Klasifikace v letních paralympijských sportech

Klasifikace v letních paralympijských
sportech
Klára Daďová
katedra ZTV/TVL FTVS UK

Atletika
Atletika je součástí paralympijských disciplín od první paralympiády. Je
otevřena mužům a ženám všech typů postižení a zahrnuje: běhy na 100 m, 200 m,
400 m, 800 m, 1 500 m, 3 000 m, 5 000 m, 10 000 m, 4x100 m, 4x400 m, hod
diskem, koulí, a oštěpem (popř. kuželkou), trojskok, skok do dálky a do výšky,
pentatlon a maraton. Nicméně ne všechny disciplíny jsou otevřeny všem. Spastici
například nesoutěží v maratonu atd. Pravidla IAAF platí pro všechna paralympijská
klání s dalšími modifikacemi.
Nevidomí sportovci běhají s trasérem, mají povoleny akustické signály pro
skoky a musí například nosit tmavé brýle. Vozíčkáři musí mít akceptovatelný vozík
pro danou disciplínu.
Klasifikace v atletice se skládá z hodnocení postižení a hybnosti, pozorování
před soutěží, a pozorování při soutěži (tedy pozorování specifických pohybových
úkolů v kompetitivním prostředí). Označení klasifikačních tříd v atletice je dáno
jednak typem disciplíny („T“ jako track – dráhové disciplíny, a „F“ jako field
– vrhačské disciplíny a skoky), jednak typem postižení.
Základní kategorie v atletice jsou: 1. Atleti zrakově postižení (třídy 11-13); 2.
Atleti s postižením intelektu (třída 20); 3. Atleti s DMO a po poranění mozku
(vozíčkáři ve třídách 32-34 a chodící ve třídách 35-38); 4. Stojící / chodící atleti
s amputací a omezenou funkcí HK a/nebo DK nebo trupu (třídy 40-46); a 5. Atleti
vozíčkáři (třídy 51-58).

Atletika – orientační rozdělení tříd (1)
Zrakově postižení T11 / F11 odpovídá třídě B1
T12 / F12 odpovídá třídě B2
T13 / F13 odpovídá třídě B3
Intelektuálně postižení
Spastici
T20 / F20 jedna třída - odpovídá minim. handicapu
T32 / F32 odpovídá CP2
T33 / F33 odpovídá CP3
T34 / F34 odpovídá CP4
T35 / F35 odpovídá CP5
T36 / F36 odpovídá CP6
T37 / F37 odpovídá CP7
T38 / F38 odpovídá CP8

Atletika - orientační rozdělení tříd (2)
Chodící
Vozíčkáři
F40 trpaslíci
F41 LAF5, F8
T42 / F42 A2 (A9), LAF5, F8
T43 / F43 A3 (A9), LAF5, F8
T44 / F44 A4 (A9), LAT3, LAF5, F8
T45 / F45 A5/7
T46 / F46 A6, A8, LAT4, LAF6
T51 / F51 T1, F1, LAF1, CP2
T52 / F52 T2, F2, LAF1, CP2, CP3
T53 / F53 T3, F3, LAF2, CP3
T54 / F54 T4, F4, LAF3, CP3, CP4
F55 F5, LAF3, CP4
F56 F6, (A1), (A9), LAF3, CP4, CP5
F57 F7, (A1), (A9), LAF3
F58 A2, A3, (A9), LAF3, F8, (LAF4)

Basketbal vozíčkářů - úvod
Nejznámější týmový sport pro
vozíčkáře, který bývá otevřen i pro
mentálně postižené.
U tělesně postižených je otevřen
mužům a ženám s permanentním
postižením DK, které jim
zabraňuje běhání, skákání,
pivotování se stejnou rychlostí,
bezpečností, stabilitou a vytrvalostí
jako nepostižený hráč (tzn.
normálně hrát basketbal).
Chce-li být hráč oklasifikován systémem IWBF (Mezinárodní
federace basketbalu vozíčkářů), musí mít permanentní fyzické
postižení na DK, objektivně prokazatelné uznávanými
lékařskými vyšetřeními (RTG, MRI, CT, EMG, atd.). Bolest
jakéhokoli stupně není uznatelná. Hráči, kteří hrají basketbal
však nemusí nutně používat vozík jako každodenní lokomoční
prostředek.

Basketbal vozíčkářů – systém klasifikace
● Aplikuje se zde bodový systém dle IWBF, kde jsou hráči posuzováni
podle typu postižení (kompletní a inkompletní paraplegie, amputace /zde
rozhoduje délka pahýlu, avšak tradičně jsou amputáři ve vyšších třídách/,
mozková obrna, poliomyelitis atd.) a rozsahu pohybu trupu, HK a DK.
Pohybový rozsah určuje limit možného pohybu ve třech základních
anatomicky definovaných rovinách (sagitální - ohnutí a pohyb dopředu,
frontální - pohyb do stran, transversální - rotace hlavy, ramen i trupu).
● Systém zahrnuje čtyři hlavní bodové kategorie: 1.0, 2.0, 3.0 a 4.0. Později
byl doplněn o kategorie půlbodové (1.5, 2.5, 3.5, 4.5). Každá kategorie má
určitou charakteristiku, ale ne každý hráč jim přesně odpovídá. Proto by měl
klasifikátor pečlivě zhodnotil výsledky pozorování hráče během tréninku a
hry (sleduje posazení a jízdu na vozíku, střelbu, přihrávky, dribling atd.). U
amputářů se přeměřuje délka pahýlů (teoreticky mohou mít třídu od 2 do 4.5
bodu).
● Pro národní a pohárové soutěže je součet bodů na družstvo v každém
okamžiku (5 hráčů) 14.5 bodu, pro mezinárodní soutěže včetně paralympiád
14 bodů. Zodpovědností trenéra je, aby vždy když střídá hráče, dodržel daný
součet bodů.

Basketbal vozíčkářů – bodové třídy zjednodušeně
1.0 - Nejvíce postižení hráči (Th1-7), bez funkčních břišních
svalů, udržuje neustále kontakt s opěrkou vozíku, malý či
nekontrolovaný pohyb ve všech rovinách, bez aktivní rotace
trupu, s max.využitím hlavy
2.0 - Hráči (Th8-L1) s možnou aktivní rotací trupu, omezenou
hybností v rovině sagitální, bez kontroly pohybu do stran
3.0 - Hráči (L2-L4) s omezenou hybností v rovině frontální,
stabilitou pánve, dobrou rotací trupu, bez kontrolovaného pohybu
do stran
4.0 - Hráči (L5-S1) s pohyblivostí ve všech 3 rovinách
s omezením na jednu stranu
4.5 - Hráči s normálním pohybem trupu ve všech rovinách, do
stran bez omezení

Boccia
● Boccia je sport pro jedince s DMO a jinými pohybovými handicapy,
kteří jsou odkázaní na vozík. Poprvé byla představena na PH v New
Yorku v roce 1984. Hraje se individuálně, v párech, i týmově. Její
výhodou je, že je vhodná zejména pro jedince s velmi těžkým postižením.
Jedná se sport podobný francouzskému petanque, kdy se sportovci snaží
odehrát sadu svých koulí (modré, červené) co nejblíže kouli bílé, zvané
„jack“. Sportovci bez úchopové funkce HK vypouštějí své koule díky
specifickým pomůckám (rampa, tykadlo atd.) např. bradou.
● Způsobilí jsou jedinci ze tříd CP1 a CP2 (dle CP-ISRA) a sportovci
s jiným neurologickým postižením (např. svalová dystrofie). V současné
době se rozlišují čtyři třídy (BC1-BC4), které závisejí na funkčních
schopnostech hráčů. Párové soutěže jsou pro sportovce z tříd BC3, a
týmové mohou hrát závodníci z tříd BC1 a BC2.

