Klasifikace v zimních paralympijských sportech

Klasifikace v zimních paralympijských
sportech
Klára Daďová
katedra ZTV/TVL FTVS UK

Alpské lyžování
V alpském lyžování se pořádají čtyři soutěže: sjezd, super obří slalom, obří
slalom a slalom. Paralympijské soutěže jsou otevřeny mužům a ženám s tělesným
postižením jako jsou míšní léze, DMO, amputace, „ostatní“, ale také jedincům
s postižením zraku. Používají se modifikované pomůcky jako jsou monoski,
stabilizátory atd. Nevidomí sjezdaři sjíždějí s trasérem za použití zvukových
signálů.
Klasifikace vychází z funkčních schopností. U zrakově postižených se
používají třídy B1-B3. Závodníci s tělesným postižením jsou buď „stojící“ (třídy
LW1, LW2, LW3, LW4, LW5/7, LW6/8, LW9/1, LW9/2) nebo „sedící“ (třídy
LW10, LW11, LW12/1, LW12/2). Označení „LW“ je zkratkou „locomotor
winter“. Pokud se slučují kategorie při malém počtu závodníků, používá se
přepočtový koeficient.
Výchozím bodem pro určení třídy jsou výsledky funkčních svalových testů a
pozorování sportovců při tréninku a závodech. Testy zahrnují funkci HK (síla,
koordinace a rozsah pohybu), rovnováhu v sedu (předklon, záklon, rotace se
zvednutýma rukama, naklánění testovací podložky a vychylování závodníka,
předklon pro míč a zvedání míče).
Rozdělení do kategorií je provedeno tak, aby mohli soutěžit společně tělesně
postižení z organizací IWAS a CP-ISRA.

Alpské lyžování – orientační rozdělení tříd (stojící)
LW1 - Postižení obou DK. Lyžaři používají 2 stabilizátory nebo 2 hůlky a
normální lyže nebo lyže spojené dohromady – např. oboustranná nadkolenní
amputace
LW2 - Postižení 1 DK. Lyžaři používají 2 stabilizátory a 1 nebo 2 normální lyže –
např. jednostranná nadkolenní amputace, paréza nebo plegie
LW3/1 - Postižení obou DK. Lyžaři používají 2 stabilizátory nebo 2 hůlky a 2
normální lyže – např. oboustranná podkolenní amputace, paréza obou DK
LW3/2 - CP5-střední až lehká diplegie, CP6- střední ataxie
LW4 - Postižení 1 DK. Lyžaři používají protézu, lyžují se 2 normálními lyžemi a 2
hůlkami – např. jednostranná podkolenní amputace, paréza, oboustranná
amputace v nártu, apod.
LW5/7 - Postižení obou HK. Lyžaři používají pár normálních lyží bez hůlek –
např. oboustranná nadloketní a podloketní amputace
LW6/8 - Postižení 1 HK (např. jednostranná podloketní nebo nadloketní
amputace). Lyžaři používají 2 normální lyže a 1 hůlku
LW9/1 - Lyžaři s postižením 1 DK a 1 HK, kteří používají výzbroj a výstroj dle
svých možností (např. kombinované amputace, parézy)
LW9/2 - Postižení 1 HK a 1 DK (střední/ lehká hemiplegie – spastici CP7).

Alpské lyžování – orientační rozdělení tříd (sedící)
LW 10 - Postižení DK, porucha rovnováhy
v sedu, DMO s postižením všech 4
končetin. Lyžaři používají monoski a 2
stabilizátory. Bodové skóre je 0-8 bodů
(paraplegici sk. 1, 2 a horní 3)
LW11 - Postižení DK, poměrně dobrá
rovnováha v sedu, DMO s postižením
dolních končetin. Lyžaři používají
monoski. Bodové skóre je 9-15 bodů
(paraplegici sk. spodní 3 a 4)
LW12/1 - Postižení se spinální lézí nebo s
jiným postižením DK, s dobrou
rovnováhou v sedu. Lyžaři používají
monoski. Bodové skóre je 16-18 bodů
(paraplegici sk. 5 a 6.)
LW12/2 - Postižení s oboustrannou
nadkolenní amputací DK. Minimální
postižení odpovídající LW4

