Cizí jazyky - Fraus

Cizí jazyky
Časopis pro učitele všech stupňů a druhů škol
a pro organizátory cizojazyčné výuky
Vydavatel:
Nakladatelství Fraus, Goethova 8, 301 31 Plzeň
Šéfredaktorka:
Doc. PhDr. Vlasta Hlavičková, CSc.
Redaktorka:
Marie Skalická
Čestný předseda redakční rady:
Doc. PhDr. Josef Hendrich, CSc.
Členové redakční rady:
doc. PhDr. Elena Baranová, CSc. (Slovensko)
John Peter Barrer, PhD. (Nový Zéland)
Mgr. Helena Brandlová
Pierre Brouland (Francie)
Marta Federičová (Slovensko)
Dr. Ángel Felices Lago (Španělsko)
Jean-Pierre Goudaillier (Francie)
doc. PhDr. Leoš Houska, CSc.
prof. PhDr. Stanislav Jelínek, CSc.
Mgr. Jana Kolmanová
doc. PhDr. Milada Kouřimská, CSc.
prof. Dr. Hans-Jürgen Krumm (Rakousko)
prof. PhDr. Luciano Lagazzi (Itálie)
Mark W. Lencho (USA)
Emilio J. Luque Azcona (Španělsko)
doc. PhDr. Bohuslav Mánek, CSc.
Mgr. Sylva Nováková
Věra Perlínová
PaedDr. Dagmar Švermová
prof. PhDr. Eva Tandlichová, CSc. (Slovensko)
Dr. Heike Uhlig (Německo)
Dr. Sigfrido Vázquez Cienfuegos (Španělsko)
Dr. Astrid Winter (Německo)
PhDr. Dalibor Zeman, Ph.D.
doc. PhDr. Jaroslav Žák, CSc.
Adresa redakce:
Marie Skalická
Borovanského 2377, 155 00 Praha 515,
e-mail: skalick@volny.cz
Objednávky přijímá:
SEND Předplatné, P. O. BOX 141, 140 21 Praha 4
Tel.: +420 225 985 225, Fax: +420 225 341 425
e-mail: send@send.cz
ve Slovenské republice
Magnet Press, Slovakia s.r.o., P. O. BOX 169,
830 00 Bratislava,
Tel.: 00421/2/ 672 019 31–33
Fax: 00421/2/ 672 019 30
Grafická úprava a sazba: Alena Kubešová
Tiskne:
TISKÁRNA BÍLÝ SLON s.r.o., Škroupova 11, Plzeň
Vychází pětkrát ročně.
Cena čísla je 75 Kč roční předplatné 345 Kč.
Podávání novinových zásilek povoleno Českou poštou s. p.,
odštěpný závod Přeprava, č. j. 3255/98 dne 21. 8. 1998.
Podávání novinových zásilek povoleno Českou poštou, s. p.,
odštěpným závodem Západní Čechy, Ředitelstvím
v Plzni, č. j. PP/3-978:183/95 ze dne 31. 8. 1995.
Podávanie novinových zásielok v SR povolené RPP
Bratislava, č. j. 624-RPP/95 z dňa 27. 9. 1995.
© NAKLADATELSTVÍ FRAUS PLZEŇ 2009
ISSN 1210-0811
obsah
Lingvodidaktika
Dominika Kovářová Teorie neverbální komunikace
a edukační proces ......................................................................39
Ludmila Rejmánková: Analýza diskurzu v jazykové výuce..........43
Růžena Bergerová: Komunikativnost v německy orientované
vysokoškolské výuce německého jazyka ..............................46
Jazyk
Věra Höppnerová: Komunikativní obraty v němčině ..................50
Literatura
Martin Solotruk: Walt Whitman, stodeväťdesiatročný..................54
Zdeňka Matyušová: Za tajemstvím dětské duše (A. Alexin)........56
Reálie
Karel Vratišovský, Anna Kronusová, Krzysztof Kędziora:
Státní symboly Polska..............................................................59
Vlasta Hlavičková: Světové dědictví – Patrimonio
de la Humanidad ......................................................................60
Vánoční koleda ............................................................................62
Na pomoc učiteli
Jana Pernicová: Maturitní zkouška z cizího jazyka ....................65
Kalendárium 2010 ........................................................................66
Nové publikace..........................................................................66
Jazykový koutek
Věra Höppnerová: Zrádná slova v němčině VI ............................67
Martin Adámek: Tranďák je Tranny – a to ve všech
významech ..................................................................................68
Zprávy
Martin Lachout: Konference Metropolitní univerzity..................69
Top XX/č. 193 – podzim 2009 ....................................................70
Věra Höppnerová: 14. mezinárodní kongres učitelů
němčiny v Jeně ........................................................................70
Recenze
DUDEN – Die deutsche Rechtschreibung (Leoš Houska) ..........71
Cornejo, R.: Deutschsprachige Gegenwartsliteratur
(Leoš Houska) ..........................................................................71
Belyntseva, O., Janek, A.: Učebnice současné ruštiny
(Aleš Brandner)........................................................................71
Kráľová, Z.: Faktory anglickej fónickej kompetencie
(Danica Gondová) ..................................................................72
Informace a cizojazyčný obsah ....................................................38
Příloha
Vlasta Hlavičková a kol.: Evropská rada
pro výzkum ......................................................(mezi str. 54–55)
37
roč. 53, 2009/2010, číslo 2, Cizí jazyky

38 z obsahu
In the contents____________________________________
D. Kovářová: Theory of non-verbal communication and educational
process
L. Rejmánková: Analysis of the discourse in language teaching
M. Solotruk: Walt Whitman was born 190 years ago
School-leaving examination in foreign language
Supplement V. Hlavičková et al.: The European Research Council
(basic terms in eight languages)
Du contenu ______________________________________
D. Kovářová: Théorie de la communication non-verbale et le processus
éducatif
L. Rejmánková: Analyse du discours dans l’enseignement des langues
K. Vratišovský, A. Kornusová, K. Kędziora: Les symboles d’Etat de
la Pologne
Chants de Noël
Le baccalauréat en langue étrangère
Supplément V. Hlavičková et al.: Conseil européen de la recherche
(principaux termes en huit langues)
Aus dem Inhalt____________________________________
D. Kovářová: Theorie der nichtverbalen Kommunikation und der
Edukationsprozess
L. Rejmánková: Diskursanalyse im Fremdsprachenunterricht
R. Bergerová: Kommunikation im deutsch ausgerichteten Hochschulunterricht
der deutschen Sprache
V. Höppnerová: Kommunikative Wendungen im Deutschen
Weihnachtslieder
Beilage V. Hlavičková et al.: Der Europäische Forschungsrat (Wörter
und Wendung in 8 Sprachen)
»Á ÒÓ‰ÂappleʇÌˡ __________________________________
ƒ. Ó‚‡appleÊÓ‚‡: “ÂÓappleˡ Ì‚Âapple·‡Î¸ÌÓÈ ÍÓÏÏÛÌË͇ˆËË Ë Ó·apple‡-
ÁÓ‚‡ÚÂθÌ˚È ÔappleÓˆÂÒÒ
À. –ÂÈχÌÍÓ‚‡: ¿Ì‡ÎËÁ ‰ËÒÍÛappleÒ‡ ‚ ÔappleÓˆÂÒÒ ӷۘÂÌˡ ˇÁ˚͇Ï
«. ÇÚ˚Û¯Ó‚‡: ¬ ÔÓËÒ͇ı Ú‡ÈÌ˚ ‰ÂÚÒÍÓÈ ‰Û¯Ë (A. AÎÂÍÒËÌ)
K. ¬apple‡Ú˯ӂÒÍË, A. appleÓÌÛÒÓ‚‡, . ‰ÁËÓapple‡: √ÓÒÛ‰‡appleÒÚ‚ÂÌÌ˚Â
ÒËÏ‚ÓÎ˚ œÓθ¯Ë
–ÓʉÂÒÚ‚ÂÌÒÍË ÍÓΡ‰ÍË
œappleËÎÓÊÂÌË ¬. √·‚˘ÍÓ‚‡ Ë ÍÓÎ.: ≈‚appleÓÔÂÈÒÍËÈ ÒÓ‚ÂÚ ÔÓ
ËÒÒΉӂ‡ÌËˇÏ (ÓÒÌÓ‚ÌÓÈ ÒÎÓ‚‡appleÌ˚È Á‡Ô‡Ò ̇ 8 ˇÁ˚͇ı)
Del contenido ______________________________________
D. Kovářová: Teoría de la comunicación no verbal y proceso educativo
L. Rejmánková: Análisis del discurso en la enseñanza de idiomas
V. Hlavičková: Patrimonio de la Humanidad
Villancicos de Navidad
Suplemento V. Hlavičková y col.: Consejo Europeo de Investigación
(pequeño diccionario tématico en 8 idiomas)
Cizí jazyky roč. 53, 2009/2010, číslo 2
informace pro čtenáře
Dvouměsíčník Cizí jazyky
vychází vždy
třetí týden v měsíci
září, listopadu, lednu, březnu a květnu
OBJEDNÁVKY, INFORMACE
SEND Předplatné
P.O. Box 141, 140 21 Praha 4
tel.: 225 985 225, 777 333 370
fax: 225 341 425; e-mail: send@send.cz
Magnet Press, Slovakia s.r.o.
P.O. Box 169, 830 00 Bratislava
tel.: 00421/2/ 672 019 21
fax: 00421/2/ 672 019 30
e-mail: predplatne@press.sk
Noví zájemci o předplatné mohou časopis objednat on-line na
www.send.cz, přičemž veškeré potřebné údaje k úhradě (variabilní
symbol, částku, číslo účtu) jim vygeneruje přímo objednací
systém, který také zašle do pěti dní emailem přihlašovací údaje, na
základě kterých je možné stáhnout příslušnou fakturu a daňový doklad.
Objednat lze samozřejmě i telefonicky, emailem, faxem, SMS na
výše uvedených kontaktech, v takovém případě od nás obdržíte
složenku a fakturu k úhradě předplatného.
Predplatné v Slovenskej republike
Evidenciu odberateľov a expedíciu časopisov vybavuje a bližšie informácie
k predplatnému poskytuje:
Magnet Press, Slovakia s.r.o.
P.O. Box 169, 830 00 Bratislava
Tel.: 00421/2/ 672 019 31–33, fax: 00421/2/ 672 019 30
E-mail: predplatne@press.sk, www.press.sk.
Reklama
Objednávky reklamy přijímá a podrobnější informace podává:
Nakladatelství Fraus, Goethova 8, 301 31 Plzeň
tel.: 377 225 615 – ing. Tomáš Hůlka
fax: 377 224 594
e-mail: hulka@fraus.cz
Dopisovatelé
Rukopisy zasílejte na adresu:
Marie Skalická, Borovanského 2377, 155 00 Praha 515,
e-mail: skalick@volny.cz
Doporučujeme českým a slovenským autorům, aby své příspěvky psali
v mateřštině s vědomím, že většina textů je určena širšímu okruhu čtenářů,
ne pouze těm, kteří ovládají daný cizí jazyk. K delším základním
článkům připojujte kromě uváženého seznamu použité a doporučené literatury
(s úplnými bibliografickými údaji) také resumé s titulem článku
v angličtině v rozsahu cca 10 rukopisných řádků (600 znaků v PC).
Rozsah závažnějších článků by neměl přesahovat 7 stran strojopisu
v originále a kopii (30 řádků na stránku po 60 úhozech na řádku),
na PC 8 000–11000 znaků včetně mezer (v programu Word), u zpráv
a recenzí 2 strany strojopisu (na PC 1700–3200 znaků), zaslaných
podle možnosti přímo na naši e-mailovou adresu nebo listovní poštou
na CD spolu s textem – ne doporučeně. Obrazové přílohy (fotografie,
kresby-pérovky, grafy aj.) označte stručnou legendou, názvem článku
a jménem autora. Zvlášť uveďte své osobní údaje – adresu bydliště
a pracoviště (včetně PSČ), telefonní číslo a adresu e-mailu.

lingvodidaktika
lingvodidaktika
Teorie neverbální komunikace
a edukační proces
Dominika K o v á ř o v á, Vysoká škola ekonomická v Praze
Příspěvek je koncipován jako úvod do problematiky neverbální
komunikace a je předstupněm řady příspěvků připravených
pro publikaci v časopisu Cizí jazyky, jejichž cílem
bude představit jednotlivé složky neverbální komunikace
včetně jejich místa v edukačním procesu.
Oblast neverbální komunikace a jejího zkoumání je ve
vědeckém světě pevně ukotvena již několik desetiletí. Mnozí
autoři zpracovali toto téma pro jednotlivé profese, v nichž
se neverbální komunikace významně uplatňuje. Knižní trh
nabízí řadu příruček směrovaných k různým oblastem ekonomiky
– zejména obchodu, marketingu a řízení lidských
zdrojů. Objevují se návody, jak úspěšně, za pomoci neverbální
komunikace, jednat se zákazníky, kolegy, nadřízenými
či podřízenými pracovníky, jak úspěšně vést tým, jak pracovat
na své image apod. Nechybí ani rady cílené k osobnostnímu
rozvoji, sebereflexi, sebeprezentaci, k soukromému životu
a partnerským vztahům. Poznatky motivované
neverbální komunikací využívají také pracovníci v oborech
lékařské vědy; daří se jim lépe komunikovat s pacienty a rozumět
sdělení, které lze z jejich neverbálních signálů vyčíst.
Svébytnou a velmi systematicky zpracovávanou oblastí je také
mediální projev, a to v celé šíři svého záběru. Souhrnně
můžeme konstatovat, že se neverbální komunikace významně
promítá do všech oborů, v nichž dochází k přímé (i nepřímé)
interakci mezi lidmi. Jako učitele cizích jazyků nás
zajímá oblast zkoumání v rovině pedagogického přístupu
a didaktiky cizích jazyků.
Komunikaci obecně lze charakterizovat a dále klasifikovat
na základě mnoha kritérií. Z pohledu obecné teorie komunikace
a lingvistiky je komunikace „jev interpersonální,
je zprostředkována znakově, sociální strukturou a cílovou
hodnotou“ (Machová, a další, 2001, str. 70). Podle zvoleného
kódu se rozlišuje několik typů komunikace. Stewart
a D’Angelo (Tubbs a další, 1991, str. 136) rozeznávají čtyři
typy: a) Verbal/vocal communication, která je označována
jako komunikace prostřednictvím mluvených slov; b) Verbal/nonvocal
communication, jež nastává v případě, kdy
„words are involved but no speaking takes place“ (Tubbs,
a další, 1991, str. 137), a jako příklad se uvádí psaní; c) Nonverbal/vocal
communication, zahrnující oblast zvukovou, nikoli
však slovní; d) Nonverbal/nonvocal communication,
kam se řadí nelingvistické nehlasové prostředky. V české
odborné literatuře tuto terminologii převzala kupříkladu Ale-
na Macurová (Macurová a další, 1992, str. 22). Jinak se
v českém prostředí vžila spíše následující klasifikace: komunikace
verbální, komunikace neverbální a komunikace paraverbální
(popřípadě komunikace písemná, abychom doplnili
členění Stewarta a D’Angelo). Všechny typy signálů jsou
v neustálé interakci, neverbální a paraverbální signály mohou
měnit smysl verbálních sdělení, jsou s to jejich význam
zdůrazňovat, jsou komplementární, či zcela nezávislé na
verbálním projevu.
Co je neverbální komunikace?
Česká terminologie
Neverbální komunikace, neverbální signály, mimoverbální
komunikace, mimoverbální signály, řeč těla, prostředky
neverbálně nevokální, nonverbální komunikace, nonverbální
signály, neverbální/nevokální komunikace,
extraverbální signály, non-verbální komunikace
Anglická terminologie
nonverbal communication, non-verbal communication,
body talk, bodily action, bodily communication, nonverbal
behavior, nonverbal behavior
Francouzská terminologie
la communication non verbale, le langage du corps, les
signes non verbaux, la langue du corps, la gestuelle
Ruská terminologie
Ì‚Âapple·‡Î¸Ì‡ˇ ÒÂÏËÓÚË͇, Ì‚Âapple·‡Î¸Ì‡ˇ ÍÓÏÏÛÌ-
Ë͇ˆËˇ
Španělská terminologie
Comunicación no verbal, lengua del cuerpo, idioma del
cuerpo
Německá terminologie
Körpersprache
V mezilidské komunikaci „funguje řada neverbálních komunikačních
systémů (skrytých, „mlčících jazyků“), ke kterým
patří všechno to, co bez použití slov (či vedle nich) o něčem
vypovídá, např. znaková řeč, dirigentské posunky,
pantomimické pohyby, rity, čarování, sny, pověry, temperament,
pláč, smích, polibek, zobrazování typů a tváří lidí, gesta,
pohyby, erby, podobenství, znaky, uniformy, informativní
39
roč. 53, 2009/2010, číslo 2, Cizí jazyky

40 lingvodidaktika
obrazy, kresby, písmena, číslice chápané jako obrazy aj.“
(Machová, a další, 2001, str. 130)
Pojmem neverbální komunikace rozumíme „celý komplex
biologicko-psycho-sociálních jevů, který je vývojově nepochybně
původnější, než komunikace artikulovanou řečí.
(Klein, 1998, str. 6).
Neverbální komunikace „zahrnuje veškeré komunikační
projevy, které nesignalizujeme pomocí slov“ (Černý, 2007,
str. 17), sdělujeme jimi především „významy názorné, smyslově
vnímatelné“ (Černý, 2007, str. 18), jinak řečeno jsou to
„fyzické projevy organismu, které lze analyzovat z čistě anatomického
hlediska. Jejich význam ale spočívá především
v interpretaci těchto signálů podavatelem a příjemcem.“
(ibidem)
„Nonverbal communication, then, is the conveyance of information
from one entity to another without the use of verbal
expression. It results in understanding being exchanged
by those entities without the exactitude of human speech in
any form.“ (K Neill Foster 1 )
Neverbální komunikace představuje „funkční bázi řeči,
na niž se během času „napojila“ druhá signální soustava
(tím se změnilo i myšlení). … Fonace (emocionální nebo imitující)
a gesta (ukazovací, popisná nebo imitující) se považují
za základní prostředky lidské komunikace. Technika jejich
užívání zůstala ve svých univerzálních projevech bez
velkých změn a předává se genetickým kódem.“ (Machová,
a další, 2001, str. 130)
„Nonverbal communication is a process in which people
transmit and receive messages without using words.“(Madonik,
2001, str. 3)
Neverbální komunikace je „souhrn mimoslovních sdělení,
která jsou vědomě nebo nevědomě předávána člověkem
k jiné osobě nebo lidem.“ 2
Vybrané citace dokládají, že neverbální komunikace
představuje pojem velmi široký. Studiem neverbálních signálů
se zabývá více vědních oborů, jejichž dílčí zjištění postupně
přispívají ke správnému chápání předmětu neverbální
komunikace jako celku. Pokusme se tato teoretická východiska
nejprve pojmenovat.
Neverbální komunikace není samostatným vědním oborem,
3 dílčí poznatky, směřující k jejímu pochopení, lze vyvodit
z již běžných vědních disciplín. Dosavadní studium nás
vede k názoru, že východiska neverbální komunikace jsou
hlavně průmětem biologie, lingvistiky, psychologie, antropologie
a sociologie. Do výčtu náleží zařadit také dílčí disciplíny
jmenovaných věd nebo disciplíny tranzitní, například
Cizí jazyky roč. 53, 2009/2010, číslo 2
psycholingvistiku, sociální psychologii, psychologii vývoje,
sociolingvistiku, kulturní antropologii apod.
Na základě studia odborných materiálů z výše zmíněných
vědních oborů budeme nadále pracovat s touto definicí:
Neverbální komunikace je taková komunikace, která je
realizována prostřednictvím jiných, než verbálních signálů.
Z historie oboru
Přestože produktor některé neverbální signály během komunikace
nevnímá nebo je neovládá, lze zobecněně říct, že
si člověk pohyby těla uvědomuje a že ho zajímají. Nahlédneme-li
do historie pojednání o neverbální komunikaci,
ozřejmí se nám, že teoretický zájem o ni sahá až do starověkého
Řecka, kde bylo běžné studium rétoriky, a tedy i způsobu
prezentace verbálních projevů. Jako součást rétoriky
byla neverbální komunikace nahlížena zhruba do začátku
dvacátého století, nepočítáme-li ojedinělé podněty jiného
přístupu, jaké manifestuje například publikace Johna Bulwera
Chirologia: or The naturall language of the hand z roku
1664 4 nebo významná práce Charlese Darwina The Expression
of Emotion in Man and Animals (1872). Aktivní zájem
vědců vzbudila problematika neverbálního vyjádření až ve
druhé polovině dvacátého století.
Lze konstatovat, že největší pozornost věnuje zmíněné
problematice anglofonní literatura. Jedním z významných
teoretiků neverbální komunikace lidského těla je americký
antropolog Ray Birdwhistell, 5 který se studiu neverbálních
projevů lidí věnoval více než padesát let. Publikoval v druhé
polovině dvacátého století a z jeho prací – Introduction to
Kinesics a Kinesics and Context – vycházejí odborníci dodnes.
Jedno z prvních komplexních děl, zabývajících se problematikou
neverbální komunikace, vyšlo v roce 1972 pod
názvem Non-Verbal Communication. Redigoval je Robert
Hinde a spolu s ním se na tvorbě publikace podíleli další členové
Royal Society group of non-verbal communication, jako
například Edmund Leach, John Lyons nebo Mike Cullen.
Mezi dalšími teoretiky publikujícími v sedmdesátých letech
1 K Neill Foster, zdroj: http://www.kneillfoster.com/articles/Non-
verbal.html.
2 Zdroj: Encyklopedie Wikipedia - http://cs.wikipedia.org/wiki/Neverb%C3%A1ln%C3%AD_komunikace.
3 Přestože, podle Allana Peace, „s blížícím se koncem dvacátého
století jsme svědky zrodu nového typu vědce bádajícího v oblasti
společenských věd – „neverbalisty“. (Pease, 2001, str. 9).
4 Zdroj: Shakespeare, Library – http://www.folger.edu/imgdtl.cfm?
imageid=287&cid=944 .
5 Ray Birdwhistell (1918–1994) – americký antropolog; studoval
pohyby lidského těla obecně, zvláštní pozornost věnoval neverbální
komunikaci v oblasti filmu. Do odborného povědomí vstoupil
dvěma publikacemi, které jsou citovány dodnes. Jedná se
o Introduction to Kinesics: An Annotated System for the Analysis
of Body Motion and Gesture (1952) a Kinesics and Context: Essays
on Body-Motion Communication (1970).

lingvodidaktika
lingvodidaktika
jmenujme Alberta Mehrabiana a jeho Nonverbal Communication
(1972), Marka L. Knappa s dílem Nonverbal Communication
in Human Interaction (1972). Dodnes je citovánaa
dále se rozpracovává publikace Bodily Communication
(1975) od Michaela Argylea. 6 Nesporný přínos pro studium
oboru znamenají rovněž publikace kanadského autora
Marshalla McLuhana. Dalšími významnými současnými
autory jsou Erving Goffman, 7 Ralph Exline, 8 Albert Scheflen,
9 Paul Ekman, 10 Stuart Altmann, 11 Kenneth Pike, 12 Richard
Heslin, 13 John Messinger, Judee Burgoon 14 a mnozí
další.
Francie (a bez nadsázky i ostatní svět) poněkud zaostává
ve výzkumech v oblasti neverbální komunikace za anglicky
mluvícími státy. Přesto ve francouzském kontextu můžeme
jmenovat autory Geneviève Calbris 15 nebo Jacquese Montredona.
16 Neverbální chování studuje také Jacques Vauclaire 17
a kanadský autor Philippe Turchet. 18
Z českých teoretiků jmenujme na prvním místě Jara Křivohlavého,
který zkoumal neverbální prostředky lidské komunikace
velmi systematicky a komplexně. Jeho publikace
jsou pojaty jak deskriptivně, tak s orientací na praktické využití
neverbálních prostředků, jsou cílené k různým profesním
skupinám, kontext pedagogický – což je pro nás velmi
podnětné – nevyjímaje. Dále uveďme Vojtěcha Černého, Petera
Gavoru, Oldřicha Tegzeho, Josefa Valentu, Vlastimila
Vávru, Zdeňka Kleina, Květuši Lepilovou, Miladu Hirschovou,
Libora Hlaváčka, Zbyňka Vybírala a mnohé další, kteří
se problematice věnují v rámci svých profesních oborů.
Neverbální komunikace
v edukačním procesu
Nás samozřejmě zajímá oblast didaktiky cizích jazyků.
Již jsme jmenovali autora Jara Křivohlavého, dále Jiřího Mareše
nebo Petera Gavoru, kteří ve svých badatelských postupech
i výsledcích výzkumu provázali problematiku neverbální
komunikace s komunikací pedagogickou. V tomto
směru i smyslu pokračuje například Tomáš Svatoš nebo Alena
Nelešovská, kteří se sice spíše věnují obecné teorii sociální
a pedagogické komunikace, ale téma neverbálních signálů
do svých studií zařazují.
Přímo pro obor didaktiky cizích jazyků ale zásadní práce
tohoto typu sestavena není; nicméně výsledky, k nimž výše
citovaní autoři dospěli, jsou téměř stoprocentně aplikovatelné,
mimo jiné obory také na předmět didaktiky cizích jazyků.
K tématu neverbální komunikace v edukačním procesu
lze uvést, že je průběžně zohledňováno ve všech podrobnějších
studiích o pedagogické činnosti, přičemž ale některé oblasti
neverbální komunikace jsou pojednány detailněji (např.
gestika, mimika), jiné zůstávají opomenuty (např. haptika,
posturika). Také je třeba dodat, že problematiku neverbální
komunikace zpracovává většina moderních učebnic rétoriky
(Lotko, 2004, Špačková, 2006), z jejichž materiálu se často
vychází i v průběhu edukačního procesu. Samotnou nauku
o řečnictví, chápanou původně například jako antickou, aristotelovskou
rétoriku, je tedy třeba pojímat moderně, jako teorii
účinné komunikace o tom, jak získat posluchače volbou
jazykových prostředků i neverbálním chováním, v kterém
rozhodně nejde jen o přednes (Kraus, 1981).
Odborná literatura ve světovém měřítku se k oblasti neverbální
komunikace v edukačním procesu zaměřuje již několik
desetiletí. Lze konstatovat, že první zájem o tuto tematiku
začal nedlouho poté, co vědci obrátili pozornost
k neverbální komunikaci jako takové. Ze studia dostupných
materiálů můžeme vyvodit, že největší pozornost je problému
věnována na americkém kontinentu. Mezi autory zabývajícími
se neverbální komunikací ve výuce jmenujme například
tyto odborníky: Dorothy Grant Hennings, Gale Stam,
6 Michael Argyle (1925–2002) – jeden z nejznámějších anglických
teoretiků sociální psychologie. Věnoval se experimentálním metodám
v sociální psychologii, zabýval se analýzou diskurzu, psychologií
náboženství a také – a to výrazně – neverbální komunikací.
Jeho stěžejními díly jsou Psychology of Interpersonal
Behaviour (1958), The Psychology of Religious Beliefs, Behaviour
and Experience (1997) a Bodily Communication (1975).
7 Erving Goffman (1922–1982) – americký sociolog kanadského
původu, jeho nejznámější publikace má název Všichni hrajeme
divadlo (The Presentation of Self in Everyday Life, 1956).
8 Ralph Exline (1922–1993) – významný teoretik neverbální komunikace,
zabýval se zejména problematikou dominance a stresu
(Exline, a další, 1965).
9 Albert E. Scheflen (1920–1980) – psycholog a psychiatr, jeho významným
dílem je Body language and social order: Communication
as benavioral control (1972).
10 Paul Ekman (1934) – americký psycholog, jeden z prvních, kteří
se zabývali emocemi a jejich fyziologickými projevy. Specializuje
se na výrazy obličeje a projevy lži (další informace viz
www.paulekman.com).
11 Stuart Altmann – biolog a psycholog, studuje neverbální chování
primátů a lidí.
12 Kenneth Lee Pike (1912–2000) americký lingvista a antropolog,
věnoval se také teoriím osvojení cizího jazyka. V roce 1967 uveřejnil
významnou práci Language in Relation to a Unified Theory
of the Structure of Human Behaviour.
13 Richard Heslin – americký sociolog a psycholog, který se věnuje
neverbální komunikaci.
14 Judee Burgoon (1948) – profesorka a ředitelka Human Communication
Research Center na univerzitě v Arizoně, specialistka na
neverbální komunikaci.
15 Geneviève Calbris – francouzská autorka, která se věnuje zejména
gestice, např. Le corps dans la langue (1997) a L’expression
gestuelle de la pensée d’un homme politique (2003).
16 Jacques Montredon – francouzský lingvista, specializující se na
neverbální komunikaci a didaktiku cizích jazyků.
17 Jacques Vauclair, významný francouzský etolog a psycholog –
http://sites.univ-provence.fr/wpsycle/membres/enseignants/
vauclair.html.
18 Philippe Turchet – významný teoretik neverbální komunikace,
věnuje se zejména tzv. „synergologii“, tedy neverbálním signálům
vysílaným neuvědoměle, bezděčně.
41
roč. 53, 2009/2010, číslo 2, Cizí jazyky

