Skupina kostelÛ v dosahu kladrubského klá‰tera / Synagoga v ...

Skupina kostelÛ v dosahu kladrubského klá‰tera / Synagoga v Jiãínû / Umûl˘ kámen s epoxidov˘m pojivem / Obsah a rejstfiík ZPP, roãník 69 / ZPP 69 / 2009 / 6
69 / 2009 / 6

Synagoga v Jiãínû
Petr ULIâN¯
V Evropû je jen málo zemí, kde mohli Îidé
i pfies trvalou perzekuci Ïít od stfiedovûku aÏ do
osudné druhé svûtové války a kde se zachovaly
stavební památky z tohoto dlouhého období. Jednou
z tûchto zemí jsou âechy. Pfies tuto v˘jimeãnost
a pfies v˘jimeãnost, jakou pfiedstavovala tato
kulturnû bohatá men‰ina v ãeském prostfiedí, se
architektura ãesk˘ch synagog dodnes netû‰í velké
pozornosti. ZáÏitek z náv‰tûvy právû obnovené
synagogy v Jiãínû v‰ak mÛÏe b˘t jednou z cest,
jak se k tomuto fenomenálnímu svûtu pfiiblíÏit.
Jako vût‰ina ãesk˘ch synagog i ta jiãínská byla
za druhé svûtové války po odsunu místní obce do
koncentraãního tábora zavfiena a po pozdûj‰ím
odstranûní mobiliáfie slouÏila dlouhá léta jako
sklad bylinek. Paradoxnû díky tomuto vyuÏití s nenároãn˘mi
poÏadavky unikla zdevastování nebo
zbofiení, které potkalo velkou ãást dal‰ích synagog.
1 Po roce 1989 pfie‰la do soukrom˘ch rukou
a v roce 2001 byla získána Îidovskou obcí v Praze,
pod jejímÏ patronátem byl tento mimofiádnû
dobfie dochovan˘ pfiíklad synagogy barokního typu
v letech 2002–2008 úspû‰nû obnoven.
Zprávy památkové péãe / roãník 69 / 2009 / ãíslo 6 /
MATERIÁLIE, STUDIE | Petr ULIâN¯ / Synagoga v Jiãínû
Îidovské osídlení v Jiãínû 2 je doloÏeno jiÏ ve
druhé polovinû 14. století, a lze tedy pfiedpokládat,
Ïe se Îidé do mûsta vysazeného nûkdy kolem
roku 1304 mohli stûhovat jiÏ brzy po jeho zaloÏení.
JiÏ roku 1362 se pfiipomíná Îidovská
ulice, 3 patrnû dne‰ní Lindnerova, v jiÏní ãásti
mûsta a v následujících letech i fiada Ïidovsk˘ch
domÛ. Îidé mûli tehdy vlastní správu se star‰ím,
jmenovan˘m v roce 1389 jako magister Iudaeorum.
4 Jak lze soudit z charakteru dochovan˘ch
staveb na jiÏní stranû mûsta, zakupovali se zde
nejbohat‰í mû‰Èané. Koncentrace Ïidovsk˘ch domÛ
v nejjiÏnûji poloÏené ulici jistû navíc plynula
z toho, Ïe mûstská brána, jíÏ procházela cesta
z Prahy, leÏela pÛvodnû pod stykem ulice Lindnerovy
a Smifiické. Kdokoli tehdy pfiicházel do mûsta
od Prahy, míjel je‰tû pfied vstupem na námûstí
Ïidovské domy.
Po vypovûzení ÎidÛ z âech v roce 1542 zÛstala
v Jiãínû jen jediná rodina, která byla navíc pokfitûná,
a vracení Ïidovského obyvatelstva zpût do
mûsta probíhalo pomalu. 5 Krátkou, ale pro dûjiny
jiãínsk˘ch ÎidÛ mimofiádnû v˘znamnou dobou bylo
období vlády vévody Albrechta z Vald‰tejna. Jeho
finanãník, b˘val˘ primas praÏské Ïidovské obce
1
Není-li uvedeno jinak, je autorem fotografií a kreseb
P. Uliãn˘.
Obr. 1. Indikaãní skica stabilního katastru mûsta Jiãín,
1842, detail Îidovské ulice se synagogou, 2001.
a dvorsk˘ Îid, kterému byl jako prvnímu Îidovi
udûlen císafiem ‰lechtick˘ titul, Jakub Ba‰evi
z Treuen Bergenu, získal spoleãnû se sv˘m str˘cem
Leonem domy pfiímo na jiãínském námûstí.
Cílem jejich nákupÛ bylo – jistû na základû vévodova
konceptu – získat postupnû od jiãínsk˘ch
mû‰ÈanÛ cel˘ západní blok domÛ na severní stranû
námûstí, v jehoÏ zadní ãásti jiÏ vyrostla mincovna.
