose ve Vídni, Stockholmu, v Římě. F. je členem vojenské zdravotní<br />
rady ve Vídni; dopisujícím členem internationálního spolku proti tuberkulose,<br />
dále rytířem řádu Františka Josefa a železné koruny 3 tf. Od listopadu 1912 je<br />
v hodnosti vrchního lékaře I. tř., velitelem garnisonní nemocnice č. 11 v Praze.<br />
Mimo četných referátů po různých listech uveřejnil tyto lékařské práce: "Bakterio'logische<br />
Untersuchungen uber die asiatísche Cholera" - Pester med. chir.<br />
Presse 1903. - "Uber die Bakterien der normalen mannIíchen Urethra". Wiener<br />
klinische Wochenschrift 1896 No. 28. - "KIínische Beobachtllngen wahrend einer<br />
Masernepidemie etc." Wiener med. WochenschrHt 1899 No. 45-47. - "Die<br />
Bedeutung des Tuberkulins fur die Fruhdiagnose der Tuberkulose und die erste<br />
Bedeutung desselben zum diagnostischen Zwecke in der Armee." Wiener med.<br />
Wchft. 1902, No. 36--38. --:- Franz a ryt. Stejskal: Ueber das Wesen der europaischen<br />
Chylurie" Zeitschrift f. Heilkunde 1902, Heft XI. - "Beziehungen der<br />
Lungentuberkulose zu funktionel'len" Storungen der Herztatigkcit." Referát VIr.<br />
Sekce 14. interna!. kongressu pro Hygienu a Demographii v Berlíně. - Ve spolku<br />
s Drem Doerrem a Taussigem: "Das Pappatacifieber" Leipzig u. Wien, Fr. Deuticke<br />
1909. - "Welche Bedeutung kommt der TllberkuIinreaktion bei der B,:-<br />
urteilung der Diensttauglíchkeit der Soldaten zu." Referát 16. internal. lékař.<br />
§kého kongressu v Budapešti 1909. - "Ergebnis mehrjahriger Beobachtungen an<br />
/tausend mit Tuberkulin zumdiagiióstíschen Zwecke injizierten Soldaten" Wiener<br />
k'Iín. Wchft. 1909, No. 28.-.- Ve spolku s Drem Kolářem: "Zur Pathologie und<br />
Therapie des--P-appatiicífiebers" Beiheft 2 zum Archiv fiir Schiff. und Tropenhygiene<br />
1910, "Die Bekampfung der Tuberkulose in der Armee Oesterreich·Ungarns"<br />
MiIitiirarzt 1912, No.8.<br />
Frič Anton Jan Dr., prof. univ. v. v. v Praze.<br />
* 30. července 1832 v P""aze. Dosáhl hodnosti doktora lékařství 5. máje<br />
1860. Syn univ. prof. JUDra. Josefa. Bratr spis. Josefa a Vojtěcha JUDra.<br />
F. záhy jevil náklonnost k přírodním vědám, v níž byl povzbuzován<br />
Preslem, Amcr'lingen a Dr. Staňkem. Při zakládání sbírky českého ptaetva sebral<br />
též .prostonárudní jména jeho, která 1850 uveřejnlI v lI1usejníku. Právnícká studia.<br />
jež byl 18<strong>51</strong> začal, opustil po 3 letech. Oddav se medicině, stal se kustodem<br />
č. musea. R 1861 jmenován asistentem u proL Purkyné a dopisujícím člen~'1l geo!.<br />
říš. ústavu ve Vídni. Konal cesty do Banátu, Srbska, Berlína, Drážďan, Vídně,<br />
Pešti, Chorvatska, Dalmacie a 1860 do Francie, Anglie a Holandska. Vydal ná·<br />
kladné. dílo o evropském ptactvu, spis České ryby. Sestavil Seznam ssavcctva<br />
a ptact'Va, který se chová v českém museu. Roku 1862 byl vyslan od m.<br />
Prahy do Londýna, aby na světové výstavě studoval učební pr )středky,<br />
Vrátiv se, uspořádal s Vojtou Náprstkem I. prům. výstavu na Střeleckém<br />
Ostrově a vydal zprávu o své cestě: Dvě cesty do Londýaa v Živě, kam pilně<br />
přispíval. V březnu habilitoval se na pražské universitě co český docent pro porovnávací<br />
fysiologií a anatomii, r. 1864 na technice pro zodlogii a palaeontologii.<br />
načež r. 1865 stal se tu honorovaným docentem zoologie. R. 1871 stal se mimoř.<br />
profesorem zoologie na universitě, a r. 1880 řádným. Když zřízena byla r. 1882<br />
česká universita, přestoupil na českou fakultu filosofickou. R. 1886 a 1890 by1<br />
děka.nem a 1892 rektorem české university. Od r. 1864 zabýval se co člen komitétu<br />
pro výzkum Čech zkoumáním hlavně křídového útvaru v Čechách. Vedle<br />
toho řídil práce zoologické sekce. V Archivu pro výzkum Čech uveřejnil v I. dílu
69<br />
Palaeontologické bádání v jednotlivých vrstevních pásmech českého křídového<br />
útvaru a Palaeontologické zprávy, v II. dílu Zvířena kamenouhelného útvaru,<br />
Obratlovci země české, O rybářství v řekách českých, Korýši země české. R.<br />
1866 vydal illustrovanou brožuru O trichinách. Do Musejníku napsal články Ptadvo<br />
města Prahy a Návrh k zřízení přírodnického Musea. R. 1867 uveřejnil v pojednáních<br />
kráL Č. společnosti nauk Ober die Ca1Jíanassen der bohm. Kreídeformation,<br />
1868 v Živě společně s Nekutem Korýši země české a co výsledek cesty<br />
k světové výstavě v Paříži O dějinách práce. R. 1869 vydal v Matici Lidu<br />
bohatě illustrovaný populární spis O vrstvách kůry zemské. Vy1Zonav téhož roku<br />
cestu do Dánska, popsal ji ve Sborníku Živě pod názvem Cesta do Kodaně (1871).<br />
R. 1870 jmenován byl řádným členem kráL č. společností nauk. R. 1871 vydal<br />
Die Cephalopoden der bohm. Kreideformation s 16. litogr. tabulkami. kteréž dílo<br />
s dr. Schonbachem započav, po jeho smrtí sám dokončiL Zkoumal též jezera<br />
Šumavská a uveřejnil o tom zprávu ve spisech kráL č. spnlečností nauk. Snažíl<br />
se rozmnc-žovatí umělý chov ryb v Cechách. Za zásluhy v tom ohledu odměněn<br />
stříbrnou medailí. F. staral se o zvelebení sbírek Č. Musea. Mladým sílám poskytoval<br />
všemožnou příležitost, by se ve vědách přírodních mohly prakticky<br />
vzdělávati. Mezi českými přírodozpytcí ziev rázovitý a ojedinělý neúmornou<br />
pílí ve svých půlstoletých pracích vědeckých, svou činností učitillskou<br />
i praktickou. Jako zoolog uved1 se velkým dílem Evropské ptactvo<br />
(1853-70), dnes ještě hledaným, jako palaentolog proslul po celém vzdělaném<br />
světě veledílem o "Zvířeně lupků a vápenců permských", studiemi útvaru<br />
křídového a monografiemi křídových ryb. hlavonožců a korýšů. Z jeho školy<br />
,yšlo něko'lik generací zd",tných pr:>.covníků. Skrovné pracovny starého musea<br />
na Příkopech byly semeništěm věd přírcdních, když nebylo ještě české university.<br />
Sotva je populárnější české knihy oříroc1nícké nad jeho Malou geologii,<br />
v níž učili se tísícové l?.iků. Museum kráJ. č. děkuje mu za největší část sbírek<br />
hlavně geolol!ícko-palaeontologických, iež dí'lem se svými žáky ze všech končin<br />
vlasti snesl, dílem od mecenášů dovedl získati (sbírka Zeidlerova. Barrandova).<br />
F. bvl řiditelem zooL a ge?logicko-palaeontologických sbírek musea kráL Ceského .<br />
.z jeho popudu vznikly v Cechách stanice pro výzkum vod, první svého druhu ve<br />
vnitro7emí evropském. Po 30 let zasazoval se o povznesení rybářství, hlavně<br />
o 7arybaf
70<br />
nému vlastenectví podněcoval. V únoru 1848 uspořádána jeho péčí v Jihlavě<br />
velká Nár. beseda, která k rozvoji národnímu velmi přispěla. Výtěžkem be.<br />
sedy položen základ ke zřízení knihovny české při něm. gymnasiu, na němž F.<br />
po nějaký čas od r. 18<strong>51</strong> vyučoval češtině jakožto předmětu mimořádnému a<br />
přednášel o dějinách české Hteratury. Věnoval se pak českému životu spolkovému.<br />
Nemalých zásluh zjednal si jako předseda hospodář. spolku okresu jihlavského.<br />
Při prvních volbách obecních počátkem let šedesátých byl zvolen do<br />
obec. zastupitelstva a do m. rady, r. 1861 za poslance na sněm mor. za okresy<br />
Jihlavu, V. Meziříčí a Třebíč. Přidruživ se k české menšině, hájil důrazně práva<br />
své národnosti, při čemž neopomíjel ujímati se i záležitostí místních. R. 1862<br />
složil mandát. R. 1866 podal císaři, jenž po válce do Jihlavy zavítal, první žádost<br />
o rovné právo na školách a o zřízení české střední školy v Jihlavě .. Již před<br />
tím koupil i dům se zahradou za tím účelem, aby tam zříditi mohl botanickou<br />
zahradu gymnasijní. Když r. 1882 Ú. M. Š. v Jihlavě zřídila obec. šk,)lu soukromou<br />
a opatrovnu, náležel k její štědrým podporovatelům. Když tato škola 1891<br />
stala se veřejnou, složil 10.000 zl. ke zřízení budovy a vydržování české mateřské<br />
školky. Pomocí Ú. M. šk. dobudován dům pro mateřskou školku r. 1895.<br />
K jiným vlasteneckým, zejména vzdělavatelným podnikům osvědčil štědr,Jst a<br />
nadchl příkladem i jiné k národní a humanní činnosti. Že český živel v Jihlavě<br />
čím dále tím více platnosti nabývá, jest jeho přední zásluhou. Z literární činnosti<br />
jeho sluší uvésti: Ober den Ref1exionsfingerkrampf oder Schreiberkrampf<br />
z r. 1844 a pak O zdánlivé smrti a omdlelostech vůbec z r. 18<strong>51</strong><br />
Humor. L. 1888 č. 24, Světozor 1871, Osvěta 1896, Čas. lék. 1895, Ottův<br />
a Riegrův Slov., Nár. Album.<br />
Fiiguer Hynek Dr., obv. lékař ve Volyní.<br />
* 9. července 1867 v Klatovech. Povýšen na doktora 19. března 1892. Pro·<br />
vozoval praxi půl leta na Moravě, načež stal se továrním a prakt. lékařem ve<br />
Volyní. Do Č. č. I. napsal r. 1911 Enchodroma multiplex digtti medii manus<br />
dextrae.<br />
Fuchs Alfred Dr., mim. profesor ve Vídni.<br />
* v Karlíně. Otec jeho byl okr. lékařem. Studoval gymnasium v MI. Boleslavi.<br />
Dosáhnuv hodnosti doktora lékařství, habilitoval se na universitě vídeňské pro<br />
psychiatrii a nervové nemoci, kde r. 1912 obdržel titul mim. pr\Jfesora. Mimo<br />
četné monog;rafie pochází od něho "Lehrbuch der Nervenkra:Ikheiten", jež<br />
přeložena do angličiny a ruštiny. Byl domácím lékařem ministrů Kaizla,<br />
Rezka a Pacáka. N. L., 6. dubna 1912.<br />
Fuka Fr. Dr., lékař c. k. trestnice v Mirově.<br />
* 1833, t 24. listopadu 1879 v Borech u Plzně. R. 1858 promoval v Praze.<br />
Byl r. 1862 sek. lékařem v ústavu choromyslných v Praze, odtud r. 1868 se<br />
dostal za lékaře c. k. trestnice v Mírově na Moravě. Když počal Čas. č. lék. vycházeti,<br />
uveden jako stálý spolupracovník, jenž převzal stálé referování. Do<br />
Čas. lékařů podacr tyto příspěvky: Z psychiatrických přednášek prof. KoslJa<br />
(1865). Lékařské zdání o duševním stavu A. P. ve vyšetřovací vazbě jsoucího<br />
pro uražení Veličenstva a rušení náboženství (1866). Případ choromyslnosti,<br />
uveřejněn za příčinou zprávy v slovenských novinách (1868).<br />
Fukala J. Dr., oční lékař v Pilzni.<br />
Do Čas. lék. napsal r. 1891 Aetiologie skrofulosní konjunktivitidy u dětí<br />
a příčina její tvrdošijnosti. Umělé dozrávání zákalu discussL Direktní extrakce<br />
nezralých zákalů a cataracta secundaria, 1892. Léčba hlefaritidy, následného<br />
ektropia po blefaritidě a ektropia senilního či sarkomatosního, O umělém uzrávání<br />
zákalů čočkových a přímá extrakce některých katarakt, jež nikdy neuzrají<br />
a r. 1893 Příspěvek k léčení ektropia senilního a vzniklého p') zánětu okraje<br />
víčkového na dolejším víčku.<br />
Funda Josef Dr., prakt. lékař v Praze<br />
* 2'3. dubna 1834 v Dolanech u Kdlína, t 1. srpna 1900 v Řevnicích.<br />
Studoval medicinu a dosáhl hodnosti doktorské 30. července 1859. Byl dlouhá<br />
léta asistentem prof. vnitřních nemocí Hally. Usadi'l se v Praze, kde byl lékařem<br />
velmi hledaným. R. 1872 stal se p::ažským měšbnem. R. 1896 vzdal se praxe,<br />
Pod pseudo Pulda vydal několik divadelních kusů. mezi jiným výpravnou báchorku<br />
Brněnský drak. Byl jeden z těch českých lékařů, kteří první provozovali<br />
praxi lékařskou způsobem moderním po onom velkém obratu ve vědě medicínské,<br />
jejž způseobHi dva slavní čeští rodáci škoda a Rokytanský. Dohrály svou úlohu<br />
baňky, přestalo se pouštěti žilo11 a věda lékařská postavena na podstaf čistě vědeckou.<br />
První žáci velkých učitelů stali se velice hledanými a práce jejich<br />
lékařů, které vedla jenom zkušenost, empirie. F. přišel do praxe ozbrojen hojnými
71<br />
vědomostmi, jež získal jako dlouholetý asistent pr'ozíravého a vážného vnitřního<br />
klinika prof. Hally. Pro svou zběhlost ve vnitřním lékařství byl F. od svých kol-<br />
'1egů často brán na poradu k těžkým případům v praxí. Zemřel svoboden a<br />
učinil tyto odkazy: Svatoboru 2000 zl., Ú. M. Š. 3000 zl., N. J. Sever., N. J. Pošum.,<br />
Sokolu v Praze, Hlaholu v Praze, pens. fondu č. žurnalistů, pens. fondu Máje,<br />
spolku pro č. feriální osady, priv. sboru granátníků po 1000 zl., evang. ref. sboru<br />
u sv. Klimenta v Praze, evang. ref. sboru v Libenicích a evang. tlívčímu sirotčinci<br />
v Krábčicích po 3000 zl. Vlastenecké odkazy ty činí celkem 2'2.000 zl.<br />
Čas. lék. 1900, Osvěta 1900,Ottův Slovník.<br />
Galaš Jas. Heřman Agapít, vrchní ranhojič v. v. v Hranicích.<br />
* 4. dubna 1756 v Hranicích, tIS. února 1840 tamtéž. Obrátiv se k umění<br />
lékařskému, povýšen byl 1788 za vrch. ranhojiče, později za příručníka lékařského<br />
u gen. štábu a vyslán do Uher, aby tam přehlížel voj. nemocnice a učitelské ústavy.<br />
Oslepnuv, odebra!l se na odpočinek do rodiště. Pozdraviv se, obíral se stále literaturou<br />
a skutky milosrdnými. R. 1817 založi'l obec. knihovnu ,o 1000 svazcích.<br />
Podporoval mládež chudší a učitelstvo a odkázal jmění obci na zřízení nemocnice.<br />
Při pracech literních přihlížel k tomu, by jimi krajany k vědomí národnosti a minulosti<br />
své přivedl, je vzdělával a obveselil. Skládal nábožné i světské písně pro<br />
lid, spisoval povídky a pojednání k děje-, místo-, národo- a životopisu domácímu<br />
se vztahující, jakož i knížky obsahu náboženského, mravného a léčitelského.<br />
Sbíral památky děje- a místopisné v jazyku českém, německém a latinském. Jeho<br />
básně vydal přítel Tomáš Fryčaj v Brně 1813 v 5 odděleních pod zménem Muza<br />
Moravská. V spisku tomto, jenž na Moravě vůbec znám a svého času velice<br />
oblíben byl, třeba že v něm není vyššího básnického ducha a formální uhlazenesti,<br />
snažil se vylíčiti G. ráz a povahu lidu moravského v písních, zvycích, žertech<br />
a jiných kusech. Toliko litovati jest, že nesoudný vydavatel bez vědomí skladatelova<br />
vložil do nich též některé písně nemotorné a necudné. Jak neunavně<br />
pracoval na poli lliterním a to do poslední chvíle, tomu vyrozuměti z toho, že<br />
sepsal výše 50 spisů, vytištěných dílem neb v rukopisu obsahu rozmanitého, totiž<br />
lékařského, náboženského, filosofického, děje-, národo-, místo- a životopisného<br />
a jinak poučného a kratochvílného. Z tištěných prací připomínáme II. díl Muzy<br />
Mor., obsahující parabole a paramythie (1852), Geschichte der Stadt Weisskirchen<br />
(1836), Tajemný dub (1803), Sjezd bohů arkadských (1828), Anatomisch··<br />
pathoL-Beschreibung der Hohlader (v pojednáních Josef. akademie), kusy v Hyllosu<br />
a Hesperusu. V rukopisu nechalI: Muzy Mor. III. díl, Má vlastní biografie,<br />
Paměti m. Hranic, Učení Moravané, Mytické povídky mor. Slovanů, Jádro mor.<br />
příběhů, Jahody z histor. obory, Nábožné písně, Musa betlémská, Der Berg Rad- .<br />
hosst u. die darauf wohnenden Walachen, wahre Arcadier Mahrens, Verzeichniss<br />
der Oberreste der ehemaligen Ritterburgen in Mahren (též česky), Geograf. Bemerkungen<br />
uber Ungarn, Kurzgefaste Geschichte der Anatomie, Ober J. A. Komenský,<br />
Notizen das Judenthum betreffend, Sammlun~ der Diplome u. Privilegion<br />
Weisskirchens, Scuta nobílíum Hranicensium atd. Zřízen mu pomník.<br />
Přecechtěl, Výtečníci a Plutarch. Nár. Album. Riegrův a Ottův Slov.<br />
Gallus (Ha~el), mistr, kanovník a profesor matematiky a hvězdářství na<br />
universitě v Praze, okolo r. 1365.<br />
Byl znamenitý hvězdář svého věku. Veřejně přednášel o rozmanitých a<br />
strašných polohách hvězd. Předpovídal dle skupenínebeských těles veliké povodně,<br />
kterými Čechy skutečně mnoho trpěly. Jsa blízek Karlu IV., radil mu,<br />
aby nezakládal N. Město za Hradčany na rovině Bubenečské, jak král učiniti<br />
zamýšlel, nýbrž mezi Vyšehradem a Vítkovem, prorokuje, že bude St. Město vytopeno<br />
a M. Strana že popelem lehne. Napsal dle udání Lupáčova mnoho knih,<br />
o nichž se však s jistotou říci nemůže, byly-li později vytisknuty čílí nic. Jen<br />
jakýsi mnich Františkánský vydal v 15. věku sbírku medicínských a chirurgických<br />
spisů, v které uvádí traetatus urinarum magistri Galli venerabílís quondam<br />
canonici Pragensis. Riegrův a Ottův Slov.<br />
Gliicksmann Eduard Dr., panský a lázeňský lékař v Luhačovicích.<br />
* 1865 v Nymburce. Studbval na české universitě v Praze. a promoval<br />
tamže 16. června r. 1.890. Po čtyrleté nemocniční službě na Vídeňce ve Vídni,<br />
kdež byl pilným pracovníkem v českých spolcích a zcestovav před tím četné<br />
lázně II nás i v cizině. nastoupil v r. 1895 místo lázeňského lékaře v Luhačovicích,<br />
kdež bylo tehdy ještě vedení německé. - Cílevědomou prací a čilými styky<br />
s českým lékařstv\"m zdařilo se mu přivésti zde český živel k platnosti. Tím předpracoval<br />
vydatně k tomu, že v roce 1902 mohl český kapitál zaved'~ní MUDra.<br />
Fr. Veselého Lázně Luhačovice do českých rukou přejmouti. ~ Mimo drobnější<br />
práce a referáty, uveřejnil objemnější práci "Anatomie střevní" v Čas, Č. lékařl'1<br />
r. 1909 a Letní průjmy v lázeňských místech (1912).
72<br />
Golubinin L. J., docent v Moskvě.<br />
Do Č. č. 1. napfal r. 1897 O příčinách chlorosy na základě klinického pozorování.<br />
Gottlieb Ign.ác Dr., obvodní lékař v Bestvíně u Cholěboře.<br />
* 1854 v Kasejovicích. lsraelita. Do Čas. lék. 1889 napsal: Ještě něco<br />
k úvaze o zákonu zdravotním na Moravě.<br />
Gottfried Veleslav Dr., prakt. 'lékař v Praze-VII.<br />
* 19. prosince 1863 v Praze. Otec jeho Veleslav byl radou zem. soudn.<br />
Dosáhnuv 22. listopadu hodnosti doktorské, byl asistentem anatom. ústavn<br />
v Praze. Složil charži pluk. lékaře a r. 1908 usadil se jako prakt. lékař v Praze.<br />
Za choť pojali Zdeňku roz. Bártlovu a má dceru Zdeňku. Do Čas. č. lék. napsal:<br />
K anatomii cév dutíny břišní (1884) a O volných cévách dutiny břišní (1885). Ve<br />
Sborníku lék. II. 1889 podal z ústavu pro normální anatomii prof. Steffala "Příspěvek<br />
k anatomii ossiculum lenticulare Sylvii".<br />
Grass Kar. Dr., ředitel lázní v, šternberku u<br />
R. 1853 povýšen na doktora. By'! usazen ve<br />
~píval již r. 1863.<br />
Greif Jos. Dr., prakt. lékař v Chicagu.<br />
Slaného.<br />
Slaném. Do Čas. č.<br />
I<br />
* v Hostomicích, kde otec jeho byl statkářem. Bratr minist. rady Emanuela.<br />
Studoval medicinu v Praze, kde povýšen na doktora. R. 1907 odejd do Amerikv<br />
a usadil se v Chicagu. Byl prvním dirigentem (\rch'~strálního sdružení v Praz~.<br />
Je hudebním skladatelem.<br />
Gregor Josef Dr., primář nemocnice ve Vsetíně (Mor.).<br />
* 4. února 1877 v Praze. Syn býv. primátora architekta Čeňka. Studoval<br />
zde gymnasium i medicinu a promoval 18. července 1904. Byl pak lékařem na<br />
poliklinice v oddělení prof. Hnátka a externím lékařem očního oddělení prof.<br />
Deyla. V září 1904 stal se sekundářem v okresní nemocnici v Něm. Brod~ u pri.<br />
máře Dr. Zahradnického, kdež se v dubnu 1906 stal sekundářem prvním, kteréžto<br />
místo zastáva'i až do října 1910, kdy zvolen byl primářem všeob. v('ř. nemocnice<br />
ve Vsetíně na Moravě. Z liter. prací jeho uvádíme: O narkose kyslíkochloroformové,<br />
Čas. lék. č. 1906, Několik zajímavých případú operovaných v nemocnici<br />
německobrodské, Operace hernií v německobrodské nemocnici r. 1905<br />
(t. 1907], Několik chirurg. případů z nemocnice německobrodské (t. 1908) Tisíc<br />
laparotomií v nemocnici něm.-brodské (předneseno na TV. sjezdu Č'cs. lékařú a<br />
přírodozpytců).<br />
Grégr Eduard Dr., majitel tiskárny v Praze.<br />
* 4. března 1827 v štýru (H. Rak.). kde meškal jeho otec, syn mlynáře<br />
v Březhradě u Kr. Hradce, jako geometr při c. k. katastru, t 3. duhna 1907 v Čtvrkc1ech<br />
a pochován v Hradišti - Lštění. V Riegrově a Ottově Slovníku je udán ne·<br />
správně rok narOZE:ní.Sotva rok starý pi"išel do Čech, kde jeho otec, stav se polesnýmv<br />
Písku, trvale se usadil. Prvního školského vychování dostalo se mu na<br />
obec. škole semické u Písku, odkud přešel na gymnasium písecké. Absolvovav<br />
2 rcčníky filoscfie ve Vídni, přešel po r. 1848 na medicinu v Praze. R. 1854 13<br />
října promován za doktora. stal se asistentem prof. Purkyně. R. 1858 habilitoval<br />
se za docenta lékařské fysiky, maje lÍmys[ věnovati se pr0fesuře, za<br />
kterýmž účelem podnikl 1860 vědeckou cestu po západní Evropě.' Avšak politické<br />
události r. 1861 strhly ho do politického proudu. Vzduv se docentury, vstoupil<br />
do redakce N. L.. bratrem jeho Juliem založenÝch, a sta] se společníkem tiskárny,<br />
která později sHtla se jeho majetkem. Jíž r. 1861 zvolen d" sněmu za okres Ledeč,<br />
D. Kralovice, zastupoval místo poslance pozděíi za okres V. Mýto. Skuč. Hlin~ko.<br />
R. 1883 přijal mandát do říš. rady za okresy podřil)ské a 1898 stal se přísedícím<br />
zem. výboru. Před r. 1861 zabýval se výhradně studiem věd přírodních. Redigoval<br />
nějaký čas s Purkyněm a Krejčím přírodovědecký časopis Živu a publikoval price<br />
z oboru fysio](,gie na př. Darwín o vznikání rostlin 2 živočichů na naši zemi<br />
(Květy), Lebky z Putimí (Živa), anthropologická studie Věčný boj rŽiva), O zvíř;otech<br />
II látkách zvířecích v prtlmyslu a řemeslech upotřebených (Škola průmyslova),<br />
Úvahy o "yvínování se tvarů živočišných (program). Přispíval i do Ríe-<br />
;,rovu Slovníku naučného. R. 1865 byl redaktorem Literární přílohy N. L a po dn.<br />
bu uvěznění Julia Grégra i redaktorem N. L. V letech 60. a 70. 11veřejnil řadu politických<br />
brožur. vztahujících se na politické otázky denní: K objasnění našich<br />
domácích sporů (18741. Naše politika r1877). S10vo osudné, časová úvaha o jazykových<br />
poměrech (1883). Jednotlivé jeho řečí otištěny ve zvláštních ntisdch.<br />
na př. řeč o rozpočtové c1ebatč na sněmu 5. dubnA 1892. na říš. radě 24. únor;\<br />
1893. Z činností jeho na poli národním uvádíme, že by! s Tyršem a Fiignerem zaklaclate'lem<br />
Sokola y Praze, jehož prvním jednatelem se sta!. Též Ř~meslníckou<br />
I<br />
lék.<br />
při-
73<br />
besedu a Typogralickou besedu zakládal a mnoho let byl pi'edsedou těchto spolků.<br />
Též spolek pro vydávání lacinÝch knih Matice lidu byl od něho založen a po celou<br />
dobu řízen. R. 1869 zaloHI s Dattlem knihkupectví za účelem pěstování vzájemných<br />
sytků mezi literaturami slovanskými a v seznamování Ameriky s nimi.<br />
Od r. 1862 jest majitelem tiskárny, později i slévárny písem, zřízené púvodně<br />
bratrem Juliem pod firmou Dr. Grěgr a Fr. Šimáček hla vně za tím účelem, aby<br />
zde bez obavy, že zase budou vypovězeny, dále mohl tisknouti N. Listy, I "Politik"<br />
počala zde vycházeti. Bratří Grégrové obrátrli na počátku své veřejné činnosti<br />
pozornost na nedostatky české lliteratury, zejména odborné školské a hhděli jim<br />
odpomoci. Jejich návodem vycházeti začaly: Bibliothéka klassikú řeckých a římských,<br />
Sbírka. zákonů, Bibliothéka kupecká, Matice lidu, Poesie světová, Hálkovy<br />
a NerudO'iY spisy, Historie literatury české, Malebné cesty po Praze, Mluvnice<br />
latinského, řeckého, českého a ruského jazyka, Slovník. rusko-český. Z časopisů<br />
založili a svým nákladem vydávali: Národní školu, Časopis lékařů českých.<br />
Osvětu (SchL1lzoVL1), Besedu (Mikešovu), Besedu učitelskou, Sládkovy Květy a j.<br />
Rovněž vyda'li řadu děl ruských i jihoslovanských. Co do politického směru přidržoyal<br />
se C0 nejrozhodněji strany svobodomyslné, Jak na říšské radě tak na<br />
sněmu stal se jejím iečníkem zvláště vynikajícím, jenž pro jovialní povahu svou<br />
i u odpůrcú těšil se sympathiím. G. byl rozhodný odpůrce passivní politiky a při.<br />
čiňoval se ze všech sil, aby ji učinil nemožnou na českém sněmu i na říšské radě.<br />
Velké překvapení způsoba celé české veřejnosti, když v hrožuře Naše politika<br />
prohlásil, že státní právo bez politické moci, která by mu dovedla zjednati platnosti,<br />
nestojí ani za fajfku tabáku. Později prohlašoval se za nejrozhodnějšího<br />
přívržence státoprávní myšlenky a na sněmu s bratrem .Juliem podával státoprávní<br />
adressy. Když r. 1883 zvolen do říšské rady, ucházelI se o přijetí do klubn<br />
Českého, byl odmítnut. Když však promluvil 26.. ledna 1884 památnou řeč proti<br />
návrhu Wurmbrandovu, žádající uzákonění státní řeči německé, a sliboval, že<br />
řádúm klubovním se podrobí, byl za člena přiiat. Později však r. 1887 spůs,)bil<br />
rozpuštění klubu, když sdělil veřejnosti slova Riegrova, který si stěžoval, když<br />
nepodařilo se nám pasivní odporem vydobýti si svých práv, že nyní mU3íme je<br />
sbírati po drobtech. Od té doby s Englem. Vašatým a Kaunicem zůs\rrl mimo<br />
klub společný. G. pojal za chof Antonii roz. švidrohovou, s níž měl děti Vladimíra,<br />
Zdislava, mai. tiskárny, Břetislava, Viktora, Jarmilu a Olgu. Dr. Z. Tobolka vydal<br />
Denník Dr. Grégra. - Nár. Album, Osvěta 1907, Čas. lék. 1904 a 1907, Riegnh.<br />
Ottův a Stmčný Slovník. Nový český sněm, Zájmy lék. 1907 č, 1. Almanach říšské<br />
rady, Parlamentární Rukověf, Almanach č, sněmu.<br />
Grégr Prokop MUC., býv. řiditel "Nár. Listů" v Praze.<br />
* 27. června 1868 v Praze. Syn JUDra. Julia a synovec MUDra. Eduarda,<br />
Absolvoval gymnasium a lékařskou fakultu v Praze a ve Vídni. Od le:lna 1897<br />
dG r. Dto byl řiditelem Nár. Listů. Psal zejména č!Jánkv politické do Nár. Listů,<br />
v poslední době do Samostatnosti a Českého Slova, O sobě vyda'l brošuru Jednojazyčnost<br />
nebo dvojjazyčnost (Praha 19021. R. 1910 prodala rodina Grégrova N. 1..<br />
družstvu, v jehož čele je Dr. Kramář. Za chof pojal Bertu Noback')v,:m, s níž<br />
má syna Jaromíra. Ottův Slov,<br />
Groh Fr. Dr., c. k. profesor ranlékařské školy v Olomúci.<br />
Povýšen ve Vídni r. 1846 na doktora. Uveřejnil v Čas. lék. r. 1870 práci<br />
Příspěvek k léčení zlámanin a jich komplikací. Autor na základě dlouholeté zkušenosti<br />
podává tu praktické pokyny, obvazu Burggraveho, obvazu sádrového,<br />
měnění ob,azů a pod. Kukula, Rozvoj.<br />
Guldener 7 Lobes Vincenc li:duard Dr., vlic1ní rada a protomedicus ve Vídni.<br />
* 13. dubna 1763 v Plzni, t 30. března 1827 ve Vídni. Studoval v Praze<br />
lékařství a povýšen byl tam na doktora. Byl tu lékařem. R. 1802 šel do Vídně, stal<br />
se vládním radou a proto medikem, Mimo pojednání vědecká sepsal Beobachtung<br />
tiber die Krii.tze (2. vyd. Praha 1795). Vydal Plencizovy Krankengeschichten,<br />
aus dem Lateinischen mit Anmerkungen (1793), Sammlung der Sanitii.ts- Verordnungen<br />
fiir das Erzherz. Osterreich u" d. Enns (3-5 dí], Vídeň 1824--25),<br />
jež před ním pořádal Ferro a po něm Biihme a J. J. Knoll.. Z rodiny této pochází<br />
básník Sofonisby Bernard Guldener a nynější okr. starosta plzeňský JUDr.<br />
Guldener. Riegrův Slov., Hirsch, Biogr. méd. IV.<br />
Guttmann Viktor Dr., univ. docent v Prne-II., Elíščina 16.<br />
* 20. května 1879 v Táboře, Dosáhl hodnosti doktorské v Praze 11. dubna<br />
1905. Byl externím lékařem ve všeob. nemocnici. Nyní jest asistentem laryngolOgického<br />
ústavu v Praze ar. 1912 habilitoval se pro nemoce hltanové, nosní cl ušní.<br />
V Č. č. lék. uveřejnil: O obrně nervu zvratného (1906). Zpráva o činnosti v českém<br />
laryngologickém ústavu prof. dr. Frankenbergra od 23. dubna do konce roku<br />
1906 (1907). Zpráva z c. k. českého laryngologického ústavu prof. dra. Franken-
74<br />
bergra za r. 1907 a 1908. Případ chronické difterie hrtanu. Léčení otitid hnisa.<br />
vých jodalkoholem (1909). a léčbě tonsilitis lacunaris acuta pyocyanasou (1910).<br />
a tracheo-, broncho- a oesofagoskopii (1911). Experimentální příspěvek v se..<br />
znání funkce Ansa Galeni u psa (1912). Napsal též Lingua nigra (1911).<br />
Haas Josef Dr., generalní štábní lékař v. v. ve Vídni.<br />
Vyznamenán konturským křížem řádu cís. Fr. Jos. R. 1912 odešd na odpočinek.<br />
-<br />
Haasz Antonín D. Dr.,' primář české dětské nemocnice v Praze.<br />
* 21.17. 1866 v Praze. Syn tajem. obch. komory v Praze Dr. Ant. a bratr vrch.<br />
r. z. výb. Jaroslava. Jeho matka Anna byla roz. Nevuklova. Absolvovav Ilékařství<br />
v Praze, povýšen r. 1889 3. července na doktora. R. 1890 byl výp. lékařem ambulatoria<br />
pro nemoci dětské a r. 1891 kliniky pro nemoci dětské, od r. 1896-1900 byl<br />
asistentem kliniky pro nemoci dětské. R. 1907 stal se primářem dětské nemoi'nice.<br />
Je jednatelem Spolku pro zřízení a vydržování dětské nemocnice a chorobnice<br />
v Praze, jest čest. členem společ. lékařů L'oeuvre d'enseignement médical complementaire.<br />
Je členem představenstva lékařské komory a od r. 1912 pražským měšťanem.<br />
Do Č. č. I. napsal s dr. Leop. Pokorným r. 1894: Pozorování v příčině difterie<br />
a v příčině influenze u dětí na dětské klinice univ. čes. Karlo-Ferdinandské r. 1893<br />
činěná a Kasuistiku zajímavějších případů na dětské klinice české university Karlo-<br />
Ferdinandovy r. 1893 pozorovaných. R. 1895 podal tamže Kasuistické sdělení<br />
z dětské kliniky. Sám napsal do Čas. lék.: Tuberkulosa, chrlení krve, smrt, malý<br />
nádorek na tl'ntoriu u 20 měsíců starého děvčete (1894). Případ chylomího<br />
ascitu (1896) a s Dr. Neureuttrem podal Zprávu ambulatoria dětské kliniky c. k.<br />
české university za r. 1889 a 1890 (1890, 1891). Za profesorem dr. Neure~ttrem<br />
(1899). Padesáté narozeniny prof. dr. M. Pešiny (1911). Zviláště záslužná činnost<br />
jest Haaszova vychovávací. Živým slovem působil k vzdělání mladé generace<br />
dětských lékařů. - Autobiografie: Jest mi líto, že při nejlepší vůli nemohu<br />
napsati svůj živetopis. Chcete uveřejniti lékaře, kteří v literatuře, umění, vědě a<br />
pelitice byli činni; nebyl jsem činným ani v jednom z těch odvětví, a proto mi<br />
nepřísluší tilk čestné místo. Životopis byl by také krátký: narodil se, s B'Jží pomecí<br />
dotloulcl zkoušky, Božím depuštěním aostal se do dětské nemocnice, a jest<br />
ještě živ, p
75<br />
Hacker Anton Dr., panský lékař ve Lnářích.<br />
R. 1854 v Praze promoval. Byl lékařem r. 1865 ve Voselci. Do Čas. lék.<br />
přispěl r. 1865 článke'm Tři případy vykloubení ramene.<br />
Haering Vladimir Dr., prakt. lékař na Vinohradech, Korunní 50.<br />
* 24. června 1882 v Benešově, kde otec jeho MDr. Vladimír byl lékařem<br />
(* 25. list. 1850, t 26. února 1900). Povýšen v Praze 29. února 1908 na doktora.<br />
Ryl externistou ve všeob. nemocnici. Zařaděn u vojska v hodnosti desátníka. Jest<br />
1. sekundářem chir. oddělení v okr. nemocnici Vinohradské. Do Č. č. t napsal<br />
s dr. Al. Záhořem Tuberkulosa srovnaná statisticky podle ~ateriálu českého ú-<br />
stavu pathologického (1907). Když vypukla r. 1912 válka na Balkáně, odebralI se<br />
na bojiště.<br />
Hachla Jos. Dr., c. k. pluk. lékař u 9. pěš. pluku zem. obrany ve Vídni.<br />
Jest internistou a hygienikem a liter. činným. Vyznamenán byl odzllakem<br />
"signum laudis" pro zásluhy, jež si získali jako bakteriolog při tyfové epidemii<br />
v Olomúci r. 1912. Když vypukla válka s Turky, odebral se na Balkán do Cheim·<br />
pulu, kde meškal za líčelem bakteriologického vyšetřování cholery. Od krále<br />
FErdinanda bulharského obdržel za potírání cholery v okupovaném území ryt.<br />
kříž s korunou národního řádu "Mérite Civil".<br />
Hájek z Hájku Tadeáš<br />
(lat. Nemicus) Dr., životní lékař Rudolfa II.<br />
* 1. října 1525 v Praze ze zámožného rodu městského, jenž už~val predikátu a<br />
erbu, t 1. září 1600 v Praze. Vyučiv se ve své otčině latině ,a řecky i filosofií a<br />
posllouchav matematiku a hvězdářství u Jana Hortensia a Mik. šuda ze Semanina,<br />
povýšen 1550 14. července na bakaláře a 29. dubna 15<strong>51</strong> na mistra svob. umění.<br />
Zároveň obdržel povolení k veřejným přednáškám v Karolině. Chtěje od ciúncu<br />
nových vědomostí nabýti, odebral se do Vídně, kdež pod slavným Ondř. Perlachiem<br />
v zamilovaných vědách svých matematíce a hvězdářství se zdokonaloval.<br />
R. 1552 studoval medicinu pod Fr. Emerichem a Wolf. Lazíem, a své spo'lužáky<br />
k tomu naváděl, aby poslouchali matematiku, jimž on geometrii přednášel a<br />
k vyšší matematice je zároveň připravoval. Odebral se s Pav. Dolzíem do ltalie,<br />
povýšen v Bologníí za doktora medicíny. Seznamoval se se všemi znamenitějšími<br />
muži, by v obcování s nimi nových nabyl vědomostí. V Miláně přijat byl od lékaře<br />
a matematika Jeron. Cardana, který mu s ochotou spisy své k tisku chystané<br />
ukazoval, nadarmo však žádán bylo ukázání Metoposkopiky, ježto ž~ od něho tiskem<br />
vyjde, pověst byla dříve hlásala, a o které H. tíni. více dověděti se usiloval;<br />
on sám o téže věci zevrubný spis sestavil, s jehož uveřejněním pouze na Cardanúv<br />
čekal. Z toho soudil, že Cardanus o tom nic hctového nemá, pročež po návratu<br />
do Čech vydal 1561 Aphorismos metoposcopicos, jež králi' Ferdinandovi 1.<br />
dedikoval, o kterémžto předmětu, ač starým národúm známém, nikdo před ním souvisle<br />
nejednat Ku knize připojil 48 obrazú lidských obličejú, při kterých zvláště<br />
znamenal vrásky čelní, vysvětluje z nich povahu a často i osud osob těch. Mnoho<br />
v tom ovšem přepjatého dle směru tehdejší doby, avšak i mnoho dobrého i jadrného.<br />
Fysiognomická část této vědy mnoho přispěla Lavaterovi k vystavění jeho<br />
soustavy. R. 1555 vrátil se do čech, kdež mu v Carolině svěřena stolice matematiky.<br />
Aby posluchače k pěstování této vědy přiměl, měl veřejnou řeč o důleži·,<br />
tosti geometrie a povzbuzoval Čechy k učetlí se témuž předmětu. Poukazoval<br />
k tomu, že slavní krajané a předkové v něm již vynikali, zejména Váco Pisecký,<br />
Hlavsa Pražský a Zikmund z Jelení, jež okrasou vlastí nazýval. Jenom 2 l1éta v ú-<br />
řadě tom zústal. načež se oddal povolání lékařskému a spisovatelství. Překládal<br />
Mathidlúv Herbář, jejž nákladem českých stavů 1562 vydal tiskem. V předmluvě<br />
podotýká o obtížích, jež mu činila terminologie česká. neboť musel mnohé byliny<br />
nolníkúm neb starým ženám předložiti, by vyzvěděl, jak v řeči obecné se nazývají.<br />
Aby se krajanům, kteří spisy jeho vúbec chválili, ještě více· zavděčil, pokoušel<br />
se o vyhotovení mapy země české. S některými někdejšími žáky cestoval<br />
po Čechách a v některých kraiích již zaznamenával zeměpisnou polohu, jakóJži vzdálenost<br />
od sebe znamenitějších míst i předložil králi práce své, nadívaje se, že se<br />
mu od něho podj)ory dostane. Vida se v naději sklamána, a nemaje dost vlastních<br />
prostředků, musil v pokračování v té práci ustati. Zanášeje se pak lékařstvím s velikým<br />
štěstím, nezapomínal na astronomii, jíž se nejraději obíral. Vydal tiskem<br />
některé astronomické rukopisy, k nimž přičinil učené poznámky. Brzy potom vydal<br />
spis Vavř. Grylla a sladké a hořké chuti, k němuž napsal předmluvu, v které<br />
se zasazoval proti mnohým předsudkúm z Aristotela váženým, napomínaje Učených,<br />
aby nenásledovali slepě starých. nýbrž i ve vlastní rozum dúvěřovali. R.<br />
1566 byl co lébř ve vojště ds. proti Turkúm. Stavové čeští, chtíce zásiluhy jeho<br />
odměniti, povýšili ho na sněmě 1571 do stavu rytířského a jmenovali ho protomedikem<br />
království. R. 1572 povolal ho Maximilian II. ke dvoru za životního lé-
76<br />
kaře, kterýžto Mad i při Rudolft: II. zastával. H. jsa při osobě CÍsařově, zdržoval<br />
se v Praze, ve Vídni neb někde v říši, avšak neopomíjel zanášeti se hvěLdářstvím.<br />
V liste'padu i572 objevila se hvězda nová v souhvězdí Cassiopea, o které se u nás<br />
i v cizině mnoho psalo. Popisy a výklady všech hvězdářťt předčil spis Hájki'tv<br />
vydaný 1573 Že ale vysmíval se předsudku, jakoby hvězda ta mor, hlad, válku a<br />
úmrtí zvěstovala, uvalil na sebe hněv některých polouč~'J.ých a Theod. Grami·<br />
naeus z Rejna Kolína a biskup Vrl. Lindanus, psali proti němu. Lindanus v knize<br />
Aquilo mysticus vypovídalo Hájkovi, že nemá žádnéh:J náboženství a přidržuje se<br />
učení ďáblova. řl. jim neodpovídal. Kciyž ale jej k boji vybízeli, sepsal své ospravedlněním<br />
pod názvem Aquilo historicus, jehož ale tiskem snad z úcty k bisk;,rpské<br />
di'tstojnosti nE"vydal, nýbrž v rukopise svým nepřátelům odeslal. Do podobné<br />
hádky zapleten byl s vlaským lékařem Hanibalem Raymundo-Zanim a s nizoLemským<br />
doktorem Fil. FaucheJiem pro své Aphorismos metroposcopicos, které však<br />
latinskou obranou po česku odbyl. Na cestách s CÍsařem seznámil se s Tychonem<br />
de Brahe v Řezně, od kteréhož času si s ním dopisoval. Když Tycho Brahe přinucen<br />
byl opustiti vqast, vyjednal mu lI. útočiště u Rudolfa II. SchválíI jej nejprvé<br />
dvor. kancléři Jak. Curciovi. který pak do Dánska vyslán byl k Brahovi vyjednávat<br />
77<br />
Hák Ant. Dr., prakt. lékař v Mšeně.<br />
* 1810, i' 1853 ve Mšeně. Byl nápomocen ku tvoření a zavedení českého<br />
názvosloví v šermu a tělocviku, pilný rozšiřovatei českých knih a časopisů po<br />
venkově, zakladatel měst besedy, která přešla v čten. spolek, .starosta Slov.<br />
Lípy a spoluředitel ochot. divadla ve Mšeně. Na vše ob. sjezdu Slov. lip v Praze<br />
1848 súčastnil se rokování a peticí stran opatření českých služeb božích ve Vídni,<br />
nanhuje, aby tam nejen pro katolíky, ale i pro evangelíky duchovní potřeby v če·<br />
štině obstarávány byly. Pro svou svobodomyslnost od jisté strany osočován, zvo~<br />
len 1850 z~. obecního výbor a a radního. Přeložil frašku Zakletý princ od Plotz\;.<br />
Riegrův Slovník.<br />
Hála Ad. Dr., externista ve všeab. nemocnicí v Praze.<br />
* 13. června 1875 v Praze, helv. vyznání. Promoval 11. července 1899. Do<br />
Č. č. I. napsal Abscessus palpebrae superioris oculi sinistri et regionis zygomaticae<br />
sinistrae s nálezem Klebs·Loflerova bacilla diphterie (1903), Bacillus chahzía a<br />
jeho poměr k bakteriím koryneovitým (1903). Napsal: Beitrag zur Trachomfrage<br />
in Bohmell (1904) a Traumatická neurosa oční (1
78<br />
Ale brzy se našly staré dvorské dekréty, na jichž základě zapovídalo se H-ovi<br />
odbývání kursů až i pod ztrátou diplomu. H. musí! k veIJ.ikému žalu posluchačů<br />
nechati kursů, a1e těše se z podpory referenta Nádherného, který nové škole lékařs)l:é<br />
v Praze klestí! cestu, ustanoven 1845 za vrch. lékaře klinického oddělení<br />
pro prsní nemocí a za docenta. Brzy ustanoven za ,mim. profesora nemocí prsních<br />
a nauky o auskultaci a perkusi. Takto se utvořila v Praze jakási filiálka<br />
školy vídeňské. Posluchačů valně přibývéljlo, ba i nemalá část lékařů skoro ze<br />
všech známých universit, kteří do Vídně putovali, také zde se ,stavěla. Mnozí tu<br />
i na několik měsíců uvázli a čím dále tím větší díl v Praze déle setrval nežli ve<br />
Vídni. Anat. pathologický ústav, kliniky prof. Oppolzera, Hamerníka a Pithy a<br />
posléze porodnice byly střediskem těchto zde jindy neznámých posluchačů a l.ak<br />
se jméno těchto učitelů rozneslo po celém učeném světě. R. 1848 H. beze všeho<br />
přičinění uveden do říšského sněmu, kdež věrně přidržel se české pravice. R..<br />
1849 převzal druhou medicinskou kliniku a stal se řád. profesorem. čtení jeho<br />
pc tkala se s nesmírným účastenstvím. Navštěvována byla od studujících a lékařů<br />
domácích s velikým počtem lékařů z celého světa. Jediná věc scházela k dovršení<br />
blaho plodné činnosti jeho, totiž aby připuštěn byl za examinátora ku rigcrcsům.<br />
Učitelský sbor, uznávaje tento nedostatek, žádal u ministerstva o přij~tí<br />
jeho do zkušební komise, ale ministr kuHu hr. Lev Thun na ujmu vědy zamí~l<br />
tuto žádost. Jakmile viděti bylo, že H. netěší se z přízně ministra, strana<br />
jeho odFůrců jala se strojiti proti němu všeliké pikle. Mnozí záviděli mu rostoucí<br />
jeho pověst ve světě vědeckém, následkem níž do Prahy přibývalo lékařů ze<br />
všech končin světa (Němec, Rusi, Anglie, Ameriky a j.) se zvláštním poukázáním<br />
kjeh(l stolici. V městě počaly obíhati až směšné klepy o H. a jeho veřejné nešehnosti<br />
k učení katol. církve. To dotklo se slabé stránky ministra Thuna a když<br />
r. 1853 profesorský sbor lékařské fakui1ty Ha. za proděkana vyvolil, nepřišlo potvrzení<br />
této volby a ke konci roku objevila se z čista jasna ministerská ordonance,<br />
která ho z profesury sesazovala bez všeho udání nějakých ddvodů. Že se<br />
to stalo na základě zmíněných klepů, to vyznal hr. Thun jemu později do očí.<br />
Jak ministr ordonancí tou pražské fakultě posloužil, jest vůbec známo. Souhlasíf<br />
to s celým jeho úřadováním. Od té doby, co mu zamezeno učitelské působení,<br />
odda'l se zcela lékařské praxi a v tomto oboru požíval prvního jména, v Praze.<br />
Ostatně sláva jeho ve vědeckém světě neutrpěla odstraněním jeho z profesury,<br />
ano r. 1855 došlo ho pozvání za prof. prakt. léll:ařství do St. Louis v sev. Americe,<br />
kterého sice nepřijal, ale nicméně v katalogu této university na ten rok zanešen<br />
co klinický profesor. R. 1856 byl od anglické vlády vyzván, aby p:>dal své<br />
mínění stran očkování neštovic, které by pak podáno bylo do par'lamentu co<br />
předloha. Toto své dobré zdání H. vydal tiskem i jest přijato v modrou knihu angL<br />
parlamentu a přeloženo do všech známých řečí. R. 1861 zvolen od města Tábora<br />
do sn,ěmu, kdež věrně kráče! se stranou národní. Vůbec hlásil se vždy upřímně<br />
a horlivě k národu, z něhož vyš~l, třeba neblahé dosavad okolnosti nepřipouštěly,<br />
aby literárnč pro vědu byl působil jazykem mateřským. Veškeré své spisy, k vůli<br />
domnělému většímu rozšíření zásad v nich vyslovených, psal H. jazykem německým,<br />
z nichž jsou tři cHla samostatná, totiž Physiologisch pothologische Untersuchungen<br />
uber die Erscheinungen an den Arterien u. Venen (1847 v Praze),<br />
Die cholera epidemica (1850), Das Herz u. seine Bewegun~, Beitriige zur Anatomie,<br />
Physiclogie u. Pathologie des Herzens, Herzbeutels u. BrustfeHes (1858),<br />
Z pojednání v rozličných časopisech roztroušených uvádíme co důležitější tyto:<br />
ůber Tal,lbheit u. halbseitige Gesichtslamung im Verlaufe der Tuberkulose (Zeitschríft<br />
der k. k. Gesellschaft der Arzte in Wien 1844), Beobachtungen uber das<br />
Vorkommen von Gerauschen in der Herzge~end u. ihre wahrnembaren Bedingt:ngen<br />
(1845), ůber die Obliteration des Anfangsstuckes der absteigenden Aorta<br />
(Prager med. Vierteljahrschríft 1844), Zur Pathologie und Diagnose des Typhus<br />
(1846), Ůber den Mechanismus, nach welchem die venosen u. arteriosen Klappen des<br />
Herzens geschlossen werden und nach welchem die Tone der Herzge-<br />
Rend entst"hen (1847 a 1848), uber díl' VerhiiJtnisse des Umfanges und<br />
der Pulsationen peripherischer Arterien bei Obliteration der betreffenden<br />
Stamme (1848), Ůber die Diagnose der Verengertln~en am Herzen (1849),<br />
Ůber e~nige Verha1tnísse der Venen, die VorhOfe u. Kammern des Herzens u.<br />
uber den Eínfluss der Contraktionskraft der Lunl!en u. der Respirationsbewel!ungen<br />
auf den circulationsapparat [1853), Die an Herrn Alex Groux beobachtete<br />
F:issur am Sternum (Wiener med. Wochenschrífť 1853), Gutachten uber die Vaccination<br />
(1856) od Dr. Podlípského do češtiny přcloženo v Domácím lékaři 1859.<br />
Jmenujeme.li .H. vrstevníkem nové lékařské školy vídeňské, nerozumíme to<br />
v ten smysl, jakoby se přísně držel v mezech jejího učení, ničím samostatně k dalšímu<br />
obohacení vědy nepřispěv. Spisy jeho zavírají v sobě mnoiství nových náhledů<br />
a zásad od něho vyřknutfch, kte'ré veřejným soudem stvrzeny, od těch
79<br />
dob do vědy byly vtěleny. Neníť přeháněno, řekneme-li, že učení H-ovo spůs'::lbeno<br />
bylo učiniti úplný převrat v 'lékařství, pročež nebude od místa vyložiti tuto některé<br />
z hlavních jeho zásad. Z pravdy nepopíratelné, že základ každé nemoci hledati<br />
se musí v chemickém pochodu, který se děje uvnitř těla, vyvádí H. celou<br />
řadu důležitých konsekvencí. Především vyplývá z toho, že každý zjev nemoci<br />
musí se vztahovati na nějakou změnu chemických neb i fysikálních poměrú těla,<br />
hlavně krve. Jest tedy první úlohou lékařovou, poznati dúkladně souvislost ú-<br />
kazů chorobných s těmito vnitřními změnami v těle (diagnose). Avšak vyšetřování<br />
pravého stavu nemocného jest věc velmi choulostivá a nesnadná, poněvadž se<br />
děje na těle živém, s nímž nelze zacházeti jako s mrtvolou, kterou lze pytvati.<br />
Následkem toho jest, že nám pravé příčiny nemoci větším dílem zůstávaji neznámé.<br />
Obyčejné odvozování nemoci od nastuzení, špatného zažíváni neb leknutí<br />
prohlásil H. větším dílem za nedůvodné. Ježto spůsob léčení se teprv odvoditi<br />
dá z dokonalé známosti nemoci, z toho patrno, že lékař jen málo kdy působiti<br />
může přimo na nemoc samu a že nejlepší rada lékařská jest obyčejně jen negativní.<br />
Nemáme žádných specifických prostředků pro jednotlivé nemoci, pročež<br />
neni žádné specielni therapie a umění lékařské jest jen všeobecné. Obyčejné<br />
naše léčivé prostředky jsou od prastarých věků zná~y a starší nežli nejpovrchnější<br />
anatomické a fysiologické známostí. Známe prostředky pro vrhnutí, průjem,<br />
narkotické a j., ale ty hodí se jen k úkazům, jež mohou být společné rozličným<br />
nemocem. Nikde nenilcházejí se látky, které by byly v nutném spojení s chern.<br />
pochody, na nichž se zakládají všeliké nemoci. Z té příčiny upíral H. také minerálním<br />
vodám a lázním vůbec všecku moc přímo léčivou. V minulých časech zakládaly<br />
se methody léčení na zásadách vycházejících ze současných škol filosofických<br />
neb theologických. Ony však musejí se odvozovati z věd přírodních, což<br />
teprvé v novějším čase se děje. Každá doba a každá krajina mívá své vyhlášené<br />
lékaře, kterým často schází veškeré vzdělání lékařské, ba nezřídka bývají to<br />
baby, pastuchové a p. Patrno z toho, že ku prakt. lékařství netřeba žádných<br />
studií. Hlavní věc je náležité ošetřování nemocného, které nezná rozdílu při<br />
rozličných nemocích a hlavně k tomu čeliti musí, aby nemocný měl pohodlí a<br />
všecko aby bylo odstraněno, co by na jeho tělo škodlivě mohlo pŮSJbití. Tak<br />
zvanou methodou antif1ogistickou, jmenovitě ubírání krve H. zavrhoval, neuznávaje<br />
rozmndení krve nad potřebu. Rozvržení nemocí na akutní (s horečkou) a<br />
cr.ronické (bez horečky) prohrrásil H. za bludné, tvrdě, že každá nemoc může počíti<br />
a se vyvinovati buď s horečkou neb bez ní, protože horečka nic .jiného není,<br />
nežli výsledek chemických proměn, majících hlavní základ v krvi. Jelikož H.<br />
neuznával žádné miasma ani contagium (an prý se při tyfu, choleře, morové hlíze<br />
sama inokulace bez výsledků býti okázala), pročež za zbytečné pokládal všecky<br />
separace, kordóny a kontumace. A poněvadž nemoci zvířat nelliší se povahou od<br />
nemoci lidských, upíral i nemocem dobytčím nakažlivost a zavrhoval všecky prostředky<br />
na tuto se vztahující. Domnělá nákaza dobytka dle Dr. Hamerníka nepochází<br />
odjinud, z Besarabie vyhání se jen zdravý dobytek. Podobně zavrhoval očkování<br />
neštovic za zcela neprospěšné. Upíral, že by vakcinace měla nějaký vliv. na<br />
rGstoucí lidnatost. Přibývání lidí bylo mu jednoduché faktum, jehož výklany odkázal<br />
do oboru poulié theorie. Nejlépe ještě dá se vykládati všeobecným pokrokem<br />
vzdělanosti. H. byl nejznamenitější praktický lékař český, jenž zůstavil .v naší<br />
společnosti památku muže právem populárního pro nepodajnou otevřenost úsudku<br />
v jednání, starou českou hrdost národní a obětavost mnohonásobně osvědčenou.<br />
Smýšlením byl poctivý Čech, prudký antisemita. v ohledu politickém i náboženském<br />
přidržoval se názorů tehdejší vládě nanejvý6 nepříjemných. Jako lékař byl<br />
nadmíru hojně vyhledáván. Jeho příslovečná drsnost a jeho vtip, jenž byl vším"<br />
nežli uhlazeným, promíjen mu tím spíše nemocnými, čím větší by'1a všeobecná<br />
důvěra k němu. český č'lánek vědecký z péra jeho pochází toliko jeden O nakažlivých<br />
a epidemických nemocech v Čas. č. lék. 1865. Druhý článek od něho r. 1866<br />
tam uveřejněný přeložil Dr. Podlipský do češtiny pod názvem Epidemická cholera.<br />
Tamže otištěna r. 1865 řeč jeho na sněmu o očkování kravskými neštovicemi<br />
a r. 1866 o stavbě nové porodnice. R. 1869 po Purkyňovi zvolen předsedou Spolku<br />
č. lékařů. - Slavín č. 9, N. Album, Riegrův a Otb:'JvSlovník, Brockhaus 13 vyd. Struč.<br />
všeoh. Slovník věc., Čas. lék. 1887, Hirsch, Prager med. \Vochenschrift 1887, Pagel.<br />
Hammerschlag Rud. Dr., tovární lékař ve Slaném.<br />
* 27. září 1858 v Kolíně. Bratr Dr. Jakuba v Rakovníku. Navštěvoval v rodišti<br />
českou reálku, pak techniku v PfP.ze a sice strojnické inženýrství, pak privatně<br />
studova~ gymnasium za 1X roku a absolvoval pak medicinu. Promovún<br />
'1. března 1890. Ku k
schrift 1897 No. 3C-32), Příspěvek ku iéčení skrofulosních žláz lymfatíckých<br />
(Lékařské rozhledy, roč. VI., seš. 2), Behandlung der Lymphdríísentuberkulose<br />
(K(lllgress zur Bekiimpfung der Tuberkulose ab Volkskrankheit, Berlin 1899),<br />
Léčba neuralgie trigeminu kyselínou perosmíovou. Příčiny recidiv a jak jím zabrániti<br />
(Revue v neurologií, roč. III., čís. 9), Ein Fall von Tetanus vor Gericht<br />
(Wíener med. Woch. 1901 No. 18, 19), Therapíe der Lymphadenitis tub. (Prag. m.<br />
W., 1901, 26-29), Ober Vermehrung erkrankter Lymphdrlisen (Vortrag ín de;:<br />
Sektion fíír patholog. Anatomíe auf der 74. Versamlung d. Naturforscher u. Árzte<br />
1902), (Vírchow's Archiv B. 194, 1908), Regenerativní pochody za onemocnění<br />
žláz flymfatických (Sborník lékařský, Roč. X. (XIV.) čís. 2.<br />
Hamsík Ant. Dr., asistent ústavu pro lučbu lékařskou v Praze.<br />
Uveřejnil v Rozpravách akad. XIX. č. 24. a vlivu žluči na fermentativní<br />
synthesu tuků. Přeložil jeden dí! Žívota zvířat od Brehma.<br />
Hamza František Dr., cís. rada, řiditel král. č. zem. jub. ústavu pro děti<br />
skrdulosní v Luží.<br />
* 6. března 1868 v Kletečné u Humpolce v Čechách. Syn mlynářův. Stud(,va~<br />
nížší gymnasium v Pelhřimově, vyšší v Něm. Brodě, kde tehdy ješté působili<br />
někteří profesoři z řádu praemonstrátů ŽelivskÝch - mužové to vzácné<br />
lásky k mládeží - ke svobodě a pokroku. Lékařství vystudoval na české universitě<br />
Pražské, kde 15. srpna r. 1897 byl promován. Byl zprvu městským, pak<br />
obvodním lékařem v Luží. Jíž co medík r. 1893 věnoval se dětské medicině<br />
a zvláště studiu tuberkulosy věku dětského (1. j. skrofulosy) a to zprvu u prof. dra.<br />
Schwínga, později u prof. dra. Scherera a zvláště (i jako lékař prak1. a ředitel<br />
ústavu Lužského] studiu bakteriologie u prof. dr. Honla v ústavu dvar. rady<br />
prof. dra. Hlavy, kamž dosud s láskou vděčnou pohlíží. Vydal Sanatorium dr.<br />
Hamzy v Luži (1902) a Pojem skrofulosy (1911). V Nlir. Listech mnohými články<br />
propagoval zřízení školních lékařů a význam osad feriálních. V Čas. lék. česko<br />
vydal obšírné články: a skrofulose (1907), o tuberkulinech, Splllek č. medik II na<br />
národohospodářské výstavě (1895). Ve sbírce přednášek a rozpra v (Thomayerových)<br />
vydal "Boj naší doby proti tuberku1lose" (1908). V učitel. listech odborných<br />
uveřejnil "O školské výchově tuberkulosní mládeže". V Ná;:. Listech "O jednotné<br />
či dvojí docházce školní". Jako medik vydal "K déjinám českých mediků". Od<br />
r. 1895 procestoval a prostudoval nejpřednější ústavy, v nichž opatruje se mládež<br />
oslabená a churavá (tuberkulosní ústavy, osady feriální atd.), domácí v říši<br />
Rakousko-Uherské i cizí; ve Francii, Německu, Rusku, Dánsku, Švédsku, Norsku,<br />
Holandsku, Belgii, Švýcařích a Halii. R. 1898 založil v Luži prvý ústa v pro<br />
děti stížené skrofulosou (tuberkulosou věku dětského, zvláště tuberkulosou chirurgickou),<br />
jejž postupně rozšiřoval a zdokonaloval, takže se stal ústavem vzorným.<br />
Výsledky jeho z největší části diaetické methody byly tak příznivé, že<br />
ústav tento r. 1907 zakoupil Zemský výbor král. Českého a učinil z něho na<br />
počest jubilea J. V. cís. a krále Fr. J. 1. ústav jubilejní zemský. H. jmenován<br />
r. 1908 od zem. výboru jeho ředitelem. V životě společenském i veřejném hvl<br />
co student činným ve krajinském spolku Sázavanu co místostarosta i po dvoje<br />
pak období co starosta "Spol. českých medikťt." Po všechna léta trvání "Akad.<br />
ústředního odboru Nár. výstavy českoslovanské", v němž všechny stud. spolky<br />
byly soustředěny, byl předsedou tohoto činného odboru. Byl místopředsedou instalačního<br />
výboru a náhradníkem výkon. výboru "Národopis. výstavy Českoslovanské".<br />
Byl po té členem "Musejní rady Národopis. musea Českoslovanského".<br />
V Luži jest předsedou Musejního spolku, Spolku ku zřízení . vydržování nemocnice,<br />
spolku Národní školky mateřské, jednatelem okrašlov. sp01ku a starostou<br />
Sokola. Založil řečený spolek musejní, školku mateřskou, nemocnici, sirotčinec.<br />
V letech 1902-1909 by1 starostou města Luže. R. 1912 zvolen zástupcem města<br />
do okres. zastupitelstva Vysoko-Mýtského. Jest čestným měšťanem Lužskýrn<br />
a četných okolních vesnic. U příležitostí jubilea císařova byl r. 1908 vyz,1amEnán<br />
titulem císařského rady. V oboru literární beletristické činnosti vydal - vedle<br />
četných roztroušených prací - samostatně (u Šimáčka) lidopisné črty "Zilesí" -<br />
a řadu '!idopisných črt téhož směru ve "Zvonu" uveřejňuje. Jest dl.:mhá léta<br />
jednatelem Lékařské župy Eiseltovy. Ottův Sbvník.<br />
Hanausek Julius Dr., prak1. lékař v Praze-VII., Čechova 285.<br />
* 6.června 1885 v Třeběšicích. Příslušný do SukdolLl tl Roztok. Promoval<br />
19. prosince 1908. Do Č. č. I. napsal: Případ kongeniální atresie choany (1910).<br />
Je řídícím lékařem léčebného ústavu orthopaed. Dr. K. Schwarze v Praze. Byl<br />
elévem č. chir. kliniky, nospitantem orthopaed. ústavů dr. Schanze, prof. Schulthessa<br />
a prof. Lorenze, exter. lékařem klinik všeob. nemocnice a hospitantem poli.<br />
kliniky v Praze. . i
81<br />
Haněl Jan Miloslav Dr., m, fysik v Třebíči.<br />
'I' 23. prosince 1808 v Křeseticích u K. Hory, t 3. května 1883 v Třebíči.<br />
Studoval v Jlčině a v Praze, kdež r. IlSj5 stali se dOKtorem"lékařství. 1
82<br />
a rozprav, ve kterém samostatně vystihl již dnes projednávaný sociální význam<br />
tuberkulosy. Obdrže v .doporučením profesorského sboru faKulty lékařské interní<br />
cestovní stipendium, navštívil v zimnim semestru 1892-93 nejslavnější kliniku<br />
chorob nervových protessora Charcota v Paříži, kde piH léta pracoval. Navštěvoval<br />
též přednášky a demonstrace i jiných věhlasných pařížskych professorů a primářit<br />
psychiatrie, neuropathologie a interní medic-iny J\1ariea, Dejerinea, Potame,<br />
Magnana, Joffroy, Babinskiho, Germain-,séca, Brissauda a jiných. V Paříži počal<br />
v laboratoři proI. Gleye experimentální práce o žláze štítné, ve kterých v ťrazc<br />
pokračoval, prvý se v Čechách touto otázkou zabývaje. Z kliniky Charcotovy<br />
napsal pojednání o tuberkulose míchy. O pobytu svém v Paříži, kde seznal<br />
ohromný materiál nemocniční i spůsob vyučování, vydal brožuru "Zápisky z Paříže"<br />
a napsal bibliografii prof. Charcota. Vrátiv se z Paříže, pokračoval ve studiích<br />
o fysidogii žlázy štítné. Jsa assistentem rozsáhlé klimky, kterou časem<br />
i sám vedl a na níž vystřídali se během jeho assistentury 3 chefové, nemohl<br />
se tou měrou oddati vědecké práci, jak by si byl přál, nicméně publikoval z kliniky<br />
několik prací. R. 1896 potvrzen byl za soukromného docenta chorob nervových.<br />
Přednáší systematicky všeobecnou diagnostiku a symptomatologii chorob<br />
nervových, elektrotherapii, jakož i neuropathologické vybrané kapitoly a kasuistiku<br />
neurologickou a duševní. Od r. 1896, kdy opustil kliniku, jest činným jako<br />
lékař. Během té doby vykonal více vědeckých cest, shlédnu v kliniky a ústavy<br />
pro choroby nervové a duševní v Moskvě, Varšavě, Pešti, Krakově, Vídni, Lipsku,<br />
Vratislavi, Opavě, Mnichově, Curychu, Bělehradě, Berlíně a j., jakož i většinu<br />
sanatorií a lázeňských míst střední Evropy. R. 1903 hyl jmenován stálým<br />
znalcem soudním v oboru chorob nervových a duševních u zem. soudu v Praze<br />
a r. 1905 úsilím jeho nově zřízeno oddělení pro choroby nervové v nemocl1ici<br />
Milosrdných bratří v Praze, jehož se stal primářem, čímž dostalo se mu vzácného<br />
Vědeckého útulku, po němž marně léta tOllžN a kde nyní o chorobách nerv:Jvých<br />
přednáší. Jest též ordinářem Krombholzovy nadace, kterollž funkci zastá vá<br />
zdarma. Vyznamenán byl členstvím učených společností: Občestva neuropathologův<br />
i psychiatrův v Moskvě 1897, Société de Neurologie v Paříži 1903, Société<br />
medicopsychologique 1904 a Société ďElectrotherapie 1904 v Paříži, Pro mezinárodní<br />
sjezd fysiotherapie v Liěge (1905) byl jmenován sekretářem prJ naši říši<br />
a na I. sjezdu srbských lékařu a přírodozpytcu jmenován h'ž členem čestného<br />
praesídia. Účastn]1 se Vl. sjezdu polských lékařu v Krakově, r; 1891 přednáškou<br />
o chalikose plic, v níž poprvé dokázal, že uloženiny vápna nacházejí se tu co<br />
albuminat vápna, XII. mezinárodního sjezdu lékařského v Moskvě r. 1897 přednáškou<br />
,,0 nemoci Basedowově" a XIII. mezinárodního sjezdu v Paříži r. 1900.<br />
,,0 nutkavých představách" a příspěvky o pÍ1sobení thyreoidium a alkoholu, mezinárodního<br />
sjezdu proti alkoholismu ve Vídni r. 1901 a I. sjezdu srbských lékařti<br />
v Bělehradě r. 1904 pi'ednáškoll o psychasthenii, jakož i 3. a 4. sjezdu českých<br />
lékařů a přírodozpytcu činně přednáškami se súčastnil. Přednáškami a referáty<br />
obeslal: VIL sjezd polských lékařů v Krakově r. 1900. ,,0 sklerodermii", I. mezinárodní<br />
sjezd pro fysiotherapii v Liěge r. 1905, ,,0 elektrické resistenci hlavy"<br />
a XV. mezinárod. sjezd v Lisabonu r. 1906 officielním referátem ,,0 nemoci Basedowově"<br />
a "Legislatuře sňatků degenerovaných". Přednášd horlivě ve Spolku<br />
českých lékařů, jehož jest od r. 1891 členem a jehož výboru byl členem r.<br />
1900. Byl činným též jako sekretář českého komitétu pro obeslání mezinárodního<br />
sjzedu v Paříží a členem téhož komitétu pro obéslání sjezdu v Moskvě.<br />
Byl po 2 triennia 1897-1903 členem výboru České sekce lěkařské komory pro<br />
království České, kde horlívě usiloval o úpravu postavení odborných lékařů a<br />
snažil se dáti podnět k zákonné úpravě smlouvy manželské po stránce hygienické,<br />
r. 1900-1903 byl delegátem komory v zemské zdravotní radě. lTčastnil se horlivě<br />
přednáškami vědeckého ruchu ve Spolku českých lékařů a přispěl k založení<br />
knihovny lékařské na Kladně, kteráž nese jeho jméno. Založil a rediguje .•Lídové<br />
rozpravy 'lékařské", které přínesly již přes'100 čísel, založil, redigllje a vydává<br />
svým nákladem "Revue v neurologii, psychiatrii, fysikální a díaetetické therapíi",<br />
měsíčník pro pěstování české vědy neuropathologické. Jest stálým spolu'<br />
pracovníkem francouzské .•Revue neurologique" od její založení, kam též od<br />
r. 1893 o českých pracech hojně referoval. Přispíval i do jiných cizojazyčných listů,<br />
francouzských a německých. Jsa od r. 1888 literárně a Vědecky činným,<br />
uveřejnil přes 100 původních pojednání a sdělení, jež většinou vyšla též v předních<br />
odborných listech francouzských a německých, a na 1000 referátů, zpráv<br />
a posudků z literatury francouzské, německé, a něco též polských lístŮ. Není<br />
literárního lékařského podníku českého, kam by byl původními pracemi nepřispěl.<br />
Mímo to napsal do českých listU lékařských, jakož i předních měsíčníkťt a<br />
revuí českých řadu úvah socíálně-zdravotních, jakož i řadu populárních úvah<br />
a článkll beJ1etristíckých v rlhných denních a týdenních listech roztroušených.