Boccia – popis tříd
BC1 - Třída pro jedince z tříd CP1 a CP2. Sportovci mohou soutěžit s pomocí
asistenta, který však musí být mimo hráčův box. Asistenti mohou pouze
podávat míčky a stabilizovat vozík na žádost hráče. Tito sportovci mají
omezenou hybnost trupu a špatnou rovnováhu v sedu, ale jsou schopni
odhodit míč (obyčejně „horem“).
BC2 - Třída pro závodníky CP2. V této třídě nejsou povoleni asistenti. Tito
sportovci mají lepší rovnováhu v sedu a většinou jsou schopni sebrat míč ze
země samostatně, většinou jsou schopni házet horem i spodem.
BC3 - Třída pro závodníky s velmi těžkým handicapem (CP1) – motorickou
dysfunkcí, kteří nejsou schopni držet a vypustit míč. Závodníci používají
pomůcku a mohou využívat i asistenta, který se může nacházet v boxu, ale
musí být zády k hracímu poli a nesmí se do něj dívat.
BC4 - Třída pro sportovce s jiným těžkým postižením hybnosti než je DMO,
často mají nižší sílu, špatnou koordinaci a problém s vypuštěním/ uvolněním
míče. Často se jedná o progresivní postižení. Většinou hází spodem,
kyvadlovým pohybem paže. V této třídě nejsou povoleni asistenti.

Cyklistika
● Cyklistika je součástí PH od roku 1992. Cyklistické soutěže zahrnují dráhové i
silniční disciplíny pro jednotlivce a týmy ve sprintech, stíhacích závodech,
časovkách. Soutěže jsou otevřeny pro muže i ženy s tělesným, zrakovým i
spastickým postižením.
● Obecně lze rozlišit 3 širší kategorie závodníků: 1. Sportovci s tělesným
postižením, kteří závodí na dráze a na silnici s použitím bicyklů či handcyklů
specificky upravených dle jejich potřeb, 2. Sportovci s DMO soutěžící na silnici
s použitím bicyklů či tricyklů (soutěží v systému 4 funkčních divizí) a 3. Zrakově
postižení cyklisté soutěžící na dráze či na silnici s použitím tandemového bicyklu,
který s nimi sdílí vidící „pilot“, tedy trasér (nesmí být profesionálním cyklistou).
IPC používá technická pravidla UCI spolu s dalšími specifickými pravidly,
dovolujícími adaptace pomůcek z hlediska bezpečnosti. Pro nevidomé platí
minimální handicap odpovídající kategorii B3. Velikost zrakového postižení však
nehraje roli. Kromě kategorie mužů a žen je zde i specifická kategorie „mix“
(muž+žena).
● U tělesně postižených s lokomočním handicapem rozdělujeme cyklisty na stojící
a sedící. Jednostopá kola (u stojících) se dělí do tříd: LC1, LC2, LC3 a LC4.
● Ženy startují národně a mezinárodně ve třídě s vyšším handicapem než jsou
zařazeny (posun o 1). Naopak v krajních případech nebo při nejasnostech se
cyklista řadí do třídy s nižším handicapem, aby případně poté mohl být zařazen do
kategorie s handicapem vyšším (prokáže-li se, že do původně přidělené třídy
nepatří).

Cyklistika – tělesně postižení stojící
LC1
Minimální či žádné postižení DK (např. amputace více než ½ chodidla, kratší noha o 7-12
cm, snížení síly svalové či ankylóza na 1 DK nebo izolovaná paréza na quadricepsu nebo
tricepsu surae, amputace /minimálně všechny prsty a palec 1 HK bez funkčního úchopu/ či
paréza 1 HK, s umělým úchopem nebo bez něj, deformace páteře znemožňující jízdu na
kole v normální aerodynamické pozici a další)
LC2
Postižení 1 DK, ale schopnost normálně šlapat oběma nohama – s protézou i bez ní (např.
jednostranná nad- či pod-kolenní amputace s protézou, snížení svalové síly na 1 DK o 15-
24 bodů, rozdíl v délce DK více než 12 cm, omezená flexe kolene mezi 51 a 80 stupni,
amputace či paréza obou HK s umělým úchopem na 1 či obou stranách)
LC3
Postižení nejméně 1 DK s/ nebo bez handicapu na HK, schopnost šlapat do pedálů pouze
druhou (zdravou) nohou (jednostranná nad- či pod-kolenní amputace bez protézy, flexe
kolene menší než 50 st., snížení síly svalové na obou DK ohodnocené celkem 25-39 body)
LC4
Postižení obou DK s/ nebo bez handicapu HK (např. oboustranná nadkolenní amputace s 1
či 2 protézami, jednostranná nadkolenní + amputace na HK /s protézou DK a držením se
jednou HK/, kombinace nad- a pod-kolenní amputace s 1 či 2 protézami, oboustranná
podkolenní pouze s 1 protézou, snížení svalové síly na obou DK celkem o 40 bodů s nebo
bez handicapu HK, tuhá kyčel s maximální flexí méně než 30 st.)

Cyklistika - vozíčkáři
Od PH v Aténách jsou nově zařazeny kategorie pro handcykly. Handcyklisté
soutěží ve třech funkčních divizích, odděleně muži a ženy. Jedná se o
sportovce, kteří pro svůj pohyb normálně vyžadují vozík nebo sportovce, kteří
nejsou schopni použít konvenční bicykl či tricykl kvůli těžkému postižení DK.
Používá se zde funkční klasifikace na základě úrovně míšní léze či
odpovídajícího postižení. Klasifikovat se má v závodním dresu s veškerým
vybavením. Používá se zdravotní dokumentace a provádějí se funkční testy
schopností pro cyklistiku a pozorování při tréninku a závodu.
Podle klasifikace IPC se rozlišují třídy handcyklistů následovně:
HC Divize A: je pro sportovce s těžším postižením - s kompletní ztrátou funkce
trupu a DK, spolu s jiným těžkým postižením (tj. kvadruplegici, třídy HC 1 &
2).
HC Divize B: je pro sportovce s kompletní ztrátou funkce DK a omezenou
stabilitou trupu (tj. paraplegici, třídy HC 3, 4 & 5).
HC Divize C: je pro sportovce s kompletní ztrátou funkce DK, ale minimálním
jiným funkčním postižením, nebo částečnou ztrátou funkce DK kombinovanou
s jiným postižením tak, že není možné použít konvenční bicykl (tj. např.
amputáři a všechny ostatní handicapy, třídy HC 6, 7 & 8).