Jiãín‰tí Îidé také tehdy dostali povolení
ke stavbû synagogy, k její realizaci v‰ak jiÏ pro
Vald‰tejnovu smrt v roce 1634 a Ba‰eviho útûk
do Mladé Boleslavi nedo‰lo. 6 Její umístûní si lze
ale s ohledem na tradiãní poÏadavky pfiedstavit
nûkde uvnitfi skupovaného domovního bloku. Takov˘to
areál s reprezentativním umístûním, plánovitû
budovan˘ pfiímo uprostfied mûsta, nemá
v dûjinách ãesk˘ch ÎidÛ obdoby. OdráÏel nepokry-
■ Poznámky
1 Snímky z této doby otiskli Rivka DORFMAN, Ben-Zion
DORFMAN: Synagogues without Jews and the Communities
that built and used them, Philadelphia 2000,
s.181–186.
2 K historii Ïidovského osídlení v Jiãínû viz Ferdinand
MENâÍK: Dûjiny mûsta Jiãína. Díl I. Od zaloÏení aÏ do roku
1620. Dílu I. svazek I., Jiãín 1902, s. 112, 117–118
a 130; Antonín MARTÍNEK: Dûjiny ÎidÛ v Jiãínû, in: Hugo
Gold (ed.), Îidé a Ïidovské obce v âechách v minulosti
a pfiítomnosti I., Brno-Praha 1934, s. 199–203; Josef
JIRâÁK: Pfiíspûvky k dûjinám jiãínsk˘ch ÏidÛ ve století sedmnáctém
a osmnáctém, in: Roãenka spoleãnosti pro
dûjiny ÎidÛ v ãeskoslovenské republice 5, 1933,
s.137–152; t˘Ï: Pfiíspûvky k dûjinám jiãínsk˘ch ÏidÛ ve
století osmnáctém a devatenáctém, in: Roãenka spoleãnosti
pro dûjiny ÎidÛ v ãeskoslovenské republice 6,
1934, s. 423–434; Jaroslav MENCL: Historická topografie
mûsta Jiãína, ãást I, Jiãín 1940, s. 193–201.
3 F. MENâÍK, cit. v pozn. 2, s. 130.
4 F. MENâÍK, cit. v pozn. 2, s. 130; A. MARTÍNEK, cit.
v pozn. 2, s. 199.
5 A. MARTÍNEK, cit. v pozn. 2, s. 200.
6 J. MENCL, cit. v pozn. 2, s. 193–194.
433

tû místo, které jiãínsk˘m ÎidÛm v ãele s Jakubem
Ba‰evim jako jedné z hlavních souãástí ekonomiky
fr˘dlantského vévodství patfiilo.
Po zániku fr˘dlantského vévodství na‰li jiãín‰tí
Îidé nového ochránce v hrabûti Rudolfovi z Tiefenbachu.
Ten jim – aã proti zemskému zákonu –
udûlil v roce 1651 dekret, pozdûji je‰tû doplnûn˘
a roz‰ífien˘, umoÏÀující jim Ïít ve mûstû aÏ v poãtu
jedenácti rodin. 7 Neustálé stíÏnosti kfiesÈanské
vût‰iny na jinovûrné sousedy nakonec v roce
1716 vedly ke zru‰ení dekretu, následovanému
v roce 1734 pfiíkazem k vystûhování, kter˘ v‰ak
nebyl nikdy ani pfies opakované rozkazy proveden.
Pfies neustál˘ útisk naopak v prÛbûhu
17.a 18. století stoupal poãet Ïidovsk˘ch domÛ.
V roce 1716 a 1726 jich bylo ‰est, 8 josefínsk˘
434
2
3
Zprávy památkové péãe / roãník 69 / 2009 / ãíslo 6 /
MATERIÁLIE, STUDIE | Petr ULIâN¯ / Synagoga v Jiãínû
katastr jich zná jiÏ devût, stejnû jako stabilní katastr
z roku 1842.
V prÛbûhu 17. století se Ïidovské osídlení soustfiedilo
v severov˘chodním koutû mûsta. Zakladatelem
této kolonie kolem dne‰ní Îidovské ulice
byl nov˘ jiãínsk˘ pán, hrabû Vojtûch ze ·ternberka.
Ten v roce 1689 koupil ãtyfii domy, pozdûj‰í
ãp. 103–106 (VI–IX), a prodal je obratem ÎidÛm.
O rok pozdûji pak k nûmu pfiikoupil protilehl˘ nároÏní
dÛm ãp. 100 na rohu do ulice Palackého. Jiãínská
obec, která si pfiála takto vzniklou enklávu
pfii svátcích, kdy nejãastûji propukaly kfiesÈanské
v˘buchy nenávisti, dobfie uzavfiít, se rozhodla v roce
1767 je‰tû dokoupit dva sousední domy IV
a V a následnû je prodat nov˘m Ïidovsk˘m majitelÛm.