83<br />
Vědecké práce a pojednání jeho týkají se většinou prací experimentálních, pozorování<br />
a úVllh klinických; mimo to podal některé příspěvky z oboru pathologické<br />
histologie a některými úvahaI1li socialně-hygienickými upozornil širší veřejnost<br />
na aktualní lékařské problémy. Práce jeho uloženy jsou ve "Věstníku Král. české<br />
učené společnosti nauk", "Sborníku klinickém", "Časopisu českých lékařů", "Rozpravách<br />
České Akademie", Věstníku "Société de biologie" a "Société de Neurologie<br />
de Paris", "Revue neurologique", "Revue de médicine", "Archives de Neurologie",<br />
"Archives internationales de Pharmacodynamie", "Gazette médícale de<br />
Paris", "Nouvelle Iconographie de la Salpetriére", Wiener medizinische Blatter,<br />
Wiener klin. Rundschau, Wiener med. Wochenschrift, Mittheilungen aus dem<br />
Grenzgebiete der Medicin und der Chirurgie, Wiener klin. therapeut. Wochen··<br />
schrift, Neurologisches Centralblatt a j. Podal více originálních příspěvků ke<br />
studiu otázky fysio1logie a pathologie žlázy štítné, ke studiu změn krevních při<br />
křečích, osvětlil prvý působení intravenosních injekcí extraktu ze žlázy štítné,<br />
přispěl originálními pozorováními k učení o působení alkoholu na srdce a oběh<br />
krevní a o významu tlaku krevního v chorobách nervových a duševních a rozvinul<br />
vlastní theorii o pathogenese nemoci Basedowovy. Podal celou řadu samostatných<br />
klinických pozorování a popsal u nás prvý některé vuicné neb méně známé<br />
choroby nervové. Pozoroval a popsal prvý poruchu nervovou, kterou nazval<br />
"akathisie", ktcráž též po něm ve světové literatuře nazvána. Vědecké práce<br />
jeho citovány jsou v nejpřednějších učebnicích, monografiích a časopisech německých,<br />
francozských, ruských, anglických, italských a jiných. Jest též horlivě národně,<br />
jakož i na poli populární mediciny činným. Zasedal ve školském odboru Národní<br />
Rady a výboru Osvětového svazu, v sociálně humanitní komisi obce pražské,<br />
ve výboru zemské komise pro ochranu mládeže, byl jednatelem Národopisné<br />
Společnosti Českoslovanské a anthropologického odboru výstavy národopisné,<br />
dlouholetým členem výboru Spolku českých feriálních osad, členem výboru resp.<br />
jednatelem a starostou spolku "Štítný", Spolku českých mediků, spolku "Jablonský"<br />
a bývalého Akad. čtenářského spolku. V Praze í po venkově účastňuje se<br />
každý rok veřejnými přednáškami v universitní extensi. R. 1906 jmenován byl<br />
mimořádným profesorem neuropathologie, jsa prvým profesorem, který na zdejších<br />
universitách z oboru tohoto byl jmen'Jván. R. 1910 vyznamenán byl rytířským<br />
křížem řádu Františka Jsefa. Práce jeho jsou tyto: Vesmír, O kapacitě lebečné<br />
a jejím měření 1888, Věstník krá!!. české učené společnosti nauk: Šest lebek<br />
z útvaru starších a mladších naplavenin v Čechách (Z musejní laboratoře prof.<br />
Friče) 1890, Živa: O žláze štítné (Soub. ref.) 1891. K otázce lokalisace ústředního<br />
vědomí v mozku 1911, Sbírka přednášek a rozprav z oboru lékařského: Profylaxe<br />
tuberkulosy na základě posledních prací 1890, Akromegalie (Nemoc Marie·<br />
ova) 1892, Nemoc Basedowova, její léčení a příčinosloví 1895, O autointoxikacích<br />
v chorobách nervových a duševních 1898, Spastické obrny dětské a choroby jim<br />
příbuzné 1899. Sborník lékařský a klinický: Případ endogenní chalikosy plicní<br />
(Z ústavu dvor. rady prof. Hlavy) 1891, Sdružené pohyby v křeči písařské 1902,<br />
Akathisie 1902, Poznámky ku reflexu pÍ'1omotorickému 1903. Revue de Médicine'<br />
Note sur 'l'acromégalie 1893. Časopis českých lékařů: Případ primarní rakoviny<br />
dolejší části ilea a dolejšího tračníku 1892 (l ústavu dvor .. rady prof. Hlavy),<br />
l kasuistiky chorob duševních a nervových (Simulace psychosy, Nervvvé dávení)<br />
1892, (l kliniky psychiatrické.) Poznámky ku žláze štítné 1893 (Z laboratoře prof.<br />
Gleye v Paříži.l O hypnotickém účinku chloralosy 1894 (Z kliniky psychiatrické.)<br />
Příspěvek ku studiu tuberkulosy míchy 1894 (l kliniky prof. Charcota v Paříži),<br />
Příspěvek ku léčbě delirii trementis 1895 (l kliniky psychiatrické), Pří;:>ád sporadického<br />
kretinismu, léčený praeparatem ze žlázy štítné 1895 (l klinikypsychiatrické),<br />
Poznámky ku akromegalii 1895 (l kliniky psychiatrické), Poznámky ku<br />
akroparaesthesii 1897, Kasuistické příspěvky ku poznání hysterie 1898,' 'Obrna<br />
pseudobulbární 1898, Poznámky ku urobilinurii a haemotoporfyrinurii tJ1'ické a<br />
v chorobách nervových přicházející 1899, K otázce o syringomyelickéin rozštěpení<br />
citlivosti v myelitis transversa 1899, Příspěvek k medikamentosní léčbě epilepsie<br />
1899, Ereuthophobie 1900, Neurosis traumatica 1901, Escophthalmus v nemocnici<br />
Basedowově 1903, O tlaku krevním vůbec a neurose traumatické zvlišf 1902.<br />
Další poznámky o akathisii 1903, Syndrom thalamický 1904, Herpes zoster a lokalísace<br />
mišní 1905, Poznámky ku stavům psychasthenickým 1905 (I. sjezd srbských<br />
lékařů v Bělehradě 1904), K symptomatologii a diagnostice poruch caudae equinae<br />
a conus meduMaris 1905. -Nemoc Basedowova jako nemoc a syndrom 1906. (Referát<br />
na mezinár. sjezdu v Lisaboně), Zdravotnictví veřejné a smlouva manželská<br />
1906 (referát na mezinár. sjezdu v Lisaboně), Pokusnr. studie o působení alkoholu<br />
1908 [IV. sjezd čes. lékařů). Spastická forma syringomyelie 1908 .(IV. sjezd<br />
českých lékařů), Význam hemianaesthesie sensitivo-sensorÍelní 1908 (IV. sjezd<br />
českých 'lékařů), Profylaxe slabomyslnosti 1909 (I. sjezd proslabomyslnietví
v Praze), O působení extraciu thyreoisalního 1910, Zpráva o <strong>51</strong>etém působení Gddělení<br />
pro nemocí nervové v nemocnicí Milosrdných Bratří 1911, Lateralní deviace<br />
prstťlruky (z odděl. pro nemocí nervové '¥ nemocnicí Milosrdných Bratří<br />
v Praze 1911, Boj s dětskou zločinností, prostitucí a sebevraždou, Poznámky<br />
k elektrotherapií 1912. - Rozpravy české akademie císaře Františka Josefa I.:<br />
O účínku thyreoidinu na ústřední čivstvo. (Z ústavu dvor. rady prof. Spiny.) 1896.<br />
Příspěvek ke studiu o činnosti žlázy štítné. 1895. (Spolu s Dr. Formánkem.<br />
Z ústavu dvor. rady prof. Hlavy a dvor. rady Horbaczewského.) O některých změnách<br />
krve při křečích. 1896. (Spo'lu s Dr. Formánkem. Z ústavu dvor. rady prof.<br />
Spiny a dvor. rady Horbaczewského.) Další příspěvky k otázce o účinku štávy<br />
thyreoidalní na ústřední čivstvo. (Z ústavu dvor. rady prof. Spiny.) 1900. Experimentalní<br />
studíe o účinku a1lkoholu na srdce a oběh krevní. (Z ústavu dvor. rady prof.<br />
Spiny.) 1901. Další příspěvky k otázce o účinku alkoholu na srdce a oběh krevní.<br />
(Z ústa;:u dvor. rady prof. Spiny.) 1901. Vliv alkoholu na působívost extraktů thyreoidalních.<br />
(Z ústavu dvor. rady prof. Spiny.) 1902. O ~Iaku krevním v některých<br />
chorobách nervových a duševních a poměru jeho k některým chorobným<br />
symptomům zvlášf. 1903. Další příspěvky k otázce o pilsobení alkoholu. (Z ústavu<br />
dvor. rady prof. Spiny.) 1906. - Rozhledy lékařské: Meralgia paraesthetica. 1899.<br />
Nové příspěvky k otázce o vzniku nemoci Basedowovy. 1899. Períferní obrna<br />
nervu lícního se současnou obrnou nervi abducentis. 1899. Příspěvek k poznání<br />
některých postotitických affekcí mozkových. 1900. Nové cesty v therapii chorob<br />
nervových a duševních. 1900. Poznámky k tabes dorsalis. 1905. - Revue v neurologií,<br />
psychiatrii, fysikální a diaetetické therapii: Záření fysiologického původu.<br />
(Soub. refer.) 1904. Poznámky ku galvanické resistenci hlavy. 1905. Th~rapie<br />
myxoedemu. 1905. Metatarsalgie. (Nemoc Mortonova.) 1906. Adiposis dolorosa či<br />
nemoc Dercumova. 1906. Zvláštní případ infantilního způsobu řeči u dosp,žlé ženv<br />
pro přestálém záchvatu afasíe. 1907. K diskusi o Syllabově práci: Pokusná urobi1inurie<br />
po sulfonalu u zvířete. 1907. Význam individualisace nervově chorých ve fy..<br />
sikální therapií. 1907. Socialní význam chorob nervových. 1908. Příspěvek k poznání<br />
poruch lůžka zrakového. 1909. Nervově a duševně choré dítě ve škole. 1909.<br />
Spastická forma syringomyelie. 1909. Infantilní řeč dospělých, její význam klinický.<br />
1910. K otázce lokalisace "ústředního vědomí" v mozku. 1910. Úloha pohnutí<br />
ve vzniku chorobných příznaků nervových a duševních. 1910. (Sdělení v Soc.<br />
de Neurologie v Paříži 1909). Výchovna pro hochy duševně abnormní v Hradci<br />
Králové. 1910. Reflex glutaealní. 1911. Pseudogibbus po svalovém ztržení. 1911.<br />
Cvičení s tyčemi vkiloubenými. 1911. Časté choroby nervové u slabomyslný:h. 1911.<br />
Zánik tepu při zkoušce Mannkopfově. 1912. Dva čeští elektrotherapeuti 18. století.<br />
1912. - Věstníky sjezdové a spolkové obsahují: Note sur quelques a1térations<br />
de divers organes. chez les chiens thyreoidedomisé. Soc. de biologi.~. 1893.<br />
(Z laboratoře prof. Gleye v Paříži.) Note sur I'examen microscopique des organes<br />
de trois lapins morts de cachexiethyréoprive. Soc. de biologie. 1895. (Z labo·<br />
ratoře prof. Hlavy.) Contribution á I'étude de la patho~enie de la maladie d'!<br />
Basedow. (XII. congrés international II Moscou. 1897.) Contribution a I'étude des<br />
ideés cbsedantes. (XIII. congrés international a Paris. 1900.) Příspěvek ke studiu<br />
pathogenie sklerodermie a sklerodaktYllie. (9. sjezd polských lékařů a přírodozpytců<br />
v Krakově.) 1900. O thyreoidinu a jeho therapeutickém upotřebení. (III.<br />
sjezd českých lékařů a přírodozpytcu.) 1901. Opatření při akutních psychosách.<br />
(Korreferát, III. sjezd českých lékařu a přírodozpytců.) 1901. Maladie de Basedow.<br />
(Referát offícielní. XV. congrés international a Lisbonne.) 1906. Migraine ophthalmique<br />
et petit mal cheZ les deux gemaux. (Soc. de neurologie.) 1904. Le liquidc<br />
céphalorachidien dans un cas de diabéte sucré. (Soc. de neurologie.) 1905. Luxation<br />
habituelle de I'épaule dans deux cas d'épilepsie avec antécédents syphilitiques.<br />
(Soc. de neurologie.) 1905. Crises oeulaises et syndrome pspudobasedawien dans<br />
ll' tabes. (Soc. de neurologie.) 1906. (Z oddělení pro chorobv nervové v nemocnici<br />
Milosrc!ných Bratří.) O spánku chorobném. (Spolek českých 'lékaři!.) 1898. Un cas<br />
particulier de 'langage infantile chez une femme de 58 aus survenu aprés line<br />
ataque d'AphasÍe motrice. (Soc. de neurologie.) 1906. Un cas rare de spasuve professionelle<br />
dans l'extrémité inferieure. (Soc. de neurologie.) 1906. (Z oddělení pro<br />
choroby nervové v nemocnící Milosrdných Bratří v Praze.) - Časopis pro veřejné<br />
zdravotnictví: Slovo ku dnešnímu hnutí spiritistickému. 1903. Neurosa a její profy1laxe.<br />
1904. - Ruzné: Slaboduchost dětí v rodině, ve škole a v životě společenském.<br />
1902. Zdraví. Příspěvek k anthropologii obyvatelstva z~mě české. 1899.<br />
Národopisný sborník českoslovanský. Therapeutické články neurologické. Kalendář<br />
českých lékařů 1895 a Příručný slovník therapeutický. (Red. Preininger. Praha.<br />
Bursík a Kohout.) 1896.' Příspěvky neuropathologické a psychiatrické pro termÍnr)lo/!ický<br />
slovník. (Red. Panýrek. Bursík a Kohout. 1900.) Elektrotherapeutické a<br />
elektrodiagnostické vodítko pro praktické 'lékaře. Kalendář českých lékařů. n04.
85<br />
Nervové a duševní choroby ve škole a školní 'lékař. Beseda učitelská. 1908. Socialní<br />
význam chorob nervových. Osvěta 1909. Profylaxe chorob dětských.<br />
Ochrana mládeže. 1911. - O sobě vydal: Professor Jan Martin Charcot,<br />
zakladatel moderní nauky o nemocech nervových. (Sbírka přednášek a rozprav.<br />
J. Otto. Praha 1895.) Zápisky z Paříže. Nákladem vlastním. 1895. Přehled českých<br />
prací z oboru neurollogie a psychiatrie v letech 1848-1898. V památníku na oslavu<br />
50letého jubilea císaře a krále Františka Josefa 1. vydaném českou akademií.<br />
(Též o sobě nákladem českých mediků. 1899.) Lidové rozpravy lékařské: O příčinách<br />
chorob nervových a duševních a kterak jim předcházeti. 1900. Snahy veřejného<br />
zdravotnictví v otázce smlouvy manželské. 1902. Poučení o tyfu břišním.<br />
1903. (Pseudonym Dr. Čech.) Ochrana před tuberkulosou .. 1906. O nervose. 1907.<br />
Ochrana mládeže. 1909. Spála. 1909. Nervově a duševně choré dítě ve škole. 1910.<br />
Nár. Album. Ottův Slovník. Spisovatelé kraje Táborského.<br />
Hat1ák Jan Dr., lékař ústavu pro choromys'lné v Kosmonosích.<br />
* 25. června 1846 v Arnoštovicích u Votic, t 4. srpna 1890 v Kosmonosích.<br />
Absolvovav gymnasium v Táboře, studoval lékařství v Praze. Stav se doktorem,<br />
počal praxi jako obecní lékař v Milčíně, odkud 1875 přesídlil do Sedlce a 1878<br />
do N. Benátek. Později stal se lékařem v zem. ústavě pro choromyslné v Kosmonosích.<br />
Napsal do Čas. lék. pojednání: Zánět plic, spojený se zánětem slizníce<br />
žlučovodů (1876). O významu nádorů sleziny (1876). O nakažlivině (1878). Příspěvek<br />
ku therapii mázdřivky (1882). O dědičnosti, vlivech somatických' a psychíckých<br />
na vývin duševních chorob (1888) a O poměru duševní slabosti k duševním<br />
chorobám (1883). Též napsal prostonárodní články 'lékařské do Č. Jihu: O pouštění<br />
žílou 1876, O souchotinách 1876, O lékaření našeho lidu 1877 a O homoeopathii<br />
1877. Do Kalendáře Vlasteneckého poutníka napsal Jak máme zdraví ošetřovati<br />
a zachovati se v nemocech 1888. - český Jih 1883, č. 41, Spisovatelé kraje Tábor.<br />
Hausman Dr., okr. lékař v Alexinci (Srbsko).<br />
Hausman Jaroslav Dr., majitel sanatoria v Praze-ll., Táborská, 61.<br />
* 12. prosince 1872 v Sázené u Slaného. Povýšen 23. července 1898 na doktora.<br />
R. 1902 bylI asistentem gynaek. kliniky. Pojal za chof dceru býv. poslance<br />
prof. Dra. Městeckého. Do Č. č. 1. napsal: O použítí spinální analgesie v gynaekologii<br />
eucainem a. (1902), Operativní léčení rakoviny děložní (1903), Pokus o nový<br />
zpusob operativního léčení píštělí měchýřopochvových (1903).<br />
Havel No'rbert Dr., prakt. lékař v N. Brodě.<br />
* 6. června 1860 v Pacově. Zde vychodil školu obecnou a studovav na gymnasiu<br />
v Táboře a Něm. Brodě, odebra[ se po maturitě na lékařskou fakultu do<br />
Prahy. Dosáhl hodnosti doktorské 10. února 1887. Po porodnické asisV~ntuře a hospitacích<br />
na některých klinikách stal se městským a panským lékařem v Jistebnici,<br />
po té městským, obvodním a zase městským lékařem v Něm. Brodě, kde nyní působí<br />
íako lékař praktický. R. 1907 vzdal se místa měst. a školního lékaře. H. íe<br />
zasloužilý pracovník v stavovských otázkách. Začal psát v letech devadesátých<br />
články ze sociálního lékařského života do Věstníku, jichž jest hezká řada. Do<br />
Čas. lék. 1896 napsal K naší socia:lní otázce. Do Věstníka, přílohy Čas. lékařů č..<br />
podal článkY' Paragraf 10. instrukce a pravda (1901), Padl obci za obtíž (1902).<br />
Některé příčiny úmrtnosti dětí (1903), K revisi zdravotního zákona. Pense (1905).<br />
K otázce školního lékařství, Mezinárodní kon!!res Volné Myšlenky r. 1907 v Praze<br />
(1907), Návrh zákona o nakažlivých nemocech (Skoro kauserie) (1909). Zpracoval<br />
a podal tamže Osnovu říš. zákona o chorobách sdělných (1910). Samostatně vydal:<br />
Jak se lékař dostal do nebe (1905) a Zápisky Dvořákovy, obrázky sociálního ú-<br />
strku lékařského (1906). Z výtěžku 897 K 70 h pořízen při Ú. J. Č. L. fond k podpoře<br />
vdov a sirotků po lékařích,' nesouCÍ jeho íméno a 400 K lékařské komoře<br />
věnovaných rozdělila tato vdovám po lékařích. Některé práce jeho byly<br />
přeloženy do němčiny (O železničních lékařích) a polštiny (Návrh zákona o nakažlivých<br />
nemocech). Do Besed Času přispíval obrázky belletristickými, do deníku<br />
Času feuilletony, ano i statěmi politickými. Čas sám jmenuje ho svým spolupracovníkem.<br />
Také do. Osvěty Lidu napsal své doby řadtl feuildetonů. Tor stručný<br />
běh jeho života, v němž z největší části vávaly větry ostré. Čas. č. lék. 1905.<br />
Hellner Tomáš Dr., fysik král. města. Plzně.<br />
* 20. Hezna 1863 v Turnově. Syn vynikajícího vlastence JliDra Tom. Hegnera,<br />
advokáta a měšfana plzeňského. Absolvoval gymnasium v Plzni a studoval<br />
pak medicinu zprvu na pražské, tehdy ještě společné universitě, později ve Vídni,<br />
kde bm 14. července 1888 promován. Po dvouleté službě v c. k. všeobecné nem.lenici<br />
ve Vídni sloHI fysikátní zkoušku a stal Sl? r. ť890c. k. zdravotnlm koncipistou<br />
uc. k. mlstodržitelství v:e. Vídni a zapisoYat~lem c. k, zemské zdravotní rady,<br />
tři reky na to c. k. okresním lékařem ve Sv. Hypolitě. V roce 1896 jmenován by'
86<br />
fysikem král. města Plzně, kteréžto místo dosud z"-stává mimo jiné četné funkce.<br />
Zorganisoval zdravotní službu v ptmi. Již ve státní službě dostalo se mu četných<br />
uznání od c. k. ministerstva, od c. k. místodržitelství a od zemského výboru ve<br />
Vídni, později také od c. k. místodržitelství pro království České pro jeho činnost<br />
ve veřejné službě zdravotní. Týž uveřejnil v "Časopise lékařů českých",<br />
v "Oesterreichisches Sanitatswesen" a jinde několik prací z oboru veřejného zdravotnictví<br />
a vydal pak obšírnější zprávu o zdravotních poměrech v Plzni v letech<br />
1897 až 1899. Do "Čas. lék. českých" napsal: O zdravotně-policejní kontrole při<br />
prodeji mléka, másla a jiného zboží tržního v král. městě Plzni [1898). Odpověď<br />
na článek pana univ. profesora Gust. Kabrhela "K otázce provádění zákona o<br />
faqšování potravin ze dne 16. ledna 1896" (1898). Zpráva o pohybu obyvatelstva,<br />
o nemocnosti a úmrtnosti v Plzni v roce 1898 u porovnání s posledním desetiletím<br />
(1909), Biostatické poměry krát města Plzně v roce 1900 a 1901 (1902],<br />
1902-1904 (1905), 1905 až 1906 (1907). S inž. A. Řenčem podal tamže stať Ústřední<br />
řatky král. města Plzně (1898). Biostatické poměry král. města Plzně v I. 1908-11<br />
(1912). V roce 1902 dal iniciativu ku zřízení dětské útulnv "Jeslí" v Plzni, kterýžto<br />
ústav velmi blahodárně působí. - Roku 1908 dosta1lo se mu Nejvyššího vyznamenání<br />
tím, že byl mu udělen rytířský kříž řádu Františka JosP.Ía. -<br />
.• ! Č. č. I. 1913.<br />
Hecht Antonín Dr., m. lékař na Vinohradech.<br />
t v duhnu 1886 na Vinohradech. Dosáhnul r. 1879 hodnosti doktorské. Byl<br />
r, 1871 městským a soudním lékařem v Humpolci. odkud r. 1872 doslal se do Votic.<br />
R. 1877 stal se m. lékařem na K. Vinohradech. Napsa'l de>Č. č. I. r. 1872 Příspěvek<br />
ke kasuistice kýl uskřinutých. r. 1875 Rozšíření lebky. roztětí kJ,"lbu z4pěstního,<br />
vyhojení, r. 1870; Příspěvek k nauce o obratu, Epi1epsif\ ex helminthiasi. ErysiDela~<br />
cum albuminaria, r. 1871 Příspěvek ke kasuistice z chorob čivstva. pocház,p.jících<br />
z kouření tabáku. některé Dříčiny tlo1vnrie, Zajímavé soudní rhled"ní osoby,<br />
z vraždy novorozeněte podezřelé. r, 1872 Zbití - ztrá.ta dvon zub!"1- lehký úraz<br />
tělesný; 1873 Případ z oboru n;'~orlTlietví Ř.ez na kýln. 1875 Emhryotornia Případ<br />
otrávení více kusů hovězího clohytka octanem olovnatým. Pruritus vulvae; vyléčení<br />
kyselinou karbolovou, 1877 Případ nahodilého otrávení otrušíkem. 1878 Haematokolpos<br />
ethaematometra ex atresia hvmenali incompleta, 1985 O krvácení<br />
uteroplacentárním ve průběhu porodu. - Čas. lék. 1886, KlIknla. Rozvoj chir.<br />
Heindl Jan Dr .• obv. a poklad. lékař v Kobvlisích II Prahy:<br />
* 31. prosince 1867 v Postřekově u Domažlic. Studoval ~ymnasium v Plzni.<br />
kde r. 1887 maturoval. Promoval pak 30. května 1893 na české fakultě lékařské,<br />
v Praze. Byl r. 1894 hospitantem kliniky prof. Thomayera Po odhyté praxi v"<br />
všeob. nemocnici pražské stal se 1. listopadu 1894 obvodnim a pok'ladenským I~kařem<br />
v Kobylisích u Prahy. Od r. 1908 přednáší zdravovědu na zem. oomolo~i ..<br />
ckém ústavě v Troji. Do Thomaverova Sborníku jub. napsal stať Nevšední přípae!<br />
vodnatelnosti břišní (1902), Do Sborníku lék. 1913 podal Cirhosa jater s vísuto\!<br />
velkou slezinou.<br />
HejdaStaníslav Dr., operateur a chirurl! v Praze II.. Spálená 40.<br />
R. 1896 povýšen na doktora. Napsal Příčiny a léčba zastaralých irreponihilnich<br />
luxací humerálních (1902).<br />
Helhích Karel Dr .. býv. lékař okr. nemocenské pokladny v Praze VIII.<br />
* 2. listopadu 1873 v Praze. Chodil vyjímaje dvě třídy obecné školy výhradně<br />
do německÝch škol. Absolvova~ něm. gymnasium na N. Městě. studoval<br />
lékařství na německé universitě, kde povýšen na doktora 18. oros. 1897. Působil<br />
v I. 1898-1903 v Kraslicích jako lékař okr. nemocenské pokladny. Od té doby je<br />
v Praze VIII. lékařem okr. nemoc. pokladny. Ženat od r. 1898. Jest velmi horlivě<br />
činným v životě veřejném, soeialněooHtickém vůbec a lékařském zvláště. Vyvolal<br />
jmenovitě odborovou organisaci českých pokladenských lékařů při (J. j. č. I., jejímž<br />
je předsedou. Jako student bvl členem výborů českých studentských korporací<br />
při akad. a řeč. spolku "Slavia", Ú. M. Š. atd. Je členem užšího výboru ..Ústřední<br />
jednoty českých lékařů", širšího předshvenstva české sekce lékařské komory<br />
oro království české a výkonného výboru rakouských lékařských kl)mor ve Vídni,<br />
R. 1912 opustil službu okr. nemoc. pokladny. Mimo rozsáhlou literární činnost povahy<br />
al!itační napsal Pohlavní choroby (v Praze 1906), Krom toho je referentem<br />
mnohých odbornÝch listů německých. R. 1903 přispěl do Casooisu Č. lékařů článkem<br />
Případ emDyemll dutin čelních a r. 1904 O heroinu. Helbích uveřejnil ve<br />
Věstníku 1910: Boj o hranici příjmů v nemocenském pojišťování. Lékaři a hranice<br />
přijmů pro povinné nemocenské poiišťování a Předběžnou osnovu rak. trestního<br />
zákona pokud se týká zájmů lékařských (výtah z referátu dr. Grussa). Tamž referoval<br />
o 16. sjezdu lékařských komor v Rakousku o or\!anisaci nemoc. pokladen<br />
a organisaci Iékařll. Zvláštní taxa lékt'1 pro nemoc. pokladny atd. Stavovské po-
87<br />
vinnosti a stavovská práva lékah'í. Můj případ. Boj okr. nemoc. pokladny pražské<br />
proti organisaci českého l1ékařstva. Boj okr. nemoc. pokladny v Praze proti lékařské<br />
organisaci. XVIII. sjezd lékařských komor rakouských, Sjezd delegátů říš.<br />
svazu rak. lékař. organisací (1912). Dále napsal: Efisio Marini (1907] a Příspěvky ku<br />
normální i pathologické stavbě míchy lidské (,1902).<br />
Helcelet Jan Dr., profesor vědy hospDdářské a přírodní na technice v Brně.<br />
* 2. ledna 1812 v Dol. Kounicích na Moravě, t 19. února 1876 v Brně. Studoval<br />
gymnasium v Brně. Věnovav se řemeslu mlynářskému, cestoval na zkušenou po<br />
čechách, na Moravě a Slezsku. Odebral se do Vídně, kde pak studoval lékařství<br />
1834-38 a ztráviv ještě rok na unive,rsitě v Padua, byl r. 1840 ve Vídni na doktora<br />
povýšen. Vst0upil jako sekundář do všeob. nemocnice v Brně, sta'! se r. 1841 suplentem<br />
vědy hospodářské a přírodní na universitě olomoucké a r. 1846 skutečným<br />
profesorem těchto předmětů. R. 1848 vyniklo jméno jeho častěji v tehdejších politických<br />
rozmíškách. H. byl s J. Hanušem jedním z vůdctl ,tehdejší strany slovanské<br />
Olomúcké. V té době redigoval Holzelem vydávané Selské Noviny, které<br />
však nakladatel pro jejich ostrý oposiční směr později sám zastavil. V červnu téhož<br />
roku účastnil se slov. sjezdu v Praze a redigoval mezitím co zasedala říšská<br />
rada v Kroměříži spolu s Hanušem Olomucké Noviny. H. přeložen r. 1849 na<br />
sklonku roku na techniku do Brna. Profesor univ. Ph. Dr. Ignác Hanuš z Prahy<br />
psával Klácelovi do Mor. Novin a seznámil s ním Hel1celeta důvěrněji. H. po svém<br />
příjezdu do Brna stal se předsedou nově založené Nár. jednoty sv. Cyrila a Methoda,<br />
v kteréž zdárně působil k šíření slovanského vědomí na Moravě. Byl<br />
literárně i společensky vel1mi činný a chystal vydávání kalendáře Kol.~dy. Oba<br />
přátelé zvěděli od Klácela o jeho korrespondenci s "Boženou". Klácel dával její<br />
listy čísti Helceletovi. Když r. 18<strong>51</strong> v srpnu Němcová navštívila Brno, byil mužný.<br />
vášnivý Helcelet krásnou, duchaplnou paní mocně zaujat. Jemu psala tehdy svoji<br />
smutnou pohádku o Viktorce pro příští r'lčník kalendáře Koledy. Helcelet psal<br />
jí vroucí Hsty. v nichž bvl sice "mnohý trn, ale i mnoho ruží". Na Horách u Č.<br />
Třebové sieli se v září 18<strong>51</strong> Němcová s Helceletem. Po návratu psala mu vášnivÝ<br />
list a až do konce roku nemohla zapomenout na dojem, kteřým na ni H. působil.<br />
H. však vystřízlivěl rychle, nedal se strhovati jeH vášnivostí a Němcová pochopHa.<br />
Rozloučila se s Helceletem před vánocemi přátelsky lístkem, v němž není již "žád,<br />
lI)'ch iIlusí "ni červánkových září", za to však kit konci významná prosba: ,.Spal<br />
moje listy." A H. oznámili po tomto listu, prof. Hanušovi, že si přestane s Němcovoth<br />
dopisovat. H., stále' zdrželivější v1'lči jejím duvěrnÝm výlevum. posílal jí jen zřídka<br />
nrostřednietvím Hanušovým otevřené lístky, týkaHcí se příspěvků do Koledy.<br />
V listech Hanušovi netajil se, zvlášť pozděii, pohrdavou ironií, s níž se cHval na<br />
její důvěrné toužení a švitořivé listy a někdy i na její literární práci. N. však.<br />
zv!áštlě v této době (r. 1856) ožívila v duši něžnou vzpomínku na něj a když<br />
poslala pro Koledu povídku V zámku a podzámčí s pohádkami O Kovladu a<br />
Vifázkovi, připojila důvěrný, něžný list, chtěiíc navázat staré přátelství. Vzpomínka<br />
na rozchod s Helceletem plní ji lítostí.' H. odolal a nevzkřísil vzpomínky na<br />
minulost. R. 1861 zvolen za zástupce obcí Dačice do sněmu. kde vytrval do r. 1872, kdv<br />
zbaven byl německou většinou mandátu. Také na říšské radě zastupoval věrně<br />
zájmy slovanské. Syn jeho JUDr. Ctibor, advokát ve VÝškově bvl zem. a říš.<br />
poslancem. Otb1v a Riegrův Slovník, Tille, B. Němcová.<br />
Held Jan Theobald Dr., ordinář u Uršulinek v Praze.<br />
* 11. prosince 1770 v Třebechovidch tl K. Hradce. t 20. června 18<strong>51</strong> v Praze.'<br />
Pratr skladatele Ignáce. Přiše[ do Prahy r. 1780, kde stal se choristou v staroměstském<br />
farním kostele P. Marie v Kolébce. Tu byl až do r. 1789 sopranistou, při<br />
čemž studoval gymnasium a filosofii a sice hned pod Cornovou. Gerstnerem, Meisnerem,<br />
Seibtem. R. 1797 stal se doktorem J~kařstvl, načež hned vstoupil co ordinarius<br />
do nemocnice bratří milosrdných v Prne, kdež plných 30 let setrval. R.<br />
1806 byl též supI. primářem vnitřních nemoc! ve všeob. nemocnici. Od r. 1813 do<br />
své smrti bvl crdinářem u Uršulinek. Od r. 1818-25 bvl Skrát děkanem lékařské<br />
fakulty od r. 1823 též examinatorem při rigoro~ách. R.' 1827 hyl rektorem magnificem.<br />
R. 1841 obdržel titul C!s. rady. Stal se čestným měšťanem mě~ta Pb:nli a<br />
Třebechovic. R. 1847 slavil 501eté doktorské jubilellm, které ještě 4 léta přečkal.<br />
Byl výborný hudebnlk na housle a na anglické kytaře a dovedný skladatel píSl1í,<br />
balad a romancí. Pod jménem Jan Orebský ''Ydal Še~terc selskÝch plsnl od K. A.<br />
Šneidra pro jeden hlas s pruvodem piana (v Praze tl Hofmanna). Ze spisů jeho ime·<br />
nujeme Kurze Geschichte der Heilansta1t der barmherzigen Bruder in Pra~. Neb~t<br />
Ruckblicken a.uf Enstehung, Verbreitung 11. Schiksale (lieses Ordens uberhaupt<br />
{Prag 18231. Tentamen hist. i1lustrandis rebus a 1409 in jmi Pragena gistís. (Pral:!<br />
1827.) Blick auf Karlsbad. ein Sendschreiben an den Herrn Joh. A. de Carro<br />
(Prag 1835) a Zweiter Blick auf Karlsbad (Prag .1838). Obé bylo přelož~no dofran.