42 lingvodidaktika
Thomas Keith, Charles M. Galloway, Steven McCafferty, 19
Sean Neill, Bruce Tuckman a další. Během posledních dvaceti
let se velmi razantně vyděluje problematika gestiky
(ostatně obdobný trend provází neverbální komunikaci jako
takovou); její roli v edukačním procesu zkoumá například
Susan Goldin-Meadow, 20 která klade důraz na gestiku
ve výuce matematiky. Zajímavý vklad do studované problematiky
přinášejí i vědci z jiných zemí, například výrazný
je přínos anglofonní produkce japonské (Cuioši Kida,
Keiko Jošioka 21 ).
Závěrem
Již jsme zmínili, že neverbální komunikace je pokládána
za obor, jehož základ tvoří různé vědecké discipliny a který
se v plné souhře s nimi neustále vyvíjí. Nicméně ani problémy
či celá problematika, kterou neverbální komunikace
iniciuje nebo k jejímuž vytyčení přispívá, dokonce ani výsledky,
k nimž v rámci vzdělávacího procesu mohla až do-
Cizí jazyky roč. 53, 2009/2010, číslo 2
sud dospět, nevstupují v podstatě žádnou měrou do programu
obecného vzdělávání budoucích učitelů. Přesto otázky
s ní spjaté nabývají na naléhavosti a významu v edukačním
procesu, zejména pak ve výuce cizím jazykům. Role a přínos
neverbální komunikace v rámci didaktiky cizích jazyků
nejsou ještě dostatečně analyzovány; již nyní se ale ukazuje,
že její cílevědomě řízená aplikace by mohla oživit hodiny
výuky a motivovat studenty ve směru větší péče o řeč
svého těla – s cílem vystupovat ve společnosti přesvědčivěji,
zaujmout asertivní postoj a dále rozvíjet své profesní
kompetence.
19 Steven McCafferty – profesor na University of New Mexico, věnuje
se zejména gestice a jejímu osvojení cizojazyčnými mluvčími.
20 Práce Susan Goldin-Meadow viz také http://goldin-meadowlab.uchicago.edu/sgm.html
21 Uvádíme v české transkripci, anglická verze jmen je Tsuyoshi Kida
a Keiko Yoshioka.
Literatura
ČERNÝ, V. Řeč těla – Neverbální komunikace pro obchodníky i běžný život. Praha : Computer Press, 2007.
EKMAN, P., FRIESEN, W. The repertoire in nonverbal behavior: Categories, origins, usage and coding. Semiotica. 1969, Sv. 1, str. 49–98.
KLEIN, Z. Atlas sémantických gest. Praha : HZ Editio, 1998.
KNAPP, M. L. Nonverbal communication in human interaction. New York : Holt, Rinehart and Winston, 1978.
KRAUS, J. Rétorika v dějinách jazykové komunikace. Praha : Academia, 1981.
KŘIVOHLAVÝ, J. Jak si navzájem lépe porozumíme : kapitoly z psychologie sociální komunikace. Praha : Svoboda, 1988.
LOTKO, E. Kapitoly ze současné rétoriky. Olomouc : Univerzita Palackého v Olomouci, 2004.
MACUROVÁ, A., MAREŠ, P. Text a komunikace – Jazyk v literárním díle a ve filmu. Praha : Univerzita Karlova, 1992.
MADONIK, B. C. I Hear What You Say, But What Are You Telling Me? The Strategic Use of Nonverbal Communication i Mediation. San
Francisco : Jossey-Bass, 2001.
MACHOVÁ, S., ŠVEHLOVÁ, M. Sémantika & Pragmatická lingvistika. Praha : Univerzita Karlova v Praze, Pedagogická fakulta, 2001.
McCAFFERTY, S. A Longitudinal Study of the Appropriation of Gesture of the Abstract by LS Learners. American Association for
Applied Linguistics. 1998, str. 16.
McCAFFERTY, S. G. Gesture and the Zone of Proximal Development in Second Langue Learning: A Case Study. 14. 03 2000.
POYATOS, F. New perspectives in nonverbal communication: studies in cultural anthropology, social psychology, linguistics, literature,
and semiotics. Oxford : Pergamon Press, 1983.
SCHNELL, J. The Need for Nonverbal Communication Theory When Teaching English as a Second Language: a Case Study in China.
Reports – Research / Technical. 1991, sv. 143, str. 14.
SVATOŠ, T. Speciální a pedagogická komunikace. Opava : Slezská univerzita v Opavě, 2005.
ŠPAČKOVÁ, A. Moderní rétorika: jak mluvit k druhým lidem, aby nám naslouchali a rozuměli. Praha : Grada, 2006.
TUBBS, S., MOSS, S. Human communication. Unided States of America : McGraw-Hill, Inc., 1991.
TURCHET, Ph. La Synergologie. Québec : Les Éditions de l’Homme, 2000.
RÉSUMÉ
Théorie de la communication non-verbale et le processus éducatif
La communication non-verbale est devenue en quelques années le sujet de nombreuses recherches et de publications variées, notamment
dans le monde anglophone. La communication non-verbale est considérée comme une discipline de transition dont la base non seulement
provient de différentes sciences – telle que la psychologie, la sociologie, la biologie, l’anthropologie etc., mais évolue encore et constamment
d’un commun accord avec elles. Néanmoins, ni les problèmes inspirés par la communication non-verbale, ni les résultats au niveau
éducatif auxquels celle-ci a pu jusqu’à présent aboutir, n’entrent pas en principe dans le programme de la formation générale destinée aux
futurs enseignants. Pourtant la problématique de la communication non-verbale (la gestuelle en premier lieu) devient très importante visà-vis
le processus éducatif, notamment l’enseignement des langues étrangères. Son rôle et son apport à la didactique des langues
étrangères ne sont pas encore suffisamment analysés, mais il est évident que son application dirigée et consciente puisse animer les cours
et motiver les étudiants à mieux gérer leur langage du corps – donc à devenir plus persuasifs et plus assertifs tout en développant leurs
compétences professionnelles.

lingvodidaktika
lingvodidaktika
Analýza diskurzu v jazykové výuce
I. Lingvistika textu a analýza diskurzu
Pozornost lingvistiky se v poslední době zaměřuje, mimo
jiné, i na vyšší, nadvětné jazykové jednotky, na celistvý text
a jeho uplatnění v komunikaci. Text se tak stal předmětem
zkoumání textové lingvistiky, disciplíny, která se jím zabývá
komplexně, jako složitou, funkčně ucelenou promluvou. Jako
kritéria textuality bývají uváděny tyto její konstitutivní
principy: l) koheze, 2) koherence, 3) intencionalita, 4) akceptabilita,
5) informativnost, 6) situativnost, 7) intertextualita.
l
V uvedeném smyslu se užívá pro text termínu diskurz,
který zdůrazňuje chápání textu jako řečového produktu, jako
jazyka v jeho činnosti, fungování a předpokládá proto pojetí
textu v těsné souvislosti s jeho široce pojímaným kontextem.
Na bázi tohoto pojetí textu a jeho funkce vznikla disciplína
zvaná analýza diskurzu (AD), která uplatňuje metodologii
analýzy lingvistiky textu, zabývá se typologií modelů komunikační
interakce, hierarchickou strukturací komunikátů, vyčleněním
jejich jednotek a stanovením norem, vymezujících
jejich užívání.
Uvedený pojem AD zdůrazňuje vztah mezi jazykem
a kontextem jeho užívání, a to jednak lingvistickým kontextem,
jednak široce chápanou situací komunikace, AD používá
tudíž termín kontext v širším pojetí, než bývalo dříve obvyklé.
Kontextem se rozumí: situace, prostředí komunikace,
její podmínky, a to nejen současná předmětná situace, její
místo a čas, účastníci komunikace, jejich role, intence a aktivity,
ale i jejich vědomosti, znalost pravidel a konvencí daného
prostředí. Důležitý je i vztah komunikantů k sobě navzájem
a k předmětu hovoru, textu. Vliv kontextu závisí též
na míře vhodnosti tématu, příběhu, formy vzhledem k situaci,
k účastníkům. Významné je též působení presupozice, intertextuality,
vliv toho, co již bylo, nebo právě je, ale i co se
předpokládá, že bude řečeno.
Důležitou otázkou, která vyplývá z AD, je jazyková výstavba
a strukturace diskurzu z hlediska jazykových rovin,
přístupu k uplatnění gramatických, lexikálních a fonologických
prostředků. 2
Realizace vztahů mezi jazykovými formami a funkcemi
diskurzu, které jsou jimi vyjádřeny, jejich příznaky a odlišnosti
byly vyděleny u různých textových druhů, při porovnání
diskurzů písemných a ústních, monologických a dialogických,
knižních a konverzačních atd. a též diskurzu
v různých jazycích.
Uvedené chápání diskurzu, významu kontextu a jeho vlivu
na obsah, smysl, zaměření komunikátů přivádí přirozeně
k pojetí AD jako multidisciplíny, která předpokládá, kromě
Ludmila Rejmánková, Hradec Králové
lingvistiky, uplatnění řady dalších věd, především psychologie,
sociologie, antropologie, etnolingvistiky, semiotiky, informatiky,
filozofie aj.
II. Jazykové prostředky výstavby diskurzu
V důsledku rozvoje AD by se dalo říci, že AD vrhá nové
světlo na text, na popis jeho jazyka a jím vyjadřované funkce.
AD obohacuje, prohlubuje přístup k jazyku, je přínosem
pro jeho znalost, přestože v podstatě vychází ze známých
postupů, z vžitého využívání znalostí získaných studiem jednotlivých
jazykových rovin jazykového systému.
Výčet a popis jazykových prostředků, které se uplatňují
ve strukturaci nadvětného diskurzu, v realizaci řečových
strategií, je dosti složitý. Tyto prostředky jsou rozmanité,
mnohofunkční a jejich klasifikace může být založena na různých
kritériích.
Tak např. jím může být formální hledisko, jejich slovnědruhový
původ a mluvnický charakter (slovesa, zájmena,
příslovce, částice, vsuvky, repliková slova, citoslovce, ale
i neverbální prostředky – pohyby, mimika, mlčení aj.).
Jako příklad problému při užívání mluvnických druhů
a tvarů je možné uvést uplatňování zájmen, především osobních
a ukazovacích. Při výuce ruštiny např. je obvyklé procvičovat
ruská zájmena v rámci osvojování tvarosloví, které
není ani v české škole bez úskalí (Č ty – R eti), ale v pokročilejších
stadiích studia jazyka již nevyžaduje zvláštní pozornosti.
Avšak v rámci analýzy navazování diskurzních segmentů
je nutno věnovat pozornost rozlišení jejich užívání
v našich jazycích – kdy jich použít, kdy vynechat, kdy použít
ukazovací zájmeno, kdy osobní, kdy shodně s češtinou,
kdy rozdílně aj. Uplatnění osobních, ukazovacích a vztažných
zájmen je tak úzce spojeno s problémy realizace substituce
a reference v nadvětném kontextu.
Užívání zájmen je složité, jak známo, i v jiných jazycích,
srov. např. anglické it, this, that, francouzské en s podílným
významem, rozdíl ve vykání a plurálu v němčině.
Dále je ovšem možné roztřídit tyto jazykové prostředky
podle jejich stylistického zabarvení, jejich typičnosti pro určité
prostředí, situaci, atmosféru komunikace, i podle odlišnosti
intelektuální a odborné úrovně mluvčích, podle jejich
l R. De Beaugrande, W. Dressler: Einführung in die Textlingvistik.
Longman, London, l981.
2 M. Carthy: Discourse Analysis for Language Teachers. Cambridge
University Press, 1991,
43
roč. 53, 2009/2010, číslo 2, Cizí jazyky

44 lingvodidaktika
role v dané situaci. Charakteristické jsou zde přirozeně na jedné
straně spontánnost, běžný jazyk, hovorové výrazy, na
druhé straně spisovnost, formálnost, odborný jazyk. Tak
např. v neformálním diskurzu se při navazování segmentů
uplatňují signály: no…, no a, no jo, no tak, no ale, no pak,
no když, tak, tak to, teda, teďko, že, zajedno…za druhý aj.
zatím co ve spisovném jazyce převládají konektory: takže…,
vždyť, i když, v důsledku, za prvé…za druhé atd. Také při
uvedení prostředku vyjádření kontaktu a u vsuvek je stylistické
zabarvení zřejmé.
Kritériem rozlišování uvedených prostředků by mohly být
jejich funkce v určitých typech diskurzu. Ukazateli těchto
diskurzních typů, funkčních vztahů mezi textovými segmenty
a jejich jazykovou realizací jsou kód, typ textu, žánrová
schémata, typy a modalita interakce, modely, textové vzorce
aj. V jejich realizaci hrají důležitou roli některé mluvnické,
lexikální a fonologické prostředky, jako jsou různé konektory,
realizace reference, substituce, elipsy, pořádek slov, intonace,
prostředky navazování a některé další formální příznaky.
Významnou roli zde hraje i užívání časů a vidů,
v některých jazycích též členů.
Komunikáty uvedeného charakteru, různých typů diskurzu
se mohou lišit svým charakterem, záměrem, formou
a svými funkcemi. Mohou jimi být monologické texty, různé
publikace, veřejné projevy, novinové zprávy, články,
přednášky, povídky, vzkazy, instrukce, anekdoty, dopisy,
materiály určené pro četbu, pro poslech, ale i různé druhy
mediální komunikace, běžné rozhovory, diskuse, interview
aj. Pro jejich výstavbu jsou přirozeně charakteristické též určité
jazykové prostředky.
Tak např. strukturace obsáhlejšího diskurzu, jeho výstavba,
navazování segmentů se realizuje, mimo jiné, prostřednictvím
signálů tematického a kompozičního členění. Jsou to
signály fázování textu, uvedení a uzavření tématu, přechod od
jednoho tématu k dalšímu, návrat k dřívějšímu tématu, jejich
interference, přerušení nebo naopak zdůraznění kontinuity
promluvy, vztah mezi jednotlivými segmenty, citace, reakce
a zásahy recipienta, asociativní spoje a některé jiné. Signály
těchto postupů bývají vyjádřeny spojkami a jinými konektory,
vsuvkami, uzuálními obraty, např. s fázovými slovesy, intonací,
aktuálním členěním, obraty s opěrnými slovy (problém,
řešení, věc, fakt, otázka, názor, situace apod,), ale
i neverbálními prostředky. Např. při navazování: Tak teď (ti
ukážu…), No a potom… Ale ta věc (se dá řešit), že?
K oživení, k aktualizaci monologických textů přispívá nezřídka
i jejich dialogizace, uplatnění polopřímé řeči, citace,
různé formy reprodukce aj. Např.: Tvrdil nám „jsem si tím
jist, věřte mi“, a myslel to doopravdy.
Hlavním kritériem charakteristiky uvedených jazykových
prostředků by tudíž mohly být jejich funkce, které jsou
vyjádřeny především jejich modalitou.
Modalita je hybnou silou komunikace, především jsou to
subjektivně modální postoje mluvčích, účastníků komunika-
Cizí jazyky roč. 53, 2009/2010, číslo 2
ce, jejich reakce na situaci, jejich intence, podložené komunikativní
zkušeností a očekáváním reakce ze strany ostatních
účastníků interakce. Funkcemi, obsahem uvedených výpovědí
jsou např. náznak situace interakce a pozice mluvčího
v ní, jeho vztah k partnerovi promluvy, k ostatním účastníkům
interakce, odraz jeho vlastních komunikativních zkušeností,
presupozice jeho výpovědi, ale především je to komunikativní
intence mluvčího a jeho způsob realizace vlastní
výpovědi. Např.: „To zřejmě nebude možné, i když…“.
Četné prostředky jsou tu odrazem přístupu mluvčího
k obsahu vlastního sdělení, náznak situace a pozice mluvčího
v ní, snaha dodat své výpovědi důraznost, angažovanost,
podtrhnout její věrohodnost, zajímavost, aktuálnost, vyjádřit
své hodnocení. (Intencí mluvčího, autora textu bývá též vyzvat
reakci partnera, jeho vyjádření souhlasu nebo nesouhlasu,
zjistit jeho postoj, ovlivnit jeho názor.) Při realizaci uvedených
funkcí se uplatňují, kromě prostředků uvedených
výše, prostředky kontaktové, vsuvky, slovesa dicendi, senciendi,
modální slovesa a predikativy, výrazy, výzvy, repliková
slova, různé částice, citoslovce aj. Např.: Myslím, že ti to
je jasný, nebo ne?
Osobitý je charakter podtextových funkcí při čtení a poslechu,
kde jde o vztah na jedné straně čtenáře nebo posluchače,
a na druhé straně textu, jeho autora, mluvčího. Nelze
zapomínat, že zde hraje významnou úlohu nejen zaměření,
intence autora, ale též presupozice, zaměření čtenáře, posluchače,
jeho očekávání a jeho vztah k autorovi.
Charakteristická je situace při rozhovoru, dialogu, kde jde
o skutečnou interakci komunikantů. Modalita replik, jejich
intence se zde realizují především podle konkrétních rolí
mluvčích, kteří představují producenty stimulů anebo reakcí.
Zde se pochopitelně uplatňují jako určující prostředky otázky,
výzvy, odpověďové repliky, různé varianty oznamovacích
replik a replikových slov. 3
Uvedené jazykové příznaky a prostředky výstavby diskurzu
jsou velice frekventované, přirozené, celkem známé,
ovšem jejich pouhé uvedení bez ilustrací, příkladů vhodných
ukázek užití, jejich rozboru je málo názorné, málo efektivní.
Jejich identifikace s rozborem je často dost obtížná i proto, že
se jejich realizace často obměňují, kombinují, mísí a působí
zde tzv. vícehlasí. 4 Nám zde nejde o výčet jazykových forem,
prostředků a jejich funkcí, ale především o zdůraznění jejich
významu, funkcí v různých typech diskurzu. Rozbor zmíněných
jazykových prostředků by pochopitelně vyžadoval větší
3 L. Rejmánková: K rozboru strukturace dialogického textu a k jeho využití
ve výuce cizích jazyků. Cizí jazyky, 1994–95, č. 9–10, s. 327.
4 K uvedené problematice srov. např. M. M. Bachtin: Román jako
dialog. Odeon, Praha, 1980. L. Rejmánková: Dílo M. M. Bachtina
v Rusku a v zahraničí. Sborník příspěvků z vědecké konference.
Katedra slavistiky PF UHK a nové publikace z této oblasti,
především práce J. Hoffmannové, O. Müllerové, S. Čmejrkové,
P. Mareše aj.

lingvodidaktika
lingvodidaktika
prostor, než bylo možné v našem příspěvku, museli jsme se
však omezit na jejich stručný výčet a popis. Příklady, pokud
jsou naznačeny, jsou v češtině, bylo by ovšem zajímavé analyzovat
je i v porovnání s jinými jazyky.
III. Úlohy a cvičení
Přínos AD, jak bylo již výše zdůrazněno, značně rozšiřuje
a prohlubuje pohled na řečovou komunikaci, na její příznaky
a komponenty, na řečové strategie. Uplatnění výsledků
AD přispívá tak k rozvoj i lingvistiky textu, ale
i k možnostem jejího využití, mimo jiné i v lingvodidaktice,
v teorii a praxi jazykové výuky a v rozpracování podkladů
pro tvorbu jazykových učebnic.
Náplň, zaměření textů učebnic má plnit pochopitelně řadu
úkolů, jedním z nichž je i uvedení jazykového materiálu, a to
nejen lexikálního, ale i mluvnického, který by měl vhodně
uplatňovat zadanou mluvnickou látku. Nástinu řešení tohoto
úkolu je věnován i náš příspěvek v Cizích jazycích. 5
Zaměřením úkolů a cvičení v jazykové učebnici by mělo
být rozvíjení dovedností a návyků písemného i ústního dorozumívání.
Jejich cílem je tudíž i obohacování schopnosti
aktivně se komunikace účastnit – reagovat na stimuly situace
a ostatních účastníků interakce, realizovat své intence. Plnění
těchto úkolů by mělo být též přípravou na četbu.
Učebnice však někdy cvičení uvedených typů neobsahují,
nebo jich mají málo, a je vhodné je doplňovat, buď úvodem,
nebo naopak na závěr úkolů, které jsou zaměřeny na jiný
aspekt. Uvedeme zde příklady aspoň některých z nich.
Co by např. mohlo být takovým úkolem:
Pozorování, identifikace, segmentace, analýza a interpretace
komunikátů. Posluchači si při jejich plnění mohou uvědomovat
vztah mezi jazykovými prostředky a funkcemi příslušných
segmentů a celých textů. Jsou vedeni k ocenění
situace, záměru komunikátů, jeho možné presupozice takovými
úkoly, jako je např. odhad situace, ze které text vychází,
návrhy pro jeho nadpis, úvod, osnovu, pokračování, shrnutí,
závěr. Je účelné požadovat vyhledání případů, kdy je
segmentace naznačena hraničními signály kompozičního nebo
tematického členění, a kdy jen intonací.
Zadáním může být spojení do souvislého textu daných
izolovaných výpovědí prostřednictvím spojek (i, a, když, až,
kdykoli, než, proto(že), ačkoli, ale, avšak, buď – anebo aj.),
časových údajů (pak, během, po, před, často, obvykle), vsuvek
(zdá se mi, zřejmě, předpokládám, fakt, bohužel, naštěstí),
kontaktových prostředků (co myslíš?, souhlasíš?, viď?,
chápeš?, vidíš, to víš, podle tvého, představ si, že?) aj.
Úkolem může být odhad odstínu, který přidávají v daném
segmentu výpovědím vsuvky (jak je známo, zřejmě, tudíž,
mimo jiné, doufám, na štěstí, snad, sotva, prostě, hlavně, totiž,
bohužel aj.).
Nebo nalezení v textu prostředků, kterými jsou naznačeny
vztah mluvčího k obsahu sdělení, jeho záměr, působení
na postoj partnerů, jeho snaha o zmírnění rozporů v postojích
komunikantů.
Užitečný je požadavek přidání, doplnění k odpovědím na
výchozí dotazy vhodných zpřesňujících otázek a příkladů
odpovědí na ně (postup důležitý pro učební komunikaci).
Často je požadována monologická reprodukce dialogického
textu s uplatněním sloves typu: říci, odpovědět,
(ne)souhlasit, připojit, namítnout, zdůraznit, doplnit, poznamenat,
pochopit apod.
Náročná je realizace intonace zadaného textu se složitější
segmentovou strukturací, s obsahem hraničních signálů,
kontaktových a jiných vložených výrazů.
Obměna textu se subjektivním slovosledem na text se
standardním tematicko-rematickým uspořádáním.
Měla by se uplatňovat stylistická transformace textů – písemných
v mluvené, publicistických v hovorové, dialogických
v monologické, interview v konverzační rozhovory aj.
Dovršením těchto úkolů by měla být samostatná tvorba
textů se zadaným obsahem, předpokládanou presupozicí, situací,
zadanou sestavou mluvčích.
Z hlediska jazykové výuky je zde ovšem důležité též
uplatnění příslušných jazykových prostředků v porovnávacím
plánu, jistých rozdílů v jejich užívání v různých jazycích.
Liší se např. realizace substituce a elipsy (srov. např.
vynechávání některých sloves, především pohybových, dicendi
a některých pomocných v R na rozdíl od Č), realizace
reference, např. vynechávání osobního zájmena při opakovaném
subjektu v Č na rozdíl od R, rozdíly v užívání určitého
a neurčitého členu v angličtině nebo němčině, uplatnění souslednosti
časů v Č a A, v intonaci některých typů tázacích vět
v Č a R a mnoho jiných.
Závěr
Přínos AD pro výuku cizích jazyků a pro přípravu budoucích
učitelů
Pro většinu učitelů nejsou ničím novým náměty a příklady
uváděné zde v rámci výčtu a charakteristiky jazykových
prostředků výstavby diskurzu a úkolů směřujících k rozvoji
komunikativní kompetence v oblasti jejich aplikace. Jak
jsme již výše naznačili, jde nám zde především o upozornění
na ně, na jejich povahu, jejich funkce a o uplatnění, zdůraznění
širšího pohledu na text. Příprava budoucích učitelů
jazyka by měla směřovat k seznámení studentů s uvedenou
problematikou, s možnostmi její aplikace a ke snaze získat
i vlastní zkušenosti a dovednosti v uvedené oblasti. Taková
jejich příprava by je ovšem měla připravovat i k tomu, aby
byli schopni přitom respektovat věk žáků, úroveň jejich
ovládání jazyka a zaměření školy.
5 L. Rejmánková: O vztahu mezi typem a obsahem výchozích textů
a jejich gramatickou výstavbou. Cizí jazyky, 2002–2003, č. 4,
s. l11–113.
45
roč. 53, 2009/2010, číslo 2, Cizí jazyky