Cyklistika – vozíčkáři (divize dle EHC)
Divize A
A1- v sedě - kvadruplegici, kteří při atletických závodech vozíčkářů patří do
kategorie T51
A2 - v sedě - kvadruplegici, kteří při atletických závodech vozíčkářů patří do
kategorie T52
Divize B
B - v sedě, výjimečně v kleče - paraplegici od Th1 do Th 9/10
Divize C
C1 - v sedě - ostatní postižení - závodníci sedící s nataženými DK
C2 - v kleče - ostatní postižení – závodníci, kteří jedou v kleče; včetně
závodníků se 2 amputacemi DK (amputace nad kolenem)
Ženy
FA - kvadruplegičky
FB - paraplegičky od Th1 do Th 9/10
FC - všechny ostatní závodnice

Handbiky – barvy přileb dle tříd (dle EHC)
A1 – modrá + 5cm žlutý pruh vedoucí podélně středem přilby
A2 – modrá
B – bílá
C1/C2 – červená
FA – zelená + 5cm žlutý pruh vedoucí podélně středem přilby
FB – zelená + 5cm bílý pruh vedoucí podélně středem přilby
FC – zelená

Fotbal
Pětkový fotbal /pětičlenná kopaná/ je otevřen zrakově postiženým
sportovcům ze tříd B1-B3. Hra trvá 50 minut. Pravidla jsou jako na OH s určitými
modifikacemi (míč vydává zvuk, hrací pole je menší, neplatí pravidlo o ofsajdu
atd.). Brankář může vidět a působit při hře jako navaděč, zbylí hráči mají na očích
klapky. To znamená, že není potřeba klasifikace. Pokud je brankář vidící, nesmí
být registrován FIFA v posledních 5 letech. Tento fotbal měl na vrcholové úrovni
premiéru v Aténách.
Sedmičkový fotbal /sedmičlenná kopaná/ se hraje již od roku 1978 a je
otevřen pro jedince s DMO tříd CP5-CP8 (chodící). Pravidla vycházejí z pravidel
FIFA, ale najdeme zde modifikace jako: menší hřiště (75x55m), vhazování pouze
jednou rukou, neplatí pravidlo o postavení mimo hru atd. Míč by měl mít průměr
68-70 cm a hmotnost 410-450 g. Klasifikace spočívá ve vyvážené participaci hráčů
z jednotlivých CP tříd. Tým o 12 hráčích musí obsahovat alespoň jednoho hráče
z třídy CP5 nebo CP6. Sedm aktuálně hrajících fotbalistů (včetně brankáře) pak
musí mít při hře vždy jednoho z těchto „slabších“ hráčů. Pokud to není možné, tým
hraje v počtu 6 hráčů. Ne více než 2 hráči z třídy CP8 mohou hrát na hřišti ve
stejný okamžik. Hra trvá 60 minut, hraje se ve dvou poločasech po 30 min s
15minutovou přestávkou.

Goalball
Goalball je míčová hra určená výlučně pro zrakově postižené jedince,
trvá 14 minut. Závodníci hází míč tak, aby se dokutálel do branky soupeře.
Je nutné, aby obecenstvo bylo při tomto sportu tiché, aby se sportovci
mohli soustředit na zvuky a „lokaci“ ozvučeného míče.
Je tedy otevřena sportovcům ze tříd B1-B3. Hrají muži a ženy, kteří
nosí klapky (mají zakryté oči), aby se zajistila „férovost“ hry. Tým se
složen ze 3 hráčů, hraje se na kurtu 18 x 9 m, přičemž brána je po celé
délce zadní strany hřiště. Neaplikuje se zde tedy žádná klasifikace,
protože jsou si všichni rovni. Goalball vznikl v roce 1946 jako sport pro
nevidomé válečné veterány. Na PH byl zařazen v Torontu 1976.

Jachting
V Atlantě byl jachting ještě ukázkovou disciplínou. Od PH v
Sydney je plným medailovým sportem. Je otevřen amputářům,
jedincům s míšní lézí a DMO, zrakově postiženým, vozíčkářům a
ostatním (např. jedincům s progresivní chorobou jako je roztroušená
skleróza a svalová dystrofie). Klasifikační systém se opírá o tyto
faktory: stabilitu, funkci HK, mobilitu a zrak. Klasifikace je založena
na funkčním bodovém systému s méně body pro těžce postižené až po
více bodů pro méně postižené (1-7).
Soutěžit je možné v různých lodních třídách (na pohlaví
nespecifikovaných). U singlu 2.mR se ale například nejedná o body,
ale o „minimální“ postižení (každý se známkou 7 a méně), jinak se
jezdí bez rozdílu postižení. V posádce Sonar se jezdí dle počtu bodů
na posádku. Každý tým (3 sportovci) může mít maximálně 12 bodů.
Nevidomí mají např. 3 body, sportovci spadající normálně do B2-3
mají 7 bodů.
Na mezinárodní úrovni se ještě jezdí třída Martin16, která není
v Čechách provozována.

Jezdectví
Jezdectví je přístupné jedincům se všemi druhy postižení, mužům i ženám.
Jezdci jsou zařazeni ve 4 skupinách (které se dále dělí). Pro národní soutěže je
kromě 4 skupin (stupňů) povolena ještě skupina pátá.
V rámci klasifikace IPEC se nejdříve stanovuje diagnóza (často stačí
potvrzení od lékaře, může však být vyžádáno dodatečné vyšetření – RTG, CT,
MRI atd.). Dále se provádí jednak „medicínské“ testování (na lůžku), jednak
technické testy (na koni) a pozorování během soutěže.
Za nejdůležitější kritérium v tomto sportu se považuje schopnost udržovat
rovnováhu. V každém stupni (viz tabulka) se dále rozlišuje několik profilů
(např. profil 1 = prakticky žádná funkce všech 4 končetin, vyžaduje elektrický
vozík, nebo je tlačen na vozíku mechanickém, profil 29 = postižené oba
pletence pažní, profil 38 = sluchově postižení, profil 39 = poruchy učení, profil
36 = úplná slepota, profil 48 = zdraví lidé atd.). Kromě individuálních soutěží
existují i týmové, kdy tým tvoří 3 nebo 4 jezdci z jedné země a alespoň jeden z
nich musí mít stupeň I nebo II. Výsledné skóre je pak součtem tří nejlepších
hodnocení (tzn. pokud jsou v týmu 4 jezdci, skóre nejhoršího se nepočítá).