88<br />
cmy a vyšlo v Almanac de C!lrlsbad. Ještě před smrtí dal se do polemiky s novou<br />
školou Hamerníkovou, jsa nepřítelem poklepu a poslechu, jelikož myslel, že<br />
lékař musí býti zvláště dobrým hudebníkem, aby pokl!ep a poslech mohl správně<br />
oceniti, což pravda není. - Zvon V., Zájmy lékařské 1908. 8. Hirsch. Riegrův, Ottův<br />
a Stručný Slovník, Wurzbach, Neuer Nekrolog der Deutschen 18<strong>51</strong>.<br />
Heliích Bohuslav Dr., řiditel ústavu pro choromyslné v Praze.<br />
* 31. května 18<strong>51</strong> v Poděhradech. Bratr archeologa .lana H. Absolvovav<br />
gymnasium a studia lékařská, stalI se doktorem 2. prosince 1884. R. 1886 stal se<br />
asistentem české psychiatrické kliniky: Habilitoval se pro psychiatrii na české universitě<br />
r, 1891 c. r. 1895 stal se primářem ústavu pro choromyslné v Dobřanech.<br />
Vzdav se universitní docentury, stal se r. 1904 řid. lékařem v Opořanech, r. 1908<br />
řidite 1 p.m lístavu pro choromyslné v Prazp.. R 1909 impn'lVán členem neív. zdravotní<br />
rady. Byl literárně činným. Sepsal: O syringomyelii (Thomayerova Sbírka přednášek<br />
lék. 1891), O heterotopiích a rel!eneraci hmot nervových v míše člově4:a<br />
(Rozpravy č. akademie lR93). Příspěvky k normální i p"tholo2'ické stHbě míchv<br />
(Sborník klinický lQ021. Praehistorické lebky v Čechách ze sbírky Musea krá!.<br />
Českého (Pam. archeo!. 18981 O lehce sv. Ludmily a hiti"ká lívaha o staročeských<br />
lebkách do 13 stol\. (t. 19021, Lebky hulharské (Sofia 190<strong>51</strong>. Perloočky<br />
země české (Archiv pro přír. prozkoum. Čech 18781. O pohlavních orrJ.ánech rvdu<br />
Cvpris (Sjezd lék. 18801. O změnách v míše při solitárních nádorech původu in.<br />
fekčního (Sbor. lék. 1887. 1888). Příspěvek k nauce o povstání syringomyelic<br />
(t. 1889). Klesání teploty tělesné u člověkc následkem ztrátv citlivosti pro stud'mo<br />
" teplo, suggerované ve stavu hvpnotickém s prof. Mftrešem (Čas. I"k, lR89),<br />
Příspěvek k poznání dvojitého vědomí v hysterii (t. 1890). Otth Slovník.<br />
Hellmuth Bedřich Dr., c. k. vrch. okresní lékař v Plzni.<br />
* 1840 ve Vlašimi. t 4. ledna 1912 v Plzni, pochován ve Vlašimi. Jeho otec<br />
a bratr Karel byli lékaři ve Vhšimi. Studoval na akad. gvmnasiu v Praze, načež<br />
vstoupil na lékařskou fakultu. Stav se r. 1866 doktorem mediciny a chirur~ie a<br />
magistrem porcdnidvL byl sekundárním lékařem ve všeob. nemocnicí v Praze<br />
Zft vMky pruské r. 1866 konal lékařské služhy v polní nemocnici v Nechanicích<br />
u K. Hradce, začež vyznamenán válečnou medailí. Vystoupiv ze všeob. nemocnice,<br />
stal se lékařem kní?', Fr. Lobkovice v Konopišti, r. 1871 c. k. 'okr. lékařem v Rpnešově<br />
a r. 1874 v PJzni. Úřad c. k. vrch. okr. komisaře zastával do r. 1906, kdy<br />
odešel na odpočinek, byv iiž dříve vyznamenán titulem cís. rady, ryt. křížem řádu<br />
Fr. Josefa. Město ndné udělilo mu čestné měšf;lnství. Poslední v{'dí odkáza'l značné<br />
své jmění as 1"00,000 K na nadace pro studující zvlášf z příbl17,enstva a 2000 K<br />
chudým města Vlašimi. . Slavík, Dějiny Vlašimě.<br />
Hellmuth Karel Dr., obv. lékař ve Vlašimi.<br />
* 8. nedna 1845 ve Vlašimi, t v listopadu 1909 tamže. Studoval něm. gymnasium<br />
v Č. Budějovicích a lékařskou fakultu v Praze, načež 26. listopadu 1870 povýšen<br />
byl na doktora. Pobyl nějaký čas ve všeob. nemocnici v Praze. Byl též<br />
asistentem anatomie při lékařské fakultě. R. 1873 nastoupil po otci praxi lékařskou<br />
ve Vlašimi, kde působil do smrti. Čtrnáct obcí okresu Vlašimského jmenova'lo<br />
ho svým čestným občanem. Též lékařská komora pro král. České jm"nova!a<br />
ho r. 1894 svým členem. Byl horlivě činným v oboru literatury lékařské. Napsal<br />
do Čas. lékařů pojednání: Upotřebení bromu v praxi chirurgické a při vředech<br />
syphilistických (1880). Výsledek vdechování bromu při záškrtu (1880), Různé příznaky<br />
tasemnice (1882), Dva případy ze soudního lékařství (1882), Ze soudního<br />
lékařství (1882), Výsledek léčení jodoformem v praxi chirurgické (1882),<br />
Další pokusy s jodoformem v praxi chirurgické (1882), Léčení padoucnice<br />
(1882), Z praxe porodnické (1883), Ke kasuistice násilného poškození<br />
lebky (1883), Srostění hrdla dělohy překážkou při porodn (1883), Ku kasuistice<br />
brightického onemocnění ledvin (1884), Z praxe lékařské (1884-1885-1886), Ke<br />
kasuistice otravy olovem (1885), Kasuistika sdruženin kruposní pneumonie (18861.<br />
Náhlá otrava jedem' jatrnicovým (1886), Zajíkavý kašel (1886), .Iodol v pr:txi chirurgické<br />
(1887), Zánět slepého střeva podmíněn cizím tělesl'm (1887), Asthenícká<br />
šílenost při prudkém hostci kloubovém (1887), Chorobná spavost (1887). ~)a[ší příspěvky<br />
ku kasuistice brightického onemocnění ledvin (1888), Asthenická šílenost,<br />
opakující se po každém porodu (1888), Hnisavý zánět vejcovodu u ženy 32 roků<br />
staré (18881, Trhlina lebky a Hlíza mozku (1888), O černém zákalu očí v šesti.<br />
nedělí (1889), Dva případy břichořezu (18891, O hlízách v hrudníku (1889), O tyfu<br />
střevním sduženém se žloutenkou (1889]. Jakých zkušeností nabyl praktický lékař<br />
při epidemii chřipky (1890, 1892), Některé vady našeho zdravotnictví (1890),<br />
Některá sdružení při neš10vicích (1890), Rozsáhlé výlevy krevní na p:lVrchu těla<br />
úři Jná7dřivce (1890), Ke kasuistice příčinosloví padoucnice (1891), Rozs:íhlá syphi-<br />
Hstická sněť kosti temenné. Vyh
89<br />
mateřských křečí (1891), Ke kasuistice výkonné neurosy (1891), Astbenická šílenost<br />
při hnisavém zánětu žlázy prsní u ženy 2<strong>51</strong>et staré (1893), Rozsáhlé výlevy krevní<br />
po těle při rheumatismu svalstva (1893), Uskřínutí k~'ly ve vaku kýlněm (1892),<br />
Učení pž v Pěstounu 1885), Nejnovější protihnnobné léčení ran<br />
(1887, též v Pěstounu 1887), O perlovině hovězího dobytka se stanoviska zdravo tni<br />
policie (1890). v Pěstounu O božci čili psotníku (1884), O záduše čili křečovitém<br />
kašli (18841.Jakých dnmácích prostřen1
90<br />
1903), Die Conjugation der Vorkerne u. die erste Furchungsspindel im Ei von<br />
Petromyzon fiuviatilis (1899), Die Reifung u. Befruchtung des Eies von Petromyzon<br />
f1uviatilis (Archiv f. mikrosk. Anlat. 1900), Das Gebiss der Schwachsinnigen<br />
(19071. Die Schwachsinnigenfiirsorge der osterreichisch - ungarischen Monarchie<br />
(1909), Schwachsinnigentypens 8 tabel. (1910), Ober die Beziehungen des Knochenwachstums<br />
zum jugendlichen Schwachsinn (přednášel při 8. konferenci švýcarské<br />
v Bernu, otištěno ve zprávách konferenčních (1911), Die Schrift der Schwachsinnigen<br />
s 21 ta bul. (1912). Othiv Slovník.<br />
Hermann Aullust Gustav Dr., m. univ. profesor v Praze.<br />
* 1831 v Chřibské, t 7. ledna 1874 v Praze. Odbyv studia lékařská v Praze,<br />
promován 14. června 1854, byl prvním sekundárním chirurgem oň 18. řijna 1857<br />
do 30. června 1859. V roce 1857 a 1858 zastával také nějakou dobu provisorní<br />
místo assistenta chir. kliniky. V r. 1862 habilitoval se jako docent orthopaeda a<br />
starr se brzo potom mimoř. profesorem chirurgie a primářem v nemocnici obchod.<br />
nické. Z prací jeho zasluhují jmenovány býti Beitraj( zur Behandlung der Neubildungen,<br />
Prager Vierteljahrschrift Bd. 77, 78, 79, Ober kiinstHche Extremitaten,<br />
Compendium der Kriegsheilkunde, jichž základem byla pozorování z r. 1856 (1869).<br />
V Čas. č. lékařů r. 1862 uveřejnil práci kasuistickou Vybrané 'chirurl!ické případy.<br />
R. 1866 po válce vyznamenán ryt. křížem Fr. Jos. Počátkem říjnl 1873 pokousán<br />
od psa na ruce, zemřel na vzteklinu.<br />
Weiss, Kukula, Hirsch, Vierteljahrschrift f. d. prakt. Heilk. 1874.<br />
Rervn~ T. Dr., ve Varšavě. ,<br />
Do Č. č. I. napsal r. 1905 Therapie inhalační a nové inhalační methody.<br />
Heřman Pražský či Hermannus physicus, profesor na artistské fakultě 1381<br />
v Praze.<br />
Když Rozkochaný Klen jal se sestavovati slovník. podle příbuzenstva věcí<br />
zpořízený, podal mu materia1ie o nemocech. Jireček, Rukověť II. 200.<br />
Hess Pavel, Dr., řídící primář ústavu pro choromydné v Opořanech u Tábora.<br />
* 24. října 1863 v ML Boleslavi. Vystudoval gymnasium a lékařství v Praze,<br />
povýšen byl na doktora na české universitě 21. ledna r. 1888. Působil v 1. 1888-<br />
91 jako sekundář vše ob. nemocnici v Praze, r. 1892 jmenován sek. I-ékařem ústavu<br />
pro choromysl1né v Praze. a r. 1898 stal se primářem v Dobřanech, a po té v Beřkovicích,<br />
Opořanech a v Kosmonosích. Od r. 1910 jc říd. primářem v Opořanech.<br />
Napsal: O známkách chorob duševních (Lidové rozpravy lékařské 1906), O léč"ní<br />
přijice injekcemi sozojodolovÝmi (Čas. lék. č. 1892), O methodě Nisslově a významu<br />
jejím pro norm. a patholol!ickou anatomií buňky nervové i změn.ách buněk motor.<br />
předních rohů míšních při některých otravách (spolu s Dr. Mourkem Rozpr. č<br />
akademie 18971. O hnutí kanadských duchoborců 1902--0'3 (Revue v neurolo\!'<br />
1905), Studie c. hermafroditismu s kasuistickým příspěvkem (19081. Do Č. Č .•<br />
1897 podal s dr. Jar. Mourkem Jemné změny motorickÝch buněk míšních po růz.<br />
ných otravách. Do populárního sborníku ..člověk zdravý a nemocný" (vycházejícího<br />
redakcí prof. Haškovce a Růžičky) podal stať o duševních chorobách. Od počíltku<br />
Haškovcovy Revue jest jejím spolupracovníkem, obstarává do ni referáty psychiatrické<br />
a nClIrologické jmenovitě z ruské literatury. Ottllv Slov.<br />
Heveroch Ant. Dr., m. univ. profesor v Praze.<br />
* 29. ledna 11!69 v Minicích. Absolvoval gymnasium ve Slaném a lékařství<br />
na české universitě. Byl po promoci 16. července 1894 externím ·Iékařem ve vše-ob.<br />
nemocnici v Praze, stal se r. 1896 asistentem č. psychiatrické kliniky a pak sek.<br />
lékařem z. ústavu pro choromyslné v Praze, kteréžto místo opustil 1904, vstoupiv<br />
do praxe soukromé. R. 1899 habilitoval se pro psychiatrií a neurologií a r. 1906<br />
stal se mim. profesorem. Orl r. 1904 je dopisujícím členem Spolku psychiatrů<br />
v Petrohradě a členem spolku pro psychiatrii a neurolo~ii ve Vídni. Od roku<br />
1910 je dopisujícím členem .,Societé de neurolo~ie" v Paříži. Z ieho literární činnosti<br />
sluší uvésti, Dial!nostika chorob duševních (Praha 19041. O podivínech a lidech<br />
nápadných (19Q1). Odchylky duševní u mládeže školní (Dědictví Komenského<br />
1904). Několik rysů povahy epileptické (1901), Jak si uvědomujeme jsoucno (1912),<br />
Myasthenia gravis pseudoparalytica a Paroxysmální obrny rodinné (Sbírka přednášek<br />
a rozprav 1895), O psychologii davu (t. 1898). O katatonii (t. 1904), Vzácnější<br />
případy tabes dorsalis (Čas. lék. č. 1895), Dědičná ataxie mozečková (L 1896).<br />
Příspěvek k pathologH mostu Varolova (t. 1896), O nemoci Littleově (1898),<br />
O stavech mrákotných (1898), O tabes cervicalis (1898), O morfologické skladbě<br />
krve při psychosách (1898), Jak vyložiti vznik bludu (1900), Transitorní postparoxysmální<br />
paraplegie u epileptikť\ (1901), Kasuistický příspěvek k AchondroplasH<br />
(1903), Saxová fa.miliární amaurotická idiotic (1904), Atrofie svalová typn
91<br />
Charcot Marie (1904], Zvláštní typ degenerovanosti (1904), O transitorním deliriu<br />
v traumatické neurose (1904], Stereohemidysmetrese (1908], Případ nepohyblivosti<br />
v obou k10ubech kyčelních (1900), Glossy, ku Haškovcově "Exofthalmus<br />
v nemoci Basedowově" (1901), Přednáška p. prof. 'Marie-ho v Paříži v únoru 1902<br />
(1902), O poruchách jáství (1910], Příspěvek k psychol. analyse hallucinací,<br />
hludů a obsessí, O poruchách řeči a jich dosahu soudně lékařském. O hysterii<br />
a ochrnutí hysterickém, Posudky ve třech rů.zných sporech o platnost poslední<br />
vůle (1912), O mikroskopických nálezech v míše při progressivní paralyse<br />
11898], O syringomyelii, Stereoagnosia (z II., interní kliniky 1900, 1902),<br />
Několik rysů povahy epileptické (Thomayerúv jub. sborník 1902), O některých<br />
vzácnějších formách afasie (Sborník klinický 1903), O myšlenkách podvržených<br />
a vyzrazených (1906), O toulavosti z choroby (Zvon 1900), O ztrátě schopnosti<br />
poznávati a vyznati se (1904), O dětech chorobně lhavých (Paed. Rozhledy 1904),<br />
O zločinnosti mládeže školní ,(1905], O některých alkoholových poruchách du-<br />
, ševních a jich významu v právu trestním (Právník 1904), O afasiích, agnosiích,<br />
apraxiích (Lék. Rozh'1edy 1908], O obsessích (Revue v neurologii (1908), O příčinné<br />
souvislosti mezi hnilobou střevní a některými dermatosami (Rozpl'. akad.<br />
1896], uber den causalen Zusammenhang zwischen der Darmfaulniss ll. einigen<br />
Dermatosen (Bulletin international 1897), Uber das Ilrsachliche Verhiiltniss der<br />
Darmfaulniss zu einigen Dermatosen [Wien. med. W ochensch. 1897), uber die<br />
Little-sche Krankheit (Wien. Klin. Rundschau 1898), Tumeur de la moelle épiniěre<br />
dans un cas de syringomyélie (Revue neurologique 1900), Transitorische post,<br />
paroxysmale Paraplegie bei Epileptikern (Wien. Klin. Rundschau 1901), N",<br />
ochranu zapomenut)'ch nešťastných (Č.revue 1900], O opatření při akutních<br />
psychosách (Věstník lIl. sjezdu 1901), Několik poznámek o padoucí nemoci pro<br />
učitele (Beseda uč. 1904], Z praxe školní (Paed. Rozhl. 1904), Poliklinická kasui~<br />
stika z psychiatrie (Č. L č. 1904), Několik poznámek z forensní psychiatrie (Právn.<br />
Rozhl. 1904). Jedncstranná neschopnost naučiti se číst a psáti při výtečné pP<br />
měli (č. školJ.1905), Dítě ~ neposeda (Paed. Rozhledy 1904). Jak nás smyslv<br />
klamou (Máj 1904), O ,funktionální afasii (Sjezd v Bělehradě 1905), Les troubles<br />
de la fondiongénitale clans 1e tabes (Revue neurologique 1902], Fur Theorie<br />
der Hallucinationen (Arch. f. Psych. 1910), O klinických tvarech slabomyslnosti<br />
získané (I. český sjezd pro péči o slabomyslné a školství pomocné). Báchorky<br />
spiritistické (N. L. 1910), Ein Beitrag ZUl' psych. Analyse der Hallucinationen,<br />
Wahnid"en lL ()hsf>ssionen [Zeitschr. f. die gesammte Neurologie u. Psychiatrie<br />
19111, O některých íednostranných neschopnostech při výcviku řeči (II. český<br />
sjezd pro péči o slabomys1né a školství pomocné 1912). O některých duševních<br />
odchylkách ve významných dobách života ženina (Kalendář paní a dívek č. 1913).<br />
Vztabovačnost a problém busality (Sbírka přednášek a rozprav č. 122), Případ<br />
ztráty vědomí sv)'ch cHú (Č. 1. č. 1913). H. byl iednatelem spolku č. lékařú,<br />
Mimo odborné' cesty vědecké účastnil se činně i lékařských sjezdit V III. sjezdu<br />
lékařú č. hvl tajemníkem interní sekce a při IV. sjezdu ~en. tajemníkem sjezdo c<br />
vým R. 1905 zvo1f·u za I. mí~topředsedu spolku· pm blaho epileptik!l a iest ředitelem<br />
ú~lavu "Valentinum". R. 1908 vyznamenán řádem železné k'1runy HI. třídy.<br />
OtttlV Slovník.<br />
Heyda Bedři,ch MUC. v Praze.<br />
*v Lovčicích, t 29. března 1883 v Pl·aze. Jsa velikým ctitelem myslivosti,<br />
napsal do .,Lověny" několik poučných a· zábavných článků. Zabýval se stále myšlp;.nkollstáti<br />
se lesníkem. ' Urbánkúv Věstník 1883, č. 7.<br />
Hladík Jan Dr., tit. primář ústavu choromyslných v Praze.<br />
R. 1893 povýšen ná doktora. R. 1898 by! sekundářem v Dobřanech. Do Č. č.<br />
1. napsal' r. 1898 O parálysách žen.<br />
Hlava Jaroslav Dr., řád. profesor české university v Praze, dvor. rad,a -<br />
Vinohrady, . Palackého H. 24.<br />
* 7. května 1855 v D. Kralovicích. Studoval na malostranském gymnasiu<br />
a pak na pražské fakultě lékařské, kde by] 24. prosince r. 1879 na doktora povýšen.<br />
Před tím byl již rok demonstrátorem při pathol. anatomickém ústavě prof.<br />
Klebse, potom·třetím a brzy drnhým asistentem. Po té pilně oddal se vědě ~<br />
cestoval. V 1. ,1882-3 pracoval v předních ústavech vědeckých, zejména u prof.<br />
Ccnheima, WeigHta, Wirchóva, Recklinghausena, Cornila. Vulpiana a Strickera.<br />
Výsledkem práce' té byla čel'1á pojednání, na jichž základě r. 1883 ustanoven<br />
,byl supI. profesorem pathologické anatomie. V listopadu t. r. habilitoval se jako<br />
docent, r. 1884 jmenován mimoř. a 1887 řádným profesorem téhož oboru. Kromě<br />
toho jest prosektorem všeobecné nemocnice a ředitelem pathologickO-anaV)mického<br />
ústavu. V letech 1891, 1897, 1903 a 1912 byl děkanem fakulty lékařské a
92<br />
r. 1905 zvolen rektorem. Védecká činnosti jeho je velice obsáhlá. Z jeho péra vyšlo<br />
vfce než pii'l ~ta věgích i menších prací, z nichž přečetné dobyly si světového.<br />
uznání a jimiž upozorněni četní Cizinci pracovali v ústavě Hlavově. Ačkoliv 'pojednání<br />
jeho uveřejněna byla po většině česky, doznala i v cizině ocenění všeobecného,<br />
zjednavše tak Hlavovi zvučné jméno i za hranicemi. H. napsal mezi jiným<br />
do Čas. lékařů celou řadu dttkladných pojednání: Kaetiologii vápenatění plic<br />
(přednáška O sjezdu č. 'lékařů 1880), K aetiologii vředu kulat"ého dvanáctníku.<br />
O žluté atrofii jater. Prudká atrofie jater žlutá (1882). Zhnisání hlívy jaterní.<br />
O histogenesi vlákniny. Jaký podíl mají destičky Bizzozerovy neb haemotoblasty<br />
Hayemovy při fysiologickém aneb pathologickém sražení krve (Předběžné oznámení):<br />
Práce habilitační. Rakovina jater prvotná. (Studie histologicko-aetiologická.)<br />
O dně. Histegenesa vlákniny. Jaký vliv mají destičky Bizzozerovy neb haematoblasty<br />
Hayemovy při sražení krve neb při thrumbose (1883). Hernia diaphragmatica.<br />
O aktincmykose. K anátomii a aetologii tak zvaných rheumatických onemocnění.<br />
Meningitis cerebrospinalis. Zpráva o pitvě mistra B. Smetany (1884). Morbus<br />
Brighti (l885). Pří~pěv€k k aetiologii ozhřívky. Návod k vyšetření dej~kt cholerických<br />
(1886). O líplavici (1887). Kasuistická sdělení z ústavu patho!. anatom. Sepsis<br />
occulta. Meningitis haemorrhagica basilaris. Myocarditis. Zpráva o bakteriologickém.<br />
vyšetření vody Lahovičské. Bakteriolo\!ické i mikroskopické vyšetření pramenů<br />
Bylanského a sv. Vojtěcha v K. Hoře (l888). Jsou změny střevní při otravě<br />
sublimatem pllvodu uraemického? (1889). Zpráva o konstatování prvého případu<br />
cholery asijské.v Čechách (1892). O hodnotě desinfekční nového prostředku tysolum<br />
bohemicum (1895). K stoleté ročniCi vaccinace (1896). S Dr. Thomayerem Zánět-žaludku<br />
vmezeřený při zánětu ledvin (1881) a Anatomické podmínky vzniku<br />
uraemiepři zánětu ledvin (1882). S Dr. Honlem: Serum vaccinové a jeho účinky<br />
(1895). S Dr. Bruno Kučerou: Případ nekrosy oesofagu u dítěte (18861. O pneumokoniose<br />
hrnčířů (1897). O pankreatitidě haemorrhagické a purulentní (1897).<br />
Ku dvacetiletému trvání ústavu pathologicko-anatomického i bakteriologického<br />
české universitv. Úvod (18941. O podmínkách pathol1enních vlastností leukonos<br />
toku lidského (1904). Histologická struktura Koplikových - skvrn (1905).<br />
O skvrnitém tyfu (1910). O moru (1911). Pro Eiseltovu pathologií a therapii napsal<br />
mnoho důležitých statí, zejména patholúgickou anatomii plic a vaječníkú.<br />
V době té maje na paměti, by vědecké práce, jež psány jsoll česky a nedoznávají<br />
v cizinč zaslouženého povšímnutí, i jinde byly oceněny, odhodlal se<br />
s pn;>f. Thomayerem vydávati r, 1885 Sborník lékařský, ve kterém přidáváno<br />
bylo francouzské resumé k uveřejněným pracem českým, S velkým nákladem<br />
a bez materielních užitků podjal se této záslužné činnosti a dodlil<br />
nejen toho, že mnohá cenná publikace našich pracovníků nevešla v zapomenutí,<br />
nýbrž i toho, že mnohá práce z té dobv nebyla uveřejněna německy<br />
a tak zůstala majetkem naším. H. sám vydal ve svém Sboníku tyto<br />
práce: Tve'ření se kyst při miHární tuberkulose (roč. T. 1885). O zvláštní haemorrr.,agické<br />
infel.ci (1.). Rhabdomyoma levého srdce (T.l. Zvláštní přeměna kystoidní<br />
žláz mesenteriálních (I.), Výzmtm mikroorganismů při variole (II. 1887), Další příspěvek<br />
ku seznání ,.haemorrhagicllogii" a<br />
Vroeobecnou a specielní pathologickou anatomii. S prof. Honlem vydal Bakteriologii.<br />
Dále publikoval Leuconostoc hominis a jeho vÝznam při 'akutních exanthemech<br />
(Čas. lék. 1902 a v Rozpr. č. akad. též něm.), Embryoma dermoidale<br />
cerebri Sborník klinický 1902). Z kongresových přednášek pak možno<br />
uvésti o karcinomu (mezinárodní sjezd lék. v Paříži), o mali~ní adenii (III. sjezd<br />
č. lék. a přírod.), o mykologických nále7ech při spále a spRlničkách (t.). angiomyxosarcoma<br />
antibrachíí adnatum (t.). o karcinomech Riintgenových (mezinár. sjezd<br />
lék. v Lissaboněa j. v. Na I. sjezdu lékařů srhských v Bělehradě přednášel "O exanthematických<br />
nemocech a zvláště morbilách". V Akademii vyšly ještě jeho práce:<br />
Další příspěvek ku seznání aetiologie tyfu skvrnitého (1899). Pokusy se serem<br />
zvířat vaccinovaných, variolovaných a vaccinovariolovaných (189/í). O změnách<br />
lnUl.' při spále (1909), O nálezech parasitárních tvarů v krvi při morbilách (1909),
O nálezu protozcvitých cizopasníků v krvi (1909J. Některé práce publikoval n
O volbě povolání (t. 1908), O vlivu tetanotoxinu na vasomotorické středy (Věstník<br />
IV. sjezdu lék. 1908), O křídlo vitých lopatkách (1908).<br />
. Ottův slovník.<br />
Hněvkovský Jan Dr., lékař humanitních ústavů měst. v Praze.<br />
* 24. dubna 1843, t 18. října 1896 v Praze. Promoval r. 1867 v Praze. Po<br />
skončených studíích lékařských byl asistentem prof. heitzI.', později prof. J\Ilaschky<br />
při stolicí soudního lékařství. R. 1868 dne 13. října rozhodl sbor profesorský university<br />
pražské, aby H. suploval docenturu soudního lékařství. R. 1896 slaví! 2<strong>51</strong>eté<br />
jubí!eum svého působení v chudobinci u sv. Bartoloměje. Byl. soudním znalcem.<br />
Již v r. 1869 přispíval do Čas. lékařů. Napsal tam Nové reagens na kyanovodík.<br />
Čas. I~kařů 1896.<br />
Hněvkovský šebestían Dr., porodnik a ženský lékař na Vinohradech, Rube-<br />
,šova 21.<br />
* 12. března 1856 v Bydžově. Syn Šebestiana, auskultanta u magistrátu<br />
pražského a Anny roz. Wurmové z Podskalí. Bratr MDr. Jana. Příslušel do Jaroměře.<br />
Studoval na akad. gymnasiu v Praze v I. 1866-71. Spolužáky jeho byli ministr<br />
Fr. Zenker, primátor Dr. Srb, univ. prof. Th. Dr. Gabr. Pecháček, posl. Quido<br />
Bělský, pr.of. Dr. Em. Fait, MUDr. Kar. PloG. Na to věnoval se studiu mediciny<br />
v Praze a 15. března r. 1883 povýšen na doktora. R. 1887 byl lékařem v porodnici.<br />
Usadí! se pak r. 1891 jako ženský lékař porodní a nemocí ženských na Vinohradech.<br />
Vyučoval před prof. Rubeškou na škole babické.<br />
Hock Jaro1ím Dr., panský lékař v Měšicích.<br />
* 17. prosince 1863. Studoval gymnasium v Přerově, universitu v Praze.<br />
Promoval 22. července 1890 a po doktorátě byl delší dobu v nemocnici všeobecné<br />
v Praze na klinikách prof. Dr. Weise, prof. Schobla, dvor. rady prof. Dra. PavHka.<br />
Pak přijal míste po prof. Dru. Frankenbergrovi u J. E. hraběte z Nostitzů v Měšic<br />
ci1ch, kde dodnes působí jako panský, tovární a pokladniční lékař. Při anketě<br />
r. 1912 pro úpravu zdravotního zákona z r. 1888 pro království České byl zároveň<br />
se zástupci zemského výboru a příslušníky německé sekce povolán do této ankety<br />
u zem. výboru jako zástupce venkovských praktických lékařů. Do Časopisů<br />
přispíval pak pseudonymem Oyama (do moravských i českých listů). V praktickém<br />
životě nezapoměl na theorii a popsa'1 (práce původní) "Lékařské rozhledy" roč.<br />
XVI. seš. 7. Infekce meningskokková, jež vyskytTa se r. 1908 v Měšicích, Ča3. čes.<br />
lékařů XLV., str. 552 Serum Maraglianovo a Aronsonovo z praktick. hlediska,<br />
Č. č. lék. XLVIII., str. 978 Myocarditis chronica se stanoviska prakt. lékaře, Č.<br />
č. lék. XLIX. 1468 Dnešní stav otázky tuberkulinové se stanoviska praktika a<br />
několik léčivých případů. Přispíval odb. články, do denních listí! zvl. moravských.'<br />
Hoffer Jindřich Dr., prakt. lékař v Počátkách.<br />
* 18. června 1869 v Táboře, Studoval vyšší real. gymnasium v Táboře, a<br />
medicinská studia odbyl na české universitě v Praze; kde 14. října r. 1895 povýšen<br />
na doktora veškerého lékařství. Byl ext. lékařem c. k. všeob. nemocnice v Praze,<br />
hospitantem c. k. chirurg. kliniky v Praze a roentgenologie a nauky o elektřině<br />
v Berlíné, pak městským lékařem v Pacově, a od r. 1901 praktickým a ordinujícím<br />
lékařem všeob. veřejné nemocnice v Počátkách. Uveřejnil v Čas. čes. lékařů<br />
r. 1901 "Případ vražedné otravy atropineIll". - Dále napsal: "O voliteln:>sti ncmocničních<br />
lékařů do obecních ev. okres. zastupitelstev." Mimo to přispíval referáty<br />
do Časopisu čes. lékařů v r. 1891-1894 a později uveřejnil četné zprávy<br />
v různých listech. V tříletí 1907-09 byl náhradním členem lékařské komory a<br />
delegátem za župu Pelhřimov - Kamenice - Jindř. Hradec do ústřední jednoty<br />
čes. lékařů.<br />
Hoffmann Aug. Dr., býv. primář nemocnice Milosrdných' v Praze, Kozí n. 914.<br />
* 13. září 1872"y Podba,g.~. Gymnasium malostranske absolvoval s vyznamenáním<br />
r. 1891, prbI110val na české fak. lékař. 16. prosince 1899. Po externování<br />
ve všeobecné nemocnici pražské jmenován byl koncem r. 1900 vrchním lékařem<br />
nemocnice Milosrdných v Praze, kde samostatně vedl rozsáhlé oddělení interni<br />
a venericko-kožní a jako asistent vl. r. Bayera chirurgii. V r. 1903 jmenován byl<br />
primářem odd člení tuherkulosního, jehož později na zakročení českých organi3a,~i<br />
lékařských se vzdal. Jako medik od r. 1895 až do promoce byl privátním asistentem<br />
v bytě prof. Kaufmanna. V té době referoval do Časopisu českých lékařů<br />
,z časopisů vlašských, německých a francouzských. ,Tako lékař měl několikráte<br />
souborný referát o diagnostice a theiapii specifické tuberkulosy a r. 1912 větší<br />
práci z praxe: "Desítiletí z praxe tuberkulosní'.'.<br />
Hofmann rytiř Ed. Dr., univ. profesor ve Vídni, dvor. rada.<br />
* 27. ledna 1837 v Praze, t 27. srpl}a 1897 v Opatii, pO,chován ve Vídni.<br />
Otec jeho byl lékařem v městském chorobinci. Vystudoval gymnasium na N. Městě
95<br />
a 26. ledna 1861 povysen na doktora lékařství, 1862 ranhojičstVí a 1863 byl magistrem<br />
porodnictví. Sta[ se asistentem soudního lékařství. Zastávaje zároveň<br />
místo ordinujícího lékaře v m. chorobinci, habilitoval se r. 1865 pro soudní lékařství.<br />
Po smrti prof. Popela přednášel 1864-9 o témž oboru česky. R. 1861)povolán<br />
za řádného profesora soudního lékařství do Innsprukll a r. 1876 do Vídně.<br />
Vynikl jako neunavný pracovník, jenž dovedl novějších vymožeností lékařství a<br />
ptír. věd využitkovati s neobyčejným zdarem ve prospěch soudního lékařství<br />
a veřejného zdravotnictví. Od r. 1876 byl členem, od r. 1888 presidentem nejv.<br />
zdra votní rady. Za své zásluhy jmenován členem mnohých učených společností<br />
domácích i zahraničních. Vyznamenán mnohými řády a důstojenstvími. R. 1885<br />
obdržel komandérský kříž portugalský. R. 1884 obdržel řád železné koruny III. tř.<br />
a povýšen do stavu rytířského a r. 1888 udělen mu titul dvorního rady. R. 1891<br />
dostal ryt. kříž řádu Leopoldova. Byl švakrem sldadatele Bendla. Literární práce<br />
jeho týkají se všech odvětví soudního lékařství. Na předním místě uvedena budiž<br />
jeho učebnice Léhrbuch der gerichtlíchen Medicin (Vídeň 1878, 6. vyd. 1893), jež<br />
přeložena do frančiny, ruštiny, italštiny a španělštiny. Z ostatních. prací sluší<br />
uvésti: Beitrag zur Lehre von der forensischen Beurteilung von Verbrennungen<br />
(1870 Praha), Beobachtungen an verbrannten Leichentheilen (1875 Vídeň), Weitere<br />
Beobachtungen an verkohlten Leichen (Berlin 1876), Uber Haare in forensischer<br />
Beziehung (1871 Praha), Uber den forensischen Nachweis der Blutkorperchen in<br />
Blutspuren (1872 Inšpruk), uber vorzeitige Athembewegungen (1873 Berlín), Zur<br />
Kenntnis der naturlichen Spalten u. Ossifikationsdefekte am Schadel der Neugeborenen<br />
(Prah~ 1874), Gerichtsarzt'liche Untersuchungen von Knochen (1874<br />
Inšpruk). Zum Processe von Tisza Eszlár (1883 Vídeň), Uber Veranderungen<br />
des menschlichen Korpers nach dem Tode (1885 t.), Uber Knochen u. Tatowirungen<br />
mit Rucksicht auf die Agnoscirungsfrage (t. 1887), die Gerichtsiirzliche Aufgabe<br />
bei der Sicherstellung der Identitat von Leichen (t. 1882), Die forensisch wichtigsten<br />
Leichenerscheinungen (1876 Berlín), Zwei aus dem Wasser gezogene<br />
menschliche Skelette, Beml::rkungen uber das sogenannte Fettwachs (t. 1879),<br />
Cber Stellungen von Erhangten (t. 1878), Blutung aus den Ohren bei einem Erhimgten<br />
(t. 1880), Zur Kenntniss der Befunde am Haise von Erhangten (1881 L),<br />
Zur Kenntniss der Entstehungsarten von Kehlkopffracturen (t. 1886), Weitere<br />
Beobachtungen von indirecten Kehlkopffracturen (t. 1891), Ober Stichwunden in<br />
Bezug auf das verleztende Werkzeug u. dessen Erkenllung (L 1881), Spontanne u.<br />
traumatische Magenruptur (t. 1881), Befund von gelbem Schwefelarsenik in Verdauungstracte<br />
na ch Vergiftung mit weissem Arsenik (t. 1886), Chronische Arsenikvergiftung<br />
duréh tech. Verwendung van Fuchsin (t. 1887), Uber das Skopzenthum,<br />
in Russland (t. 1876), Uber Aneurysmen der Basilararterien u. deren Rupturen ais<br />
Ursache des plotzlichen Todes (t. 1895). Vedle toho byl spolupracovníkem Eulenburgovy<br />
encyklopedie a psal od r. 1880 obsáhlé výroční zprávy do Sborníku<br />
Wirchov-Hirschova o pracích z oboru soudního lékařství a soudní psychopathologie.<br />
Na počátku své literární činnosti psal česky. R. 1866 do Kalendáře č. lékařů<br />
podal článek a byl spolupracovníkem Odborné pathologie a therapie. Dále<br />
napsal do Čas. č. qék. tyto články: Případ svrabu norského. Případ otrávení kostíkem<br />
(1865). Rakovina u chlapce 13letého. Náhlá smrt (1866). Prostituce v Londýně<br />
(1868). Prostituce v Paříži (1869). O stokách pařížských. Prostituce v Berlíně.<br />
Hymen přepažený (1870). Vražda dítěte. Uštknutí včelou. Zúmyslné založení ohně.,<br />
Nepříčetnost následkem blbosti. Sebesprznění a roztržení blány panenské. Ukousnutí<br />
boltce. Těžké poškození na těle (1871). Domnělá vražda dítěte zakrvácením<br />
z pupečníku zúmyslně nepodvázaného (1873). Homoeopathie a mathematika (1865).<br />
Dobytčí trh a jatky v Paříži (1869). - Kukula, Rozvoj chirurgie, Ottův, Stručný<br />
a Riegrův Slovník, Čas. č. lék 1871, Pagel, Hirsch, Vierteljahrschrift 1897.<br />
Holec Josef Dr., plukovník zdravotního oddělení v Srb. Bělehradě.<br />
* 5. března 1830 v Chomuticích č. 19 u N. Bydžova, t 23. listopadu 1898<br />
v Bělehradě. Otec jeho rolník Jiří zemřel 16. prosince 1865 a matka Anna provdala<br />
se zase za rolníka Antoše z Chomutic. H. studoval gymnasium v' Jičíně.<br />
Medicinská studia konal v P,razé a ve Vídni, kde promován byl na doktora. Působil<br />
jako lékař nějakou dobu v Brně, potom přišel do Srbska v roce 1862, za<br />
panovnictví zesnulého knížete Mihajla. Jeden rok působil jako okresní fysik ve<br />
vnitřku Srbs\
96<br />
krále Milana. Jako vzorný příslušník srbský nikdy nezapomněl na svůj dom:lV.<br />
Byl členem více českých spolků jak v Srbsku tak v Čechách. Každého svého krajana<br />
přijímal s největší laskavostí a mnohé chudé české rodiny p,?dporoval také<br />
hmotné. Ze Srbska posílal dary své matce a také ji v Chomuticích ve vojenské uniformě<br />
navštívil. Posud starším občanům utkvéla uniforma nezvyklá v očích. Je po<br />
něm příbuzný syn bratrův Antonín, rolník v Malých Chomuticích. H. byl zkusený<br />
lékař. Oblíbený hilavne v českých rodinách bělehradských. Často sedával se spisovatelem<br />
J. Zd. Raušarem v hostinci u Hajduka Veljka v Bělehradě, kde vypravoval<br />
mnohcu krásnou povídku o zkušenostech zažitých ve válkách za svobodu<br />
někdy originálním způsobem. Zvykl si na jih a Srbsko stalo se mu druhou<br />
vlastí. Pohyboval se skoro výhradně v českých kruzích. Jeho domicilem byl malý<br />
pivovar, jejž držel zesnulý. sládek Jos. Brabec, který pro krajany mnoho učinil.<br />
Dr. Holec, král. kuchař Michl a průmyslník Bajloni byli nejstaršími representanty<br />
českého živ'lu v Bělehradě.<br />
Holeček Fr., vrch. redaktor Denního Hlasatele v Chicagu.<br />
* 19. listopadu 1865 v Stožicích u Vodňan. Studoval na české medicinské<br />
fakultě od r. 1885 do r. 1890. Na jaře r. 1891 přibyl db Chicaga a od r. 1892 je<br />
redaktorem Denního Hlasatele.<br />
Holman Fr. Dr., obvodní lékař v Č. Dubě.<br />
* 26. listopadu 1866 v Příbrami, t 31. května 1903. Povýšen 20. ledna 1892<br />
v Praze. Napsal Léčení a zhojitelnost tuberkulosy pomocí statické elektřiny (1902).<br />
Holub Emíl Dr., cestovatel ve Vídni.<br />
* 7. října 1847 v Holicích, t 21. února 1902 ve Vídni, na LÍstř. hřbitově po.<br />
staven mu pomník. Přestěhúval se s rodiči do Pátku u Loun, kde jeho otec stal<br />
se panským lékařem. Vychodiv gymnasium v Praze a v Žatci, r. 1866 oddal se lékařství.<br />
V studiích archeologických napomáh.al mu konservátor Fr. Beneš. Přírodovědecké<br />
poklady č. musea a knihovna Náprstkova byla Holubovi zdrojem hojných<br />
vědomostí. Afrika takřka mladému lékaři učarovala. Jak doktorem se stal, vydal<br />
se na cestu do Afriky r. 1872. Pustil se do světa s 50 librami šterlinků a několika<br />
recepty v kapse, maje za výbavu tři kompasy a teploměr. Výzkumné cesty podnikal<br />
z města Dutoispanu v polích diamantových jako východiska, až posléze pronikl<br />
k řekám Čobe a Zambesi. R. 1879 navracel se s bohatou kořistí do Evropy<br />
a přijel 18. října do Prahy. Již cestopisnými listy v Světozoru 1872-76 vzbudí!<br />
v obecenstvu značné účastenství se svými výzkumy, zvý.§ené ještě předběžnou<br />
výstavkou africkou, jež přičiněním V. Náprstka uspořádána byla 187-1 na Staroměstské<br />
radnici. Účastenství to vzrůstalo, když H. po svém příchodu do Prahy<br />
upravil 23. listopadu 1879 druhou výstavu v letním sále ostrova Střeleckého a<br />
zahájí! dlouhou řadu přednášek doma i v cizině a svých cestovatelských zkušenc'stech.<br />
I údové císařské rodiny byli mezi jeho posluchači. Když pak H. rozdav<br />
velkou část svých sbírek, nemohl v Praze nalézti místa, kde by uloží! ostatek<br />
jejích, panovník dal mu k disposici zámek Wieselburg ve Vídni. H. napsal pak<br />
četné literární práce a vydal "Sedm let v jižní Africe" r. 1882. Obdržel hojná<br />
vyznamenání ve vlasti i v cizině. Konaje přípravy k druhé cestě do Afriky,<br />
peznal ve Vídni sl. Růženu Hofovu, dceru inspektora budovy výstavní v Prateru,<br />
pojal ji krátce před svým odjezdem z Evropy za manželku. Vedle ní provázelo<br />
jej 6 řemeslníků vojáků. Na tuto druhou cestu, jež trvala od r. 1883 do r. 1887<br />
byl již lépe vypraven. Dospěl z ~apského města daleko na sever do země Mašukulumbů.<br />
Stanul až u hor na půlnoční hranici této země a nazval je horami<br />
Františka Josefa. Útrapy, jichž na této pouti zakoušel, byly nad pomyšlení hrozny.<br />
Popsal je po návratu do vlasti ve spise "Druhá cesta po jižní Africe", vydan8m<br />
r. 1890 nákladem J. Otty. V Čas. lék. 1882 napsal Mé působení co lékaře v době<br />
mého čtvrtého pobytu v osadách, rozkládajících se kolem kopanin na diamanty<br />
od prosince 1876 do července 1878 (přednáška ve Spolku č. lékařúj.<br />
Uspořádav r. 1891 velkolepou africkou výstavu v rotundě ve Vídni a r. 1892 na<br />
výstavišti v Praze, jal se potom s velkomyslnou štědrostí rozdávati vystavené<br />
předměty museím a školám, ač peněz neměl nazbyt. V 1. 1894-95 poř6.dal k vyzvání<br />
zeměpisné společnosti Washingtonské přednášky v četných městech<br />
amerických a následujícího roku i v H3.1ičí.Ač churavěl očima a někdy i malarií,<br />
pomýšlel ještě na třetí výpravu do Afriky. Avšak k té již nedošlo, neb:Jť nový<br />
záchvat trýznivé malarie učinil životu jeho konec. Císař zvědčv o jeho nemoci<br />
a hmotné tísni, vykázal mu počátkem r. 1892 roční dúchod 5000 K, jehožto však<br />
ubožák toliko 2 měsíce užíval. 1 na pomník hřbitovní přispěl 2000 K a vdové<br />
po cestovateli ustanovil roční plat. Hlavním úkolem Holubova života bylo vědecké<br />
prozpytování jižní Afriky, pro které se jako studentík nadchl četbou<br />
spisů Livingstonových. Prostředky k cestám opatřoval si namnoze sám, lékařskou<br />
prací na místech civilisace vzdálených. Řadíme Holuba k prvým cestovatelům,
kteří snažili se proniknouti do záhadného nitra "černé pevniny". Z velikých výsledků<br />
svých cest nehledal sobě hmotné odměny, čehož podal nejlepší důkaz<br />
r. 1881, když zamítl návrh krále belgického, aby se uvázal ve velmi čestné místo<br />
ve státě Konžském. H. byl neunavně činným, opatřuje si prostředky životní svými<br />
spisy a přednáškami Dlouhá jest řada jeho literárních prací, psaných česky,<br />
némecky i anglicky. Mnohé z nich byly přeloženy do všech téméř jazyků vzdělaných<br />
národů. Ale H. váhu kladl na zivé slovo, na přednášky a ve příČině té jest<br />
vzorem popularisátora vědeckých výzkumů. Učekávalo se, že tl. oddá se zpracování<br />
vědeckých svých výsledků a kolovaly vážné zprávy. že se proň reservuje stolice<br />
zeměp~su na české universitě. Že však slavný badatel v té dobé zápasí s nedostatkem,<br />
toho nikdo netušil.<br />
Víd. Slovan 1880 Č. 4. Heimat 1880 č. 33. Osvěta 1902 a 1908. Pšovan 1880<br />
č. 16., 1881 Č. 1. Ottův a Stručný Slovník Věcný, Světozor 1874. Zlatá Praha 18i7,<br />
Cas. lěk. 1902. !<br />
Holý Čeněk Ferdinand, velkostatkář v Modleticích.<br />
* 1807, l' 23. dubna 1862 v Praze, pochován na Olšanech. Byl vysloužilý<br />
ranhojič a asistent na chirurgické klir..ice v c. k. vše ob. nemocnici a blázinci<br />
v Praze. Byl praporníkem c. k. vys. sboru pražských ostrostřelcu, rytířem k. saského<br />
řádu Albrechtova, majitelem zlatého záslužného kříže s korunou, pražským<br />
měšťanem a majitelem domu. Byl členem Č. Musea, ústavů ku zvelebení hudby,<br />
ústavu učitelského, ústavu ku zvelebení zahrad a sadů, ústavu o blaho propuštěných<br />
káranců a mnoha jiných užitečných spolků a ústavů. Býval dozorcem<br />
farní školy u sv. Štěpána a členem odboru pro Nár. divadlo. Zasedal na sněmu<br />
království Českého. Hyl to známý národovec a vlastimiL Byl též stravovatelem<br />
v Praze. Jeho nevlastní syn Filip Zibesony zdědil po něm dům čp. 5<strong>51</strong>-II; v Praze.<br />
Nár. L. 1862.<br />
Holý Karel Dr., c. k. plukovní lékař.<br />
Do Čas. lék. napsal r. 1884 článek Chloralhydrat a bromkali při hyperemesi<br />
těhotných.<br />
I<br />
Honl Ivan Dr., řádný profesor č. university v Praze.<br />
* 23. dubna 1866 ve Zbejšově u Brna na Moravě, kdež jeho otec byl řiditelem<br />
uhelných do'lů. Gymnasium absolvoval v Brně a českou lékařskou fakultu<br />
v Praze, kdež 6. dubna 1892 byl promován. R. 1891 stal se demonstratorem a<br />
pak 1. října 189r assistentem v pathoL-anat. ústavu prof. Dr. J. Hlavy, kteréž<br />
místo zastával až do 1. dubna r. 1901. R. 189824. června byl jmenován. soukromým<br />
docentem pro bakteriologii na české universitě a 26. června 1904 mimoř. profesorem.<br />
R. 1911 7. prosince obdržel titul a charakter řádného profesora. Od<br />
1. října 1905 jest prosektorem v okresní nemocnici Vinohradsko-Žižkovské. --<br />
R. 1895 obdržel od České Akademie Františka Josefa cestovní stipendium. Navštívil<br />
velký počet universit domácích i zahraničních (Vídeň, Krakov, Lvov,<br />
Berlín, Halle, Lipsko, Marburg, Mnichov), kdež poznal různé vědecké ústavy. -<br />
R. 1897 obdrželi další cestovní stipendium od Akademie s určením přednášeti na<br />
mezinárodním sjezdě lékařském v Moskvě o pracích, které vykonal za podpory zmíněné<br />
Akademie. - R. 1902 dostal od ministerstva vyučování stipendium k návštěvě<br />
nově vybudovaného rozsáhlého a rozčleněného ústavu pro infekční choroby<br />
R. Kocha, by tam seznal speciálně různé infekční choroby, které u nás<br />
řídčeji přicházejí. V ústavě tom pracoval zvláště v oddělení prof. Donitze. Vedle<br />
toho věnoval se studiu haematozoí u štábního lékaře Wasiliewského a jinde. -<br />
R. 1895 byl pověřen úkolem aetiologicky vyšetřiti ve dvor. hřebčinci v Kladrubech<br />
epidemii u hříbat, která tam neobyčejně prudce vypukla a velké škody<br />
na hříbatech způsobila. Zjištěním nákazy epidemické a profylaktickými pokyny<br />
'byla epidemie okamžitě zastavena a rázem zamezeno dalším, velice značným<br />
zt'cátám, začež se mu dostalo dekretu uznání od nejvyššího c. k. štolby kníž.<br />
Lichtensteina. - Vedl bakterio[ogické kursy úředních báňských lékařů z Příbrami,<br />
dále kursy pro vojenské lékaře, do ústavu přidělené, kurs pro učitele hospodářských<br />
škol zemským výborem král. českého r.1899 pořádaný, jakož i kurs pro městské<br />
lékaře v Praze. V době hrozícího nebezpečí zavlečení choroby asijské do čech<br />
r. 1892 svěřen mu byl praktický výcvik lékařů na hranice vyslaných a současně<br />
v ústavě svěřeno mu vyšetřování podezřelých případů. V epidemii tyfu střevního<br />
na Smíchově vedl vrchní dohled v měst. infekční nemocnici a súčastnil se<br />
prací ku potlačení epidemie. V letním semestru 1907/8 supploval na technice<br />
v Praze přednášky o všeobecné a zemědělské bakteriologíí. V universitních<br />
extensích přednášel v Praze (6tihodinový kurs), v Plzni a Holubicích. Zásluhou<br />
jeho jest, že společně s prof. Hlavou měrou značnou spolupůsobil v tom, že<br />
mladá nauka bakteriologická, které u nás nejen nebyla půda připravena, ale<br />
která u nás nad to značně byla diskreditována, doznala ocenění a uplatnila se<br />
7
98<br />
po různé stránce, jak tomu nasvědčují četné práce z oboru aetiolo~ie, diagnostiky,<br />
praeventivního očkování a léčby aetiolo~ické, vykonané v ústavě pod jeho vedením.<br />
DosáM i zřízení samostatného oddělení bakteríolo~ického při patho!.-<br />
anatom. ústavě české university. - Súčastnil se několika mezinárodních sjezdu<br />
proti tuberkulose. Seznav opatření proti tomuto onemocnění v cizině, dal ve<br />
Spolku čes. lékařu s Dr. Vlasákem a Preinin~rem podnět ke Spolku pro zřizování<br />
léčeben v král. Českém pro tuberkulosní nemocné. Spolek ten uveden v život<br />
a pozměněn pak v Zemský pomocný spolek proti nemocem p'Iicním. K jeho podnětu<br />
na IV. sjezdu českých lékařu a přírodJZpytcu uvedena v život vědecká<br />
sdružení odborníků proti tuberkulose. - Byl spolllredaktorem Lékařských Rozhledu<br />
a rediguje téhož časopisu oddíl: aetiologická therapie a immunita. Referoval<br />
do něm. časop. o pracích českých, aby tak doznaly povšimnutí, a přispěl<br />
do něm. čas. i soubornými referáty, v nichž hleděl upozorniti na práce naše.<br />
Profesor Honl napsal tyto práce: K diagnose cholery asijské [Čas. č. !. 1892).<br />
O významu appretáže peří (Věstník zdravotní 1892). O pyogenních vlastnostech<br />
bac. tyfového (Rozpravy Č. akademie 1893). O aktinomykose (spol. s prof. Hlavou)<br />
(Rozpravy Akademie 1893). O kongeniální tuberkulose (t. 1894). PříspěVky ku<br />
seznání associačního účinku bakterií (Spol. s Drem Pešinou) (Klin. Rundschau<br />
1894). O domnělých škodlivých následných účincích sera antidiftherického (Č. č.<br />
I. 1895). Několik poznámek o příčínách přítomné epidemie tyfové v Praze<br />
(t. 1894). Případ ozhřivky u člověka (W. kl. Rundschau 1895). Serum vaccinicum<br />
II jeho účinky (Spo'!. s prof. Hlavou) (W. Kl. Rundschau 1895). Případ haemorrhagického<br />
tyfu (s Dr. Klímou (č. č. I. 1896). Bakteriální komplikace úplavice cukrové<br />
(Č. č. I. 1897 a W. Kl. Rundschau). Pestis bubonica. (t.) Aetidlogický rozbor<br />
zánětů plicních (Sbírka Thomayerova). O zánětu plic spalničkovém. Habilitační<br />
práce. (Akademie 1897). Experimentální pneumokokkový oedem a jeho diagnostický<br />
význam (C. Btt. f. Bakt. 1898). O chování se baciIla tyfového ku některým<br />
chemickým substancím a živným půdám vzhledem ku reakci Vidalově (Č. č.<br />
I. 1898 a W. Kl. Rundschau). Serum double a agglutinace double (W. Klin. Rundschau<br />
1899). Extragenitální smrtné affekce postgonorrhoické (Lék. Rozhledy 1899).<br />
Léčení vředů bércových proteidy bakterií (s Dr. Bukovským) (Rozpl'. Akademie<br />
1899). O biologickém rozpoznání druhU krevních (Živa 1901, W. Klin. Rundschau).<br />
Zvláštnější případ perforatívní peritonitidy (Lék. Rozhledy). Bakteriologická diagnosa<br />
tuberkulosy (č. č. I. 1902). Sinuitis frontalis et pacchymeningitis externa<br />
purulenta grippalis (Spolková demonstrace) (t. 1905). Ochrana a boj proti tuberkulose,<br />
cenou poctěná práce ve Spolku pro veřejné zdravotnictví, (vyšlá v publikacích<br />
"Čes. společnosti pro veřejné zdravotnictví" a zvláštní vydání Spolku proti tuberkulose<br />
(1904).) Tuberkulin a jeho význam diagnostický (č. č. zvěrol.). P'Jdstata<br />
a vznik meningitidy cerebrospinální epidemické a prostředky proti jejímu šíření<br />
(Časopis českých lékařu 1906), O prosekturách a diagnostickfch ústavech (t. 1908),<br />
Anafylaxe při tuberkulose se zřetelem ku příbuzným činitelUm (Lékařské<br />
Rozhledy 1909). O choleře a moru (Časopis českých lékařu 191t). Přednáška pro<br />
úřední lékaře. Význam a podstata reakce Wassermannovy (Lék. R07.hledy). Ruzná<br />
menší pojednání jako jest zymotherapie, bakteriologické Vademecum pro lékaře<br />
a zvěrolékaře, diverticula intestini jejuni et flexurae sigmoideae, kombin?vaná<br />
léčba _tuberkulosy, o praktickém upotřebení bacilu tyfu myšího a ve sbírce "člověk<br />
zdravý a nemocný", "Učení o mikrobech a jejich významu pro zdraví a nemoc<br />
člověka", dále souborné referáty. Habilitační přednášku měl "O granulích makroi<br />
mikroparasitárních i cizotělesných". Učebni~i baktericlogie vydal s prof. Hlavou.<br />
Ottův Slovník.<br />
Honsů Jos. Dr., obv. a pokladenský lékař v Turnově.<br />
* 13. března 1877 v Turnově. R. 1904 3. března povýšen na doktora. Do Č.<br />
č. I. napsal Cizí těleso 27 roků tkvící v zevním zvukovodu (1907) a 52 punkd dutiny<br />
bříšní (1907). Referoval ve více případech v Č. cr. č. Hleděl zavésti do therapie<br />
přístroj zvaný "autoelektrom,asseur", spojení to faradisace s massažf.<br />
Honzák Bedřich Dr., primář vše ob. nemocnice v K. Hradci.<br />
* 10. prosince 1870 v Kopidlně u Libáně. Studoval na české fakultě lékařské.<br />
Dcsáhnuv r. 1895 24. května hodnosti doktorské, byl operačním chovancem<br />
české chirurgické kliniky. R. 1906 stal se primářem nemocnice v K. Hradci.<br />
Když r. 1912 vypukla válka na Balkáně, odebral se na bojiště, odkud zasílal<br />
zprávy do Čas. č. lék. Je bratrem sl. MDr. Honzákové. V !. 1903-05 byl spoluredaktorem<br />
Časopisu č. lékařů, kam r. 1897 napsal Sněť končetin senflní a díabaetická<br />
a r. 1903 Prof. dr. Kar. MaydI. Nekrolog. Se Saskou uveřejnil Výroční<br />
zprávu všeob. veřej. nemocnice arc. Elišky v Hradci K. za r. 1908 a 1909. S Kar.<br />
Šantrůčkem erneI'. elevem přeložil Roseho a Carlese Chirurgii. Do Thomayerova<br />
jub. sborníku podal stať Tuberkulosa střevní a její operativní léčba. Do Sborníku
pdliklinického uložil pojednání: Kapitola z pathologie svalstva dutiny ústní.<br />
Sestavil Soubor liter. činnosti prof. dr. K. Maydla (r. 1879-1903).<br />
Kukula, Rozvoj chir.<br />
Honzáková Anna· Dr., odb. pro gynaekologii a porodnictví v Praze-II., Na<br />
Morani 7.<br />
* 16. list. 1875 v Kopidlně, kde otec její byl lékařem, sestra MUDra. Bedřicha.<br />
První z českých žen studovala na české fakultě lékařství, na níž povýšena<br />
byla na doktorku 17. března r. 1902. Byla oper. elevem kliniky chirurg. a školní<br />
lékařkou soukr. gymnasia "Minervy".<br />
Hora František Dr., praktický lékař v Brně.<br />
* 1. prosince 1866 v Žinkovech u Nepomuku. Vystudoval gymnasium v Klatovech<br />
(maturoval 1885), a universitu ve Vídní, kde byl 21. března 1891 promován,<br />
načež sloužil pm roku jako jednoroční dobrovolník-medik u 75. pluku pěšího<br />
v Praze a půl roku v ganrnisonní nemocnici v Brně. Počátkem dubna 1892 vstoupil<br />
jako externí lékař do zemské nemocnice, kde pracoval až na několik měsíců<br />
v dětské nemocnici a porodnici strávených, až do října 1895 hlavně na oddělení<br />
vnitřním a chirurgickém. Vystoupiv, usadil se v Brně jako lékař praktický, kde<br />
je až po dnes činným. Je vrchním lékařem c. k. pošty a dom. lékařem v alumnátě.<br />
Od r. 1910 je předsedou akc. spoL "Šaratica". Nyní pracuje na zdokonalení<br />
svého nového, ochrannou známkou opatřeného přípravku proti dně a host ci, jejž<br />
co nejdříve odevzdá veřejnosti. Do Čas. č. lékařů napsal Příspěvek ku léčení<br />
katarrhalní žloutenky (1907) a Některé méně známé indikace Šaratice (1911).<br />
Horák B. Dr.<br />
Napsal Sebeochrana a pohlavní zdravověda manželů a Pohlavní zdravověda<br />
muže a ženy v manželství.<br />
Horažďovský Rud. Dr., odborný lékař pro nemoce vnitřní a nervové<br />
v Českých Budějovicích.<br />
* 12. dubna 1873 ve Vodňanech. Absolvoval gymnasium v českých Budějovicích<br />
1891. promoval v Praze 28. března 1898. R. 1909 byl klinickým asistentem<br />
a r. 1910 zástupcem 1. asistenta poHkliniky. Jako plukovní lékař r. 1910<br />
odešel do p~nse. Od r. 1910 je odb. lékařem nem. vnitřních a nerv. v českých<br />
Budějovicích. Napsal do Čas. č. lékařů v r. 1909 Obrna Brown.Sequardova<br />
s obrnou K:lumpkeové a r. 1910 Syfilis aorty břišní.<br />
Horčička-Jaroslav Dr., c. a.k. námořní vrch. štáb. lékař II. tř. v. v. ve Vídni.<br />
R. 1909 vstoupil do pense. Je vyznamenán ryt. křížem řádu Frant. Jos. a<br />
portugalským vojenským řádem Bento d'Avíz. S námořním štábním lékařem,Y.<br />
v. Dr. Vác. Poledne napsal: Zwei Faile von Meningitis cerebrospinalis epidemica<br />
nebst einer Reihe von Nasensekretuntersuchungen gesunder Personen beziiglich<br />
des Vorkommens yon Mikrokokken vom Typus des Meningokokkús (1905).<br />
Horbaczewski Jan Dr., dvor. rada, prof. univ. v Praze.<br />
* 20. května 1854 v Zarubinci u Tarnopole v Haliči. Studoval gymnasium<br />
v Tarnopoli a lékařství ve Vídni, kde též byl promován r. 1880. Již jako 221etý<br />
posluchač vydal samostatnou práci Uber den Nervus Vestibuli (Vídeňská akademie).<br />
Od r. 1875 byl demonstratorem, pak assistentem při stolici lékařské lučby<br />
prof. Ludwiga. Při zřizování české lékařské fakulty byl povolán do Prahy, kde.<br />
se r. 1883 stal mimoř., r. 1884 již řádným. profesorem lučby lékařské. V r. 1889,<br />
1894, 1904 a 1911 zvolen byl děkanem fakulty. R. 1902 byl rektorem. Jest před.<br />
nostou ústavu pro lučbu lékařskou, c. k. zdravotním radou. R. 1902 vyznamenán<br />
titulem dvorního rady, mimo to obdržel řád železné koruny III. třídy a r. 1910<br />
povolán jako doživotní člen do panské sněmovny. R. 1912 zvolen za řád. člena<br />
k. č. společnosti nauk. H. byl neunavně literárně činným. R. 1879 vydal práci<br />
o rozkladových produktech, vzniklých působením kyseliny solné na albuminoidy<br />
(rchovina, vlasy, glutin, hmota rohovková). uber die durch Einwirkung von Salzsaure<br />
aus den Albuminoiden entstehenden Zersetzungsprodukte (víd. akad. 1879).<br />
Jako pokračování této práce vyšla druhá řada pokusů s elastinem r. 1885 tamže<br />
pod stejným názvem. R. 1882 napsal podobnou práci tiber das Verhalten des<br />
Elastin bei der Pepsinverdanung (Zeitschrift Wr physiollog. Chemie). T. r. učinil<br />
důležité sdělení vídeři.ské akademii, že se mu podařilo vyrobiti syntheticky kyselinu<br />
močovou zahříváním močoviny s glykokolem (Synthese der Harnsaure, víd.<br />
akad.) o kteroužto synthesu marně pokoušeli se před ním badatelé nejslavnějš.i,<br />
jako Liebig, Wohler, Beyer, M. Nencki, E. Fischer, Pinner. R. 1883 vydal Beltriige<br />
zur Lehre von der Uriiumie (Medic .. Jahrbiicher 1883). Další srtahou jeho<br />
bylo najíti methodu. která by poskytovala lepší výtěžek při synthesi než jmenovaná<br />
methoda prvá. Do této doby spadá povolání jeho do Prahy, kde bylo mu<br />
věnovati se zařizování ústavu pro lučbu lékařskou a kde v prvých letp-ch<br />
trvání fakulty bylo mu přednášeti o farmakologii. Přes to pokračoval horlivě v bá·<br />
99
tOO<br />
dání svém, jehož výsledek byl, že 5. května 1885 oznámil víd. akademii vedle<br />
synthese kyseliny močové i synthesu kyseliny methylmočové. (Ober KiinstIiche<br />
Harn- und Methylharnsaure, v Chern. Listech 1885 O umělé kyselině močové a<br />
methylmočové. R. 1886 uveřejnil Neue Synthese des Kreatinins (Med. Jahrb.) a<br />
Ueber die votumetrische Stickstofbestimmung im Harne u. anderen Objeeten<br />
des Thierkorpers (t.). T. r. provedl se svým asistentem dr. F. Kaněrou řadu výživných<br />
pokusů, prvých to pokusů o tvoření se kyseliny močové v lidském těle.<br />
Výsledek této práce vydal v Chern. Listech (1887): Pokusy o tvoření se kyseliny<br />
močové v lidském těle (něm. Ueber das Einfluss von Glycerin, FeU u. Zucker<br />
auf die Ausscheidung der Harnsaure beim Menschen (víd. akad. 1886). Těmito<br />
pokusy bylo zkoušeno ptlsobení glycerinu, cukru třtinového a tuku na vyměšování<br />
dusíku a kyseliny močové, při čemž se ukázalo, že glycerin zvětšuje množství<br />
kyseliny močové, byl-li podán volný, kdežto byl-Ii podán v podobě sloučeniny<br />
s kyselinami jako neutrální tuk, nejeví toho účinku. Cukr třtinový a neutrální<br />
tuk nemají přímého účinku na tvoření se kyse'liny močové, zmenšujíce vyměšování<br />
její jen proto, že zachraňují část bílkovin tělesných před rozpadem. Přestanou-li<br />
se podávati tyto látky, přestává i zmenšené vyměšování kyseliny močové. H.<br />
oznámil r. 1887 víd. akademii, že sestrojil kyselinu močovou z trichllaktamidu a<br />
močoviny a že tato synthesa nejen poskytla lepší výtěžek výrobní než methoda<br />
dřívější, nýbrž i dovolIla, že H. mohl stanoviti strukturnou formuli kyseliny močové<br />
a C:1efinovati ji jako diureid kyseliny akrytové (Ober eine neue Synthese<br />
u. Constitution der Harnsare, víd. akad. 1887, česky v Chern. Listech 1888 Nová<br />
synthesa a konstituce kyseliny močové.) Téhož roku provedl další n:Jvé synthesy<br />
kyseliny močové, synthesy kyseliny trichloromléčné a močoviny, z monochloroetové<br />
a močoviny, synthesy kyseliny methylmočové z methylhydantoinu a močoviny,<br />
z methy1hydantoinu a biuretu, z methylhydantoinu a étereu kyallofanové.<br />
Ve zprávě o těchto synthesách vyšlé v Chern. L. 1888 Další synthetické pokusy<br />
o konstituci kyseliny močové a jejím vzniku v těle zvířecím (něm. Weitere synth.<br />
Versuche iiber die Constitution der Harnsaure u. Bemerkungen iiber die Entstehung<br />
derselben im Thierkorper, víd. akad. 1887) podává II prvé své úvahy<br />
a pokusy o tvoření se kyseliny močové v těle živočišném. R. 1889 počal prováděti<br />
prvé pokusy, jak vzniká kyselina močová v organismu ssavčím: O vzniku kyseliny<br />
močové u ssavců (Chern. 1. 1890, něm. Untersuchungen tiber die Entstehung der<br />
Harnsare im Siiugenthierorganismus, víd. akad. 1889). Horbaczewski r. 1891 uVeřejnil<br />
v Čas. č. lék. Příspěvky ku poznání pi'Ivodu kyseliny močové a zásad<br />
xathinových, jakož i ku vzniku 'leukocytos u ssavců (něm. Beiriige zur Kenntníss<br />
der Bildung der Harnsaure und Xanthinbasen soure der Entstehung der Leucocythosen<br />
im Siiugethierorganismus, víd. akademie 1891j, v nichž dokázal, že kyselina<br />
močová a zásady xanthinové tvoří rozpadem jadernatým elemenW tělesných.<br />
R. 1892 napsal do téhož časopisu poznámku k theorii o původu vzniku kyseliny<br />
močové (něm. Zur Theorie der Harnsaurebildung, Wiesbaden 1892) a předběžné<br />
sdělení o zajímavých vlastnostech nukleinu, že vyvolává leukocyth 1SU:<br />
K známosti o tičinku nunkleinu (něm. Zur Kenntniss der NucIeinwirkung, Wiener<br />
allg. medic. Ztg. 1892). R. 1893 vyšly jeho Bemerkllngen zum Vortrage des Herrn<br />
alb. Kosel Ueber NucIeinsiiure (Ou Bois-Reymond's Archiv 1893). R. 1894 uVeřejnil<br />
v Chern. 1. Analysu dvou vzácných kamenÍ! močových (jeden urestealithový,<br />
druhý cholerestinový) a dělení kyseliny močové od zásad xanthinových (něm.<br />
Analyse zweiter se'!tener Harnsteine, Ober die Trennung der Harnsare von den<br />
Xanthinbasen Zeitschríft f. physio!. Chemie 1893). O krystallovaném xanthidu a<br />
guaninu. (Věstník kro Č. Spol. Nauk 1897, 11.). Příspěvky ku poznání výživy venkovského<br />
lidu ve Vých. Haliči. (Rozpravy Společnosti nauk ševčenka ve Lvově.<br />
1899.) O vzniku tuku v organismu zvířecím. (Kongres čes. lékařů a přírodozpytců<br />
v Praze 1901). O dokazování krve v soudních případech. (Tamtéž). V práci této<br />
jest uvedena nová a výhodná methoda ísolace haematoporfysiniu. O nové reakci<br />
bilkoviny. (Kongres čes. lékařů a přírodozpytců v Praze. 1908). Expreimentální<br />
příspěvky k poznání etiologie pellagry. (Časop. čes. lék. 1910). Největší díl práce<br />
H. je snesen ve čtyřdílní Chemií lékařské (1904--08), která vedle chemie neorganické<br />
(I. díl), organické (II. díl) obsahuje 2 díly chemie fysiologické. Jsouc psána<br />
od věhlasného badatele a zkušeného učitele. kniha tato je jak vzornou učebnicí.<br />
tak i poradní knihou lékaře. Obsahujíc veškerá důležitá data literatury do té<br />
doby uveřejněná, je odborníkům bádajícím vítanou pomt1ckou. Horczewski vedle<br />
činnosti badatelské a učitelské účastnil se po řadu let prací zemské zdravotni<br />
rady a od r. 1906 nejvyšší říšské zdravotní rady v obojích oborech jako člen řádný.<br />
Ottův Slovník, N. Politika 1902, Výroč. zpráva K. č. spol. nauk 1911.<br />
Horký .Martin, lékař a astronom v Hamburce.<br />
* koncem 16. stol. v Lochovicích, t v 2. polovici 17. století v Hamburce.<br />
Otec jeho Viktorin byl lutheranským farářem. Z knih tlniv?rsíty pražské, che-
101<br />
vaných v archivě zemském, shledávám, že H. byl r. 1605 přijat na přímluvu Krišrofa<br />
Vratislava z Mitrovic, pána na Lochcvicích, a rady města Berouna za<br />
alumna kolleje, při čemž ujednáno, že bude nocovati u rektora a přiučovati se<br />
mathematice u slavného Kepplera. R. 1607 povýšen na bakaláře. Před tím stal<br />
se r. 1606 správcem školy u sv. Haštala v Praze a z počtu studentů zvolen do<br />
akad. senátu. Vyžádav si r. 1608 vysvědčení od fakulty, opustil školu a prováze!<br />
na cestách slezského pán~ Valentina Zejdlice z Šenfeldu. Koncem r. 1609<br />
odešel do Bononie, by tam studoval matematiku a medicinu. Profesorem matematiky<br />
a astronomie v Bononii byl tehdy Magini, s nimž Kepler od delší doby<br />
byl ve vědecké korespondenci. Patrně na jeho doporučení přijal Magini Horkého<br />
do svého domu. Učinil jej svým famulem a svěřil mu vyučování svého synka<br />
Fabia. Magini učinil ho účastníkem svých vědeckých prací a poskytl mu příležitost<br />
ke styku s nejs!lavnějšími učenci, kteří v domě jeho bývali hosty a k nimž<br />
náležel i Galilei. H. již jako student vešel v přátelské styky s Keplerem, jemuž<br />
z Bononie horlivě dopisoval. Deset dopisů Horkého z r. 1610, z nichž 9 psáno<br />
z Bononie a desátý z Lochovic, otiskl Henschíus v Epistolae ad Joannem Kep1erum<br />
scriptae insertis ad easdem responsionibus Keplerianis (Lipsko 1717, str.<br />
483-93). H. v listech svých dotazuje se často po profesořích pražských. Zejména<br />
nikdy neopomijí poptati se po svém učiteli Bacháčkovi. Zpravuje 1):eplera o denních<br />
událostech a prosí ho, by přimluvil se zaň u Krišfofa Vratislava z Mitrovic<br />
a Ladislava Zejdlice z Šenfeldu, by ho ve studiích podporovaIi ročním platem<br />
nějakým. Na počátku r. 1610 Galilei objevil svým dalekohledem měsíce Jupiterovy,<br />
které nazval hvězdami mediajskými, a zprávu o tom podal ve spise "Sidereus<br />
Nuncius". Galilei téhož roku užil pohostinství M,aginiho a poskytl hvězdářům<br />
tamnějším příležitost, aby se přesvědčili o pravosti nových jeho výzkumil.. Než<br />
nezdá se, že učení jeho pojali. Zjevně však proti němu vystoupil H. ve spise<br />
Martin Horký a Lochovic Brevissima Peregrinatio contra Nuncium Sidereum<br />
nuper ad omnes philosophos et mathematicos emissum a Galilaeo Galilaei, patritio<br />
Florentino, academiae Pataviensis mathematico publico (Mutinae 1610).<br />
Kepler odsoudil naprosto počínání Horkého v listě zaslaném Galileimu a zmocnil<br />
Galilea, by list tento tiskem vydal. O obsahu tohoto listu zpravil též<br />
Horkého. Jak dále v listu Roffeniova a i jinak vysvítá, byl Magini a odborníci<br />
bononští v podezření, že Horkého, který ovšem byl s ním téhož mínění, přiměj<br />
k vydání spisu svrchu řečeného. Aby pak Magini bezpochyby podezř~ní se sebe<br />
sva:lil, vypověděl Horkého z domu svého, který se odebral k jezuitům do Pavie,<br />
odkud hodlal proti Galileimu dále polemisovati. O tom dověděl se Kepler a<br />
aby další vystupování Horkého proti Gali1eimu učinil nemožným, oznámil mu,<br />
že prostřednictvím španěl. vyslance při dvoře císařském stalo se známo v Halii,<br />
že je náboženství lutheránského. To stačilo, aby pobyt Horkého v Lombardii<br />
stal se mu nebezpečným. Proto radil mu Keppler, aby co nejrychleji do Čech<br />
hlcdě~ se vrátiti. Rady té nebylo více třeba. Snad ulekl se H. sám následků<br />
svého počínání nebo z jiné příčiny, dříve než došel list Kepleniv, byl na cestě<br />
do Čech. Keplerem přijat byl velmi nevlídně. I přiznal se,že stal se mluvčím ve-<br />
. řejného mínění odborníkil. bononských a že tito, když omyl svilj poznali, veškeru<br />
vinu jen na něho svalovali. H. upřímně litoval svého činu, jak dosvědčují souhlasně<br />
Kepler a Hasdale v listech ke GaHleovi. Kepler pak zejména žádá Ga!ileiho.<br />
aby užil veřejně zmíněného listu jeho (Keplerova) proti Horkému, příkrý<br />
ton listu toho zmírnil. H. odebral se zatím k rodičům do Lochovic a Hst jeho<br />
ke Kep~erovi, psaný v Lochovicích 1. pros. 1610, je poslední list Horkého, o němž<br />
víme. H. stal se 1615 mistrem svob. umění. Po víru vídeňském 1615 jednalo se<br />
o vypravení poselství do Cařihradu. Za vil.dce vyvolen Heřman ČernÝ z Chudenic<br />
a H. provázel výpravu tu, více než 400 osob čítající. jako lékař. Když po 2 letech<br />
a 3 měsících vrátil se do Prahy, podobá se, že iůstal nyní v Praze. V ~ktech<br />
dekanátu fakulty filosofické o n~m zaznamenáno v knize 26., že na rok 1619<br />
sepsal kalendář, k čemuž připojena poznámka. že hyl člověk mrav{1 nellsedlých,<br />
neboť žil tu téměř bez přestání v rozmíškách s mistry a profesory. Před tím<br />
vydal (Kalendář na I. 1612, 1613, 1615 (ten věnován radě Domažlické a mimice<br />
na r. 1616. Po bitvě bělohorské vystěhoval se pro náboženství z vlasti. Prošel<br />
mnohé země cizí. Naučil se při tom rozličným jazykům a vzdělal se důkladně<br />
v mathematice a v lékařství. Pobyl při dvorech rozličnÝch knížat něm., zeiména<br />
nři dvoře Bedřicha, knížete holsteín-/!otorpského. R. 1631 nacházíme ho v Hamburce,<br />
kde vykonával lékařskou praxi a taktéž vydával po mnoho Jet v Němcích<br />
oblíbené Calendaria a Pro~nostica astrolo~ica. Mimo to vydal We~weíser.<br />
wie man sich Hir die Pestmens bewahren so11; Diana Astromantica a r'Ozličná<br />
Indicia astromantica. Srovnej: Nováček, Martin H., český hvězdář Č. Č. M. 1889<br />
a 1893..<br />
Ottil.y a Riegril.v Slov.<br />
I
•<br />
102<br />
Hornofová-Kochlíková Svatoslava Dr., odb. pro kožní choroby v Praze,<br />
1., Ferdinandova 21. i<br />
* 5. března 1875 v N. Holicích, příslušná do Pardubic. Povýšena 7. června<br />
1905 na doktorku v Praze. Provdala se za exter. lékaře všeob. nemocnice Dr. Fr.<br />
Kochlika.<br />
I<br />
J vých<br />
Hornych Jaroslav Dr., odborný lékař nenlOcí nosních, kožních a hrtano-<br />
v Praze. I<br />
* 27. října 1863 v Lomnici u Jičína, t 2. dubna 1905 v Praze. Byl povýšen<br />
29. dubna 1890 v Praze na doktora. Byl hledaným ('dbcrníkem a těšil se velké<br />
přízni obecenstva. Byl literárně činným. Napsal do Čas. lékařů tato pojednání:<br />
Levostranná obrna čivu zvratného (XXX.), Křeč hlasívková (r. XXXL), Zánět<br />
slizllice ústní a hrtanové následkem kantharidinu (r. xxxm.), Motorické poruchy<br />
hrtanové při hysterii (r. XXXII!.), O významu kokainu v širší praksi laryngohgické<br />
(r. XXXII!.).<br />
její diagnosa<br />
Ve sbírce přednášek vyšlo jeho pojednání<br />
a léčení. Pojali za chof Josefu Tiš~rovou.<br />
Tuberkulosa hrtanová,<br />
Horský B. S. Dr.<br />
Napsal Domácí lékař mustrovaný.<br />
Hortvík František Dr., obv. lékař v Kloboukách u Brna.<br />
* 12. srpna 1871 v Dambořicích na Moravě. Gymnasium studoval v Brně<br />
a v Kolíně. R. 1890 vstoupil na pražskou universitu, kdež byl promován v r. 1896.<br />
Po nemocniční praxi, vykonané v brněnských humanitních ústavech, stal ~e<br />
r. 1900 obvodním lékařem v Kioboukách u Brna, kdež dosud působí. Napsal některé<br />
články a pojednání populárně-lékařské, zejména do přílohy Času a do Bafkovy<br />
sbírky Jl1ustrovaných přednášek, do této na př. Tuberkulosa, Rak3vina,<br />
O čistotě, Alkoholismus, O smrti, O nemocech pohlavních. Vedle toho uveřejnil<br />
v Besedách Času více drobných belietristických črt zachycených z praxe venkov- .<br />
ského lék&ře. Do Č. č. I. 1906 podal Ve sporu o nachlazení.<br />
Hořínek Otakar Dr., městský lékař v Rokycanech.<br />
* 25. března 1843 v Jimramově na Moravě, kde otec jeho Jan byl lékárníkem.<br />
Ve stáří tří roků přišel s rodiči do Čech a sice do Kostelce nad Černými<br />
lesy, kde chodil do obecné a hlavní školy. Nižší gymnasium studoval v Něm. Brodě,<br />
vyšší pak na Starém Městě v Praze, kde r. 1863 maturoval: Po té studoval<br />
lékařství a v r. 1869 povýšen na doktora mediciny, v červenci téhož roku dosáhl<br />
hodnosti doktora chirurgie a v listopadu na to stal se magistrem porodnictví.<br />
Za svého pobytu studentského v Praze byl nejenom činným. členem pražského<br />
"Hlaholu" od jeho založení, ale také členem Sokolla a jako takový pak cvičitelem,<br />
pobočníkem Tyršovým. Zastával jako medik též lékařskou službu při výletech<br />
a súčastnil se všech slavností v této pohnuté době našeho probuzení. První tři<br />
léta své praxe ztrávil v N. Brodě jako lékař praktický, nádražní a c. k. praporní<br />
lékař zemské obrany. V roce 1872 byl jmenován měst. lékařem v Rokycanech a<br />
v r. 1892 na základě nového zákona též obvodním lékařem obvodu rokycanského.<br />
Že byl též členem mnohých vlasteneckých spolků, netřeba zvláště podotýkati.<br />
Psai více článků zejména do "Zájmů lékařských". Do Č. 1. Č, uložil statě: Necrosis<br />
ossis frontalis, Embolia cerebri (1870), Rakovina pravého oka (1872), Endocarditis<br />
idiopathica acuta (1876), Otrávení hlízou rozpuku jedovatého (1878), Smrt ZP11SC'-<br />
bení vbodnutím jehly do srdce (1887). . Kukula, Rozvoj chir. Č. č. I. 1913.<br />
Hovorka Jaroslav Dr., c. k. zdravotní asistent v Týně n. VIt.<br />
* 19. května 1880 na Vinohradech. Promoval 11. května 1904 v Praze. Byl<br />
externistou ve všeobecné nemocníci. Do Č. č. 1. napsal r, 1907 Vzácný případ tetanu<br />
postoperativného, vzniklého po operaci volné kýly tříselné.<br />
Hovorka Václav Dr., prakt. lékař v Silver Lake, v Minnesotě (Amerika).<br />
Hovorka šl. Oskar Dr.<br />
Napsal: Die Grenzen u. Wechselbeziehungen zwischen der mechanischen<br />
Orthopaedie u. orthopaedischen Chirurgie (1905).<br />
Hradil Jan Dr., odb. lékař vnitřních nemocí v Olomúci.<br />
Jest lázeňským lékařem v Luhačovicích. Do Č. Č, 1. 1910 napsal Polyurie<br />
při tyfu břišním.<br />
Hraše Jan Dr., řiditel ústavu pro choromyslné v Bohnicích u Prahy.<br />
* 4. listopadu 1853 v Bělé u Něm. Brodu. Absolvoval studia gymnasialní<br />
v Něm. Brodě a lékařská v Praze. V 187.9 25. července dosáhnuv hodnosti doktorské,<br />
stal se sekundářem zemské nemocnice v Brně, kdež si v r. 1880 získali velkých<br />
zásluh při epidemiích skvrnitého tyfu, zvratného tyfu a neštovic. Za jeho<br />
obětavost v těchto epidemiích dostalo se mu uznání zemského výboru moravského.