46 lingvodidaktika
Literatura
BACHTIN, M. M. Román jako dialog. Praha : Odeon, 1980.
CARMY, M. Discourse Analysis for Language Teachers. Cambridge University Press, 1991.
De BEAUGRANDE, R., DRESSLER, W. Einführung in dieTextlingvistik. London : Longman, 1981.
REJMÁNKOVÁ, L. O vztahu mezi typem a obsahem výchozích textů a jejich gramatickou výstavbou. Cizí jazyky, 2002–2003, č. 4,
s. 111–113.
SUMMARY
Discourse Analysis in Language Teaching
This article explains the development of discourse analysis on the basis of text linguistics. Discourse analysis emphasizes the context of
the text and the exploit of other humanities. It describes the means of discourse structures, analyses their forms and functions, their modality
in different genres of discourse, and presents their meaning. The article concludes by recommending specific tasks and exercises for
developing skills of communicative competence in spoken and written communication.
Komunikativnost v ekonomicky orientované
vysokoškolské výuce německého jazyka
Stále častěji slyšíme od našich vysokoškolských studentů
otázku, zda má ještě dnes smysl, aby se snažili naučit němčinu,
neboť „k dorozumívání vlastně stačí pouze jeden cizí
jazyk, a to angličtina, a život je hned jednodušší a veselejší“.
Jestliže máme na mysli vyplňování koncovek, ev. formulování
vět komunikativně nezacílených, pak zřejmě musíme
přitakat. Důvody, proč se ještě dnes v globalizovaném světě
plném angličtiny učit němčinu, jsou sice podle nás „jazykářů“
jasné, můžeme studenty dokonce odkázat i na internetové
stránky Goethova institutu, ale ukazuje se, že je to v praxi
příliš málo.
Přesvědčovací řeči a teoretické vyčíslování, jak je znalost
němčiny důležitá, nejsou již studenty přijímány (Wilbur,
2007, 7). Mnohem výraznější roli sehraje realistické vidění
profesní komunikace, a s tím spojené objasnění konkrétní jazykové
komunikační stratifikace minimálně v evropském
kontextu. Pak teprve studenti mohou sami dojít k přesvědčení,
že jejich činnost je smysluplná, a v důsledku toho akceptovat,
že zvládnutí němčiny – vedle dnes již samozřejmé angličtiny
– jako druhého komunikačního prostředku otvírá další
šanci pro jejich lepší a jistější budoucí profesní zakotvenost
a úspěšnost. Jak toho však z pozice vyučujícího dosáhnout?
Jedním z možných tzv. receptů mohou být komunikativně
vedené semináře profesního německého jazyka, ve kterých
bude nejen konkrétně ukázáno, v jakých komunikačních situacích
mohou být jazykové dovednosti v němčině pro budoucí
profesní působení studentů rozhodující, ale i tato komunikační
kompetence bude se studenty z různých úhlů
systematicky nacvičována.
Cizí jazyky roč. 53, 2009/2010, číslo 2
Růžena B e r g e r o v á, Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích
V čem spočívá komunikativnost výuky profesního německého
jazyka v podmínkách české vysoké školy ekonomického
zaměření? Komunikativním přístupem rozumíme komplexnost
výukové strategie zaměřené na cílené profesní situace, jejich
kultivované zvládnutí po stránce jazykové, profesní i společenské
s ohledem na úzus platný v německy mluvících zemích.
Domníváme se, že mezi faktory ovlivňující úlohu němčiny
jako důležitého komunikačního prostředku patří zejména:
1. Vymezení regionu
Jako velmi inspirativní se jeví vymezit teritorium, ve kterém
je němčina důležitým a rozhodujícím jazykovým komunikačním
prostředkem. V Evropě je napočítáno kolem
110 miliónů rodilých mluvčích. Konkrétní číselné údaje může
učitel najít na internetových stránkách uvedených zemí,
Goethova institutu, popřípadě i Wikipedie či v běžných příručkách
pro výuku němčiny (srov. k tomu Mau, Mewes,
2007, 213).
Němčina je úředním jazykem v Německu, Rakousku,
Lichtenštejnsku, v dalších zemích spolu s jiným úředním jazykem
– ve Švýcarsku spolu s francouzštinou, italštinou
a rétorománštinou (viz Siebenhaar 2004, 180). V Lucembursku
je úředním jazykem též lucemburština a francouzština.
V některých zemích plní němčina úlohu úředního jazyka jen
ve vymezených oblastech – v Belgii v regionu Eupen-St.
Vith spolu s nizozemštinou a francouzštinou. V Itálii v Jižním
Tyrolsku spolu s italštinou. Dokonce do roku 1918 byla
němčina úředním jazykem i na území dnešního Česka.

lingvodidaktika
lingvodidaktika
Německy hovoří i menšiny v různých státech po celém
světě, ve Francii (Alsasko, Lotrinsko), Dánsku (region severní
Šlesvicko), Rumunsku, Maďarsku, Polsku, Rusku (Povolží),
Kazachstánu, USA (zejména v Pensylvánii), Kanadě,
Brazílii, Argentině, Austrálii, Namibii (do roku 1989 byla
němčina regionálním úředním jazykem vzhledem k tomu, že
šlo o původní německou kolonii), Jihoafrické republice, Izraeli,
Česku. Celkem na světě mluví německy přibližně
120 miliónů obyvatel.
Z údajů Českého statistického úřadu zveřejněných na internetových
stránkách se dozvíme, že „K německé národnosti
se při sčítání 2001 přihlásilo celkem 39 tisíc osob, což
znamenalo třetí nejpočetnější národnostní menšinu v České
republice. (V současné době jde o údaj tzv. „deklaratorní“,
kdy občan ve sčítacím tiskopise sám deklaruje svou národnost
podle svého vlastního rozhodnutí.) Z celkového počtu
obyvatel České republiky tvoří osoby s německou národností
již jen čtyři desetiny procenta… V regionálním rozmístění
německé národnostní menšiny dominují příhraniční
okresy v Karlovarském a Ústeckém kraji. K nim se řadí
Opava, Praha a některé okresy Libereckého a Královéhradeckého
kraje.“
V Atlase jazyků světa Breton (2007, 36) uvádí, že „němčina
patří mezi tucet nejrozšířenějších jazyků, které mají více
než 100 milionů mluvčích; do této skupiny spadá více než
polovina obyvatel planety.“ V této souvislosti je němčina řazena
mezi jazyky tzv. mezinárodní, avšak převážně v rámci
souvislých území. (srov. Breton, 2007, 28). Stejné označení
používá např. i pro ruštinu.
Uveďme několik dalších zajímavých čísel (srv. Breton
2007, 75). Z celosvětového ročního objemu vydaných knih
podle jazyků je v roce 1995 uváděno 11,8 % v němčině (na
3. místě po angličtině 28 % a čínštině 13,3 %). Jazykem internetu
(podle údajů z roku 2003) je němčina na 3. místě
(6,7 %) stejně jako španělština, (angličtina 43 %,
japonština 9,2 %, čínština 9,2 %). (Breton 2007, 75)
2. Definování profesních komunikačních
situací
Pro uplatnění němčiny můžeme využít i český region,
zejména v oblasti profesního působení. I v Čechách sídlí
řada poboček významných, event. méně známých firem, ve
kterých je pro řadu pracovníků sídla firmy mateřským jazykem
němčina. Některé z těchto firem však svým významem
přesahují německy mluvící region, pak oficiálně využívají
angličtinu, ale k společenským aktivitám, dnes často
organizovaným pro upevnění pracovního kolektivu a získání
vazeb potřebných pro profesní úspěšnost firmy, němčinu.
Jen namátkou např. firma Robert Bosch GmbH
(Německo), Makro (Německo), Tondach (Rakousko), firma
Saint-Gobain Orsil (Rakousko, Německo), firma Greiner
(Rakousko) atd.
Někteří čeští mluvčí chtějí uměle v profesní komunikaci
vytvořit tzv. rovné podmínky, resp. stejné výchozí jazykové
předpoklady, a proto se domnívají, že bude lépe s německým
rodilým mluvčím hovořit anglicky, protože i on se bude
muset vyjadřovat v cizím jazyce. Jde však o pouhou iluzi.
Komunikační úspěšnost jedince závisí na jeho jazykové
a komunikační kompetenci, ale komunikační úspěšnost
v profesní situaci je převážně závislá na obou komunikujících
partnerech. Navíc výuka anglického jazyka pro Němce
a Čecha má odlišný stupeň náročnosti minimálně s ohledem
na skutečnost, že němčina stejně jako angličtina patří do
germánských jazyků, zatímco čeština do slovanských, typologicky
má němčina rovněž blíže k angličtině než k češtině.
(viz např. Ondruš, Sabol, 1984, 273). Tato fakta vyplývající
z jazykových systémů ještě ovlivňují odlišnosti jazykové
výuky.
Lépe je zvolit přístup sice náročnější, ale směřující k profesní
úspěšnosti. Být zajímavý a přínosný pro firmu, protože
dokáži přiměřeně situaci volit vhodný jazykový kód – např.
v mezinárodní firmě se sídlem v německy mluvícím regionu
– používat profesně a oficiálně angličtinu, ale němčinu při
přátelských a neoficiálních příležitostech s německými rodilými
mluvčími. To umožňuje podtrhnout úctu k národní tradici
a kořenům, a ulehčuje tak výchozí pozici jedince při následné
profesní situaci vedené popř. i anglicky.
3. Posílení povědomí evropské sousedské
sounáležitosti
Odkrývání tajů německého jazyka může posilovat povědomí
o evropské sounáležitosti sousedů. V současné nespisovné
češtině je dosud užívána řada slov původem německých
dokládající dlouhodobé neformální kontakty obou
národností – např. slova jako fotr, špajz, flaška apod. Řada
variant a obdob příjmení v českém prostředí signalizuje též
společné soužití českého a německého obyvatelstva (srov.
k tomu též Zeman, 2007/2008, 84). Je zajímavé sledovat, jak
se u českých nositelů proměňovala písemná podoba příjmení
s ohledem na počešťovací, či germanizační tendence zachycené
ve zvolené formě zápisu konkrétním matrikářem.
Např. Schmied – Schmid – Schmidt -Schmiedt – Schmíd –
Šmied – Šmíd apod.
4. Objevování a získání komunikační
strategie a obratnosti
Studium německého jazyka může být prospěšné pro objasnění
a následný nácvik profesních komunikačních technik.
Úlohu a principy jazykové tvořivosti v cizojazyčné výuce
rozebírá V. Janíková (2005/2006, 52). O šíři jazykové
tvořivosti i při užívání hospodářské němčiny svědčí rozbor
úlohy metafor jako výrazných jazykových prostředků v současné
profesní němčině (V. Höppnerová, 2007–2008, 81).
47
roč. 53, 2009/2010, číslo 2, Cizí jazyky

48 lingvodidaktika
4.1 Komunikační obratnost založená
na jazykových prostředcích
Komunikativnost nespočívá ve schopnosti vytvořit německou
smysluplnou větu podle platných gramatických pravidel.
Máme-li být komunikativně zdatní, měli bychom stejný
obsah dokázat formulovat několika způsoby, a to nejen
s využitím lexikálních synonym, ale i obměňovanými morfologickými,
syntaktickými formami a stylizacemi. Přitom
je nutné vzít v úvahu konkrétní komunikační rovinu, ve které
se vyjadřujeme (ústní – písemnou, oficiální – neoficiální,
zdvořilou – neutrální – nezdvořilou atd.).
Tato schopnost formulovat stejný obsah rozmanitými jazykovými
prostředky, které jsou vhodné v konkrétní komunikační
situaci, umožňuje např. rozvinout vstřícnost k druhému
komunikantu, nenápadně zopakovat svá vyjádření,
upřesnit svůj názor při vzniklých pochybnostech, vytvořit
přátelskou atmosféru, odbourat vznikající komunikační nedorozumění,
ověřit si, zda jsem správně a přesně pochopil
předávanou informaci, neformulovat věty tak, aby druhému
účastníkovi rozmluvy umožňovaly tzv. čtení myšlenek v negativním
smyslu – např. Dneska vám to ale sluší (v podtextu
může být chápáno: Včera mi to vůbec neslušelo.) apod.
Při volbě lexikálních synonym může být na konkrétním
kontextu za použití výkladového německého slovníku (viz
Duden) vysvětlován jemný významový rozdíl mezi výrazy
pro konkrétní komunikační situace: např. substantiva: Firma
– Betrieb, Fabrik, Geschäft, Konzern, Unternehmen, Werk
(viz Duden, s. 381), slovesa: produzieren – anfertigen, erzeugen,
fertigen, herstellen, machen, verfertigen (Duden,
s. 684), názvy profesního postavení: Direktor, Direktorin –
1. Rektor, Rektorin, Schulleiter, Schulleiterin, (Schülerspr.):
Direx, Rex 2. (Konzern)chef, (Konzern)chefin, Leiter, Leiterin,
(ugs.): Boss, (iron. abwertend): Häuptling (Duden,
s. 257), pojmy pro vyjádření okolnosti průběhu děje, např.
časové: pünktlich – auf die Minute, auf die Sekunde genau,
beizeiten, fahrplanmäßig, fristgemäß, fristgerecht, (angl. –
uvádí též Duden) just in time, ohne Verspätung, rechtzeitig,
zur rechten Zeit, zur vereinbarten Zeit, (ugs.): mit dem
Glockenschlag, (österr., schweiz.): zeitgerecht (Duden,
s. 690).
K lexikálním synonymům můžeme přiřazovat vhodná
slovesa vyjadřující činnost a umožňující zapojení do konkrétní
komunikační události, např. die E-mail schreiben,
schicken, senden, empfangen, beantworten, lessen;
Vorschlag – unterbreiten, machen, annehmen, akzeptieren,
aufgreifen, billigen, erwägen, prüfen, ablehnen, befolgen
(Duden, Deutsches Universalwörterbuch, s. 1870). Podobně
též pro vymezení či omezení rozsahu zvoleného substantivního
pojmu doplňovat komunikačně podmíněná adjektiva,
např. der Umsatz – groß, gut, hoch, zufriedenstellend (Duden,
Deutsches Universalwörterbuch, s. 1747)
Při tvořivém obměňování lexikální, skladební a stylistické
podoby jazykového vyjadřování však student naráží na
Cizí jazyky roč. 53, 2009/2010, číslo 2
řadu problémů. Na lexikální problematiku ve svém článku
upozorňuje Höppnerová a uvádí zdroje studentských chyb –
mezijazykovou interferenci, paronymii, tzv. „falešné přátele“
(viz Höppnerová, 2008/2009, 42) K morfologické a skladební
podobě vět vhodných pro soudobou komunikaci srov.
např. Dubová (2006/2007, 10).
4.2 Komunikační obratnost založená
na využívání komunikačních technik
Pro ekonomicky orientovanou profesní komunikaci volíme
zejména následující témata: sjednání termínu pracovní
schůzky, dojednání programu jednání, vyjádření souhlasu,
připomínky, odmítnutí názoru někoho jiného,
zpochybnění tvrzení dalšího komunikanta, vyjádření podpory
druhému účastníku profesního jednání, zdvořilostní
omluvu, formy výzvy k diskusi, jazykové formulace umožňující
vyřešit profesní komunikativně podmíněné nedorozumění,
formulace vedoucí ke zvýšené motivaci spolupracovníků,
event. podřízených, odstranění tzv. nevhodných
čtení z vyslovené věty, jak volit strategii a ovlivnit průběh
profesního jednání, jakými jazykovými prostředky navrhnout
změnu jednání, jak a kdy vhodně volit otázky v konkrétním
komunikačním schématu apod. (K výkladu a užívání
strategických komunikačních technik srv. Sperandio,
2008, 27, Vybíral, 2005, 105, DeVito 2001, 97, Eismann,
2006, 56). Řadu inspirativních témat a způsoby jejich jazykového
ztvárnění najdeme v německých textech s jazykovou
obtížností pro průměrně jazykově vybavené vysokoškolské
studenty v časopise Markt vydávaném Goethovým
institutem, event. v časopise Deutsch perfekt.
5. Posílení profesní komunikační
kultivovanosti a zejména zdvořilosti
Komunikační aspekt ve výuce profesní němčiny by měl
zdůrazňovat zdvořilostní rovinu běžnou pro německy mluvící
země v profesi, pro kterou jsou studenti připravováni.
Tomu slouží nejen výklad gramatických pravidel (především
konjunktivu a kondicionálu), ale zařazení těchto forem
do konkrétního komunikačního kontextu. Následují
náhrady vyjádření méně zdvořilými formami a vysvětlení,
jak se pozměňuje vlivem zvolené jazykové formy i výsledný
efekt u adresáta. Českým studentům se někdy zdá zvolená
gramatická forma příliš zdvořilá, omylem se domnívají,
že slovo „bitte“ stačí a že nahradí tzv. zbytečně složitou
gramatiku.
Posílení komunikační obratnosti umožňuje nácvik německých
forem pro profesní oslovení a označení profesního
zařazení jako dokladu oprávněnosti konkrétního postupu
v profesním jednání.
Do profesní kultivované komunikační kompetence patří
dovednost využívat adekvátně situaci a nekonfliktně tzv.

lingvodidaktika
lingvodidaktika
kontaktová neprofesní témata, jako např. hovory o počasí,
sportu (ne však o konkrétních výsledcích zápasů – mohlo by
být velmi konfliktní). Řadíme sem též základní kulturní znalosti
o rodné zemi, ale i německy mluvících zemí. Tato neprofesní
témata jsou často důležitým prostředkem, event. začátkem
pro následná oficiální jednání, např. při společné
návštěvě divadelního představení, koncertu, výstavy apod.
6. Volba dalšího vzdělávání
a profesního uplatnění
Studenti získají možnost orientace na německy psaných internetových
stránkách vysokých škol a univerzit, event. konkrétní
příležitosti pro jejich budoucí profesní uplatnění, mohou
si osvojit základní postupy jazykové strategie při získávání těchto
možností a srovnat zvyklosti v českém a německy mluvícím
regionu. O důležitosti studia interkulturní komunikace a kulturního
a sociálního zakotvení jazyka se zmiňuje např. Niklesová
(2007–8,78). Zlepšení komunikační profesní způsobilosti mohou
studenti dosáhnout např. i četbou německého časopisu
Markt. Uvádíme některé příklady témat zveřejněných v tomto
časopise, která by mohla studenty inspirovat: Acht vergessene
Management – Tugenden, Überzeugen in 30 Sekunden,
Entdecken Sie Ihr Potenzial, Reden ist (k)eine Kunst, Rollenspiele,
Bunt und flexibel, Persönliche Kontakte nutzen, Kultur
der zweiten Chance, Aufstieg statt Absturz, Rückschlage besser
wegstecken, Gefährliche Fragen im Einstellungstest, Die Kunst
der kleinen Worte, Die Kraft der klaren Worte, 15 ziemlich
finese Rhetoriktricks, Folienschau mit alternen Bildchen, Die
Macht der Fragen, So sorgen Sie für eine gute Verbindung, Karriere
via Web, Richtig begrüßt.
Závěr
Komplexně pojaté komunikativní zaměření profesní výuky
německého jazyka umožňuje ukázat studentům, že při
výuce tzv. druhého jazyka je jejich činnost smysluplná, využitelná
v praxi a že jim otevírá prostor pro rozšiřování
a uplatnění profesních komunikačních kompetencí jak v německy
mluvícím prostředí, tak i v prostředí rodného jazyka.
Literatura
BRETON, R. Atlas jazyků světa. Praha : Albatros, 2007. 80 s. (z francouzského originálu Atlas des langues de monde, Autrement, Paříž,
2003, přeložil T. Duběda).
ČESKÝ STATISTICKÝ ÚŘAD. Německá národnost na území ČR [cit. 090116]. Dostupné z http://www.czso.cz/csu/redakce.nsf/i/
nemecka_narodnost .
DEUTSCH PERFEKT. Das aktuelle Magazin für Deutsch-Lerner.
DEVITO, J. A. Základy mezilidské komunikace.. Praha : Grada Publishing, 2001. 420 s.
DUBOVÁ, J. Konjuktiv préterita a opis würde + infinitiv v mluvené němčině. Cizí jazyky 2006/2007, roč. 50, 8–10.
DUDEN. DEUTSCHES UNIVERSALWÖRTERBUCH. 6., überarbeitete und erweiterte Auflage. Dudenverlag, Mannheim – Leipzig –
Wien – Zürich. 2006. 2016 S.
DUDEN. DAS SYNONYMWÖRTERBUCH. Ein Wörterbuch sinnverwandter Wörter. 4. Auflage. Band 8. Dudenverlag, Mannheim –
Leipzig – Wien – Zürich. 2006. 1104 S.
EISMANN, V.: Erfolgreich in Besprechungen. Trainingsmodul. Berlin : Cornelsen Verlag, 2006. 72 S.
GOETHE INSTITUT [cit. 090121] dostupné z http://www.goethe.de/
HÖPPNEROVÁ, V. Metafory v hospodářské němčině. Cizí jazyky, 2007/2008, roč. 51, 79–82.
HÖPPNEROVÁ, V. Lexikální úkalí německého jazyka. Cizí jazyky, 2008/2009, roč. 52, 42–44.
JANÍKOVÁ, V. Jazyková tvořivost a tvůrčí psaní v cizojazyčné výuce. Cizí jazyky, 2005/2006, roč. 49, 51–53.
MAU, S. MEWES, J. Transnationale soziale Beziehungen. Eine Kartographie der deutschen Bevölkerung. Soziale Welt, 2007, roč. 58, 203–222.
NIKLESOVÁ, D. Praktické problémy ve zkoumání interkulturní komunikace. Cizí jazyky, 2007/2008, roč. 51: 77–79.
MARKT. DEUTSCH FÜR DEN BERUF. Materialien aus der Presse. [cit. 090122]. Dostupné z www.goethe.de/markt
ONDRUŠ, Š., SABOL, J. Úvod do štúdia jazykov. Bratislava : SPN, 1984, 339 s.
SIEBENHAAR, B. Die deutschen Sprachinseln auf den Jurahöhen der französischsprachigen Schweiz. Zeitschrift für Dialektologie und
Linguistik 2004, roč.71: 180–212.
SPERANDIO S. Účinná komunikace v zaměstnání. Praha : Portál, 2008. 115 s.
VYBÍRAL, Z. Psychologie komunikace. Praha : Portál, 2005. 319 s.
WILBUR M. L. How foreign language teachers get taught: Methods of teaching the methods course. Foreign Language Annals 2007,
roč. 40, 79–101.
ZEMAN, D. Česko-německé jazykové kontakty. Historické aspekty česko-německého bilingvismu a možnosti jazykové interference. Cizí
jazyky, 2007/2008, roč. 51, 82–85.
SUMMARY
Communicative approach to undergraduate teaching economically-oriented German language
Communicative approach to undergraduate teaching economically-oriented German language is focused on cultured manage communication
situations in terms of language, professional, social, with regard to the custom applied in German-speaking countries. The text identifies six
main reasons for the application of German as a means of communication in today’s professional world.
49
roč. 53, 2009/2010, číslo 2, Cizí jazyky

50 jazyk
Každé jazykové společenství si vytvořilo pro mluvní akty,
které se neustále opakují, pevné výrazy a obraty, které
jsou všem členům jazykového společenství známy a jimi
užívány. Mnoho mluvních aktů mluveného jazyka je do
značné míry automatizováno. Mluvčí má k dispozici určitá
klišé, ustálené obraty, jakési „prefabrikáty“ dialogu, které
v určitých situacích každodenní komunikace zpaměti reprodukuje.
Učíme se je odmalička po celý život. Při pozdravu
říká Němec Hallo, wie geht’s?, s návštěvou se loučí slovy
Tschüss und kommen Sie gut nach Hause!, před zkouškou
přeje Hals- und Beinbruch! nebo Toi, toi, toi!
Důležitost těchto výrazů jazykovědci poznali až v posledních
létech. W. Fleischer je nazývá „kommunikative Formeln“
[Fleisch., s. 150], H. Burger „pragmatische Idiome“
nebo „pragmatische Phraseologismen“ [Fleisch., s. 27], Ch.
J. Fillmore a F. Coulmas „Routineformeln“, J. A. Afonkin
„Konversationsformeln“. V učebnici „Domluvíte se německy?“
jsem zvolila označení „komunikativní obraty“, abych je
odlišila od jiných jazykových prostředků tématicky uspořádané
konverzace.
Charakteristika komunikativních obratů
Komunikativní obraty jsou co do sémantiky, syntaxe a komunikativní
funkce neobyčejně mnohotvárné a pestré. Společné
jim však je, že se tyto silně konvencionalizované, ustálené
obraty vyskytují především ve standardizovaných, zvláště často
se vyskytujících každodenních situacích. Při setkání užíváme
obratů pro pozdrav nebo představování, náš názor signalizujeme
určitými obraty, existují četné obraty při stolování,
blahopřání, omluvě nebo poděkování. Používání těchto obratů
se v určitých standardních situacích očekává nebo vyžaduje.
Pociťujeme je jako vhodné, žádoucí a zdvořilé. Jejich znalost je
důležitá, chceme-li na mluvčího reagovat adekvátně, přirozeně,
jako je to v příslušném jazyce obvyklé. Jejich neznalost nebo
nevhodné používání znamená, že se chováme nezdvořile,
hrubě, urážlivě nebo přinejmenším neobratně, což může vyvolat
negativní reakce. Při vyučování se např. často stává, že se
žák, pokud nerozumí, zeptá Was? místo vhodnějšího Wie bitte?
nebo reaguje na omluvu Es ist nichts geschehen. (Nic se nestalo.)
místo v němčině adekvátního Bitte.
Komunikativní obraty se v odborné literatuře počítají většinou
k frazeologizmům, přičemž je frazeologizmus v odborné
literatuře různě definován. Zatímco se někteří frazeologové
soustřeďují na idiomy, tj. počítají k hlavním znakům
frazeologizmu vedle ustálenosti a lexikalizace úplnou nebo
alespoň částečnou idiomatičnost [Burg., Fleisch., Grec.], po-
Cizí jazyky roč. 53, 2009/2010, číslo 2
Komunikativní obraty v němčině
Věra Höppnerová, Vysoká škola ekonomická v Praze
važují jiní tuto syntaktickou nebo sémantickou neregulérnost
frazeologického spojení za fakultativní příznak [Gläser,
s. 50]. K hlavním znakům frazeologizmu podle nich patří víceslovnost
(skládají se alespoň ze dvou slov) a pevnost
(tj. stabilita a neměnnost spojení). Jako pevné sémantické
a syntaktické jednotky jsou tato spojení uváděna ve slovnících.
K tomuto názoru se připojuji, neboť je hranice mezi
idiomatickými a neidiomatickými spojeními plynulá a často
sporná. Již J. Häusermann [Häuser., s. 44] uvádí, že u každého
slovního spojení dochází ke specializaci významu, jakmile
se stane pevným. Někteří frazeologové rozšiřují oblast
kompetence frazeologie ještě o kolokace, tj. volná slovní
spojení s omezenou pojitelností (kolokabilitou) [Römer].
Jimi se rozumí jazykové jednotky, které se při označení dané
skutečnosti spojují s jedním nebo více lexémy (např. Fenster
putzen, Bäume fällen).
Podívejme se nyní, do jaké míry splňují komunikativní
obraty hlavní kritéria frazeologizmů – víceslovnost, pevnost
a lexikalizaci.
Část komunikativních obratů je jednočlenná (Tschüss!
Mahlzeit! Danke. Natürlich.). Často mají podobu ustálených
vět, které jsou vesměs z frazeologie vylučovány [Fleisch.,
s. 27] (Darf es etwas mehr sein? Was du nicht sagst! Greifen
Sie zu!) Jiné jsou variabilní (/Ich/ bitte / vielmals / um Entschuldigung
/ um Verzeihung. /Na/ und wenn schon.) Velká
část komunikativních obratů se liší od četných jiných vět jen
tím, že se velmi často vyskytují v určitých situacích, takže působí
jako ustálené formulace (Wollen / würden / könnten Sie
mir Gesellschaft leisten? Wie wäre es mit …?). Zatímco
u mnoha frazeologizmů stojí v popředí jejich pojmenovávací
funkce, je to u komunikativních obratů jejich funkce pragmatická,
komunikativní – jimi oslovujeme, loučíme se, vyjadřujeme
radost, zlost, nedůvěru, varování, odmítnutí,
uznání apod. K frazeologizmům patří tudíž jen vícečlenné,
pevné a lexikalizované komunikativní obraty. Pro svou komunikativní
funkci jsou však všechny mimořádně významné.
Sémantika komunikativních obratů
Sémantická struktura komunikativních obratů není stejně
jako struktura frazeologizmů jednotná. Jsou to
a) Plné idiomy
Darauf kannst du Gift nehmen! (Na to můžeš vzít jed. =
ujištění), Meine Güte! (Dobrotivé nebe! = údiv) Tyto výrazy
ztratily svůj původní význam a získaly nový.

