Optické mikroskopy

Ph-2 atd., tyto údaje jsou též na fázových objektivech. Podobné prstence se vkládají do kondenzoru
při použití Hoffmanova kontrastu. Univerzální kondenzor může být upraven pro diferenciální
interferenční kontrast podle Nomarského (DIC). Karusel kondenzoru pro DIC má jinou mechanickou
konstrukci, která umožňuje vkládání hranolů.
Pro pozorování v tmavém poli (v zástinu) musí být kondenzor rovněž vybaven doplňkem (clonou)
pro
tento způsob pozorování.
Inverzní mikroskopy mají optickou soustavu "vzhůru nohama", tj. objektivy jsou pod preparátem a
kondenzor s osvětlovací soupravou
nad ním. Zde často záleží na tom, aby mezi výstupní čočkou
kondenzoru a pozorovaným preparátem byl dostatečný prostor pro manipulaci (např. pro
mikromanipulátory). Proto jsou kondenzory a podobně i objektivy u inverzních mikroskopů sestrojeny
tak, aby jak pozorovací vzdálenost, tak i vzdálenost mezi preparátem a kondenzorem byly delší, než
je
běžné. Takové optické prvky bývají označeny LWD (long working distance = dlouhá pracovní
vzdálenost), ELWD (extra long working distance), případně i SLWD (super long working distance =
mimořádně dlouhá pracovní vzdálenost).
Okuláry a tubusy
Obraz v mikroskopu pozorujeme okulárem. Novější mikroskopy jsou vybaveny tubusem pro dva
okuláry (binokulární tubus), takže obraz pozorujeme současně oběma očima. Obraz však u běžného
mikroskopu není stereoskopický, protože se díváme přes jeden, oběma okulárům společný objektiv.
Pro malá zvětšení jsou používány stereomikroskopy (preparační lupy), které pozorují obraz
stereoskopicky současně dvěma samostatnými optickými systémy. Tubus se dvěma okuláry se
nazývá binokulární tubus. Pro přesměrování světla do fotografického přístroje nebo televizní kamery
jsou určeny tubusy s dalším výstupem, které se nazývají trinokulární tubusy. Mikroskop však může
mít pro fotografický přístroj nebo televizní kameru jeden i více samostatných výstupů. Jednoduché
trinokuláry dělí světelné paprsky zrcadly, lepší jsou vybavené hranoly. Poměr mezi množstvím světla,
které je vedeno do okuláru a do třetího výstupu může být 100-0% a naopak nebo u lepších trinokulárů
kromě toho ještě 80-20% i jiný.
Okuláry jsou výměnné. Mohou být rozděleny podle optické konstrukce, podle zvětšení a podle
velikosti pozorovaného obrazového
pole (které je kruhové). Kritériem pro jakost okulárů je stupeň
odstranění tzv. zbytkových vad: barevné vady, sklenutí a astigmatismu. Běžné okuláry mají zvětšení
10x, jsou však okuláry se zvětšením 5x, 12,5x , 15 x a jiné.
Průměr zorného pole v okuláru se zmenšuje se stoupajícím zvětšením. Někdy se této veličině říká
"číslo pole" - z anglického "field number" (zkratka "F.N."). Průměr
zorného pole je závislý též na
objektivu. Dobrý mikroskop má pro okuláry 10x průměr zorného pole kolem 20mm, velmi kvalitní
mikroskopy mohou mít průměr zorného pole až 25mm. K zobrazení tak velkého zorného pole jsou
nutné tzv. širokoúhlé okuláry (ozn. "UW").
Dobré okuláry mají možnost nastavit dioptrickou korekci pro uživatele, kteří nosí brýle. Zaostření
obrazu pak závisí též na nastavení dioptrických
korekcí v okulárech. Tato okolnost má vliv na správné
zaostření mikrofotografického snímku, nemá-li mikrofotografický přístroj samostatný zaostřovací
okulár.
Měření pomocí mikroskopu
Do okuláru se vkládá destička s pomocnou sítí (např. souřadnicové osy X a Y, čtvercová nebo
kružnicová síť) nebo měřítko (obvykle
1 mm rozdělený na 100 dílků). Rovněž může být v okuláru
fotografická "maska" - rámeček, vymezující obrazové pole snímku. Okulárový mikrometr je
samostatná pomůcka, která se vkládá do tubusu místo okuláru a rovněž slouží k měření délek. Pokud
nám pro srovnání velikostí stačí relativní hodnoty délek, nemusíme mikroskop kalibrovat. Pro
stanovení absolutní velikosti měřených délek potřebujeme ještě objektivové měřítko, kterým pro danou
soustavu objektiv - okulár vypočítáme kalibrační faktor. To je číslo, kterým musíme násobit počet
dílků okulárového měřítka, abychom dostali měřenou úsečku v jednotkách délky (milimetry,
mikrometry atd.).
20