103<br />
Roku 1884 stal se pnmarem z. ústavu pro choromyslné v Brně, odkudž byl r.<br />
1877 povolán za primáře do zem. ústavu pro choromyslné v Praze a rok na to<br />
v Dobřanech. V r. 1894 stal se ředitelem ústavu dobřanského, v němž hleděl<br />
uplatnit zkušenosti své, nabyté de1ší vědeckou cestou v cizině. Pro zásluhy své<br />
o rozvoj a organisaci ústavu dobřanského, byl r. 1908 vyznamenán řádem železné<br />
koruny 1lI, tř. V r. 1909 byl jmenován ředitelem nového ústavu pro choromyslné<br />
v Bohnicích, pro nějž vypracoval stavební program. Mimo četné přednášky třeba<br />
z jeho vědecké činnosti uvésti následující práce: Příspěvek k sugestivní therapii<br />
(Čas. č. lék. 1879): Psychosy senilní a jejich vztah k psychosám jiným (Čas. č. lék.<br />
1879); Ústavy pro choromys1né v Čechách a příčiny jich přeplnění (tamtéž);<br />
Choromyslnietví země české a jeho další úkoly (tamtéž r. 1894); Časové úvahy<br />
k naši péči o duševně nemocné (Rozhledy 1908); Ošetřování choromyslný~h (Praha<br />
1908); Die Pflege der Geisteskranken (Prag 1908): Nový ústav bohnický (Světozor<br />
1910), Die Entwicklung des Irrenwescns in Bohmen und die Landesansta1t<br />
hir Geisteskrankc in Bohnitz (Psych. neurol. Wochenschrift 1911 a v knize: Das<br />
oesterr. Irrenwescn in Wort und Bild 1912). K organisaci českých ústavů pro<br />
choromyslné (Č. č. I. 1898), K otevření král. čes. zem. ústavu pro choromyslné<br />
v Bobnicích (1911). Ottův Slo'vník.<br />
Hrdlička Aleš Dr., kurator anthropol. sbírek musea ve Washingtonu.<br />
* 1869 v Humpolci. Přestěhoval se ve věku 13 let s otcem do Ameriky,<br />
kdež [v New Yorku) po odbytí středních škol studoval medicinu. R. 1892 byl<br />
~raduován na N. Y. Edlectic Medical College, r. 1893 na N. Y. Homoeopathic<br />
Medical Col1ege: r. 1894 podrobil se státním zkouškám v Baltimoru a jmenován<br />
"lnternem" ve státním ústavu pro choromyslné v Middletownu N.. Y. Zde počal<br />
se studiemi anthropologickými. R. 1896 odešel do Paříže za příčinou studia anatomie<br />
a anthropologie, při čemž navštívil též jiné vynikající ústavy evropské. Od<br />
r. 1896-98 zabýval se studiemi choromyslnýsh, idiotů, epileptiků a zločinců.<br />
J\1ezi tím konal studia v oboru rasové anthropologie. Za tím účelem podnikl<br />
r. 1898 expedici mezi primitivní kmeny Mexické: r. 1899 vypravil se mezi Indiány<br />
Novomexické a do Koloráda, rok na to mezi Indiány jižního Koloráda a Utahu.<br />
Nového Mexika a Arizony: r. 1902 podnikl dvě veliké výpravy do jihozápadních<br />
států a Mexika. Roku 1903 ustanoven byl jakožto kurator fysické anthropologie<br />
národního musea ve Washingtoně. V letě 1908 konai\ za assistence bakteriologisty<br />
Dra. P. B. Johnsona obšírná studia o rozšíření tuberkulosy mezi pěti k tomu<br />
ustanovenými kmeny indiánskými a již v zimě 1908-9 súčastnil se jako anthropolog<br />
expedice do egyptské oasy Khargeh, kdež zkoumal přes 300 mumii při příležitosti<br />
té vykopaných a vyšetřil 150 mužů tamního obyvatelstva nynějšího. Z jara 1909<br />
navštívil četná musea evropská v Rakousku, Rusku, Německu, Švýcarsku, Francii<br />
i Anglii. Při té příležitosti navštívil též ústavy pražské. R. 1910 odebral se do<br />
Argentinie k studiu n:Hezu domnělého člověka tertiérního a procestoval odtud'<br />
jižní a střední Ameriky, zvláště Peru a Panamu. Jest od L 1905 dopis. členem<br />
král. čes. společnosti nauk a od r. 1910 dop. členem č. akademie. Výsledky vědecké<br />
svých prací uložil Dr. A. Hrdlička v pojednáních. Zde budiž uvedeny následující:<br />
Anthrop. Investigations on one thollsend white and colored children.<br />
New York 1898. Description of an ancient anom. Skeleton from the Valley of<br />
Mexico. Bull. ArneI'. Mus. of Nat. History. Vol. XII. art. V. New York 1899. Physical<br />
and physiological Observations on the "Navaho". Amer. Anthropologist (N.<br />
S.) Vol. 2. 1900. A printed Skeleton from N. Mexico. ArneI'. Anthropologist (N. S.).<br />
Vol. 3. 1901 The Crania of Trenton. New Jersey and the bearing upon the Antiquity<br />
of Man in that Region. Bull. of the ArneI'. Mus. of Nat. IHst. New. York 1902.<br />
Vol. XVI. Art. III. Eskimo Brain. Proceed. of the ArneI'. med. psychol. Association.<br />
New York 1899. - dto. An Eskimo Brain. New York 1901. Divisions of the Parietal<br />
Bone in Man and other Mammals. Bull. of the ArneI'. Mus. of Nat. Hist. 1903. Vol.<br />
XIX. Art VIII. The "Chichimecs" and their Anebnt culture. ArneI'. Anthropologist<br />
[N. S.). Vol. 5. No.3. 1903. Notes on the Indians of Sonora, Mexico. Amer. Anthrop.<br />
(N. S.). Vol. 6. No. 1. 1904. Notes on the San Carlos Apache. ArneI'. Anthrop.<br />
[N. S.). Vorr. 7. No.3. 1905. Brain Weil!ht in Vertebrates. Smithson. Misc. collections.<br />
VoJ. 48. P. I. 1905. Brain sand Brain Preservations. Proced. of the U. St.<br />
Nat. Mus. Vol. XXX. 1906. Anatom. Observations on a Col1edion of Oranl! Skul1s.<br />
Proceed. of the U. St. Nat. Mus. Vol. XXXI. 1906 Contribution to the Phys. Anthropology<br />
of California. - Univers of Calif. Publication. ArneI'. Archaeol. and<br />
Ethnol. Vol. 4. No.2. 1906. Measurements of the Cranial Fossae. Proceed. of the<br />
U. St. Nat. Mus. Vol. XXXII. 1907. Skeletal Remains suggesting or attributed to<br />
Ea.rly Man in N. America. - Smithson. Inst. Bureau os ArneI'. Ethnolol!Y. Bul1.<br />
33. 1907. Physiolo,!ical and medical Observations among the Indians of S. W. U.<br />
St. and N. Mex. Smithson. Inst. Bureau of Am. Ethnology Bull. 34. 1908. Tuberculosis<br />
among. certain Indian Tribes of the United States. Smiths. Instit. Bureau
104<br />
oI Amer. Ethnology. Bull. 42. 1909. Re1!lort on an Add. Collection of Skel. Remains<br />
Irom Arkansas and Louisiana. Joum. of the Acad. of. Nat. Sciences of<br />
Philadelphia. Vol. XIV. 1909. On the Stafure of the Indians of the S. W. and<br />
of N. Mexiko. Putnam Anniv. Volume 1909. Do Č. č. I. 1898 napsal: Ku patholo!!íí<br />
snů. Almanach č. akad. 1911. Ottův Slovník.<br />
Hrdlička Kar. Dr., asistent kliniky prof. Rubešky v Praze.<br />
* 26. října 1884 v Praze. Promoval 25. května 1909. Do Č. č. I. napsal: Pantopon-scopolamin<br />
při porodu a operaci (1912). Když vypukla r. 1912 válka na<br />
Balkáně, odebral se na jih. Přednášel ve spolku Merkur o dojmech z bojiště balkánského<br />
se zřetelem k obchodu, jakož i ve 20 spolcích. Je stálým členem zdravotního<br />
odboru české obce sokolské, kde ořednáší každoročně v kursech sokolských<br />
anatomii. Ve vzdělavacím kurse žen 'sokolských přednášel o tělocviku žen·<br />
ském s ohledem na dorost ženský. Již po dvě léta jest asistentem školv babické<br />
prof. Rubešky.<br />
N. III. L.. Č. Svět.<br />
Hrnčíř Váco Dr., obv., pokl. a panský lékař v Budyni n. Ohří.<br />
* 6. srpna 1872v Chodoulicích. R. 1897 5. června povýšen na doktor"l. Jest<br />
náhradníkem v představenstvu komory lékařské. Od r. 1899 provozoval praxi<br />
v Libochovicích. Dne 1. října 1901 jmenován obv. lékařem v Budyni. Do Čas.<br />
čes. lékařů napsal: K otázce o nastuzení (1909), K léčení appendicitídy, Ku Ipčení<br />
karbunklů ne.krotických a fle!!monosních procesl' Chlumského směsí karbol.<br />
kafrem (1912). Do Čas. pro veřejné zdravotnictví: K otázce škol. lékařů (1906, č. 1).<br />
Hrníček Jos. Dr., zdravotní podplukovník v Srb. Bělehradě.<br />
R. 1895 byl plukovním lékařem v Niši.<br />
Hromádko Fr. Dr., městský lékař v Pardubicích.<br />
* 22. ledna 1796, t 1. září 1881 v Pardubicích. Již r. 1834 začal si zařizovati<br />
sbírku přírodnin, zvláště ptactva. Jeho sbírka ptaetva vodního náležela své doby<br />
k nejvzácnějším v Čechách. Chovala převzácné druhy. Zakoupena byla pro městské<br />
museum v Pardubicích. Urbánkův Věstník 1881.<br />
Hromádko Fr. Dr., c. a k. plukovní lékař u 33. pěšího pluku (internista),<br />
3 batailonu v Kalinoviku. '<br />
Do Č. I. č. 1913 napsal: Diagnostika poranění bubínku se :t;řetel'?m k a!!!!ravaci<br />
vojínův a pojištěncův.<br />
Hruška Jaroslav Dr .. starosta král. horního města Kladna,<br />
* 5. října 1847 v Solnici. Navštěvoval I!vmnasia v Rychnově n. Kn. a<br />
Hradci Krá~ové. Lékařství studoval v Praze a stal se 20. ledna r. 1872 doktorem<br />
mediciny a chirurgie. V roce 1874 přijal místo lékařp při hornickém bratrstv11<br />
Pražské železář~ké průmyslové společnosti na Kladně. Za poměrll nejvýš neklidných<br />
v roce 1889, kdy téměř jen lékař s klidem mohl funkci veřejnou na sebe<br />
vzíti, zvolen byl za starostu města - nyní královského horního města K'ladn;l.<br />
Ve veřejné správě trvá. když se byl svého místa lékařského vzdal, jako starosta<br />
obce a od roku 1899 také jako starosta okresu dodnes. Úblstnil se všeho rlICh11<br />
společenského a národního. Získal si zejména velkých zásluh o město a okolí.<br />
Do úřadování ieho spadá přeměna obce ve smyslu moderních vvmož'?ností: zřízen<br />
obecní vodovod. okresní veřejné nemocnice císaře a krá~e Františka Josef"<br />
a vystaveny četné budovy veřejné a školní. Za své zásluhy vyznamenán byl<br />
roku 1898 rytířským křížem řádu Františka Josefa. roku 1899 zvolen l'estnÝm měšfanem<br />
na Kladně a roku 1910 udělen mu řád železné koruny 3 třídy. Literámi'<br />
pod pseudonymem H. Uden vydal v roce 1897 knihv veršů Sestupem rs~netv),<br />
San Remo (sonety), Sad zarůstající, a Klára, v r. 1908 Diář. vesměs u Ví1ímh<br />
v Praze. Mimo to uveřeinil básně a některou prosu v Nerlplních Li~te,'h HI"~11<br />
Národa. V roce 1911 vvdal knihu veršů Donín a Senza sorc!íni 11 K;>rla St"iskah<br />
v Kladně a v roce 1912 Žnak. slavnostní hru k otevl'ení sHlého rlivadla v Kladni'.<br />
jež téhož roku přičiněním ieho zbudov,; no bylo. Vykonalf několik větší:h cest.<br />
z nichž dojmy uložil ve svých literárních pra :í.::h.<br />
Ottdv Slovník. Nár, album,<br />
Hřivna Vít. Dr., fit. ord. lékař ústavu pro choromyslné v Praze.<br />
* 14. července 1870 v Příkazech. R. 1898 24. října povÝšen ""- doktop<br />
v Praze. R. 1908 jmenován sekundářem ústavu pro chorom, v Praze Do Č. č. I.<br />
napsal O plicních komplikacích zánětlivých při tyfu abdominá'lním (1905).<br />
Huber z RisenDachu Adam. Meziříčský Dr., prof. univ. v Praze.<br />
* 3. února 1546 V" Vel. Meziříčí ria Moravě. i' 23. června 1613 v Praze,<br />
pohřben u sv. Jindřicha. Konal vyšší studia ve Vitemberku. Stav se mistrem svob.<br />
umění, odebral se do Prahy, kdež r. 1567 dle stanov universitních approbační
105<br />
disputaci se podrobil a přijat za mistra a profesora při 'pražské universitě. V téže<br />
době připravoval mladého Václava Budovce z Budova k nastoupení studijní dráhy.<br />
Po odchodu jeho do ciziny vedl nějaký čas (1568--69) proboštskou správu koleje<br />
Karlovy. V létech následujících podnikl novou cestu do Vitemberka a s titulem<br />
doktora lékařství tam odtud se navrátil. Přednášel pak v kolleji větším dílem<br />
o Hllatomii těla lidského dle výkladů Ondř. Vesalia. R. 1578 a 1579 zvolen Zil<br />
děkana filosof. fakulty. Tíživé poměry universitni přiměly ho, že opustil akademickou<br />
dráhu a vyhledafl si postavení samostatné. V listopadu 1580 oženil se<br />
s Lidmilou, dcerou Matouše Leofarta, radního měšfana v Litoměřicích. Usa div<br />
se v tomto městě, po 4 léta praxi lékařskou tam provozoval. Po smrti manželčině<br />
vstoupil v únoru 1585 v druhý sňatek s Annou Píseckou z Kranichsfeldu. Přestěhoval<br />
se do Prahy ve vlastní dťím na N. Městě ve čtvrti sv. .lindřišské a zabýval<br />
se jednak lékařením, jednak spisovatelstvím. Zařídil si také zvláštní školu soukromou,<br />
v níž se synkové z bohatších rodin ve studijních předmětech cvičíli<br />
a potom před zvanými hostmi zkoušky skládali. Nabyl nemalého jmění<br />
a slavného jména, takže r. 1600 po smrti Tadeáše z Hájku stal se životním lékařem<br />
Rudolfa ll., který ho r. 15BO hledě k jeho učenosti, šlechetnosti a platným<br />
službám povýšil do stavu šlechtického a nadal titulem z Ris~npachu. Vědomosti,<br />
zbožná povaha, mnohonásobné styky společenské a značná zámožnost<br />
získaly mu vynikající postavení v tehdejších bězíc:h veřejných. Ačkoliv odstoupil<br />
od profesury. zůstával vždy ještě jedním z nejupřimnějších přátel a dobrodinců<br />
učení Karlova, snaže se při každé příležitostí radou i skutkem platně mu<br />
pomáhati. R. 1609 měl účastenství v jednáních o majestát. Po odevzdání dolejší<br />
konsistoře i university stavům evangelickým byl s Adamem Zalužanským nejpřednějším<br />
členem komise. zřízené sněmem ku prozkoumání záležitostí akademických<br />
a k sestavení opravných návrhů, jimiž vysokým školám Kar10vým<br />
k novémn vzniku mělo býti pomoženo. Tehdáž zvolen mezi defensory, kteří<br />
měli bdíti nad reformou university a horlivě se zasazoval, aby návrhy a sliby<br />
přešly ve skutek Avšak o nedostatek hmotných prcstředků, jakož i o neupřimnost<br />
stavů, zvláště vyšších a dílem i o nesjednocennost mezi samými profesory<br />
rozbila se většina pokusů Došlo jen k obsazení tří nových stoHc, ale bez<br />
náležité dotace, k zrušení coelibátn při universitních profesořfch a k novému<br />
způsobu přípravné školy akademické. Ostatek týkal se věcí méně závažných.<br />
na mnoze vnějších. H. sám nevzdávaje se naděje v příznivější vvvoj věci, přijat<br />
v listopadu 1611 profesuru lékařství, defensory mu nabídnutou. Počátkem ledna<br />
1612 po přestávce vice než 30 leté ozval se opět v síni universitní latinskou<br />
vstupní řečí v nejvznešenějším a lidstvu nejužitečněiším umění lékařském. Hned<br />
potom jal se přednášet o základech léčitelství (lnstítutiones medicae J dle knihy<br />
Linh. Fuchsia, hýv. profesora v Tubinkách a pokračoval v oboru tom i v příštím<br />
semestru. Avšak vítanějšího obratu se nedočkal, ani když na podzim r. 1612 stal<br />
se rektorem. Spíše vznikaly nesnáze a nedorozumění, poněvadž H. nesrovnával se<br />
s některými změnami. které sborem profesorským před tím bvly zavedeny. V zímě<br />
1613 pltsobení jebo náhle přerušila mrtvice, iež IHl zbavíh. nejprve řeči<br />
a potom vtlbec života. Literární činnost jeho měla ráz naskrze praktický. Směřovala<br />
větším dílem v obor léčitelský. R. 1586 po přání Budovcově přeložil latinskou<br />
zdravovědu .,De conservanda valetudine", sepsanou dánskÝm šlechticem<br />
Jíndřichem z Ranzova. Opatříl ji podle vzoru starší knihy Jana Koppa z Raumenthalu<br />
titulem Re~iment zdraví a dal ji vytisknouti tl Dan. Adama z Veleslavína,<br />
jenž na konec pro podobnost obsahu připojil veršíky Salernské (Versus scholae<br />
SalernitanaeJ v ori~inále i v čes, rýmech. dle starého textu přepracovaných<br />
r. 1587. Obecnou srozumitelností a případností obsahu tato knížka výbnrně l,ověla<br />
tehdejším potřehám. Dobré službv kona'la i v dohách probmen! národního. Bvlaf<br />
obnovena ve vvtahu Fr. Faust. Procházkou r. 1786. Měrou íeště včtší zavděčil 50<br />
řl. ve spolku s Dan. Adamem z Veleslavína jinou podohnou. leč obíemnější knihm'.<br />
zvanou Apatéka domácí rozličných lékařstvL snadnvch k přistrC'jenf proti všelikým<br />
neduMm těla lidského. vnitřním i zevnějším (1595. 1602, 16201. jež byla ie.1nak<br />
předběžnou ukázkou. iednak výtahem vhodným pro lid z velikého bylináře, SOIJčasně<br />
k tisku chvstaného. D. Adam z Veleslavín:l odhodlal se totiž nově vypraviti<br />
stavný herbář Matthiolův. THd. Hájkem přelož'~ný a Melantrichem r. 1562 vytištěnv,<br />
Za tím účelem vybídl Hubra k tíčastenství a oba na pomoc si vzavše ně·<br />
mecký překlad Jiř. Handschc s novými obrazy a doplňky Joach. Krameraria z r.<br />
1586. obnovili a rozšířili dřívější české vydání v obsáhlém foliantě, nadepsaném<br />
Herbář aneb hvlinář vvsoce 11čeného a vznešeného n. dr. Petra Ondř. Matthiola.<br />
nyní zase ph·hlédnutý 'a mnohými pěknými novými fi~tJrami, též i užitečnými lékařstvími<br />
s obzvláštní pilnosti rozhojněný a spravený skrze .roach. Krameraria,<br />
v slavném říš. městě Norimberce lékaře a doktora, z německého pak jazyku 'V český<br />
přeložený (1596, věnován petru 'Tokovi z Rožmberka a Adamovi z Hradce1.
106<br />
Dilkladné rejstříky Handschovy, zhotovené nejen podle názvů rostlinných, ale<br />
i dQe účinků léčebních, poskytly při tom možnost k sestavení příručního domácího<br />
lékařství, jak právě uveřejněno jest v "Apatéce domácí". Mimo tyto práce<br />
hleděl si též u Uékařů obvyklého kalendářnietví. Vydal několik spisků druhu<br />
toho, zejména Minutí na r. 1589 a Kalendáře hvězdářské na r. 1590-1. Syn Adama<br />
.fan mimo rilzné verše latinské vydal 1601 gramatickou pomůcku, zvanou Typus<br />
vel forma declinationum, dle níž v soukromé škole otce jeho bylo vyučováno.<br />
Riegrův, Stručný a Ottův Slovník, Jireček, Rukověf, Čas. č. Musea 1829,<br />
1862, 1863, 1892, 1895, 1905, 1913. .<br />
Hubner Václav, odp. redaktor "Nár. Politiky" v Praze.<br />
* 11. června 1857 v Praze, kde jeho otec byl úředníkem u společnosti stát.<br />
dráhy. Je bratrem Bobeše', Hn. rady n. o. v Táboře. Studoval na akad. gymnasiu<br />
v Praze, načež věnoval se studiu lékařství a odbyl dobrovolnický rok. Již jako<br />
student súčastnil se ruchu národního a společenského života pražského a horli vč<br />
už tehda novinařil. Zejména byl činným v akad. čtenářském spolku. Byl ve styku<br />
se studentstvem jiných slovanských národu, zejména polským. Aféra chuchelská<br />
r. 1881 vynesla mu trestní vyšetřování, jež z nedélstatku dtlkazů sice zastaveno,<br />
nicméně byly mu tím znemožněny zkoušky na tehdejší německé universitě.<br />
V lednu 1883 počal vydávati "H1lasy z vysokých škol". Po té věnoval se úplně<br />
žurnalistice. Vydával "Český sever", orgán českých menšin v Litoměřicích a Terezíně.<br />
Uspořádal tam na 200 přednášek. Také sorganisoval severočeské menšiny<br />
v župní jednotu českých spolků na severu Čech, předchůdkyni to Nár. jednoty<br />
Severočeské. Od r. 1886-91 byl chef-redaktorem "Mor. Orlice" v Brně, kdež<br />
působil nejen žurnalisticky, ale i při divad'le, jakož i Nár. jednotě pro sev. Moravu,<br />
jejíž byl jednatelem. Organisoval též volby do obch. komory brněnské. Jako žurnalista<br />
byl činným vždy v oboru politickém. Od r. 1896 je členem redakce Nár.<br />
Politiky, kde po smrti chefred. Bratršovského sta'l se udp. redaktorem. Mimo čin.<br />
nost žurnalJístickou sluší vytknouti zdařilé překlady nizných divadelních her, zejména<br />
Fuldovy "Otrokynii". H. je dvakrát ženat, poprvé se sl. Jíístovou, sestrou<br />
advokáta dr. Ant. J. a podruhé s Marií Hiibnerovou, členem Nár. divadla.<br />
Nár. Album, Ottův Slov.<br />
HuIla G. Dr., zubní lékař v Chicagu (Amerika).<br />
Hunčovský Jan Nep., životní ranhojič Leop. VI. ve Vídní.<br />
* 15. května 1752 v Čechách na Mora-vě, t 4. dubna 1798 ve Vídní. Nabyv<br />
vzdělání na universitě Olomúcké, 1771 odebral se do Vídně, kde se oddal ran.<br />
llOjičství; byl! asistentem pověstných profesorů Steidele a BrambiIly. K radě tohoto<br />
vyslal Josef II. Hunčovského do cizích zemí, aby nabyl širších vědomostí II věcech<br />
lékařských a hojičských. Pobyv několik let' v Paříži a Londýně, vrátil se<br />
1780 do Vídně. Jmenován profesorem anatomie, pathologie a therapie na lékařsko-ranhojičské<br />
akademií a později mistořiditl'lem tohoto ústavu. R. 1791 putoval<br />
co průvodce Leop. II. po Italii a stal se životním jeho ranhojičem. Zemřel následkem<br />
rány na prstu, již si při operaci způsobil, oplakáván od žáků i chudých, jichž<br />
byl laskavým dobrodincem a učitelem. Oželen od všech učených a vzdělaných<br />
pro znamenité přírodní a ranhojičské vědomosti své. H. zůstavil znamenité sbírky<br />
anatomických preparátů, jež byl sám zhotovil. Vydal Medicinisch. chirurg. Beobachtungen<br />
auf meinen Reisen durch Frankreich u. England (1783), Anwe1sung<br />
zu chirurg. Operationen (1785, 1794). Vydával s Schmidtem Die Bibliothek der<br />
neuesten med. chir. Literatur 1790-91. - AIIg. deutsche BiograHe, Salzbruger Med.<br />
chir. Zeitung 1798 Bd. II., Bd. III. Joh. Ad. Schmidt, Redl' zum Andenken des<br />
Prof. Dr. J. Hunčovský 1798. Ottův a Riegrův Slovník, Hirsch.<br />
Husinecký fiat. Husinecíus) Tomáš, též Vodňanský (Vodňanus) Ph. a MDr.,<br />
prof. univ. v Praze. I ~<br />
* po r. 1530 ve Vodňanech, t 20. srpna 1582 v Praze. Vzdělal se v umění<br />
Iiternírn ve s'lavné škole žatecké pod Vác. Arpinem z Dorndorfu a potom na pražské<br />
akademií Karlově, kdež 1552 za děkana Mat. Bydžovského sta~ se bakalářem<br />
svob. umění. Byl nějaký čas rektorem školy Plzeňské. Za příčinou vyššího vzdělání<br />
ve vědomostech přírodních odebral se do ciziny, kde navštěvoval rozličná<br />
učení. V Římě povýšen na Dr. Fil. a Med. Vrátív se do Prahy, přijat za prof. univ.<br />
a vyučoval tu v I. 1557-69 s dobrým lÍčinkem matematice, fysice a jiným uměním.<br />
Zastáva'l rozličné akad. úřady, 1559 a 1560 byl děkanem fil. fakulty. R. 1562 zvolen<br />
za přísedícího konsistoře utrakv. R. 1569 vzdal se profcsury, oženiv se se Sa1omenou<br />
Trapeliovou z Litoměřic. Na starém městě oddal se praxi lékařské, již byl<br />
s nemalým prospěchem co profesor provozoval, jsa pro své dllkladné vědomosti<br />
vůbec na slovo. brán i Maxm. II. jeho rady 'lékařské potřeboval. Byl důvěrným<br />
přítelem M. Mítisa, J. Polenty, P. Lupáče, P. Koldina, P. Codicilla, M. Trojana,
107<br />
J. Melantricha a jiných učených, jakož i dobrodincem chudých žáku, jež zdarma<br />
léčíval i podporoval. Ačkoliv utrakvista, byl od katolíku a jesuih\ nemá!lo vážen<br />
. a navštěvoval těchto častěji, říkaje, že vždy odtamtud přichází moudřejší. Když<br />
1582 v čechách velké přímoří bylo, zustal téměř jediný z lékaři'! v Praze. Vyléčil<br />
mnoho osob vzácných, muži'! učených a žáku chudých. Sám stal se ohětí<br />
svého lidumilného jednání, zemřev na mor, oplakáván od veškerého obyvatelstva<br />
pražského a zvláště od učitelů a žáků akademie Karlovy, jakož k tomu ukazuje:<br />
Carmina lugubria in obitum excelL Dr. Med. T. Hussinecii Vodnani vita functi<br />
20. Aug. 1582 scripta ab A!umnis Prag, academiae. H. nezústél.vil po sobě děl<br />
literárních. Nicméně souvěcí chválí ho co muže vysoce vzdělaného, nábožného,<br />
rozšafného, lidumilného, y umění lékařském zvl. v prakt. léčitelství velíce zběhlého<br />
a víibec na slovo braného.<br />
Procházka, Miscellaneen 1784, str. 120, Riegrův a Ottův Slov.<br />
Hiittel Vilém Dr., měst. školní a dětský lékař v Praze-lL, Pštrosova 1.<br />
* 16. června 1869 ve V. Mýtě. R. 1894 28. května povýšen na doktora. Externoval<br />
ve vše ob. nemocnici. R. 1897 byl sekundářem, od r. 1901 byl asistentem<br />
kliniky pro dětské nemoci. Od r. 1906 je m. škol. ,lékařem . .Jest ordinářem č. dětské<br />
nemocnice, při jejímž jubileu jmenován měšťanem pražským. V Č. č. 1. uveřejnil<br />
Případ vleklého zúžení střeva. XXXVI. (1897). Otrava bobulemi rulíku.<br />
Operativní léčení diphteritických stenos larYllgu v prvé.m dcsUiletí české détské<br />
kliniky. (1901.) Napsa'l Poměr školního lékaře k učitelům, rodičům a domácímu<br />
lékaři (1911) a Pražské pomocné školy, jich žactvo a potřeby s hlediska školního<br />
lékaře (1911).<br />
Hynek Krístían Dr., univ. docent v Praze ..Vinohrady, Mikovcova 1.<br />
... * 15. září 1879 v Mnichově v Bavorsku. Absolvovav akad. gymnasium a<br />
českou lékařskou fakultu v Praze, povýšen 20. června 1903 na doktora. Byl ext.<br />
lékařem ve vše ob. nemocnici a r. 1907 stal se asistentem na L české interní klinice,<br />
vykonav před tím větší studijní cestu do ciziny. R. 1912 habilitoval se jako docent<br />
vnitřn. lékařství. Zabývá se specialisticky studiem krve. Napsal m. j. Roentgenotherapie<br />
leukaemie (Čas. lék. 1905), Haemovoluminimetr co přístroj k makroskopické<br />
diagnostice krevního onemocnění (t. 1905), Tři případy chronického ikteru<br />
stumorem sleziny bez bilirubinurie (t. 1906); O leukanaemii jakožto syndromu a<br />
vztahu jejím k chorobám krve a krvetvorných orgánů (t. 1907), Ankylostomiasis<br />
v Čechách (1904], Pseudoesinofilie a produkce krystalů Charcot-Leydenových<br />
v ijiquoru cerebrospinálním při meningokokkově meningitidě (1907), Haemoreakce<br />
u tuberkulosy (1911), Ankylostomiasis v české pánvi uhelné (Sborník klinicky<br />
1904), Léčení leukaemie Rontgenovými Pllprsky (t. 1904], POKus roentgenotherapie<br />
anaemie perniciosní a příspěvek k objasnění této choroby rt. 1906), Úvod<br />
k vyšetřování krve (Revue v neurologii 1906). O koefficientech krevních a Diagnostika<br />
aseitů (Věstník IV. sjezdu čes. lékařů v Praze 1908), Dili cytolytische Therapie<br />
der perniziosen Anaemie (Neue Therapie 1906], 'Ober leukaemische Blutveranderungen<br />
(Klinisch-therapeutische Wochenschrift 1907), 'Ober die Vereinfachung<br />
der Arnethschen neutropMlen Blutbilder (Folia haematologica 19091, ZUl'<br />
Monozytenfrage (zvl. otisk z Fol. haematologica 1912), Adipositas cerebralis (1909).<br />
Ottův Slovník.<br />
Hynek RudoU Dr., primář nemocnice cukrovaru v Buenos Aires v Rua Paraguay<br />
1049 v Sev. Argentině.<br />
* 8./6. 1883 v Kunštátě, Mor. Byl pov. na dok. sub auspicis imperatoris<br />
9./2. 1909 na čes. univ. v Praze. R. 1911 usadil se jako 'lázeň. lékař v Grado. R. 1912<br />
stal se. primářem nem, největšího cukrovaru v sev. Argentině - prvním českým<br />
primářem v Jižní Americe vůbec. Onemocněl totiž na své studijní cestě v Argentině,<br />
takže nemoM zavčas vrátiti se do Grada. Uzdraviv se, procestoval celou<br />
Argentinu od antarktických krajů Ohňové země až po Chaco central a posléze<br />
na samém úpatí velehor Andských na rozhraní Argentiny a Bolivie vydobyl české<br />
vědě první domov nový v republice. Již r. 1906 přispíval do Časopisu Č. lékařťt.<br />
Roku 1912 uveřejni! tam dopis z Rio de Janeira, Moderní nemocnice Instituto<br />
Oswaldo Gruz. Byl hospitantem chirur. kliniky prof. Kukuly v Praze, dvor. rady<br />
prof. Lorenze, prof. Eschericha a prof. Schauty ve Vídni atd., na poliklinice v Brné<br />
a v Innsbrucku. Je odborným lékařem nemocí dětských a ženských, chirurgem<br />
a operatérem.<br />
I<br />
Chaloupecký Josef Dr., obvodní lékař ve Vacově u Volyně .<br />
.. * 6. ledna 1864 v Semi!ech. Odebral se dle tehdejšího zvyku "na handl"<br />
do Liherce, kde studoval realné gymnasium v 1. 1876-79. V té době vyučoval tam<br />
češtině tehdejší kaplan, nynější mělnický probošt P, J. Bernat, který ve studen-
108<br />
tech české národnosti budil lásku k české knize a k české vlasti, takže mnozí<br />
odebrali se pak, mezi nimi i Ch. do Jičína. Když si brali klausuli na odchodnou,<br />
tu tehdejší řiditel Wolf, otec později smutně proslulého čechožroutského poslance<br />
Karla Heřmana Wolfa, nevrle se na ně utrhl, že se jdou do Němec vyválet a pak<br />
táhnou do Čech. V Jičíně studoval do maturity r. 1884 za ředitelování Fr. Lepaře,<br />
známého slovníkáře, jehož syn Vladislav stal se sekčním chefem v minis!erstvu<br />
orby a Zdeněk vrch. finančním radou v Brně. Lékařství studoval v Praze, kde<br />
také promoval 15. března 1892. Téhož roku stal se obvodním a panským lékařem<br />
ve Vacově u Volyně, kde působí přes dvě desetiletí až do dnes. Jest hol'1ivě činným<br />
ve spolkovém životě lékařském. V době čilejší stavovské organisační činnosti<br />
pokusil se četnými úvodními i hodně čtenými drobnými články hájiti práva sodalní<br />
a hmotná lékařů. Zejména napsal do Lidových rozprav lékařských 1903 O fušerství<br />
a fušerech. Do Lékařských Rozhledu uložN tyto statě v ročníku IX.~ Mola<br />
puchýřovitá, Obtížný porod hydrocefalu, Zranění vulvy, Zrudnost v ročníku<br />
X.: Myelitis acuta haemorohagica seu apopletica, v ročníku XII.: Incise ztuhle<br />
branky a sledující forceps, v ročníku XIII.: Paběrky z prakse porodnické. Zvlášt~<br />
pak do stavovského orgánu Věstníku podal celou řadu úvodních článkli a na tři<br />
sta zajímavých zpráv, počínaje rokem 1899. Z 11vodníku zejména uvésti sluší: K sociální<br />
otázce vesnick}'ch ~ékařů obvodních (1399), O nás bez nás (1900), Několik<br />
slovo prohlídce masa (1901), Na obranu našich snah, Dojmy z naší manifestační<br />
schUze (1902), Glosy v domácích lékárnách, Blahoslavení chudí duchem (1903),<br />
Principiis obsta, sero medicina paratur. Duvěra a vděk k 'lékaři. K revisi zdravotního<br />
zákona z r. 1888 (1904). Z našich kalendářů (1905), Osnova o opravě a vybudování<br />
dělnického pojišťování. Poznámka k opravě zdravotního zákona. K re-<br />
·formě lékárnictví. Sjezd lékařských komor v Krakově (1906). K reformě lékárnické.<br />
K reformě dě~nického pojišfování (1907). Diskuse o novém zdravotním<br />
zákonu. Změny článků zdravotního zákona (1908). Diskuse o změně §§ 16. a 18.<br />
stavovského řádu. (1909) Nový zdravotní zákon pro Tyroly. Pensijní zákon pro<br />
Halič. Nový zdravotní zákon pro štyrsko. Pensijní zákony pro Dol. a Hor. Rakousy.<br />
Zdravotní zákon pro D. Rakousy. Zdravotní zákon pro Krajinu. Zdravotní<br />
zákon pro Halič Zdravotní zákon pro Vorarlberk. Zdravotní zákon pro Slezsko.<br />
Zdravotní zákon pro Dalmacii. Zdravotní zákon pro H. Rakousy. Zdravotní zákon<br />
pro Korutany (1911). Maif rozhodnutí správního soudu cenu (1912). Že vedle<br />
literární činnosti i v obci pobytu je neunavně činným v obecní samosprávě, netřeba<br />
připomínat. Roku 1912 dokonáno ustavení nové politické obce Vacov, jejímž<br />
zvolen prvním starostou. Je to jeho práce. Stará se o rozšířeni obce a zařízení<br />
telej!rafu ve Vacově . .fest předsedou zatímního výboru pro stavbu železnice<br />
z Katovic do Stach. Jest též činným v místních spoldch jako předseda. Je přispí·<br />
vajfdm členem mnoha dobročinných spolků. Ottův Slovník.<br />
Chalupecký Jindřich Dr., m. univ. prof. v Praze II.. Mvslíkova 27.<br />
* 20. října 1864 v Praze. Absolvovav akadem. l!ymnasium a českou lékařskou<br />
fakultu v Praze, promoval 15. července 1889, byl až do r. 1896 asistentem<br />
při oční klinice prof. Schoebla. R. 1901 habilitoval se oro lékařství oční a stal se<br />
nak ordinujícím lékařem při české univ. poliklinice, obdržel titul mim. profesora,<br />
Krom toho působí od r. 1899 jako přísežný ",nalec při rozhoňčím soudu úrazové<br />
poiíšfovny pro království české. Vvkonal též řadu vědeckých cest clo ciziny. Mimo<br />
velkou řadu odbornÝch,referátů a jiných c1robných črt naosal: Oční lékařství [1902,<br />
II. vvd. 19081. Iniekce podspojivkové (Sbírka přednášek a rozprav lék 1896) a<br />
pro širší kruhy Hudba barev fLid. rozpravy 1p1 f190R<br />
v Praze). Z časopiseckých prací sluší uvésti: Luxatio bulhi [tas. lék. 1891; též<br />
něm.), O zvláštnější formě luetické iridocyelitidy (1892 t.1. V71'icný druh cizího tělesa<br />
v čočce (t. 1895 též nem.), O operaci katarakty ft. 18971. () Dusobení paprsků<br />
Roentl!enových na oko i na kr,ži (1897. též něm.l. O antiseptice, asseptice<br />
a infekci v lékařství očním ft. 18(8), O oiisobení oaprsků Roenfvue v neurolo~íi 1904, též něm.); Z duševního života slepých<br />
(t. 1906). Vzácnější traumatické onemocnění rol,,)v!>v (Lék Rozhl. 1907), O SOl1-<br />
vi.1osti "laul
109<br />
Charvát Ferdinand Dr., primář chirurg. oddělení v Plzni.<br />
* 2. července 1865 v Bukoli u Velvar. Do obecné školy chodil v Hostini<br />
a v Praze. Gymnasium celY-ch osm let na c. k. akademickém gymnasiu v Praze.<br />
Maturoval 6. července 1886. Universitu první 3 léta na c. k. české medic. fakultě<br />
v Praze, kde též celé první rigorosum odbyl, ve IV. a V. ročníku mediciny studoval<br />
na c. k. Rudolfově universitě ve Vídni, kde též 15. července 1892 promoval. Již<br />
jako studující byl ve čtvrtém a pátém roce mediciny jako aspirant zaps
liD<br />
(1907), Co počíti s dětmi se zkřiveninami páteře (19U). Má při chystanou celou chirurgiivšeobecnou<br />
do tisku, kterou nevydává toliko následkem obtíží s tiskem a<br />
nakladateli. Do Č. č. I. napsal: O sdružení súžené předkožky s průtržemi (1895),<br />
Příspěvek ku technice gastroenteroanastomosy (1897), Therapie tuberkulosy kostí<br />
a kloubů dle Biera (1897), O změnách pevnosti anastomosy střevní v různých dobách<br />
hojení (1898), O léčení infikovaných ran a septických processů kyselinou<br />
karbolovou (1902), O noze stočené na stranu vnitřní (Pes adduetus) (1903), () operativním<br />
Iléčení nohy ploské podle Miillera a novém způsobu připevnění šlachy<br />
v kostech (1903), Nedostatek českých ústavů mediko-mechanických (1907), O moderním<br />
léčení skoliosy t. zv. ,habituelní (1908), O léčení kontraktur a ankylos<br />
(1908), O léčení horkým vzduchem (1908), O léčení chirurgické tuberkulosy, Příspěvek<br />
k dějinám skoliosy (1910), O elektrickém prohřívání, Léčení raka i nádorů<br />
kožních mesothoriem, O užívání pásů průtržních (1912). Jako student byl starostou<br />
"Krakonoše", spolku studentův pro severovýchodní Čechy, tehdy snad největšího<br />
českého stud. spolku vůbec, a pro svoji činnost pdlitickou nebyl přijat ani za hospitanta<br />
externistu ve vše ob. nemocnici pražské, proto musel za hranice. Ve Vratislavi<br />
byl pět let předsedou "českého kroužku", v Krakově již deset let předsedou<br />
"České Besedy". Jinak je členem mnoha učených společností, na př.: zahraničním<br />
"Spolku čes. lékařův", spoluvydavatelem lékařský.::h Časopisú na př. "Archiv HiI'<br />
Mechanotherapie und Unfa1llheilkunde". - Kukula, Rozvoj chir., Ottúv Slov.<br />
Chlup Ol. Dr. Nápsal. Mravní nemoci dětské.<br />
Chmelař Benj. Dr., majitel sanatoria v Křinci.<br />
* 22. srpna 1877 v Křinci. Navštěvoval gymnasium v Praze (Truhlářská ul.)<br />
čes'kou universitu Pražskou a byl promován 2. července 1903. V r. 1904 stal se sek.<br />
lékařem, měst. veř. nemocnice v Plzni a sklonkem r. 1905 usadil se v Č. Budějovicích.<br />
Po té proďlel u prof. Maragliana v Janově, načež přesídlil do Křince, kdež<br />
vystavěl sanatorium pro léčení plicních nemocí (zvl. tuberkulosy), jež bylo otevřeno<br />
1. července 1908. V r. 1912 přednášel o léčení tuberkulosy dle Maragliana na<br />
VIL mezin. kongresu protituberkulosním v Římě. Vydal tylo publikace: Beilra,:!<br />
ZUl' Aetiologie der leukiimischen Krankheit (Wien. med. Woch. 1903), Vliv chininu<br />
na činnost srdeční (Č. Č. I. 1906), Epileptický záchvat za chloroformové<br />
narkosy (Lék. rozhl. 1906), Racionelní léčení difterických onemocnění hrtanu<br />
(Lék. rozh'!. 1907), Arthritis deformans juveoilis coxae (Č. č. -1. 190í), Zdravotní<br />
stav nově zapsaných školních dětí (Č. pro veř. zdrav. 1907), Tři případy<br />
z prakse (Č. I. č. 1907), Léčení tuberkulosy hrtanu (Lék. rozhl. 1907), Nervové<br />
jevy z chronické nikotinové intoxikace (Rev. v neurol. 1907), Chirurgie v praxi<br />
venkovské (Č. I. č. 1908), Specifická therapie tuberkulosy dle meth. Maragli'\-<br />
npvy (Lék. rozhl. 1908), II trattamento specifico della tubercolosi (Gazz. d. osp.<br />
et d. chiI'. 1908), Díe spez. Therapie del' Tuberkulose (Deutsche Aerzte-Zeitung<br />
1908), Therapie plicní tuberkulosy (Lék. rozhl. 1909). Vedle toho vydal<br />
popu!lární spisek "Léčení tuberkulosy plíc". - V mládí svém uveřejnil ve<br />
"Šv. Dudáku" několik satyrických básní a črt pod pseudonymem Le Grace,<br />
kromě jiných belletristických příspěvků v rúzných časopisech.<br />
Chmelař Bohumil Dr., obv. lékař v Křinci.<br />
R. 1874 povýšen na doktora. Do Čas. 'lék. napsal r. 1887 Sněť obmezena<br />
sehnaným roztokem ferrum sesquichlor.<br />
Chmelař Rud. Dr., obvodní, panský a pokl. lékař v Brozanech u Roudnice.<br />
* 21 dubna 1865 v Uhách. R. 1892 24. května povýšen na doktora. R. 1893<br />
usadil se v Brozanech. Do Č. č. 1. 1899 napsal: Některé poznámky k epidemii<br />
skvrnitého tY,fu.<br />
Chobola Emil Dr., odb. lékař nemocí vnitř., žal. a střev. v Brně.<br />
Do Č. č. d. napsal: Přihojení úplně odříznutého boltce ušního (1906) a Pentosurie<br />
(1907).<br />
Chocenský či z Chocně Jan, příjmím Berka, lat. Choczna, Chocensis, Chocenius,<br />
Choticenus psáváný, rektor univ. v Praze.<br />
* v Chocní, t 19. ledna 1545 i pohřben v kostele týnském, do jehož osady<br />
náležel. Studoval v Praze, kdež se r. 1<strong>51</strong>6 stal bakalářem a 1522 mistrem svob.<br />
umění. Mezi těmito léty vzdělával se v lékařství, pod vedením M. J. Černého,<br />
jejž mistrem svým nazývá. Hned po dosažení mistrovství ja1 se na fil. fakultě<br />
púsobiti, kdež 1526/7 vyvolen byl děkanem. Za děkanství jeho stalo se, že probošt<br />
kolleje Karlovy Mr. Vác. Medek Písecký (17. ledna 1527) od rady městské<br />
pod Paškem vládnoucí pro podezření pikhartství, vlastně však že se k luterstvu<br />
klonil, byl v kázeň vzat a až do 8. října t. r. ve vazbě držán. Na podzim 1525<br />
připadla na Mr. Jana povinnost, aby nového rektora Mr. Matěje Coramba, ve<br />
veřejném sezení pozdravil a uvítal. V době 1527-33 zastával po Mr. Medkovi,<br />
_
111<br />
proboštství v kol1eji Karlově a v týchž asi letech byl přísedícím konsistoře podobojí.<br />
V rocích 1533/4 a 1534/5 co rektor universitu spravoval. Od 1537 shledáváme<br />
jej proboštem kolleje kro Václavovy. Téhož roku nákladem svým v Norim·<br />
berce vytisknouti dal Bohuslava Bilejovského kroniku českou. Později sám zařídil<br />
tiskárnu, kterou odkázal akademii pražské. L. 1539 dal universitě výhost. Stal<br />
se měšťanem staroměstským, kdež obci rovně platné služby co radní konal, jako<br />
i působení jeho lékařské obecného d'Jcházelo uznání, zvláště za tehdejších morových<br />
nemoci. Souvěcí chválí jeho výmluvnost a ve věcech politických zběhlost.<br />
Co do přesvědčení byl starověrný utrakvista, k čemuž ukazuje nejen přísedníctví<br />
jeho v konsistoři, alebrž hlavně přátelství s kn. Pavlem Bydžovským, kterýž<br />
mu 1538 dedikovalI knížku svou o zjevení Páně. Za starších let peníze pod<br />
úrok půjčoval, z čehož mu nejedna mrzutost vzešla. Téhož pťívodu byly i nesnáze,<br />
které měl s kn. Janem štěhulí 1536. Mra. Jana knihy lékařské, jichž I. díl<br />
jedná o lékařstvích proti všem nemocem, II. o vodách, III. o mastech a bylinách.<br />
Rkp. od 1525. Dobrovský za skladatele má buď Mr. J. Černého neb Jana<br />
z Blovic (t 1502). Černého spis to jisté není. Co do Blovského, vadí rok jeho<br />
úmrtní. Nejpodobněji jej připsati sluší Mr. J. z Chocně, an na něm bezpochyby<br />
pracoval, když se připravoval k lékařství. 2. Knížky o morních příčinách, znameních<br />
a nemocech, i lékařství, složené a vůbec k tomuto času vytištěné, také<br />
i bohatým a chudým ku potřebě vydané. V Praze 1531. Dedikoval Vojtěchovi<br />
z Pernšteina. Jireček, Rukověť, Ottův SIOVllík.<br />
Chodounský Karel Dr., profesor české university v Praze.<br />
* 18. května 1843 v Studence na Boleslavsku. Studoval na gymnasiu akad.<br />
v Praze v I. 1854-62 a věnoval se lékařství na pražské universitě. R. 1867 vykonal<br />
vědeckou cestu, navštívil universitu ve Vídni, Heidelberku, štrasburku<br />
a v Paříži, r. 1870 i v Bordeaux a v Montpellieru. R. 1868 ll. července promoval<br />
za doktora lékařství a chirurgie a sial se assistentem prof. Strenga. R. 1869--70<br />
působil jako osobní lékař kn. Sanguszka na Rivieře, od r. 1870-76 jako osobní<br />
lékař hr. Aichelburkové v Poličanech, pak jako městský lékař ve Voticích,<br />
od r. 1877 pak jako praktický lékař na Smíchově. R. 1884 dosáhl docentury<br />
balneotheraple na české universitě a r. 1888 rozšířil habilitaci též pro farmakologii.<br />
R. 1895 dne 5. května stal se mimoř. profesorem farmakologie. Nejv. rozhodnutím<br />
ze dne 15. března r. 1902 jmenován byl řádným profesorem farmakologie a farmakognosie<br />
při české fakultě lékařské, jejímž děkanem zvolen v studijním roce<br />
1908/9. Ch. nálleží k mužům, o nichž každý mluví jen se sympathií. Literární a vědecká<br />
činnost jeho jest rozsáhlá a budí úctu. Vydal dlouhou řadu pozoruhodných<br />
védeckých prací balneologických, po většině experimentálních. První jeho práce<br />
byla studie srovnávací ,,0 kusadlech brouků" (Ziva 1864) jako výsledek činnosti<br />
při zcolol!. sbírkách musejních. Z oboru lékařství vnitřního uveřejnil četné práce<br />
kasuistické i studie, ze kterých uvádíme: Léčení tuberku!losy (1881). Do odborné<br />
pathologie a therapie Eiseltovy napsal stati: Infekční theorie, Sešlost nedostatkem<br />
a Sešlost stářím. Z farmakologie a toxikologie buďtež uvedeny: Jed klobá·<br />
sový (Sborník lék. 1888). Účinek nitrilů (Sborník lék. 1888), Některé základní<br />
r)'sy farmakologie theoretické (str. 152, Nákl. vlast. v Praze), Alkaloidy a glykosidy<br />
(Thomayerova sbírka přednášek z oboru lék.), Působení zinku v chloral<br />
(Chem. Listy 1887), Rozklad kyseliny chinové (t. 1887), Rozpustnost sirníku a kysličníku<br />
ars. (t. 1889), Dusíkaté deriváty gly.lws, s p'ro£. Raýmanem (král. spol.<br />
nauk. 1889), Kyselina chinová (král. spol. nauk 1890), Účin prášku zinkovéhu<br />
v cMorál (Chem. L. 1890), Stav a směr prací z oboru farmak. r. 1891 (Věst. akad.<br />
1891 a 1892), Pokroky farmakologie (Věstník č. akad.), Fenolový hydoxyl (1890),<br />
Jedy mikrobů (Věst. akad. 1893), Působení fermentů pankreatických v cukry,<br />
s dr. šulcem (Král. spol. nauk), Účin š[á vy mikterově v maz škrobový (Král.<br />
spol. nauk 1892), Program toxikologie (Thomayerova Sbírka předn. 1896). Z balneologie<br />
a klima,totherapie napsal mimo četné zprávy o klimatických místech a<br />
lázních tuto čelnější studii Slovo o balneo· a klimatotherapii (Sbírka předn. 1890),<br />
Z dalších jeho prací Qiterárních mimo úvahy a články v Čas. č. lék., klinickém<br />
Sborníku, nutno uvésti: Farmakologie (str. 465 Praha, Bursík a Kohout 1905), jež<br />
je prvou učebnicí tohoto druhu v jazyce českém, Nastuzení (Sbor. lék. 1900),<br />
Nastuzení i choroby z nastuzení (v Praze 1906, nákL Č. akad., str. 200), rozbírající<br />
kriticky neudržitelnost mínění o nastuzení jako příčině nemocí, Erkaltung u.<br />
Erkaltungskrankheiten (Vídeň 1907, str. 191), O příčinách chorob vnitřních (Li<br />
dové rozpra vy lékařské 1901), Sport (t. 1901), Fysiologický účin alkaloidť'i kurare<br />
(s dr. Babákem, Rozpravy č. akad. 1902), Poměr fysiologického účinku k chemické<br />
konstituci některých derivátů benzolových (Rozpr. akad. 1891), Reformbestre ..<br />
bungen in der Therapie (Wiener klín. Rundschau 1906). Glossa k článku p. Dr.<br />
Zahradnického a p. Dr. Rožánka (1904J, K otázce nastuzení (1905], Eulatin aneb<br />
šikovný nápad (1910), Příspěvek k hodnocení léčiv (Lék. Rozhl. 1911), Erkaltung
112<br />
als Krankenheitsursache (Vídeň a Lipsko 1911, str. 207), Dietétika věku kmelského<br />
(Lék. rozhL 1912), Klimatische Einfliisse im Lichte der Statistik (Wien. klín.<br />
Woch. 1909), Ueber Verkuhiung (BL f. klin. Hyurothcr. 1900). Vedle toho napsal<br />
mnoho úvah, kritik, přehledu literárních, širší zprávy o českých a polských sjezdech<br />
'lékařských. Přeložil životopis Jana Ev. Purkyně ou Hedenhaina. Dále vydal<br />
s prof. Thomayerem populární Slovník zdravotní (v Praze u Otty, 2. vyd.).<br />
Psal četné stati do Živy (Raýmanovy a M.arešovy). Nové směry v léčeni chorob<br />
infekčních (I.), Staré a nové léčení (11.),Příčiny a podmínky chorob infekčních (III.),<br />
Horečka (1911). Ch. byl též spolupracovníkem Ottova Slovniku Naučného. Dále<br />
podal do Pražské llidové revue 1913 pojednáni o trávení, do Ženského světa 1913<br />
Význam cviku tělesných, do Zvonu V. a cílech a významu české práce vědecké<br />
vedle úvah a článku v kulturní příloze Národních Listů, Zvonu, Lumíru, Zdraví<br />
Lidu, Světe zoru, Osvěty a j. Články cestopisné a turistické vzpomínky uveřejňoval<br />
v Časopise turistů, Alpském' věstníku, Lumíru, Zlaté Praze a j. Črty turistické "Na<br />
horách" vydal na Smíchově tiskem Neuberta. Ch. je horlívým alpinistou a místopředsedou<br />
"Svatoboru". Od r. 1878-89 byl redaktorem Čas. lékařů a za nedostatku<br />
spolupracovníků vyplňoval přemnohé číslo sám svými pracemi, přehledy a úvahami.<br />
Obětavým redigováním spolkového časopisu pre kázal 1ékařstvu služby neskonalé.<br />
Ch. napsal do Čas. lék. tyto statě: a míslech klimatických (1869), Hluchota<br />
vyléčena elektřinou (1870), Horečka omladnic, Vyhnisání brzlíku, Krup<br />
hltanu, Albuminuric (1871), Haematoma vuilvae (1872), Poranění břicha s výhřezem<br />
přepony, K elektrotherapíí (1877), Neštovice pravé, v době usýchání nová<br />
errupce osutiny; smrt (1879j, Ke dnúm svatodušním 1880 (úvaha literární) 1880,<br />
Zhojitelnost a léčení tuberkulosy plicní (Zpracování přednášek Jaccoudových).<br />
Léčení thermá!ní a klinické vzhledem k luberkulose, Tuberkulosa (1881), Vasomotorická<br />
neurosa vaastní klimakteriu (1882), a therapii tuberkulosy, Horské<br />
ponebí (1883), Horské ponebí při tuberkulose vleklé za doby zimní, a salicylanu<br />
sodnatém, Prof. Viktor Felix Szoka'lski Klimatotherapie tuberkulosy<br />
plicní (1884), Příspěvky k balneotherapíí (1885), Literární činnost učitelských sil<br />
c. k. české fakullty lékařské od října 1883 do října 1886 (1886) Čas. č. lékařův<br />
od r. 1862 do r. 1886. Literární přehled (1887). Řeč při jubilejní schůzi na počest<br />
2<strong>51</strong>etého trvání Spolku č. lékařuv. Klimatotherapie chronické tuberkulosy plicní.<br />
Odpověď dr. Brehmerovi v Géirbersdorfu _(1887). Česká akademie věd. V. Sjezd<br />
lékařů a přírodozpytců polských ve Lvově (1888). Otrava kafrem (1889). Účinek<br />
fenolového hydroxylu (1890). Antipyrésa (1891). Do feuíIletonu uložil tamže Listy<br />
z výstavy světové v Paříži (1867). Listy z Paříže (1869). Vzpomínka na dr. Fr.<br />
Novotného (1879). Vojcíech Oczko (1882). Metafysika (ukázka ze spisu prof. Szokalského).<br />
Sborník lékařský 1. sešit (1885). Cestou lázněmi, Chýžice, Soden, Wiesbaden.<br />
Emže. Cáchy. Vichy. The royal nationaf Hospital for Consumption na<br />
ostrově Wightu (1886), Ukázka ze spisu S. A. D. Tissot von der Gesundheit der<br />
Gelehrten. Význam produktů pathogenních mikrobu (1886). Lázně Mšené u Bu·<br />
dyně (1904). Prof. dr. Boh. šl. Jiruš (1901). K ref,>rmním snahám v medikomentosní<br />
therapíí (1905), Nastuzení (1907), Klimatické účinky ve světle statistiky (1909),<br />
Odpověď ku kritice p. dra. K. Zikmunda (1909), Poznámky ku článku: Vliv<br />
povětrnosti na úmrtnost lidskeu (1911), K padesátiletí "Časopisu lékařů českých"<br />
(1911).- Ch. je mim. čleaem české akademie a 'lékařských spolků slovan·<br />
ských, jsa předním pěstitelem styků českoslovanských, jmenovitě česko-polských.<br />
Je dopisujícím členem Towarz. przyjacíel nauk v Poznani, balneologického<br />
spolku v Oděse, Tovarz. lekarskiego ve Varšavě a čestným členem Sboru liečnika<br />
v Záhřebu, Spolku čes. mediků v Praze, a Spolku lékařů v Benešově, čestným občanem<br />
Jezerska v Korutanech a čestným členem Slov. pIan. društva v Lublani. Mimo to jest<br />
organisátorem ve spolkovém životě lékařů českých. Osvědčil se hlavně o sjezdech<br />
českých i po(lských přírodozpytcův a lékařů. Za své zásluhy vyznamenán ryl.<br />
J.řížem řádu císaře Fr. Josefa. Ottův Slovník, Národní Album.<br />
Chodounský Rud. Dr., prakt. lékař v Č. Budějovicích.<br />
* 3. list. 1883 v Selčanech. Promoval 16. června 1908. Byl do 15. března<br />
r. 1912 sekundářem zem. nemocnice v Olomúci. Od 1. dubna do 1. června 1912<br />
byl externistou všeob. nemocnice v Praze, od 1. června 1912 vykonává praxi v Bu·<br />
dějovicích a je asistentem v sanatoriu Dr. Růžičky..Test asistenčním lékařem<br />
v záloze u 8. hulán. pluku. Do Č. č. l. napsal 1911 Příspěvek ku studiu primarních<br />
kankroidů uteru. '<br />
Chocholka Eman. Dr., lékař choo-ob ledv., měchýř. a pohlav. v Praze II.<br />
* 24. list. 1879 ve Volyni. Promoval v Praze 1. července 1903. Byl sekundářem<br />
českého ·dermat. oddělení všeob. nemocnke v Praze. Napsali Therapie<br />
zbytnosti prostaty. V Čas. č. l. uveřejnil Pokusy o novou therapii cystitidy. Případ<br />
prostatitidy s obrovským nádorem zhojený Roentgenem (1908). .Je dopisujícím<br />
členem A&sociat. fran~aise ďUrolollie a D. Gesell. fiir Urolollie.