jazyk
b) Částečné idiomy
Abwarten und Tee trinken. (To chce klid.) Einen guten
Rutsch ins neue Jahr. (Dobrý start do nového roku.) Jen část
výrazu se vyskytuje v přeneseném významu. Hranici mezi
plně a částečně idiomatickými obraty však lze mnohdy těžko
stanovit.
c) Neidiomatické obraty
Kommen Sie gut nach Hause! (Šťastnou cestu domů!) Da
irrst du. (To se mýlíš.) Celkový význam těchto výrazů vyplývá
z významu jejich jednotlivých částí.
Stejně jako frazeologizmy mohou i komunikativní obraty
měnit svůj význam podle situace, ve které jich používáme.
Tak např. obrat Das ist ja allerhand! může podle kontextu
znamenat uznání nebo nelibost, což odpovídá
českému To je ohromné! Všechna čest! ale i To je neslýchané!
Podobně znamená Mahlzeit! buď přání (Dobrou chuť!)
nebo pozdrav (Dobré poledne!). Vedle toho se u komunikativních
obratů setkáváme s tzv. ironickou modifikací
[Fleisch., s. 133]. Mnohé z nich nelze brát doslova, ale jsou
míněny ironicky, kriticky, negativně. Jejich původní význam
přitom ustupuje zcela do pozadí: Hast du eine Ahnung! Das
fängt ja heiter an! Das fehlte gerade noch! Du bist gut! Wer es
glaubt, wird selig.
Nápadně velký je podíl hovorových nebo expresivních
výrazů, což souvisí s tím, že jsou komunikativní obraty charakteristickým
jevem mluveného jazyka: Na, wird’s bald?
(Tak bude to?) Was du nicht sagst! (Nepovídej!) Das ist ein
starkes Stück! (To je ale troufalost!)
Syntaxe komunikativních obratů
I po stránce syntaktické jsou komunikativní obraty heterogenní,
neboť vykazují různé syntaktické struktury. Jsou to:
a) Lexémy
Tato nejjednodušší syntaktická struktura se vyskytuje především
v pozdravech, zvoláních, oslovení, souhlasu, nesouhlasu
či citoslovcích: Hallo! Vorsicht! Kollegen! Jawohl.
Keineswegs. Pfui!
b) Neúplné věty
Stereotypní formulace, používané opakovaně v určitých
situacích, se někdy objevují v neúplné podobě, přičemž
jsou vynechávány především členy, podmět nebo přísudek:
(Einen) schön(en) guten Morgen! (Es) tut mir leid. (Ich
habe dich) lange nicht gesehen. (Ich gebe Ihnen) mein
Wort darauf.
Někdy se objevují samostatně i vedlejší věty: Wenn du
willst! Dass ich nicht lache! Wenn es sein muss, …
Některé komunikativní obraty mají podobu infinitivů nebo
infinitivních vazeb: Ruhig bleiben! Nicht den Mut sinken
lassen! Abwarten und Tee trinken! Um ehrlich zu sein, …
Um es kurz zu machen, …
Velmi oblíbené jsou výrazy modálního charakteru s příčestím
minulým: Ehrlich / offen gesagt, … Streng genommen,
… Ganz allgemein gesprochen,… Unter uns gesagt, …
c) Úplné věty
Velká část komunikativních obratů jsou úplné věty, které
se nám vybavují jako celek: Was gibt’s Neues? Es hat mich
sehr gefreut. Ich werde mein Bestes tun. Das nenne ich
Glück.
Vedle těchto vět, které nám jsou v paměti k dispozici jako
celek, existuje množství často se vyskytujících vět, které
jsou v případě potřeby rovněž spontánně reprodukovány,
avšak obsahují vedle stálých, invariabilních částí i některé
variabilní: Ich wäre Ihnen sehr dankbar, wenn Sie mir helfen
würden / wenn Sie es für mich tun würden. Recht schönen
Dank für Ihre Hilfe / für Ihr Entgegenkommen / für Ihre
Mühe. Darf / dürfte ich Sie bitten, … Někdy zde jde pouze
o syntaktické struktury, které jsou lexikálně vyplněny: Seien
Sie bitte so gut / lieb / nett / freundlich … Ne nadarmo jsou
tyto věty s variabilními částmi pro své velké rozšíření a možnosti
obměňování součástí četných příruček konverzace.
Řada komunikativních obratů se nevyskytuje izolovaně,
ale vytváří páry, které si cizinec musí osvojit jako celek:
Erlauben Sie, mich vorzustellen. Mein Name ist …(Sehr)
angenehm. / Freut mich (sehr).
Machs’s gut! Mach’s besser! / Du auch!
Ich möchte mich entschuldigen. Geschenkt.
Wie geht’s dir? Danke, gut. / Es geht.
Vielen Dank! Nichts zu danken. / Gern geschehen. / Bitte.
Komunikativní funkce obratů
Nejdůležitějším úkolem komunikativních obratů je jejich
komunikativní funkce, na kterou se soustřeďuje výzkum.
Podle různých, mnohdy subjektivních kritérií, jsou rozlišovány
různé skupiny komunikativních obratů. Jsou to např.
pozdravy (Guten Morgen! Hallo!),
přání (Viel Glück! Hals- und Beinbruch!
Schönes Wochenende!),
úvodní obraty (Unter uns gesagt,…
Was ich sagen wollte, …
Pass mal auf, …
Also ich würde sagen, …),
prosby (Ich habe / hätte eine Bitte an Sie.
Könnten Sie mir einen Gefallen tun?
Gestatten Sie!),
omluvy (Verzeihung! Entschuldigung.
Es tut mir leid. Das wollte ich nicht.)
atd.
51
roč. 53, 2009/2010, číslo 2, Cizí jazyky

52 jazyk
Počet těchto skupin se u jednotlivých autorů liší, J. Afonkin
rozlišuje ve své rozsáhlé sbírce 21 skupin, které odpovídají
zvláště často se vyskytujícím situacím každodenní komunikace.
Hranice mezi jednotlivými skupinami jsou často
plynulé, překrývají se, některé obraty můžeme přiřadit k více
skupinám. Komunikativní obraty a časté věty určitých
okruhů komunikace jsou pro pedagogické účely shromažďovány
a jsou jim přiřazovány protějšky v mateřském jazyce.
Tak tomu je např. u odborných obratů a vět obchodní korespondence,
častých obratů prodejních dialogů, obratů v pohostinství,
důležitých vět při telefonování, při moderování
konferencí, prezentování aj. Tyto pro jazykovou výuku velmi
užitečné učební materiály však obsahují především věty
a obraty s vysokou častostí výskytu, mnohem méně stabilní,
neměnné a lexikalizované komunikativní obraty. To platí
i o obchodní korespondenci, pro kterou se u nás ustálilo označení
obchodní frazeologie, ačkoliv se nejedná o frazeologizmy,
ale o více či méně ustálené obraty a věty. [Höpp., 1991]
Určité komunikativní obraty se vyskytují jen v určitých situacích
či souvislostech a jsou s nimi nerozlučně spjaty: Auf
Wiederhören! (při telefonování), Bitte zahlen! (v restauraci),
Sonst noch einen Wunsch? (při nákupu), Greifen Sie zu! (při
jídle), Herzlichen Glückwunsch zum freudigen Ereignis! (při
narození), Mein tiefes Beileid! (při úmrtí), Gute Besserung!
(v nemoci). Mit freundlichen Grüßen … (v dopise).
Komunikativní obraty jsou stejně jako celá slovní zásoba
neustále v pohybu. Některé obraty se přestávají užívat, nové
vznikají. Tak se např. dnes mladé, svobodné ženy již neoslovují
Fräulein, ale Frau, oslovení gnädige Frau je rovněž zastaralé.
Pozdravy Hallo! nebo Hi! se rozšířily nejenom mezi
mládeží, místo Wirklich? používá mládež často Echt?
Rovněž Tschüss, pozdrav při loučení, je dnes velmi oblíbený.
V Duden Deutsches Universalwörterbuch se dosud
uvádí, že jde o pozdrav při loučení zvláště mezi příbuznými
nebo dobrými známými s poznámkou „hovorově“, ale dnes
se takto loučí i neznámí lidé. I televizní moderátor se loučí
s televizními diváky „Tschüss, machen Sie’s gut!“
Některé komunikativní obraty se navíc teritoriálně liší.
Grüß Gott! nebo Servus! je obvyklý pozdrav v jižním
Německu nebo Rakousku, Grüezi! ve Švýcarsku. Rovněž určité
profesní skupiny mají své pozdravy, jako např. horníci
Glück auf!, lovci Weidmanns Heil!, rybáři Petri Heil!
Příslušnost komunikativních obratů
k různým stylovým vrstvám
Komunikativní obraty patří do určitých stylových vrstev
a signalizují nám vztah mezi partnery komunikace.
V oficiálním, formálním styku se vyskytují obraty jako:
Es ist mir eine Ehre, Sie bei uns begrüßen zu dürfen. Nebo:
Nehmen Sie bitte unseren herzlichen Glückwunsch entgegen.
Cizí jazyky roč. 53, 2009/2010, číslo 2
Mnoho obratů je naproti tomu zabarveno hovorově a prozrazují
důvěrný, neformální vztah mezi partnery: Wie geht’s, wie
steht’s? Was du nicht sagst! Was ist denn bloß in dich gefahren?
Expresivní, silně hovorové jsou např. Das ist zum Heulen!
Das hängt mir zum Halse raus. Dem werde ich’s versalzen.
Raus mit euch!
Ironicky znějí naproti tomu obraty jako: Das ist zu viel
des Guten. Und das nennt sich Künstler / Fachmann atd.!
Hast du vielleicht eine Ahnung! Mir kommen die Tränen.
Důvěrný, distancovaný vztah k zákazníkovi či hostovi naznačují
Was darf’s sein? Was wünschen die Herrschaften?
Ist es Ihnen recht?
Kdo nerespektuje příslušnost ke stylové vrstvě, může
snadno působit hrubě nebo nezdvořile. Tak např. varuje
R. Rathmayr, abychom neoslovovali sociálně výše postavené
osoby s Hallo! nebo se s nimi neloučili s Tschüss! [Rath.,
s. 362].
Komunikativní obraty v němčině a češtině
Automatizované a zčásti silně zkonvencionalizované komunikativní
obraty, které se vytvořily v průběhu jazykového
vývoje, se pochopitelně v různých jazycích více či méně liší,
což pro cizince představuje nevyčerpatelný zdroj chyb.
Tyto rozdíly jsou méně závažné pro pasivní porozumění, neboť
jim vesměs v dané situaci rozumíme, zvláště když jsou
navíc zvýrazněné patřičnou intonací (např. Wir werden das
Kind schon schaukeln! jako výraz jistoty). Mnohem obtížnější
je však jejich adekvátní aktivní používání.
Při porovnání českých a německých komunikativních
obratů (o přesnější kvantitativní údaje se zatím nelze opřít)
však zjišťujeme, že je část těchto obratů v obou jazycích zcela
identická, tj. používá stejnou syntaktickou formu a stejný
obraz: Einen Augenblick bitte! Ehrenwort! Gern geschehen.
Grüß dich! Ich traue meinen Augen nicht. Sprechen Sie zur
Sache! Dein Wunsch ist mir Befehl. Weg damit! aj.
Jiné opět vykazují nulovou ekvivalentnost a obsahují zcela
jiné strukturně-lexikální prvky: Schwamm drüber. Zapomeňme
na to. Los! Do toho! Ach du meine Güte! Dobrotivé
nebe! Wird schon werden. Však ono se to urovná / podaří.
Untersteh dich! Jen si to zkus! Geschweige denn … Natožpak
… Na und ob! Aby ne! Viel Spaß! Příjemnou zábavu!
Syntakticky a lexikálně zcela odlišné komunikativní obraty
však najdeme poměrně těžko, většinou se setkáváme s částečně
ekvivalentními obraty. Rozdíly vyplývají z rozdílných
gramatických struktur v obou jazycích:
Nichts zu danken! Není zač! Es freut mich, Sie zu sehen.
Těší mě, že vás vidím. Das hätten Sie früher sagen sollen.
To jste měl říci dříve. Unter (gar) keinen Umständen. Za
žádných okolností. V žádném případě. Was du nicht sagst!
Nepovídej!

jazyk
Oba jazyky užívají různých lexikálních prvků, popř. obrazů:
Ist es Ihnen recht? Hodí se vám to? Was haben Sie vor?
Co chcete dělat? Co máte na programu? Arschloch! Pitomče!
/ Vole! Rein in die gute Stube! Jen dál, nestyďte se!
Zum Wohl! Na zdraví! Hals- und Beinbruch! Zlom vaz!
Davon kann ich ein Lied singen. O tom bych mohl vyprávět.
Klasse! Paráda! Skvělé! Sei auf der Hut! Měj se na
pozoru! Guten Rutsch ins neue Jahr! Dobrý start do nového
roku!
W. Fleischer [Fleisch., s. 134] upozorňuje na to, že se
v komunikativních obratech často vyskytují způsobová slovesa.
Čeština užívá v těchto případech jiných jazykových
prostředků:
1 Wollen Sie bitte Platz nehmen? Posaďte se prosím.
2 Das sollst du bereuen. Toho budeš litovat.
3 Das will ich meinen. To bych řekl.
4 Ich muss doch sehr bitten. To bych si vyprosil.
5 Er soll mir nur kommen! Jen ať mi s tím přijde!
6 Du kannst noch etwas erleben! Ještě uvidíš, zač je toho
loket!
7 Koste es, was es wolle! Ať to stojí, co to stojí.
8 Na, dann wollen wir mal. Tak se do toho dáme.
Jak vyplývá z uvedených příkladů, používají se v němčině
způsobová slovesa též k vyjádření budoucích dějů (viz
obraty 1, 2, 5, 6, 7, 8). Čeština dává v těchto případech přednost
dokonavému tvaru slovesa, přítomnému času aj.
Zvláště „dürfen“ je v německých zdvořilostních obratech
velmi oblíbené, zatímco zde v češtině užíváme „moci“ (können):
Darf es etwas mehr sein? Může to být o trochu víc?
Darf ich Sie um etwas bitten? Mohu vás o něco poprosit?
Darf ich Sie bekannt machen? Mohu vás seznámit? Darf ich
Ihnen … vorstellen? Mohu vám představit …? Darf ich Sie
bitten, …? Mohu vás poprosit, …? Was darf / kann ich Ihnen
anbieten? Co vám mohu nabídnout?
Ale: Darf ich bitten? Smím prosit?
Přes rozdíly mezi německými a českými komunikativními
obraty je tu však nápadně mnoho paralel, které svědčí
o těsných jazykových kontaktech mezi oběma sousedními
národy. Systematicky jsou tyto obraty uváděny a procvičovány
v již zmíněné učebnici Domluvíte se německy?
Závěrem
Komunikativní obraty jsou důležitou součástí mluvené komunikace.
Umožňují nám komunikaci zahájit a udržovat. Ne
nadarmo se v Evropském referenčním rámci požaduje „sociolingvistická
kompetence“, ke které patří navázání elementárních
kontaktů, znalost každodenních zdvořilostních obratů,
pozdravů, obratů při loučení aj. Používá-li cizinec těchto obratů
vhodně, obvykle to rodilí mluvčí kladně oceňují. Protože je
nemalá část těchto obratů silně expresivní, umožní mu jejich
znalost své postoje a pocity expresivně vyjádřit.
Literatura
AFONKIN, J. N. Konversationsformeln. Moskau : Verlag „Prosveščenie“, 1983.
BURGER, H., BUHOFER, A. SIALM, A. Handbuch der Phraseologie. Berlin, New.York : 1982.
COULMAS, F. Conversational Routine. Den Haag : 1981.
DUDEN. DEUTSCHES UNIVERSALWÖRTERBUCH, Dudenverlag Mannheim, Leipzig, Wien, Zürich : 2006.
FILLMORE, CH. J. The Case for Case. London : Universals in Linguistic Theory, 1968.
FLEISCHER, W. Phraseologie der deutschen Gegewartssprache, Leipzig : VEB Bibliographisches Institut, 1982.
GLÄSER, R. Gibt es eine Fachsprachenphraseologie? Fachsprache. Fremdsprache. Muttersprache, VII. Internationele Konferenz Angewandte
Sprachwissenschaft und fachsprachliche Ausbildung. Teil I, Heft 9–10, str. 50–62, Dresden: 1989.
GRECIANO, G. Forschungen zur Phraseologie. Zeitschrift für germanistische Linguistik, 1983 / 11.2, str. 232–243.
HÄUSERMANN, J. Phraseologie. Hauptprobleme der deutschen Phraseologie auf der Basis sowjetischer Phraseologieergebnisse, Tübingen:
1977, str. 44.
HÖPPNEROVÁ, V. Domluvíte se německy, Praha : Svoboda, 2007.
HÖPPNEROVÁ, V. Phraseologismen in der Fachsprache der Außenwirtschaft, Dissertation B, vorgelegt an der Sektion Angewandte Sprachwissenschaft
der Technischen Universität Dresden, 1991.
RATHMAYER, R.: Sprachliche Höflichkeit: Am Beispiel expliziter und impliziter Höflichkeit im Russischen. Slavistische Lingvistik,
hrsg. von W. Girke, München : 1996, str. 362–391.
RÖMER, CH., MAETZKE, B. Lexikologie des Deutschen, Tübingen : 2005.
SUMMARY
Conversational routines are standardized expressions used in different situations of everyday spoken communication. For learning a foreign
language it is very important to learn to use such routines and expressions, which are adequate and expected in a certain typ of situation.
The conversational routines are described concerning their semantics and syntax and their communicative function. At the end the Czech
and German conversational routines are compared concerning their grammar structure and lexical components.
53
roč. 53, 2009/2010, číslo 2, Cizí jazyky

54 literatura
V maji t. r. uplynulo sto deväťdesiat rokov od narodenia
Walta Whitmana. Básnik, ktorý prišiel a vyrušil, prišiel a strhol
salónne, akademické, a v mnohom aj spoločenské „dobré
mravy“, prišiel a strhol mnohé predstavy o kráse a primeranosti,
aby súčasne strhol svojou víziou novej, celkom
autentickej, prirodzenej krásy a duchovnosti. Môžeme si len
tipnúť. A súčasne využiť túto výročnu príležitosť, aby sme sa
s odstupom a v krátkom, zhutnenom zamyslení lepšie prizreli
výrazu tohto samouka, vlastne chlapca z ulice, ktorý
mal možnosť absolvovať iba päť rokov formálneho vzdelania
– pracoval od svojich jedenástich, ale súčasne, hnaný svojou
nesmiernou vôľou, pracovitosťou, a vášnivým záujmom
o všetko živé i neživé, sa vypracoval na neformálneho polyhistora,
pre ktorého ale poznatky z kníh boli rovnako
dôležité ako vlastná skúsenosť.
Walt je revolucionár. A zostáva ním dodnes. Ale nepovoláva
do zbrane, ani nevolá po revolúcii sociálnej. Začína do
slova od slova. A od seba. Sám pre seba si skladá svet na novo,
od atómov, a súčasne demonštruje, manifestuje nevyhnutnosť
transformácie vedomia už od najzákladnejších pojmov,
vnemov. Svojím rovnocenným prístupom k vysokému
i nízkemu, k robotníkom, farmárom, i indiánom rovnako ako
k prezidentovi, k črevám rovnako ako k ruži, rúcal, boril dovtedy
veľmi pevne etablovaný kánon, predstavu o poézii, ako
„kráse“.
Cizí jazyky roč. 53, 2009/2010, číslo 2
Walt Whitman, stodeväťdesiatročný
Martin Solotruk, Filozofická fakulta Univerzity J. Á. Komenského v Bratislave
V jeho navýsosť demokratickej hierarchii významov sú
najrôznejšie javy totiž rovnako dôležité, keďže všetky sa
spoluzúčastňujú, a sú len rôznymi prejavmi toho istého:
zázraku stvorenia, sveta novoobjaveného cez vedomie nového
človeka, cez vedomie kozmického významu akéhokoľvek
javu, prejavu života. A on „Walt Whitman, kozmos,
Manhattanu syn“, kráča vpredu, udáva rytmus, diriguje túto
operu sveta. Whitman je „comrade“ (priateľ, druh, súputník,
spolupracovník, spolubojovník, ale aj „parťák“) všetkých
svojbytných bytostí, bez ohľadu na pôvod či status – obdivuje
každého, kto má vôľu a silu ísť svojou cestou, kto hľadá,
skúma, zápasí po svojom a svojím spôsobom. Hoci už na
úvod stebiel trávy deklaruje:
„Seba oslavujem, svoje ja nechávam znieť vo všetkom,
a čo si tak osvojím, aj ty prijmeš za svoje,
veď každý atóm, čo patrí mne, rovnako patrí aj tebe.“
Nie je to fanfarónstvo, skôr až duchovné očarenie hlboko
„materialistickým“ faktom, že sme všetci spoluúčastní jedného
spektákla stvorenia už na atomárnej úrovni a že teda
nie sme len divákmi, ktorí musia mať slepú vieru, alebo sa
utiekať k vypreparovanej kráse, ale aj účastníci, spoluhráči,
ktorí sa môžu naladiť „na spoločnú vlnovú dĺžku“ – celkom
telesne, do posledného atómu vlastného tela, a teda aj mysle.
A každý z týchto atómov sa tiež môže rozoznieť, opäť
priam fyzikálne, do frekvencií svetla, rytmov a pulzov života,
vesmíru, v iných telách, organizmoch, aj látkach, a tak sa
transformovať na vedomie už nie jednotlivca uzavretého
v individuálnom tristnom „osude“, ale na vedomie „spoločného
procesu stvorenia“.
Básnik je tu v obrovskom mužnom nádychu, zmysly
a myseľ naplno otvorené, vníma, v očarení sa díva na svet
a vníma ho ako dieťa, ako zázrak stvorenia, akoby až z kozmického,
nadčasového odstupu a pritom je veľmi intenzívne
uprostred reality skúsenosti. Jeho dychtivé básnenie, ako ho
sám nazýva „respirácia-inšpirácia“, t.j. inšpirácia v každom
nádychu i výdychu, nerozoznáva začiatok ani koniec, ako
more, či už vody, alebo trávy, osciluje, rytmizuje medzi prílivom
a odlivom, pozná iba svet v stave zrodu:
Nikdy nebolo viac začiatkov, ako je teraz,
Ani viac mladosti, ani staroby, ako je teraz,
A nikdy nebude viac dokonalosti, ako je teraz,
Ani viac neba či pekla ako je teraz.
Tlak a tlak a tlak,
Stále ten plodivý tlak sveta!

