25.10.2013 Views

9 - Fakultní nemocnice Ostrava

9 - Fakultní nemocnice Ostrava

9 - Fakultní nemocnice Ostrava

SHOW MORE
SHOW LESS

You also want an ePaper? Increase the reach of your titles

YUMPU automatically turns print PDFs into web optimized ePapers that Google loves.

6<br />

Súdán – místo, kde se zastavil čas<br />

S východem slunce se spící krajina mění<br />

na líně se hemžící lidské mraveniště. Na plechové<br />

střeše se hašteří holubi. Probouzím se<br />

z plytkého spánku. Rozeznávám pravidelný<br />

zvuk pumpy a tlumený rozhovor. Šplhám po<br />

žebříku na kolektor na vodu a pozoruji zástup<br />

žen a dětí seřazených před studnou.<br />

Plné bandasky s přehledem zvednou, položí<br />

na hlavu, pak se vzpřímeně a důstojně vydávají<br />

pomalým krokem do buše. Zabezpečit<br />

vodu na celý den jim zabere<br />

několik hodin... Rozhlížím<br />

se a vidím, jak se okolo <strong>nemocnice</strong><br />

shromažují první<br />

pacienti a sedají si do chládku.<br />

Začíná můj první den<br />

v jižním Súdánu.<br />

Čekárna…<br />

Stát, který neplní funkci státu<br />

„Nemocnice“ v Gordhime funguje jako společný<br />

projekt Trnavské Univerzity a DOR (Diocese<br />

of Rumbek). Slouží obyvatelům jižního Súdánu,<br />

který byl desítky let ničen občanskou<br />

válkou, chorobami a hladem. Po dvou letech<br />

od podepsání mírových dohod není zdravotnictví<br />

ani zdaleka jedinou sférou, kterou místní<br />

vláda nezvládá. Ta v podstatě vůbec nedokáže<br />

kontrolovat území o rozloze 900 krát 600<br />

kilometrů. Nejsou zde žádné zpevněné cesty,<br />

pošta, doprava, evidence obyvatelstva, administrativa,<br />

žádný průmysl, školství...<br />

Nemocnice v Gordhime<br />

Ordinovat začínám v devět ráno. Rozhodování<br />

zjednodušuje fakt, že diagnostické a terapeutické<br />

možnosti jsou značně omezené. Pacienti<br />

přicházejí s horečkou, kašlem, průjmem,<br />

zvracením, dušností, kožními infekcemi… Vyšetřuji<br />

teplotu, spojivky, poslouchám dýchání,<br />

prohmatávám břicho. Až devadesát devět procent<br />

diagnóz tvoří infekční záležitosti – malárie,<br />

pneumonie, gastroenteritidy, tuberkulóza, abscesy<br />

(prsů, krku, hlavy – holí se špinavými žiletkami,<br />

hýždí – po vpichu injekce na trhu), dále<br />

následují astmatické záchvaty, tropické vředy,<br />

popáleniny, panaricia, rány po pokousání. Méně<br />

časté je uštknutí hadem nebo tržná rána varlat<br />

po napadení krávou. Léčba probíhá ve smyslu<br />

raději více než méně, vždy někteří přišli zdaleka<br />

a na cestě strávili několik dní. S doporučením<br />

„pokud se to do zítřka nezlepší, přijte a<br />

napíšeme antibiotika,“ bych neobstál.<br />

Pacienty v bezvědomí, s křečemi a dehydratované<br />

hospitalizuji. Dostávají parenterální<br />

léčbu. Pokud někdo potřebuje akutní chirurgický<br />

zákrok nebo transfúzi, musí ho rodina<br />

dopravit na kole do <strong>nemocnice</strong> Lékařů bez<br />

hranic do Akuem. Často je však už pozdě...<br />

Místo, kde se zastavil čas<br />

Mými pacienty jsou Dinkové – druhý největší<br />

kmen v jižním Súdánu. Jejich život se za posledních<br />

3 000 let téměř nezměnil. Praktikují mnohoženství,<br />

vedou pastýřský způsob života a<br />

celé noci zpívají a tancují. Je to nejurostlejší a<br />

nejčernější kmen Afriky. Ženy si „zkrášlují“ tvář<br />

jizvami a při úsměvu jim chybí vyražené čtyři<br />

spodní zuby. Dolní polovinu těla si důkladně<br />

chrání jako „privat area“ několika vrstvami oblečení,<br />

takže odhalení hýždě před píchnutím<br />

intramuskulární injekce trvá i pár minut. Na druhé<br />

straně prsa chápou jako nástroj na kojení a<br />

tak je zahalují pouze minimálně. Při vyšetření<br />

dítěte kojí téměř všechny matky – dítě je spokojeno<br />

a nepláče. Muži jsou vysocí, urostlí pastýři<br />

se šesti podélnými jizvami po celé délce<br />

lebky. Děti běhají špinavé, oblečené do roztrhaných<br />

zbytků oděvu. Starší se starají o mladší.<br />

Pětileté dívky bez problémů nosí na rukou<br />

své dvouleté sourozence. Bicykl je tu „objevem“<br />

posledních pěti let. Do té doby museli<br />

všichni pěšky. Zuby si čistí větvičkou ze stromu.<br />