113<br />
Chojnowski Bronislav Dr., asistent lékařské kliniky v Kyjevě.<br />
R. 1864 do Cas. lékařů napsal článek Čtení, která měl Claude Bernard<br />
o účinnosti opia.<br />
Cnolinský Otakar Dr., prakt. lékař na Vin'Jhradech. Slovenská 19.<br />
'" v JIlemnicí. Povýsen byl v Praze na doktora lékařství. Hyl též lékařem<br />
v sanatoriu Ur. Simsy. Napsal: LJ eber die e'lektrischen l
114<br />
tola pro ženy. Klimokterium. Konečně účastnil se obou sjezdů čes. přírodozpytet't<br />
tl Uékařů přednáškami. Ch. byl delší dobu místopředsedou Spolku čes. lék. a předsedou<br />
sdružení prakt. lékařú. R. 1912 jmenován soudním znalcem.<br />
Chvostek Fr. Dr., c. k. vrchní štábní lékař ve Vídni.<br />
* 1834. v Místku z nemajetné rodiny řemeslnické, i' 16. listopadu 1884 ve<br />
Vídni. Byl odchovancem vídeňského vojenského Josefina za těch dob, když tam<br />
byl slovutný Duchek, Pitha, Ludwig, Spath a Stellwag vědám lékařským vyučovali.<br />
Byv r. 1861 povýšen na doktora, po boku svých učiteló. sta!l se na Josefinu docentem<br />
pro vnitřní nemoci, pak asistentem a později mimoř. profesorem jako nástupce<br />
Duchkův, když tento povolán na universita vídeňskou. Když pak na počátku<br />
let 70. ministr kultu zruši'l Josefínum, Ch. přeložen do posádkové nemocnice<br />
v Alservorstadt, kde po řadu let v oddělení vnitřních nemocí velmi blahodárně<br />
působil a vedle toho vykonáva'l obšírnou soukr.Jmou praxi, v níž se dodělával<br />
výsledků nejskvělejších. Náležel k nejpřednějším diagnostikům své doby. Nejvýše<br />
však proslul v diagnostickém seznání dvou nemocí, choroby žaludeční, řečené<br />
gastritis submucosa phlegmonosa, a řídké jiné nemocí, totiž zešedivělosti míchy<br />
v páteři, nazvané poliomyelitis anterior acuta, čímž jeho jméno navždy zůstane<br />
zaznamenáno v dějinách lékařství. Též jako lékařský spisovatel byl velmi činným.<br />
Napsal dílem česky v Č. č. 1., dílem německy v Medicinische Presse, v Monatschríft<br />
a j. 136 lékařských statí. Pro své zásluhy byl 14 dní před smrtí mimo řadu<br />
povýšen na vrch. štábního iékaře, což jej churavého náramně potěšilo. Ch. byl<br />
i upřímným vojákem a miláčkem dt'tstojnictva. Velkolepý pn1vod pohřební byl<br />
tohe nejvýmluvnějším svědkem. Doprovodílíť jej na poslední cestu ohromný počet<br />
generálů, dustojníku, všech vojenských lékařu a veliký počet lékařů civilních.<br />
Náležel k čechUm ve Vídni nejuvědomělejším, nezapíraje nikdy a nikde svou národnost.<br />
Byl jedním z nejinte1lígentnějších našineckých lékařú. Krátce před jeho<br />
onemocněním jednáno v ministerstvě války o znovuzřízení .Josefina, jelikož po<br />
jeho zrušení vojenských lékařŮ stále se nedostává. A tu Ch. měl pře.zíti profesuru<br />
pro vnitřní nemoci a kliniku. Bohužel se toho n",dočkal. Ch. napsal do Čas.<br />
lék. tyto práce: Z kliniky lékařské prof. dr. V. Duchka. Tuberkulosa v jícnu (1866),<br />
Thrombosa venae portarum s hnisovítým rozklad
115<br />
školní rok 1889/90 ztrávil jako operační chovanec na chirurg. klinice Gussenbauerově<br />
v Praze. 1. října 1890 otevřel v Plzni chirurgické sanatorium. R. 1904 vystavěl<br />
na parcele č. 1188 v Skretově ul. v Plzni ústav nový, monumentální, všem<br />
moderním požadavkům vyhovující .. Vrátiv se po 6tileté praxi znova k universitnímu<br />
studiu, měl příležitost sledovati od počátku vývin asepse. Výsledkem svých<br />
dvou'letých studií opatření aseptických byl dojem, že opatření ta k bezpečnému docílení<br />
bezvýminečného nekomplikovaného hojení všech ran po aseptických operacích<br />
nestačí. Zkušenosti ve vlastním ústavě dojem ten potvrdily. I přišel během<br />
času k názoru, že jisté asepse ran po celé zhojení docíliti lze jen rozdělením chirurgie<br />
v praxi na aseptickou a septickou se zvláštními ústavy, chirurgy, lékaři,<br />
personá'lem, správou atd. Zásadu tu vyslovil ve všech dole uvedených publikacích<br />
a zásadu tu provádí od ledna 1898 prakticky ve vlastním ústavě, vyloučiv tím<br />
dnes všecky zjevně septické případy od přijetí do ústavu. A i v praxi řídí se od<br />
toho dne dle zásad úplné abstinence od septické chirurgie. Ovocem toho opatření<br />
jest, že nepřihodil se od 1. ledna 1898 v ústavě jeho ni jediný případ infekce po<br />
aseptických operacích. SeznlJ.m jeho prací: 41 lapan'tomie (Čas. lék. česko 1901).<br />
Radikální operace zevní kýly tříselní se zvláštním zřetelem k metodě Kochrově<br />
(Časop. Č. 1. r. 1902). Tři případy radikální operace rakoviny hrtanu. (Časop. č.<br />
lék. 1899). Strictura vaginae als absolutes Geburtshindernis (Wien, medicin. Wochenschrift<br />
1902, Nr. 48, 49). Galvanokaustická diaeresa dle Bottiniho jako prostředek<br />
ku radikálnímu léčení ischurie při zbytnění předstojnice. (Práce ze sanatoria<br />
Dr. Jakrrina 1902). Zlatý drát - chirurgickou nití. (Časop. lék. č. 1908).<br />
Ku radikální herniotomii (Práce ze sanatoria Dr. Jaklina v Plzni 1911), Přtpad<br />
jízvové atresiae vaginae absolutní překážk0u porodu (Čas. č. 1. 1898). Zpráva ó 48<br />
případl?ch radikální herniotomle v r. 1903 (Č. č. 1. 1904).<br />
Jan mistr zůstavil od r. 1525 knížky lékařské 273 listů ve 4, jež se nalézají<br />
v knih. Strahovské. Neznámo, je-li on týž mistr Jan lékař, který r. 1494 složil Psaní<br />
o tom, že není potřebí opětovati křtu bratrům při lidech prvé od kněží Římských<br />
pokřtěných. (Riegrův Slovník.)<br />
Janatka Fr. S. Dr., odborný lékař v Praze-II., Vodičkova 15.<br />
* 17. října 1866 ve Voštovicích u Sobotky. Absclvovav gymnasium, vě·<br />
noval se studiu lékařství na české universitě v Praze. kde 27. května r. 1893 povýšen<br />
na doktora. Usadil se v Praze jako odborný lékař nemocí ušních, nosních,<br />
krčních a vad řeči, Je členem představenstva české sekce qékařské komory.<br />
V 1. 1906-9 zasedal ve sboru obecních starších za Staré Město. Do Čas. lékařit<br />
napsal: Rhinopharyngolith (1896) a Išl jako lázeňské město pro nemoci dýchadel<br />
(1904). Almanach m. P\-ahy.<br />
Janda Jan Dr., prakt. Jékař y Praze.<br />
* 1842 ve Vlásenicích u Mikulova na Moravě, t 21. srpna 1890 v Praze.<br />
Gymnasium absolvoval v Olomúci, v Praze r. 1869 povýšen na doktora lékařství.<br />
Byl asistentem prof. Strenga a' Webra v král. porcdnici několik let. J. vynikal<br />
jako lékař a spisovatel odborný, ale úctu a vdéčnou paměť celého národa získal<br />
nadšenou, neobmezeně obětavou činností, kterou pečovalo duševní zvelebení ./'.10-<br />
ravy, probuzení národního ducha v moravském lidu, o dorost intelligence pokročilé<br />
vzděláním i samostatným, rozhodným duchem národním v moravském studentstvu<br />
a o pevnou spojitost českého života v Čechách a na Moravě, solidaritu<br />
vzájemnou a sklon Moravanů k středisku Pražskému. O myšlénky ty zjed~al Jli<br />
nepomíjejících záSlluh jmenovitě ve spolcích Mor. Besedě, v Radhošti, a v U. M.<br />
Š., jejíž byl místopředsedou, ještě více však provedl sc.ukromými osobními styky<br />
s moravským studentstvem pražským, které ho nazývalo otcem. Chápalo zajisté,<br />
že nad oběti, s nimiž četné mladíky podporoval hmc'tně a s nimiž čas odpočinku<br />
věnoval záležitostem jejich spolkovým, jest jim neocenitelna odhodlanost, s jakou<br />
jim proklestilI cestu k pramenům českého vzdělání v Praze, jsa jedním<br />
z hlavních zak!ladatelů Radhoště, který první začal proud moravského studentstva<br />
obraceti od Vídně do Prahy, s výsledky patrnými ve veřejném životě moravském.<br />
J. stižen r. 1888 nezhojitelnou paralysou mozkovou. Smrt učinila konec<br />
nenadějnému živoření těla. J. staral se též o zakoupeni rodného domku· Palackého<br />
v Hodslavicích. J. uložil dvě práce z porodnictví do Odborové pathulogie:<br />
Poranění pochvy. Záněty, sněť a vřed pochvy. Populární lékařství obohatil spi.<br />
sem, jejž i odborníci výborným ZOVOl!: "Mladá matka". Byl spolupracovníkem<br />
Riegrova Slovníku. Janda podal do Čas. lék. tyto články: Praktické zápisky<br />
(1863). Zpráva z druhé kliniky porodnické prof. Strenga (1870). Lékařská zpráva<br />
z porodnické kliniky prof. Jos. Webra z Ebenhofu (1871). Někoilik zajímavějších<br />
případů porodnických a úvahy o nich (1871). Zajímavé případy porodnické a<br />
úvahy o nich (1873). Úvaha o léčení při nasedlém k'Jláči (1876). Poloha řitní,vy.<br />
bavení řiti hákem (1878). Některé poznámky ke článku o lékařské fakultě~o.<br />
skeveU (1870). Nár. Album. Ollvěta 1891, Ottův Slovnik.
116<br />
Janeěek Ant. Dr., sekundář v ústavě pro chorcmyslné v Dobřanech.<br />
Napsal Některá pozorování při tabes dorsa:lis (1911).<br />
Janele Jos. Dr., m. škol. lékař v Praze.<br />
* 9. května 1871 ve V. Mýtě. Prom.wal 21. června 1895 v Praze. Byl externistou<br />
ve všeob. nemocnice. Byl i literárně činným.<br />
Janke Zikmund (pseud. Dvorský) Dr., odborný lékař v Praze.<br />
* 24. února 1865 ve Dvoře Král. n. L. Vystudovav lékařství v Praze, promoval<br />
18. dubna 1893. Působili jako praktický lékař v Ostředku a Trhové Kamenici,<br />
načež r.· 1899 usadil se v Praze jako odborný lékař pro nemoci nosní, oční,<br />
krční a pro vady řeči. V létě působí jako lázeňský lékař v Luhačovicích. Literární<br />
produkce jeho je velmi obsáhlá. Byl spolupracovníkem časopisu lékařů, kam uložil<br />
články: Slovo k adenoidním vegetacím (1907), Vleklé katarhy hltanové i hrtanové<br />
a [ázeňská léčba v Luhačovicích (1909). O luhačovické léčbě inhalační<br />
(1912). Napsal zvláště: Vady řeči a jak se jich chrániti (Praha 1900), Čítanka. pro<br />
koktavé (t. 1900), Praktická cvičebnice a čítanka pro koktavé (t. 1906), O vzniku,<br />
průběhu a léčení koktavosti (H. Kutná 1900), O krvácení z nosu (Karlin 1904),<br />
O rýmě, chrapotu a kašli (t. 1907), Léčivá moc vod Luhačovických (t. 1908). Krom<br />
toho napsal řadu prací belletristických a divadelních kusů: Plovoucí oblaka,<br />
básně (Praha 1890), Z jiného světa, drama o 1 jedno (t. 1896), Dvě děti, veselo··<br />
hra o 1 jedno (Karlin 1899), Tři psaní Nerudova s ncbe, idylka veršem (Chrudim<br />
1899), Morová rána v Praze 1900, fraška se zpěvy o 4 jedno (Praha 1902), Volná<br />
křídla (t.) a j. Je též velmi čilý v životě spolkJvém, jmenovitě v jednotách divadelních,<br />
pěveckých a spolcích lékařských, jsa zvláště starostou sdružení českých<br />
praktických a odborných lékařů v Praze. V působení svém jakožto lázeňský<br />
lékař v Luhačovicích založil r. 1909 a rediguje "Luhačovické Listy Lázeňské",<br />
v nichž hledí ku všemožným potřebám Luhačovic a kde uložil celou řadu prací<br />
lázeňsko-hygienických a podob. Otázky z oboru socialně-Iékařského ventiloval<br />
také v četných článcích ve Věstníku Časopisu Č. lék., Zájmech lék. a Rozhledech<br />
lék., jakož i v četných 'listech denních Nár. L., Radikálních Listech, jakož i časopisech<br />
periodických. Je hudebním kritikem a redigoval Věstník hudební.<br />
Ottův Slovník.<br />
Janošík Jan Dr., univ. profesor v Prau.<br />
* 26.. června 1856 ve Vrbatkách na Moravě. Absdvoval gymnasium v 01,)-<br />
mUCl, vystudoval lékařství v Praze, kde stal se 21. prosince 1882 doktorem. .Již<br />
za studií přilnul k histologii a embryologii, které se zvláštní píli studoval. Po dosažení<br />
doktorátu stal se asistentem prof. Steffala. Vykonav r. 1883 vědeckou<br />
cestu do Strassburku, habilitoval se r. 1884 na české fakultě lékařské za docenta<br />
těchto předmětů a jmenován r. 1885 mimoř. a r. 1893 řádným profesorem téhož<br />
oboru. R. 1894 po professorovi Stefalovi převzal profesuru normální anatomie.<br />
Jes~' přednostou C. k. anatomického lístavu. V 1. 1898 a 1905 byl děkanem<br />
české fakulty 'lékařské a r. 1910 zvolen za rektora magnifica. Zároveň je ředitelem<br />
c. k. českého tělocvičného kursu a přednostou c. k. české zkušební komise pro<br />
učitele tělocviku na středních školách. R. 1890 zvolen mimořádným a v r. 1902<br />
řádným členem české akademie a od r. 1904 je sekretářem její II. třídy. R. 1907<br />
vyznamenán řádem žel. koruny III. tř. Vědecké své práce jednak česky, jednak<br />
něm. a franc. z anatomie, embryologie a histologie uveřejnii v Čas. lékařů, ve<br />
Sborníku lékařském, ve Zprávách král. Č. společnosti nauk, v publikacích č. akademie,<br />
ve vídeňské akademii, v Archiv fur mikroskc'pische Anatomie a i. Pojednávají<br />
o člověčím vajíčku, o tvoření se kosti, o vývoji ještěrek a j. Napsal:<br />
O tvoření se a významu blan zárodečních (Čas. lék. 1883), Poznámky o vývoji<br />
ledvinek (t. 1883, něm. v Archiv f. mikrosk)p. Anatunie 1, System urogenitální<br />
(t. 1884, též něm. ve zprávách víd. akademie), Dvě mladá člověčí vajíčka (Sborník<br />
lék. 1885, něm. v Arch. f. mikrosk. Anatomic), Tvoření a atrofie follikulii ve<br />
vajíčku (t. 1888), O tvoření se kosti (t. 1889), Cévy krevní a nervy horní končetiny<br />
u člověka a některých zvířat (t. 1891), Partielle Furchung bei den Knochenfischen<br />
(Arch. f. mikr. Anatomie 1885), Beitrag zur Kenntniss des Keimwulstes<br />
bei den Viigeln (Zpr. víd. akad. 1881), Zur Histologie des Ovariums (t. 1887), Bemerkungen<br />
uber die Entwickelung des Genitalsystems (t. 1890), Zur Alantoisent.<br />
wicklung bei Lacerta agilis (Anat. Anz. 1896), Ueber die Entwicklung der Nach.<br />
niere (Arch. f. Anat. u. Physiologie 1907). V rozpr. II. č. 8 uveřejnil Atrofie folikolů<br />
a zvláštní chování se buňky vaječné. Věnoval za přijetí do akademie, (Německy<br />
v Archiv f. mikroskop. Anatomie). V rozpr. II. Č. 13. vyšlo: O buňce vaječné<br />
u ssavců. Ve Věstníku II.: O pokrocích v anatomii za doby nejnovější.<br />
Rozpr. IV. Č. 5. Slezina a pankreas. (franc. v BibIiogr. anatomique). Rozpr. XII<br />
f. 1. Poznámky ku vývoji ještěrek - za podpory z fondu Šichova (též.francouzsky).<br />
Ro:zpr. XII. Č. 28 Cirkulace ve slezině (něm. v Arch. fur mikroskop. Anatomie).
Rozpr. XIII. č. 9. O vývoji předledviny (pro"nephros) a vývodu Wolffova u ssavcú<br />
(něm. v Arch. f. mikrosk. Anatomie). Rnpr. XIV. č. 40. O poměru meta- a meso-<br />
~eJphros. :Rozp. XV. č. 30. O poměru meta- a mesonephros II. Rozp. XVIII.<br />
č. 13. Poměr vývodu jaterního a vývodů pankreatu u elověka. Sur les rapports<br />
du cenduít cholédoque et des conduits pancréatíques chez l' homme (Archiv de<br />
biologie 1910) Věstník 1902 O vývoji krvinek u amniot (též franc.) K oslavě 60<br />
letého jubilea panování císaře předložil akademii v roce jubilejním Poměr vývodu<br />
jaterního a vývodu pankreatického u člověka (1908). R. 1900 poctěn byl cenou<br />
Čermákovou od Svatobora za Anatomii člověka a Anatomický atlas, jež vydal<br />
s podporou české akademie. Mimo to vydal Histologii a mikroskopickou anatomii<br />
(1892). Ottův Slov. Almanach č. akad. 1891.<br />
Janota Otokar Dr., m. okres. lékař v Praze.<br />
* 13. prosince 1868 v Praze. Dosáhnuv hodnosti doktora lékařství 4. února<br />
r. 1892 v Praze, vstoupil r. 1898 do služeb obce pražské a stal se m. okresním<br />
lékařem. Do Čas. lék. napsal Nejčastěji užívaná hypnotika (1897) a Výsledky<br />
léčení dětí krtičnatých v mořských lázních (1899). Je zetěm zdrav. r. Dr. Prokeše.<br />
J. byl též assistentem ústavu pro farmakologii a farmakopnosii a hospitoval na<br />
všech pražských klinikách. Do Č. č. I. napsal též odb. referáty z farmakologie.<br />
Do čas. "Zdraví" napsal: Otravy houbami (1898). Byl 4 léta jednatelem a v roce<br />
1907 starostou Ú. J. Č. L. Byl to kus perné práce a do jisté míry práce stavovsky<br />
nutné. Na III. sjezdu čes. přírodosp. a lék. v Praze 1901 byl tajemníkem sekce<br />
zdra votnické· demografické.<br />
Janovský Vítěslav Dr., dvor. rada, univ. profesor v Praze .<br />
•* 2. července 1847 v Praze. Gymnasijní studia absolvoval na akad.<br />
gymnasium v Praze,: načež vyštudova1 tu lékařství a byl 15. ledna r. 1870 po-<br />
,'ýšen na doktora lékařství a ranhojičství, a magistra porodnictví. Prodě1av nemocniční<br />
praxi na různých odděleních vše ob. nem.)cnice, přilnul především k chirurgii<br />
a dermato!logii, pak věnoval se i praxi. R. 1872 habilitoval se pro dějiny lékařství<br />
a epidemiologii na' pražské universitě. R. 1882 stal se primářem všeob.<br />
nemocnice v Praze, r. 1883 'při rozdělení přešel na českou universitu a sIal se<br />
m. profesorem i přednostou české kliniky dermatologické a syfilidologické.<br />
R. 1896 stal se profesorem řádným. Vyznamenán titulem vládního rady a r. 1912<br />
dvorního rady. Po smrti prof. Michla přijal řiditelství jubil. české dětské nemocnice,<br />
o jejíž zvelebení jest neunavně činný. J. náleží k těm členům české univE:rsity,<br />
kteří zastupují svůj obor čestně i proti cizině, jak vysvítá také z toho<br />
fakta, že získán za spolupracovníka obrovské německé publikace o chorobách<br />
kl'Žních. Muž úcty hodné píle a podivuhodné paměti, který dovede s hloúbkoll<br />
vědění spojiti řídkou uhlazenost přednesu. Řada jeho prací od r. 1872, kdy vyšla<br />
první, až po léta poslední je dlouhá. J v jiných oborech literárních činností vynikl.<br />
Od r. 1871-77 byl spolu s prof. Weissem, redaktorem "Časopisu lékařů<br />
českých", kam uložil svoje práce, řadu původních vědeckých bádání vedle velkého<br />
počtu literárních studii, recensí atd. Do Vlčkovy Osvěty psalI Lékařské<br />
rozhledy. I v historii lékařství pracoval se zdarem. Nezapemenutelné jest jeho<br />
dilo ve prospěch stavovských zájmů lékařských, které od počátku neunavně<br />
hájil. Rozsáhlé přátelské vztahy doma i v cizině rád (,brací ve prospěch českého<br />
lékařstva. Patří k nejpřednějším representantům české fakulty lékařské.<br />
Činnost jeho je všestranná. Vedle všeobecných odborných otázek lékařských<br />
t~'ká se: sociálního postavení lékařů českých, a veřejného zdravotnictví vůbec.<br />
V tomto ohledu je spojeno jméno jeho povždy s. rozvojem, Spolku č. lékařů<br />
a organisací Ústřední jednoty Č, lékařll pro Čechy. Mc·ravu a Slezsko, jejímž starostou<br />
po 5 let býval, s organisováním komor lékařských a nemocničních popokladen,<br />
kdež dovedl vždy důrazně zastávati se zájmů českých lékařů. Totéž<br />
činil i v Ústř. jednotě rakouských spolků lékařských. Stejně horlivě ptlsobil ve sbo·<br />
ru obec. starších král. hL m. Prahy, jmenovitě v m. zdravotní komisi, jsa tu po<br />
4 léta spoluredaktorem odb. zpráv této instituce a inspektorem nad provo nemocnicí<br />
pro nemoci epidemické. Podobně horlivou činnost rozvinul i v ošetřovatelském<br />
kursu ženského výrobního spolku a ve společnosti červeného kříže.<br />
Pekud pak se tkne mezinárodních sjezdů dermatologických, byl J, povždy členem<br />
výkonného výboru. Jeho zásluhou dosáhla též česká dermatologická klinika. stálého<br />
spojení se všemi klinikami a ústavy odbornýmí, česká dermatolo/!ie pak<br />
nabyla v lékařské Hteratuře světové místa velmi čestného. Literární práce<br />
jeho dosahují sta číseL Organisatorský jeho duch pak osvědčil se i 'v tom, že od<br />
založení samostatné české kliniky dermatologické r. 1883 vyšlo z ní přes 80 prací<br />
odborných. Nepříhlížejíce k obsáhlým referátum o otázkách zdravotnictví, spolkového<br />
a socialního života českých lékařů, zaznamenáváme tu jenom nQjdůležitčjší<br />
práce odborné. Z prací, jež týkají se dějin lékařství, "uvádíme: historický<br />
rozvoj soudního lékařstvl (Maschkovo soudní lékařství 1881), Lékařství Arabů<br />
117
118<br />
(Čas. č. lék. 1870), Hippokrates (t. 1871), Johannes Franciscus Low ab Erlsfeld.<br />
Studie z dějepisu pražské fakulty (t. 1873, též něm.), Fílíp Ricord (1889) biografie<br />
Treitzova (t. 1872) a Rokitanského (t. 1879), Črty z dějin vojenského lékařství<br />
(t. 1881), Nástin dějin Pražské fakulty lékařství (Památník II. sjezdu<br />
č. lékařův a přírodozpytcův 1882), Beitrage zur Geschichte der Dermatologie,<br />
1. Das Alterthum [Deutsches Archiv f. Gesch. der Medizin. VIII. 1885). Ze speciálnfcl1<br />
prací lékařských buďtež uvedeny jenom nejdůležitější: Z nauky a zánětu<br />
(Čas. lék. 1872), Příspěvky k léčení kapavky ft. 1872) Dvojí otrávení otrušíkem.<br />
Smrt. Zdání Uk. fak. (t. 1875), Opar mnohotný a horečka při oparu ft. 1875),<br />
Jaborandi (t. 1875). Zánět příušnice epidemický (t. 1876), Leukoplakia línguaHs<br />
ei buccalis .ft. 1878), O léčení lleštovic kyselínou salícylovou a salícylíčňanem<br />
natronatým (t. 1878), Kasuistika z praxe ft. 1879), Řídké případy onemocnění<br />
livstva (1879), k nauce o přijici plic (t. 1880), Zvláštní případ skleromu kůže<br />
It. 1881), Přijice v poměru k manželství a dědičnosti (1881), a endoskopii roury<br />
močové zvláště ohledem na občasnou kapavku ft. 1882), Další pozorování o 0-<br />
sutinách jodoformových ft. 1884), a reinfekcí přijičné (t. 1884). a osutinách tabetiků<br />
(t. 1884), Případ červeni výpotkové občasné. a osutinách jodoformových.<br />
(t. 1883), Vliv nervstva na nemoci kožní. Poměr vředu žíravého k tuberkulose<br />
(tištěno 1884), Případ cheiropompholyxu, (Dyshidrosis-Fox) (tištěno 1885), Studie<br />
o Kérion Celsi (tištěno 1885), Dobré zdání lékařské fakulty (tištěno 1885).<br />
O nauce o příjicí barvivové [syphílís pi~mentosa) ft. 1886), a významu reakce<br />
díazonové a neštovic (t. 1888), K otázce očkování (t. 1888), a idiopathické sněti<br />
kožní (t. 1888), Dermatitis herpetiformis Duhring (t. 1889), a e,rythemech náhlých<br />
a zhoubných (t. 1889). a affekcfch při krtičnatosti se zvláštním zřetelem ke skroh·lodermíi<br />
(t. 1890), O Kochově methodě léčení tuberkulosy (t. 1890, u nás první<br />
práce v té příčině), a léčení lup usu a skrofulodermie s ka'líum cantharidinicum<br />
Liebreich (t. 1891), K nauce o puchýřině nepravidelné ft. 1892), Zpráva<br />
o nemocných léčených tuberkulinem na české klínice pro nemoce kožní v 1.<br />
1890-91 (t. 1892), Příspěvky k nauce o lysivosti (t. 1896), Zvláštní případ mnoho·<br />
násobné l!angraeny kožní (s dr. J. Mourkem t. 1896), O léčení lupusu (t. 1896,<br />
něm. ve Wiener Klín. Rundschau), a peptonuríi u nemocí kožních a přijičných<br />
(Sbor. lék. 1886), a horečce u přijičných se zvláštním zřetelem k horečce druhotné<br />
u pozdních tvarů (t. 1887). Dále monografická pojednání: Neštovíce [od..<br />
borná pathologie 1. 1879) Mor (t.), žlutá zimnice (t.), Opar horečnatý (t.), Přijice<br />
plic (s dr. Hlavou t. d. IV. 1883), pak v cízích sbornících a časopisech: Ober<br />
Menstrualexanthem (Centralblatt fur Gynaekologie 1882), Endoschopische Beitriige<br />
Zur Lehre von der multiplen Hautgangraen (s dr. J. Mourkem, t. 1896), Ober<br />
Kraurosis vulvae (Monatshefte f. prakt. Dermatologie 1889), Zm Anwendung<br />
der. Sallicylsiiure bei Behandlung venerischer Geschwíire (Internat. klin. Rund·<br />
schau 1890), Beitriige zur Lehre von der Alopede (Wien. med. Wochenschrift 1897),<br />
Perifolliculitis necrotica (Atlas international des maladies vares de la pean, (1894),<br />
Acanthosis nigricans (t.) a j. Mimo příspěvky v Lesserově a Drascheově encyk'lopedíi<br />
kožních nemocí a v Mráčkově příruční knize kožních nemocí (hyperkeratosy)<br />
napsal zvlášť, a léčení sklerodermie (Čas. lék. 1898š, a léčení lišeje mokvavého<br />
(t. 1897), a technice injekcí se salvarsanem (t. 1911), a sero- a organotherapíi syfilis<br />
a kožních onemocnění (t. 1899), Vzpomínka (t. 1911l, a pak dějiny prostituce<br />
v díle Mann und Weib (1908), Ober die Betheílígung der Urethraldrusen des Weibes<br />
bei Genorrhoe (1911). R. 1911 vydal Nauku o nemocech venerických a přijičných.<br />
Mimoto byl a jest členem redakce, jež vydávala názvosloví lékařské a lékárnické.<br />
Do feuíl~etonu Čas. lék. napsal dále: K otázce lékařských komor (1891). Projednání<br />
otázky o lékařských komorách v říšské radě (1891), Jednání o rozpočtu zdravotním<br />
v zem. sněmovně království Č. (1892) a k záležitosti otázky pensijní a podpůrné<br />
pro lékaře (1893). Do Ottova Slovníku přispíval články z dermatologie<br />
a syfílodologie, jakož i články historickými, Pro vynikající práce odborn& a zásluhy<br />
o vědu jest ~enem všech odborných společností zahraničních a spolupracovníkem<br />
předních slovnfků odhorných. Tak zejména jmenován skutečným<br />
členem něm. společnosti dermatologické ve Vratislavi a německé. společností<br />
urologické v Berlíně, dopis. členem dermatolo~ické spoleČnosti v Berlíně a ve<br />
Vídni, Spo'1ku lékařů Varšavských a Krajinských v Lublani, Societé fran
IEJ<br />
Janský Jan Dr., docent psychiatrie na č. universitě v Praze.<br />
* 3. dubna 1873 na Smíchově. Absolvoval akad. gymnasium a lékařství<br />
na české universitě v Praze, 14. května r. 1898 povýšen na doktora a r. 1899<br />
stalI se asistentem české psychiatrické kliniky. R. 1907 habilitoval se pro psy·<br />
chiatrii. Napsal: O psychické injekci (Sborník klinický 1904), Delirium acucum<br />
(t. 1906), Haematologické studie u psychotiků It. 1906), Dosud nepopšaný případ<br />
familíarní amaurotické idiotie (t. 1908], Theorie o podstatě hysterie (Čas. lékařů<br />
1904), O prognose akutních psychos (t. 1905), Neurofibrilly za poměrů normálních<br />
a pathologických (t. 1905), Ku důkazu antHátek v or(!anismu Wassermann-<br />
Plautovou methodou (t. 1997), K differenciální diagnose mezi záchvatem epileptickým<br />
a hysterickým (t. 1907), Případ vyléčené, těžké pseudoparalytické<br />
myasthenie It. 1910), Nový příznak traumatické neurosy (Revue v neurologii 1908).<br />
R. 1910 zvolen by! do sboru obec. starších kril.hlav. města Prahy.<br />
Javůrek Norbert Dr., pluk. lékař v Splitě v Dalmacii.<br />
Ottův<br />
Slovník.<br />
* 18. ledna 1839 ve Vojno Městci, t 29. ledna 1880 v Splitě. Bratr skladate'le<br />
JUDra Antonína, advokáta v Brně. Studoval na gymnasiu v Mikulově, kde<br />
byl současně varhaníkem při farním kostele sv. Jana Křtitele a kde se vedením·<br />
tehdejšího varhaníka Kavky zdokonalil v nauce, v harmonii, ano i tehdáž<br />
pokoušel se o některé skladby kostelní a orkestrálnL Na akademii Josefínské<br />
vys'tud'oIval lékařství. Vedle studií zabýval se hudbou a byl na celie a pianě<br />
pravým mistrem. Z této doby datuje se několik skladeb klavírních. J. bvl<br />
mistrným hudebním improvisatorem. R. '1860 přesazen za plukovního lékaře do<br />
Brna. kde v kruzích národních rychle zd'Jmácnčl. Tu zřídil t. zv. Kozácké večery,<br />
kde byly pěstovány maloruské národní písně. Zde seznámil se se Sušilem a výsledek<br />
byl tohoto přátelského poměru pro hudební literaturu naši skvělý. Vydal J.<br />
ve 2 svazcích 30 harmonisovaných chor. nár. písní nákladem zpěv. spolku Besedy<br />
brněnské. J. přesazen do Olomúce, kde pokračoval v harmonisaci své a byl tu<br />
i hudebním kritikem. Zde složil velebný sbor Na Moravu, dáie sbory Píseň vyhnanců,<br />
Na Krkonoše, Vínek národních písní a j. Ve válce r. 1866 dopisoval do<br />
M. Orlice. R. 1869 přesazen do Budvy v Dalmacii, kde sbíral srbské národní písně.<br />
V povstání Bokelců povýšen za plukovního lékaře a vyznamenán voj. medailí a<br />
zlatým zás1lužným křížem. R. 1872 dostal se do Mariboru, r. 1875 do Judenburku,<br />
později do Brucku. Konečně usadil se jako zubní lékař v Splitu. Všude byl vážen<br />
pro ryzí povahu. Leč neuznalost snah jeho a pronásledování jako vlastence tak<br />
mocně na něho účinkovaly, že stal se choromyslným. R. 1877 vydán od něho 1.<br />
objemný svazek 'českých národních písní na Moravě a ve Slezsku, nákl. Matice<br />
hudební. Do Čas. č. lék. 1867 napsal O různém v-yvinování se indurace.<br />
Dalibor 1880. Občan 1880. Humory 1880. Urbánkův Věstník bibliografický<br />
1880. M. Orlice 1880, 15. února. Ottův Slovník. .<br />
Jedlička Otakar Dr., prakt. lékař v Smiřicích.<br />
* 22. prosince 1845 v Hořiněvsi. rodišti Hankově, l' 27. června 1883 v Smiřicích.<br />
Studoval na gymnasiu v K. Hradci. Věnoval se lékařství 1864--69 a po<br />
vykonané praxi lékařské v pražské porodnicia ve vše ob. nemocnici usadil se<br />
jako praktický lékař v Smiřicích. V Praze vedle svých ~ékařských studií byl žurnalistou<br />
v letech šedesátých, r. 1867 v redakci PokT( ku a r. 1869 v N. Listech.<br />
Psal básně a kratší novely do různých časopisů. jako Květů. Světozora, Plz. Novin,<br />
Čecha, Rodinné Kroniky, do Almanachu Ženské bibliothéky, Souzvuku a jinam.<br />
R. 1869 vydal s Goblem spisek Mistr Jan Hus. Sebrané novelety .1. starší a novější<br />
1864--81 vyšly v 1. vydání nákITadem Ottovým a později ve 2. vydání. Do Osvěty<br />
lidu podal 1874 ,vřele psaný stručný životopis J. Jungmanna a za příležitosti<br />
odhalení pomníku J. Žižky v Přibyslavi životopis tohoto nejslavnějšího vůdce Tá·<br />
borů (1875), V době nejnovější jal se vydávati dílo vojensko-historické: Boje<br />
v Čechách a na Moravě za války r. 1866. Obsahují vypsání rakouské severní<br />
armády pruské, boje u Podola. bitky u Náchoda, Trutnova, Osvěčima, bitky u č.<br />
Skalice, N. Rokvtníka a M. Hradiště. Spisovate'1 líčí řádění Prusů v předvečer<br />
bitvy u K. Hradce, seřaďování se obou armád k bitvě, boje za prvních hodin<br />
odpoledních, příchod korunního prince a ústup armády rakousko-saské. Krvavé<br />
události na nešťastném pro nás bojišti J. vypravuje spůsobem zajímavým, vplétaje<br />
na příhodných místech episody z tehdejšího nadšení lidu českého, životopisy<br />
vynikajících osob, vyňatky z dějin plukovních. Kniha vůbec bohatým a pestrym<br />
obsahem jest poutava i pro čtenáře nevojíny.<br />
Urbánkův Věstník 1883, Osvěta 1883, Nár. Album, Riegrův a Ottův Slovník,<br />
Čas. lék. 1883.<br />
Jedlička Michael Dr., asistent kliniky chirur~. ve Lvově.<br />
* 1. června 1879 v Lysé n. L. Bratr prof. MUpr. Rudo1£a a syn lékaře MDr.<br />
Michala. Studoval gymllasium v Praze, promováll v Praze 1903. Působil jako ex.
120<br />
terní lékař v pražské všeobecné nemocnicí, i v posádkové pražské nemocnici odbýval<br />
službu vojenskou po 6 měsíců na chirurgickém oddělení u slavného štáhního<br />
nadlékaře Dra. Trnky. R. 1904 jmenován operačním elevem chirurg. kliniky<br />
prof. Maydla, místa toho však nepřijal i vstoupil jako ellev na pozvání dvorního<br />
rady Rydygiera na kliniku chirurgickou ve Lvově, kde stal se r. 1905 L assistentem<br />
i doposud to místo zastává. Publikované práce jsou tyto: Případ mnohonásobných<br />
těles cízích v traktě zažívacím, Tygodnik lekarski lwowski 1907,<br />
O rectoromanoskopii, XIV. Zjazd chirurgów polskich 1907, a transplantací ~"al(l,<br />
Tygodnik lekarski lwowski 1907, Příspěvek k chirurgii sleziny, IV. sjezd českých<br />
přírodozpytců i lékařů 1908, Příspěvek k léčení actinomycozy, XV. Zjazd<br />
chir. polskich 1908, O cystách kostních, Tygodnik lekarski lwowski 1909, Demonstrace<br />
kamenů ledvinových s poznámkami diagnostickými, Pamietnik Zjazdu chirurgów<br />
polskich, Warszawa 1910, Léčení fraktury patelly přístrojem Fischera,<br />
Przeglad chirurgiczny Warszawa 1913, Léčení velikých herníí pomocí transplantace<br />
svalů, Przeglad chirurgiczny Warszawa 1913.<br />
Jedlička Rudolf Dr., m. univ. profesor v Praze-I., Perštýn 2.<br />
* 20. únOi1"a1869. v Lysé n. L. Jeho otec Med. a chir. Dr. Michal, ohv.,<br />
panský a železniční lékař, známý zvláště jako porodník, narodil se r. 1843 ve<br />
Friedbergu v štýrsku, promoval v Praze 28. pr·.)since 1867 a zemřel 1907. J. absolvoval<br />
lékařství na č. universitě. Promoval r. 1896. Byl externím lékařem na vnitřním<br />
oddělení prof. Maixnera, načež stal se operačním elevem při chirurg. klinice<br />
prof. Maydla, .a 1898 klinickým asistentem. Habilitovai r. 1901 pro chirurgii a 1907<br />
jmenován univ. profesorem. Vykonal četné a rozsáhlé cesty za účelem seznání<br />
moderních Uéčebních ústavů. Účastnil se i četných odborných a mezinárodních<br />
sjezdů lékařských. Zkušeností takto nabytých vydatnou měróu využil k vypravení<br />
chirurg. kliniky za posledních let Maydlových, čímž nejenom proveden tu přechod<br />
od antisepse k asepsi, nýbrž nové rozličné methody, jakož na př. použití<br />
paprsků Rontgenových v chirurgii, hned v nejprvnějších počátcích tu byly v plném<br />
vystižení jejich theoretického i praktického významu zkoumánv a prováděny, tak<br />
na př. roentgenogrammy z české chirurg. kliniky budi:ly právem podiv na mezinárodní<br />
výstavě v Paříži 1900, ukazujíce vrchol, až kam skiagraHé doby té dospěla.<br />
Za asistentury a docentury své častěji zastupoval a supploval svého učitele<br />
nemocného, zvláště pak řídil chir. kliniku po celý rok po úmrtí Maydla. R. 1912,<br />
když vypukla váUka s Turky, odebral se na bojiště na Balkán. Vyznamenán srbským<br />
řádem sv. Savy II. tř. Mimo četné přednášky sluší z jeho literární činností<br />
·vytknouti: O skiagrafii a skiaskopii paprsky Roentgenovými a jejich diagnostické<br />
ceně v chirurgii (Čas. lék. 1899, rusky v Bolničnaja Gazetta Botkina), prvá rakouská<br />
práce o skiagrafii a z nejpřednějších skiagrafických prací té doby vůbec,<br />
obsahující řadu positivních výsledků. Poznámky k vyobrazením v příloze Č. č. I.<br />
ku článku O skiagrafii a skiakopii paprsky Roentgenovými (t. 1899). Dále uveřejnil:<br />
O podkožních prothesách paraHinových (t. 1903), Případ kompliKovaného<br />
nádoru ledviny, zhojený refrektomií s resekcí ce1ého vystupujícího tračníku (t.<br />
1903), O subarachneoidálních injekcích a chir. spinální analgesii (Sbor. klin. 1901),<br />
Kasuistický příspěvek k operativní léčbě epilepsie (Revue v neurologii 1906), Ober<br />
die skiagrafische Diagnostig der Ellenbogenverletzungen (Fortschritte a. d. Gebiete<br />
der Roentgenstrahlen 1899), Die topographische Anatomie des Ellenbogengelenkes<br />
(Hamburk '1900 ve sbírce Atlas der norm. u. path. Anatomie in ty-'<br />
pischen Roentgenb"l.ldern), Zur operativen Behandlung des chronischen Magengeschwiíres<br />
u. denen Begleiterscheimjllgen (1904 Praha), veliká práce monogra.fická<br />
s novými hledisky a methodami operativními, Prof. dr. K. Maydl (1905).<br />
Také jeho mladší bratr Michal je chirurgem, žákem Mayd1lovým a asistentem<br />
Rydygierovým ve Lvově. Ottliv Slovník.<br />
Jehlička Petr Dr., m. fysik a primář nemocnice v Táboře.<br />
* 27. června 1850 ve Skuči, t 7. září 1906 v Táboře. Elementárního vzdělání<br />
nabyl ve škole domácí, načež studoval na akademickém gymnasiu a medicínské<br />
fakuHě v Praze. Nabyv 26. prosince r. 1876 hodnosti doktora veškerého<br />
lékařství tamtéž a vykonav praxi ve vojenské nemocnicí Pražské jako vojenský<br />
lékař, 'Stal se obecním a panským lékařem v Rychmburce, nedaleko svého rodiště,<br />
načež za okkupace Bosny povolán byl jako vojenský nadlékař k vojsku.<br />
Vrátiv se do vlasti, oženil se r. 1880 se slečnou Annou Hegrátovou, učite'lkou<br />
při měšťanské škole v Praze, dámou velice vzdělanou a vlastenecky horlivě činnou.<br />
R. 1883 zvolen byl za prvního městského lékaře v Táboře a byl též primářem<br />
tamní nemocnice. Byl též literárně činný. PřispíV~ k "Světozoru", "Národním<br />
listům" II "Českému jihu", nejvíce pak humoristickými pracemi veršovanými<br />
i prosaickými k "Palečku", "Humoristickým li~tům" a "Švandu dudákovi",<br />
zvláště v L 1870-188Q. Poslední jeho tiskem uveřejněná práce je humoreska.