příloha
Evropská rada pro výzkum
Európska rada pre výskum – The European Research Council – Conseil européen de la recherche –
Consiglio europeo della ricerca – Der Europïasche Forschungsrat – ≈‚appleÓÔÂÈÒÍËÈ ÒÓ‚ÂÚ ÔÓ
ËÒÒΉӂ‡ÌËˇÏ ñ Consejo Europeo de Investigación
agentura ERV, (A) European Research Council Executive
Výkonná Agency
Výkonná agentúra ERC (F) agence f exécutive du CER
(I) Agenzia f del CER esecutiva
(N) EFR-Exekutivagentur f
(R) »ÒÔÓÎÌËÚÂθÌÓ ‡„ÂÌÚÒÚ‚Ó ERC
(Š) Agencia f Ejecutiva del CEI
akt, pověřovací (A) delegation act
právny akt o delegovaní (F) acte m de délégation
(I) atto m di delega
(N) Befugnisübertragung f
(R) ‚ÂappleËÚÂθ̇ˇ „apple‡ÏÓÚ‡
(Š) acta f (el) de delegación
doladit systém (A) to fine-tune the peer review system
vzájemného hodnocení (F) affiner le système d’examen par les pairs
doladiť systém (I) perfezionare il sistema di valutazione
partnerského hodnotenia « inter pares »
(N) Gutachterverfahren n abstimmen und
verbessern
(R) ÒÓ‚Âapple¯ÂÌÒÚ‚Ó‚‡Ú¸ ÒËÒÚÂÏÛ ‚Á‡ËÏÌÓÈ
ÓˆÂÌÍË
(Š) mejorar el sistema de revisión por
homólogos
excelence výzkumu (A) research excellence
excelentnosť výskumu (F) excelence f de la recherche
(I) eccellenza f della ricerca
(N) Spitzenforschung f
(R) ÔÂapple‰ӂ˚ ËÒÒΉӂ‡Ìˡ
(Š) excelencia f de la investigación
excelence, vědecká (A) scientific excellence
vedecká excelentnosť (F) excellence f scientifique
(I) eccellenza f scientifica
(N) wissenschaftliche Exzellenz f
(R) ˝ÍÒˆÂÎÂÌÚÌÓÒÚ¸ ̇ÛÍË
(Š) excelencia f científica
grant pro pokročilé (A) advanced investigator grant
výzkumné pracovníky (F) subvention f pour chercheurs chevronnés
grant pre skúsených (I) sovvenzione f per ricercatori esperti
výskumných (N) Finanzhilfe f für etablierte Forscher
pracovníkov (R) „apple‡ÌÚ ‰Îˇ ÒÚ‡apple¯Ëı ̇ۘÌ˚ı
ÒÓÚappleÛ‰ÌËÍÓ‚
(Š) subvención f para investigadores
experimentados
grant pro začínající (A) starting independent researcher grant
nezávislé výzkumné (F) subvention f pour chercheurs indépendants
pracovníky en début de carrière
grant pre začínajúcich (I) sovvenzione f per ricercatori indipendenti
nezávislých výskumných (N) Finanzhilfe f für unabhängige
pracovníkov Nachwuchsforscher
(R) „apple‡ÌÚ ‰Îˇ ÏÓÎÓ‰˚ı ÌÂÁ‡‚ËÒËÏ˚ı
ËÒÒΉӂ‡ÚÂÎÂÈ
(Š) subvención f para investigadores
independientes que inician su carrera
grant, zahajovací// (A) starting//advanced grant
pokročilý (F) subvention f de démarrage//avancée
„Granty ERC (I) sovvenzione f « ERC Starting Grants »//
pre začínajúcich « ERC Advanced Grants »
výskumných (N) Finanzhilfe f „ERC Starting Grants“//
pracovníkov“ „ERC Advanced Grants“
„Granty ERC (R) ̇˜‡Î¸Ì˚È „apple‡ÌÚ//ÔappleÓ‰ÓÎÊÂÌËÂ
pre zkúsených“ apple‡·ÓÚ˚ ̇‰ „apple‡ÌÚÓÏ
(Š) subvención f de inicio//avanzada
hodnocení, vzájemné (A) peer review
partnerské hodnotenie (F) examen m par les pairs
(I) valutazione f « inter pares »
(N) Gutachterverfahren n
(R) ‚Á‡ËÏ̇ˇ ÓˆÂÌ͇
(Š) revisión f por homólogos
infrastruktura, správní (A) administrative infrastructure
administratíva (F) services mpl administratifs
(I) infrastruttura f amministrativa
(N) administrative Infrastruktur f
(R) ËÌÙapple‡ÒÚappleÛÍÚÛapple‡ ÛÔapple‡‚ÎÂÌˡ
(Š) infraestructura f administrativa
integrita postupů (A) integrity of procedures and processes
a procesů (F) intégrité f des procédures et des processus
integrita procedúr (I) integrità f delle procedure e dei processi
a postupov (N) Integrität f der Verfahren und Prozesse
(R) ÔappleÂÂÏÒÚ‚ÂÌÌÓÒÚ¸ ÔappleËÂÏÓ‚ Ë ÔappleÓˆÂÒÒÓ‚
(Š) integridad f de los métodos
y procedimientos
kapitál, lidský (A) human capital
ľudský kapitál (F) capital m humain
(I) capitale m umano
(N) Humankapital n
(R) ˜ÂÎӂ˜ÂÒÍËÈ Í‡ÔËÚ‡Î
(Š) capital m humano
komunikace (A) communication with the scientific
s vědeckou obcí community
komunikácia (F) communication f avec la communauté
s vedeckou komunitou scientifique
(I) comunicazione f con la comunità
scientifica
(N) Kommunikation f mit der wissenschaftlichen
Gemeinschaft
(R) Ò‚ˇÁË Ò ‡Í‡‰ÂÏ˘ÂÒÍËÏ ÒÓÓ·˘ÂÒÚ‚ÓÏ
(Š) comunicación f con las esferas científicas
návrh, mezioborový (A) interdisciplinary proposal
medzidisciplinárny návrh (F) proposition f interdisciplinaire
(I) proposta f interdisciplinare
(N) interdisziplinärer Vorschlag m
(R) ÔappleÓÂÍÚ˚ ‚ ÒÏÂÊÌ˚ı ÓÚapple‡ÒΡı ̇ÛÍË
(Š) propuesta f interdisciplinaria
návrh, (A) non-competitive proposal
nekonkurenceschopný (F) proposition f non compétitive
návrh charakterizovaný (I) proposta f non competitiva
nedostatočnou (N) aussichtsloser Vorschlag m
konkurencieschopnosťou (R) ÌÂÍÓÌÍÛappleÂÌÚÓÒÔÓÒÓ·ÌÓ Ôapple‰ÎÓÊÂÌËÂ
(Š) propuesta f no competitiva
obec, vědecká (A) scientific community
roč. 53, 2009/2010, číslo 2, 1, Cizí jazyky
I

II příloha
vedecká komunita (F) communauté f scientifique
(I) comunità f scientifica
(N) wissenschaftliche Gemeinschaft f
(R) ‡Í‡‰ÂÏ˘ÂÒÍÓ ÒÓÓ·˘ÂÒÚ‚Ó
(Š) comunidad f científica/investigadora
oblast poznání (A) field of knowledge
oblasť poznania (F) domaine m de la connaissance
(I) ambito m della conoscenza
(N) Wissensbereich m
(R) ӷ·ÒÚ¸ ÔÓÁ̇Ìˡ
(Š) campo m de conocimiento
opatření k zajištění (A) measures intended to ensure the integrity
integrity (F) mesures fpl visant à garantir l’intégrité
opatrenia určené (I) misure fpl per garantire l’integrità
na zabezpečenie integrity (N) Maßnahmen fpl zur Gewährleistung
der Integrität
(R) ÏÂapple˚ ÔÓ Ó·ÂÒÔ˜ÂÌ˲ ˆÂÎÓÒÚÌÓÒÚË
(Š) medidas fpl tendentes a garantizar
la integridad
osobnost výzkumu, (A) research leader
vedoucí (F) directeur m de recherche
vedúci výskumný (I) ricercatore m capo esperto
pracovník (N) Spitzenforscher m
(R) ̇ۘÌ˚È appleÛÍÓ‚Ó‰ËÚÂθ ËÒÒΉӂ‡ÌËÈ
(Š) líder m independiente de la investigación
podmínky způsobilosti (A) eligibility conditions
podmienky oprávnenosti (F) conditions fpl d’éligibilité
(I) condizioni fpl di ammisibilità
(N) Teilnahmebedingungen fpl
(R) ÒÔÓÒÓ·ÌÓÒÚË Í Ì‡Û˜ÌÓÈ ‰ÂˇÚÂθÌÓÒÚË
(Š) condiciones fpl de subvencionabilidad
podpora strategická// (A) strategic and administrative support
administrativní (F) soutien m stratégique//administratif
strategická (I) supporto m strategico//amministrativo
a administratívna (N) strategische//administrative Unterstützung f
podpora (R) ‡‰ÏËÌËÒÚapple‡Ú˂̇ˇ //ÒÚapple‡Ú„˘ÂÒ͇ˇ
ÔÓ‰‰ÂappleÊ͇
(Š) apoyo m estratégico y administrativo
podporovat excelenci (A) to promote research excellence
výzkumu (F) promouvoir l’excellence de la recherche
podpora excelentnosti (I) promuovere l’eccellenza della ricerca
výskumu (N) Förderung f der Spitzenforschung
(R) ÔÓ‰‰ÂappleÊË‚‡Ú¸ ÔÂapple‰ӂ˚ ËÒÒΉӂ‡Ìˡ
(Š) promover la excelencia de la investigación
politika, výzkumná (A) research policy
výskumná politika (F) politique f
(I) politica f in materia di ricerca
(N) Forschungspolitik f
(R) ÔÓÎËÚË͇ ‚ ӷ·ÒÚË ËÒÒΉӂ‡ÌËÈ
(Š) política f de investigación
poskytování podpory (A) provision of support
poskytovanie podpory (F) subventionner
(I) supporto m
(N) Unterstützung f
(R) Ó͇Á‡ÌË ÔÓ‰‰ÂappleÊÍË
(Š) prestación f de apoyo
pracovník, výzkumný (A) researcher
výskumný pracovník (F) chercheur m
(I) ricercatore m
(N) Wissenschaftler m
(R) ËÒÒΉӂ‡ÚÂθÒÍËÈ apple‡·ÓÚÌËÍ
(Š) investigador m
program „Myšlenky“ (A) Programme “Ideas”
program „Myšlienky“ (F) programme m « Idées »
(I) Programma m « Idee »
(N) Programm n « Ideen »
(R) ÔappleÓ„apple‡Ïχ ´»‰Â˪
(Š) programa m « Ideas »
program, pracovní (A) annual work programme
roční (F) programme m de travail annuel
ročný pracovný program (I) programma m di lavoro annuale
(N) jährliches Arbeitsprogramm n
(R) „Ó‰Ó‚‡ˇ ÔappleÓ„apple‡Ïχ apple‡·ÓÚ
(Š) programa m de trabajo anual
program, sedmý (A) seventh framework programme
rámcový (F) septième programme-cadre m
siedmy rámcový program (I) settimo programma m quadro
(N) Siebtes Rahmenprogramm n
(R) Ò‰¸Ï‡ˇ apple‡ÏӘ̇ˇ ÔappleÓ„apple‡Ïχ
(Š) Séptimo Programa m Marco
projekt, výzkumný (A) innovative research project
inovační (F) projet m de recherche innovant
inovatívny výskumný (I) progetto m di ricerca innovativo
projekt (N) innovatives Forschungsprojekt n
(R) ËÌÌÓ‚‡ˆËÓÌÌ˚È Ì‡Û˜ÌÓ-ËÒÒΉӂ‡-
ÚÂθÒÍËÈ ÔappleÓÂÍÚ
(Š) proyecto m de investigación innovador
provádění programu, (A) continued implementation
pokračující of the programme
pokračujúce vykonávanie (F) poursuite f de la mise en œuvre
programu du programme
(I) proseguimento m dell’attuazione
del programma
(N) weitere Durchführung f des Programms
(R) ÔappleÓ‰ÓÎÊÂÌË apple‡ÎËÁ‡ˆËË ÔappleÓ„apple‡ÏÏ˚
(Š) aplicación f continuada del programa
provést změny (A) to make/to carry out changes
dôjsť ku zmenám (F) enregistrer des changements
(I) apportare modifiche
(N) Änderungen fpl
(R) ‚ÌÂÒÚË ËÁÏÂÌÂÌˡ
(Š) producir cambios
převzít úlohu (A) to take on the role
prevziať úlohu (F) reprendre le rôle
(I) assumere il ruolo
(N) die Rolle übernehmen
(R) ‚ÁˇÚ¸ ̇ Ò·ˇ appleÓθ
(Š) hacerse cargo de la tarea
přezkum mechanizmů (A) review of mechanisms
preskúmanie (F) examen m des mécanismes
mechanizmov (I) esame m dei meccanismi
(N) Überprüfung f der Mechanismen
(R) ÔÂappleÂÒÏÓÚapple ÏÂı‡ÌËÁÏÓ‚
(Š) revisión f de los mecanismos
přijetí pověřovacího (A) adoption of a Delegation Act
aktu (F) adoption f d’un acte de délégation
prijatie dokumentu (I) adozione f dell’atto di delega
o delegovaní (N) Annahme f einer Befugnisübertragung
(R) ‚appleÛ˜ÂÌË ‚ÂappleËÚÂθÌÓÈ „apple‡ÏÓÚ˚
(Š) adopción f del Acta de Delegación
rada, vědecká (A) Scientific Council
vedecká rada (F) conseil m scientifique
(I) consiglio m scientifico
(N) wissenschaftlicher Rat m
(R) Û˜ÂÌ˚È ÒÓ‚ÂÚ
(Š) consejo m científico
rada pro výzkum, (A) The European Research Council (ERC)
Evropská (ERV) (F) Conseil européen de la recherche (CER)
Cizí jazyky roč. 53, 2009/2010, číslo 2 roč. 52, 2008/2009, číslo 5, Cizí jazyky

příloha
Európska rada (I) Consiglio m europeo della ricerca (CER)
pre výskum (ERC) (N) Europäischer Forschungsrat (EFR)
(R) ≈‚appleÓÔÂÈÒÍËÈ ÒÓ‚ÂÚ ÔÓ ËÒÒΉӂ‡ÌˡÏ
(ERV)
(Š) Consejo m Europeo de Investigación (CEI)
revidovat postupy (A) to revise procedures (of submitting
(podávání žádostí) applications)
revidovať postupy (F) revoir les procédures (aux candidatures)
(prihlasovania) (I) revisione f delle procedure (della
presentazione delle domande)
(N) Bewerbungsverfahren npl verändern
(R) ÔÂappleÂÒÏÓÚappleÂÚ¸ ÙÓappleÏ˚ (ÔÓ‰‡˜Ë
Á‡ˇ‚ÎÂÌËÈ)
(Š) revisión f de procedimientos
(de presentación de solicitudes)
režim financování (A) funding scheme
schéma financovania (F) régime m de financement
(I) regime m di finanziamento
(N) Finanzierungsmodell n
(R) appleÂÊËÏ ÙË̇ÌÒËappleÓ‚‡Ìˡ
(Š) régimen m de financiación
rozpočet, kumulativní (A) cumulative budget
kumulatívny rozpočet (F) budget m total
(I) dotazione f cumulativa
(N) kumuliertes Budget n
(R) ÒÏÂÚ‡ Á‡Úapple‡Ú, Û͇Á‡Ì̇ˇ ̇apple‡ÒÚ‡˛˘ËÏ
ËÚÓ„ÓÏ
(Š) presupuesto m acumulado
rozpočet, roční (A) annual budget
ročný rozpočet (F) budget m annuel
(I) bilancio m annuale
(N) jährliches Budget n
(R) „Ó‰Ó‚‡ˇ ÒÏÂÚ‡
(Š) presupuesto m anual
ručit za samostatnost (A) to guarantee the European Research
a bezúhonnost ERV Council’s autonomy and integrity
konať ako garant (F) garantir l’autonomie et l’intégrité du CER
nezávislosti a integrity (I) agire come garante dell’autonomia
ERC e integrità del CER
(N) Autonomie und Integrität des Europäischen
Forschungsrats gewährleisten
(R) „‡apple‡ÌÚËappleÓ‚‡Ú¸ Ò‡ÏÓÒÚÓˇÚÂθÌÓÒÚ¸
Ë ·ÂÁÛÔapple˜ÌÓÒÚ¸ ERV
(Š) garantizar la plena autonomía e integridad
del CEI
řízení výzev (A) call management
riadenie výzvy (F) gestion f des procédures d’appels
(I) gestione f degli inviti
(N) Verwaltung f von Ausschreibungen
(R) ÛÔapple‡‚ÎÂÌË ÍÓÌÍÛappleÒÓÏ
(Š) gestión f de las convocatorias
skupina, hodnotící (A) evaluation panel
skupina pre etické (F) groupe m d’évaluation
hodnotenie (I) comitato m di valutazione
(N) Bewertungsgremium n
(R) ˝ÍÒÔÂappleÚÌÓ-ÓˆÂÌӘ̇ˇ „appleÛÔÔ‡
(Š) grupo m de evaluación
strategie, vědecká (A) scientific strategy
vedecká stratégia (F) stratégie f scientifique
(I) strategia f scientifica
(N) wissenschaftliche Strategie f
(R) ÒÚapple‡Ú„ˡ ̇ۘÌ˚ı ËÒÒΉӂ‡ÌËÈ
(Š) estrategia f científica
struktura, prováděcí (A) dedicated implementation structure (DIS)
podporná špecializovaná (F) structure f
realizačná štruktúra (I) struttura f esecutiva
(N) Durchführungsstelle f
(R) ÒÚappleÛÍÚÛapple‡ apple‡ÎËÁ‡ˆËË
(Š) estructura f de ejecución
střet zájmů (A) conflict of interest
konflikt záujmov (F) conflits mpl d’intérêt
(I) conflitto m di interessi
(N) Interessenkonflikt m
(R) ÒÚÓÎÍÌÓ‚ÂÌËÂ ËÌÚÂappleÂÒÓ‚
(Š) conflicto m de intereses
systém vzájemného (A) peer review system
hodnocení (F) système m d’examen par les pairs
systém partnerského (I) sistema m di valutazione « inter pares »
hodnotenia (N) Gutachterverfahren n
(R) ÒËÒÚÂχ ‚Á‡ËÏÌÓÈ ÓˆÂÌÍË
(Š) sistema m de revisión por homólogos
talent, špičkový (A) top talent
najväčší talent (F) le plus talentueux
(I) talento m eccellente
(N) herausragendes Talent n
(R) ËÒÍβ˜ËÚÂθÌ˚È Ú‡Î‡ÌÚ
(Š) mejor talento m
uskutečnění první výzvy (A) implementation of the first call
realizácia prvej výzvy (F) lancer le premier appel
(I) attuazione f del primo invito
(N) Durchführung f der ersten Aufforderung
(R) ÔÂapple‚˚È ÒappleÓÍ ÔÓ‰‡˜Ë Á‡ˇ‚ÎÂÌËÈ
(Š) ejecución f de la primera convocatoria
uskutečňování cílů (A) realisation of the objectives
realizácia cieľov (F) réalisation f d’objectifs
(I) realizzazione f degli obbiettivi
(N) Erreichung f der Ziele
(R) apple‡ÎËÁ‡ˆËˇ ˆÂÎÂÈ
(Š) realización f de los objetivos
úspěšnost, celková (A) overall success rate
celková miera úspešnosti (F) réussite f globale
(I) successo m
(N) Erfolgsquote f insgesamt
(R) Ó·˘‡ˇ ÛÒÔ¯ÌÓÒÚ¸
(Š) índice m de éxito
výbor, řídící (A) Steering Committee
riadiaci výbor (F) comité m directeur
(I) comitato m direttivo
(N) Lenkungsausschuss m
(R) ÍÓÏËÚÂÚ ÔÓ ÛÔapple‡‚ÎÂÌ˲
(Š) Comité m de Dirección
vypracovat metodiku (A) to prepare the methodology
pripraviť metodiku (F) préparer une méthodologie
(I) approntare la metodologia
(N) Methodik f vorbereiten
(R) apple‡Áapple‡·ÓÚ‡Ú¸ ÏÂÚÓ‰ËÍÛ
(Š) elaborar una metodología
výzva k podávání (A) calls for grants
žádostí o granty (F) appel m pour les subventions
podávanie žiadostí (I) presentare proposte per le sovvenzioni
o granty (N) Aufforderung f zur Einreichung von
Bewerbungen für Finanzhilfen
(R) ÔÓ‰‡˜‡ Á‡ˇ‚ÎÂÌËÈ Ì‡ „apple‡ÌÚ
(Š) convocatoria f para subvenciones
zacházení se žadateli, (A) equal treatment of all applicants
rovné (F) l’égalité de traitement de tous les candidats
III
roč. 53, 2009/2010, číslo 2, Cizí jazyky

IV příloha
rovnaký prístup (I) pari trattamento m dei candidati
ku všetkým uchádzačom (N) Gleichbehandlung f aller Bewerber
(R) apple‡‚ÌÓ ÓÚÌÓ¯ÂÌËÂ Í ÒÓËÒ͇ÚÂΡÏ
(Š) trato m equitativo a todos los solicitantes
základ, právní (A) legal base
právny základ (F) base f juridique
(I) base f giuridica
(N) Rechtsgrundlage f
(R) Ôapple‡‚Ó‚‡ˇ ÓÒÌÓ‚‡
(Š) base f jurídica
záležitost, strategická (A) strategic matters
strategická otázka (F) affaire f stratégique
(I) strategie fpl
(N) strategische Angelegenheit f
(R) ÒÚapple‡Ú„˘ÂÒÍÓ ‰ÂÎÓ
(Š) cuestión f estratégica
zamezit případům (A) to avoid situations of conflict of interest
střetů zájmů (F) éviter les conflits d’intérêt
vyhýbanie sa situáciám (I) ovviare situazioni di conflitto di interessi
konfliktu záujmov (N) Vermeidung f von Interessenkonflikten
(R) ËÁ·Âʇڸ ÒÚÓÎÍÌÓ‚ÂÌˡ ËÌÚÂappleÂÒÓ‚
(Š) evitar situaciones de conflicto de intereses
zásady vědecké (A) principles of scientific excellence
excelence (F) principe m d’excellence scientifique
zásady vedeckej (I) principi mpl dell’eccellenza scientifica
excelentnosti (N) Grundsätze mpl der wissenschaftlichen
Exzellenz
(R) ÔappleË̈ËÔ˚ ˝ÍÒˆÂÎÂÌÚÌÓÒÚË Ì‡ÛÍË
(Š) principios mpl de excelencia científica
zdroje financování (A) funding resources
prostriedky vyčlenené (F) sources fpl de financement
na financovanie (I) risorse fpl di finanziamento
(N) Fördermittel npl
(R) ËÒÚÓ˜ÌËÍË ÙË̇ÌÒËappleÓ‚‡Ìˡ
(Š) recursos mpl financieros
zpracovat návrh (A) to handle a proposal
spracovať návrh (F) élaborer une proposition
(I) elaborare una proposta
(N) Vorschlag m bearbeiten
(R) apple‡Áapple‡·ÓÚ‡Ú¸ ÔappleÓÂÍÚ
(Š) elaborar una propuesta
zpráva Komise, výroční (A) The Annual Report of the Commission
výročná správa Komisie (F) rapport m annuel de la Commission
(I) relazione f annuale della commissione
(N) Jahresbericht m der Kommission
(R) „Ó‰Ó‚ÓÈ ÓÚ˜ÂÚ ÓÏËÒÒËË
(Š) informe m anual de la Comisión
zřízení řídícího výboru (A) to appoint a Steering Committee
Cizí jazyky roč. 53, 2009/2010, číslo 2
vymenovanie riadiaceho (F) désignation f d’un comité directeur
výboru (I) nomina f di un comitato direttivo
(N) Ernennung f eines Lenkungsausschusses
(R) Û˜appleÂʉÂÌË ÍÓÏËÚÂÚ‡ ÔÓ ÛÔapple‡‚ÎÂÌ˲
(Š) designación f del Comité de Dirección
zúžení způsobilosti, (A) symmetric narrowing of the eligibility
symetrické (F) écourter la période d’éligibilité
symetrické zúženie (I) restringimento m di ammisibilità
okna spôsobilosti simmetrico
(N) symmetrische Einengung f der Spanne
für die Teilnahmeberechtigung
(R) ÒËÏÏÂÚapple˘ÌÓ ÒÛÊÂÌË ÍÓÏÔÂÚÂ̈ËÈ
(Š) restricción f de la subvencionalidad
de forma simétrica
zveřejnění druhé výzvy (A) to publish the second call
uverejnenie druhej výzvy (F) publication f des deuxième appel
(I) pubblicazione f del secondo invito
(N) Veröffentlichung f der zweiten
Aufforderung
(R) Ó·˙ˇ‚ÎÂÌË ‚ÚÓappleÓ„Ó ÒappleÓ͇ ÔÓ‰‡˜Ë
Á‡ˇ‚ÎÂÌËÈ
(Š) publicación f de la segunda convocatoria
zveřejnit výzvy (A) to publish/issue a call to submit
k podávání žádostí applications
uverejniť výzvy (F) mise f en œuvre du premier appel
na podávanie žiadostí (I) pubblicazione f degli inviti a presentare
proposte
(N) Durchführung f von Aufforderungen
zur Einreichung der Bewerbungen
(R) ËÌÙÓappleÏËappleÓ‚‡Ú¸ Ó ÒappleÓÍ ÔÓ‰‡˜Ë
Á‡ˇ‚ÎÂÌËÈ
(Š) lanzar convocatorias para subvenciones
zveřejňování výsledků (A) publication of evaluation results
hodnocení (F) publication f des résultats d’évaluation
zverejňovanie výsledkov (I) pubblicazione f dei risultati di valutazione
hodnotenia (N) Veröffentlichung f von Bewertungsergebnissen
(R) ÓÔÛ·ÎËÍÓ‚‡Ú¸ appleÂÁÛθڇÚ˚ ÍÓÌÍÛappleÒ‡
(Š) publicación f de los resultados
de evaluaciones
Český heslář a jeho cizojazyčné ekvivalenty jsou vybrány z materiálu EU
uveřejněného v Úředním věstníku dne 22. 9. 2009 (http: eur-lex.europa.eu).
Kolektiv autorů
Č/Š: Vlasta H l avičková, A: Zuzana V anišová, F: Zora
Kidlesová, I: Miroslava F e r r a r o v á, N: Iva M i c h ň o v á,
R: Marie Horvátová, S: Marta F ederičová
Nakladatelství Fraus získalo stříbrnou a bronzovou
medaili ve Frankfurtu nad Mohanem
Učebnice našeho vydavatele Nakladatelství Fraus obdržely dvě nová prestižní ocenění
na 61. ročníku mezinárodního knižního veletrhu ve Frankfurtu nad Mohanem, a to
v kategorii učebnic pro základní a střední školy. Titul Matematika 6 získal stříbrnou medaili
v soutěži EEPG Best European Schoolbook Awards; Dějepis 6 byl oceněn bronzovou
medailí v soutěži EEPG Best Schoolbook Awards. Obě soutěže vyhlašuje Evropská
asociace nakladatelství učebnic (EEPG). Nakladatelství Fraus tak zopakovalo významný
úspěch z roku 2008, kdy učebnice Chemie pro 8 ročník základních škol získala zlatou
medaili v téže soutěži.
Ing. Jiří Fraus (první zprava) a Mgr. Jaroslav Hervert na frankfurtském veletrhu
při prezentaci oceněného titulu.