Jezdectví - stupně
EI - Vozíčkáři - těžce postižení DMO, ostatní, a jedinci s míšní lézí s chabou
stabilitou trupu a / nebo postižením všech 4 končetin, nebo nestabilitou trupu a
dobrou funkcí HK, nebo střední stabilitou trupu s těžkým postižením všech 4
končetin (profily 1-7, 9, 12-13)
EII - Vozíčkáři - DMO, ostatní, sportovci s míšní lézí a amputáři s těžším
motorickýcm handicapem – postižení trupu s dobrou funkcí HK nebo těžkým
jednostranným postižením (profily 8, 10-11, 14, 17-18, 27, 31)
EIII - Chodící bez pomůcky i s ortopedickou pomůckou - DMO, ostatní,
amputáři či lidé s míšní lézí a zcela nevidomí s dobrou stabilitou, hybností DK
a koordinací, střední postižení všech končetin, nebo těžké postižení HK
(profily 15, 17-19, 21, 26, 28, 36, 39)
EIV - Chodící s lepší funkcí – postižení jedné nebo dvou končetin, nebo
zrakově postižení (profily 16, 19-20, 22-25, 37a)

Judo
Judo jako paralympijský sport je otevřeno pro zrakově postižené (tj.
pro B1-B3) v několika váhových kategoriích, stejných jako v olympijském
judu. Poprvé bylo představeno na PH v Soulu (1988). Řídí se pravidly IJF
s malými modifikacemi.
Zdravotní klasifikace se zde opět nepoužívá – všichni nevidomí a
zrakově postižení soutěží v jedné třídě (např. závodník B1 může bojovat
proti závodníkovi s B3, pokud jsou ve stejné váhové kategorii).
Muži soutěží v kategoriích: do 60 kg, do 66 kg, do 73 kg, do 81 kg, do
90 kg, do 100 kg, a nad 100 kg.
Ženy soutěží v kategoriích: do 48 kg, do 52 kg, do 57 kg, do 63 kg, do
70 kg, a nad 70 kg.

Lukostřelba
➢ Lukostřelba je jako paralympijský sport (od r. 1960) otevřena pouze sportovcům
s tělesným postižením. Řídí se pravidly FITA spolu s dalšími modifikacemi. Soutěží jak
stojící, tak sedící, muži i ženy, jednotlivci i týmy.
➢ V lukostřelbě se provádí testování svalové síly a/nebo koordinace a/nebo kloubního
rozsahu. Dle typu postižení se vybere nejvhodnější test, při kombinovaném postižení
klasifikátoři hodnotí to postižení, které má největší funkční dopad na závodníka. Vše se
hodnotí bodově, přičemž 360 bodů odpovídá „nepostiženému“ lukostřelci (180 HK, 60
trup, 120 DK). Kromě tohoto „medicínského“ testování následuje testování schopností při
střelbě, hodnotí se i použití pomůcek. Lukostřelci se rozdělují do tří tříd dle funkčních
schopností: ARW1, ARW2, a ARST.
➢ Dle velikosti postižení může být použit vozík, sedačka, podpěry, popruhy, či např.
mechanické pomůcky k vypuštění šípu (v případě postižení prstů obou rukou). Vozík
jakéhokoli typu může být použit při dosažení minimálního postižení 50 bodů na DK a/nebo
trupu. Sedačku jakéhokoli typu lze užít při minimálním postižení 38 bodů na DK a/nebo
trupu. Žádná část vozíku/sedačky nesmí při střelbě poskytovat oporu paži s lukem, vozík
ani sedačka nesmí vyčnívat z lukostřeleckého „boxu“. Žádná část zádové opěrky nesmí
přesahovat dopředu více než do poloviny trupu z bočního pohledu. Nejvyšší bod vozíku
musí být alespoň 110 mm pod podpažní jamkou (u sedačky je to 220 mm). Luk nesmí být
při vypouštění šípu v kontaktu s vozíkem/sedačkou. Sportovci z tříd ARW1 a ARST-C
mohou mít asistenta.

Lukostřelba – popis tříd
ARST - Stojící – minimální postižení DK – určitý stupeň ztráty svalové síly, koordinace
nebo hybnosti - amputáři, ostatní a stojící DMO (funkční pro chůzi na dlouhou
vzdálenost): minimální postižení činí 15 bodů na obou DK nebo 25 bodů celkem nebo
rozdíl v délce DK o minimálně 7 cm, (podkategorie: ARST-C – jedinci s těžkým
postižením HK, minimální postižení 20 bodů na 1 HK nebo 40 bodů na střílející HK).
Mohou používat opěrnou sedačku bez opory zad, nohy musí mít na zemi.
ARW1 - Vozíčkáři kvadruplegici nebo srovnatelné postižení (poranění míchy a DMO
s postižením všech 4 končetin, amputace HK i DK) HK: omezení funkčního rozsahu
pohybu, síly či kontroly + trup: slabá nebo žádná rovnováha, a / nebo DK: nefunkční
nohy v důsledku amputace, omezení hybnosti, svalové síly a/nebo kontroly (téměř
nefunkční pro chůzi na dlouhé vzdálenosti), minimální postižení na každé HK 5 bodů +
buď 15 na trupu nebo 35 na DK nebo 8 na trupu a 20 na DK (podkategorie ARW1-C
pro jedince s vyšším handicapem, zde minimální postižení: 20 bodů na každé HK spolu
s 15 body na trupu nebo 35 na DK nebo 8 na trupu a 20 na DK). Mohou používat
kladkový luk bez optického miřidla a bez průhledu na tětivě, mohou použít mechanický
vypouštěč tětivy. Mohou mít boční opěrku minimálně 10 cm od podpaží. Střílí dámskou
Fitu / 70, 60, 50, 30 m /.
ARW2 - Vozíčkáři paraplegici nebo srovnatelné postižení (poranění míchy, DMO,
oboustranná podkolenní amputace, s plnou funkcí HK(žádné funkční omezení) –
ochrnutá dolní část těla včetně nohou kvůli amputaci, omezení rozsahu pohybu, síly či
koordinace – téměř nefunkční pro chůzi na dlouhé vzdálenosti). Nesmí používat žádné
zvláštní pomůcky. Používají olympijský luk.