ľ21<br />
"Falešný zlatník" v "švandu dudákovi" r. 1905. V Čas. č. lék. 1902' uveřejnil<br />
Třikrát kvalifikované těžké ublížení na těle. Když r. 1912 vypukla válka s Turky,<br />
syn jeho MUC. Jehlička odebral se na bojiště na Balkán s expedicí českých<br />
lékařů.<br />
I<br />
Jelínek Jaromír Dr., sekundární lékař zem. léčebného ústavu v Kroměříži.<br />
* 1875 v Drahanech na Moravě. Mafuroval na gymnasiu v Brně r. 1893 a<br />
studoval medicinu v Praze, kde r. 1901 povýšen na doktora. Stal se sekundářem<br />
zem. léčebného ústavu v Kroměříži. V Čas. č. lék. 1907 publikoval článek "Narkosa<br />
s peroralní intubací" a r. 1908 "Exstrop'leia veriere rninariae", r. 1912 podal<br />
referát tamže dle jiného časopisu o XXI. sjezdu franc. psychiatrů a neurologů<br />
v Amiensu. Do Věstníku napsal r. 1911 článek Za cílem ethickým, r. 1912 podal<br />
tam "Návrh zákona o odnětí svéprávnosti" a v letech 1908--12 četně protokolů<br />
jako jednatel hanácké župy Ú. J. Č. L. a Kroměřížského lékařského spolku.<br />
Též uveřejni'l maličkosti pod chifrou do Kroměřížského pokrokového týdenníku<br />
Haná. Psal též do Lidových Novin.<br />
Jelínek Karel Dr., obv, a panský lékař ve Vlašimi.<br />
* 20. října 1877 ve Vlašimi, kde otec jeho byl učitelem měšf. škol. Vystudoval<br />
českou fakultu lékařskou. Za účelem dosažení d0ktorátu obdržel stipendium,<br />
jež založil vlašimský rodák poslanec Fr. šebek. Po promoci 10. čer"ence 1903<br />
usadil se r. 1904 v rodišti, kde stal se panským, železničním, zubním a po Dr.<br />
Hellmuthovi obv. lékařem. R. 1911 zvo'len do ob~c. zastupitelstva. Psal do Zdraví<br />
lidu.<br />
Jelínek L. J. Dr., zubní lékař v Chicagu (Amerika).<br />
Jelínek O. E. Dr., zubní lékař v Chicagu (Amerika).<br />
Jeništa Ladislav Dr., primář nemocnice ve V. Mýtě.<br />
* 15. prosince r. 1873 v Brandýse n. O. Studoval v Praze. Povýšen na<br />
doktora dne 12. března 1898, od r. 1906 primářem nemocnice ve Vys. Mýtě.<br />
Řada jeho studií i rozprav ráz\l sociálně hygieníckého uveřejněna v "Naší Době",<br />
Časopisu sv. českých lékařů, Rozhledech a Haškově sbírce populárních přednášek<br />
lékařských. Když vypukla válka s Turky, odebral se r. 1913 na Balkán.<br />
Essay a rozpravy psychologícké uveřejnila: ČesKá Mysl, Novina, Pražská lidová<br />
Revue, Máj; knižně samostatně: "Kam život cíli?" články rázu psycho'logického<br />
pojednávající o životě, jeho projevech a kon:i. Do Č. č. J. podal Příspěvek ku<br />
komplikacím tyfu střevního (1899). Flegmony krku (1903), Periherniární flegmona<br />
(1904). Dále I!apsal Vliv chudoby na zmrzačení .dětí (1902) a Traumatická porucha<br />
fonace (1909).<br />
Jerie Josef Dr., univ. docent v Praze.<br />
* 20. dubna Hl71 .ve Valtěřicích II Jilemníce. Absolvoval českou lékařskou<br />
fakultu, kde 23. června r. 1897 povýšen na doktora. Byl operačním chovancem při<br />
chírurgícké a později při gynaekologícko-porodnické klinice. Stal se r. 1900 asi ..<br />
sten tem ldiníky porodnické, r. 1905 kliniky gynaekologické a r. 1908 vstoupil do<br />
soukromé praxe v Praze. R. 1911 habilitoval se pro porodnictví a gynaekologií.<br />
Z jeho líterární čínnosti míko přednášky sluší uvésti: Sedio caesarea vagínalis sec.<br />
Diihrosen (Čas. lék. 1904), Mimoděložní těhotenství s živým plodem (t. 1906). Positio<br />
occipitalis anterior (t. 1906), Rychlá mechanická dilatace hrdla děložního dle<br />
methody Bossiho (t. 1907), Serotherapíe tetanu (t. 1907, též něm.), Poranění pochvy<br />
pádem a při souloží (t. 1908), Primární karcinom vagíny (t. 1909), Nová methoda<br />
intraabdominalního zkrácení oblých vazů při setroversí dělohy (t. 1909, též<br />
něm.), Příspěvek ku therapii asfyxie novorozenců (t. 1908), O pathogenese eklampsíe<br />
(1912. Habílit. přednáška.). Tuberkulosa ženských genitalií a její koalisace<br />
na čípku (Sborník lékařský 1908), Eine Modifikatíon der Aufnahmstechnik beí der<br />
Skíagraphie der Blasensteine (Fortschritte a. d. Geb. d.. Roentgenstrahlen 1908).<br />
Ottův Slovník.<br />
Jeřábek Otakar Dr., odb. lékař pro nem.Jce vnitřní a nervové v Praze II.,<br />
Charvátova 3.<br />
* 16. června 1865 v Praze. Syn býv. poslance a přísedícího zem. výboru<br />
Dr. Jana a bratr poslance JUDr. Luboše a švakr býv. poslance a velktJstatkaře na<br />
Rusi JUDra. Rudolfa Cicvárka, nyní advokáta v Shanghai v Číně a ředitele plantáží.<br />
R. 1894 10. března dosáhl hodnosti doktora na české universitě. Byl externistou<br />
vše ob. nemocnice, sekundárním lékařem a později assistentem kliniky<br />
nemocí vnítřních prof. Maixnera. Pojal za choť pěvkyní Kaclovou, býv. člena<br />
divadla na Smíchově. Do Č. Č. L 1900 napsal: O paralysis agitans "forme fruste".<br />
Jesenský Jan Dr., m. univ. profesor v Praze I., Ovocná.<br />
* 6. března 1870 v Praze. Vystudoval malostranské gymnasium v Praze<br />
a lékařství na české universitě, kdcž 9. 'listopadu r. 1894 povýšen na doktora. Vč·
1~2<br />
noval se specíalnímu studiu nemoci zubních, pro kterýžto odbor r. 1903 se habilitoval.<br />
R. 1911 obdržel titul m. profesora. Je nadlékařem v záloze. Jeho literární<br />
činnosti možno úvésti: Úvaha o vzniku kazu (Čas. lék. 1898), Nehody při extrakcí<br />
zubů (t. 1899), Bakterielní antagonismus v dutině ústní a jeho význam pro lidský<br />
organismus (t. 1902), O t. zv. bezsklovinných rudimentních zubech (t. 1906),<br />
O vývoji zubních cev (Rozpr. č. akademie 1905), Postextrační změny v kostře<br />
tváře (Zubní lékařství 1906), Roentgenodiagnostika v zubním lékařství It. 1907),<br />
Několik zajímavých případů anomálního vývinu chrupu (t. 1907), Zuby a jich ošetřování<br />
(BibL sp. pop. 1904), An effective cure of suppurative inflamation of the<br />
super jaw by means of pyocyaneo protein (Dent. Cos 1901). O profíIaktyce próchnicy<br />
zebóv (Prz. d. 1902). Ottův Slovník.<br />
Jesenský Jan z Velkého Jeseného v Uhrách, profesor anatomie v Praze.<br />
* 1566 ve Vratislaví, t 21. června 1621 v Praze. Byl posledni potomek<br />
uherské rodiny, kteráž r. 1541, když Turci Budína se zmocnili, do S1ezska utekla.<br />
Lékařství studoval ve Vitemberce. Později navštívil některé university ve Vlaších,<br />
jmenovitě proslulou universitu v Padově, kdež nejen v anatomii, ale í v chirurgii<br />
řádně vyučiti se snažil. Na vysokém učení pražském přednášel poprvé 8. června<br />
• 1600 a následující dny dle Gregorianského kalendáře v kolleji Rejčkově, pitvaje<br />
při tom člověka provazem popraveného ve.ř(~jněu přítomnosti studujících, doktorťT,<br />
šlechty a kněžstva a to v místnosti, jak sám udává, velmi příležité a příhodné,<br />
při čemž mu i samo nebe bylo příznivo, neb)f v noci byly deště a chladno, za<br />
dne však stále jasno. Pitvání trvalo čtyři dni a provázeno devíti přednáškami.<br />
Kostru mrtvo~y daroval universitě. Později pitval veřejně ještě mrtvolu ženskou<br />
a mrtvolu dítěte. V partis epicae Duchoslai Tugurini líbri IV. posthumi, jenž vydal<br />
M. Reček Smržický z Radostic 1612, čteme na str. 225: ln anato,miam Pragensem<br />
Jessenii a Jessen equitis Ungari<br />
Ignotus noto.<br />
Stirpe, domo, patria, forma, virtutibus, arte<br />
Nobilís, insignis, clarus, praestans, gravis, acer<br />
Ernicat Europam Jesseniusitte per omnem,<br />
Et quid sit toti, Germania dess~rit, (,rbí.<br />
Ut primum legit, funditabat obstupescens D. Tugusinus 5. Octobis anno d. 1605.<br />
Přednášky svrchu uvedené uveřejnil J. tisk~m ve spise Johannis Jessenii a .Jessen<br />
Anatomie Pragae anno 1600 abs se solemniter administratae hist6ria. Accessit<br />
gusdem de ossibur tractatus. Wittebergae 1601. Byl však J .. nejen dobrým anatomem,<br />
ale zajisté výtečným chirurgem a lékahm praktickým, o čemž svědectvi<br />
dávaji spisy: Johannis Jesseníi a Jesen Instítutiones Chirurgicae, quibus universa<br />
manu medendi rato ostenditur. Wittebergae, oxcudebat Laurentius Seuberlích<br />
anno 1601. Obsahuje listů 106. Spis r. 1614 vydán německy v Norimberce. Z ostat··<br />
ních prací budiž uvedena: J. J. relativ hisbri::a de rustico Bohemo cultivorace<br />
Pragae 1607, Hamburg 1628. V Schenks Paraters~;:m Frankfurt 1600. Pulm) vulneratus<br />
et abscedens sanatus. Uterus escislls. -- Semiotica, sen cognoscendi morbus<br />
methodus, ad analyseos Capivacc i anae normam, ab Aemilís Campolongo, Professore<br />
Patavino expressa: nune primum vero per Johannem Jessenium a Jessen,<br />
recte discentium et medentium usui, publícata, Wittebeq:!ae 1601. - Joh. Jesseníi<br />
a Jessen de sanguine vena secta dimissio et judicium Pragae in Cynocausmatis<br />
perfíciel anno 1608. - Podle uvedených pra ~í nelze nikterak pochybovati, že<br />
byl J. také dobrým učitelem a že úřad svěřený ve prospěch žákův a nemocných<br />
zastáva1, čehož dále důkazem, že jmenován jest tělesným lékařem krále Rudolfa II.<br />
a Matyáše a že nejvyšší hodnosti akademické t. j. úřad rektora a kancléře university<br />
zastával, a tato jemu ku poctě zvláštní pamětní peníz raziti dala. Po<br />
osudné bitvě bělohorské 20. července při víření bubnův byl mu jazyk wřezán<br />
z úst a potom hlava sťata, tělo čtvrceno pod šibenicí a na kolich po ulicích rozstrkáno.<br />
Tak skončil výtečný učitel a lékař, vys )kého učení českého ozdoba.<br />
PelcI, Abbildungen, Ottův Slovník, Přecechtěl, Plutarch.<br />
Jetel František Dr., odborný lékař ve Vídní.<br />
* 17. května 1865 v Solnicí. Vychodil gymnasium v Rychnově nad Kněžnou,<br />
odbyl lékařskou fakultu při české universitě pražské, hyl povýšen na doktora<br />
lékařství 17. dubna 1893. Již za svých studií účastnil se horlivě veřejného ruchu<br />
na universitě. Hrál divadlo v ,.Pokroku" na Žižkwě i o studentských s1avnostích,<br />
o prázdninách v rodišti i jinde. Jas. V. Frič hleděl jej dostati k Národnímu divadlu.<br />
Když pak rodiče přesídlili se ze Solnice do Broumwa, kdež bylo jim trpěti ústrky<br />
pro jazyk český, sjednotil českou menšinu v Broumově a vřadil jí clo Národní<br />
Jednoty Severočeské. Býval zástupcem menšiny na valných' sjezdech Nár. J. S.,<br />
budil ohnivou řečí broumovské okolí a v r. 1890 sebral všechny údaje pro<br />
sepsáni lidu na Broumovsku, zač dostalo ~e mu zvláštního uznání od dra. Jakuba
123<br />
Škardy. J. stýkal se v menšinové práci s Dr. A. P. Trojanem, Dr. V. Šamánkem,<br />
Dr. J. Heroldem, Dr. Ed. Grégrem i jinými činiteli veřejné působnosti. Jako student<br />
procestoval všechny skoro slovanské země a návodem dra. Fr. Skrejšovského<br />
zabýval se myšlenkou studovati na Rusi. O své slovanské cestě napsal<br />
několik statí do "Pos1a z P." v Rychnově n. K. a pTcmluvil několik řečí o ní ve<br />
Vídni. Jako studént tíhnul více k demokrati(Ckému smýšlení. První jeho lékařské<br />
působiště byla Mor. Ostrava, ohniště bouřlivé do dnes. J. přidal se hned k utlačovaným<br />
vrstvám, vystoupil činně v jich prospěch a ovšem ve svůj neprnspěch.<br />
Dělnictvo ostravské zachovalo .mu čestnou vzpomínku. Po té působil v Zahrádce<br />
u Ledče, kde zreformoval obecní hospodářství, rozhárané a finančně neupravené,<br />
starai se přednáškami pěstounkám o nalezence a svou lidumilnou snahou a pevnou<br />
rukou docílil snížení procenta úmrtí ze 60% u pražských nalezenců skoro na 6%<br />
a u vídeňských na 10%, jeho přičiněním vystavěn chudobinec, o čemž všem v roce<br />
1899 lichotivou stať uveřejnil "Ratibor", a na konec dostal se do Vídně, kde jako<br />
lékař již dvanácte let činným jest. Ve Vídni vynikl obsáhlou činností na prospěch<br />
čes\
124<br />
ným při zakládání podpůrného fondu "Purkyně". V úsilovné činnosti pokračoval<br />
též v Hlinsku jako I!~č~.I~ík ••Sok()la" po dlouhá léta a účastnil se v práci sociálně<br />
lékařské jako funkcionář a místopředseda župy. Od začátku své působnosti<br />
jest členem ob. zastupitelstva, městské rady a od roku 1903 starostou města, (které<br />
za doby jeho úřadování vystavělo školy, sirotčinec II opatrovnou, kanalisaci, isolační<br />
pavilon, a pokročilo v ohledu zdravotním neobyčejně; poslední činností<br />
jsou přípravné práce k vodovodu). Z literární jeho činnosti sluší uvésti: Příspěvek<br />
ku vzniku a léčbě osteomalacie (Čas. lék. čes. 1900); O působení par formalinových<br />
na pertussis, chřipku atd. (t. 1901; případ mixoedemu) Revue v neurologií<br />
1904). Ottův Slovník.<br />
Ježek Jan Dr., cis. rada, lékař v Praze.<br />
* 24. července 1844 v Nahořanech u N. Města n. Metují. Gymnasium studoval<br />
v Broumově a Jičíně, 8. března r. 1871 stal se doktorem lékařství a chirurgie<br />
v Praze. Vstoupiv do všeob. nemocnice, zastával tu různá místa sek. lékařťt, načež<br />
r, 1872 stal se asistentem porod. kliniky prof. Strenga, kdež setrval do r. 1876,<br />
kdy věnoval se lékařské praxi v Praze. Účastní1 se horlivě spolkového života mezi<br />
českými lékaři a hyl pro své vynikající vlastnosti osobní zvolen 1895 za presidenta<br />
lékařského sboru doktorů v Praze . .Je pilným navštěvovatelem schttzí Spolku<br />
č. lékařů. Z jeho literární činnosti uvádíme: Pololetní zprávy z porodnické školv<br />
pro lékaře prof. Strenga od září 1872 do dubna 1873 (1873) a Zprávu z lékařské<br />
kliniky prof. Strenga od března do konce září 1873 v Čas. lék. (1874), a samostatnou<br />
stať O nemocech čípku materníku v Odb:>rné pathologii. R. 1907 vyznamenán<br />
byl titulem cis. rady. Od r. 1897. je lékařským inspektorem záchranné stanice<br />
pražské. Ottův Slovník.<br />
Jičinský Lad. Dr., prakt. lékař v M. Ostravě.<br />
Napsal Nauku o poskytování první pomoci v doiech a hutích (1908)., Roentgen<br />
Ray Therapy and its Practical Application in Malignant Lesions (1911).<br />
Jíchova Fr. Dr., sekundářka nemocnice v Pardubicích.<br />
* 15. listopadu 1886 v K. Hoře, kde otec její byl profesorem. Promovala<br />
v Praze 17. ledna 1911. Byla externistkou v nemocnici v K. Hoře.<br />
Jileček Augustin Dr., lékař v Č. Budějovicích.<br />
* 1845 v Husinci, t 2. dubna 1883 v Č. Budějovicích. Absolvovay lékařství,<br />
dosáM r. 1870 v Praze hodnosti doktorské. R. 1878 usadil se v Č. Budějovicích.<br />
Přispíval články lékařskými do Budivoje a Ludmily. Do Čas. lék. 1878 napsal:<br />
Případ mázdřivky s úplným proděravěním měkkého patra a levého oblouku<br />
patrojazykového. Do Kalendáře lék. 1880 sestavil Příruční tabelu ku vhodnému<br />
předpisování celkových a jednotlivých dávek až včetně do 1 gramu.<br />
Urbánkův Věstník 1883, Věstník 1913.<br />
Jindra Jaroslav Dr. v Praze lL, Lipová 2 a.<br />
* 13. Červ.na 1885 v Plzni. Syn advokáta. Obecnou školu vychodil v rodišti.<br />
Absolvoval s výtečným prospěchem gymnasium v Plzni a odebral se na vysoké<br />
učení pražské, kde věnoval se studiu matematiky a fysiky. R. 1906 přestoupil<br />
na fakultu ~ékařskou a byl 3. května 1912 promován sub auspiciis imperatoris<br />
na doktora. Předmětem s'1avnostní dissertace byla "Specifická therapie tuberkulosy."<br />
Je zástupcem asistenč. lékaře. J. byl externím lékařem vinohradské<br />
nemocnice. Do Č. č. 1. 1912 napsal Poznámka ku léčení tuberkulosy plicní Famelovým<br />
syrupem.<br />
Jirásek Arnold Dr., operační chovanec na chir. klinice ve všeob. nemocnici<br />
v Praze.<br />
Když vypukla válka s Turky, odebral se jako asistent české lékařské pomocné<br />
expedice do Cetyně. Psal do Č. č. 1. r. 1912, Z výpravy Českého pomocného<br />
lékařského sboru na Černou Horu, mimo to do Union a do N. W. Tagblatt.<br />
Jirásek Jan Evangelista Dr., odb. lékař nemocí vnitřních v Humpolci.<br />
* 23. února 1867 v K. Hradci-Pouchově, kde otec jeho byl obchodníkem.<br />
Ani ne rok na to přestěhovali se rodiče jeho do Chrudimi, kde J. vystudoval<br />
reálné gymnasium. Medicinu absolvoval na české universitě pražské, kde byl<br />
v červnu 1892 promován. Již jako gymnasijní student psal feuílletonistické drob.<br />
nosti. Na universitě činně účastnil se života veřejného v dobách neobyčejně<br />
pohnutých, v létech 90tých, kdy český student energicky bojuje za osvobození<br />
svého ducha od starých před sudků a vší mladistvou energií hledí propagovati<br />
nové myš'1énky. Tyto nové myšlénky. z university do lidu vnášet, bylo ideálem<br />
tehdejší, později pronásledované, mladé generace nejen studentské, ale i dělnické.<br />
K nám dostaly se působením hlavně Masarykovým, který snaží! se obeznámiti<br />
mládež českou s prací jiných národů, zejména s realismem ruským. J. n:lpřed<br />
pod vlajkou "Mladočešství" chápe se práce obrodné, spoluzakládá a rediguje mlado-
125<br />
české listy v Chrudimi, Hlasy z Chrudimska, do kteréhožto týdenníku ukládá řadu<br />
studií, úvodníků a feuilletonů. V Praze jest činným při novém Časopise českého<br />
studentstva, pomáhá při Vzdělavací knihovně [nyní Sokolově) a odtud znova<br />
hledí nové proudr vnášeti na venkov do svého drahého rodiště Chrudimi, což<br />
ovšem naráží na netušený odpor starých, kteří s odvážlivcem nejsou spokojeni.<br />
Beilletristická brožura Za čínskou zdí ukazuje smě.r ducha Jiráskova. J", tq směr<br />
sarkastický, bodavý, nelítostný, dráždící. Brožura na žádost redaktora ceského<br />
Východu byla konfiskována, ale přes to byla velice rozšířena, čtena a kritisována<br />
nejen v Chrudimi, ale i v jíných městech, která cítila se dotčena. Byli to zejména<br />
staří držitelé moci v brožuře zvaní Mandarini, kteří se neobyčejně bouřili za<br />
českými čínskými zdmi.. V Praze v 1. 90. nastaly studentské nepokoje, demonstrace<br />
na univusitě proti prof. Kvíčalovi, semknutí mladých živli'1 universitních<br />
s obrodnými živly dělnickými, počátky hnutí t. zv. pokrokového, které později<br />
. bylo pronásledováno pod kolektivním názvem Omladiny. Mladí naši lidé rozjíždějí<br />
se po českých vlastech, přednášejí, tisknou, kolportují nové knihy Tolstého,<br />
Drapera, Milla, Kiel'landa atd. Když byla Kreutzerova Sonata konfiskována a podařilo<br />
se část nákladu zabaveného uchránit, spal J. na tomto zachráněném nákladu,<br />
v posteli složeném několik neděl, nežli ponenáhlu kniha To'lstého rozkolporto ..<br />
vána. Jako doktor usadil se J. v Humpolci, kamž byl "komandován" zvěčnělým<br />
vzácným činitelem pokrokovým Ant. Čížkem. Také zde mladý doktor cítil povinnost<br />
býti veřejně činným v duchu pokrokovém. V roce 1893 napsal brožuru<br />
Soukeníci a soukenictví v Humpolci, aby rozšíí-il známost o největším českém<br />
soukenickém městě. Brožura byla hojně rozšířena, širší veřejností byla velmi<br />
příznivě přijata i za reklamtÍ jí bylo použito, ačkoli její pokrokový duch nebyl<br />
sympatickým zpočátku ani těm, pro které byla psána: soukeníki'1m humpoleckým.<br />
Vedle této brožury psal J. o soukenictví pro revui Hippmannovu a o dějinách<br />
soukenického cechu pro textilní almanach reklamní, vyšlý v Praze. Ze vzdčlavací<br />
činnosti Jiráskovy vyšly pak další větší a menší brožury: Po skutcích poznáte je,<br />
O pravdě a lži, Dva čeští kněží (vyšla v 15 vydáních nákladem Ruchu], Tyršllv<br />
odkaz. Dlouhá jest řada přednášek, které pro lid konal. Zejména: z dějin české<br />
literatury, o Husovi, Rokycanovi, Chelčickém, Českých bratřích, Třebízském,<br />
Palackém, Havlíčkovi atd. Vedle toho přednášel o thematech z mediciny: o tuberku'lose,<br />
o bacilech, o některých hygienických thematech, nač u nás lidé churaví<br />
atd. R. 1905 založil Vzdělavací sbor města Humpolce, jehož jest dosud předsedou.<br />
Tento Vzdělavací sbor působí čile svými přednáškami, zejména svojí první, prová··<br />
zenou skioptickými obrázky: o alkoholismu, kterou napsal a původními obrazy dopiniI<br />
předseda vzdělavacího sboru sám. V městě pořádány cykly extensí středoškolských<br />
a nyní každoročně universitních, které se neobyčejně ujaly a zvyšují tuctový<br />
obzor našeho člověka. Život Dra .• Jiráska jest životem ustavičné práce veřejné,<br />
ale také hrozných a bolestných ústrků, zklamání a bojů. Náš člověk nerad přijímá<br />
novoty a je třeba opatrně a v dosich velice pomalých, nenápadně mu je podávati.<br />
J. še'l vždy přímo a ač lékař, neznal této vady lidu - odtud ústrky, neporozu.mění,<br />
zloba, pronásledování. Za veřejnou, nezištnou práci podlamována byla mu<br />
často existenční půda. Vzali mu i fixum lékaře městského a ustanovili místo něho<br />
magistra chirurgie německého původu, přibili mu na dům německou listinu úřední,<br />
kterou on přijati odepřel. Než to nezlomilo dosud nervy a energii nyní už poma'lu<br />
20 let praktikujícího idealisty. Svojí první prací vědeckou (1893) narazil nejbolestněji.<br />
V Čas. českých lékařů .uveřejnil pojednání O nemoci Friedreichově, kde popsána<br />
anonymně jedna z mnohých rodin nervově zatížených. Někdo dal číslo s článkem<br />
Jiráskovým zmíněné rodině, kt.erá potom mladému doktoru činila výtky, zlobila<br />
se, ba jednotlivci vedli boj na nůž. J. byl vyzván i na souboj. Do Čas. lékařů<br />
českých napsal ještě: Dva případy hysterie virilní po infekčních onemocněních<br />
(1894). Nemoc Daxierova, Elephantiasis cruris verrucosa (1895), Kombinace epilepsie<br />
v osteomalacii (1896). V Rozhledech lékařských vyšly: Epidemie pneumonie<br />
lobární. O epilepsii, O léčení pneumonie, Sdělení z praxe [diftherie, enuresis,<br />
lues), Případ vyléčené epilepsie, Příspěvek k diagnose zhoubných nádoru žaludka,<br />
Placenta incarcerata, Kousnutí zmijí v těhotenství, Neuritis multiplex při tuberkulose,<br />
Samovolná stolice při vnitřní inkarceraci tenkého střeva, O epilepsii, Zhojená<br />
meningits tuberkulosní. V Revui pro neurologii vyšly: Dvakrát zhojená meningitis<br />
tuberkulosa u téhož individua. Akutní myelitida po lobární pneumonii. Ve Věstníku<br />
sjezdu českých přírodozpytců a lékařů: Zhojení epilepsie po tyfu, Infekce streptokoková.<br />
Ve Věstníku Čas. lék. č.: Epištoly lékařské I. a II., Honorář a j. Jako<br />
spolupracovník Nové kultury napsal několik článku pro tento časopis, článki'1<br />
medicínsko-ethických nejvíce, podobně i do Rozhledu Peldových a jinam. Veliká<br />
jest řada Jiráskových prací feui1letonistických, literárních essaií, kritik, polemik<br />
atd., které vyš'ly pod pseudonymem Václav Vrána v Samostatnosti (staré), Čase,<br />
Besědách Času a zejména v Osvětě Lidu, jejíž jest dlouholetým přispívatelem.
126<br />
V Besedách Času vyšla delší studie: Nemocné postavy v románech Dostojevského.<br />
Za svoji publicistickou činnost lékařskou na návrh lék. župy pohoří českomoravského<br />
bylo dáno Jiráskovi lékařskou komorou právo užívati titulu odborný lékař<br />
nemocí vnitřních. Snažení Dra. Jiráska bylo: zvý&iti kulturní úroveň našeho lidu.<br />
Práce dnes jíž 25letá. S jakým výsledkem pracoval, ukáže budoucnost. Ottův Sl.<br />
Jirka Fr. J. Dr., lékař v Chicagu (Amerika).<br />
* 6. prosince 1858 v Ml. Vožici, -r 9. července 1895 v Chicagu. Přestěhoval se<br />
1867 do Ameriky. Vstoupil 1877 do lékařské kolleje Rush v Chicagu a 1880 povýš!ln<br />
byl na hodnost doktora. 1890 sta'I se členem školní rady. V čestném tom úřadě se<br />
přičinil o to, by veřejná škola na Troop ulici pojmenována byla školou J. A. Komenského.<br />
Po něm pojmenována byla obecní škola na 17. ul. školou Jirkovou.<br />
Jirkovský Jaroslav Dr., obv. lékař v Zlonicích.<br />
* 4. října 1881 ve Vyšínku u Slaného. Pr('moval 28. listopadu 1907. Byl<br />
sek. lékařem na českém oddělení všeob. nemocnice v Praze. R. 1912 usadil se ve<br />
Zlonicích, kde 1913 stal se obv. lékařem. Do č. č. I. napsal Nezvyklá příčina obrny<br />
nervu vřetenného (1911).<br />
Jirota Vojtěch H. (pravé jméno jeho Vojtěch Heinrich), medik.<br />
* 5. února 18<strong>51</strong> v Blovicích, t 22. července 1872 tamže. Studoval na gymnasium<br />
v Plzni a v Klatovech. Práce své uveřejňoval tehdy v Šumavanu. V Praze<br />
dal se zapsati na filosofii, v 2. semestru přestoupil na medicinu. Když _počaly vycházeti<br />
Pe'lantovy Obrazy života, nacházel se v spplupůsobení při nich, později<br />
zaměstnán hyl při Politik. Sepsal: Jan Roháč z Dubé (činohra, úryvek), Z předsíně<br />
ministrovy (veselohra, úryvek), On žárlí (veselohra), .Jen peněžitou (komický<br />
výjev), Hrdinové, čili zrušený konkordát (žert), Tajný dopisovatel (veselohra),<br />
novely Čarovné zvuky, čili žebračka, Sklepník (arabeska), Purkmistrovic Emí'lka,<br />
Chaloupka (fantasie).<br />
Riegrův Slov., Šumavan 1872 č. 31, Ottt'lv Slov. pod Heinrich 7.<br />
Jirsa Jos. Dr., lázeňský lékař v Grado.<br />
* 6. února 1866 v RychnOVě n. Kn. PromJval 22. prC'since 1890. Byl lékařem<br />
ve všeob. nemocnici a stal se pak operateurem na klinice Albert-Lorenz. Byl<br />
primářem v Strakonicích, pak stal se c. k. soudním a vězeňským -lékařem. V r. 1904<br />
stal se lékařem lázeňským (v zimě Meran, v létě Grado). Psal populární článek<br />
o mOřských lázních v různých časopisech a své zkušenosti shrnul ve spisku<br />
"Léčba mořem, sluncem a pískem v Grado u Terstu".<br />
Jirllš šlechtic Bohuš Dr., univ. profesor v Praze, dvor. rada .<br />
. * 17. října 1841 v Praze, t 16. listopadu 1901 v Praze. Studoval na akad.<br />
gymnasiu a po té na lékařské fakultě a nabyl 28. ledna 1865 hodnosti doktora mediciny<br />
a později chirurgie. Svou praktickou činnost zahájil v Pražské všeobecné<br />
nemocnici, kdež byl sekundářem. Vykonav delší vědeckou cestu do ciziny, stal se<br />
1870 asistentem zoo chemického ústavu prof. Lercha v Praze. R. 1875 jmenován řád.<br />
profesorem botaniky na universitě v Záhřebě a r. 1877 zvolen za děkana fakulty<br />
filosofické tamže. R. 1883 povolán byl do Prahy, ale teprve r. 1886 rozhodl se přijati<br />
profesuru farmakologie a farmakolognosie na české universitě. Roku 1889<br />
a 1894 byl děkanem lékařské fakulty. V zemské zdravotní radě, do níž povolán<br />
1889, pracoval velmi horlivě a zdárně až do poslední chví'le. Již v Záhřebě vyznamenán<br />
byl řádem Fr. Josefa ar. 1901 obdržel ryt. kříž řádu Leopoldova, r. 1892<br />
titul vládního rady a 1896 dvorního rady. Jsa asistentem ústavu pro lučbu chorobopisnou<br />
a soudní, uveřejnil některá pojednání toxikobgická v Čas. Č. lékařů. O nitroglycerinu<br />
(1872). O předpisování léků dle soustavy metrické (1874) a podal Tři<br />
případy z klinického oddělení prsních nemocí prof. Eiselta (1867). Do odborné<br />
pathologie napsal obšírnou Toxikologii látek rostllnných a vydal překlad a "Výklad<br />
farmakopoei rakouské a Dodatky ku farmakopoei rakOuské, společně s Aug. Bělohoubkem.<br />
Sepsal kritiky a referáty v oboru farmakologie, farmakognosie a chemie<br />
lékařské. Dalmacii a veliké ostrovy dalmatské prozkoumal po stránce botanické<br />
a geologické. Ve1ký svůj herbář, obsahující 10.000 druhů daroval universitě v Záhřebě.<br />
Byv dlouhá léta č'lenem správního výboru musea král. č., zvolen 1897 za gen.<br />
jednatele. Zasazoval se velmi horllvě o zvelebení sbírek jeho, zvláště botanických.<br />
V ústavě universitním, jehož byl přednostou, zařídil vzorné sbírky farmakognostické<br />
a farmakologicko-chemické. Pro vlídnou a tichou povahu požíval veliké údy<br />
a vážnosti u svých posluchačů i všude, kam svou dnností zasahoval. Při tom lnul<br />
vřele k svému národu a všímal si bedlivě všech ku'lturních pokroků jeho. Zvláště<br />
byl pečliv toho, aby se dostalo potomstvu našemu spclehlivých vědomosti o všeobecném<br />
stavl. našeho lidu v nynější době. Poslední vůlí svou ustanovil Museum<br />
české svým universá'lním dědicem v obnosu 50 tisíc zl. Odkázal mu celé svoje domácí<br />
zařtzení s tou podmínkou, aby v bednách uloženo po 200 letech opět z beden
vybráno bylo. Vynikající tento pěstitel české vědy a upřímný, obětavý podporovatel<br />
našich kulturních snah jest hoden trvalé čestné památky v lidu českém.<br />
Osvěta 1902. Cas. lék. 1901, Národní Album. Ottův Slovník.<br />
Jiruš Vincenc šlechtic Dr., prakt. 'Iékoař, primář v ústavě šlechtičen na N.<br />
Městě v Praze.<br />
* 14. května 1810 v Hracholuskách u Křivoklátu, t 5. ledna 1884 v Praze.<br />
Pocházel ze staré rodiny lesnické. Studoval v Rakovníku, Žatci a v Praze, kde<br />
r. 1836 povýšen na doktora lékařství. R. 1838 vykonal jako osobní lékař a sekretář<br />
nejv. purkr. hr. Chotka cestu do Italie a do Němec. R. 1843 stal se primářem<br />
v ústavě šlechtič. na Hradčanech a r. 1847 na N. Městě. R. 1871 zvolen byl od Čechů<br />
za předsedu sboru doktorského, jehož předsedou byl v 1. 1878-81. Byl posledním<br />
děkanem lékařského sboru doktorů před odloučením sboru od sboru profesorského,<br />
tedy poslední koexaminator při medicínských rigorosech. R. 1883 povýšen do stavu<br />
šlechtického. R. 1845 utvořil s Mikšem, Jakschem, Oppolzerem, Quadratem, Karnerem<br />
a Li:ischnerem družstvo pro zvelebení lázní šternberských, o jichž další rozkvět<br />
horlivě se staral. Napsal Dissertatio inauguralis medica de carbone (Praha<br />
1836). Syn jeho Bohuslav byl profesorem české university a zef MUDr . .los. Prokeš<br />
zdravotním radou v Praze. Cas. lékařů 1884, Ottův Slovník.<br />
Joklík Severin Dr., prakt. lékař a starosta v Kyjově.<br />
* 1857 v Troubelicích u Unčova na Mor~vě. Studoval c. k. slov. gymnasium<br />
v Olomouci a od r. 1878-1883 na německé ještě tehdy universitě v Praze (fak. lék.)<br />
R. 1883 byla zřízena česká fakulta lékařská a J. jako kandidát mediciny stal se<br />
prvním asistentem tehdy suplujícího učitele pathol. anatomie prof. Hlavy. Prof.<br />
Hlava tehdy teprve na české universitě se před vánocemi 1883 habilitoval. Pak<br />
byl II. asistentem porodnické kliniky prof. Strenga a operačním elevem prof.<br />
Weise. Roku 1885 stal se obvodním lékařem v Kyjově na Moravě, kdež až dosud<br />
působí. Kyjov tehdy, jako tak mnohá města Moravská, byl na venek úplně německý:<br />
školy obecné i střední vesměs německé neb utrakvistické. Ces. školy v Kyjově<br />
nebylo. Dali se do práce a po úporném boji r. 1896 přemohli nadvládu německou<br />
ve městě. J. tehdy byl zvolen za 1. náměstka starosty, jímž ~yl až do 1903, kdy<br />
zvolen byl za starostu města Kyjova a jím je dosud. Za dobu trvání české správy<br />
v Kyjově zvelebIlo se značně město: má české obecné i měšfanské školy chlapeckou<br />
i dívčí, c. k. vyšší realné gymnasium, převzaté z obecného, které 10 let<br />
vydržováno nákladem obecním; pokračovací školy průmysl.ové i obchodní pro učně<br />
i dívky, zimní zemskou hospodářskou školu. To ve směru kulturním; v hospodářském<br />
směru zvelebeno město dlažbou, kanalisacl, e1ektrárnou obecní. Připravuje<br />
se k vodovodu. - Ovšem ve směru národním a politickém jest město Kyjov pevno<br />
. a nikdy více neztratí se našemu národu. V časopisu č. lékařů z r. 1884 uveřejněna<br />
jest jeho práce; "Odměšování šfávy mikter.)Vé a dů'ležitost její pro zažívání".<br />
Práce tato byla jako práce studentská poctěna cenou prof. Hally na německé fakultě<br />
lékařské. Vedle toho jako asistent na lék. fakultě české psal do C. č. 1. výtahy<br />
z cizí liter. lékařské a uveřejnil tam r. 1904 Vzpomínku 1. asistenta ústavu. Více poměry<br />
národní než 'lékařské vábily ho na Moravu, tehdy ještě velice německou.<br />
Jordan z Klausenburku, zvaný též vůbec jenom Thomas Jordanus, Dr., mor.<br />
zem. fysik.<br />
* 1539 v Kološi v Sedmihradech, t 6. února 1586 v Brně. Předběžná studia<br />
v klasických jazycích konal ve své vlasti. Za dalším vzděláním odebral se do ciziny.<br />
Poslouchal jmenovitě v Paříži, Montpel1íeru, Padově a Bologni nejstarší toho<br />
času 'lékaře a přírodozpytce francouzské a italské. Vrátiv se ke dvoru cís. Ferdinanda<br />
I. do Vídně, vynikl svými theoretickými i praktickými vědomostmi lékařskými<br />
tou měrou, že stal se doktorem lékařství na akademii vídeňské a od Ferd. 1.<br />
povýšen do stavu šlechtického s přídomkem z Klausenburka podle svého rodiště.<br />
Připojiv se r. 1566 k polnímu tažení do Uher proti Turkům, snažil se vel mí pilně,<br />
by důkladně seznal panující tam nemoci nakažlivé, příčiny jejich vzniku a šířeni:<br />
vhodné způsoby jejich léčení a zabránění. Vrátiv se, navštívil některé lázně moravské<br />
a české, pobyl zejména po delší dobu v K. Varech a všude studoval účinky<br />
vod léčivých. R. 1570 jmenován od stavů markrabství mor. fysikem zemským a to<br />
vůbec prvním se služným 400 zl. ročně. V nové funkci cestoval pilně po Moravě,<br />
by sezna'1 přírodnické, zeměpisné i národopisné poměry země. Přihlížel předev&im<br />
k léčivým vřídlům, metereologickým a klimatickým poměrům, zvláštnostem domácích<br />
nemocí. Nezanedbával však při tom nikterak zkoumání v oboru domácího<br />
dějepisu. Za své zásluhy o zdravotnictví zemské 1573 povýšen od sněmu do stavu<br />
pánů rytířstva a přijat za obyvatele země moravské. J. náleží mezi nejdůležitější<br />
epidemiologické spisovatele 16. stol. Zachoval nám ve spise Pestis phaenomena<br />
seu de iis, quae circa febrem pestilentem apparent, exercitatio (Frankf. 1576),<br />
správné vylíčení zhoubného moru uhers~ého (febris hungarica, lues panonica, Go-
1·28<br />
mer), který řádil hlavně ve vojích císařských, vysílaných proti Turkům, a troskami<br />
zámořských vojsk byl rozšířen po střední Evropě. Z jeho popisu nade vši pochybnost<br />
vysvítá, že to byl tyf petechialní. J. patří takto mezi první, kteří jej správně<br />
pozorovali. Též v Brně měl příležitos.t pozorovati zvláštní epidemii přijičnou, která<br />
rozšířila se 1577 na všechny osoby, které po některý čas navštěvovaly lazebnu<br />
Adamovu, aby si tu daly sázeti baňky. Nemoc, která zachv6tila v krátkosti přes<br />
100 lidí, počala se na místě, kde baňky byly nasazeny, zvláštními zánětlivými přiznaky<br />
a zasáhla po čase celé tělo. Líčení epidemie, poznání nemoci, jakož i její<br />
příčiny a zavedení ochranných prostředku J-ových, vše je zcela správné. Vylíčena<br />
jest epidemie ta ve spise Th. Jordanus, Brunno-Gallícus, s. Luis novae in Moravia<br />
exortace descriptio (Frankf. 1578, 1580, 1583). Z ostatní literární činnosti jeho sluší<br />
uvésti De aquis medicatis Moraviae commentarblus. Cum indice copiosissimo<br />
(t. 1586), kde líčeny jsou nejen léčivé vody moravské na základě dlouholetých<br />
studií J-vých, nýbrž i mnohé historické a topografické podrobnosti. České vydání<br />
tohoto spisu pořízeno 1580 Ondř. Zburským s názvem Tom. J-a z Klausenburku,<br />
kniha o vodách hojitelných neb teplicích moravských. Z lásky k dějinám domácím<br />
'vydal r. 1570 též nové vydání české historie Dubraviovy, připojiv k ní poznámky<br />
a genealogické tabulky. Mnohá jeho lékařská pojednání jako na př. Consilia medica,<br />
de aquis medicatis in genere, zustala v rukapise.<br />
Ottuv Slovník, Pelci, Abbildungen, Přecechtěl, Plutarch. Čas. Č. m. 1913.<br />
Jošt Jindřich, bratr laik tl kapucínu na Josefském náměstí v Praze.<br />
t 18. září 1870 v Praze. Co ranhojič a napravovatel údu měl v Praze velkou<br />
pověst, jakož i jeho kapucínské kapky daleko široko byly ~ledány, zejména do<br />
Ameriky mnoho set tuctu se ročně posílalo. Riegruv Slovník.<br />
Jungmann Anton Jan, rytíř Dr., prof. univ. v Praze. Jubilár.<br />
* 19. května 1775 v Hudlicích, nepatrné to ,esničce na panství Křivoklátském<br />
u Berouna, tiD. dubna 1.854 v Praze. Byl třetí syn chudého domkáře Tomáše<br />
a bratr mladší Josefa slovnikáře. Naučiv se od Vác. Husáka, místního učitele, dosti<br />
bídně českému čtení a psaní, jakož i počátkům v počítání, strávil několilr. let beze<br />
všeho dalšího vzdělání vědeckého v domě otcovském. Teprv r. 1788 toliko českého<br />
jazyka mocen, pos'1án do Prahy, ~y chodil do druhé německé školy na hl. škote<br />
u Piaristi't. Tamto vP. Quidonu našel přísného sice, ale dobronryslného učitele.<br />
Jen velkými obtížemi dovedl osvojiti sobě německy přednášené předměty.<br />
Vytrvalou a stálou pilfiostí dostal se již v násl'ldujícím roce mezi výtečnější<br />
žáky. Ze studií pak na gymnasiu Novoměstském, 'tehdáž ještě jen 5 Jet trvajících,<br />
s výtečným prospěchem vyšel. R. 1797 vstoupil v Lipníku do řádu piaristů, avšak<br />
brzo na to zase jéj opustil. Řádně dokonči v studia filosofická na pražské universitě,<br />
zvolil sobě r. 1800 lékařství. Co studující medidny byv po 3 léta vychovatdem a<br />
domácím učitelem dětí velmi váženého prof. Dr. Jos. Bohumíra Mikana, s velikou<br />
horlivostí použil hojnou měrou podané sobě příležitosti, by se jmenovaného učence<br />
laskavou součinností a podporou v tom i onom vědy oboru vzdělal V listopadu 1803<br />
dosáhl stupně magistra porodnictví a dne 7. prosince 1805 stal se doktorem na<br />
universitč Karlo Ferdinandské. By pomohl pr::tktické nouzi mnohých pouze česky<br />
mluvících bab, počal, poněvadž až dosud ani jedné učební knihy porodnické v češtině<br />
nebylo, již co čekatel lékařství r. 1804 pro ně spisovati a vydávati svou knihu<br />
"Úvod k babení". Ještě než byl na doktorství povýšen, zvolen byv od tehdejšího<br />
prof. kliniky lékařské Jgn. Matušky za asistenta, stál v úřadu od r. 1805 až do<br />
r. 1806, kdež tehdáž na panující horkou nemoc se rozstonal. Na to však jen na<br />
krátko odebral se do města Napajedel na Moravě, kamž za veřejného lékaře povolán<br />
byl, avšak již na konec 1807 do Prahy se vrátil. Příznivou náhodou získal<br />
si brzo v nemocnicí u Milosrdných bratří veřejného činného pÍísobení a to na tak<br />
dlouho, co Dr. Jan Theobald Held, jenž tam byl nařizujícím lékařem, prvníh0 lékaře<br />
ve všeob. nemocnicí pražské zastával. Kráke potom Dr. Karel Fiedler, tehdáž<br />
profesor porodnictVí, těžce onemocněl a r. 1808 zemřel. Po jeho tlmrtí byl J. od<br />
ředitelstva studia medicínského z počátku co suplent ustanoven, pozdčji však nejv.<br />
rozhodnutím z L května 1811 skut. řádným profesorem pro jmenovaný předmět<br />
učiněn. Úlohou jeho bylo netoliko nastávající lékaře a ranhojiče, anobrž i baby<br />
v obou jazycích vyučovati. K tomu cíli obstaral výš jmenované porodnické učební'<br />
knihy r. 1821 druhé, r. 1827 třetí vydání, při čemž žádnou vyšší nějakou tendencí<br />
vědeckou nestíha~, než toliko praktickou potřebu a chápavost bab před očima měl.<br />
R. 1818 vyšlo jeho "Navedení o koních", na kterémžto spise nad jiné všecky sobě<br />
zakládal. R. 1826 vydal spis "O sedmeru dobytka domácího, jeho chování a nemocech".<br />
Stav se po smrti prof. Jos. Rottenbergra historiografem fakulty lékařské,<br />
sbíral s velikou pilností látku k obšírnému jejímu dějepisu. Při této obšírné práci<br />
v Dr. Langsvertovi a Rottenbergrovi mnohovážoné předchudce nalezl. Vydal pak<br />
v lékař. ročnících rak. císařství ve Vídni 1839 XXII. sv. "Nástinný dějepis lékař-
129<br />
ských lístavu na universitě Pražské", Mimo mnohá zaměstnání co klinický učitel<br />
a činný babič při tak velikém ústavu jako byla pražská porodnice, vydal r. 1833<br />
nákladem Matice České H. F. Paulického známou obecně lékařskou knihu. AnIeitung<br />
zu einer verniinftigen Gesundheitspflege, insbesondere WI' Landleute", v češtině<br />
pod názvem "Návod k moudrému životozpráví". Tímto způsobem nadjmenovaná<br />
kniha i pouze česky čítajícímu přístupnou a v mnohém ohledu prospěšnou se<br />
stala. Překladu tohoto roku 1850 nové lidu vydání (Domácí lékař) potřebí bylo.<br />
Zároveň sluší podotknouti, že J. v několika v Praze vycházejících časopisech<br />
českých kratší i delší pojednání z oboru člověkosloví a skoto'léčitelství uveřejňovaL<br />
S velikou pilností též vypracován jest jeho "Přehled jmen neduhův", pro české<br />
lékaře velmi užitečnou terminologii obsahují~í. Že se J. i se srovnávací gramatikou'<br />
obíral, osvědčují mezi jiným pojednání jeho v Preslově všenaučném časopisu "Kroku"<br />
(I. díl, 65) "O Sanskritu", jakož i jeho Výtah grammatický z Nabla k libému<br />
srovnání s vlasteneckou řečí (Krok I., str. 75). O upřímné lásce jeho k vlasti a národnosti<br />
svědčí článek jeho v Kroku "Kdo činí, kdo ·trpí křivdu?" (1822). Universita<br />
Pražská tím ho poctila, že ho pro r. 1839 za rektora zvolila. Po něm následoval,<br />
což v letopisech universit málo se přihodilo, v akademické hodnosti této<br />
bezprostředně bratr jeho slovutný lexikograf Josef Jungmann z fakulty filosofické.<br />
R. 1841 poctěn v uznání mnoholetých zásluh od cís. Ferdinanda titulem cís. rady.<br />
R. 1849 vyznamenán ryt. křížem řádu Leopolda a r. 1850 následkem toho povýšen<br />
v stav rytířský. Zároveň poslali mll některé učené lékařské spolky jako<br />
spolek ruských lékařů v Petrohradě, c. k. spokčnost lékařů ve Vídni, své diplomy.<br />
Bylf i J. jedním z prvních a nejstarších údů společnosti humanítské v Praze k zachování<br />
lidí zdánlivě mrtvých, jakož i mnoha jiných vůbec užitečných spolků.<br />
V posledních letech věku svého, když již od profesorství v dobře zas'!oužilé odpočinutí<br />
byl vstoupil, obíral se překládáním některých povídek Zschokkeových ku př.<br />
"Alamontade", pak dílem "Selbstschau" nazvaným, kteréžto vlastnoruční rukopisové<br />
se v č. mu'seu nacházejí. J. požíval všeobecné vážnosti za příčinou mnohaletého,<br />
všeužitečného a skromného působení,<br />
Živa 1854, Riegrův a Ottův Slov., Hirsch, Wurzbach, Cal1ísen X, XXIX.<br />
Jurenka Hanuš Dr., sta,rosta v Březnici.<br />
* 19. dubna 1831 v Kolešovicích, t 27. ledna 1882 v Březnici. Studoval<br />
gymnasium v Litomyšli, pak v Praze. Dne 25. června 1855 povýšen na doktora,<br />
načež odebral se do Polska. R. 1856 usadil se v Březnici. R. 1857 vykonal zkoušku<br />
jako magister porodnictví a 1859 zkoušku chirurgickou. R. 1866 byl v Skutči, kdež<br />
zuřila cholera, r. 1876 působil v Srbsku co plukovní lékař. R. 187& zvolen za měšfanostu.<br />
Byl důvěrným přítelem Bož. Němcové. Přepracoval do češtiny "Z říše<br />
ovzduší", jež zaslal Dr. Grégrovi do Matice lidu a přeložil 3 z Hálkových povídek<br />
do němčiny. V rukopise zanechal Krev 'lidská, dílo přírodozdravovědecké a veselohru<br />
Černajev v Praze. Přispěl do Časopisu lékařů články Naříznutí tepny pramenní,<br />
Hrbolek bodný 1864, Makrobiotika čínská 1873, a Dvě sobě odpovídající z.dání a<br />
superarbitrium (1865). Mladý medik J. bydlel se SVGU matkou v domě pod Emauzy,<br />
kam se v říjnu 1854 přestěhovala B. Němcová. J. se svým přítelem E. Holubem<br />
byli vítanými druhy Fričovy družiny. J. V. Frič vzpomíná na ně po letech vřeleji<br />
než ostatní: "Sami přih'1ásili se ke mně, milý, nezapomenutelný tovaryš kandidát it<br />
lékařství Em, Holub a s ním i hřmotný, mnohomluvný starý kamarád Jurenka. ~<br />
Oba sice pero nenamočili, ale brali vřelý podíl na našich poradách i potírali<br />
s velikou opravdovostí, jeden klidným vtipem, druhý přímo vyzývavým posměchem<br />
brzké mé literární protivníky." J. chodíval k Němcové denně s Č. Bendlem,<br />
a oba byli s ní známi z celého kruhu nejdůvěrněji. Němcová hostila přátele<br />
čajem, koláčky', když zbyly od chudého oběda, občas i doutníkem ... Jurenka<br />
stal se jejímu srdci drahým. Jeho smělé, bezohledné vystupování, rozhodné a povýšené<br />
soudy jí imponovaly. Kořila se jeho energickému duchu a podlehla vášnivému<br />
citu k muži, jenž naposled - vzbudil v ní sen o věčné, věrné, vzájemné'<br />
lásce, provázené i idealním přátelstvím a mocným povznesením splynulých duší.<br />
Přátelttm zdál se J. často drsný, rozmarný. Stěžovali si naň, n'evěřili, že bude<br />
jednou velkým mužem a dívali se nepříznivě na jeho styk s Němcovou. Ohéral<br />
mluvil příkře proti němu a N. neviděla slabých stránek zbožňovaného muže.<br />
Zdá'! se jí hercem, jejž lásku k ní rozohní k velkým, smělým činům.<br />
Jurenkův cit byl z počátku sice vášnivý a opravdový, ale ochladl brzo. Němcová<br />
pozorovala s hlubokou bolestí, jak se jí odcizuje, lnula k němu tím vášnivěji,<br />
snášela trpělivě jeho rozmary, ale v únoru 1855 musila si přiznati, že se její poslední<br />
pokus, najít hrdinu svých snů stroskota1. Rozchod s Jurenkou působil jí<br />
krutou bolest. Stýkala se s ním sice ještě, J. obstarával jí pochůzky, zůstával jí<br />
stá'le na venek oddaným přítelem, ale pomýšlel na odchod z Prahy. Chtěl dokonce<br />
jednu chvíli odejít do Krymské války k ruskému vojsku jako lékař, a Němcová<br />
ve své oddanosti k němu sháněla mu informace k provedení tohoto plán~.<br />
Ottův Slov., Urbánkttv Věstník 1882, Tille, B. Němcová.<br />
9
130<br />
Juvenal Bydiovský.<br />
Když Rozkochaný Klen, Slověnin rodem r. 1360 jal se sestavovati Slovník,<br />
poda1 mu materialie o nemocech. (Jireček, Rukovět II. 200.)<br />
Kabát Jan, voj. lékař v Petrohradě.<br />
t 15. dubna 1884 v Petrohradě. Studoval na med. chir. akademii 1827-33<br />
a věnoval se oftalmologii. Jako vojenský lékař zřídil v(,jenské zdravotní stanice<br />
pro nemocné na oči v .Jižní Rusi. Již r. 1842 navrhl elektrické lázně vanové k účelům<br />
therapie. Dne 25. srpna 1883 slavili jeho 50leté služební jubileum s velikou<br />
okázalostí.<br />
Hirsch.<br />
Kabeláč Jos. Dr., lékař nemocnice v Chrudimi.<br />
* 1840, t 28. dubna 1892 v Chrudimi. Promoval r. 1867 v Praze. Požíval pro<br />
svou zručnost pověst dobrého a svědomitého lékaře a těšil se značné oblibě.<br />
Ve sboru hasičském, kdež byl od založení 26 let lékařem, vycvičil zdravotní oddělení<br />
pro případ první pomoci v uraz u, o čemž vydal i Návod. Přispěl do Časopisu<br />
lékařů pojednáními: Smrtelné poranění (186S), Slovo o fíkovině (1869), Zásnět<br />
puchýřkovitý (1870), K účinkům námelu (1871) a Vykloubení kostí přednártí dle<br />
Lisfranca (1872). Čas. lékařťl 1892.<br />
Kabrhel Gustav Dr., univ. prof. v Praze.<br />
* 23. listopadu 1857 v Dražkovicích u Pardubic. Bratr MUDra. Emanuela.<br />
Absolvoval gymnasium v Chrudimi, načež studoval z počátku matematiku u prof.<br />
Weyra a Koenigsberga ve Vídni, pak tamže lékařství. R. 1883 povýšen ve Vídni<br />
na doktora. Již za svých studií medicinských pracoval v laboratoři prof. Strickera.<br />
Když r. 1883 aktivována česká lékařská fakulta v Praze, stal se zde asistentem<br />
při stolici experimentální pathologie a r. 1886 docentem téhož předmětu. R. 1888<br />
a 1889 vykonal studijní cestu po Německu. Zaměstnával se v Berlíně a hlavně<br />
v Mnichově v laboratoři prof. Pettenkofera pracemi hygienickými. Na to se stal<br />
docentem hygieny na universitě r. 1889, na technice r. 1890. R. 1890 jmenován<br />
profesorem zdravotnictví na české universitě a zvolen dopisujícím členem české<br />
akademie. Když r. 1897 zřízen ústav hygienický a ústav pro vyšetřování potravin,<br />
stal se přednostou obou těchto ústavů. R. 1901 byl děkanem fakulty lékařské.<br />
Od r. 1897 jest řádným členem poradniho sboru ministerstva vnitra v záležitostech<br />
kontroly obchodu potravinami, od r. 1906 řádným členem c. k. zemské zdravotni<br />
rady, od r. 1908 č'lenem poradního sboru pro statistiku práce při mlnisterstvě Drby,<br />
a od r. 1909 členem nejvyšší zdravotní rady. Při II. mezinárodní výstavě lékař~ké<br />
r. 1896 v Praze zaujímal přední místo mezi pořadateli jako předseda VIII. hygienické<br />
sekce výstavní. R. 1908 vyznamenán byl řádem želp.zné koruny III. třídy.<br />
Vrozené schopnosti vedly ho' k exaktnímu bádání, v jehož jméně po léta pracoval<br />
s výsledkem nepopíratelným z počátku jako patholog, později jako hygienik. Do<br />
prvého oboru spadají práce o působení cizích jemných tělísek v oběhu kr£:vním,<br />
o innervaci mizních srdcí, o činnosti a skladbě ledvin a j. více. Hygienická bádání<br />
jeho týkají se vlivu trávení na chorobotvorné mikroorganismy, některých otázek<br />
z diaetetíky (umělé máslo, porušování cukroví, mléčné kvašení atd.) a hygieny<br />
vody (filtrace písková, znečišťování a samočištění řek). Experimentálně pathologické<br />
práce jsou: O chování se cizích télísek v oběhu krevním (Čas. lék. 1884),<br />
Studie o innervaci mizních srdcí (Sborník lék. I, též něm. v Mediz. Jahrb. 1886),<br />
Sekrece ledviny normální a pathologické (Sbor. lék. J, též v Med. Jahrb. 1886),<br />
Příspěvek k nauce šťávových drah v chrustavce (Sbor. lék. Ll. Methoda přirozená<br />
injekce mizních jamek v 1edvině (Čas. lék. 1884, něm. Med. lJahrb. 1886). O vztahu<br />
tuberku'losy lidské k perlovině hovězího dobytka (Čas. lék. 1887, něm. AlIg. Wien.<br />
Med. Zeit. 1888). Práce hygienické: Vliv zažívání pepsinového na některé pathogenní<br />
mikroorganismy, z laboratoře Pettenkoferovy (Č. lék. 1889, Archiv f. Hyg.),<br />
O fermentu kyseliny mléčné v ml1éce (Čas. lék. 1889, Allg. Wien. med. Zeit. 1889).<br />
Výsledek této publikace jistým autorfóm německým byl potvrzen, ale při tom<br />
význam její stlač.ován tak, že K. k obhájení priority své byl nucen uveřejniti novou<br />
publikaci: Zur Frage der Stellung des Caseins bei der Milchsauregehrung, kteroužto<br />
publikací priorita ná'lezu jeho uhájena a obec.ě uznána. O významu továren<br />
na sulfitovou cellulosu po stránce zdravotnické (Čas. t 1890), s Dr. Strnadem<br />
Příspěvek k poznání kažení cukroví (Čas. I. 1890, Arch. f. Hyg. 1895), O másle<br />
strojeném (Čas. p. prům. chern. 1891), Pokusné studie o filtraci pískové (Rozpr. č.<br />
akad. 1895, Arch. f. Hyg.), Bakteriologické a kriti.~ké studie o znečišťování a samočištění<br />
řek (Rozpr. č. akad. 1891, Arch. £. Hyg.), Zdokonalení ef.ktu filtračního<br />
při centrální filtraci (Zdrav. Věstník, Hyg. Rundschau 1897). Z další jeho činnosti<br />
publikační sluší uvésti učebnici "Zdravověda", jež obsahuje tyto kapitoly: Vzduch,<br />
oděv, půda, kHma, zásobování vodou, obydlí, za.kládání měst, topení, větrání,<br />
osvětlování atd. Dále: O biochemickém způsobu čistění odpadových vod stokových<br />
(Úvahy a rozpravy zdravotnické 1901), Snížený tlak vzduchu a nemoc hor-
13i<br />
ká (t. 1902), Theoríe a praxe posuzování vod pitných (Praha 1900, něm. Mnichov<br />
1900), Otázka zásobování vodpu v Praze (t. 1901 též něm.), Otázka jednotného<br />
vodovodu (1908 Lidové rozpravy lék.), Abstinentismus a význam jeho pro<br />
jednotlivce i společnost (t. 1906, něm. Mnichov 1906), Stanovení effektu a Studie o<br />
effektu filtračním vod spodních (Rozpl'. č. akad. II. tř. a Čas. lék., Arch. f. Hyg.),<br />
Vytápění a větrání škol (Čas. pro veřej. zdravot. 1903, též něm.), O některých<br />
choulostivých bodech otázky zásobování měst vodou (t. 1900, též něm.). Německy<br />
napsal práce o hygieně kompresse vzduchové (Hyg. Rundschau), příspěvek k otázce<br />
pěstění anaerobních bakterií (Centralblatt f. Bakt.), o účinku alkoholu na plasma<br />
zárodkové (Arch. f. Hyg.). Del' Abstinentismus u. seine Bedeutung fiir das Individuum<br />
u. fiir das Gese'1lschaft (1909), Nález bakteria coli ve vodách pitných a<br />
jeho význam (1911). Větrání a vytápění škol (1903). Vedle toho napsal několik<br />
orientačních článků, v nichž často ze svých zkušeností nová pozorování uváděl,<br />
na př. a znečišťování řek látkami organickými (Čas. pro prum. chem 1897). Do<br />
Ottova Slovníku přispěl články z oboru hygieny. Práce o filtraci, znečišťování<br />
a samočištění řek jsou nejdůležitějšími pracemi prof. K. Zvláště význam pokusných<br />
studií o filtraci pískové oceněn a uznán byl odborníky prvého řádu, jako Franklem,<br />
Piefkem a Lceflerem. Ve studii o znečišťování a samočištění řek vytkl zcela nové<br />
principy, dle nichž otazku tu posuzovati sluší. V práci pak o zdokonalení effektu<br />
filtračního při centrální filtraci podal originální spůsob, jakýmž effekt filtrační<br />
lze přivésti k nejvyššímu stupni, což má ve1iký význam praktický., K. vedl v 1.<br />
1891-97 "Zdravotnický Věstník", přílohu Č. č. lékařů, který pod jeho redakcí<br />
počínal se rozvíjeti v ohledu vědeckém i praktickém. Do Č. 1. napsal dále: K otázce<br />
provádění zákona o falšování potravin ze dne 16. ledna 1896, Několik poznámek<br />
ku předcházejícímu článku p. dra. Hegnera, městského fysika v Plzni (1908),<br />
Studie o effektu fi'1tračnírn vod spodních, O významu malých dávek alkoholních,<br />
O novějších směrech v hygieně (1909), Odstraňování a spalování smetí ve velkých<br />
městech, Studie o ochranném rayonu při zřizování vodovodů, O desinfekci<br />
formaldehydové (1910), Epidemiologie a potírání cholery, Epidemiologie a potírání<br />
moru (1911), Konservace požívatin kyselinou benzoovou a látkami podobnými ve<br />
směru zákona potravinového (1912). Národní Album, Ottův Slovník.<br />
KadIícký Roman Dr., asistent oční kliniky v Praze.<br />
* 25. pros. 1879 v Bozanech, Bratr MUDra. Eduarda. Syn lékaře Dr. Romana<br />
v Litoměřicích. Příslušný do Litomyšle. Promoval v Praze 11. dubna 1905.<br />
Byl r. 1906 externistou vše ob. nemocnice. Do Č. č.. l. napsalO t. zv. tělíscích trachomových.<br />
'<br />
Kafka Václav Dr., primář české dětské nem~cnice, majitel léčebného ústavu<br />
v Praze, Betlémské náměstí 2.<br />
* 30. září 1869 v Král. Hradci. Abs~lvoval studia v Praze na čes. reálném<br />
gymnasiu v Spálené ulici. Oddal se studiu lékařství na české universitě, kdež byl<br />
dne 15. dubna 1893 promován na doktora veškerého lékařství. Odbyv vojenskou<br />
službu v garnisonní nemocnici v Olomouci, praktikoval jako externí lékař na všech<br />
odděleních vše ob. nemocnice Pražské. R. 1894 byl jmenován oper. elévem<br />
porodnické a r. 1895 chirurgické kliniky. Dne 26. února 1896 stal se sekundářem<br />
chirurg. oddělení prof. Maydla a 1. května 1899 jmenován asistentem čes.<br />
chirurg. kliniky, kdež za nemoci prof. Maydla chéfa kliniky substitutova1. V r. 1901<br />
usadil se jako operateur na Betlémském náměstí v Praze. Dne 20. října 1901 byl<br />
jmenován chirurgickým primářem a operateurem v čes. děstské nemocnici cís. Fr.<br />
Josefa a operateurem na české dětské klinice, kdež dosud působí, zároveň si zařídil<br />
1908 při svém bytě na Betlém. náměstí soukromý ústav orthopaedický a mechanotherapeutický.<br />
R. 1912 vyznamenán měšťan. Prahy. Téhož roku odebral se<br />
na bojiště bulharsko-turecké a byl- ve vojenské nemocnici ve Varně. Z jeho literární<br />
činnosti d'1užno uvésti: O kongenitálních luxa.::ích coxae a jich therapii (Věstník<br />
4. sjezdu českých lékařů 1908), obsahující výtěžky z jeho operatérské působnosti<br />
v české dětské nemocnici. Ottův Slovník.<br />
Kahler Adolf Josef Dr., prakt. lékař na Pankráci.<br />
* 27. srpna 1867 v Jamníkách u Slaného, t 7. listopadu 1908, pochován na<br />
Vyšehradě. Byl písařem pražského magistrátu. Při tom studoval lékařství a dC'sáhl<br />
hodnosti doktorské 21. července 1899.- Usadil se pak jako 'lékař na Pankráci. Byl<br />
dobrým malířem. Kreslil mnoho podobizen. Byl autorem mnohých odborných<br />
illustrací v německých medicínských archivech, zejména dermatologických.<br />
. Čas. lék. 1908.<br />
Kalaš Martin Dr., městský fysik v Roudnici.<br />
t v únoru 1871 v Roudnici. Do Čas. lék. napsal 1868 Dva vzácné případy<br />
ký'1yuskřinuté a jeden případ kýly sevřené, z vlastní praxe se závěreční úvahou.