literatura
Tento napohľad ležérny, záhaľčivý, no pritom plodivý, tvorivý
meditačný rytmus je príznakový už od prvých veršov jeho
Stebiel trávy. Už tam jeho prvotné manifestačné gesto znie:
„nerobím nič a tak vyzývam dušu,
iba sa opieram, váľam, a zo všetkých síl pozorujem steblo
letnej trávy...“
Tráva je pre Whitmana fokálnym bodom, fluidným ohniskom
tvorivosti života, v plne materiálnom, skutočnom a vlastne
aj dokonalom zmysle.
Tráva sa pre Whitmana stáva aj nosnou informáciou, originálnym
javom, vnuknutím prichádzajúcim z dimenzií mimo
rozparcelovaných, pekne skultivovaných škôl myslenia, zjavením
čohosi živého „medzi riadkami“, na poli sterilnej, dočasne
vyčerpanej tradície. Hoci takmer nikto ju neberie vážne, ona,
všetkými pošliapaná, sa nesie ďalej, množí sa, šíri do sveta, aby
sa stala potravou, základom a súčasne samotnou substanciou
ďalšieho prežitia, mnohých iných druhov. A po smrti humusom,
substrátom pre rast ďalších generácií, ktoré ponesú túto
zástavu života ďalej až „kým neprestane tráva rásť“, ako domorodí
Američania vraveli o zmluvách platných naveky.
Whitmanova poézia, ako tráva, nepozná začiatok ani koniec,
správa sa ako hierarchicky decentralizovaný, otvorený
systém, snaží sa vlastne objať svet a pritom vytvára nekonečný
orchester zložený z miliónov stebiel, listov, vlastne jednotlivých
hlasov, ultracitlivých strún naladených zachytiť
a súčasne vytvoriť aj najmenšie, najsubtílnejšie pohyby, impulzy,
šelestenie. Vzniká čosi fyzické a fyzikálne, čo sa nezmestí
do tradičných ustálených foriem, ba priam sa im
prieči: hudba a poézia, vznikajúca z prírodných procesov,
rytmov, poryvov, zo živej kadencie myslenia, pozorovania,
variability mozgových vĺn, nie z vopred definovaného systému
harmónií, či fixovaných básnických stôp. „Obsah“ si
hľadá svoju formu. Nie, forma už nediktuje obsah.
Neobmedzuje. Textová matéria sa stáva formou sama sebe.
Je to hmota ešte fluidná, živá, plazmatická.
Whitman chce, aby všetko, čo vníma a počuje, a čo jeho
vedomie premieňa na duchovnú a duševnú „potravu“,
vrástlo do spevu Stebiel trávy, aby k tomu prispeli všetky
zvuky. Whitman je predovšetkým neúnavný, vášnivý pozorovateľ,
bádateľ, zakúša svet v jeho zmyslovej bohatosti,
no pritom nie je hedonistom, nejde mu o čisto telesné potešenie.
Zmyslové skúsenosti chápe ako príležitosť k duchovným
zážitkom. Uvedomuje si úžasnú a v jeho časoch
už vlastne aj vedecky dokázanú previazanosť rôznych prírodných
javov, a je ňou fascinovaný. Do procesu iniciácie
tak povoláva jednotlivosti i celok, jeho ja sa stáva epicentrom
prostých, a súčasne historických energíi, dejov, akoby
semiózy svorenia, v celej jeho totalite. Nič mu nie je
cudzie. Whitman si nezatvára rukou ústa, hovorí rovnako
delikátne „o črevách, ako o hlave a srdci, súlož mu nepáchne
viac než smrť“. Verí v telo elektrické. On ho užíva,
kultivuje – telo iniciovateľné do stavu tranzu, keď jednoduché
zmyslové vnemy sa menia na duchovné zážitky, ako
na počiatku sveta, v Adamickom stave.
Verím v telo a v žiadostivosti,
Zrak, sluch hmat, sú zázraky a každá moja čiastka a každý
dielik, všetky sú zázračné.
Božský som vo vnútri i všade navonok a posväcujem všetko,
čoho sa dotknem alebo čo sa dotkne mňa...
Táto hlava je viac než kostoly, sväté knihy a všetky viery.
Už samotný fakt, že Whitman celý život rozširoval, prepracovával
svoje Steblá trávy, a z pôvodných šestnástich
básní debutu – prvého vydania, túto zbierku prepracoval na
opus magnum, svedčí o jeho pionierskom postoji k básneniu
ako performatívnemu, otvorenému procesu, čo bolo v jeho
časoch za hranicami predstaviteľnosti pre mnohých arbitrov,
umelcov i drvivú väčšinu kritiky.
Whitman nie len verí, ale aj aktívne, akčne rozvíja
a prehlbuje svoje prežívanie, zakúšanie sveta, v spojení
zmyslového a duchovného. Pre neho nie je svet materiálny
a duchovný oddelený, je to proste jedno vtelenie hlbokozmysluplného
zjavenia, korpuskulárny koncept, semiotický
organizmus.
Američanov toho času, t.j. vlastne „vyslancov“ mnohých
národností a kultúr sveta, vidí ako „spolucestujúcich, spoluúčastníkov“
na akejsi kozmickej misii osídľovania a najmä
spoznávania sveta, kde ľudstvo – títo raní Američania ako
stelesnenie vitálnej a hľadačskej energie civilizácie, postupuje
ako nekonečný systém samostatných elementov, jednotlivcov,
ktorí spoločne vytvárajú a najmä skúmajú a zakúšajú
a konštituujú nový svet.
Ak mám uctievať jednu vec viac ako druhú, nech je to rozsah
môjho vlastného tela alebo ktorákoľvek jeho časť,
Priesvitný tvar mňa samého, nech si to ty!
Whitman pritom nie je patetický, práve v okamihoch najväčšieho
rozmachu opäť a opäť prejavuje zmysel pre humor.
Zem navštívená nebom, každodenný záver ich spojenia,
Výzva vztýčená východom v tejto chvíli nad mojou hlavou,
Drobný posmešok: Tak sa ukáž, vraj tu chceš byť pánom!
Ako azda prvý básnik Západu, je Whitman prvým, ktorý
manifestačne prekonáva v tom čase ešte prevažujúce antropocentrické
videnie prírody a civilizácie ako antagonistických
pojmov – otvára nový pohľad na prírodu, nevníma ju esteticky,
ale skôr procesuálne, pričom zdôrazňuje jej celistvosť. Spája
vedu a umenie. Fakty a inšpiráciu. A čo z toho zostáva dodnes?
Kde je Walt Whitman? Odpoveď alebo aspoň nápoveď možno
získame v poslednom speve predsmrtného vydania Spevu
o mne. Azda kdesi vo vzduchu: v nekonečnom fraktálnom pro-
55
roč. 53, 2009/2010, číslo 2, Cizí jazyky

56 literatura
cese zrkadlenia, aurickej sfére, ktorá obklopuje, chráni a neustále
oživuje túto planétu?
Vytrácam sa ako vzdušný náznak, plavou hrivou sa približujem
k slnku,
svoje telo rozptyľujem do vírov, vaniem ako nariasený závoj.
Celý sa zverujem prachu na cestách, aby som ešte mohol
vyrásť zo zbožňovanej trávy,
čiže ak by som ti chýbal, hľadaj ma kdesi pod topánkami.
Hoci len ťažko spoznáš, kto som, čo som, a čo to vlastne robím,
to moje ja ti pomôže k neznámemu zdraviu,
prečistí krv, do najmenšej molekuly rozkmitá energiou.
Cizí jazyky roč. 53, 2009/2010, číslo 2
No ak ma nedostaneš hneď, nech ťa to ešte viac posilní,
ak si ma nezachytil tu, skúšaj všade inde,
niekde stojím a čakám na teba.
Je to tak, básnik Walt Whitman, jeden z najväčších, nás
stále kdesi čaká. Jeho priateľská ponuka na čarovné vychádzky
vesmírom tu a teraz, všade naokolo, zostáva a trvá.
Bez pátosu. A je len na nás, či sa dokážeme pridať. Či v sebe
nájdeme vnútornú silu a odvahu pokračovať, zostať očareným
tvorom, aj keď by sa už takmer zdalo, že cynizmus a nihil
je jediná posledná možnosť.
Prameny
REYNOLDS, David S. Walt Whitman’s America: A Cultural Biography. New York : Vintage Books, 1995. ISBN 0679767096
http://en.wikipedia.org/wiki/Walt_Whitman
SUMMARY
Walt Whitman was born 190 years ago
The author of this paper highlights 190 th anniversary of Walt Whitman’s birth, the birth of America’s great poet. The author tries to focus
his attention onto the fact that Whitman was a revolutionary poet and he has remained such until present time. Whitman is a comrade of
all human beings who in his Leaves of Grass discovers nature, life universe. Whitman is shown as the poet who perceives and understands
the laws of nature in the process of its change. The author understands the essence of Whitman’s approach to realism of life. His
metaphors help readers understand this process in its full picture. The Leaves of Grass have been rewritten in order to become the present
masterpiece. Therefore this is the document of Whitman’s talent and understanding of poetry and the way it should be written for readers
to understand the glory of words and the human life.
Za tajemstvím dětské duše
(k 85. narozeninám Anatolije Alexina)
Zdeňka Matyušová, Pedagogická fakulta Jihočeské univerzity, České Budějovice
„S dobrem není radno otálet,
protože by mohlo zůstat bez adresáta.“
A. Alexin
Věhlasný prozaik, scénárista a dramaturg Anatolij Alexin
(vlast. jménem Anatolij Georgijevič Goberman, naroz.
3. srpna 1924 v Moskvě) patří k výrazným představitelům
ruské literatury pro děti a mládež posledního téměř půlstoletí,
která se vyznačuje značnou různorodostí tematických
oblastí tvůrčích přístupů. Spisovatelé se zaměřují na zobrazení
nejen vnějšího života dětí, ale i na jejich duchovní svět.
Tato tendence je ve vývoji ruské prózy pro děti a mládež patrná
již od poloviny šedesátých let, kdy po mnohaletém období
tzv. školních povídek s epizodickými a většinou schematickými
postavami učitelů, vychovatelů i samotných dětí
pociťují autoři nutnost ukázat život v jeho mnohotvárnosti
a širokých společenských
souvislostech. Do různorodé
a pestré mozaiky života začleňují
dítě s jeho radostmi,
nezdary, otázkami, potížemi,
touhami a formujícím se charakterem.
Autoři přitom vycházejí
ze své osobní životní
zkušenosti, hledají nová prostředí,
navazují bezprostřední
kontakty s mladým člověkem
a zobrazují dítě nejen ve
vztazích k vrstevníkům, ale
i k dospělým a ke společnosti jako takové. Ta totiž očekává
od mladého člověka jistou míru sociální zralosti, emoční vyrovnanosti,
duševní a fyzické odolnosti. Tyto nároky se pro-

literatura
jevují zejména v souvislosti se zvládnutím úlohy dcery či syna,
žáka, spolužáka, člověka v mnohotvárných situacích poslušnosti,
podřízenosti a přizpůsobivosti na straně jedné,
s požadavky na role ve skupině vrstevníků i v budoucích dospělých
rolích, které vyžadují samostatnost, rozhodnost, iniciativu,
projev sebejistoty a důvěryhodnosti na straně druhé.
Obecně řečeno, tematika je to široká a rozsáhlá a pro autory
vlastně nemá hranice, kromě jedné – a tou je vědomí, že na
formování osobních vlastností a charakteru dnešního mladého
člověka se komplexně podílejí veškeré stránky života
společnosti.
Tyto tendence se nejvýrazněji projevují v lyricko-epických
psychologických prózách pro mládež, k jejichž autorům
mimo jiné patří Albert Lichanov, Jurij Koriněc, Vladislav
Krapivin, Vladimír Těndrjakov, Jurij Sotnik, Radij
Pogodin, Galina Děmykinová, Venjamin Kaverin, Anatolij
Gladilin, Natálie Paryginová, Vladimír Železnikov, Vadim
Frolov, Konstantin Kurbatov a řada dalších.
A k nejzkušenějším tvůrcům patří bezesporu Anatolij
Alexin, nositel několika vyznamenání, mezi nimi i Čestného
diplomu IBBY (Mezinárodní sdružení pro dětskou knihu),
a dnes již klasik ruské literatury, jehož díla byla přeložena do
47 jazyků a vydána v mnoha zemích na celém světě. Píše
knihy pro malé čtenáře, ale převážná část jeho tvorby je určena
dospívajícím. Z jeho příběhů je patrné, že autor si dodnes
zachoval chlapecké srdce a neobyčejné porozumění
i nevšední pochopení pro problémy dnešních mladých lidí.
Komplikované, někdy snad až neobvyklé, jsou situace, do
nichž život staví hrdiny jeho povídek. Ovšem mluvíme-li
o neobvyklých situacích, neznamená to, že se v životě nestávají.
S výrazně silným výchovným akcentem zobrazuje Alexin
rodinné vztahy.
„Z mého života zmizela jistota. Nebyl jsem už tak šťastný
jako dřív. Pak, když jsem byl starší, jsem pochopil, že okázalé
štěstí je vůbec kruté a drzé, poněvadž zdaleka ne všichni
lidé na světě jsou šťastni.“ 1 To jsou slova Sergeje Jemeljanova,
hrdiny novely s názvem A zatím někde… (orig. ¿ ÚÂÏ
‚appleÂÏÂÌÂÏ „‰Â-ÚÓ, 1966, č. 1978), která tvoří myšlenkovou
osu příběhu, v němž se odehrává zrod jakéhosi mravního
probuzení chlapce, který zčistajasna ztrácí bezpečí domova
a začíná pociťovat odpovědnost za jiné lidi - především za otce,
o kterém se po mnoha letech společného života v harmonické
rodině dozvídá, že byl už kdysi ženatý, že jeho první
žena ho vlastně zachránila, ale on se k ní zachoval špatně.
A právě tato osamocená žena se nyní dostala do těžké životní
situace (ztráta syna, kterého před patnácti lety adoptovala)
a nutně potřebuje pomoc. Kolik složitých otázek před
Sergejem vyvstalo, o kolika vážných problémech byl náhle
nucen přemýšlet! Proč to před ním tajili? Kdo je ta žena? Jak
žije, co potřebuje? Ví o tom maminka?! Sergej se nakonec
stává tím člověkem, který na sebe bere odpovědnost za svého
otce a postupně poznává skutečnou míru takových životních
hodnot, jakými jsou přátelství, věrnost, pochopení, lid-
skost. „…potřeba někoho ochraňovat byla prvním prostým
projevem mé nadcházející dospělosti. Člověk si celý život pamatuje
toho, kdo první potřeboval jeho pomoc.“ 2
V povídce Trápení s klarinetem (orig. ÃÓÈ ·apple‡Ú Ë„apple‡ÂÚ
̇ ÍÎaappleÌÂÚÂ, 1967, č. 1978) je mistrně zachycena deníková
výpověď dospívající Žeňky, která zaslepeně miluje svého hudebně
nadaného bratra a rozhodne se mu nejen plně věnovat,
ale doslova se mu obětovat. Bere na sebe jeho obvyklé každodenní
povinnosti, aniž si uvědomuje, že mu svou přehnanou
horlivostí nejen škodí a působí nepříjemnosti, ale dokonce
nešetrně zasahuje i do jeho citových vztahů. Hrdinka
si naštěstí včas uvědomí, že snahu někomu tzv. sloužit nelze
převracet v sebeobětování a zastírat tím svou nechuť přemýšlet
o vlastním životě. Alexin tak nastoluje otázku o tom,
co je štěstí, jak vypadá, jak se projevuje, v čem a kde ho lze
najít. Jemně a opatrně jakoby strhává vnější slupku, která se
jako štěstí pouze jeví, a dává tak nahlédnout do nitra věcí, ve
kterém realita vypadá poněkud jinak. Hrdinka to v podstatě
krok za krokem dělá nakonec sama a tak se na této bolestné
cestě z dítěte stává dospělý člověk.
Složitý problém musel rozřešit i Ljoňka Něčajev z povídky
Opožděné dítě (orig. œÓÁ‰ÌËÈ apple·∏ÌÓÍ, 1968, č. 1978).
Je to hýčkaný chlapec, který se narodil starším rodičům až
šestnáct let po své sestře Ludmile. Všechny překážky jsou
mu odstraňovány z cesty už předem, protože je ke své zlosti
pořád považován za malého a nezodpovědného.Vrcholem
všeho je, že sestra ho dokonce smí vydávat za svého syna,
z čehož vznikne trapné nedorozumění, které Ljoňka musí
posléze sám vyřešit.
Povídka s názvem O naší rodině (orig. «‚ÓÌËÚÂ
Ë ÔappleËÂÁʇÈÚÂ, 1969ñ1972, č. 1978) zachycuje osudy třináctiletého
chlapce, který se zastává a podporuje svého tatínkavynikajícího
lékaře. Jako jediný z celé rodiny syn pochopí,
že důležitější než popularita a kariéra jsou pro ostatní lidi otcovy
dovedné ruce, které jim vracejí zdraví. „A já jsem si
v tu chvíli pomyslel, že se tátovi podobám asi jen na pohled
nebo jak se říká vnějškově… A abych se mu podobal doopravdy,
pomyslil jsem si, to ještě musím… Přece to není jen
tak, dávat lidem štěstí!“ 3
Cestu od dětství k dospělosti líčí Anatolij Alexin rovněž
v humorné povídce Hrůzostrašná historie. Příběh detektiva
Alika Dětkina (orig. Œ˜Â̸ ÒÚapple‡¯Ì‡ˇ ËÒÚÓappleˡ, 1969,
č. 1982). Podle autorových slov všechno sepsal sám žák
šestétřídy Alik Dětkin a povídka jako celek je parodií na tzv.
levnou detektivku a bulvární sentimentální román. Námětem
příběhu je neuvěřitelně zamotaná a spletitá historie, která se
1 ALEXIN, A. A zatím někde. In Trápení s klarinetem. Praha, 1978,
str. 44.
2 Ibidem, str. 55.
3 ALEXIN, A. O naší rodině. In Trápení s klarinetem. Praha, 1978,
str. 103.
57
roč. 53, 2009/2010, číslo 2, Cizí jazyky

58 literatura
odehrává se členy literárního kroužku, který vznikl z podnětu
učitele literatury, aby hledal stopy a zkoumal životní
osudy téměř zapomenutého spisovatele dobrodružných románů
nevalné kvality Gleba Borodajeva. V žánru detektivní
novely Alexin modeluje komplikované lidské vztahy a vytváří
zajímavé charaktery dětí, učitelů, rodičů i dalších dospělých.
Vesele, přirozeně a hlavně přesvědčivě autor uvažuje
o vztahu ke skutečnému umění, o falešných hodnotách,
o pochybné snaze žít zásluhami předků, o lidské ješitnosti,
lži a lstivých úskocích, o pocitu zodpovědnosti a uvědomění
si mravních zásad.
Ve svých prózách se Anatolij Alexin častokrát vrací také ke
školní tematice. Podává ji však neobvyklou formou, která vyvolala
i řadu námitek a diskusí, když kritikové v nesouladu
s míněním autora tvrdili, že tyto příběhy nejsou vhodné pro
děti, ale pouze pro dospělé. Životní kolize, do kterých se mladí
hrdinové dostávají, nejsou vykonstruované a jejich řešení
nebývá jednoduché. A jak by taky mohlo být, když partnery
v konfliktních momentech jsou jim dospělí, kteří jsou sice vyzbrojeni
většími životními zkušenostmi a jistou autoritou, ale
vzdor tomu nejsou často o nic méně zranitelnější.
Novela Třetí v páté řadě (orig. “appleÂÚËÈ ‚ ÔˇÚÓÏ appleˇ‰Û,
1975, č. 1982) vede k zamyšlení nad vztahem dvou generací
a Alexin v ní zachycuje životní příběh učitelky Věry Matvějevny,
která při vyprávění vnučce vzpomíná na svého žáka
Ivana Bělova, se kterým vždy „vedla boj“. Pro všechny pedagogy
to byl „složitý“ člověk, který byl pro své kousky
(hladovka, krádež sešitů) považován za školního výtržníka.
Ale k překvapení všech se ukazuje, že nic z toho nedělal pro
sebe, ale pro druhé – proto se vždycky hned ke všemu přiznal
a přijal patřičný trest. A s postupem času to pochopila
i stárnoucí učitelka a svůj názor na svého žáka změnila. „…
Nejdřív se nechal přesvědčit Voloďa. A potom já. Copak se
člověk snaží všechno na světě chápat jen z hlediska vlastních
zájmů? Ale ne… Váňa Bělov to vyvrací.“ 4
S jistou dávkou didaktičnosti řeší autor problém výchovy
dítěte v rodině i ve škole s jeho nedostatky v novele Bláznivá
Kateřina (orig. ¡ÂÁÛÏ̇ˇ ≈‚‰ÓÍˡ, 1976, č. 1982). Problematiku
intenzivní snahy o poznávání sebe sama, svého místa
ve světě, které je o to pevnější, oč je pravdivěji spojeno
s osobní zkušeností, nacházíme v novelách Vypořádání majetku
(orig. –‡Á‰ÂÎ ËÏÛ˘ÂÒÚ‚‡, 1978, nepřeloženo) a Rodin-
Literatura
ALEXIN, A. A zatím někde. In Trápení s klarinetem. Praha, 1978.
ALEXIN, A. O naší rodině. In Trápení s klarinetem. Praha, 1978.
ALEXIN, A. Třetí v páté řadě. In Bláznivá Kateřina. Praha, 1982.
Cizí jazyky roč. 53, 2009/2010, číslo 2
ná porada (orig. —ÂÏÂÈÌ˚È ÒÓ‚ÂÚ, 1979, nepřeloženo). Alexin
vnáší do příběhů pohled dospělých a jejich myšlení konfrontuje
s myšlením mladých lidí, kteří teprve hledají svůj
vztah ke světu, novému a náročnějšímu, než jaký znali dosud.
Je to o hodně těžší, necítí-li za sebou pevné rodinné zázemí.
Tvůrce však nikdy nenabízí lacinou katarzi. Stěžejní záměr
míří proti špatnostem až příliš reálným – proti podceňování
dětí a jejich přehlížení. Jistý nedostatek uměleckého vztahu
Alexina ke stanoveným tématům je vyvolán způsobem, jakým
autor postupuje – striktně stanoví problém, předkládá ho
většinou hned na začátku díla a teprve pak ho na konkrétním
materiálu zpracovává. Někdy má sklon k moralizování a tíhne
k výchovně exemplárnímu budování syžetu, což ho občas
nutí ke kompozičním stereotypům. Na druhé straně je však
třeba vidět Alexinův vytříbený smysl pro drobné detaily
a rovněž pro dějové a stylistické efekty, čímž mnohdy dokáže
vyprávění ozvláštnit a vypointovat. Dokladem toho jsou
i jeho další povídky a novely, uveďme například Ženichův deník
(orig. ƒÌ‚ÌËÍ ÊÂÌËı‡, 1980, nepřeloženo), Dým bez
ohně (orig. ƒ˚Ï ·ÂÁ Ó„Ìˇ, 1985, nepřeloženo), Hračka (orig.
»„appleۯ͇, 1989, nepřeloženo), Diagnóza (orig. ƒË‡„ÌÓÁ,
1996, nepřeloženo), Kroky (orig. ÿ‡„Ë, 2007, nepřeloženo),
Pamatuješ si ještě? (orig. “˚ ¢∏ ÔÓÏÌ˯¸?, 2007, nepřeloženo),
Dívej se mi do očí (orig. —ÏÓÚappleË ÏÌ ‚ „·Á‡, 2008,
nepřeloženo) a mnoho dalších.
Alexin píše o palčivých otázkách, dětskýma očima obnažuje
neomalenost, hrubost, faleš, přetvářku, bezcitnost, pokrytectví
a bezohlednost v mezilidských vztazích. Obraz
dětského hrdiny není v jeho prózách sledován jen z úzkého
hlediska individuálního dospívání a jeho psychologické problematiky,
ale je rovněž zvýrazněn aspekt posíleného důrazu
na dnešní život dítěte a na hledání literárního hrdiny – vrstevníka
mladých lidí.
Svá díla Anatolij Alexin neuzavírá, ale často je nechává
s tzv. otevřeným koncem. Obyčejně je završuje tím, že mladí
hrdinové překračují hranici dospělého života a za touto
hranicí lze pak v jakémsi mlhavě jemném nástinu tušit pro ně
doposud neznámý, nový a nekonečný svět.
4 ALEXIN, A. Třetí v páté řadě. In Bláznivá Kateřina. Praha, 1982,
str. 77.
–≈«fiÃ≈
¬ ÔÓËÒ͇ı Ú‡ÈÌ˚ ‰ÂÚÒÍÓÈ ‰Û¯Ë
—Ú‡Ú¸ˇ Ò Ì‡Á‚‡ÌËÂÏ «‡ Ú‡ÈÌÓÈ ‰ÂÚÒÍÓÈ ‰Û¯Ë ÔÓÒ‚ˇ˘Â̇ 85-ÎÂÚ˲ ÒÓ ‰Ìˇ appleÓʉÂÌˡ ‚˚‰‡˛˘Â„ÓÒˇ appleÛÒÒÍÓ„Ó ÔappleÓÁ‡Ë͇, ÒˆÂ-
̇appleËÒÚ‡ Ë ‰apple‡Ï‡ÚÛapple„‡ ¿Ì‡ÚÓÎˡ ¿ÎÂÍÒË̇ (appleÓ‰. 1924). ¬ ÌÂÈ ÍÓappleÓÚÍÓ Ì‡Ï˜ÂÌ Ú‚Óapple˜ÂÒÍËÈ ÔÛÚ¸ ˝ÚÓ„Ó ËÁ‚ÂÒÚÌÓ„Ó ÔËÒ‡ÚÂΡ ‰Îˇ
‰ÂÚÂÈ Ë ÏÓÎÓ‰∏ÊË Ë ÒʇÚÓ ‡Ì‡ÎËÁËappleÛ˛ÚÒˇ ÌÂÍÓÚÓapple˚ ‡ÒÔÂÍÚ˚ Ë ÚËÔ˘Ì˚ ˜ÂappleÚ˚ Â„Ó ıÛ‰ÓÊÂÒÚ‚ÂÌÌÓ„Ó Ú‚Óapple˜ÂÒÚ‚‡.

eálie
Státní symboly Polska
Karel Vratišovský, Střední škola gastronomická a hotelová, Praha
Anna K r onusová, Pedagogická fakulta Univerzity Karlovy v Praze
Krzysztof K ędziora, Uniwersytet Pedagogiczny im. Komisji Edukacji Narodowej w Krakowie
Současný státní znak Polska byl uzákoněn polskou ústavou
v roce 1997. Tvoří jej bílý orel hledící na pravou stranu
se zlatou korunou na hlavě, zlatým zobákem a zlatými drápy,
který je umístěn na červeném štítu. Bílá a červená barva
jsou zároveň polskými národními barvami, ke kterým se váže
známá pověst podobná té o Praotci Čechovi.
První dochovaná zmínka o bílém orlu s korunou na hlavě
v souvislosti s Polskem se objevuje v době Boleslava Chrabrého
(cca 967–1025) – objevuje se na jeho mincích, které nechává
nově razit. Oficiálním znakem pro celý polský stát se
bílý orel s roztaženými křídly stal až
po roce 1295, kdy si jej jako svůj znak
vybral nový polský vládce Přemysl
Otakar II. (1232–1278), který si jej
vybral, aby demonstroval návaznost
na piastovské tradice, čímž chtěl legi-
Polský znak za vlády
Přemysla Otakara II.
timovat svůj nárok na polský královský
trůn. Dnešní podoba polského orla
pochází z roku 1927 od profesora
Zikmunda Kaminského. Kaminský se ve svém návrhu podoby
orla pro polské mince a státní pečeť Polska inspiroval
znakem polského krále Stefana Bathoryho (1533–1586).
Od roku 1386 bylo polské království spojeno s litevským
velkoknížectvím, a tak v této době byl bílý polský
orel s korunou na hlavě zobrazován spolu s litevským znakem,
což byl bílý jezdec ve zbroji na bílém koni ve skoku.
Na znaku rytíře vidíme ještě zlatý patriarchální kříž. Po
trojím dělení Polska (1772–1795, Polsko bylo rozděleno
mezi Rakousko, Rusko a Prusko) byl bílý orel v různých
variantách užíván jako oficiální znak jednotlivých vojvodství
a měst (někdy byl i nadále tento orel ve spojení se znakem
Litevského velkovévodství). Po povstání Poláků proti
carské nadvládě v ruské části bývalého Polska v letech
1830 a 1831, které bylo potlačeno, přijal ruský car Mikuláš
I. (1796–1855) do své titulatury i titul polského krále
a současně přijal i polského bílého orla do svého znaku
a založil Řád bílého orla.
Ve znaku stoupenců lednového povstání z let 1863 až
1864 proti caru Alexandru II. (1818–1881) a ruské nadvládě
se po letech opět objevil bílý polský orel ve spojení s litevským
jezdcem na bílém koni, tentokráte ještě ve spojení s archandělem
Michaelem, který se nacházel na špici znaku.
Nad znakem byla královská koruna. Archanděl Michael byl
znakem Ukrajiny. Během toho povstání se orel objevuje na
výložkách vojáků nebo na revolučních vlajkách apod.
Po první světové válce vznikla v roce 1919 polská samostatná
republika. Ta si zvolila historického bílého orla jako
svůj státní znak – mladá republika se inspirovala v orlu polského
krále Stanislava Augusta Poniatowského (1732–1798).
Orel jako státní znak byl záhy potvrzen i ústavou nového státu.
Tento znak byl užíván Polskem až do roku 1927, kdy byla
přijata dnešní podoba orla.
Po druhé světové válce v roce 1945 komunistická vláda
Polska z polského znaku odstranila královskou korunu. Avšak
polská vláda v londýnské emigraci tento znak neuznala a o rok
později polského bílého orla doplnila o královskou korunu,
která tentokráte ve svém středu měla kříž.
Vlajku dnešní polské republiky tvoří podle ústavy z roku
1980 dva stejně široké vodorovné pruhy v barvách bílé a červené,
přičemž bílý pruh je umístěn nad červeným. Barvy
polské vlajky byly odvozeny od znaku Polska, tedy bílého
orla s roztaženými křídly na červeném podkladu. Tyto barvy
se ve spojitosti s Polskem ustálily definitivně ve 13. století.
Oficiálními národními barvami Poláků se však staly až v roce
1831 během polského povstání. 2. květen je v Polsku slaven
jako Den národní vlajky Polska. Tyto barvy byly poprvé
prokazatelně ve spojení s Polskem použity v roce 1792 při
oslavách výročí první polské ústavy z 3. května 1791.
Po obnovení polské samostatnosti v roce 1919 ustanovil
polský ústavodárný sejm 1. srpna 1919 národními barvami
Polska bílou a červenou. 31. 1. 1980 komise expertů ustanovila
dnešní podobu vlajky Polska i její barvy – bílou a purpurový
odstín červené.
Polská vlajka
určená pro účely
ministerstva
zahraničí
Od roku 1955 existují dvě verze polské vlajky, a to státní
vlajka Polska a vlajka se státním znakem. Vlajka se státním znakem
byla vytvořena již v roce 1919 a byla původně určena pouze
pro ministerstvo zahraničí a diplomatické mise Polska v zahraničí.
Mezi lety 1928 a 1938 byla tato vlajka používána také
jako obchodní vlajka Polska. Po roce 1938 tuto vlajku s polským
znakem používaly opět polské státní instituce v emigraci.
59
roč. 53, 2009/2010, číslo 2, Cizí jazyky