Plavání
V tomto sportu soutěží jedinci s různým postižením. Startuje se buď z bloků
nebo z vody dle individuálních schopností. Pro zrakově postižené plavce
existují adaptace v podobě dotykových tyčí při obrátce. Třídy pro tělesně
postižené jsou postavené na funkčních principech. Mimo tento funkční
systém stojí zrakově postižení se svými třídami S11-13, a mentálně postižení
s třídou S14.
Plavec s tělesným postižením, který chce závodit na mezinárodních závodech
IPC, musí být oklasifikován podle funkčního klasifikačního systému FCS pro
pohybová postižení. Klasifikační systém užívá pro pohybová postižení
bodovou kalkulaci vyjádřenou v číslech, která ukazují rozmanitost
v efektivnosti pohonu (propulse) plavců. Klasifikace zahrnuje medicínský
test, funkční technický test ve vodě a v neposlední řadě i pozorování plavců
během závodů. Plavání umožňuje tělesně postiženým plavcům soutěžit
společně bez ohledu na druh postižení.
Plavecká klasifikace zahrnuje tato postižení: míšní poranění, poliomyelitis,
DMO, traumatická poranění hlavy, amputace, dysmelie, ostatní - roztroušená
skleroza, arthrogrypoza, achondroplazie, ankylozy, cévní mozkové příhody,
svalová dystrofie, Guillaine Barre sy, Friedrichs ataxie, Perthesova choroba,
spina bifida, atd.
Do funkčního klasifikačního systému naopak nepatří: transplantace, zraková
postižení, mentální postižení, diabetes mellitus, epilepsie, nešikovné děti =
děti s LMD (lehká mozková dysfunkce), hluchota, vývojové opoždění.

Plavání - testování
Medicínský test
• Medicínský test zahrnuje svalový test, nebo koordinační test, nebo měření
rozsahu pohybu, nebo měření délek amputovaných končetin /dysmelií, příp.
měření výšky a testování poklesu ramen. Jednotlivé testy se používají podle
typu postižení, obdobně jak bylo popsáno v prezentaci o testování. Test
poklesu ramen se týká plavců s postižením horních končetin, kde je
předpoklad poklesu ramen (při plav. způsobu motýlek), který by mohl vést
k diskvalifikaci. Při klasifikaci plavce s kombinovaným postižením se užívají
k testování ty testy, které jsou pro něj nejdůležitější. Např. svalový test a
měření rozsahu pohybu nebo koordinační test a měření rozsahu pohybu. Po
ukončení medicínského testu si klasifikátoři udělají předběžné orientační
bodové skóre.
Test ve vodě – technický test
• startovní skok ( v případě, že to není možné, tak start z vody) a obrátka.
Bodově se hodnotí dle toho, jakou je plavec schopen získat při odrazu propulsi + se
zohledňuje, zda startuje z bloku nebo z vody, a jakou končetinou se odráží.
• poloha ve vodě vleže na zádech a vleže na břiše (obojí bez záběru končetin).
• všechny plavecké způsoby na vzdálenost alespoň 25 m. Plavci s neurologickým
postižením musí předvést všechny plavecké způsoby na delší vzdálenost. Během testu se
posuzuje efektivnost záběru jak HK, tak DK, stabilita trupu, atd. Je nutné umět posoudit,
zda se jedná o plavecké chyby, nebo o plavcovu nemohoucnost.

Plavání – testování a úvod do tříd
Po těchto dvou testech následuje diskuse jak medicínských, tak technických
klasifikátorů (jak medicínští, tak techničtí klasifikátoři jsou přítomni u obou
druhů testů a mohou do nich aktivně zasahovat) bez přítomnosti plavce a
trenéra. Po této diskusi se klasifikátoři usnesou na zařazení do tříd.
Existují tři typy tříd, ve kterých plavci závodí: S, SB a SM třídy. S třída zahrnuje
tyto plavecké způsoby: volný způsob, znak, motýlek. SB třída zahrnuje
plavecký způsob prsa. Tento plavecký způsob má své třídy z důvodů odlišného
bodování horních a dolních končetin. Při tomto plaveckém způsobu je větší
propulse z dolních končetin a proto je bodové skóre pro dolní končetiny větší
než v ostatních třídách. SM třída je pro polohový závod jednotlivců. SM třída
= (3xS + 1xSB )/4. Při počítání SM třídy se musí zvážit všechny tři
S způsoby.
Maximální počet bodů, které může plavec mající tělo naprosto zdravé získat pro
S třídu a SM třídu je 300 bodů. Maximální počet bodů, které může získat
plavec pro SB třídu je 290 bodů. Minimální handicap k tomu, aby plavec mohl
závodit na mezinárodních soutěžích IPC je ztráta 15 bodů při testování na
suchu ve všech třídách.

S1 (40-65 bodů)
Plavání – příklady některých tříd
1. tetraplegie kompletní C5 nebo srovnatelné polio
2. velmi těžká kvadruplegie se slabou kontrolou hlavy a trupu a omezenými pohyby končetin
při propulzi
3. těžká arthrogryphoza postihující 4 končetiny s velmi omezeným pohybem horních končetin a
limitovanou propulsí dolních končetin
S5 (141-165 bodů)
1. a) kompletní paraplegie pod T1 - T8 nebo srovnatelné polio, b) nekompletní tetraplegie pod
C8 s mírnou funkcí trupu nebo srovnatelné polio
2. a) těžká diplegie s mírnou kontrolou trupu a mírnou propulzí v rameni a lokti, b) těžká
hemiplegi, c) těžká až střední athetoza /ataxie a spasticita
3. a) muskuloskeletální postižení srovnatelné s nekompletní tetraplegií pod C8, b)
achondroplazie ne větší než 130 cm u žen a 137 cm u mužů s dalším postižením, které
způsobuje problémy při získání propulze, c) střední dysmelie tří končetin, d) arthrogryposis
postihující všechny čtyři končetiny se střední a slabou propulsí horních a dolních končetin
S10 (266-285 bodů)
1. polio a cauda equina syndrom S1/2, DK minimálně postižené
2. zřetelná přítomnost lehké spasticity a nebo ataxie ve specifickém testu
3. a) paréza 1 DK, b) těžké omezení kloubní pohyblivosti v 1 kyčelním kloubu
4. a) jednostranná podkolenní amputace, b) oboustranná amputace chodidel, c) amputace dlaně
- ztráta ½ dlaně

Rugby vozíčkářů (quadrugby)
Tento sport je určen pro jedince s těžkým tělesným postižením. Na PH se hraje
od Sydney 2000, hrají muži i ženy. Vyznačuje se mimo jiné velkou „kontaktností“.
Klasifikace je obdobná jako u basketbalu. Všichni hráči musí být na invalidním
vozíku s klasifikací 1A, 1B, 1C podle starého vozíčkářského klasifikačního
systému.
Družstvo má 12 hráčů, v průběhu hry mohou být však na hřišti jen 4. Hráči
mají na základě funkční klasifikace hodnotu od 0.5 do 3.5 bodu a tým 4 hráčů
může mít maximálně v kterýkoli čas na hřišti součet bodů 8.
Quadrugby mohou hrát lidé se současným postižením DK i HK. Základní
podmínkou účasti ve hře u lidí po úrazech krční páteře je postižení alespoň 3
končetin, u hráčů s ostatními diagnozami (polio, DMO, myopatie apod.) je
podmínkou postižení všech 4 končetin.