132<br />
Kalčič Jan Dr. v Budapešti.<br />
Do Č, č. L napsal Přenosný telefon ku odhalení předstírané jednostranné<br />
hluchoty (1899).<br />
Kalenský Petr Dr., obvod. lékař v Rychnově n. Kn.<br />
* 25. ledna 1867 v Kostelci n. Orl. 't 13. list. v Rychnově. R. 1892 21. června<br />
povýšen byl na doktora. V praxi od r. 1893. Do é. lék. 1892 napsal Nový příspěvek<br />
aktinomykosy u člověka. Byl pokladníkem odbaru pro potírání tuberkulosy a<br />
spolku pro zřízení Peldova domu, býval horlivým jednatelem místního odboru<br />
Nár. Jednoty Severočeské a ochot. jednoty "Tyl". Býval též členem obecního<br />
zastupitelstva. i městské rady, rovněž byl činným ve výboru Občanské záložny.<br />
Nebyl z těch, kt(lří berou občanské a spolkové záležitosti lhostejně, měl své<br />
vlastní názory, jichž uměl též temperamentně hájiti. Byl spolupracovníkem Posla<br />
z Podhoří; z posledních prací jeho bylo zajímavé popsání cesty na Balkán a do<br />
Cařihradu.<br />
Kukula.<br />
Kallus Rudolf, městský lékař ve Frenštátě p. Radh., Morava.<br />
* 3. září 1834 ve Frenštátě, t 28. února 1899 tamže. Studoval 30ukromě<br />
gymnasium a Josefinum ve Vídní. Absolvoval jako vojenský lékař r. 1856 a téhož<br />
roku usadil se ve svém rodišti, kde působil nepř~tržitě i jako městský lékař až<br />
do své smrti. Jeho činnost veřejná i politická byla obsáhlá. Již v mladých letech<br />
s uvědomělým měšťanem VaL Kostelníkem založil "Občanskou Besedu" (1862). Jsa<br />
povahy čilé a vytrvalé, budil národní vědomí po celém Valašsku s výsledkem velikým.<br />
Národní jeho práce byla všeobecně oceněna. Byl slavnostním řečníkem<br />
Cyrillo-Methodějských s'lavností v Lužankách v Brně, kde uchvátil řečí svou, duchem<br />
slovanským prodchnutou, na tísíce poslu::hačů. Po~té osvědčil se jako obratný<br />
a ohnivý řečník, na 1. národní slavnosti na Radhošti (1863), sepsav případnou báseň<br />
vlasteneckou. Od té doby jméno jeho srostlo s rozvojem české národnosti na<br />
celé Moravě. Roku 1866 zvolen zemským poslan::em za venkovský okres místecký,<br />
kterýžto mandát vykonával v '1. 1866-69, 1871-72, 1873-78 a 1884-96. V letech<br />
1874 až 1885 byl starostou města a po řadu let pbdsedou Hospodářského spolku<br />
pro severo-vých. Moravu. Konal přednášky po celém kraji a organisoval r·)lnictvo.<br />
Za jeho vedení zřízena hospodářská zimní šk::lla v Místku. Byl za své zásluhy<br />
zvo1en čestným členem tohoto spolku a čestným občanem mnoha měst a obcí.<br />
Na zemském sněmu moravském zauiímal čestné místo. Byl členem verifikačního<br />
obecního, školského i finančního odboru. Býval mluvčím českého klubu v debatách<br />
školských i rozpočtových. R. 1874 a 1875 byl zpravodajem vládní předlohy<br />
o organisaci zdravotní služby na Moravě. Jeho zásluhou hlavně vešel zákon<br />
zdrav. r. 1884 v život. Podal návrh na zřízení zvěrolék. učeliště, návrh na pěstování<br />
tabáku na Moravě, návrh na regulaci Ostravice, návrh na zřizení sanatoria<br />
pro rachitické děti v Luhačovicích etc. etc. Ve Frenštátě zřídil měšťansk:lU školu<br />
chlap. i dívčí (první na Moravě), prosadií zřízení c. k. odborné školy pro tkalcovo<br />
ství, uspíšil stavbu městské dráhy přes Frenštát. Za jeho spolupůsobení upraven<br />
vodovod, postavena radnice, kaple na Radhošti, provedeny volby do sněmú. Byl<br />
člověkť':m neohroženým, důsledně potíral libovuli byrokratických vlád německých.<br />
Stál po mnohá a mnohá léta v popředí ruchu a práce národní na Valašsku.<br />
Jako 'lékař konal v chudém kraji uondán těžkou práci svého povolání svědomitě<br />
po více než 40 let. Byl dovedným a oblíbeným lékařem po celém kraji. Důstojně<br />
zastupoval všude svůj stav - lékařstvo ztratilo v něm vynikajícího zástupce.<br />
S přát¢li svými pomohl Frenštátu k pověsti města ve směru vlasteneckém pokročilého.<br />
Jemu nebyl cizí žádný obor vědění a umění. Horlil vždy pro opravy v školství.<br />
Pěstova'! a šířil umění hudební, staral se o zřizování knihoven a vůbec o vědomosti<br />
v lidu. Nebylo vůbec ušlechtilého podniku zvláště v okolí Frenštátu, jehož<br />
by nebyl puvodcem neb aspoň účastníkem, U svých spoluobčanů požíval veliké<br />
důvěry. Nár. Album. Osvěta 1899. Ottův Slov.<br />
Kamenický Václav Dr., prakt. lékař' a operatér v Benešově.<br />
* 10. května 1867 v Dobříši, t 20. května 1901 v Benešově u Prahy. Absolvovav<br />
lékařství na české universitě v Praze, dosáhl 1893 hodnosti doktorské.<br />
R. 1896 byl 1. sekundářem v nemocní ci v Praze a operačním elevem chir. kliniky<br />
a r. 1898 byl primářem nemocnice v Benešově. Byl zručným chirurgem a vzbuzoval<br />
svého času velké naděje. Pocházel ze školy Maydlovy. Psal též do Časopisu<br />
lékařů, kam r, 1896 podal Zprávu o histologickém vyšetření rozdílných případů<br />
na č. chir. klinice za r. 1894-5 a r. 1898 Zprávu o narkosách na c. k. české<br />
chir. klinice prof. Maydla v roce škoL 1895-96 provedených.<br />
Čas. lék. 1901, Kuku'1a.<br />
Kampelík Frant. Cyril Dr., lékař v Kuklenách. (Libčanský.)<br />
* 4. listopadu 1805 v Siřenově u Lomnice n. P., t 8. června 1872 v Kuklenách.<br />
Učil se na normálce a gymnasiu v Jičíně, kde jmenovitě horlivý vlastenec prof.
133<br />
Šír naň působil. Později šel do Vídně na mosofii, odkudž se do Prahy odebral, ale<br />
nemoha pro chudobu studovati, odešel do Plaňan, kde po 2 léta děti učil. Uspořiv<br />
sobě něco pertěz, šel na to do Brna, kde filosofii odbyl. Hmotný nedostatek, ale<br />
i nejšlechetnější úmysly přiměly ho k tomu, aby se rozhodl pro bohosloví v Brně<br />
r. 1831. Zásluhy, kterých si zde o národní probuzení soudruhů svých v semináři,<br />
budoucích to učitelů lidu, a o vykořenění tamnějších předsudkú ó podezřívání českých<br />
snah dobyl, zůstanou mu nepopíratelné. K. sám dobrovolně správné mluvě<br />
české bohoslovce učil a knihovnu jim založil, o národní probuzení na Moravě pak<br />
takých zásluh si získal, že mu Kollár Ý Slávy dceři v oddílu Leth", 73 znělku<br />
věnoval. V Brně žil v přátelských poměrech s mnohými tehdáž vynikajícími vlastenci,<br />
jakými byli Kinský, žák. Štěpnička, Trnka, Šembera, Klácel, Artus, Joha··<br />
nides, Oheral, Jodl Kralupský, Zach, Urban ze švábenova a i. Avšak vnitřní neukojenost<br />
a osočování i nejpoctivějších snah jeho přinutily ho opustiti seminář.<br />
R. 1836 šel do Vídně, kde studoval lékařství. Tam počínaI sobě s bezohlednou<br />
rázností vlasteneckou, vybízeje Čechy a Slovany, s nimiž se seznámil, k stejné<br />
lásce a horlivosti vlastenecké. Za to zakoušel r. 1840 žalářování a vyšetřování<br />
s mnohými jinými, zejména s bratřími Podlipskými, OHern, Vasínem, Bloudkem,<br />
Haufelll a Mašínem, kdežto zároveň v Praze Staněk a j. byli též vyšetřováni. Dosáhnuv<br />
hodnosti doktorské, odebral se do Čech a žil nějaký čas na Mělníce. R. 1848<br />
před památnými letnicemi byl v Praze vůdcem pověstných tehdy tiskařů, z čehož<br />
měl nemalé mrzutosti. Opustiv Prahu, odebral se do Kuklen, odtud do Libčan -<br />
proto Libčanský - posléze opět do Kuklen. Sepsal: Částky českoslovanského jazyka<br />
(1843 v K. Hradci), Čechoslovan (1842 v Praze), Duch ústavy vůbec, čili<br />
v čem záleží konstituce (zapovězeno) (1848 tamž,~], Franklinova pokladnic~ (1838<br />
v Báňské Bystřici], Krása a výbornost českosl,w. jazyka. (1846 v Praze], Pravopis<br />
českoslov. řeči (1844 a 1847 tamže], Stav Rakouska a jeho budoucnost (1860 K.<br />
Hradec), U hrobu uroz. p. Julia Urbana ryt. ze Švábenova, báseň (Brno 1834), Práva<br />
naší řeči a národnosti. založená na přísných rozkazech našich spravedlivých panovníků<br />
(Praha 1845), Obrana českého jazyka proti utrhačům a odpůrcům (t. 1847),<br />
Vykání a zdvořilost společenská Čechoslovanů (t. 1847), Plán a stroj býv. ministerské<br />
vlády (t. 1848 zapovězeno], Důležité články občanské víry o českoslovanských<br />
vlr.stech (t. 1848 zap.) Dobrá rada o choleře (Karlín. 1850). Promyslné návrhy<br />
(K. Hradec 1853), Spořitelnv po farských koI1aturách orbě, řemeslu a svíze!u pomohou<br />
(t. 1861), Samovolná ~ermanisace češtiny, moravštiny, slovenštiny (t. 1864),<br />
Všeobecná assekurace proti škodlivým živlům (t. 1864), Kolika koňská a její<br />
Hastné léčení ft 1865), Jak si pomůžeme k dešťt'tm a k hojné rose (na Kuklenách<br />
1865], Prostředky proti zlým časúm (t. 1865), Dobrá rada proti choleře (Praha<br />
1866). Mimo tf' přeložil povídky Cyrill Slavotýnský (Kr. Hradec 1887), Fil. Korbera<br />
Ohrhod v otrocích ft. 1857]: Marie Lemenové Víra křesťanská zvítězila ft. 1859)<br />
a Zábavní a pouč1ívé pohádky, báchorky, bajky. hádanky, 'životopisy, deklamovánky<br />
(!6 seš. t. 1859-60). ·Hojně psal také do Čas. Č. Musea, KvěH't. Č. Včely,<br />
Hronky a í. Do Čas. č. lék. 1869 zaslal řadu listú: Ozvěna z východních Čech. V posledních<br />
letech svého života pilně se obíral otázkou dělnickou. Psal hojně články<br />
do Dělníka a Dělnických Novin. R. 1868 založil rolnicko-prúmyslový list Přemysi,<br />
jenž brzy zanikl. Ve spisech svých horoval jednak pro ideu slovanskou - a hojné<br />
slovakismy jeho měly týž účel - jednak všima:l si politiky a praktických potřeb<br />
n~šeho lidu. Zvláštnost Kampelíkova užívati v řeči slovakisml1 atd. našla velmi<br />
přísných scudcú, A přece spočívala zajisté i ona na chvalitebné snaze. Slováky<br />
1\ Moravany pro užší spojení s Čechy získati a z bohatých dclů iednotlivých ná-<br />
I'ečí i pro spisovný jazyk těžiti. Cesta, na níž tolIO K. llrovésti chtěl. ovšem přiměřená<br />
není. K tomu ještě přicházely nepraktické často náhledy K-ovy,<br />
které i zdravé úsudky jeho zatemňovaly a spisúm jeho ráz podivínství a snářství<br />
dodávaly. Rie\!rtiv a Ottův Slov.<br />
Kaněra Fr. Dr., abv. lékař v Strmil'wě II J, Hradce,<br />
* 24. říjnu 1860 v Hor. Radechově. Povýšen 19. listopadu 1887. Byl ()bv.<br />
lékařem v Žirovnici, po té v Strmilově. S dvor. radou Horbaczewskim napsal<br />
v Chern. listech 1887 Pokusy o vzniku kyseliny močové v lidském organismu.<br />
Kapper Dr., specialista tajných nemocí.<br />
t Byl členem německé komory. Napsal do feuíl'letonu Čas. lék. 1891 Z léčebného<br />
ústavu dr. Navrátila v Griesu. Jeho syn je též v Praze lékařem kožních<br />
nemocí.<br />
Kaper z Kaperšteína Zígmund, bratr primátora pražského [1565--71) Pavla,<br />
s nimž společně 1565 obdržel erb s dotčeným přídomkem (Erben, Prima toren 29).<br />
Zigmund· nepochybně byl lékařem. Od něho jsou re~istra na kapitoly "Jádra",<br />
(Hanuš Dodatky k Jun~mannově Historii II. 44). Jireček, Rukojet
134<br />
Kapper Em. Dr., odb. lékař tajných nemocí v Praze.<br />
Vydal Léčení přirozené a životospráva dle přírody (V Praze 1876, 2 vyd.)<br />
a Průtrže břišní obého polťlaví (V Praze 1875).<br />
Kapper Filip Dr., lékař na Košince u Libně.<br />
R. 1865 napsal Přírodní léčení dle Schrotha a Prie~snitze.<br />
Kapper Siegfried Dr., prakt. lékař v Praze.<br />
* 21. března 1821 na Smíchově, t 7. června 1879 v Pise. Pocházel z rodičů<br />
židovských. Prvního vzdělání nabyl od otce, jenž v t 1795-1816 byl učitelem na<br />
různých ústavech ve Francii a Švýcarech. Stud·wal gymnasium a filosofii v Praze<br />
v I. 1831-8, pak rok paedagogiku, připravuje se na učitelstvi do Ruska. Avšak již<br />
r. 1840 nechal toho a šel do Vídně na lékařství. Již v Praze v kroužku mladých<br />
básníků a spisovate'1ů českých i německých, unášených mocným proudem ideí a<br />
snah mladoněmeckých, seznám'i! se nejen s B. Ba:hem, M. Hartmannem, A. Meissnerem<br />
a j., nýbrž také s českou literaturou a s několika českými spis;)Vateli,<br />
zvláště s K. Sabinou, V. Nebeským a j. předními zástupci mladé Čechie, tolik<br />
příbuzné současnému mladému Německu. Národní nadšení Nebeského, k němuž<br />
záhy přilnul oddaným přátelstvím, uchvátilo ho mohutně i trva'1e a dalo rozhodný<br />
směr jeho snahám. Již v Praze překládal národní písně slovanské do němčiny<br />
i sám básně skládal. Ve Vídni působil k tomu cíli, by židy seznámil s literaturou<br />
a životem českým. Ve své činnosti nalezl nových popudů a přispění II vídeňských<br />
Slovanů, zvláště Vuka Karadžiče. Nejrozhodněji však i tam působil na<br />
literární a slovanské snahy jeho Nebeský, učiniv z nich jednu z nejpůsobivějších<br />
opor ve svém snažení o vzájemnost českožidovsk )u, při němž v Kapprovi našel<br />
nejen nejlepšího pomocníka, ale také jediného druha, kterýž vytrval. ,Tíž r. 1844<br />
"ydal K. sbírku Slavische Melodien (Lipsko), obsahující ve 4 odděleních variace<br />
na motivy národních písní českých, moravských, s'1ovanských a jihoslovanských,<br />
v nichž národní tón pěkně se poji s umělými zvuky tehdejší poesie, zvláště německé.<br />
K témuž dli, seznámení Němcli se slovanskou poesií, nesly se také jeho<br />
drobnější překlady z Čelakovského, Jablonského a zvláště Máchy, jeh'lž 1\1áj<br />
v něm. rouše vyšel v Almanachu Líbussa r. 1844. Přispěním Nebeského, jenž zmíněné<br />
pokusy doporučoval Vřelými slovy českým kruhtim, počal K. od r. 1843 pořádati<br />
vlastní básně, jejichž přední snahou bylo pobídnouti soukmenovce, by se<br />
připojili k našemu národnímu životu. Ukázky z nich uveřejnil Nebeský v Květech<br />
1845. Celá sbírka vyšla r. 1846 pod názvem České listy (po druhé v TJstř.<br />
knihovně). Nepříznivé přijetí Havlíčkovo a nedllvěra v Čechách rostoucí hlavně<br />
tím, že přední spisovatelé židovští vždy více se cízí'li českým snahám, umlčely<br />
na čas český hlas Kapprův. Stav se r. 1847 doktJrem mediciny, usadil se v dlOrvatském<br />
Karlovci a spřáteliv se tu s Drah. Kušlíanem, Joanem Mažuraničem a E.<br />
Tkalcem studoval horlivě život a literaturu jihoslovanskou. Březnová revolucc<br />
přerušila na čas tyto studie a K. odešel do Vídně. Nový záblesk svobody nadchl<br />
ho ke sbírce Befreite Lieder, dem jungen Oesterreich (VídeÍ! 1848). V I. 1848 a<br />
1849 byl dopisovatelem pro ConsHtutioneIles Blatt aus Boehmen z parlamentu<br />
z Vídně a z Kroměříže, po jehož rozpuštění psal z bojiště uherského. Za nastalé<br />
reakce opustil Rakousko a odebral se na cesty do ciziny. R. 1850 cestoval<br />
v Bosně, Srbsku a v Bulharsku, r. 18<strong>51</strong> a 1852 po HaliL Němcích, r. 1853 dlel mezi<br />
Jihoslovany. Ovocem těchto cest i dlouholetých studií byly pěkné a záslužné<br />
spisy': Siidslawische Wanderungen (Lipsko 18<strong>51</strong> a 1853 2 sv.), Die serbkhe Be ..<br />
wegung in Siidungarn (Berlin 18<strong>51</strong>), Christen und Tiirken, Reiseskizzen von der<br />
Save bis 2;um Eisernen- Thor (Lipsko 1854, 2 díly) a zvláště pěkné spisy básnické<br />
Furst Lazar, Epische Dichtun~en (Vídeň 18<strong>51</strong>, 1852, 1853. Spracováno také česky)<br />
a Die Gesanl!e der Serben (Lipsko 1852, 2 sv.). R. 1854 zasnoubil se se sestrou M.<br />
Hartmanna. Usadil se jako prakl. lékař v Dobříši. R. 1859 líčastnil se jako lékař<br />
války v HaJii. R. 1861 přesídlil do MI. Boleslavi. Literární činnost jeho v této dohě<br />
byla německá. O sobě vydal: Herzel und seine Freunde (1853), Falk. Eine Erzahllln~<br />
(Desava 1853), Das Vorleben eines Kiinstlers (1854, 2 sv. v Kobrově Biblíothek<br />
deutscher Original-Romane J, Die B6hmtschen Ba.der [Lipsko 1857), Die<br />
HandschriHen von Griinber~ und Kiíní~inhof (Praha 1859, něm. překlad s úvodem J.<br />
Das B6hmerland [praha 1863 s W. Kandlerem). Přestěhovav se do Prahy, vrátil<br />
se také k české literatuře. Vydal zpěvv lidu srbsk,~ho (poesie světová sv. V. a XI.<br />
1872-4), ukázky v Lumíru 1852 a ve Světozoru 1868 a 187<strong>51</strong>, Pohádky přímořské<br />
(1873, vyš'1y prvotně v Květech 1865--6). Gusle, ohlasy písní černohorských (praha<br />
1876, 2 vyd. 1882), Černou Horou zaměstnával se poslední dobou nejvíce. I nabízel<br />
něm. časopisům pražským články o dějepisných, společenských a kulturních<br />
poměrech jejich - marně. Vyš'ly posléze v Lipsku v Unsere Zeit 1875 (das<br />
Fiirstenthum Montenegro) v Berlíně v Deutsche Rundschau (Montene,:!rinische<br />
Skizzen). Z ostatních časopisů, do ll.ichž psával, musíme uvésti Westermannsche
135<br />
Monatshefte sv. I.-V. (Die Hal1stadter Ausgrabungen, Hist. Volkslieder der Montenegriner),<br />
Ost und West, Wiener Zeitschrift, Gartenlaube, Nár. Listy, Květy<br />
(1867: K rodopisu P. Skály ze Zhoře, Nástiny valašské, úryvek z větší práce,<br />
Vuk Stefanovič Karadžič a j.). II nás o K. psal Hanuš v životopise Nebeského 1896.<br />
Ottův a Riegrův Slovník, Osvěta 1879, Nár. Album, Kalendář č. židů J. roč.,<br />
Česká Koruna 1880 č. 59).<br />
Karafiát Ferd Dr., prakt. lékař v Konici u Prostějova.<br />
* 1. září 1870 v Horním štěpánově na Moravě. Gymnasium studoval v Brně<br />
a lékařská sltldia konal na české universitě v Praze, kde byl 30. října 1896 povýšen<br />
na doktora. R. 1898 usadil se v Konici jako praktický a pokladniční lékař. Vykonal<br />
a napsal celou řadu přednášek a statí populárně medicinských a všeobecně<br />
vzdělavacích. Přispíval do časopisů Hlasy z Hané, Stráž na Hané, Malá<br />
Haná. Dosti známy jsou jeho dojmy z knih v Hlasech z Hané, v nichž se snaží<br />
upozorňovati na dobré knihy poesie i krásné prosy. Všimli si jich i četní čelní·<br />
básníci a spisovatelé a jsou s ním ve stálém spojení a v Kostnici ho navštěvují.<br />
Vydal tři knihy, jež i oficielní kritikou byly přízivě přijaty. Viz zejména Pozor<br />
dne 24. prosince 1912. Jsou to Z denníku lékařJva (2. vyd. 1911 v Třebenicích),<br />
Hoře duše lékařovy (2. vyd. 1911 t.) a Vánky a vichřice (v Brně 1910 u PíŠy).<br />
R. 1910 vyznamenán zlatým záslužným křížem s korunou.<br />
Karas Fr. Dr.<br />
Do Č. Č. I. napsal Upotřebení galalithu při různých plastických operacích<br />
chirurgických (1908).<br />
Karas Jan Dr., c. k. okr. lékař v N. Brodě.<br />
* 31. května 1844 v Jimramovč na Moravě, t 16. února 1903 v N. Brodě.<br />
Universitní studia konal v Praze a 1 rok ve Vídni. Dosáhnuv hodnosti doktora<br />
mediciny a chirurgie a stav se magistrem pondnietví, byl cd 1. října 1871 měst.<br />
a okr. lékařem v Přibyslavi, od 1. října 1873 m. lékařem v Polné, od 1. prosince<br />
1891 C. k. okr. lékařem v N. Bydžově (prvním c. k. okr. lékařem tamže), od 1.<br />
května 1892 C. k. okr. lékařem v N. Brodě. R. 1898 vyznamenán zlatým záslužným<br />
křížem s korunou. Do Č. Č. I. 1894 napsal Trichinosa v Čechách r. 1894 a<br />
totéž něm. v Oesterreich. Sanitiítswesen. Byl to ryzí vlastenec. Politicky byl<br />
velmi činným co přívrženec strany staročeské. Jeho syn MUDr. Jindřich je zubním<br />
lékařem v Třebíči. ! '<br />
Karner Mích. Dr., lékař v Teplicích.<br />
Promoval r. 1835 ve Vídni. Do Čas. lék. 1862 podal Zprávu o letošní době<br />
lázeňské v Teplici české.<br />
Kárník Fr., Dr. obvodní lékař v Malšicích.<br />
* 27. července 1865 v Ma'lšicích u Tábora. Studoval nižší gymnasium v Táboře<br />
a vyšší v Litoměřicích. 31. března 1892 povýšen na doktora lékařství v Praze.<br />
Stal se externím lékařem ve všeobecné nemocnici v Praze. V lednu 1894 zahájil<br />
lékařskou praxi v Domažlicích, ale již v ún'Jru vrátil se do Prahy jmenován byv<br />
říd. lékařem ve městské isolační nemocnid. V srpnu téhož roku vyslán místodržitelstvím<br />
na hranice, abv pi'tsobil tu při opatřeních zdravotně policejních,<br />
směřujících proti zavlečení cholery z Haliče. Současně jmenován byl sekundářem<br />
při klinice prof. Eiselta, později při něm. klinice prof. Picka. R. 1895 usadil se<br />
v Malšicích, kdež se stal obvodním lékařem. Přispěl k Čas. lék. články Epidemie<br />
tyfu v Praze r. 1894 (obsahující 113 případů pozorovaných v nemocnici epidemijní<br />
na Karlově 1894), a příspěvek ku kasuistice nádorůmediastinálních (1895).<br />
Týž napsal do Wiener Klin. Rundschau Aus der btihm. internen Klinik des Hok<br />
Prof. Eiselt in Prag Ein Beitrag' zur Casuistik der MediastinaHumoren.<br />
Spisovatelé kraje Tábor.<br />
Kašpar F. Dr., primář nemocnice u Milosrdných sester v Praze.<br />
* 3. září 1870 v Běstovicích u Chocně (okr. Vys. Mýto). Gymnasium studoval<br />
ve Vys. Mýtě, universitu v Praze, promován 19. prosince 1896. Byl externím<br />
lékařem rllzných oddělení a od 1. října 1897 assistentem prof. Dr. Fr. Michla<br />
na chir. odd. c. k. české univ. polikliniky. Od r. 1901 usadi'l se jako praktický<br />
lékař v Praze III. Jako vrch. lékař při posádk'JVé nemocnici č. 12 v Josefově,<br />
zařaděn u vojska do zálohy. R. 1903 jmenován ústavním lékařem šlecht. akademie<br />
hrab. Straky v Praze a r. 1907 jmenován ordinářem nemocnice Milosrdných sester<br />
v Praze, filiálky c. k. všeobecné nemocnice v Praze, a r. 1909 primářem nově<br />
7řízeného chirurgického oddělení té7P. nemocnice .. Teho zásluhou je, že nemocnice<br />
zřízena moderněji, zřízen operační sál. cT''ltřeny železné postele, elektrick3 světlo,<br />
kanalisace atd. Roku 1907 zvolen do ~1-MU obe;:ních starších a roku 1909 do<br />
městské rady. R. 1912 zvdlen za I. náměstka r,tarostova král. hlav. města Prahy.<br />
Je činným zejména v otázkách zdravotnických. Je členem městské zdravotní
136<br />
komise, členem zdravotně technické sekce svazu českých měst a zasedá ve<br />
správní radě Společné vodárny atd. Od roku 1902 je předsedou správní rady<br />
"První české akc. parní mlékárny v Praze", kterýž závod za jeho vedení nabyl<br />
netušeného rozvoje. Je předsedou spolku pro zbudování pomníku Svat. Čecha,<br />
předsedou konsumního spolku úřednického v Praze III., místopředsedou zemského<br />
spolku pro výchovu a opatrování slepých v království českéf, I. místopředsedou<br />
spolku pro nemocné plicními chorobami a předsedou spolku sv. Mikuláše pro<br />
podporu chudých. Almanach král. hl. m. Prahy.<br />
Kašpar Jos. Dr., lékař v Praze (Prague) v Americe.<br />
Jest oblíb~ným lékařem a na slovo vzatým chirurgem, jenž s dr. Šimánkem<br />
konává s plným zdarem nejodvážnější operace. Habenicht, (s podobiznou).<br />
Kašpárek Theodor Dr., prof. na č. technice v Pruze. ,<br />
* 21. dubna 1864 v Horažďovicích.'AbsCllvovav gymnasium v Chrudimi a<br />
lékařství v Praze a ve Vídni, zabýval se nějaký čas psychiatrií. Vykonav studia<br />
na zvěrolékařském ústavě ve Vídni, podnikl větší studijní cestu po Uhrách, Německu<br />
a Francii, pracoval pak v bakteriologickém ústavě Weichselbaumově a<br />
v ústavě pro ochranné očkování proti vzteklině u Paltaufa. Zabýval se vyráběním<br />
sera proti sněti slezinné a proti tetanového, jakož i tuberkulinu, jehož používal<br />
k diagnostickému očkování. V době té stal se městským lékařem ve Vídni.<br />
R. 1898 jmenován mim. profesorem veterinární policie a nauky o zvířecích nákazách<br />
při české fakultě lékařské v Praze. Byl přednostou ,jstavu pro nauku o nákazách<br />
zvířecích. R. 1908 povolán za řádného profesora produkce živočišné a<br />
pathologie domácích zvířat při české technice v Praze. Z literární jeho činnosti<br />
možno uvésti mimo řadu informativních článků v rozličných časopisech denních,<br />
hospodářských a zvěrolékařských: Choralamid (Čas. lék. 1889), Intenční<br />
křeče (t. 1890), a vztazích studia morů zvíře::ích k lékařství (Čas. lék. 1898),<br />
Zvláštní nákaza u holubů spůsobená vniknutím ciz Jpasníktl živočišných do střev<br />
(Praž. Hosp. Noviny 1902, též něm.), O methodá~h ochranného očkování proti<br />
sněti chřestivé (Zvěrolék. obzor 1906), MethCldy studia nauky o ra~ách zvířat domácích<br />
(t. 1908), Beitrag zu den Infectionsversu.::hen mit Sarcosporidien (CentralbL<br />
WI' Bact. u. Parasitenkunde 1895) Úber den Einfluss des Nervensystems auf die<br />
Localisation von Mikroorganismen in Gelenken (Wiener Klín. Wochenschrift 1895).<br />
Úber Infektionsfiihi/!keit der Pflanzen durch Milzbrar.dbOden (Archiv f, d. ges.<br />
Physio!. (1896), Bericht libel' Versl1che mit Miiusdyphus an del' Landesackerhauschule<br />
in Požega (WI'. Landw. Zeitun!! 1898), Úber die diagnostische Tuberkulinimpfung<br />
und ihre Bedeutung WI' die Prohylaxis del' Tuberkulose (Med. chiI'. Zentra1blatt<br />
1899). Beitrag zul' Prophylaxis der LU!1/!enwurmseuche (Archiv f. wiss,<br />
u. prakt. Tierheilkunde 1900). Die infIuenzarth!e Kaninchenseuche rOest. Monatschrift<br />
f. Tíerheilkunden 1902). Ober einen F"ll von Auslwuch der To1wu! 7 Monate<br />
nach del' Pasteurischen Schutzimpfung (Berl. Klín. W ochenschrift 1902). Zá:<br />
roveň jest redaktorem "Zvěrolékařského obzoru", mim. členem zemské zdravotní<br />
rady a členem komíse pro zkoušky kandidátů učitelství na středních škl,1ách<br />
hcspodářských. Ottův Slovník.<br />
Katholický Ferd. Dr., horní a panský lékař v. v. v Rosicích.<br />
* 1812, t 6. března 1901 v Rosicích. Povýšen byl ve Vídni r. 18<strong>51</strong> na doktora.<br />
Těšil se oblibě ve svém působišti, začež byl zvo'len čestným měšťanem Rosic.<br />
Byl horlivým členem lékařských spolHI. Zabýval se též geologií. Pro zásluhy v tom<br />
oboru jmenován Berlínskou geologickou společností přespolním členem.<br />
. Cas. lék. 1901.<br />
Katholický Kar. Dr., primář chirurg v z. nemocnicí v Brně.<br />
* 3. srpna 1839 v Tišnově na Mor. Byl synem hutního lékaře Dra. Ferdinanda.<br />
Absolvoval obecnou školu ve V. Bytěši, /!ymnasium v Brně a Znojmě a r.<br />
1858 vstoupil na lékařskou fakultu ve Vídni, kde r. 1864 povýšen za doktora medicíny<br />
a po té chirurgie. Po té byl sekundářem ve vídeňských nemocnicích.<br />
V t 1865-7 byl operaterem na klinice prof. Dumreichera. Od července do listopadu<br />
1866 účastnil se válečného tažení v Čechách a prokázal četné .ranlékařské<br />
služby rakouským a saským vojákům za nejtěžších okolností. V !. 1868--70 byl<br />
asistentem na klinice dvor. rady BiIlrotha, kde měl příležitost zdokonaHti se v moderní<br />
chirurgii. R. 1870 stal se primářem chir. oddělení v brněnské nemocnicí, k
137<br />
ného spolku paní pro Moravu a členem jiných humanitních spolků lékařských. Přih'1ásil<br />
se za příslušníka něm. lékařské komory. Maehrens Manner.<br />
Katho\ický Rudolf Dr., odborný lékař v Brně.<br />
* 1878 jako syn správce velkostatku knížete Ypsilantiho v Poděbradech. Pochází<br />
ze staré lékařské rodiny moravské. Po smrti otcově vychován strýcem, vrch.<br />
medicinálním radou Dr. K. Katholickým v Brně. Studoval tam též I. čes. gymnasium,<br />
po té universitu v Praze, kdež r. 1902 promoval a odbyl si vojenskou službu, jest<br />
nadlékařem zeměbrany. Pracoval v ústavě path. anatomickém dv. rady prof. Dr.<br />
Hlavy a uveřejnil r. 1903 v Časopisu č. lékař!'l: "Příspěvky k poznání dědičnosti<br />
tuberkulosy", ve Vídni vzděláva!l se v orthopedii u prof. Lorenze plný rok. R. 1905<br />
byl operatérem na ženské klinice dv. rady Chrobaka - 3 léta operatérem chirurg.<br />
kliniky dv. rady Dr. Hochenegga a od r. 1908-1911 působil na 1. chirurg. oddělení<br />
zemské nemocnice zprvu jako sekundář, pak jako správce oddělení. Od r. 1912 půsebí<br />
jako samostatný chirurg v Brně. Přednášel pravidelně na župních schůzích<br />
a uvádíme: o moderních prothesách, o operacích při ankylotických kloubech, o lupavé<br />
lopatce, o thrombosách sinu sigmoidei při hnisavých zánětech středního ucha<br />
a léčení jejich, o návrhu dvojdobé reakce žaludku, ° cízích tělesech traktu močového,<br />
poranění jater, symptomech a léčení .- o nové operaci gastroptosy toti; přišiti<br />
pylaru k lig. suspensorium hepatis - o hlizách volete atd. R. 1910 uveřejnil<br />
ve W. klin. Rundschau prácí o "novojodinu".<br />
Kauble Ferd. Dr., prakt. lékař v Praze.<br />
t 1870 v Praze. R. 1867 napsal do Čas. č. lékařů: Carmen parti dominum<br />
cullegarum infrascriptum die 8. Januaríí 1867 in collegio Med. Doetorum deridenti<br />
pro memoria dedicatum. Syn jeho Josef, sekretář akad. um" je spisovatelem.<br />
* 18. ledna 1820 v Boskově u Semil. Promoval v Praze 1847. Přítel Purkyňův.<br />
Kaufmann Emílian Dr., m. univ. profeso\' v Praze.<br />
* 5. ledna 1852!v Kačerově v Orlickém pohoří, t 7. července 1912 v Praze a<br />
pochován v rodišti. Nižší gymnasium absolvoval v' Rychnově n. Kn., vyšší v K.<br />
Hradci. V Praze 5. července 1884 povýšen na doktora. Byl asistentem na něm.<br />
ušní klinice p,rof. Zaufala. R. 1887 habílitova/ se na české universitě a stal se přednostou<br />
českého universitního ambulatoria pro nemoci ušní, nosní a hltanové, z něhož<br />
se později vyvinula skutečná klinika. R. 1891 jmenován mim. profesorem. R.<br />
1893 zvolen do sboru obec. starších a r. 1896 do m. rady. Za odborným studiem<br />
vykonal vědeckou cestu po Německu, kdež dlel hlavně na klinice v Halle. Vedle<br />
odborné činnosti vědecké věnoval hlavní péči zvelebeni kliniky otiatrické, jež<br />
záhy stala se nejfrekventovanější mezí klinikami rakouskými. Staraje se vůbec všemožně<br />
o nejlepší vědecké vzdělání dorostu lékařského, rozmnožil neobyčejnou<br />
měrou knihovnu spolku českých mediků, o jejíž finanční zabezpečení má zásluhy<br />
nemalé. Hledě'l dle možností uleviti hmotnému postavení českého studentstva,<br />
pro jehož zájmy idealní a materíalní měl nemalé porozumění. Pocházeje z rodiny<br />
učitelské, vzdělával se již záhy v hudbě i zpěvu a to nejen prakticky i theoreticky.<br />
Dokonalá znalost hudby a zpěvu stala se mu důležitou existen. podmínkou za jeho<br />
dob studijních 11 na jejím základě rozvinul úspěšnou činnost ve spolcích zpěváckých.<br />
R. 1895 zvolen předsedou Jednoty zpěv. spolků českoslovanských v Praze a r.edaktorem<br />
i vydavatelem jejího Věstníku. S nemenší horlivostí staral se o vhodné popularisování<br />
věd lékařských, přednášeje pilně v populárriích přednáškách podp.<br />
spolku českých mediků, ve spolcích učitelský,;h a pěveckých. Z odborné jeho činnosti<br />
literární uvedeny buďtež v Čas. lékařlt: Kruhové liště v cutis zevního zvukovodu<br />
(1886, též něm.). O pohybech bubínku, pokusná studie o funkcí trubic" Eustachovy<br />
(1887,), Výroční zpráva z čes. klinického ambulatoria nemoci ušních,<br />
nosních a hltanových při č. fakultě lékařské v Praze za 1", 1887-9 (i 888, 1890),<br />
Z praxe ušního lékařství, Příspěvek k vyskytování se modrého hnisu (1887)<br />
O krvácení z nosu (1889) a Nicholsonovy umělé blanky sluchové [1887). Mimo to<br />
napsal ještě -Ober die Bedeutung der Riech u. Epithelialzellen der Regio o1faetoría<br />
(Zeitschríft fiir Ohrenheilkunde 1887), 'Ober partíelles Horvermogen nach Labyrínthnekrose<br />
(t.), Ober eine typíscbe Form von Schleimhautgeschwu'lst an der<br />
ausseren Nasenwand (Monatschríft f. Ohrenheilkunde 1890), Ober einige kiínsmch<br />
ausgeloste Erscheinungen beim Cheyne Stockesschen Althmungsphanomen. Kromě<br />
toho napsal učebnici ušního lékařství. Ustanovi~ universálním dědicem (asi<br />
300.000 K) pražský ústav hluchoněmých. Kromě toho daroval 1000 K chudým obce<br />
pražské, 500 K chudým na Zbraslavi, příbuzným 80.000 K, služce 6000 K, domovnicí<br />
2000 K.<br />
Ottťtv Slov.<br />
Kavalir Karel Dr.. c. k. vrchní okresní lékař v Písku.<br />
* 1835 ve Vostředku, t 12. února 1897 v Písku. Studoval v Praze a ve Vídni.<br />
Absolvovav iékařslví, dosáhl v Praze 1862 hodností doktora medicíny a chirurgie<br />
it stal se magistrem porodnictví. Praktikoval od 9. října 1862 v c. k. všeob. ne-
l~<br />
mocnici v Praze. R. 1864 2 ledna jmenován sekundárním lékařem a sloužil na 2. a 3.<br />
interním oddělení, pak na chirurgickém odděl~ní téže nemocnice do 15. října 1865.<br />
R. 1866 stal se měst. lékařem v Stankově, načež 15. prosince 1866 dostal se za<br />
měst. lékaře do Příbrami. R. 1871 30. října jmenován zeměpallským lékařem pro<br />
N. Brod a v červnu 1875 pro Písek. Dne 5. ledna 1896 povýšen za c. k. vrchního<br />
okresního lékaře v Písku. Byl předsedou Spolku českých lékařů kraje píseckého<br />
a jedním z nejčinnějších členů v ústřední jednotě lékařů shromážděných. V r. 1862<br />
byl mezi těmi, kdož s dr. EiseHem položili základ k 'lékařskému sdružení a psali<br />
česky. Již r. 1863 přispíval do Časopisu lékařů. Napsal: Kosť vytažená z jícnu Weissovým<br />
nástrojem (1869) a Herniotomia (1870), Hniloba žebra na obou stranách.<br />
jich zlomení (1863), Rána hmožděná, zlom~nina 1. a II. kosti zápěstné, talovitost<br />
krve (1864). Kleště neb obrat? Lehké poranění, po 16 dnéch životu nebezpečné<br />
(1868). Simulace při 7 roků starém dítěti. Vylopání mrtvoly 4 neděle po pohřbu.<br />
Otrávení jedem neznámým (1869), Embryotumia, Eclampsia in gravida. Píchnutí<br />
od včely (1870), Hydrofobie (1872). Zkušenosti za nynějšího panování epidemických<br />
neštovic (1873). Spalování mrtvol (1875). Neštovi:e splývající (1879). Zápisky venkovského<br />
lékaře (1866). Přenesení mrtvol z hrobů na hřbitově do rodinné hrobky<br />
(1877). Smutné zkušenosti za doby hrozící cholery (1892). Čas. lék. 1897.<br />
Kavalír Otakar Dr., praktický a pokladenský lékař v Písku.<br />
* 25. července 1868 v Příbrami. Syn MUDra. Karla. Studoval na gymnasiu<br />
v Písku a lékařství na universitě v Praze, kde 18. prosince 1893 povýšen na doktora.<br />
Praktikoval od 1. ledna 1894 ve vše.)b. nemocnici v Praze do r. 1897, kdy<br />
jmenován sekundárním lékařem na klinice pro nemoce kožní a venerické a dne<br />
1. listopadu na 1. interní klinice. Od 1. dubna 1898 je praktickým a pokladenským<br />
lékařem v Písku. R. 1892 podal do Časop. lék. Další údaje o prvním případu cholery<br />
asijské v Čechách r. 1892.Do ,.Revui pro neurologii" roč. IV. č. 2) napsal:<br />
Tetanus bulbaris (Janin), do Zdraví III. ročník uložil stať Léčení novinami a do<br />
"Lékařských Rozhledů" přispěl více menšími články.<br />
Kecková Bohuslava Dr., státní lékařka v Mostaru.<br />
* 1854 v Bukoli u Karlína, t 17. října 1911 v Kostomlatech u Nymburka.<br />
Studovala privatně, maturovala r. 1874 na ma1-:Jstran. gymnasiu v Praze. Věnovala<br />
se lékařství a dosáhla doktorátu 1880 v Curychu. Nedosáhši nostriHkace v Rakousku<br />
a chtějíc vědomosti lékařské ve vlasti využitkovati, usadila se v Praze jako<br />
akušérka a velmi blahodárně působila. R. 1892 přijala místo zem. lékařky v Mostaru<br />
a byla ženám tamním pravým požehnáním. Nepřinášela do uzavřených mohamedánských<br />
domácností jen zdraví. Rozháněla škodlivé pověry a předsudky, učila<br />
feny čísti a rozumně žíti. Od r. 1896 jest ustanovena definitivně. Její zajímavé<br />
stati literární, zdravotnické, cestopisné a časové čteme v Ladě a Ž. Listech.<br />
Nár. Album.<br />
Keízlar Jan Václav, Mag. Chir., obv. lékař v. v. v St. Pace.<br />
* 21. ledna 1837 v Červeném Kostelci. Diplomován 22. pros. 1859 na universitě<br />
ve Štyr. Hradci. Usídlil se co praktický lékař r. 1860 v rodišti. Pracoval r.<br />
1861 samostatně na sepsání českého lékařského názvos'loví, kdy téměř soudobně<br />
i redakce Časopisu lékařův č." podjala se stej/lé práce, tak že týž od vydání svého<br />
díla upustil. R. 1861 přesídlil do N. Paky, kde r. 1866 co lékař velikou epidemii<br />
cholerovou prodělal. R. 1878 přesídli1 do Jičína, jsa jmenován c. k. kraj. sl,udem<br />
lékařským soudním znalcem, r. 1891 lékařem obvodním. R. 1900 sepsal na základě<br />
nabytých zkušeností objemný spis "Cholera na Jičínsku a okresu Novopackém", ve<br />
kterém po značném sebrání statistických dat dle vzoru podobné mono!!rafíe o ~holeře<br />
sepsané Dr. Boučkem v Poděbrade~h a Dr. Em. Semerádem v Ml. Boleslavi<br />
co třetí pracovník o stejném thema uvedl statistickými dohlady správnost theorie<br />
prof. Pettenkofra o šíření se cholery na základě geologickém a fvsikálních vlastnestí<br />
půdy. Spis ten vystaven v r. 1904 na krajinské výstavě v oddělení zdravotnickém<br />
v Hořicích, roku 1910 na výstavě v Nové Pace a r. 1912 na výstavě v MI.<br />
Boleslavi. a spisu tom činěna čestná zmínka Dr. Boučkem ve spisu Zdravotnické<br />
rozpravy, ve stati návštěva u PeHenkofra str. 104, dále v německém překladu<br />
spisu Dr. Boučka "Cholera in Poděbrad" věnovaném mu Dr. Boučkem, pak chvalnÝ<br />
posudek ve Věstníku, jakož i lékařskými autoritami Dr. Pelcem. Chodounským,<br />
Kabrhelem. Kímlou, Honzákem a jinými. R. 1909 sepsa'l obíemný spis "Paměti<br />
zdravotnické okresu Novopackého a Hořického". Oba spisy chová rtosud v rukopise<br />
neb nesnadno nalézti ochotného nakladat.ele. Též sepsal "Paměti Sokola<br />
Novonackého", které Sokol r. 1902 tiskem uveřeínil. dále paměti zpěváckého spolku<br />
H1ascně Novopackého, spis Nová Paka před 50ti lety, jakož i zevrubnou al1tohíol!rafii.<br />
vše dosud v manuscriptu. K. bvl i v život.ě veřejném velmi činným.<br />
R. 1862 dal podnět k založení záložny v N. Pa;ce, r. 1864 záložny v Sezemicích,<br />
R. 1862 založil Sokol Novopacký po Sokolu Pražském téměř první jednotu na ven-
139<br />
kově, za svého pobytu v Jičíně založil spol~k pro podporování hudby, stav se jeho<br />
předsedou, co dozorce sadu a nápotomní předseda okrašlovacího spolku utvořil ze<br />
zanedbaného městského lesíka "Čeřovka" útulný městský park, byl předsedou<br />
zábavního výboru občanské besedy a Sokola Jičínského, členem mnohých spolklI<br />
vlasteneckých. V ohledu politickém byl co přís'lušník strany svobodomyslné velmi<br />
činným. Dopisoval do různých časopist1, jmenovitě N. Listů, Mladoboleslavských<br />
Novin, Krakonoše, Jičínských novin, Přemysla, Školníka, Školy mateřské, Vitákova<br />
Pěstouna, časopisu lékařů českých a jiných listů. R. 1908 uchýlil se co obvod. lékař<br />
do výslužby a žije po 50leté lékařské praxi ve St. Pace u syna svého, majitele lékárny<br />
tamtéž. Též r. 1872 sepsal frašku "útěk před Prušáky", vydána Nové divadelní<br />
hry, sešit XXIV., nákladem Mikuláše Knappa v Karlíně. V rukopise má<br />
k tisku připraveno: Anekdoty z ovzduší 'lékařů a pacientů, 600 anekdot. Humoresky<br />
z 'lékařské praxe, 20 humoresek. Paměti zdravotnického okresu N. Paka<br />
a Hořice. Paměti z mého pobytu v N. Pace. Z mého života. biografická črta, dva<br />
díly. Vše to čeká na nakladatele. Od založení Č. č. I. často uveřejňoval články<br />
v časopisu, též psal do Věstníku.<br />
Věstník 1905, č. 14, (Cholera na Jičínsku) 1910, č. 7. N. Ill. Nov. 26. února 1910.<br />
Keller Josef Dr., městský, praktický a zubní lékař v Kyjově.<br />
* 9.12. 1868 v Popovi cích u Dh. Hradiště, kde byli jeho rodiče na hostinci<br />
a statku. Když mu bylo 5 let, přestěhovali se na mlýn do Boršova u Kyjova, kde<br />
,yrostl. Navštěvoval též přelejvárnu tehdejší v Kyjově, studoval !!ymnasium v Přerově.<br />
Na tři roky přerušil po 14. roku, když otec ochuravě!, studie a učil sl.' mlynářem<br />
i vyučil. Studie lékařské konal v Praze a v r. 1896 promoval. Nyní působí<br />
jako městský lékař v Kyjově. Do Č. č. I. napsal: Úraz kamenem do hlavy (1903),<br />
Pneumonie s hlenovitým průjmem u dětí (1905), O účinku fenolového kafru Chlum··<br />
ského na vakcinové pustule (1907), Zpráva o epidemii rubeoly skarlatinosní (1911),<br />
Kerzl Josef Dr., dvor. rada, životní lékař J. V. císaře a krále ve Vídni.<br />
* 1841 ve Vesce na blízku Pardubic. Studoval gymnasium v K. Hradci a me··<br />
dicinu na býv. Josefinu ve Vídni. Byl několik let vojenským lékařem a přišel r.<br />
1875 jako dvorní fysik do Laxenburku do služeb nejvyššího dvoru. Od r. 1883 provázel<br />
Její Veličenstvo, zvěčnělou císařovnu a paní arcivévodkyni Valerii na cestách<br />
a od r. 1890 po sňatku Její ds. výsosti přidělen byl v tomtéž postavení<br />
k Jeho Veličenstvu. Později stal se životním chirurgem a posléze životním lékařem<br />
císařovým. Mimo to avanžoval v hodnosti od plukovního lékaře v záloze až k generálnímu<br />
vrchnímu štábnímu lékaři mimo službu. K. jest dvorním radou a čestným<br />
měšťanem v lšlu. Dostalo se mu četných vyznamenání, obdržel zejména: velkokříž<br />
řádu cís. Fr. Jos., železné koruny III. tř., komandér. kříž toskánského obč. záslužného<br />
řádu, pruský korunní řád I. tf. s hvězdou, ruský řád sv. Anny II. tf a sv.<br />
Stanislava II. tř., pruský řád červeného orla II. tř., komandér. kříž velkobritanského<br />
řádu Viktorie, velkokříž španělského řádu Isabely, bavorský řád sv. Michala<br />
III. tř., saský řád Albertův, komanderský kříž norvéžského řádu O., velkodůstojnický<br />
kříž s hvězdou Rumunska a rumunský řád korunní, komandérský kříž<br />
srbského řádu Takovského a důstojnický kříž srbského řádu sv. Sávy, král wiirtemberský<br />
řád Bedřicha I., velkokřfž velkovév. badenského řádu "Zahrin~er 11:>wen",<br />
čestnou medaili za 40leté věrné služby, stříbro jub. dvor. medaili, bronzovou<br />
jub. pamětní medaili pro ozbrojenou moc, jub. dvor. kříž atd. Dcera jeho provdána<br />
jest za ministra kultu ryt. Hussarka. Wiener Bilder 1913.<br />
Kettner Karel Dr., měst. okr. lékař v Praze.<br />
* 22. října 1865 v Praze. Studoval lékařství na české universitě, na níž dosáhl<br />
hodnosti doktorské 4. 'listop. 1889. Byl asistentem klinickým. R. 1891 stal se<br />
asistentem m. lékaře v Praze a později m. okr. lékařem. Do Č. č. 1. napsat: Epidemie<br />
varicelly (1891). Septická onemocnění novorozenců. Krvácivost u novorozenců<br />
a její dia!!nostický význam. Dermatitis ex£oliativa (1892). Metastatické záněty<br />
u novorozených. Nástin patholo~ie krve novorozených a kojenct"1 [1893), Tuberkulosa<br />
v nejútlejším věku dětském (1895). Epidemie tyfová v okolí ulice Lipové<br />
v Praze v listopadu 1910 (1911). V Rozpl'. Č. akad. IV. Č. 6 uveřejnil Histologická<br />
studia osutin příjicc vrozené.<br />
Khek Josef Dr., měst. lékař a primář nemocnice v J. Hradci.<br />
* 9. hřezna 1863 v J. Hradci. Otec jeho Ignác byl řídícím měst. lékařem,<br />
ordinářem vše0b nemocnice a nád'ražllJm lékařem tamže. Narodil se 26. července<br />
1834 ve Vitorazi v D. Rakousfch a věnoval se studiu lékařství. PovÝšen byl 12.<br />
července 1859 na doktora mediciny, 3. srpna 1860 dosáM hodnosti doktora ranhojičství.<br />
2R. července 1859 stal se ma1istrem artis oculisticae a 2. května 1860<br />
magistrem porodnictví. Zemřel r. 1895 v J. Hradci, vstoupil na fakultu lékařskou<br />
a promoval v Praze 5. července 1888. Stal se obv. lékařem a lékařem okr. ne-
140<br />
mocenské pokladny ve svém rodišti. Uveřejnil: Sehevražedná otrava antifebrinem<br />
(1901), Cysta dermoidální překážkou porodní (1905). Věstník 1913.<br />
Kileher Karel Dr., assistent pathologicko-anatomického ústavu dvor. rady<br />
Hlavy v Praze.<br />
* 1862 v Drahonicfch na Šumavě, 'f 11. března 1888 v Praze. Po studiích<br />
na gymnasiu v bídě vykonaných odešel do Prahy na fakultu lékařskou, načež<br />
r. 1886 promoval na universitě české. Jíž jako medik vynikl tou měrou odbornými<br />
schopnostmi, že záhy stal se demonstrátorem normální anatomie, později<br />
demonstrátorem a assistentem pathologicko-anatomického ústavu při české universitě.<br />
Byl jedním z nejlepších a nejnadanějších žákÍl prof. Hlavy. Vynikal<br />
vzácnou seriosností badate1skcu, k níž družily se též zlíamenité vlastnosti osobní.<br />
Větší samostatné práce uveřejnil tyto: Syfilis plic v Č. I. č. r. 1888, Řídká zrÍldnost<br />
velkých cev, srdce a peritonea v Sborníku lék. r. 1886, Lymfadenoidní nádol'<br />
v peritoneu (t. 1887), O biolo~ii a aetiologickém významu bacilla tyfového<br />
(tamže 1888). Při této poslední práci získal si zárodek smrtné nemoci. P0chován<br />
na Vyšehradě. Ottův Slov'., Osvěta 1888, Č. L č. 1888, Věstník 1913. Světozor 1888.<br />
Kilingr Kar. Dr., prakt. lékař a lékař c. k. stát. drah v Neratovicfch.<br />
* 7. srpna 1869 v Praze. R. 1896 6. července povýšen na doktora. R. 1897-9<br />
byl sekundářem v okr. nemocnici v MI. Boleslavi; později usadil se v Neratovicfch.<br />
Do Č. č. 1.1898 napsal Případ prudké otravy lysolem. Kukula.<br />
JGmla Rudolf Dr., univ. profesor v Praze.<br />
* 8. prosince 1866 na Smíchově. Vystudoval lékařství na české universitě,<br />
kde promoval 28. února 1891. Stal se r. 1890 assistentem na ústavu pathoL-anatomickém.<br />
R. 1896 habilitoval se jako docent pro path01ogickou anatomii. R. 1899<br />
vyznamenán titulem profesora, r. 1902 jmenován m. profesorem a r. 1911 ohdržel<br />
titul a charakter řádného profesora. Jsa žákem prof. Hlavy, vyslán na vědeckou<br />
cestu do ciziny. Pracoval v proslulých laboratořích ve štrasburku, Paříži a jinde,<br />
Jeho úsilí se podařilo, že při českém ústavě patho'logicko-anatomickém r. 1907<br />
zřízeno oddělení pro pathologickou histologii, jehož jest přednostou. Odborné<br />
práce uveřejnil v publikacfch č. akademie, jejíž jest členem dopisujícfm, ve<br />
Sborníku lék. a v Časopisu č. lékařÍl, jehož jest od r. 1906 spqluredaktorem.<br />
Práce jeho pojednávaií o změnách jater při přijíd, o vrozené slabosti, o chorobách<br />
vrozených atd. Ř"du let zabýval se s Poupětem a prof. Veselým zkoum:iním<br />
biologie luberkulosních bacilů, jakož vÍlbec učinil tuberkulosu předmětem svého<br />
neunavného, specielního hádání. Pracemi svými podal zvláště kritické studic<br />
k otázce tuberkulosy a přijice, jakož i tak zv. vrozené hvpoplasie latentní. Do<br />
Č. Č. 1. napsa1 O ana1amii pathologické cholery (1893), Případ sdružené infekce<br />
dvojité u dítěte. Endomyometritís puerperalis putrida s vývinem plynu ve stěně<br />
i v dutině hřišní (1894), Vr'nená tuberkulosa a její vztah k propagaci tuberkulosy<br />
(1896), s dr. Fr. Procházkou O embolii a thrombose aortv břišní na bifurkaci<br />
(1895), O některých latentních hypoplasiích vrozených (1901 J. Nové Kochovy praeparáty<br />
tuberkulinové a jich význam theoretický, O kystické degeneraci orgánů<br />
žlázových, O biologii a morfologii bacUla tuberkulosv (18971. Otázka tuberkulosy<br />
ve světle prací příslušných, od kongressu londýnského 1901 až do mezinárodní<br />
konference bérIínské 1902 (19021. Dnešní stav otázky pGměru perloviny ku tuberkulose<br />
lidské, Nová the;)rie Behrillf~ova o zpflsc,bu propagace tuberkul0sy "<br />
Behrim\ova osnova na racionelní její potření (1903). Latentní hYPoP'1:l.sie při<br />
vrozené t>řiiici (190<strong>51</strong>, Hanszmannova malakoplakia vesic:ae urinariae a její vztah<br />
ku tuberkulose měchýře močového (1906), Poznámka ku sdělení prím:iře (Jr. Komárka.<br />
Kasuistika z pathol'lgické :matomie tyfu břišního (1909-10), Prof. dr.<br />
Ondřej Obrzut. rNekrolo\!.) (19101, s Poupětem a Vese1vm Příspěvek ku biologii a<br />
morfolol1ii baci1la tuberku10sy (1897), s Schererem O vrozeni"ch nezánětlivých<br />
stenosách pravého ústí tepenného. podmíněných anomálním vývoiem chlopní<br />
Doloměsíčit)'ch arteriae pulmona1is (1899). V Rozpravách akanemie ITL č. 7. vyšlo<br />
Přísoěvek ke studiu změn pathologicko-anatomických v játrech uři lues heredítari,~<br />
(1895), č. 22. O významu krvinek při zánětlivých procesech IV. č. 10: O vrozené<br />
s'hbosti " její komplikacích ,(1896) č. 36. Del5'mera"e kysUcká ledvin a poměr<br />
ieíí k affekcim kystickým jiný"h orl!ánů. VIL č. 27. Příspěvek ku poznání hacma<br />
tuberkulosy a jeho produktů. Do Památníku č. akademie podal bib1íol!rafii české<br />
oathol. anatomie v 1. 1848-98. Krcm toho vydal Pitevl'í techniku oalh()lc~!ickoanatomickou<br />
(1911). Další příspěvky pu poznání choroh vrozenÝch (19011 a napsal<br />
několik RI'aci obsahu kasuistíckého. Nár. Album, Oth'lv Slov,<br />
Kirchmaver z Raychwie Valentin Ph. a MDr.<br />
t 1622. Vnuk primátora pražského .Jana. V Praze 1696 vydal spisek o starodávní<br />
studnici kukusské. (Jungmannova Historie V. 553), Jirečkova Rukověť.
