Optické mikroskopy

je musíme dodávat specifickým barvením. Takové preparáty jsou často
zdrojem viditelného záření
pouze dočasně.
Pro fluorescenci potřebujeme samostatnou osvětlovací soustavu. Jednak musí světlo dopadat na
objekt (podstata epifluorescence) a za druhé musí mít určitou vlnovou délku, často z oblasti
ultrafialového záření.
Výbava mikroskopu pro fluorescenci se skládá ze zdroje záření, nástavce pro
osvětlení dopadajícím světlem, držáku s výměnnými fluorescenčními filtry a ochranného oranžového
štítu.
Zdrojem záření je téměř vždy vysokotlaká rtuťová výbojka, méně často halogenová žárovka.
Výbojka je napájená ze sítě přes samostatný zdroj ze sítě 220V/50H, obecně zvaný “startér”. Je
umístěna
v lampové skříňce, která souvisí s nástavcem pro osvětlení dopadajícím světlem. Tyto díly je
nutné stavebnicově vsadit do stativu mikroskopu, současně s držákem fluorescenčních filtrů. Výbojku
v lampové skříňce je nutné vystředit a zaostřit tak, aby její světelný tok při dopadu na preparát byl
maximální. To se provádí pomocí kolektorové čočky a středících šroubů na lampové skříňce při
pozorování obrazu výboje ve středící pomůcce, která se upevní místo jednoho objektivu v
revolverovém nosiči. Dokonalé vystředění výbojky je podmínkou pro dobrý výsledek a je nutné občas
kontrolovat. Výbojka má životnost kolem 200 h, délka jejího života se měří hodinovým počitadlem na
startéru. Život výbojky může být i delší, po překročení mezní doby nehrozí imploze, avšak uvnitř
výbojky se usazuje kovový nálet, který snižuje její světelný výkon.
Důležitou součástí fluorescenční výbavy jsou fluorescenční filtry. Fluorescenční filtr je obvykle
vyroben jako “kostka”, která se skládá z excitačního filtru, závěrného filtru a dichroického zrcadla.
Filtry se od sebe liší vlnovými délkami, které vymezují pásma propustnosti
excitačního a závěrného
filtru. Dichroické zrcadlo odráží přednostně krátkovlnné záření na preparát a propouští dlouhovlnné
"fluorescenční" záření do okuláru. Pro praxi je důležité, že ke každému fluorescenčnímu barvivu je
nutné přiřadit určitý fluorescenční filtr (mluvíme o jednom filtru, ačkoliv jde o soustavu dvou filtrů a
zrcadla v kostce). Výrobci nabízejí množství různých filtrů, některé z nich jsou i vícepásmové.
Metodiky práce předepisují určitá barviva a k ním specifické filtry, takže uživatel má ušetřenou
namáhavou a finančně náročnou práci s jejich zkoušením. Běžné filtry jsou označeny písmenem,
určujícím barevnou oblast světla (B = modrá, G = zelená), ve které pracují. Čísla v označení pak
charakterizují pásma vlnových délek pro závěrný a excitační filtr, případně pro dichriocké zrcadlo.
NIKON zveřejnil obsáhlou tabulku, ve které jsou k jednotlivým barvivům (fluorochrómům) uvedeny
doporučené filtry, popsané kódovým označením výrobce (názvem) a vlnovými délkami budících a
závěrných filtrů. Volba správného filtru je podstatnou podmínkou pro úspěšnou metodiku fluorescenční
mikroskopie.
Dokumentace v mikroskopii
Mikrofotografie
Mikrofotografický způsob trvalého záznamu
obrazu z mikroskopu je dnes již klasická metoda,
používaná od doby, kdy fotografie dosáhla potřebné technické úrovně. Pro mikrofotografii jsou
k dispozici zařízení
různé dokonalosti (a pořizovací ceny). Mikrofotografická zařízení jsou vybavena
různým stupněm automatizace.
NIKON má automatizovaná mikrofotografická zařízení řady MICROFLEX.
Při méně náročných postupech může být k fotografické dokumentaci použito těleso fotografického
přístroje (bez objektivu), např. NIKON
F-70 (F-90X, F-5) s příslušným nástavcem fotoadaptérem)
a projektivem.
Projektiv zastupuje při mikrofotografii okulár a má podobné vlastnosti. Žádoucí je, aby projektiv
vyrovnával rovinu obrazu. Projektivy se vyrábějí s různým faktorem zvětšení - 1x až 5x. Je nutné si
uvědomit, že zorné
pole okuláru je kruhové, zatímco obrazové pole fotografického přístroje je
obdélník. Při mikrofotografii nastává téměř vždy dodatečné zvětšení, protože úhlopříčka obrazového
pole je kratší, než průměr zorného pole okuláru. Je-li toto zvětšení na závadu, lze je kompenzovat
projektivy s proměnnou ohniskovou vzdáleností - jsou však nákladné.
K badatelskými mikroskopům může být připojeno současně několik fotografických kamer popřípadě
s
26