Rugby vozíčkářů - testování
Svalový test HK se provádí vsedě na sportovním vozíku, bez připoutání, testuje se každá
končetina zvlášť a všechny svaly od pletence paže až po jednotlivé prsty.
Funkční test trupu se provádí v sedě na lavičce, či stole, když hráč nemá žádnou oporu. Sleduje
se schopnost předklonů, úklonů, rotací a udržení stability při vychylování trupu z rovnováhy
klasifikátorem. Sleduje se zapojení jednotlivých svalových skupin trupu do činnosti. Může se
také zkoušet přihrávat do všech směrů a zvedat míč.
Funkční test ruky hodnotí jemnou motoriku ruky a prstů hráče podle těchto kritérií:
a) Atrofie ruky
b) Hra na piano - položí dlaň na stůl a zvedá jednotlivě prsty
c) Lumbrikální pozice - flexe v MCP, extenze ICP, udržet papír mezi prsty
d) Drápovitá ruka
e) Udržení mince - přikládá palec k jednotlivým prstům, snaží se mezi nimi udržet minci
f) Zvedání mince - zkouší zvednout prsty minci ze stolu
g) Tah papíru - vložit papír mezi jednotlivé prsty a tahem zkoušet, udrží-li jej
h) Udržení míče - zkouší udržet míč v jedné ruce nad hlavou a eventuálně i na špičkách
prstů
i) Zvedání míče - ze země po obruči kola (dlaní nebo i prsty)
Hodnocení :
0- žádný aktivní pohyb, někdy je patrný náhradní substituční pohyb
0.5- částečný aktivní pohyb, svalové skupiny se částečně zapojí do pohybu, provedení neúplné
1.0- provede úkon aktivně, čistě, v plném rozsahu a dobrou silou

Stolní tenis
Stolní tenis patří opět ke sportům s nejstarší tradicí. Z hlediska účasti sportovců
je na 4. místě. Je součástí paralympijského programu od Říma (1960). Soutěží v něm
sportovci všech druhů (tělesného) postižení, stojící i vozíčkáři.
Proti minulému klasifikačnímu systému je nové členění stanoveno tak, aby v
případě většího tělesného handicapu měl závodník nižší klasifikační třídu a naopak.
Pro tento sport existuje 11 funkčních tříd. Testuje se zejména rozsah pohybu,
svalová síla, lokomoční omezení, rovnováha na vozíku a schopnost udržet raketu.
Třídy TT1 - TT5 jsou určeny pro vozíčkáře, třídy TT6 – TT10 pro stojící sportovce.
Nyní má hráč v TT1 (vozíčkář - kvadrupegik) největší tělesné postižení a hráč v třídě
TT10 (stojící) pouze minimální tělesný handicap. Třída TT11 je určená pro
sportovce s mentálním postižením (v současnosti na PH nesoutěží).
Tento sport se řídí pravidly ITTF s drobnými modifikacemi ve vozíčkářských
třídách (týká se např. „servisu“, dotyku herní plochy volnou rukou, zmenšení
herního území a vozíku – připoutání popruhy atd.). Zrakově postižení mohou
soutěžit v obdobě stolního tenisu, ve hře zvané show-down, která v současné době
ale není zhrnuta v paralympijském programu.

Stolní tenis - třídy
TT1– kvadruplegici - ochrnutí DK s těžším ochrnutím HK. Raketa se k ruce váže.
TT2 – kvadruplegici - ochrnutí DK s lehčím ochrnutím HK. Raketa se k ruce váže.
TT3 – paraplegici - ochrnutí DK se špatnou stabilitou trupu do stran, vpřed i vzad.
TT4 – paraplegici - ochrnutí DK se špatnou stabilitou trupu do stran.
TT5 – paraplegici - ochrnutí DK s poměrně dobrou stabilitou trupu.
TT6 – stojící - těžké postižení DK a HK, např. u CP hemiplegie včetně hrající paže, diplegie, atetóza,
amputace na hrající paži, oboustranná nadkolenní amputace, arthrogrypóza hrající paže a DK, svalová dystrofie
končetin a trupu, nekompletní míšní léze.
TT7 – stojící - velmi těžké postižení DK, např. těžké polio DK, jednostranná nadkolenní a podkolenní
amputace, nekompletní míšní léze, těžké až střední postižení hrající paže, jednostranná nadloketní amputace
hrající paže nebo obou paží, jednostranná podloketní amputace hrající paže s pahýlem kratším než 1/3 normální
délky, dysmelie, arthrogrypóza paží nebo hemiplegie.
TT8 – stojící - středně těžké postižení DK, např. 1 nefunkční DK, polio na 1 DK, jednostranná nadkolenní
amputace, ztuhlý kyčelní kloub a kolenní kloub, jednostranná podloketní amputace s pahýlem delším než 1/3
normální délky, ale bez funkčního zápěstí, ztuhlý loketní nebo ramenní kloub, diplegie.
TT9 – stojící - malé postižení DK, např. polio DK, ale s dobrými pohyby, jednostranná podkolenní
amputace, ztuhlý kolenní / kyčelní kloub, těžká arthróza kyčle nebo kolene, nekompletní spina bifida nebo malé
postižení hrající paže, amputace ruky nebo prstů bez fčního úchopu, snížený pohyb v rameni nebo v lokti,
střední CP s hemiparézou nebo monoplégií, téměř normální hrající paže s min.problémy DK.
TT10 – stojící - velmi slabé postižení DK, např. ztuhlý kotník, amputace chodidla (min. 1/3) nebo velmi
slabé postižení hrající paže, amputace prstů s fčním úchopem, ztuhlé zápěstí s fčním úchopem, těžké až střední
postižení nehrající paže, jednostranná podloketní amputace s pahýlem kratším než ½ předloktí.

Střelba
Střelba na cíl byla zpočátku cvičením pro vojáky, avšak časem se stala
zábavnější na soutěžní úrovni. Na paralympiádě je od Arnhemu (1980).
Modifikace pravidel oproti „normální“ střelbě se týká zejména možných podpěr,
pozic, z nichž se střílí.
Střelba je otevřena sportovcům s tělesným postižením, stojícím i sedícím,
např. paraplegikům/ kvadruplegikům, jedincům s DMO, amputářům, či těm, kteří
mají např. svalovou dystrofii nebo roztroušenou sklerózu, a sportovcům se
zrakovým postižením. Soutěží se individuálně i v týmech, muži i ženy.
V tomto sportu se užívá funkční klasifikace (mohou spolu soutěžit jedinci
s různým typem postižení) se stanovením minimálního handicapu. Třídy se
stanovují s plným vybavením střelce (vozík, podpěry atd.) a v soutěžní poloze.
Existují (dle funkce trupu, rovnováhy v sedu, svalové síly, hybnosti HK a DK) tři
hlavní třídy: SH1, SH2 a SH3. Poslední jmenovaná však nepatří do programu
PH. Hlavním rozdílem mezi SH1 a SH2 je to, že třída SH2 umožňuje
závodníkům speciální podpěru paže. Do třídy SH3 patří většinou zrakově
postižení (jedná se o zvukovou střelbu).