141<br />
Kirsch Čeněk Dr., obv., nádražní, pokladniční lékař v Kuksu u Dvora K.<br />
* 19. ledna 1850 v Dubenci, t 9. června 1910 v Kuksu. Povýšen 22. pros.<br />
1870 za ranlékaře a porodníka a 17. července 1890 dosáhl diplomu doktorského<br />
na české universitě. Byl lékařem v Černilově od r. 1870, a r. 1879 vrchnost.<br />
lékařem v Třebechovicích. Zanechal 15 dětí. Do Č. č. I. napsal Případ tyfu střevního<br />
(1874) a Náhlý oeďem plic při tuberkulose jen málo pokročilé (1879).<br />
Kithier Kar. Dr., obvodní a pokladenský lékař v Suchdole u Třeboně.<br />
* 16. března 1872 na Baště u J. Hradce. R. 1897 23. června povýšen na<br />
doktora. Byl externistou ve všeob. nemocnici. Do Č. č. 'I. napsa'l Dva případy<br />
isolovaného onemocnění proc. ,vermiformis a stanovisko prakt. léka~e při různých<br />
formách chorob téhož (1899) a četné referáty. Již jako medik překládal do Lumíra<br />
z Lotiho. Některé články poučné uveřejnil v nedělní příloze Nár. Listů.<br />
V překladu chová knihu Nemoci srdce a výduť aorty, mimo to humorístícko-satirický<br />
román Laurence Sterneův Život a náhledy Tríeshama Shandyho, gentlemana.<br />
- Druhé období je starostou, členem okr. zastupitelstva a okresní školní<br />
rady v Třeboni.<br />
Klaudyán (Ciaudianus) Mikuláš, knihliskař v Ml. Boleslavi.<br />
t 1521. Objevuje se poč. XVI. stol. v Jedn':ltě Bratří českých jako muž něžný<br />
a podnikavý, jemuž důležité úkony bývaly svěřovány. R. 1507 řízením jeho tiskla<br />
se v Norimberce Apologie Bratrská po česku a později tamže po latinsku. R. 1<strong>51</strong>1<br />
vypraven byl s bakalářem Vavř. Votickým jménem Jednoty do Antverp, aby tam<br />
slavnému Erasmovi Rott~rdamskémll předbžili výtisk Apologie a pro sílí o rozsudek,<br />
jímž by se Bratří mDhli buď opr-avíti nebo proti křivdám zaštítiti. Odklad<br />
Erasmův zavdaI tehdáž poslům příležitost, že navštívílí některá města severního<br />
Německa a jmenovitě v Rozbkách použili pobytu k zevrubným známostem ve<br />
věcech víry. Konečná odpověď Erasmova zněla vyhýbavě; bludů žádných prý nespozorúval,<br />
avšak svědectví o tom vydati že pokládá za věc zbytečnou, nepotřebnou,<br />
ba nebezpečnou jak pro sebe, tak pro Jednotu. V Boleslavi K. měl<br />
značný majetek, i v okolí náležel mu dvůr Vodice. Asi r. 1<strong>51</strong>7 učinil v Norím.<br />
berce spolek na tištění český'ch knih a vydal tam, pokud známo, Jana Černého -<br />
Knihu lékařskou, kteráž slove herbář aneb zelinář s dřevoryty a Br. Lukáše -<br />
Zprávu člověku věrnému, pracujícímu k smrti, obojí r. 1<strong>51</strong>7 v tiskárně Jeronyma<br />
H6ltzla. R. 1<strong>51</strong>8 zařídil sám tiskárnu v Ml. Boleslavi a vydal v ní Mapu země České<br />
na velkém podlouhlém listě, rytou bezpochyby ještě v Norímberce, ždobenou<br />
znaky zemskými a šíítv nejvyšších úředníkťl, stavů i měst a j. (viz Čechy str. 4.).<br />
Připojená písmena N. C. a V. K. znamenají Mik. K-a a nejspíše jeho společníka,<br />
jejž ve své poslední vůli pouze jménem "Němec" nazývá. Po mapě následuvaly<br />
t. r. Zákon Nový (ve 4°), k němuž připojeny Řeči prorocké a jiné ze Starého<br />
Zákona, kteréž se misto epištol čítají o svátcích i II vigílíí a v postě dne každého,<br />
potom kniha, kteráž slove Pastýř nebo Ermaš (jenž jest byl učedlník svatého<br />
Pavla apoštola) z latinského jazyku přeložená (1<strong>51</strong>8) Lactantius Firmianus: O pravé<br />
poctě bdí, při tom část Seneky O hněvu (1<strong>51</strong>8), Spis dosti činící z víry,<br />
kterýž latinskú řečí Apologie slove (1<strong>51</strong>8) a j. Zvláštní zmínky zasluhuje Zpráva<br />
a naučení ženám těhotným a babám pupkořezným netoliko prospěšná, ale také potřebná<br />
(1<strong>51</strong>9), první tištěná babickákniha česká s 22 dřevoryty, přeložená K-em<br />
z něm. spisu Eucharia Rhodana (Roszlína). Poslední své pořízení K. učinil r. 1521<br />
v Lipště, kdež se roznemohl jsa na cestách v zájmech tiskařských. R. 1522 ne·<br />
byl již na živě. V zápise poslední vůle v knihách městských Ml. Boleslavě nazývá<br />
se "mistr" Mikuláš, což by svědčilo o vyšších studiích. Tiskárnu boleslavskou<br />
po smrtí K-ově přejal Jiřík štyrsa.<br />
Dvorský v "č. Č. M." 1884, Dobrovský. Gesch. u. Beschr. d. Prag. Universitiitsbibl.<br />
18<strong>51</strong>, Hanka, České prvotisky ("ČČM" 1852), Patera, Prvotísky české<br />
v bibl. Mus. kro Česk. ("Věst. Ak. Č. III.), Erben, Historický přehled kartografie<br />
země České (Pam. Arch. IV.), Gindely, Gesch. d. bOhm. Bruder I, GoU, Quellen u.<br />
Untersuch. z. Gesch. d. bohm. Br. I, Jireček, Rukověť, Čas. lék. 1872, Čas. Č. M.<br />
1913. Ottův a Riegrův Slo,".<br />
Kleinwiichter Ludvik Dr., prof. univ. v. v. v černovicích.<br />
* 15. listopadu 1839 v Praze, t 12'. dubna 1906 v Černovicích. Studoval<br />
a r. 1863 promoval na doktora lékařství ve svém rodišti. Sloužil do r. 1868<br />
jako sekundář ve vše ob. nenlOcnici a do r. 1871 jako asistent porodnické kliniky,<br />
jejímž přednostou byl tehdy prof. Seyffert. R. 1871 se habi'litoval a r. 1875 jmenován<br />
mim. profesorem porodnictví v Praze. R. 1878 stal se řád. profesorem v Insbrucku<br />
a r. 1884přesídli'l do Černovic, kde jako profesor v disposici věnoval se<br />
vědě a privátní praxi. Návrat na učitelskou stolicí byl mu zamezen. ježto na rozhc,dujícím<br />
místě očerněn jako freigeist a atheista. Z jeho spisů sluší jmenovati<br />
Die Lehre von den Zwi11ingen (habí1itační přednáška r. 1871, Lehrbuch der Hebammenkul1st,<br />
Zur Frage des Studiums der Medizin des Weibes, mimo to četná
142<br />
cenná pojednání v odborných listech. Zákonem zavedené antiseptické-resp. aseptícké<br />
vedení šestinedělí bylo jeho přičiněním nejprve provedeno v Tyrolsku (l880).<br />
K., národ. Němec, patřil k těm řídkým krajanům, který neklesl na niveau otevřených<br />
neb tajných štváču proti národnosti naší, nýbrž i daleko od vlasti zachoval<br />
si vzácnou objektivnost ke snahám našim, již povždy dával se svém povolání<br />
v)'razu. S ním odešel vynikající učenec, a znamenitý praktický lékař. Dobrý vědecký<br />
zvuk gynaekologa pronikl za hranice Rakouska daleko do Němec, Ruska<br />
i na Balkán. Jeho vědecké publikace těšily se v odborných kruzích velké vážnosti.<br />
Dámy z Černovic, které konsultovaly za hranicemi věhlasné gynaekology,<br />
často slýchaly z povolaných úst, jak zbytečnou byla jich cesta za lékařskou pomocí,<br />
když mají doma Kleinwachtra. K. měl v Černovicích od samého počátku<br />
praxi velmi rozsáhlou. Jeho jméno staIo se záhy chvalně známým i v Rumunsku,<br />
Bessarabii i v Haličí. V letech osmdesátých hrál dům jeho ve společenském životě<br />
v Černovicích nejpřednější roli. Teprv koncem let devadesátých počala praxe<br />
jeho poněkud upadati, ježto zesnulý K. nem'Jhl se spřáteliti s vybroušenými<br />
společenskými manýrami moderních ženských lékařů. Za to věnoval se s tím<br />
větší pílí práci vědecké a publicistícké. Příspěvky jeho byly ve všech redakcích<br />
rády viděny. Zajímal se též o malířství .a o hudbu a s horlivostí věnoval se vedení<br />
černovického uměleckého spolku, jenž byl r. 1903 založen, až jej těžká<br />
choroba na lůžko upoutala. Byl též horlivý spolupracovník Czernowitzer Allg.<br />
Zeitung. Jako sekundář v pražské nemocnici přispěl do Časopisu českých lékařt"t<br />
články Vniknutí kousku střelné zápa'lky do oka, zánět duhovky a cévnatky,<br />
vytažení cizího tělesa (1865) a Zp1"áva o všech na pražské oční klinice a očním<br />
oddělení vykonaných operacích od září 1864 do srpna 1865 (1866).<br />
Čas. lék. 1906, Hirsch, Pagel.<br />
Klemperer Leo Dr., prakt. a lázeňský lékař v K. Varech.<br />
R. 1884 povýšen na doktora. Člen německé komory lékařské. Do Čas. lék.<br />
1894 podal článek Atonie žaludku.<br />
Klenka rytiř z Vlastimilu Ant. Dr., primář zem. nemocnice v Brně.<br />
* v Praze, t 25. ledna 1881 v Brně. R. 1887 stal se doktorem<br />
lékařství. Nastoupil asistenturu pathologické anatomie při prof. Treitzoví. K.<br />
účastnil se ruchu mezi českými lékaři i po svém povulání r. 1870 za prosektora<br />
zem. nemocnice v Brně. Zde stal se brzy primářem. Získal si uznání a úctu všech<br />
mi'lou a šlechetnou povahou. Napsal do Č. č. I. Ulcus ventriculi chronicum a Spála<br />
(1868). Urbánkl"tv Věstník 1881, Čas. lék. 1881.<br />
Klicpera Fr. Dr., prof. porodnictví v Linci.<br />
* 1790 v Chlumci nad C., t 1820 v Linci. Bratr spisovatele Václava. Absolvovav<br />
gymnasium v Praze, věnoval se medicině. Po čas studií v Praze seznámil<br />
se s vlastenci, jakož byli J. Dlabač, J. N. Štěpánek, Hýbl, Pleskot, s nimiž horlivě<br />
zasazoval se o zvelebení národnosti. Již co gymnasista skládal básně na př.<br />
v Rozmanitostech: Na Jana Miillera děkana Žehunského, J. Dlabačovi, v Květech<br />
1841 Na vlast českou znovu oživenou. Byl jedním z nejhorliVějších ochotníků,<br />
kteří 1812 se zasadílí o provozování českých her a přeložil z němčiny několik ber.<br />
(Vycenění města od Kotzebue.) Zanášel se takě spisováním botaniky a jiných<br />
spisů přírodovědeckých a lékařských, z kterých vytisknuta v Hromádkových lít.<br />
Pří!. 1816: "Katalog rozličných holandských neb harlemských, kuchyňských i iékařských<br />
koření a květin, též cizozemských polních jetelů a pokrmních bylin, jakož<br />
i všelikého obilí a lesních semen v něm., lat. a českém jazyku." Povýšen za doktora<br />
lékařství, stal se prof. porodnictvi v Linci 1818, kdež byl i Fr. čelakovskému,<br />
když tam 1819/20 studoval, nemálo pomocen. Ottův a Riegrťtv Slov.<br />
Klika Bohumil; redaktor v nakladatelství Šimáčkově v Praze.<br />
* 1868 v N. Bydžově. Absolvoval gymnasium v rodišti a lékařství v Praze.<br />
Zabývá se soustavným studiem měkkýšlt, hlavně českých. Vydal v oboru tom<br />
Malakologický výzkum Čech za r. 1889 (Výr. zpráva Idubu přír. 1890), Měkkýši<br />
oko'!í novobydžovského (Věstník král. společnosti 1890), Měkkýši třetihorních usazenin<br />
sladkovodních v severozáp. Čechách (Archiv pro přír. výzk. Čech vn, č. 4.<br />
geolog. oddělení 1893), totéž něm. Společně s lipským profesorem Simrothem<br />
8IJracoval malakologickou kořist z cesty dr. Vávry po Kavkazu a Armenii: Beitriige<br />
zur Kenntnis der Kaukasisch-armcnischen Molluskenfauna. Mimo to pl'ispíval<br />
velmi četnými články do Vesmíra (m.~zi nimi větší studie Čeští měkkýši<br />
tí'dihorní (1891), feuilletony do N. LisÍlt, Lumíra, Politiky a j. OUův Slov.<br />
Klika Čeněk Dr., subfysik král. hl. m. Prahy.<br />
* 20. ledna 1865 v Praze. Absolvovav lékařství na české uni-versitě v Praze,<br />
povýšen byl na doktora 21. pros. 1891. Usadí! se jako dětský lékař r. 1894 v Praze.<br />
Zvo1en byl do sboru obec. starších. Po té jmenován byl m. okr. lékařem a stal
143<br />
se r. 1910 subfysikem. V bibliotéce lékařský"h spisu populárních sv. 16 vydal pojednání<br />
Dětské nemoci. Dále napsal Kašel a choroby jím provázené, Rychlá<br />
pomoc, Návod pro každého, jak lze přispěti v případech náhlého onemocnění,<br />
úrazu a nebezpečí života dříve než se dostaví pomoc lékařská. Do Č. č. I. napsal<br />
školní a lidové 'lázně (1912). V r. 1913 z péra jeho vyšla příručka "Desinfekce".<br />
Klíma Vlastimil Dr., měst. okr. lékař v Praze.<br />
* 18.. února 1865. v Praze. Syn býv. obecního staršího a mistra pekařského,<br />
na jehož návrh zavedeny české uliční tabulky. Studoval medicinu na české universitě,<br />
na níž dosáhl 13. června r. 1891 hodnosti doktorské. R. 1893 byl externím<br />
lékařem, pak asistentem I. interní kliniky. R. 1896 byl 1. sekundárním lékařem.<br />
R. 1898 vstoupil do služeb obce pražské a stal se m. okr. lékařem. Napsal do Čas.<br />
lék. r. 1892 Neuritis plexus brachialis, 1893 Dva případy diabetes melHtus. R. 1896<br />
pedal Zprávu o případech tyfu střevního léčených v epidemii r. 1894 na I. int. oddělení<br />
prof. Eiselta a s Dr. Honlem Případ tyfu haemorrhagíckého, r. 1897 Ascaris<br />
megalocephala u člověka a Taenia serata u člověka. S Hamzou sestavi'! Programme<br />
des colonies fériales et sanitaires des enfants (1910). Účastní se. činně Sokolského<br />
života.<br />
Klinkosch Josef Tadeáš, profesor anatomie v Praze.<br />
* 24. října 1734 v Praze, t 16. dubna 1778 v Praze. Byl anatom zvláště<br />
zručný a pro předmět tento narozený dobrý praktický lékař a pěstovatel fysiky.<br />
° vyučování chirurgie náleží jemu ta zásluha, že stále pobádal studující k tomu,<br />
by se nikdy neuspokojili s pouhým koukáním na praeparáty, nýbrž by sami na<br />
mrtvolách pracovali a s částkami a s obrysy těla člověka se seznámili. Tím zpúsobem<br />
zaveden v anatomii směr rozhodně praktický a pro naučení se i velké<br />
části chirurgie nezbytný. R. 1763 vymohl, by dodávány byly k anatomickým cvi~<br />
čením mrtvoly z nemocnice milosrdných bratří a z nemocnice vlašské na M.<br />
Straně. Cvičení taková byla u porovnání s dobou předcházející již mnohem čelnější,<br />
neboť v přípisu, ve kterém se K. úřadu ospravedlňuje, proč od křtěné židovky<br />
mrtvolu manžela zakoupil, která ji proto prodala, poněvadž muž náhle a<br />
bez svátostí umírajících zemřel, a žena 6 zl. neměla, které farář od sv. Havla<br />
za pohřeb žádal, poukazuje k tomu, že ročně nejméně 18 mrtvol k vyučování<br />
potřebuje. Nebylo! to arci mnoho, avšak u porovnání s dobou dřívější byl to pokrok<br />
veliký a pro chirurgii dúležitý. K. byl literárně dosti činným a vydal mezí<br />
jiným: Dissertationes medicae seleetiores pragenses collegit J. J. K. Pragae 1775.<br />
Pozoruhodné a velmi pilné práce jest dis. XI. Dívisio herniarum novaque herniae<br />
ventralis species. J. Th. K. Ve' zvláštních poznámkách, které svědčí o velké pilností<br />
a sečtělosti, uvádí rozličné druhy průtrží, jaké od chiturgťlv pozorovány<br />
byly, a veškerou do oboru toho sahající literaturu. Nový druh prútrže, jím pozorcvané,<br />
nalezl v mrtvole ženy sedmdesátileté. Byla to prlttrž břišní na první čáře<br />
šlachy sva'1tl rovného a obsahovala. část jater. V jiné mrtvole pozoroval počínající<br />
prutrž foraminis ovalis. - OttUv Slov., Wurzbach, Allg. d. Biogr., Biogr. med.<br />
V. Diet. bíst. III. Weiss. Hirsch.<br />
Klostermann Karel, c. k. profesor na něm. realce v. v. v Plzni.<br />
* 15. února 1848 v Haagu, H. Rakousy. Studoval ve Vídni lékařství Byl<br />
krátkou dobu činným v redakci "Wanderer". Procestoval severní a jižní Francii a<br />
Rtisko. Soukromá studa fi'!ologická dopomohla mu k dosažení učitelského místa<br />
na něm. realce v Pízni. Že K. začal svou literární tvorbu jako novinář, nepřekvapí<br />
nikterak. Přispíval jednak politickými úvahami, jednak korrespolldencemi z ciziny<br />
do denních listu. Neruda, Hálek, Arbes, a četní jiní vedle uměleckého pl:'1sobení<br />
rovněž žurna'listice své síly věnovali. Zajímavějším zjevem jest, že literát, jenž<br />
z německé rodiny pocházeje a německy vychován byv, první svou knihou do řady<br />
německých spisovatelu vstoupil, během doby nejen slovem, ale i duchem a rázem<br />
prací svých ryze českým, naším se stal. První tato kniha, nazvaná "B6hmerwaldskizzen"<br />
nedošla v německých kruzích valného povšímnutí, za to zjednala K-ovi<br />
zřejmých sympatií v kruzích českých Red. Vlček vyzva:l autora, aby přispěl prací<br />
do "Osvěty". Od té doby začal ~i K. dobývati široké a vždy zřejmější obliby českého<br />
čtenářstva, jemuž zamlouvá se ve všech románech jeho především úchvatné<br />
líčení přírody, jejíž tajuplnou poesii tlumočí autor nádhern)'mi obrazy, dále případný<br />
názor sociální, zřejmý v kapitolách, věnovaných životu lidu, posléze realisticky<br />
účinný, zdravý humor. Prostředí největší části svých del umísťoval K. do své<br />
zamilované Šumavy. Sem nálež! romány: V ráji Šumavském, Ze světa lesních samot.<br />
V srdci šumavských hvozdu, a Skláři. Života vídeňských Čechu dotýká se<br />
v práci "Za štěstím", Novější práce jeho jsou Domek v Polední ulici, Hostinný dům<br />
a Pan vrchní.<br />
Nár. Album, OUuv Slovník.
144<br />
Klubal Arnošt Dr., obv. lékař v Něm. Libavě u Šumperka.<br />
Je členem německé sekce mor. lék. komJry. R. 1907 napsal do Č. č. 1.<br />
Případ erysipelu léčený kafrem karbolovým (dle Chlumského) 1907.<br />
, Klusáček Bohumil Dr., m. okr. lékař v Praze-IV.<br />
* 26. října 1862 v Polné. Byl příslušný do Škrdlovic u Chotěboře. Bratr malíře<br />
a majitele patricijského domu u Vejvodů v Praze. Povýšen v Praze 17. dubna<br />
1887 na doktora. Byl lékařem okr. nemlC. pokladny a členem sboru obec. starších<br />
za Hradčany. Koni! četné cesty v cizině, též v Turecku, o nichž pak přednášel.<br />
Jako fotograf-amatér procestoval téměř celou Evrcpu, sev. Afriku a M. Asii.<br />
Kneidl Cyrm Dr., primář ústavu pro choromyslné v Kosmonosích.<br />
* 10. září 1863 v Timákově, hejtm. Rokycanské. Otec jeho byl říd. učitelem<br />
1/ Mirošově a bratr František řid. m. škol v Karlíně, je předsedou Ú. M. Š. Studoval<br />
v Praze reálné gymnasium a pak věnoval se studiu lékařství na české universitě,<br />
kde v březnu 1893 promoval. Na to byl činným jednak jako externista<br />
a jednak jako zástupce sekund. lékaře na různých klinikách c. k. všeob. veřejné<br />
nemocnice v Praze až do 24. července 1895, kdy byl jmenován sekund. lékařem<br />
v ústavu pro choromyslné v Dobřanech. Z Dobřan přeložen po 2 Iletech do ústavu<br />
pro choromyslné v Praze. R. 1907 18. dubna jmenován primárním lékařem II. tř.<br />
a počátkem února r. 1908 přeložen do ústavu pro choromyslné v Kosmonosích,<br />
kde dosud působí. K. uveřejnil následující původní práce. V Čas. č. lék.: r. 1902<br />
Příspěvek ku statistice a aetiologíí 'progr. paralysy (v letech 1890---1899 v úst.<br />
pro chorom. v Praze). R. 1903 Péče o choromyslné na Moravě. (D1e zprávy ředitele<br />
Dra. Hellwiga.) 1904 Příspěvek ku statisti-ce a aetiologíí epilepsie (v letech<br />
1876-1900 v úst. pro chorom. v Praze). 1907 Moral insanity (folie moral). 1907<br />
Ústavy pro choromyslné ve Spojených státech sev. Ameriky (Feuílleton). 1908<br />
III. mezinárodní kongres psychiatrický ve Vídni 7.-11. Hjna 1908. 1909 Tě10-<br />
cvik v ústavu pro choromyslné. 1909 Zločinní ídioti a imbecil1í. 1912 Choromyslní<br />
žháři. V Haškovcově "Revue v neurobgíí a psychiatrii": R. 1906 Příspěvek<br />
ku statistice a actiologií idiotie a imbecíllity (v 1etech 1884-1903 v úst. pro<br />
chorom. v Praze). V "Paedagogických rozhledech": R. 1908 O mongoloidní idiotíí<br />
neb mongolismu. 1911 Děti epileptické. Pro "širší vdejnost" nákladem J. L.<br />
Kobra. R. 1904 Tělocvik domácí a léčebný. V odborných časopisech uveřejňoval<br />
četné referáty.<br />
Knop Lad. Dr., ženský a oční lékař na Vinohradech.<br />
* 17. srpna 1869 v Žel. Brodě. R. 1898 31. října byl povýšen na doktora.<br />
Byl externistou všeob. nemocnice. Napsal do Č. č. 1. Tři případy hnisotoku spojivkového<br />
u dospělých (1901), O vlivu počasí ročního a teploty na záchvaty zánět1livých<br />
glaukomů (1901).<br />
Kobliha Jan Dr., prakt. lékař v Řeporyjích.<br />
* 24. pros. 1872 v Praze. Maturoval na m. střed. škole na M. Strané. Studoval<br />
lékařství na české fakultě lékařské. Promoval r. 1898 23. července. Přednesl,<br />
Tarif lékařský na venkově (Věstník 1910) a přispíva'1 do Čas. č. lék., kam<br />
referuje hlavně. o interním lékařství a gynaekologii. V otázkách hospodářských<br />
pracuje pro volnou, na ničem nezávislou a svobodnou praxi lék1fřskou.<br />
Kodym Filip Stanislav Dr., spisovatel v Šárce.<br />
* 1. května 1811 na Opočně, t 4. října 1884 v Šárce, pochován u sv. Matěje.<br />
Otec jeho byl učitelem, později knihařem. Ovdovělá matka dala syna na gymnasium<br />
v K. Hradci. Po 6 latinské 'odešel do Vídně k vybídnutí příbuzných. Ale<br />
bylo mu velmi bídně se protloukati. Po celý rok ani desetkráte teplé hll oběda<br />
neměl, na místě něho skoro každodenně uspokojiv se bochánkem černého chleba<br />
za nějaký groš koupeného. Za svého pobytu ve Vídni v těch trudech a svízelích<br />
procitnul k uvědomění národnímu hlavně čítáním Kollárovy Slávy Dcery. Svůj<br />
eminentně národní sloh osvojil si čítáním dobrých starších spisovatelů a mezi těmi<br />
na předním místě by1y to spisy Sichrovy, které daly základ Ji; tomu nejhlavnější.<br />
R. 1838 dosáhnuv ve Vídni hodnosti doktorské, usadil se v' Mikulášovicích, ale<br />
již r. 1842 odebral se do Prahy. K. byl dvakrát ženat. Po smrti své první manželky<br />
Lidmily roz. Vojáčkové z Tetína opustil K. Prahu, zakoupiv spustlou usedlost<br />
Fišerku v Šárkách, aby tam v zátiší mohl se věnovati pracím spisovatelským a<br />
vědomosti a zkušenosti své v po'lním hospodářství a zahradnictví také prakticky<br />
prováděti. Několikaletou úsilnou prací proměnil pozemek v utěšenou zahradu.<br />
Při počátku toho díla r. 1860 přistěhoval se do jeho domu na letní byt prof. Zelený<br />
se svou rodinou a tu oba tito výborní mužové spojili se upřímným přátelstvím.<br />
U rodiny Zeleného meškala návštěvou sl. Gutthalová, vychovate1ka, k níž<br />
osiřelé dítky Kodymovy za těch několik neděl přilnuly tak, že když přišla doba<br />
rozloučení, nechtěly se od ní odtrhnouti. Slečna svoHla k žádosti Kodymově a podala<br />
mu před oltářem svoji ruku, ač byl proti ní o 20 let pokročilejší. V dobře
145<br />
•<br />
zřízené domácnosti mijela Kodymovi léta při klidné a pilné práci. Ale po nich<br />
dostavily se doby krušných zkoušek. Nemoci v rodině, osmiměsíční vazba v žaláři,<br />
ztráta nejdůležitějších pramenů přijmových bolestně dolehly na Kodyma. Tehdy<br />
začal K. býti vegetarianem. Ovoce a mléko byly doma, něco kávy, cukru a mouky<br />
sta'lo se jediným výdejem. V tomto neblahém postavení stala se pí. K. indo učitelkou<br />
v Šárce. Ale těch 12' zL měsíčně bylo nedostatečnou podporou celé rodině.<br />
Bída octia se přede dveřmi. Tu teprvé dostalo se Kodymovi od Svatoboru roční<br />
podpory z nadání Havlíčkova. Klid a mir vrátil se opět do tichého domu. Od lidí,<br />
kteří ho jen z daleka znali, bYla mu činěna výtka, že jest nepřístupný. Však nepřístupnost<br />
jeho stejně jako z hrdosti šlechetné plynula i z přílišné skromnosti.<br />
R. 1881 rolnictvo české seznávajíc neocenitelné zásluhy jeho, podalo mu čestný<br />
dar. Literární činnost jeho byla obsáhlá. K. již r. 1844 vydal Zábavy nedělní čili<br />
prostonárodní poučování o silozpytu. Během r. 1844-45 vyšlo 11 svazečků. Vrátiv<br />
se po půl druhém roce z Litomyšle opět do Prahy, sepsal Naučení o živlech, jejich<br />
moci a vlastnostech nákladem Matice českě r. 1849. Druhý díl téhož spisu o zvuku,<br />
světle, magnetech a minu vyšel 1863 nákL Dr. Grégra. V Matici lidu r. 1877 vydal<br />
Procházky v oboru přírodních věd. K SpiSlm těmto důstojně se druží "Úvod do<br />
zemězpy~u" (1855) a "Cestování po světě (r. 1873). Vedle těchto rozsáhlých oborů<br />
bral si K. za úkol spisování knih diétetický::h. První dílo toho oboru bylo Zdravověda.<br />
Vyšla 1853 nákladem Matice a r. 1869 nákladem Matice lidu. Sem náleží<br />
Úvod do tělovědy člověka 1862. Nejhlavnější veřejná činnost jeho vztahovala se<br />
ku vzdělání našeho lidu rolnického. V tom ob :Iru vyr.íkal nejvýše, stoje v čele<br />
všech těch našinců, kteří spisováním děl o věce::h hospodářských se zaměstnávajL<br />
Bylť nejpřednějším křísitelem a nejhorlivějším buditelem našeho stavu rolnického.<br />
Bývalá vlastenecká hospod. společnost seznavši vlohy jeho z článků v Týdenníku<br />
pro zvelebení lesního, po'lního a domácího hospodářství, jehož K. byl<br />
redaktorem po nějaký čas, povolala ho za redaktora "Hospodářských Novin".<br />
Redakci tu vedl po 10 let do r. 1862 s prospěchem nejrozhodnějším. Vedle toho<br />
sepsal: Hájení užitečných zvířat, Hospodářská kniha, Hospodářský klíč, Kniha<br />
včelařská, Krátké navedení k hledění štěpného stromoví pro rolníky, Lučba rolnická<br />
a Luéebnictví pro hospodáře a j. v. Nejpřednější pak z prací jeho jest Úvod<br />
do hospodářstvL Odstoupiv od vedení Hospodářských Novin, stal se nejpřednějším<br />
spolupracovníkem Posla z Prahy r. 1863 Fr. Šimáčkem založeného, kde zvláště<br />
pozornost zasluhuje řada článků: Naše hospodářství. K. byl též poslancem na<br />
sněmu království českého a v posledních letech šedesátých za persekuce českých<br />
novin byl odp. redaktorem týdenníku Hlasu. A tu uvalil na sebe několik ortelů,<br />
a následkem fěch několika měsíční vězení. Avšak ani tato politická vazba<br />
neotřásla neob'lomnou povahou muže, od mlá
146<br />
..<br />
přednáškového a demonstračního v župě Jihlavsko-Znvjemské, kdež přednášel<br />
o "Lumbalní anaesthesii dle Biera", o "Ulcus duodeni" a o "Krvavém ~ošetření<br />
fraetur dle zásad Kukulových". Stručné aubreteráty obsaženy jsou v Casop. č.<br />
lék. Od října 1910 působí co praktický lékař v Ddlanech u Olomouce.<br />
Kahn Ed. Dr., obv., nádražní, tovární a soudní v Nov. Strakonicích.<br />
* 20. list. 1852 v Nové Vsi, t 2. května 1899 v N. Strakonicích. Praktikoval<br />
do r. 1883 ve všeob. nemocnici a porodnici. Do Čas. lék. 1888 podal sdělení<br />
z praxe lékařské: Pemphigus contag,iosus.<br />
Kahn Robert Dr., sekundář na něm. oddělení vše ob. nemocnice v Praze.<br />
Do Č. č. I. napsal a frenokardii (1912).<br />
Kohout Otakar Dr., prakt. lékař ve Žďáru u N. Něsta (MOL)<br />
* 2. února 1877 v Dymokurech. Promoval 29. Hst. 1906. Od 1. ledna 1907<br />
byl externistou veřej. nemocnice v N. Brodě. Napsal Zkušenosti pří operacích<br />
kýl, v nemocnici něm. brodské r. 1906 (1911).<br />
Kolečko Jakub Dr., univ. profesor ve Vídni.<br />
* 4. července 1803 v Bělé u Chrudimi, t 13. března 1847 ve Vídni, násled.<br />
kern poranění prstu při pitvě. Studoval lékařství ve Vídni a r. 1836 povýšen na<br />
doktora. Měl disertaci: "De arrosianibus membranae mucosae tubi intestinalis".<br />
Jako asistent pathoI.-anat. ústavu Rokytanského, v němž piisobil od r. 1830<br />
s krátkými přestávkami 10 let, počal r. 1837 míti pravidelné soukromé kursy<br />
o patholog. anatomii, jež se těšily hojnému účastenství a v nichž osvědčí! skvělý<br />
učitelský ta1ent. Se Škodou r. 1839 uveřejnil mikroskop. práci v Oest. Jahrbucher<br />
Ueber Pericarditis, v němž uvedl v souvislost výsledek zkoumání mrtvoly při této<br />
afekci s pozorováním při lůžku nemocného ve spůsobu dosud nevystiženém a<br />
učinil jasnou podstatu path. anatom. diagnosy. Tři léta byl pak primáf'em fil.<br />
nemocnice mí!osrd. sester v Leopoldově. R. 1843 jmenován profesorem státního<br />
lékařství a soudní mediciny. Když připravova'l učebníci svého předmětu, zachvácen<br />
byl smrtí.<br />
Wurzbach, Hirsch, Neuer Nekrolog der Deutschen 1847, Prager Vierteljahrschrift<br />
1848.<br />
Kolenatý Bedř., Dr., profesor na technice v Brně.<br />
* 17. dubna 1812 v Praze, 'f 17. července 1864 na výletu na hof'e Praděd.<br />
Pochován v Klein Morau u Karlsbrunnu na hranicích mor.-slezských. Jeho otec<br />
Anton byl ředitelem kúru u sv. Víta a matka Annla bylo roz. Viíterova. Bratří<br />
jeho byl P. Eduard, kněz řádu maltézského, osob. děkan u P. M. Vítězné ('i" 1898).<br />
Heřman Adolf, pře vor na Strahově (t 1885) a Jos. Gustav, resign. opat strahovský<br />
(t 1887). Za chof pojal Josefu Viktorii Ska:lkkoti z J. Hradce. Jeho jediný syn byl<br />
Viktor. K. byl bratrancem otce zubního lékaře Dr. Viitra. Studoval lékařství<br />
v Praze, kde také dosáhl hodnosti doktora mediciny. Věnoval se záhy studiím<br />
přírodOVědeckým, hlavně entomologickým. Byl asistentem botaniky na universitě<br />
pražské. R. 1842 odešel na Rus. Stal se asistentem zoo'logie při akademii<br />
v Petrohradě. Podnětem jejím vykonal s podporou ruské vlády tříletou cestu po<br />
Kavkaze a v krajinách sousedních, na níž shromáždil bohaté sbírky zoohgické<br />
11 botanické. R. 1845 vrátí! se do Prahy a stal se docentem přírodopisu na universitě.<br />
V době revoluční r. 1848 vstoupil do studentské legie pražské. Súčastní!<br />
se jedné z deputací pražských do Vídně a po událm.tech svatodušních byl s ji.<br />
nými "z nedorozumění" uvězněn. Nevoli své nad tím ulehčí! si ostrým pole-<br />
11Jickýrnčlánkem v Slawi.~che Centralbliitter. Přičiněním jeho založen byl v Praze<br />
r 1848 studentský spolek "Lotos" ku vzdělávání se ve vědách přírodních. Byl<br />
suplujícím profesorem mineralogie a geologie na technice pražské a pak profe.<br />
sorem přírodopisu na gymnasiu malostranském. R. 1849 jmenován profesorem<br />
na nově zřízeném technickém ústa vč v Brně, kde co přednosta přírodovědeckého<br />
odboru c. k. moravsko·slezské společnosti měl rozličné dúležité přednášky, na<br />
pl'. o Železnatých ložiskách na Moravě, o stavu lékařství v M. Asii a Persii,<br />
o hlacení korundu a j. Vědecké práce jeho týkají se soustavného studia neto-<br />
·pýrů, hlavně krajin rakouských a soustavného studia hmyzu šikmokřídlého, sífokřídlého,<br />
bezkřídlého, cizopasného (zvláště na netopýrech) a živočichů pavoukovitých,<br />
hlavně krajin rakouských. Četná o tom pojzdnání uveíejníl ve spisech král..<br />
č. společnosti nauk, víd. akademie, víd. zoolog. botan. spolku a v časopisech<br />
Stettiner entomoI. Zeitung a Wiener enhm'll. Monatschrift. Vedle toho vydal<br />
Meletemata entomologica (v Petrohradě 1845-6, v Moskvě 1857, též ve spisech<br />
moskevské přírodovědecké společnosti 1845-59). Genera et species Trichopterum<br />
(v Praze 1848, v Moskvě 1859), Die Mineralien Miihrens und Oesterreichisch-<br />
Schlesiens (v Brně 1854), ZooUogie fůr Lehrende u. Lernende (v Brně 1855), Beitriige<br />
zur Geschichte der europiíischen Chiropteren (v Drážďanech 1857). Die
147<br />
Parasiten der Chiropteren (v Dražďanech 1857). BeHrage zur Chiropterologie<br />
(ve Vídni 1858-'59). Reiseerinnerungen (Drážďany 1858).<br />
Riegrův a Ottův Slov., Č. č. I. 1913.<br />
Kolísko Engen Dr., univ. docent ve Vídni.<br />
* 17. listopadu 1811, t 4. července 1884 ve VídnÍ, Povýšen byl r. 1836 na<br />
vídeňské universitě La doktora 'lékařství. V I. 1837-40 sloužil u dolnorak. vlády<br />
v koncept. praxi. Byl v I. 1840"'-44 na Škodově oddělení pro prsní nemoci sekundářem.<br />
Když Škoda stal se profesorem, byla mu svěřena správa tohoto oddnení<br />
jako ordinujícímu lékaři a r. 1857 jmenován primářem. R. 1847 habilitoval se za<br />
docenta pro auskultaci a perkussi. R. 1849 působil při vypuknutí cholery jako<br />
ordinující lékař ve výpomocné nemocnici. R. 1873 převzal oddělení cholerové<br />
ve všeob. nemocnici. Od r. 1876 byl seniorem primářů a jako takový zastupoval<br />
opětovně ředitele. V posledních letech více nevyučoval. Vydal tyto spisy: "Der<br />
tympanistische Percussionsschall (Wochenbl. d. ZeHschr. d. k. k. GesellscHaft der<br />
Aerzte 1856) Dber das continuirliche Halsgerii.usch (t. 1858), Ueber amphdrischen<br />
Wiederhall u. Metallklang in der Brusth·:)hle (Oesterr. med. Jahrb. 1844), tiber<br />
das Nonnengerausch (Zeitschr. d. Wien. Arzte 18<strong>51</strong>), Fall von lnsufficienz der<br />
Pulmonararterienklappe (t. 1859), Beitriíge zur Mechanik der Herzaetion (Oest.<br />
med. Jahrb. 1870), Uber das Verhalten der Action des Herzventrikels zur Pulswollenbildung<br />
in der Arterie (t. 1873). - Hirsch, Wiener med. Wochenschrift 1884,<br />
Anzeiger der k. k. Gesellsch. der Aerzte in Wien 1885., Pagel.<br />
Kollinger Ant. Dr., měst. a soudní lékař na Smíchově.<br />
* 10. ledna 1864 v Praze. R. 1889 29. června povýšen na doktor~. Byl asistentem<br />
kliniky dermatologické. .Je členem představenstva lékařské komory.<br />
Napsal do Čas. lék. 1890. Příspěvek ke kasuistice onemocnění kožních a příjičných,<br />
1891 Dermatitis gangraenosa a Naevus unius lateris.<br />
KoloHk Jan, lékař v Opavě.<br />
* 15. května 1846 ve Vávrovicích, kdož otec jeho byl krejčím, 'j' 26. pros.<br />
1904 v Opavě. Po přípravných studiích v Opavě vybyl medicinskochirurgický<br />
kurs v Olomouci, načež odmítnuv nabízené mu místo assistenta při tomto kurse,<br />
usadil se r. í870 jako praktický lékař v Litultovicích, odkud po třech létech přestěhoval<br />
se do Neplachovic. Dne 27. června 1875 jmenován byl obecním lékařem<br />
v Kateřinkách. Usadil se v Opavě. Lékařskému svému povolání věnoval se s tělem<br />
s duší a nabyl bohaté praxe, jsa stejně vyhledáván ve městě i na venkově,<br />
na rakouské i pruské straně. Byl obyčejně více lidumilem než lékařem a tisíce<br />
rukou mu žehnalo za úllevu v nemoci i v bídě. Při jeho povolání jevila se všecka<br />
šlechetnost jeho povahy, Byl obětavým a nezištný, vždy rád dělil se s chudými<br />
svými nemocnými o netučné své sousto a svůj nezdolný dobrý rozmar přiléval<br />
jako zázračnou přísadu k lékům. Proto byl velice oblíben a proto zůstal - chud.<br />
Těšitelem nemocných zůstal, i když ho stíhaly těžké rány v rodině a kdy sám<br />
nejvíce útěchy potřeboval. Za všecku jeho obětavost a lidumilnost stihl ho jako<br />
mnoho jiných nevděk. Nové obecní zastupitelstvo v Kateřinkách odměnilo zásluhy<br />
jeho o zdraví svých příslušníků tím, že ho místa obecního lékaře zbavilo. V národním<br />
ruchu ve Slezsku Kolufík byl zjevem význačným. čilý, pohyblivý, neúmorný,<br />
neobmeškal ani jediné příležitosti, aby nezasel nějaké seměnko, nehodil jiskru<br />
do duši krajanů. Byl mužem z lidu a uměl mluviti k jeho srdci jako nikdo<br />
jiný. Slov nikdy nevybíral, ale proto byly jeho řeči tím účinnější. Na odrodilce<br />
byl pravá metla. Kam vpad, tam jím bylo úzko. A podařilo se mu, jak praví Vyhlídal,<br />
uzdraviti mnohou duši odrodileetvím otrávenou. Za splněním tužeb českého<br />
lidu ve Slezsku podnikl se slezskými deputacemi cestu k císaři: poprvé 28. října<br />
1880, když císař dlel v Opavě, jako čkn kateřinské Besedy a r. 1887 jako člen<br />
slezské deputace, která do Vídně šla žádat za postátněni českého gymnasia<br />
v Opavě. Spolkovému životu věnoval se v míře rozsáhlé. Stál postupně u kolébky<br />
všech českých spolků v Opavě a byl jejich členem až do smrtí, v mnohých současně<br />
i důležitým funkcionářem. V "Matici Opavské" byl prvním pokladníkem<br />
zvoleným 12, února 1877, v letech 1884, pak 1888-1891 starostou mimo to téměř<br />
stále členem výboru; v "Křížkovském" byl jedním ze starších členů, kteří nejdéle<br />
vytrvali v řadách činného členstva; v "Sokole" po léta hyl starostou a jeho<br />
přední jest zásluhou, že "Sokol" má. svou tělocvičnu, se Sokoly podnikal výlety<br />
a súčastnil se sokolských sletů v Praze; "Řemeslnické jednotě" byl spolkovým<br />
lékařem po 25 let bez honoráře; za to jmenoval ho spolek čestným členem;<br />
spoiku slezských akademiků "Opavy" byl zakládajícím členem a členem čtenářského<br />
spolku. Oběti, které spolkům přinesl časem i penězi, jsou veliké. Byl<br />
přednostou župy č. lékařů ve Slezsku od r, 1901 a účastnil se sjezdů lékařských.<br />
Pc1iticky veřejně vystupoval až na to, že za posledních let bývai při různých<br />
volbách v městě Opavě českým sčítaCÍm. kandidátem. Za to uměl mezi drobným
14M<br />
lidem výborně agitovat, jak ukázaly zdárné výsledky se získánim dětí do české<br />
školy v Opavě při jejím počátku. Osvěta 1905, Č. č. I. 1905, Opav. Týd. 1904.<br />
Komárek Karel Dr., primář všeob. nemocnice v Nymburce.<br />
* 4. února 1872 v Hradci K, kdež abso>lvoval &'}'mnasium r. 1890. Na to<br />
studoval lékařství na české universitě v Praze a promován 19. května 1897. Stal<br />
se operačním chovancem chirurg. kliniky prof. Maydla, na to operačním chovancem<br />
na klinice gynaekologické a porodnické dvor. rady Pavlíka, načež se<br />
stal sekundářem na klinice pro vnitřní choroby dvor. rady Eiselta. R. 1902 jmenován<br />
1. sekundářem okr. nemocnice na Vinohradech, na odděl. interním i chirurgickém,<br />
kdež setrval do r. 1906, kdy jmenován primářem všeob. veřej. nemocnice<br />
v Nymburce, kdež dosud působí. Řada jeho vědeckých prací uveřejněna<br />
v "Lékařském sborníku." R. 1912 odešel na bojiště jihoslovanské, když vypukla<br />
válka s Turky. V Č. č. I. uveřejnil Tři případy otravy plynem uhelným (1906),<br />
Gaelatina jako haemostaticum (1907), Epidemie spály v Nymburce a zkušenosti<br />
se serem antiskarlatinosním Paltaufovým a Bujwidovým (1909). Mimo to napsal<br />
Fraetura os. ilei et ruptura vesicae urinariae (1911).<br />
Komrs Ludvik Dr., cís. r., lázeňský lékař ve Františ. Lázních.<br />
* 16. ledna 1864 v Passově v Bavořích. Syn řiditele stát. drah. Je švakrem<br />
dvor. rady prof. Dr. Hlavy. Studoval na I. real. gymnasiu v Spálené uJlici a lékařství<br />
na universitě vPraze, kde povýšen na doktora 5. března 1888. V roce 1890 polJíyl<br />
delší dobu po odbyté nemocniční a porodnické praxi jako emerit. assist. ve<br />
Vídni, kde studoval hlavně Thure Brandtovu massáži gynaekoI. a etabloval se<br />
na SmíchOVě, od roku 1892 ve Františkových lázních. Vyznamenán titulem<br />
cís. rady. V Čas. č. lékařů uveřejnil r. 1890. Několik slovo massáži gynaekologícké,<br />
1891 POllyarthritis scarlatinosa a 1892 Dalších pět případů léčení massáží<br />
gynaekologickou a r. 1895 feui1'leton Major Thure Brandt. Léčive prostředky<br />
Františkových lázní ve službách gynaekologíe (1898), Ještě několik slov o indikacích<br />
Františkových lázní (1899), Zkušenosti o léčbě lázněmi slatinnými (1900),<br />
Kapitola o lázních slatinných a massáži gynaek.)logické (1903). Mimo to napsal<br />
Lázně Františkovy v Čechách (1898) a O poslední cholerové epidemii v Pehohradě<br />
(1911). Sčeštil a vydal svým nákladem brožuru o Frant. lázních r. 1912.<br />
V "Novém Zdraví" uveřejnil 1913 novou práci o mcderním nazÍJ::ání na mcthodu<br />
Thure Brandtovu atd.<br />
Kondll'la čeněk Dr., prakt. lékař v Jirnech.<br />
* 2. února 1846 v K Hradci, t 2. srpna 1907 v Jirnech. Dosáhnuv 17. května<br />
1874 hodnosti doktora lékařství, byl tělesným lékařem rodiny Aug. hr. Kinského<br />
v Praze a ve Zdounkách na Moravě. Byl též na Moravě v Lešné a v Hošticích.<br />
Po ustavení se lékařské komory v čechách byl prvým jejím tajemníkem,<br />
kteréžto funkce r. 1906 pro chorobu se vzdal. R. 1896 a 1897 s prof. Kabrhelem<br />
byl redaktorem přílohy Časopisu č. lékařů, Věstníku zdravotního.<br />
Čas. lék. 1907, Věstník.<br />
Konárovský Josef Dr., m. lékař v Třešti na Moravě.'<br />
* 1840 v Červeném Kostelci, t 21. března 1899 v Třešti. R. 1866 v Praze<br />
promovaL Byl čestným měšťanem města Telče a zvolen do sněmu moravského<br />
jako přívrženec strany národní za obce třebíčské v září 1871 a po rozpuštění<br />
sněmu v prosinci 1871. R. 1872 prohlášena volba jeho za neplatnou. Po té zastupoval<br />
od r. 1873 obce jihlavské a r. 1881 mandát složil. Přispěl do Čas. č. lék.<br />
1867 pojednáním "Rána v patře od vražení troubele dýmky". Bratr jeho ženy<br />
Ant. Schulz žije v K Hradcí.<br />
Konig Jan Dr., lékař v šternberku.<br />
Promoval v Praze r. 1871. Do Čas. lék. 1876 napsa~l Prameny šternberské.<br />
Kopecký Fr. Dr., řídící lázeňský lékař ve Mšeném u Budyně.<br />
* 20. března 1877 v Pertolticích u Ledče. Syn řídícího učitele. Studia<br />
gymnasijní konal v N. Brodě, studia medicínská na české universitě v Praze,<br />
kdež 17. března 1906 promoval. Ve dvou rocí::h na to následujících působil jako<br />
externista a operační elév jednak ve všeobecné nemocnici, jednak v nové dětské<br />
nemocnici. V letních měsících činným byl v té době jako pomocný lázeňský<br />
~ékař ve Mšeném, což vedlo ho k tomu, že zcela věnoval se oboru lázeňskému<br />
a fysikální léčbě. Konal za tím cílem v zimě odborná studia ve Vídni<br />
(1908), v Berlíně (1909 a 1911) a v Paříži (1910). R. 1909 ustanoven byl řídícím<br />
lékařem lázní mšenských, jichž léčebná zařízení za jeho vedení byla znamenitě<br />
zvelebena a na výši doby postavena. Lázně tyto, jež již v století 18. byly známy<br />
a Dr. Reussem popsány a mají zajímavou historii, pod jeho řízením ponenáhlu<br />
specifikovaly se pro choroby rheumatické, nervové a gynaekologické a nabývají
149<br />
v tom směru Jmena vždy lepšího. Z českých lékařů byl první Dr. V. Staněk,<br />
který ve své disertaci na ně upozornil. V Čas. lék. č. 1913 uveřejnil obsáhlejší pojednání:<br />
"Příspěvek ku zkušenostem o léčbě therm,openetrací".<br />
Kopecký Jan Dalibor Dr., spisovatel<br />
v Pra.l.e.<br />
* 1815 v Poličce, t 1859 v Praze v ústavu choromyslných. Gymnasium<br />
studoval v Hradci Král., filosofii a lékařství v Praze, kde také nabyl hodnosti<br />
doktorské. Bohužel, že pěkné nadání jeho od mnoha let zmařeno bylo chorobou<br />
duševní. Literárního ruchu účastnil se záhy četnými drobnostmi v časopisech<br />
Květy, Česká Včela, Vlastimil, Jindy a Nyní, Ost und West a j. Samostatně vydal<br />
slova vděčnosti a přátelství k svátkům narození, jmenin a nového roku, s připcjenou<br />
sbírkou nápisů do listů památních (Praha 1836, s přídavlfem K. Tupého),<br />
sbírku blahopřání svých i cizích. Pověsti z nové romantiky (t. 1839) se zajímavým<br />
úvodem o vzniku, šíření a povaze "moderní novoromantiky francouzské". Jest<br />
to volné, silně skrácené spracování dvou povíd~k Buk-Jargal (dle V. Huga) a<br />
Hrob věrných (dle D. Bartolittiho). Poetický pel originálů téměř zcela setřen,<br />
ježto podává pouze kostru. Riegrův a Ottův Slov.<br />
Kopfstein Václav Dr., primář a chirurg okr. všeob. nemocnice v MI. Boleslavi,<br />
cís. rada.<br />
* 26. září 1863 ve Voticích. Absolvoval r. 1883 gymnasium v Táboře a lékařství<br />
ve Vídni, kdež 18. května 1889 promoval. Byl sek. lékařem. jednak operačním<br />
chovancem na různých klinikách vídeňských. Přišel T. 1891 s prof. Maydiem<br />
do Prahy jako jeho chovanec chirurg. kliniky, kde r. 1892 stal se asistentem,<br />
v červenci 1896 jmenován primářem a operatérem okr. vše ob. nemocnice v Ml.<br />
Boleslavi. R. 1906 když nemocnice v primariát chirurgický a interní rozdělena, stal<br />
se primářem řídícím nemocnice a přednostou oddělení chirurgického. Z jeho literárních<br />
prací dlužno uvésti: O empyemu hrudním (1895, Praha), Dva případy<br />
aktinomykosy u člověka (Čas. lék. 1892), Příspěvek k transplantaci eburnealní<br />
(t. 1893, též něm.), Příspěvek ku charakteristice nádorů žlázy karotické ft. 1894,<br />
též něm.), Případ laterálního nádoru krčního, vystlaného cylindrickým epitheIem<br />
(t. 1895, též něm.), Příspěvek ku spontánním rupturám srdce ft. 1897), Příspěvek<br />
ku chirurgii plicní ft. 1898, též něm.), Kasuistické příspěvky z chirurgie žaludeční<br />
a střevní (t. 1900), Sdělení k operativnímu léč:lní přední hnisavé mediastinitidy<br />
(t. 1901, též něm.), Kasuistika vzácných nádorů v chirurgii (t. 1904); Cystis pancreatica<br />
(t. 1905), Dva vzácnější nálezy anatomi::ké při řezu na kýlu (Č. 1898),<br />
Zpráva o provedených operacích ve veř. okr. nemocnici v MI. Boleslavi za r.<br />
1897-8 (Č. 1909), Případ kožní aktinomykosy (Č. 1900), Zpráva o 205 operacích<br />
průtrže, provedených ve veř. okr. nemocnici cís. Fr. .Jos. 1. v MI. Boleslavi<br />
(Č. 1901), Zkušenosti s narkosou medullární dle mera (č. 1901). Zpráva o činnosti<br />
všeob. veř. okr. nemocnice cis. Fr. Jos. 1. v MI. Boleslavi v prvém pětiletí od<br />
r. 1897-1901 a operací zde provedených (Č. 1902), Operace při chorobách or-<br />
!lánů močových. provedené v I. 1897-1901 ve veř. všeob. nemocnici cis. Frant.<br />
Jos. 1. v Ml. Boleslavi (Č. 1902), Vrozený defekt prsních svalů levé strany<br />
(Č. 1904), Příspěvek ku kýlám vzácnějším (Č. 1907). Rozsáhlé resekce střevní<br />
(Věstník IV. sjezdu Č. lék. 1908), Implantace karcinomu a theorie Adamkiewiczova<br />
(Rozpr. Č. akad. 1893, též něm.); mimo řadu sdělení kasuistických a zpráv, uveřejněných<br />
v Čas. lék., Sborníku Klinickém, Revui pro neurologii a lékařských<br />
listech německých. Mimo jiné napsaa vývoj kankroidu v podkožní epidermální<br />
cystě sakrální (1902) a Tři případy hemiplegie (1905). R. 1912 vydal cenné dílo<br />
Veřejná všeobec. okr. nemocnice cís. Frant. .Jas. 1. v Mladé Boleslavi v '1. od<br />
1. května 1896 až do 31 prosince 1911. Kukula, Rozvoj chir., Ottův Slov.<br />
Kopp z Raumenthalu Jan, doktor sedmera umění, a lékařství, životní lékař<br />
císaře Ferdinanda. I 'I , ..<br />
Přijat byl asi r. 1526 za životního lékaře cís. Ferdinandova. Tu vida, kterak<br />
Hdé v Čechách "u větší nestřídmosti a zbytečnosti živějí se, nežli jiní národové,"<br />
takže nejedni dříve času žalostivě sešli, jal se 1533 z nejzkušenějších lékařův<br />
knihu a učení sestavovati, spis diaetetický "přirozeným svým jazykem německým".<br />
Ježto však řeči české dostatečně a gruntovnč nerozuměl. dal učiniti<br />
překlad skrze Hynka Krabici z Weitmile a nejmenovaného druhého, jimžto podle<br />
jieh vší vůle nemalý a poctivý úplatek i přes svou možnost a ne prý bez svého<br />
obtížení učinil. Tim a snad i jinými příčinami uved1 se do dlubl1v. Když pak naň<br />
věřitelé doléhali a právem rozličným mu hrozili, slitovala se Anna Karliková, měšťanka<br />
pražská. i přiměla svou matku, Elišku z Běšin Kutnauerovu. abv mu<br />
k vyplacení dluM půjči1a 500 na dům t. ř. rožmb",.ský, jejž Kopp držel na' Starém<br />
Městě pražském 1537. Puštěn tehdá hlas, že K. dům svllj paní KutJ;lauerové<br />
prodal a ve desky vložil, a ihned se také dcera její druhá, Beatrix ze Svinař Kopidlanská,<br />
do toho domu přistěhovala. K. si nad úskokem tím stýskal velice a rtl-
150<br />
kama lomi!, že jej tak hanebné o statek připravili. Chté1 Kutnaerovu k soudu sice<br />
pohnati, ale poradiv se s právníky, pustil od půhonu. V domě nicméně zanechal<br />
své věcí dílem pod klíč jen, dílem i zapečetěné. Tu paní Beatrix přinutila<br />
sluhu jeho Nikla ze Chbu, aby jí klíče vydal, načež věci ven vynášela a prodávala.<br />
Knihy jmenovitě prodávala skrze svou dceru. K., kterýž provázev císaře na<br />
cestách, se asi 1542 vrátil, shledal, jak s věcmi jeho bylo hospodařeno, i nerneškal,<br />
pani Beatrix pohnati. L. 1543 dosáhl rozsudku příznivého, že se mu stala dokonalá<br />
náhrada. (Č. Č, M. 1863, 410 a Lumír 1856, 999). Brzy potom koupí! si dům na N.<br />
Mčstě. L. 1544 narodil se mu syn, jejž v shromá:~dění mnoha lidí, pánův, paní,<br />
zemanův, měšťanův a měštek pokříti dal skrze Br. Jana Černého, podle řádu<br />
Jednoty bratrské, osvědčiv se tím veřejně za posluchače jejího. Byla to událost<br />
prvé před tím neslýchaná, i nemeškali kn. Pavel Bydžovský s opatem Nožičkou<br />
žalovati to králi. Ferdinand obeslal purkmistra a radní novoměstské, i vytazoval<br />
se toho na nich. Oni jemu pověděli, že jest tak, že K. je bratrem a proto dal<br />
knězi bratrskému křtíti, ale že co osoba stavu rytířského pod právo jejich nenáleží.<br />
Slyše to král, kynul nad tím hlavou: "Ne, nechte, prý, o to pokoj, co se stalo;<br />
avšak oznamte jemu proto, ať toho více nebývá." A tím se věc uklidila. Br. M.<br />
Červenky Poznamenání některých skutkú božích č. 3.). Gruntovní a dokonalý regiment<br />
neb zpráva zdraví. V Praze 1536 u Jana Hada (Jungmann Historie IV. 8781.<br />
Dedikováno cís. Ferd. I. Srovnej Č. Č. Mus. 1863. 301. Spis opatřený rejstříkem<br />
poskytuje pozoruhodné pokyny lékařské a obsahuje mnoho cenného materiálu<br />
kulturně historického. Jirečkova Rukověť, Riegrú v a OtWv Slov., č. Č. M. 1913.<br />
Koráb Josef Dr., praktický lékař v Litomyšli.<br />
* v Ústí nad Orlicí, t 1873 v Litomyšli. Byl prvním homeopatem čes. a ,písek<br />
český o homeopatii netištěný pozústavil, než není známo, kam rukopis se poděl.<br />
Světozor 1873, 295.<br />
Korb A. J.<br />
NapsalO vlivu jedú na iso'lované srdce v závislosti od tlaku v koronárních<br />
cévách (1911).<br />
Korbel [Jos. 'Dr., prakt. lékař v M. Ostravě.<br />
Do Č. č. I. napsal Intramuskulární injekce 5% sublimáte_m (1898), Léčení<br />
scabies epicarinem (1900).<br />
Korbelius Vinc. Dr., cís. rada, chéf lékař při c. k. báňském říditelství<br />
v Přibrami.<br />
* 1. pros. 1850 v Bukovníku, povýšen na doktora 10. května 1874. R. 1875<br />
byl II. asistentem porodnické školy dvor. rady prof. Brejského v Praze, pak sekundářem<br />
c. k. vše ob. nemocnice. R. 1878 vst.)upil co první sekundář do s'lužeb<br />
hor. hejtmanství v Příbrami. R. 1886 stal se báňským lékařem v Březových Ho..<br />
rách. R. 1900 jmenován vrchním báňským lékařem a honorovaným docent'~m hygieny<br />
na c. k. montanistické hornické vysoké škole v Příbrami. Do Čas, Č. lekadl<br />
1875 napsal Kolporrhaphia posterior. Vyléčení výhřezu dělohy, r. 1881 O počasném<br />
otrávení olovem dělníkú v hutích na stříbro a olovo a r. 1886 Studie o stavb~<br />
by tú a noc1eháren pro dělníky (Lidové rozhledy), r. 1900 O vztazích koně k anchylostomiasi<br />
Tizzoni-Catani. Prvá pomoc při náhlém poranění. Vyd. ministerstvo<br />
orby. Neuerungen zum Zwecke rationel1er erst~n HiIfenleistung beim Berg u.<br />
Huttenwesen. Přednáška při sjezdu hornickém ve Vídni 1888. Vydána ve zprávách<br />
sjezdu. O dúležitosti pěstování hygieny při hornictví a hutnictvÍ. Přednáška při<br />
sjezdu húrnickém ve Vídni 1903. Vydána ve zprávách sjezdu.<br />
Kordina August st. Dr., cís. rada, panský lékař v Č. Skalici.<br />
* 25. srpna 1831 v Chvalkťlvicích, t 31. ledna 1908 v Č. Skalici. Gymnasium<br />
vystudoval v K. Hradci, medicinu na universitě pražské, kde 4. hřezna 1857 povýšen<br />
na doktora. Za místo svého působp.ní zvolil si Českou Skalici, městečko<br />
na krkonošském podhoří, kde se r. 1860 usadil. Občanstvo zdejší ihned vystihlo,<br />
co pro ně tento mladý doktor znamená a proto při nejbližší příležitosti zvolen<br />
byl MUDr. A. Kordina za purkmistra, kterýžto úřad zastával na potom po 27 let.<br />
jejichž během se celé městečko i jeho okolí přerodilo. První starostí nového<br />
pt:rkmistra bylo, že ve Ska'!ici postavena byla nová školní bndova, jíž pak po<br />
30 let široko daleko co do výstavnosti a účelnosti rovno nebylo. A. škola obsazena<br />
dokonalým učitelstvem, které snahy praktického pokroku mladého starosty města<br />
chápalo ft ve smyslu jejich mládež vedlo a odchováva10. Péče o město Skalici<br />
obrátila pozornost celého kraje na Dra. Kordinu, který v důsledku toho zvolo!n<br />
byl poslancem do sněmu království Českého r. 1864-66 a 1872-·79 jako kandidát<br />
strany svobodomyslné, a když zřízena byla okresní zastupite'lstva, zvolen byl<br />
okresním starostou náchodským. V této éře mladistvé energie a plhobností Kordínovy<br />
uložena mu těžká zkouška. Roku 1866 v okrese jeho púsobení na rozloze