Mají dva tři kusy oblečení, bandasku na<br />

vodu a pár misek – nic víc nepotřebují. Bydlí<br />

v chatrčích z bláta a trávy. Okolo chatrče pěstují<br />

duru (druh obilniny), ze které vaří každý<br />

den stejnou kaši. Několik uvědomělejších sází<br />

v období dešů kukuřici, okurky, baklažán, rajčata<br />

a burské oříšky nebo chová pár koz. Jedí<br />

jednou denně, někdy jednou za dva až tři dny.<br />

Skutečný Dinka je mistr v plivání. Plivou muži,<br />

Dítě s abscesem na krku…<br />

ženy i děti – a to stále, všude a daleko, dokonce<br />

i při vyšetřování. Většina Dinků stráví celý<br />

život v okruhu několika kilometrů. Každý den je<br />

čeká stejná úloha – sehnat něco na zub.<br />

Trojúhelník: muž – kráva – žena<br />

Vše ve světě Dinků se točí okolo krav. Krávy<br />

jsou jedinou hodnotou, jsou tématem většiny<br />

rozhovorů. Jen výjimečně sahají Dinkové<br />

v období sucha a hladu na krávu jako na zdroj<br />

obživy. Nejdůležitějšího významu nabývá kráva<br />

při uzavírání manželství. Muž může mít žen<br />

kolik chce, pokud má dost krav. Nejnižší cena<br />

za ženu je jedenáct krav a může se vyšplhat až<br />

na sedmdesát! Dceru získává za ženu ten<br />

z uchazečů, který nabídne nejvíc krav. Mít hodně<br />

žen je společenská prestiž, kterou se muži<br />

chválí. Obyčejně jich mají tři až šest, ale není<br />

výjimkou ani patnáct manželek. Pokud má muž<br />

dost krav, může se dokonce dohodnout o „odkoupení“<br />

ženy jiného muže. Každá žena má<br />

svou chatrč, bydlí hned vedle sebe a vzájemně<br />

si pomáhají. Když muž zemře, povinnost<br />

postarat se o jeho ženy a děti připadne bratrovi.<br />

Můj kamarád Albíno nemá žádné krávy a ani<br />

Na operačním sále…<br />

žádné sestry a tedy ani žádnou možnost krávy<br />

získat. A bez krav se neožení! Zadarmo mu<br />

dceru nikdo nedá, protože rodina krávy potřebuje,<br />

aby zase mohla oženit syny. Je to nekonečný<br />

koloběh bez šance na změnu.<br />

Více než chudoba mne překvapilo to, že<br />

Dinkové si nedovedou svět bez krav vůbec<br />

představit. Celé čtyři měsíce se mi je nepodařilo<br />

přesvědčit, že já krávy nemám. Podle jejich<br />

názoru jich musím mít stovky, stejně tak<br />

i jejich léčitelé. Mé povídání o tom, že u nás se<br />

za ženy neplatí, vítali s nadšením. Zchladilo je<br />

však zjištění, že můžeme mít jen jednu ženu.<br />

A když jsem pokračoval, že mít dvě manželky<br />

je dokonce trestný čin, pobouřeně se rozešli.<br />

Přežít rozdílnost<br />

Je jedenáct hodin v noci. Generátor ztichl.<br />

Měsíc osvětluje krajinu jasným svitem. Na nádvoří<br />

<strong>nemocnice</strong> je rušno. Několik pacientek<br />

s tuberkulózou a jejich děti tancují okolo bandasky,<br />

do které jedno z dítek pravidelně bubnuje.<br />

Zpěv a tanec je rytmický, nenáročný,<br />

opakují se stejné prvky. Ženy a děti jsou do<br />

půl pasu nahé, hrdla si ozdobily korálky. Když<br />

se k nim přibližuji, s úsměvem mě mezi sebou<br />

vítají. I moje tělo se začíná rytmicky pohupovat<br />

a ruce tleskat. Potkáváme se už několik týdnů.<br />

Ačkoli si nerozumíme, nejsme si úplně cizí.<br />

Jsem jiný – bílý, ale cítím, že mě přijali mezi<br />

sebe... Výjimečnost takovéto chvíle výstižně<br />

popsala Milena Holcová ve své knize o cestování:<br />

„Na cesty se nevydávám s žádným konkrétním<br />

cílem co vidět, zdolat, přežít. Možná<br />

mi to trvalo trestuhodně dlouho, ale došla jsem<br />

k závěru, že to nejzajímavější, co se dá v cizině<br />

potkat, je všednost. Čím odlišnější je od té<br />

Nemocniční lůžko…<br />

naší, tím víc okouzluje. Nemá smysl pokoušet<br />

se do odlišnosti pronikat a ovládnout ji. Mnohem<br />

svůdnější je s ní aspoň na okamžik splynout,<br />

být částí proudů, patřit. Zažila jsem to<br />

jen párkrát – a vždycky se přistihla u jednoho<br />

z nejopojnějších pocitů, jaké mi život nabídl.<br />

Tolerovat odlišnost je správné, respektovat<br />

moudré, ale prožít ji – to je převratné.“<br />

MUDr. Karol Zeleník<br />

ORL klinika

Hooray! Your file is uploaded and ready to be published.

Saved successfully!

Ooh no, something went wrong!