9
Obr. 2. Jiãín, synagoga, celkov˘ pohled od severov˘chodu
po zbofiení domu ãp. 102, v popfiedí tehdy bourané hradby
a vlevo pozdûji rovnûÏ odstranûn˘ dÛm ãp. 80. (Fotoarchiv
Regionálního muzea a galerie, F 6851)
Obr. 3. Jiãín, synagoga, celkov˘ pohled od jihov˘chodu,
2009.
Novû vybrané místo bylo relativnû privilegované,
protoÏe bylo chránûno mûstskou hradbou,
a k tomu mûlo dobré vyhlídky na pfieÏití, protoÏe
bylo dostateãnû vzdálené od v‰ech mûstsk˘ch
kostelÛ. To se ukázalo jako prozíravé, takÏe kdyÏ
byl jiãínsk˘m ÎidÛm oznámen roku 1726 v˘nos,
podle kterého se mûli tak jako jiní Îidé v ãesk˘ch
mûstech pfiestûhovat do vût‰í vzdálenosti od kostelÛ,
nebylo pro to patrnû uãinûno Ïádné opatfiení
ani vyhotoven poÏadovan˘ plán, jako v pfiípadû jin˘ch
Ïidovsk˘ch ãtvrtí. 10
Druhá polovina 18. století pfiedstavovala pro jiãínské
Îidy urãité zabezpeãení jejich situace ve
mûstû, které bylo provázeno jejich novou obchodní
orientací. JiÏ roku 1747 se nové pfiíleÏitosti ujal
Joachim Friedländer, kter˘ si pronajal obchodování
s tabákem. Následoval jej Îid Markus, jenÏ mûl
od roku 1753 aÏ do roku 1795 pronajat˘ prodej
kofialky, kter˘ mu aÏ do roku 1772 pfiiná‰el v˘razné
pfiíjmy. 11 Do souvislosti s tûmito zv˘‰en˘mi pfiíjmy
jiãínsk˘ch ÎidÛ je moÏné dát i první zmínky
o budovû synagogy.
O její existenci se dozvídáme ze zprávy jiãínského
purkmistra pfiednesené na shromáÏdûní
obce 22. kvûtna 1773. Jeho informace, Ïe si Îidé
postavili na své ‰kole – synagoze – hvûzdu velikosti
„nikdy neb˘valé“, vyvolala velk˘ rozruch. ShromáÏdûní
obãané proto vyslali k jiãínskému dûkanovi
dva obecní star‰í s dotazem, zda ÎidÛm dala
k instalovaní hvûzdy povolení konsistofi v Hradci
Králové. KdyÏ zjistili, Ïe ÎidÛm bylo dovoleno pouze
postavit ‰kolu, „jak kdysi stávala“, bylo nafiízeno,
aby je‰tû téhoÏ dne do západu slunce byla
hvûzda odstranûna, nebo se tak stane násilím. Jiãínsk˘m
ÎidÛm nezbylo neÏ uposlechnout a hvûzdu
odstranit. 12 V dal‰ím pramenu, v ocenûní ma-
■ Poznámky
7 J. JIRâÁK, cit. v pozn. 2, s. 138–140.
8 J. JIRâÁK, cit. v pozn. 2, s. 144–149; J. MENCL, cit.
v pozn. 2, s. 196.
9 J. MENCL, cit. v pozn. 2, s. 197–201.
10 J. JIRâÁK, cit. v pozn. 2, s. 147; F. ROUBÍK: Plánky
obcí v âechách s vyznaãením Ïidovsk˘ch obydlí z r. 1727,
in: âasopis spoleãnosti pfiátel ãesk˘ch 39, ã. 2–3.