Střelba - třídy
SH1A - Sedící závodníci, kteří jsou schopni stát a mají normální funkci trupu. Na střelecké židli
není povolena žádná opěra zad. Chtějí-li, mohou tito závodníci střílet vstoje.
SH1B - Sedící závodníci, kteří mají nefunkční DK nebo mají vážné problémy s DK a mají dobré
ovládání pánve (funkční abdominální/spinální extensory, m. quadratus lumborum). Na střelecké
židli je povolena nízká opěra zad.
SH1C - Sedící závodníci, kteří mají nefční DK nebo mají vážné problémy s DK a přiměřenou
nebo žádnou funkci trupu. Na střelecké židli je povolena vysoká opěra zad.
SH2A - Sedící závodníci, kteří mají nefční 1 HK nebo vážné problémy s oběma HK a mají
normální funkci trupu. Na střelecké židli není povolena opěra zad. Mohou střílet vstoje.
SH2B - Sedící závodníci, kteří mají nefční DK nebo mají vážné problémy s DK a mají dobré
ovládání pánve. Na střelecké židli je povolena nízká opěra zad.
SH2C - Sedící závodníci, kteří mají nefční DK nebo mají vážné problémy s DK a přiměřenou
nebo žádnou funkci trupu. Na střelecké židli je povolena vysoká opěra zad.
SH3 - Všichni střelci se klasifikují do jedné platné skupiny SH3x. Má-li střelec skupiny SH3
další postižení, jak je popsáno v pravidlech pro zdravotní klasifikaci ISCD, může si zvolit střelbu
vsedě podle pravidel pro skupinu SH1. V tom případě se klasifikuje jako SH3a, SH3b nebo
SH3c.

Šerm vozíčkářů
Vozíčkářský šerm je do programu PH zařazen již od Říma (1960). Vozík je
připevněn k podložce kvůli stabilizaci, ale zároveň umožňuje šermíři dostatečně
volný pohyb trupem a HK. Sportovci jsou spojeni elektronicky se signálním
zařízením, které zaznamenává dotyky zbraně. Vyhrává ten, který má dříve na
svém kontě 5 dotyků soupeře.
Muži soutěží s kordem, fleretem a šavlí, zatímco ženy pouze s kordem a
fleretem. Muži a ženy soutěží také v týmech (kord a fleret). Žádný šermíř nesmí
soutěžit více než se dvěma zbraněmi buď v týmu nebo individuálně. Tým je
tvořen třemi šermíři ze stejného státu a jeho členem musí být alespoň jeden
šermíř kategorie B (šermíři skupiny C nemohou být součástí týmu).
Pro tento sport jsou způsobilí amputáři, paraplegici, nebo sportovci s DMO.
Sportovci jsou rozděleni do 3 tříd (A, B, nebo C – avšak třída C není na PH
otevřena). Při klasifikaci se sportovci hodnotí na vozíku, zjišťují se jejich funkční
schopnosti, důležité pro šerm. Šermíři "A" mají vyšší schopnosti než šermíři "B"
nebo "C" ("C" značí nejtěžší postižení). V rámci „bench testu“ se hodnotí
svalový test, pohybová dysfunkce a rozsah pohybu, popř. úroveň amputace.
Hodnocení provádí 3 klasifikátoři (lékař, fyzioterapeut a odborník na šerm).

Šerm vozíčkářů - třídy
A - Jedinci s dobrou stabilitou a hybností trupu nemající žádná omezení na
šermující HK se dělí na 3 a 4:
3 = dobrá stabilita trupu vsedě bez podpory DK (oboustranná nadkolení amputace
s krátkými pahýly), šermující HK je funkční
4 = dobrá stabilita vsedě a podpora DK, šermující HK je funkční
B - Jedinci s horší stabilitou (potřebují podporu), ale užívají zcela funkčně 1 nebo
obě HK
2 = špatná či slabá rovnováha vsedě, šermující HK bez omezení nebo sportovci
s dobrou rovnováhou a minimálně omezenou šermující HK
C - Těžké tělesné postižení všech 4 končetin (kvadruplegici), omezení hybnosti
trupu a šermující paže (tato třída na PH není otevřena).
1A a 1B = žádná rovnováha vsedě, šermující HK s handicapem. Zbraň je fixována
k ruce páskem nebo obinadlem

Tanec vozíčkářů
První mezinárodní závody v tanci vozíčkářů se konaly ve Švédsku, světový
šampionát byl v Japonsku v roce 1998. Od té doby je tanec vozíčkářů sportem
zastřešovaným IPC. Taneční pár tvoří dvojice muže a ženy, z nichž jeden je
vozíčkář (jedná se o tzv. „kombi styl“).
Ten pak musí splňovat kritérium minimálního postižení (např. amputace
v kotníku, u paréz ztráta 10 bodů svalové síly na obou DK, z hlediska kloubní
pohyblivosti ankylóza kotníku/ kolene, defekt v extenzi kolene alespoň 30
stupňů, u spastiků odpovídá minimálnímu handicapu třída CP7, dalším
minimálním handicapem je např. zkrácení DK o 7 cm). Pohybové postižení musí
být permanentní, zřejmé a jednoduše rozpoznatelné a zároveň znemožňovat
normální chůzi a tedy i tanec. U horní části těla vozíčkáře se předpokládá
normální funkce (jakékoli postižení horní části těla neovlivňuje požadavek na
minimální handicap dolní části těla), stojící partner rovněž nemá vliv na
klasifikace (je považován za „nepostiženého“).

Tanec vozíčkářů – testování a třídy
Funkční klasifikace vychází z 5 testovacích kritérií pro hodnocení funkce HK a
kontroly trupu:
● kontrola vozíku a pohánění kol (hodnotí se schopnost zrychlení i zastavení vozíku jednou
i druhou rukou zvlášť),
● rotace trupu (hodnotí se schopnost rotace trupu s rukama za hlavou, aniž by tanečník ztratil
rovnováhu),
● tlačení (tanečník musí být schopen pohybovat vozíkem tlačením jednou i druhou rukou za
současného kontaktu s tanečním partnerem),
● tažení (tanečník musí být schopen pohybovat vozíkem tažením jednou i druhou rukou za
současného kontaktu s tanečním partnerem) a
● funkce HK (hodnotí se úplná kontrola pohybů vozíku a plná extenze HK).
Každá strana těla je bodována dle stupnice: 2 body = plná funkce, 1 bod = porušená
funkce, 0 bodů = žádná funkce. Maximum, které z celého testu může jedinec získat,
je tedy 20 bodů.
Na základě počtu dosažených bodů je sportovec zařazen buď do třídy LWD 1
(14 a méně bodů) nebo LWD 2 (nad 14 bodů).