60 reálie
Literatura
Lexikon vlajek a znaků zemí světa. Praha : Kartografie, 2003.
Kapesní atlas, Vlajky světa. Bratislava : A Dorling Kindersley Book, Euromedia Group, 2000.
MUCHA, L.; VALÁŠEK, S. Vlajky a znaky zemí světa. Praha : Geodetický a kartografický podnik, 1974.
RESUMÉ
The National Symbols of Poland
This article deals with the national symbols of Poland. The article does not only describe the present state symbol, but the authors also
pay attention to the historical development of the coats of arms, national flag and nation colors. Polish coats of arms forms big white eagle
with golden crown placed on his head, with gulden beak and golden claws. This symbol has been used in a connection with Poland ever
since 10/12 century. The national flag of Poland is formed by two horizontal red and white stripes; red stripe is up, white stripe is down.
These two colors are the national colors of Poles as well.
Patrimonio de la Humanidad en la República Checa
1. Barrio Judío y la Basílica de San Procopio de Třebíč
2. Casa Tugendhat en Brno
3. Castillo de Litomyšl
4. Centro histórico de Český Krumlov
5. Centro histórico de Praga
6. Centro histórico de Telč
7. Columna de la Santísima Trinidad en Olomouc
8. Iglesia de peregrinación San Juan de Nepomuceno en Zelená Hora
9. Jardines y castillo de Kroměříž
10. Kutná Hora: Centro histórico con la Iglesia de Santa Bárbara y la Catedral de Nuestra Señora en Sedlec
11. Paisaje cultural de Lednice y Valtice
12. Reserva del pueblo histórico de Holašovice
Cizí jazyky roč. 53, 2009/2010, číslo 2
Světové dědictví –
Patrimonio de la Humanidad
Patrimonio de la Humanidad, también conocido como
Patrimonio Mundial, es el título conferido por la
UNESCO a sitios específicos del planeta que han sido nominados
y confirmados para su inclusión en la lista mantenida
por el Programa Patrimonio de la Humanidad, administrado
por el Comité del Patrimonio de la Humanidad
compuesto por 21 estados miembros que son elegidos por
la Asamblea General de Estados Miembros por un período
determinado.
El objetivo del programa es catalogar, preservar y dar a
conocer sitios de importancia cultural o natural excepcional
para la herencia común de la humanidad. Bajo ciertas
condiciones, los sitios mencionados pueden obtener finan-
ciación para su conservación del Fondo para la conservación
del Patrimonio de la Humanidad. Fue fundado por la
Convención para la cooperación internacional en la protección
de la herencia cultural y natural de la humanidad, que
posteriormente fue adoptado por la conferencia general de
la UNESCO el 16 de noviembre de 1972. Desde entonces,
184 países han ratificado la convención.
Cada sitio Patrimonio de la Humanidad pertenece al
país en el que se localiza, pero se considera en el interés
de la comunidad internacional y debe ser preservado para
las futuras generaciones. La protección y la conservación
de estos sitios son una preocupación de los 184 países que
apoyan al Patrimonio de la Humanidad.

eálie
Iglesia de peregrinación de San Juan de Nepomuceno
En Moravia se encuentra este singular monumento, que entró en la lista de Patrimonio Mundial de la UNESCO en el año
1994. En Zelená Hora, en el entorno de la población de Ždár nad Sázavou, Moravia, está la iglesia de peregrinación construida
en honor de San Juan de Nepomuceno.
San Juan Nepomuceno es tradicionalmente un santo popular en la República
Checa. Nacido en el siglo XIV fue destacado hombre de la religión en Praga donde
llegó al cargo de confesor de la Reina. Fue asesinado por orden del propio
Emperador, según algunas fuentes porque el sacerdote le negó información sobre las
confesiones de la mujer.
La iglesia de peregrinación se construyó en el
siglo XVIII. Es el trabajo cumbre del arquitecto
Jan Blažej Santini, en un estilo personal denominado
barroco-gótico.
La leyenda dice que sobre el cuerpo del
mártir apareció una corona con cinco estrellas.
Partiendo de esta idea el arquitecto elaboró un
programa constructivo sumanente original.
La iglesia, con un plano de cinco puntas, está
en el medio de un recinto marcado por un claustro
de diez puntas. El número cinco o su múltiplo,
y la estrella están repetidos en otros ámbitos.
Vocabulario / Slovníček
Catedral f de Nuestra chrám Nanebevzetí
Seňora Panny Marie
Columna f de la Santísima Sloup Nejsvětější Trojice
Trinidad
confesor m zpovědník
confesión f zpověď
Convención f para Úmluva o spolupráci
la cooperación
Iglesia de peregrinación de San Juan
de Nepomuceno.
herencia f común de společné dědictví lidstva
la humanidad
herencia f cultural kulturní dědictví
iglesia f de peregrinación poutní kostel
Iglesia f de Santa Bárbara kostel sv. Barbory
mártir m mučedník
reserva f del pueblo histórico vesnická památková rezervace
trabajo m cumbre vrcholné dílo
Odkaz:
http://es.wikipedia.org/wiki/Patrimonio_de_la_Humanidad
http://campusvirtual.unex.es/cala/epistemowikia/index.php
http://www.unesco-czech.cz Vlasta Hlavičková
Vyhlášení soutěže pro studenty středních škol
Česká Iberoamerická společnost vyhlašuje na rok 2010 soutěž pro studenty středních škol na téma
„Co znamenaly Kolumbovy cesty pro Evropu?“
Termín odevzdání prací v rozsahu 5–7 stran (velikost písma 12, počet úderů na stránku 1950) je 28. února 2010.
Práce je možné psát v českém, španělském nebo portugalském jazyce.
Kromě textu musí práce obsahovat zvláštní stránku s adresou školy a bydliště autora. Předsednictvo České Iberoamerické společnosti
vyzývá studenty k zasílání prací e-mailem (v podobě attachmentu) na adresu: jana.ungradova@seznam.cz nebo poštou na adresu: Česká
Iberoamerická společnost, Hybernská 3, 110 00 Praha 1 a upozorňuje, že hodnotící komise bude brát v úvahu i jazykovou úroveň textů.
Slavnostní vyhlášení vítězných prací a odevzdání cen se uskuteční v druhé polovině května 2010.
Hodně úspěchu všem účastníkům přeje Česká Iberoamerická společnost.
61
roč. 53, 2009/2010, číslo 2, Cizí jazyky

62 reálie
VÁNOČNÍ KOLEDA
CHRISTMAS CAROL – NOEL – CANTO DI NATALE – WEIHNACHTSLIED – –ŒΔƒ≈—“¬≈Õ— Afl
ŒÀflƒ A – VILANCICO DE NAVIDAD
Předvánoční a vánoční doba s příchodem nového roku má svou kouzelnou atmosféru, do níž zapadá hudba a zpěv vánočních
hudebních skladeb a písní – jejich nedílnou součástí jsou vánoční koledy. V této době provázejí zpěvem slavnostní atmosféru
adventu a vánoc ve světě v národních – mateřských jazycích. Předkládáme učitelům cizích jazyků i hudební výchovy méně
známé koledy pro zpestření vyučovacích hodin.
Cizí jazyky roč. 53, 2009/2010, číslo 2
2. There was a cow went out to plough.
3. There was a sparrow went out to harrow.
4. There was a drake went out to rake.
CHRISIMAS DAY
ENTRE LE BOEF ET L’ÂNE GRIS
2. Entre les pastoureaux jolis …
3. Entre les roses et les lys …
4. Entre les deux bras de Marie …
5. There was a crow went out to sow.
6. There was a sheep went out to reap.
Noel populaire

eálie
A te che sei del mondo il Creatore
[Mancano panni e fuoco, o mio Signore].
Bald ist un’re Schule aus, dann zieh’n wir vergnügt
nach Haus. Lustig…
Dann stell ich den Teller auf, Niklaus bringt gewiss
was drauf. Lustig…
Steht der Teller auf den Tisch, sing ich nochmals froh
und frisch. Lustig…
TU SCENDI DALLE STELLE
Caro eletto, Pargoletto, quanto questa povertà,
Più m’innamora
[Giacche ti fece amor povero ancora].
LASST UNS FROH UND MUNTER SEIN
Musik: Nikolauslied aus dem Hunsrück
Wenn ich schlaf, dann träume ich: Jetzt bringt Niklaus
was für mich. Lustig…
Wenn ich aufgestanden bin, lauf ich schnell zum Teller
hin. Lustig…
Niklaus ist ein braver Mann, den man nicht genug loben
kann. Lustig…
63
roč. 53, 2009/2010, číslo 2, Cizí jazyky

64 reálie
Cizí jazyky roč. 53, 2009/2010, číslo 2
œ–»ÿÀ¿ ŒÀflƒ¿ ñ Œ“¬Œ–fl… ¬Œ–Œ“¿!
√ÓÒÔÓ‰ËÌ, „ÓÒÔÓ‰‡,
√ÓÒÔÓ‰ËÌÓ‚‡ ÊÂ̇,
ƒ‚ÂappleË ÓÚ‚ÓappleËÚÂ
» Ì‡Ò Ó‰‡appleËÚÂ!
œËappleÓ„ÓÏ, ͇·˜ÓÏ
»ÎË ˜ÂÏ-ÌË·Û‰¸ ¢Â!
ÓΡ‰‡, ÍÓΡ‰‡,
Õ‡ ‰appleÛ„ÓÈ ‰Â̸ –ÓʉÂÒÚ‚‡!
ÚÓ ÔÓ‰‡ÒÚ ÔËappleÓ„‡,
“ÓÏÛ ‰‚Óapple ÊË‚ÓÚ‡.
ÚÓ Ì ‰‡ÒÚ ÔËappleÓ„‡,
“ÓÏÛ ÒË‚‡ˇ ÍÓ·˚·
ƒ‡ Ó·Óapple‚‡Ì‡ ÏÓ„Ë·!
ÓΡ‰‡, ÍÓΡ‰‡,
Շ͇ÌÛÌ –ÓʉÂÒÚ‚‡!
“ÂÚÂ̸͇ ‰Ó·appleÂ̸͇,
œËappleÓÊ͇-ÚÓ Ò‰Ó·ÌÂ̸͇
Õ appleÂʸ, Ì ÎÓχÈ,
œÓÒÍÓapple ÔÓ‰‡‚‡È,
ƒ‚ÓËÏ, ÚappleÓËÏ,
ƒ‡‚ÌÓ ÒÚÓËÏ,
ƒ‡ Ì ‚˚ÒÚÓËÏ!
œÂ˜Í‡-ÚÓ ÚÓÔËÚ¸Òˇ,
œËappleÓÊ͇-ÚÓ ıÓ˜ÂÚÒˇ!
Nápěv těchto ruských koled je jednoduchý – jako říkadla.
CAMPANAS DE NAVIDAD
Andante Festoso A. Vivolo
2. Campanas de Natividad, oh voces armoniosas,
de monte en monte resonad, decid al mundo al mundo ansiosas
por tu salud nació mortal el Niño Divino en un portal.
¡Hoy es la Noche Nochebuena!.
3. ¡Volved campanas a cantar el mundo está oprimido,
de nuevo hoy cantad la paz que trajo el dulce dulce Niño!
Sin esta nueva celestial, ¿qué queda al infeliz mortal?
¡Cantad que es Noche Nochebuena!

na pomoc učiteli
Maturitní zkouška z cizího jazyka
V souvislosti s diskusemi o odkladu nové maturitní
zkoušky je na místě si připomenout některé z cílů, které stojí
za koncepcí nové maturitní zkoušky z cizího jazyka.
Nová maturitní zkouška z cizího jazyka je, v porovnání se
současnou maturitní zkouškou (dále MZ), na první pohled
koncepčně velmi odlišná, přesto de facto ukotvuje pouze to,
co na školách ve výuce jazyka již probíhá, tj. transformaci ze
znalostního na dovedností pojetí výuky cizího jazyka. Současná
MZ z cizího jazyka v tomto ohledu není, nebo je jen
z části, odrazem probíhající reformy výuky jazyka.
Pochopení koncepce nové MZ z cizího jazyka vyžaduje,
abychom se na ni podívali optikou některých cílů, které k reformě
zkoušky vedly, např.:
• překonat tradiční pojetí monotematické ústní části MZ,
kde je mnohdy upřednostňován samostatný a často nazpaměť
naučený ústní projev či pasivní prezentace obsahu
tematických okruhů nad dovedností žáka komunikovat
v reálných a běžných životních situacích,
• reflektovat potřebu komplexního přístupu k cizímu jazyku,
• stát se nástrojem pozitivní zpětné vazby na výuku i hodnocení
řečových dovedností,
• reflektovat současné požadavky konkurenceschopnosti
absolventů SŠ,
• umožnit absolventům SŠ prokázat se transparentním
a srovnatelným certifikátem,
• usnadnit žákům orientaci v úrovni dovedností, kterých
dosáhli nebo chtějí/mají dosáhnout,
• zachovat ty tradiční prvky MZ, které jsou jedinečné/specifické
pro daný typ studia/studijní obor/školu/třídu.
Nutnou podmínkou procesu objektivizace hodnocení žákova
výkonu a nezbytným předpokladem pro dosažení akceptovatelných
hodnot reliability (spolehlivosti) výsledků MZ z cizího jazyka
je zavedení jednotných a transparentních postupů při hodnocení
produktivních řečových dovedností, tj. písemného
a ústního projevu. Přestože hodnocení písemného a ústního projevu
v MZ z cizího jazyka nikdy nemůže dosáhnout objektivity
hodnocení testů s uzavřenými úlohami, upřednostňování jazykové
zkoušky, která nezahrnuje ověřování produktivních dovedností,
není v případě MZ z cizího jazyka opodstatněné. Nejen proto,
že by taková zkouška měla malou výpovědní hodnotu o skutečné
úrovni komunikativní kompetence žáka, ale její vliv by se patrně
negativně promítnul i do výuky, např. upřednostňováním výuky
receptivních dovedností a znalosti mluvnice a slovní zásoby před
dovednostmi produktivními. S důsledky takto koncipované výuky,
pokud si žáci sami nedoplní chybějící dovednosti mimo školu
(např. v jazykových kurzech), se často setkáváme v praxi: absolvent
SŠ s nástupem do zaměstnání např. zjišťuje, že není
schopen ve studovaném jazyce písemně a ústně komunikovat
s klienty; s přijetím na VŠ přichází rozčarování nad tím, že stu-
Jana Pernicová, CERMAT, Praha
dent nemůže vyjet na studijní nebo stipendijní pobyt, protože nedokáže
v cizím jazyce uspokojivě vyplnit žádost, zpracovat a prezentovat
seminární práci apod.; v osobním životě je komunikační
bariéra omezením např. při cestování a navazování osobních
kontaktů. Mnoho absolventů SŠ si také odnáší na základě svých
výborných výsledků ze školy falešný pocit, že studovaný jazyk
umí (přeceňování se). V praktickém životě však selhávají na neschopnosti
se písemně nebo ústně dorozumět.
Principy hodnocení písemného a ústního projevu v nové MZ
z cizího jazyka jsou postaveny v prvé řadě na tom, zda žák dosáhl
komunikačního záměru. Úroveň komunikativní kompetence
žáka tedy posuzujeme ve vztahu ke komunikačnímu záměru, tj.
zda žák dokázal sdělit písemně/ústně to, co sdělit měl, a s ohledem
na posuzovanou úroveň, tj. jak žák písemně/ústně sdělil to,
co sdělit měl. Na této filozofii jsou postavena i kritéria hodnocení
pro posuzování produktivních řečových dovedností.
Od hodnocení produktivních řečových dovedností v rámci
takové zkoušky, jakou je MZ, očekáváme, že bude co nejobjektivnější,
tzn. že hodnocení nebude závislé na preferencích
jedné osoby. Očekáváme také, že výsledky hodnocení budou
co nejspolehlivější (reliabilní), tzn., že například skóre (body)
přidělené jedné maturitní písemné práci dvěma hodnotiteli se
nebude v zásadě lišit (shoda hodnotitelů). Metody a postupy
navržené pro dosažení co nejvyšší objektivity hodnocení a reliability
výsledků žáků v maturitní zkoušce však musí vždy
zohledňovat i organizační, časové a ekonomické možnosti
všech, kteří se na hodnocení podílejí.
Zásadní změnou v procesu hodnocení písemného a ústního projevu
žáka je zavedení jednotných kritérií hodnocení. Kritéria vytvořená
pro hodnocení produktivních řečových dovedností v nové
MZ z cizího jazyka umožňují posuzovat písemný/ústní projev žáka
z více hledisek, respektive umožňují posuzovat odděleně různé
charakteristické prvky písemného/ústního projevu žáka. Posuzované
prvky jsou neměnné v čase a jsou obecně známy žákům i hodnotitelům.
Rozmanité preference hodnotitelů jsou omezeny tím, že
hodnocené aspekty kritérií jsou povinné pro všechny hodnotitele
a že mají přesně stanovenou váhu v rámci celkového hodnocení.
Ke spolehlivému hodnocení písemného a ústního projevu v rámci
nové MZ zásadní měrou přispěje i hodnocení dvěma hodnotiteli
a metodická podpora (školení, metodické materiály) hodnotitelů.
Přidanou hodnotou kritérií hodnocení je i jejich vysoká diagnostická
a metodologická hodnota, která by měla příznivě
ovlivnit proces výuky, např. umožnit žákům lépe se orientovat
v silných a slabých stránkách vlastního písemného/ústního
projevu a usnadnit vyučujícím diagnostikovat individuální nedostatky
v písemných/ústních projevech svých žáků. Tyto postupy
hodnocení také umožňují dostatečně jasně a přesně pojmenovat
dílčí nedostatky i kvality písemných prací a ústní
produkce žáka, tedy i předcházet případným sporům.
65
roč. 53, 2009/2010, číslo 2, Cizí jazyky

66 na pomoc učiteli
KALENDÁRIUM 2010
Leden
4. Camus, Albert, 1913–1960, francouzský spisovatel, dramaturg
9. Tucholsky, Kurt, 1890–1935, německý spisovatel
13. Aleramo, Sibilla, 1876–1960, spisovatelka a básnířka
17. Brontëová, Anne 1820–1849, anglická spisovatelka
Únor
22. Kokoschka, Oskar, 1886–1980, německy píšící spisovatel
z Čech
Březen
5. Fuchs, Rudolf, 1890–1942, německy píšící spisovatel
z Čech
9. Filip, Ota, 1930, německy píšící český autor
12. Mann, Heinrich, 1871–1950, německý spisovatel
Duben
3. Weiskopf, Franz Karl, 1900–1955, německy píšící spisovatel
z Čech
5. Hailey, Arthur, 1920–2004, britsko-kanadsko-americko-bahamský
spisovatel
Květen
20. Renard, Jules, 1864–1910, francouzský spisovatel, dramaturg
31. Rosales, Luis, 1910–1992, španělský básník
Červen
5. Crane, Stephen, 1871–1900, americký prozaik a básník
9. Jandl, Ernst 1925–2000, rakouský básník
11. Cousteau, Jacques-Yves, 1910–1997, francouzský oceánograf,
spisovatel
13. Ballester, Gonzalo Torrente, 1910–1999, španělský spisovatel,
literární kritik a novinář
23. Anouilh, Jean, 1910–1987, francouzský spisovatel, dramaturg
Červenec
7. Doyle, Arthur Ignatius Conan Sir, 1859–1930, britský
spisovatel
Nové publikace
Sedláčková Gabriela
Rozvoj zdravého sebevědomí žáka
Praha, Grada, 2009. 1. vydání. 128 s.
Knížka o důležitém zdroji výchovných a vyučovacích výsledků
v činnosti všech výchovných činitelů a jejich vzájemném
působení na zdravé sebevědomí svěřených jedinců.
Cizí jazyky roč. 53, 2009/2010, číslo 2
15. Keller, Gottfried, 1819–1890, německý dramatik ze
Švýcarska
Srpen
4. Andersen, Hans Christian, 1805–1875, dánský spisovatel,
pohádkář
Září
10. Werfel, Franz, 1890–1945, německy píšící spisovatel
z Čech
15. Christie Agatha, 1890–1976, anglická spisovatelka
25. Remarque, Erich Maria, 1898–1970, německý prozaik
Říjen
27. Gracq, Julien, 1910–2007, francouzský spisovatel
30. Calero, Carballo, 1910–1990, španělský (galicijský) filolog
a spisovatel
30. Hernández, Miguel, 1910–1942, španělský básník a dramatik
31. Francis, Dick, *1920, britský spisovatel
Listopad
2. Urzidil, Johanes, 1896–1970, německy píšící spisovatel
z Čech
15. Raabe, Wilhelm, 1831–1910, německý spisovatel
19. Seghersová, Anna, 1900–1984, německá spisovatelka
23. Celan, Paul, 1920–1970, německý spisovatel
Prosinec
10. Dickinsonová, Emily 1830–1886, americká básnířka
14. Dürrenmatt, Friedrich, 1921–1990, německý dramatik
ze Švýcarska
19. Lima, José Lezama, 1910–1976, kubánský spisovatel
19. Genet, Jean, 1910–1986, francouzský spisovatel, dramaturg
Angiolieri, Cecco, kolem 1260–1312, italský spisovatel
a básník
Lentini, Giacomo da, 1210–1260, italský básník
Colonna, Pietro, 1460–1540, italský teolog a literát
Richardson Karen – Hans-Jürgen Feldhaus
Anglický obrázkový slovník pro děti
Praha, Grada, 2009. 1. vydání. 176 s.
Knížka je veselým doprovodem angličtiny, v níž se děti
v „dětských“ tématech seznamují se slovíčky, s nimiž se
postupně ve škole setkají.

jazykový koutek
kolem
Zrádná slova v němčině (VI)
um … herum (kolem dokola)
Um das Haus herum ist ein Garten.
an … vorbei (okolo, podél, mimo)
Wir fuhren an ihrem Haus vorbei.
1. Setzen Sie um … herum oder an … vorbei ein.
___ das Schloss ___ ist ein großer Park.
Die Kinder saßen ___ das Lagerfeuer___ und sangen. Die Eisenbahn führt ___ unserem Haus ___ .
Er hat viele Freunde ___ sich ___ . ___ das Dorf ___ sind Wälder.
Kurz vor der Stadt fahren Sie ___ einem Hypermarkt ___ . Als wir in das Zimmer traten, standen alle ___ Martin ___.
Sie ging schnell ___ uns ___, ohne uns zu grüßen. Die Straße führt ___ einem See ___ .
___ die Burg ___ ist ein Wassergraben. Wir fuhren mit dem Boot ___ die ganze Insel ___ .
2. Übersetzen Sie. Für vergangene Tempora verwenden Sie das Präteritum.
Cesta vede kolem horské chaty. ________________________________________________________
Víš, kdo šel právě kolem nás? __________________________________________________________
Kolem našeho domu je velký provoz. ____________________________________________________
Když půjdeš kolem lékárny, kup mi aspirin. ______________________________________________
Kolem hradu je příkop.________________________________________________________________
Kolem něho se shromáždilo (sich versammeln) mnoho lidí. __________________________________
Kolem vesnice jsou jen pole. __________________________________________________________
Dříve jsem chodil často kolem pošty. ____________________________________________________
Vojáci pochodovali kolem tribuny. ______________________________________________________
Kolem Berlína jsou krásná jezera. ______________________________________________________
Řešení:
1. Um … herum, um … herum, um … herum, an … vorbei, an … vorbei, Um … herum, an … vorbei, Um … herum, um
… herum, an … vorbei, um … herum
2. Der Weg führt an einer Bergbaude (Berghütte) vorbei. Weißt du, wer gerade an uns vorbeigegangen ist? Um unser Haus
herum ist viel Verkehr. Wenn du an einer Apotheke vorbeigehst, kauf mir Aspirin. Um die Burg herum ist ein Graben. Um
ihn herum versammelten sich viele Leute. Um das Dorf herum sind nur Felder. Früher ging ich oft an der Post vorbei. Die
Soldaten marschierten an der Tribüne vorbei. Um Berlin herum sind schöne Seen.
Věra Höppnerová
Nelešovská Alena – Svobodová Jana:
Pedagogická praxe 2
Praktická příručka určená studentům bakalářského studia
oboru Učitelství pro MŠ
Olomouc, Univerzita Palackého, 2009. 1. vydání. 106 s.
Publikace je vlastně metodickou příručkou studentu, metodiků
i vedoucích učitelek pedagogických praxí ve studijním
oboru Učitelství pro mateřské školy.
Vedral Jiří:
Nizozemsko-český přírodovědný slovník
Praha, VJV, 2009. 1. vydání. 100 s.
První nizozemsko-český slovník s názvy flóry, fauny aj.
Vobořil Ladislav:
Ruská anekdota – žánr, jazyk, text
Olomouc, Univerzita Palackého, 2009. 1. vydání. 112 s.
Publikace se věnuje historickému vývoji žánru, jeho specifickému
komunikačnímu pojetí a otázkám jazykové analýzy.
67
roč. 53, 2009/2010, číslo 2, Cizí jazyky