Běh na lyžích
Běh na lyžích je přístupný sportovcům s tělesným postižením
(sedícím a stojícím) a zrakově postiženým, kteří soutěží s trasérem.
Na PH se provozují dvě diciplíny: běh a biatlon. Tělesně postižení
sedící používají sledge (skořepina na páru kratších lyží).
Pro soutěže se kombinují všechny lyžařské třídy pro stojící
(LW2, LW3, LW4, LW5/7, LW6, LW 8, LW9) do jedné společné
třídy, všechny sedící třídy (LW10, LW11, LW12) do společné třídy a
všichni zrakově postižení do jedné třídy – v těchto společných třídách
se používá procentuální systém (přepočtový koeficient). Jedná se
vlastně o matematický vzorec, který vytváří „spravedlivý“ přepočet
času vzhledem k jeho postižení. Tyto vzorce se, stejně jako u
alpského lyžování, přehodnocují po každé sezóně.

Curling vozíčkářů
Jedná se o relativně mladý sport. První světový pohár v curlingu
vozíčkářů se konal v roce 2000. Svou premiéru měl na PH v Turíně v roce 2006.
Je otevřen obecně vozíčkářům a těm, kteří zvládnou chůzi jen na krátkou
vzdálenost ( míšní léze, DMO, roztroušená skleróza, oboustranná amputace DK
atd.). Každý tým musí být složen z mužů a žen (alespoň 1 opačného pohlaví než
zbytek týmu). Hraje se dle pravidel WCF s malou modifikací: neprovádí se
„zametání“. K odhodu je možné použít speciální tyčku. Klasifikace zatím není
oficiálně ustanovena.

Sledge hokej
Je paralympijským sportem od Lillehammeru 1994. Vznikl v šedesátých
letech 20. století ve Švédsku v rehabilitačním centru, kde chtěli tělesně postižení i
po úraze pokračovat v hraní hokeje. Tento sport se provozuje na sáňkách – sledgi,
která má zespodu místo bruslí speciální „nože“. Hráči se odráží 2 hokejkami, které
jsou z jedné strany zakončeny bodcem, z druhé strany čepelí, se kterou hrají. Jsou
povinně vybaveni přilbou s mřížkou.
Hráči mají postižení DK se zachováním funkcí HK. Jakékoli postižení horní
části těla nečiní sportovce způsobilé k hraní sledge hokeje, předpokládá se, že hráč
má normální funkci horní části těla. Sledge hokej mohou dle pravidel hrát
sportovci se zřejmým postižením DK, které je permanentní a které jim znemožňuje
účastnit se normálního hokeje.
Tým tvoří max. 15 hráčů včetně 2 brankářů, přičemž ve hře /na ledě/ je 6
hráčů včetně brankáře (do zápasu jich nastupuje, tj. smí být oblečeno 12). Řídí se
pravidly IIHF s drobnými modifikacemi. Zápas trvá 3 x 15 minut čistého času, mezi
nimiž je pauza 10 min. Hráči pro střídání jsou připraveni přímo na ledové ploše u
mantinelu.

Sledge hokej – minimální handicap
Minimální handicap je definován:
● amputací v kotníku,
● ztrátou 10 bodů funkce svalů na obou DK (z
maximálního počtu 80, nepočítají se stupně 1 a 2),
● ankylozou kotníku,
● alespoň 30-stupňovou diferencí od normální
extenze kolene nebo ankylózou kolene, spasticitou
či dyskoordinací odpovídající třídě CP7,
● a zkrácením jedné DK o 7 cm.
Lidé s pouhou poruchou kyčelního kloubu
(např. s omezením kloubního rozsahu) nejsou
způsobilí. Stejně tak nemohou hrát lidé
s potraumatickými bolestivými stavy, instabilitou
kloubů atd. Dle českých pravidel (stanovených
ČSHL) může být v týmu až 5 zdravých hráčů, při
hře však jen dva na ledě. Zdraví hráči jsou označeni
viditelnými proužky na přilbách.