Optické mikroskopy

pravost a množství deklarovaného ovocného základu. U sušených výrobků lze
mikrobiologickou detekci využít k identifikaci povrchových roztočů a nedoporučit nebo
vyloučit takový výrobek z distribuční sítě.
3. Koření:
Při mikroskopickém rozboru koření lze zkoumat řadu parametrů typických pro daný
botanický druh. Lze tak od sebe rozlišit kvalitní a nekvalitní zboží, co se týče kvality
jednotlivých rostlinných druhů. Zároveň lze potvrdit či vyvrátit podezření z nastavení
výrobku některou z dostupnějších a levnějších komodit ( nastavení pepře škrobem). Při
rozboru koření se tak sledují především tvary a velikost buněk, trichomů, sekrečních kanálků,
zásobních buněk a škrobových zrn. Dále se sleduje struktura povrchu listů a průduchů po
obou jejich stranách, tvar a velikost pylových zrn, sklerenchymatických buněk.
Mikroskopicky lze rovněž detekovat pro daný druh charakteristické sloučeniny (např. šťovan
vápenatý ve vanilce, oxalát vápenatý v česneku).
4. Káva:
Mikroskopickým rozborem kávy lze určit její pravost, tzn. botanický druh deklarovaného
zboží. Dále lze ve výrobku detekovat možný obsah kávovinových náhražek, jako jsou fíky,
čekanka, řepa, pampeliška, žito nebo ječmen.
5. Mlýnské výrobky:
U mlýnských výrobků se mikroskopicky detekují především různé typy jednoduchých a
složených škrobových zrn, aleuronových buněk a různě veliké úlomky oplodí a osemení. Lze
tak u nich určit druh použitého základu a u směsí i přibližný poměr jednotlivých mouk.
Cílem přednášky nebylo přinést vyčerpávající přehled možností, ale informovat o stavu
projektu, na jehož řešení se v rámci postgraduálního studia podílím. Do budoucna
předpokládám, že budeme rozvíjet především postupy identifikace technologických vad u
potravin z ovoce, zeleniny, koření a dalších příbuzných produktů, rádi bychom pokračovali
v přípravě databáze pro identifikaci fyzikálních nebezpečí ve vztahu k HACCP. Vzhledem
k falšování potravin bude postup zřejmě doplňkem k analýzám autenticity prováděných na
základě analýzy chemických markerů.
3) Historie
Již od pradávna toužil člověk vidět věci menší než ty, které mohl vidět pouhým okem. Prvním
krokem k tomu bylo zvládnutí techniky broušení čoček do brýlí italskými mnichy ve 14.
století. Tato technika se rychle rozšířila po Evropě. Někteří optici začali upozorňovat, že
pomocí dvou čoček lze vidět věci zvětšené.
6