68 jazykový koutek
Tranďák je Tranny – a to ve všech významech
Někteří čeští fanoušci Fordu Transit nazývají svoji oblíbenou
dodávku slovem „Tranďák“ [1, 2], které je přirozeně
se nabízející domácí podobou oficiálního názvu „Transit“.
Ale slovo „tranďák“ v jiných situacích a kontextech znamená
také „tranzistor“ [3, 4], „transvestita“ [5], příp. také
„transformátor“ [4, 6]. Slovo „tranďák“ tedy v češtině může
nabývat mnoha rozdílných významů. Výjimečně může někdo
snažící se proniknout do jemu ne příliš známého slangu
nazvat slovem „Tranďák“ také vozidlo Volkswagen Transporter,
ale mezi řidiči, kteří slang znají, je jasné, že „Tranďák“
je jednoznačně „Ford Transit“.
Samotná homonymie několika různých reálných subjektů
(či objektů) by ale nebyla tak zajímavá. Zajímavé je to, že do
angličtiny lze české slovo „Tranďák“ bez obav přeložit jako
„Tranny“ – a to i bez znalosti situace a kontextu! Ford Transit
je totiž velice oblíbený ve Velké Británii, a jak vyplynulo
z internetové diskuze [7] na asi nejznámějším britském internetovém
fanklubu Fordu Transit, je slovo „Tranny“ v hovorové
britské angličtině nejen přátelským označením Fordu
Transit, ale také označením pro tranzistor či transvestitu (zda
toto slovo může být použito i pro označení transformátoru,
jsem nezjišťoval, protože podle mé osobní zkušenosti s elektrotechnickým
slangem v praxi je „tranďák“ mnohem spíše
„tranzistor“, než „transformátor“).
Příčina podobné práce s uvedenými výrazy v angličtině
i češtině je zjevná – všechna tato slova začínají na „trans“,
a to jak v angličtině, tak i v češtině, kam tyto názvy byly
s žádnými či minimálními úpravami vneseny. Každý jazyk si
pak kratší výraz vytvořil po svém, ale vždy ze všech uvedených
slov stejně.
Za zmínku stojí i německý výraz „Trabi“ pro vozidlo Trabant.
Tento výraz je totiž stejně použitelný a celkem dobře
uchycený i v češtině – kde jsou neformální přezdívky osob
často tvořeny zkrácením příjmení a zakončením na „i“ nebo
„y“, často i bez určení pravopisu konkrétní přezdívky (konkrétní
reálné příklady: Provazník – Provy; Novák – Novky;
Fikejz – Fiky; apod.). Tato česká zakončení zkrácenin pří-
Cizí jazyky roč. 53, 2009/2010, číslo 2
Martin Adámek, doktorand KIT FIM Univezity Hradec Králové
?
jmení na „y“ jsou nakonec blízká i britskému slovu „Tranny“,
ale z nějakého důvodu se v češtině jako ekvivalent pro
„Tranny“ používá „Tranďák“. Jde o slovo stejné nejen sémanticky,
ale i citovým zabarvením či neformálností výrazu.
Jde tedy o zcela přesný lexikologický ekvivalent mezi dvěma
jazyky různých jazykových skupin.
Podobně lze nalézt podobnost paralelního lexikálního vývoje
ve dvou různých jazycích také u označení pro mobilní
telefon v angličtině a polštině. V obou jazycích je sice možné
mobilní telefon nazvat mobilním telefonem, příp. mobilem,
jak jsme zvyklí v češtině, ale častějším označením jsou
„cell phone“ nebo „cell“ v angličtině a „telefon komórkowy“
nebo „komórka“ v polštině. Takže místo „mobilní telefon“
říkají Britové a Poláci „buňkový telefon“ a místo „mobil“ říkají
„buňka“. Osobně jsem přesvědčen, že příčinou je struktura
dnes nejrozšířenější sítě GSM. Předchozí síť NMT nebyla
příliš rozšířená, a když síť GSM vybavila Evropany
mobilními telefony, ujal se ve dvou jmenovaných státech pro
mobil název, který patrně vyplynul z buňkové fyzické struktury
(architektury) sítě GSM. Telefony se v síti GSM hlásí ke
konkrétním buňkám, ke konkrétním základnám/převaděčům/BTS,
a tento technický fakt byl pro síť GSM v době jejího
nástupu natolik specifický, že se promítl i do jazyka,
a tak si Britové a Poláci nevolají na mobily, ale na buňky nebo,
chcete-li, na komůrky.
Prameny významů slov
[1] osobní zkušenost řidiče a fanouška vozu Ford Transit
[2] Google – hledaný výraz: „tranďák ford“ http://www.google.cz/search?source=ig&hl=cs&rlz=1G1GGLQ_CSCZ272&=&q=
tran%C4%8F%C3%A1k+ford&btnG=Vyhledat+Googlem&meta=lr%3D&aq=f
[3] absolvování SPŠ elektrotechnické, čtyřletý pohyb v elektrotechnické oblasti a z toho plynoucí znalost slangu
[4] Google – hledaný výraz: „tranďák elektronika“ http://www.google.cz/search?hl=cs&rlz=1G1GGLQ_CSCZ272&q=tran%C4%8F%
C3%A1k+elektronika&btnG=Hledat&lr=
[5] Tereza Spencerová: „Jsem tranďák!“– název knihy, informace např. na: http://www.translide.cz/trandak
[6] film Obecná škola
[7] Diskuzní fórum www.fordtransit.org, vlákno http://www.fordtransit.org/forum/viewtopic.php?f=6&t=4774, příspěvky z 26.3.2006 6:17
pm a 6:35 pm

zprávy
Konference Metropolitní
univerzity
Katedra cizích jazyků – Centrum anglofonních studií a Centrum
jazykového vzdělávání – Metropolitní univerzity Praha
o.p.s. uspořádala dne 26. dubna 2009 mezinárodní konferenci
nazvanou Dosahování a hodnocení kvality v jazykové výuce.
Konference se zúčastnila více než stovka předních odborníků
z tuzemska i ze zahraničí, ale i studenti filologických oborů. Po
slavnostním přivítání rektorem MUP prof. Klímou a vedoucí
Katedry cizích jazyků Hanou V alnou byla konference
otevřena třemi úvodními panelovými přednáškami.
Jako první vystoupil se svou přednáškou Quality Assessment
through the Common European Framework Keith
Morrow, šéfredaktor ELT Oxford Journal. Autor se zamýšlel
nad hlavními myšlenkami Evropského referenčního
rámce a nastínil, jakým způsobem mohou tyto myšlenky přispět
k rozvoji hodnocení vyučování cizím jazykům. V rámci
své přednášky K. Morrow věnoval rovněž pozornost koncepci
plurilingvismu a proměnám v cílech jazykového vzdělávání.
Koncepty a metody řízení kvality ve vzdělávacích institucích,
pojem kvality z obecného hlediska, kvalita vzdělávacího
procesu v jeho jednotlivých fázích nebo nástroje sloužící k měření
dosažené kvality, to byly klíčové body přednášky Concepts
et méthodes de démarche qualité dans un organisme de formation
Martiala T h i r i o t a z Université de Franche-Comté.
Poslední plenární přednášku přednesla lingvodidaktička
Věra Janíková z Masarykovy univerzity v Brně. Ve
svém příspěvku Qualität des fremdsprachlichen Unterrichts:
ein facettenreicher Begriff přítomné seznámila se základními
principy učení jazyků a jejich vztahem k evaluaci kvality cizojazyčného
vyučování. Zároveň formulovala odpovědi na
aktuální otázky týkající se zvýšeného zájmu o stanovení
a zajišťování kvality vyučování cizím jazykům.
Na plenární přednášky navazovaly jednotlivé workshopy
vedené v angličtině, němčině, francouzštině, španělštině ne-
bo češtině. V této části konference vystoupila například Markéta
Šubová z Österreich Institut Brno, která hovořila
o tom, jakým způsobem může přispět časopis Österreich Spiegel
ke koncepci rozmanité výuky, a jak rozmanitost výuky
přispívá ke zvýšení kvality vyučování cizímu jazyku. Romana
Vančáková z Metropolitní univerzity Praha se ve
svém příspěvku věnovala profesnímu rozvoji angličtinářů
v kontextu dosahování a udržování kvality v procesu výuky
angličtině v podmínkách českých škol. Carlos T orres
Alvarado zVysoké školy finanční a správní poskytl přítomným
mnoho zajímavých nápadů, jak co nejlépe přimět
studenty v hodině španělštiny k diskusi. François Dabin,
ředitel oddělení kurzů Francouzského institutu v Praze, pojednal
o interaktivním způsobu výuky a zvyšování jazykových
kompetencí studentů. Bohemisté Jana ČernáaMilan
Vinduška zCentra jazykového vzdělávání MUP vystoupili
s příspěvkem na téma Ego – motivované hraní rolí v jazykové
výuce/Aktivizující hravé metody při výuce české gramatiky,
jejich kolegyně Jindřiška S v obodová spolu
s Darinou Hradilovou (FF UP) představily koncepci
kurzu češtiny Survival Czech určeného zahraničním studentům,
kteří na UP přijíždějí v rámci programu Erasmus.
Po společném obědě pokračovala konference odpoledním
blokem workshopů, na němž vystoupila mezi jinými germanistka
Milada K ouřimská, která pro přítomné připravila
zajímavý workshop zaměřený na vzájemné prolínání literatury
a světa hudebního umění. Pavel K o l á ř (FPF SLU,
MUP) si při přípravě svého workshopu položil klíčovou otázku,
zda a do jaké míry může přinést aplikace anglického jazykového
korpusu užitek studentům a učitelům angličtiny.
Sean Moran (Waterford Institute of Technology) ve svém
vtipně pojatém workshopu Poctiví učitelé a kvalitní výuka
přesvědčil přítomné o tom, že skutečnými tvůrci kvalitního
cizojazyčného vzdělávání jsou učitelé s poctivým přístupem
k přípravě výuky a se skutečným zájmem o dosažené výsledky
svých studentů. O nácviku dovednosti mluveného projevu
pohovořil Boucif Benterari (Francouzský institut Praha).
Armando Perryman Figueroa (MUP, Instituto Cer-
69
roč. 53, 2009/2010, číslo 2, Cizí jazyky

70 zprávy
vantes Praga) ukázal, jak lze i gramatiku, která nepatří u studentů
právě k nejoblíbenějším, vyučovat pomocí komunikativní
metody. Andrea Křížková (předsedkyně AJŠ ČR,
konzultantka ELT) se zamýšlela nad podstatou kvality v jazykové
výuce. Celou konferenci zakončila svým příspěvkem
věnovaným implementaci evropské jazykové politiky v ČR
s konkrétním zaměřením na jazykovou zkoušku A1 (čeština
pro cizince) zástupkyně z řad bohemistů Marie Hádková
(PF UJEP).
Z ohlasů účastníků vyplynulo, že byla konference odbornou
veřejností přijata mimořádně kladně.
Martin L a c hout
ToP XX/č. 193 – podzim 2009
Podzimní číslo bulletinu
Jednoty tlumočníků a překladatelů
(JTP) se vrací k výsledkům
soutěže 16. ročníku
SLOVNÍK ROKU, v rámci Světa knihy 2009, v němž cenu
Slovník roku 2009 převzal jménem nakladatelství FRAUS
a vydavatele našeho časopisu ředitel Ing. Jiří Fraus a Josef
Bürger.
Avizuje současně vloženým rozsáhlým programem
JERONÝMOVY DNY 13. a 14. XI. 2009, které pořádá 15. rokem
Jednota tlumočníků a překladatelů spolu s Asociací
konferenčních tlumočníků (ASKOT), Českou komorou tlumočníků
znakového jazyka, Komorou soudních tlumočníků
ČR a Obcí překladatelů.
Na dalších stránkách je Návrh na vydání platebního rozkazu
– obrana proti nim – neplatičům (J. Schovancová); Teorie
titulkování (Fr. Dratva); Terminologie kamenoprůmyslu
V. – německo-český glosář (J. Vedral); Regionální a staročeský
gastronomický slovníček – aneb zapomenutá slova našich
hospodyněk (J. Vašák).
f-
14. mezinárodní kongres
učitelů němčiny v Jeně
Na 14. mezinárodní kongres učitelů němčiny, který se konal
3.–8. srpna 2009 v Jeně, přijelo 3 000 účastníků ze 115 zemí.
Vyučující, výzkumní pracovníci, studující, nakladatelství, zástupci
vzdělávacích institucí aj. se zde vzájemně informovali
o nejnovějších poznatcích a výsledcích vlastního výzkumu, diskutovali
o aktuálních problémech a perspektivách výuky němčiny
a seznamovali se s nejnovějšími výukovými materiály.
Šestidenní program kongresu byl přímo nabitý nejrůznějšími
akcemi: Účastníci si vyslechli řadu přednášek a panelo-
Cizí jazyky roč. 53, 2009/2010, číslo 2
vých diskuzí, ale těžištěm kongresu byla práce ve 44 sekcích,
kde bylo předneseno více než 1 300 příspěvků.
V úvodních poněkud optimistických vystoupeních byla
němčina prezentována jako jazyk otvírající v dnešním globalizovaném
světě nové životní a profesní perspektivy, neboť
ekonomika zemí německé jazykové oblasti a její podíl na
světovém trhu neustále roste. Podle Gernota Erlera, státního
tajemníka ministerstva zahraničí SRN, má němčina konjunkturu.
Zatímco je angličtina nezbytnost, je němčina plus
(„Englisch ist ein Muss, Deutsch ein Plus.“)
Na světě hovoří německy 200 milionů lidí a je mateřštinou
každého 4. Evropana.
Ve vystoupení prezidentky Mezinárodního svazu učitelů
němčiny Heleny Hanuljakové ze SR zazněly kritičtější tóny.
Zájem o němčinu v posledních létech poklesl, dokonce i ve
východní Evropě, kde byla její pozice poměrně silná. Vinu
na tom mají i samotní Němci, kteří svůj jazyk málo podporují.
Při oficiálních příležitostech dávají např. němečtí politici
v zahraničí přednost angličtině. Pokud se o němčinu více
nezasadí, bude zájem o ni dále klesat.
Vedle postavení němčiny v současném světě se do plenárních
referátů promítlo i 20. výročí pádu berlínské zdi
a znovusjednocení Německa. V působivém multimediálním
vystoupení bilancovali Rainer Bettermann (Jena) a Uwe
Koreik (Bielefeld) bouřlivý sociální a politický vývoj zejména
v nových spolkových zemích a perspektivy výuky
německých reálií.
Velký zájem vzbudil svou přednáškou Klaus-Börge
Boeckmann (Vídeň), zabývající se otázkou, jak neustále
zkoumat, rozvíjet a zlepšovat svou vlastní výuku a neupadnout
v rutinu.
Velký úspěch referátu Ullricha Kautze (Mohuč) o vhodnosti
a nevhodnosti překladu potvrdil, že překlad má i nadále
ve výuce své nezastupitelné místo. Vzhledem k tomu, že
komunikativní výuka nesplnila očekávání, stoupá zájem
o překlad jako jeden z mnoha druhů cvičení. V přednášce
byla věnována pozornost zejména funkcím překladu jako
prostředku sémantizace, kontroly, nácviku struktur, zvyšování
jazykové kompetence a mezijazykového srovnávání.
K atraktivnosti kongresu přispělo i místo jeho konání, Jena
a Výmar, kde v minulosti působila řada světově známých
reprezentantů německé literatury (Goethe, Schiller), filozofie
(Fichte, Hegel) i rané romantiky (Schlegel, Schelling, Novalis),
stejně jako významní vědci a podnikatelé (Zeiss, Abbe).
Důležitou součástí kongresu byl i bohatý doprovodný
program, který tvořila autorská čtení, filmy, koncerty a četné
exkurze do Erfurtu, Eisenachu, Buchenwaldu, Lipska, Berlína
aj.).
Velkým zážitkem a přínosem byla pro každého účastníka
kongresu osobní setkání s významnými odborníky a pedagogy
z mnoha zemí, výměna zkušeností, upevnění dosavadních
kontaktů a navázání nových.
Věra Höppnerová

ecenze
DUDEN – Die deutsche
Rechtschreibung
25., völlig neu bearbeitete und
erweiterte Auflage – Hrsg. von
der Dudenredaktion
Dudenverlag Mannheim – Wien – Zürich
2009, 1216 s.
Co je nového v tomto vydání Dudena
ve srovnání s minulým, 24. vydáním,
které jsme recenzovali v Cizích
jazycích 2006/20007, č. 2? Opět reflektuje
aktuální slovní zásobu v německy
mluvících zemích a odpovídá
poslední verzi reformy německého
pravopisu, která vstoupila v platnost
v těchto zemích 1. 8. 2006. Rada pro
německý pravopis připustila ovšem ve
svém posledním sdělení (srv. naši
zprávu „Alternativy poslední verze reformy
německého pravopisu“, in CJ
2006/2007, č. 2) řadu variant, na které
minulé vydání Dudena nestačilo ještě
adekvátně reagovat.
Byly to oblasti jednoslovná a víceslovná
spojení, velká a malá počáteční
písmena, psaní čárek ve větách a dělení
slov. I v tomto vydání jsou připuštěny
četné varianty, mnohé v kontextu, ty
z hlediska redakce „správnější“ jsou
vyznačeny žlutě. Mezi 135 000 pojmy
se nachází 5 000 zcela nových
(Abwrakprämie, Konjunkturpaket …),
namnoze to jsou slova přejatá z angličtiny
(After-Show-Party, No-Go-Area
…). Informační tabulky v textu se zabývají
gramatickými zvláštnostmi, jiné
varují před diskriminujícími výrazy
(Zigeuner …). Jako novinku mezi přílohami
najdeme stručný seznam slov,
jejichž psaní se změnilo po startu první
fáze reformy v roce 1996, přehled hlavních
změn pravopisu zaváděných po roce
1996, dále přehlednou tabulku k vývoji
německého pravopisu od jeho
počátků, statistické údaje jako např.
nejpočetnější slova v němčině (der, die,
das – určitý člen, Jahr – podstatné jméno,
neu – přídavné jméno, werden –
sloveso), nejdelší slova v Dudenu
(Kraftfahrzeug-Haftpflichtversicherung),
slova s největším počtem po sobě
jdoucích samohlásek (beieinander)
a souhlásek (Deutschschweiz) v jednom
slově.
Uživatel slovníku přivítá jistě i návod,
jak psát texty v e-mailech, jak má
vypadat obchodní dopis a jakých znamének
používat při korektuře textu. Již
tradiční přílohou je vedle vlastních pravidel
pravopisu přepis řecké abecedy
a azbuky. Moderním doplňkem knihy
je CD-ROM „Duden Korrektor kompakt“,
který lze stáhnout do počítače;
opravuje nejen pravopis, ale i gramatiku
a dělení slov. Rada pro německý
pravopis nevydala po roce 2006 žádné
stanovisko, měla by se však sejít
30. 10. 2009 a nadále sledovat vývoj
německého pravopisu a usilovat o jeho
jednotu.
Leoš Houska
Cornejo, Renata
Deutschsprachige
Gegenwartsliteratur
Ústí nad Labem : Filozofická fakulta UJEP,
2008, 66 s.
K řadě skript k (zejména) současné
literatuře německé jazykové oblasti, která
vznikají na Katedře germanistiky Filozofické
fakulty Univerzity Jana Evangelisty
Purkyně, přibylo nyní svým
rozsahem nevelké skriptum, které je
ovšem specifické svou metodologií.
Je určeno konkrétním adresátům jako
„opora“ pro předmět současná literatura
německé jazykové oblasti –
4. ročník, zimní semestr. Titul napovídá,
že je celé psáno německy. Literárně
historický rámec zde zahrnuje období
od roku 1945 do počátku 90. let minulého
století a je členěn nejen na jednotlivé
etapy, ale i geograficky podle zemí
německé jazykové oblasti; své místo
zde má i literatura NDR, v textu najdeme
i připomínku některých typických
literárních směrů a žánrů. Důležité je,
že publikace umožňuje studentovi systematickou
přípravu na přednášky a semináře
daného předmětu, ale i na
zkoušku s tím související. Požadavky
na udělení zápočtu a na zkoušku jsou
v úvodu jasně formulovány, kontrolní
otázky u každé etapy je doplňují. Student
si může sám vybírat témata(!).
U každé z deseti kapitolek (např. Literatur
in den Zonen 1945–1949, Literatur
der BRD nach 1989 nebo Tendenzen
der Lyrik na 1945) najde adresát
stručnou charakteristiku etapy se jmény
hlavních představitelů a s medailonky
vybraných autorů (např.
H. Böll, M. Walser, Th. Brussig…),
doporučenou primární a sekundární literaturu
k etapě. Skriptum přispívá
k tomu, aby student pochopil předmět
literatura nejen jako memorování jednotlivých
fakt, ale jako proces, při kterém
lze jednotlivá díla interpretovat sice
subjektivně, ale jen jako součást
určitého kontextu. Je i dokladem toho,
že autorka chce přispět k takovému
chápání výkladu ve své disciplíně.
Význam publikace přesahuje jeho malý
náklad 150 kusů.
Leoš Houska
Belyntseva, O., Janek, A.
Učebnice současné
ruštiny
1. díl + 4 audio CD. Brno : Computer Press,
2009, 554 s.
Autory předkládané učebnice nejsou
renomovaní odborníci, ale „čerství“ absolventi
magisterského studia oboru
Ruský jazyk a literatura Filozofické fakulty
Masarykovy univerzity v Brně,
kteří během studia externě vyučovali
na brněnských jazykových školách.
Učebnice byla koncipována tak, že
se u jejích uživatelů předpokládají nulové
znalosti jazyka. Proto úvodní lekce
seznamuje s tiskací a psanou azbukou
a s výslovností jednotlivých hlásek. Ná-
71
roč. 53, 2009/2010, číslo 2, Cizí jazyky

72 recenze
sleduje 20 lekcí, které obsahují bohatou
a různorodou, ale především aktuální
slovní zásobu včetně užitečných slovních
spojení a frází užívaných v současné
živé ruštině; gramatika je v nich
podána v uceleném systému a ve srozumitelné
formě.
Každá z 20 lekcí je rozdělena na tři
části: v první se osvojuje nová slovní
zásoba nezbytná pro zvládnutí následující
lekce. Autoři si uvědomují, že
slovní zásoba je základním kamenem
při studiu každého cizího jazyka, proto
je poněkud netradičně zařazena na
samotný začátek každé lekce. Ve druhé
části se objevují nejrůznější životní
situace, v nichž se může mluvčí ocitnout
(služební cesta, nemoci a jejich
léčení, práce na počítači, cestování,
ubytování v hotelu...).
Třetí část tvoří zajímavé texty z oblasti
kultury, které poskytují informaci
o ruských reáliích (Moskva, Petrohrad,
Arbat, hymna a vlajka Ruska, matrjoška,
samovar a pití čaje...), ale je možné
si na nich i rozšířit slovní zásobu.
V pečlivě vybraných textech nalezneme
kromě informací o ruských reáliích
a kultuře také originální úryvky z děl
současných i starších ruských autorů.
Po úvodním textu každé části následuje
výklad gramatiky a cvičení, která
procvičují probírané učivo a současně
rozvíjejí komunikativní schopnosti.
Právě velkou předností této učebnice
je to, že obsahuje hodně cvičení – poslechových,
drilových, ale také opakovacích.
Poslední typ cvičení je zařazen
po každé páté lekci; lze v nich zrekapitulovat
učivo probrané v předešlých
lekcích. Pro ověření správnosti byl do
učebnice zařazen klíč. Najdeme zde také
nápadité ilustrace, které mohou
sloužit k oživení při studiu jazyka,
a zvukové nahrávky namluvené rodilými
mluvčími na CD.
Na konci učebnice je podán přehled
základní gramatiky v tabulkách, násle-
Cizí jazyky roč. 53, 2009/2010, číslo 2
dují slovníky – rusko-český a českoruský;
najdeme v nich výrazy z jednotlivých
lekcí. Knihu uzavírá gramatický
rejstřík, v němž uživatelé zjistí, kde najdou
potřebné informace o daném gramatickém
jevu. Spolehlivé orientaci
napomáhá přehledný obsah, situovaný
na začátku učebnice.
Autoři se snažili učebnici koncipovat
tak, aby vyhovovala jak systematickému
vyučovacímu procesu vedenému
učitelem, tak i těm, kteří se rozhodnou
studovat jazyk cestou samouka. Při výběru
jazykového učiva uplatňují dva
základní principy: princip komunikativní
důležitosti jevů a princip postupného
narůstání obtíží. Jde o zásady, které
současná didaktika vyučování cizím
jazykům staví do popředí.
Přihlédneme-li k tomu, že na našem
knižním trhu se nesetkáváme často
s kvalitními učebnicemi ruštiny (zejména
pro dospělé), nutno hodnotit
zpracování této učebnice jako velmi
kladný počin. Předpokládáme, že se
stane žádanou studijní pomůckou a její
uživatelé načerpají z ní maximum jazykových
vědomostí, dovedností a návyků.
Jak patrno ze záhlaví, jde zatím
o 1. díl. Lze doufat, že i následující
2. díl bude stejně úspěšný.
Aleš B r andner
Zdena Kráľová
Faktory anglickej
fónickej kompetencie
Žilinská univerzita v Žiline, 2009, 74 s.
Vydavateľstvo Žilinskej univerzity
v Žiline EDIS práve vydalo učebnicu,
ktorá dôstojne vypĺňa medzeru
v sociolingvistickom a psycholingvistickom
výskume procesu osvojovania
si výslovnosti cudzieho jazyka.
Ako naznačuje už názov – ide o komplexný
úvod do ďalšieho skúmania
faktorov potenciálne i reálne ovply-
vňujúcich výslednú úroveň anglickej
zvukovej kompetencie slovenských
hovoriacich. Učebnica je určená
všetkým, ktorým záleží na prvej vizitke
cudzojazyčnej performancie –
výslovnosti.
Osvojovanie si (cudzieho) jazyka je
komplexný proces tvoriaci dôležitú
súčasť kognitívneho a sociálneho vývoja
človeka. V súčasnosti sa v didaktike
cudzích jazykov kladie dôraz na komunikatívne
zručnosti, pričom pri akusticko-auditívnom
type komunikácie faktor
prvoradého významu predstavuje
výslovnosť. Výslovnosť, resp. aktualizácia
zvukového systému materinského
i cudzieho jazyka je v mnohých
ohľadoch špecifickým fenoménom. Do
„hry“ vstupuje prvok individuálneho
a konkrétneho omnoho viac ako pri
iných jazykových rovinách. Vďaka tomu
je skúmanie premenných cudzojazyčnej
fónickej kompetencie pomerne
komplikované a zároveň nesmierne zaujímavé.
Novátorským prístupom v kontexte
daného výskumu je ilustračný kváziexperiment,
ktorý pomocou matematicko-štatistickej
(korelačnej) analýzy
zisťuje závislosť medzi úrovňou anglickej
výslovnosti nerodených hovoriacich
a vybranými externolingválnymi
faktormi. Štruktúra kapitol vychádza
z autorkinej systematickej klasifikácie
faktorov vplyvu na dve základné skupiny
– interno- a externolingválne, ktoré
ďalej analyzuje z kontrastívneho aspektu
a berie do úvahy potenciálne
možnosti zvukovej interferencie.
Kniha Faktory anglickej fónickej
kompetencie je charakterizovaná úsporným,
ale pritom presným a výstižným
spracovaním bohatej staršej
i novšej odbornej literatúry, dobre
premyslenou kompozíciou, primeraným
odborným jazykom a je nepochybne
cenným prínosom do skúmanej
problematiky.
Danica Gondová