Optické mikroskopy

Optický (paprskový) mikroskop dosáhl ve 30. letech své teoretické hranice. Ta je limitována
500násobným nebo 1000násobným (2000násobným) zvětšením a rozlišením 0,2 mikrometru.
Vědci však chtěli vidět detaily buněk. To vyžadovalo zvětšení řádově 10 000násobné.
Ernst Ruska
(převzato z http://neon.chemistry.ox.ac.uk/icl/heyes/structure_of_solids/Lecture1/ruska.jpg)
Bylo tedy nutno zkonstruovat mikroskop na jiném principu. Místo světelného paprsku se zde
využívá elektronový paprsek (tok rychlých elektronů), místo skleněné čočky čočka
magnetická. První mikroskop na tomto principu byl vyvinut v Německu v roce 1931 a
zasloužili se o to především Max Knoll a Ernst Ruska. Byl to tzv. prozařovací elektronový
mikroskop (TEM – Transmission Electron Microscope), kdy elektronové paprsky procházely
zkoumaným předmětem (urychlovací napětí až 20 kV) a vytvořily stínový obraz (jako např.
při promítání diapozitivu). Druhý typ elektronového mikroskopu, tzv. skenovací (SEM –
Scanning Electron Microscope), se objevil v roce 1942, komerčně však byl požíván až kolem
roku 1965, kdy se podařilo zvládnout skenování (postupné bombardování elektrony) vzorku
(podobně jako např. při skenování fotografií). U tohoto typu mikroskopu je nutné urychlovací
napětí pro elektrony 60 až 80 kV a jejich zvětšení je 30 000násobné a s kombinací
s mikroskopem optickým až 100 000násobné.
10