Tenis vozíčkářů
Tenis je otevřenou soutěží pro muže a ženy jak v dvouhře, tak ve čtyřhře.
Všichni sportovci musí soutěžit na vozíku a mít medicínsky diagnostikovanou
permanentní poruchu hybnosti (částečná nebo úplná ztráta funkce 1 nebo obou DK,
z čehož vyplývá, že se závodník nemůže účastnit „normálního“ tenisu adekvátním
způsobem). Kritérium způsobilosti zahrnuje např. ochrnutí jedné nebo obou DK,
amputace DK, náhrady kloubů a zmrzlé klouby na DK. Dle typu soutěže pořadatel
rozděluje tenisty. Nejdříve se většinou rozdělují dle typu vozíku (elektrické vs.
mechanické vozíky), potom dle postižení hybnosti „kvadru“ skupinu a ostatní sedící
tenisty, kteří mají alespoň minimální postižení a pro pohyb používají vozík.
Pravidla tenisu na vozíku jsou shodná s pravidly vydanými Mezinárodní
tenisovou federací (ITF) s např. těmito odlišnostmi:
- pravidlo dvojího dopadu
- pravidlo o vozíku jako součásti hráčova těla, atd.
Pokud dojde k vzájemnému zápasu mezi tenistou na vozíčku a chodícím hráčem, platí pro
tenistu vozíčkáře závazná pravidla pro tenis na vozíku a pro hráče chodícího závazná pravidla
tenisu chodících. Z toho vyplývá, že chodící hráč musí odehrát míč maximálně po prvním
dopadu, kdežto vozíčkář maximálně po dopadu druhém.

Volejbal vsedě
Ve volejbale zdravotně postižených existují dvě varianty tohoto sportu: vsedě
a vestoje. Volejbal je otevřen jedincům s tělesným postižením. Postižení musí být
permanentní. Volejbal je na paralympiádách od Toronta (1976).
Volejbal vsedě je součástí paralympijského programu od roku 1980. Sitting volejbal
obecně mohou hrát ti, kdo nemohou stát. Je tedy zejména vhodný pro sportovce
s amputací DK – protézy totiž nejsou potřeba. Hrát ale mohou i např. jedinci s
DMO, parézou, kratší či znehybněnou končetinou atd.
Tým je složen ze 6 hráčů a až 6 náhradníků (mužů i žen). V sitting volejbale
musí dle pravidel být pánev hráče v kontaktu s podložkou po celou dobu, blokování
servisu je povoleno. Hra může být vhodnou i pro integraci. Zdraví hráči při sitting
volejbale nemají žádnou výhodu, avšak na PH nesmějí. Na některých ojedinělých
soutěžích však lze vidět tzv. reverzní integraci, kdy jsou např. povoleni 2 volejbalisté
bez postižení v týmu postižených. V této variantě je hlavní adaptací menší kurt
(10x6 m) a nižší síť (1,15 m pro muže a 1,05 m pro ženy).

Volejbal vsedě (2)
Rozdělení do tříd není, přestože se jedná o týmový sport, kde bychom
předpokládali alespoň bodové vyrovnání mužstev. Hodnotí se pouze minimální
postižení: amputace skrz nebo nad talokrurálním nebo zápěstním kloubem (pokud
to není opticky jasné, je nutno provést RTG). Další dodatky k tomuto obecnému
pravidlu rozšiřují minimální handicap o: amputace prvních 2 prstů na obou HK,
amputace 7 prstů a více na obou HK dohromady, amputace na 1 HK mezi MP
kloubem a zápěstím, amputace v Lisfrancově nebo Chopartově kloubu na jedné DK.
Hodnotí se dle bodů získaných měřením zkrácení, svalové síly, pohyblivosti kloubní.
Co se týká minimálního handicapu pro jedince spadající pod tzv. Les Autres, pak je
to např. zkrácení 1 HK o více než třetinu, snížená svalová síla aspoň o 10 bodů na
obou DK a o 20 na obou HK, kloubní pohyblivost měřená goniometrem – předem
definované snížení rozsahu u každého kloubu, zkrácení jedné DK o 7 cm (bere se
délka od spina iliaca anterior superior k vnitřnímu kotníku), skolióza větší než 60
stupňů dle Cobba, achondroplázie s výškou maximálně 145 cm atd. Každý tým
může mít maximálně jednoho hráče s minimálním postižením ve hře. Ostatní hráči
musí mít větší než minimální postižení.

Volejbal vstoje
Standing volejbal používá funkční klasifikační systém a je otevřen všem, kdo
splní kritéria minimálního handicapu. Účastní se ho zejména amputáři, sportovci
z kategorií ostatních dle minimálního handicapu a sportovci z CP-ISRA tříd 7 a 8 a
z ISMWSF (vozíčkářských) tříd 5 a 6. Zde je omezen počet hráčů s různým
handicapem (maximálně 1x minimální postižení /A/, většinou 4 x těžší postižení /B/
a aspoň 1 x nejtěžší /C/). Je možné, že postižení volejbalového hráče (např. chybění
prstů) není dostatečné pro jiné paralympijské sporty, ale je „dostatečné“ proto, aby
mohl hrát volejbal.
V třídě A může být např. amputace prstů, zkrácení ruky, spastik CP7 a 8.
V třídě B může být např. podloketní nebo podkolenní amputace. V třídě C pak
nadloketní či nadkolenní či kombinované postižení. Další dodatky ozřejmují např.
použití protéz. Klasifikace řeší i používání pomůcek pro chůzi. V ČR se nyní
z důvodu nedostatku hráčů praktikuje úprava zastoupení tříd v týmu takto: 1X – 2A
– 2B – 1C, kde hráč X je takový, který není zařaditelný ani v rámci minimálního
handicapu (tř.A) – například nevidí na jedno oko.

Vzpírání
Vzpírání je z hlediska zdravotního i etického poměrně kontroverzní sport.
Závodníci při něm musí zvednout činku k hrudi, držet ji bez hnutí a pak ji vytlačit
vzhůru v délce paží s uzamčeným (nataženým) loktem.
Modifikace oproti zdravým jsou: všichni soutěžící musí být schopni plně
extendovat paže s ne více než 20-stupňovou ztrátou plné extenze kteréhokoli lokte,
amputáři mohou vzpírat s protézou a sportovci mohou být připevněni k lavici pásem
(kdekoli na DK mezi kotníkem a kyčlemi). Bench press je jediná disciplína s deseti
různými váhovými kategoriemi.
Vzpírání je otevřeno pro jedince s tělesným postižením, např.: paralýzou,
DMO, amputacemi DK, zkrácenými DK, zmrzlými klouby apod., kteří splňují
kritérium minimálního postižení, stanovené jejich zastřešující organizací. Vzpěrači
s postižením HK mohou být diskvalifikováni v případě, že klasifikátor uzná vzpírání
u tohoto sportovce nebezpečným. Soutěží se bez ohledu na postižení v „open“
třídách, daných hmotností sportovců (nikoli postižením). U amputářů se hmotnost
přepočítává – přidává se hmotnost tak, aby celkově byla taková jako by postižení
neexistovalo (u jednostranného podkolenního amputáře se např. přidává 1/36
hmotnosti). Tento sport je také bohužel proslulý díky dopingovým skandálům.