11 J. JIRâÁK, cit. v pozn. 2, s. 149.
12 J. JIRâÁK, cit. v pozn. 2, s. 149.

jetku Ïidovské obce v Jiãínû z roku 1784, je uvádûna
synagoga jako nová, zcela z kamene vystavûná
a klenutá stavba v cenû 4000 zl. 13
Pro stavbu synagogy bylo vybráno místo za ohybem
ulice vedoucí od námûstí, kde zÛstal obtíÏnû
zastaviteln˘ prostor, zaplÀovan˘ aÏ od poloviny
15. století. Prvnû je zde dÛm, pozdûji znám˘ pod
ãíslem IV, pfiipomínán v roce 1459. Po roce 1558
zde byl postaven nov˘ objekt, zvan˘ kolem roku
1600 kvÛli pfiilehlé vûÏici V ba‰tû, 14 kter˘ patrnû
stál na místû dne‰ní synagogy. 15 Pfiipomínaná
star‰í modlitebna nebo synagoga, která zde nûkde
stávala, asi nebyla nijak v˘raznou stavbou, jinak
by byla rozpoznatelná na vedutû mûsta Josefa
Sikory z roku 1756. Obdélná hmota nové
synagogy byla orientována k v˘chodu, s jiÏním prÛãelím
odsazen˘m hluboko za uliãní ãáru Îidovské
ulice. Toto odsazení bylo vynuceno zachováním
dnes jiÏ zbofieného domu ãp. 102 (ã. IV a V podle
josefínského a stabilního katastru), kter˘ hlavní
prÛãelí synagogy ãásteãnû zakr˘val. PrÛhled
z hlavních pfiístupov˘ch ulic dále blokovala hmota
dnes rovnûÏ zbofieného domu ãp. 80 na konci ulice
âelakovského. Odsazení synagogy od uliãní
fronty ale umoÏnilo vznik malého nástupního
a shromaÏìovacího prostranství, ze kterého bylo
moÏné alespoÀ ãásteãnû vnímat i její architekturu.
Jiãínská synagoga je pozoruhodnû dobfie dochovan˘
pfiíklad pozdnû barokní synagogy s podéln˘m
jednolodím, jaké byly pod vlivem velk˘ch
barokních praÏsk˘ch synagog stavûny v ãesk˘ch
mûstech aÏ do 19. století. 16 Její exteriérová architektura
je zámûrnû prostá, podmínûná jistû restrikcí
ze strany katolické administrativy. Stûny
ãlení jen prostá pÛlkruhová okna a pilastry, kolem
Zprávy památkové péãe / roãník 69 / 2009 / ãíslo 6 /
MATERIÁLIE, STUDIE | Petr ULIâN¯ / Synagoga v Jiãínû
4 5
nichÏ se zalamuje bohatûji profilovan˘ architráv
kladí. Jeho vlys je na jiÏním prÛãelí rytmizován trojicemi
konkávnû projmut˘ch pilífikÛ, vycházejících
typologicky ze zredukovan˘ch volut. âást tohoto
pseudotriglyfu se dobfie dochovala pod stfiechou
pozdûj‰ího schodi‰tû na Ïenskou tribunu, zde nikoli
vyná‰en˘m pilastrem, kter˘ tady chybûl kvÛli
pfiístavku schodi‰tû, ale profilovanou konzolou.
Jak vypadaly ‰títy synagogy, není známé, po po-
Ïáru v roce 1840 byly vyzdviÏeny nové ‰títy pouze
jednoduchého trojúhelného tvaru.
■ Poznámky
13 J. MENCL, cit. v pozn. 2, s. 197.
14 F. MENâÍK, cit. v pozn. 2, s. 117 a pfiiloÏené plány Jiãín
1450 a Jiãín 1620.
15 Základy objektÛ pfiedcházejících synagoze a b˘val˘ch
domÛ ãp. 80 a 102, zbofien˘ch za asanace Îidovské ulice,
byly odkryty v roce 2002. Petr ULIâN¯: Opevnûní
mûsta Jiãína, in: PrÛzkumy památek, XI, 2004, ã.1,
s.128–139.
16 Následující text vychází z tûchto prÛzkumÛ – Petr
ULIâN¯: Stavebnû historick˘ prÛzkum synagogy v Jiãínû,
2001; t˘Ï: Dokumentace obloÏení stûn, dfievûné podlahy
a vyhodnocení sondáÏí v synagoze v Jiãínû, 2002; t˘Ï:
Hloubkov˘ prÛzkum synagogy v Jiãínû, 2002. Architektufie
jiãínské synagogy se podrobnû vûnoval Arno PA¤ÍK: History
and Renovation of Jiãín Synagogue, in: Judaica Bohemiae,
XL, 2004, s. 104–122. Jeho text je z poloviny
pfiepis m˘ch nepublikovan˘ch prÛzkumÛ a zde prezentovaného
ãlánku. Popis stavby uvádí také Zdenûk WIRTH
v nevydané práci Soupis památek historick˘ch a umûleck˘ch
v království âeském. Politick˘ okres Jiãínsk˘, 1908,
ÚDU AV âR, DSF, pozÛstalost ZdeÀka Wirtha, s. 41–42.
Obr. 4. Jiãín, synagoga, pohled smûrem ke schránce na
Tóru pfied rekonstrukcí. (Foto TomበRasl, 1999)
Obr. 5. Jiãín, synagoga, pohled smûrem ke schránce na
Tóru po rekonstrukci, 2009.
Obr. 6. Jiãín, synagoga, rekonstrukce zasklení okna,
2003.
6
435

Stavba synagogy byla vymûfiena na mírnû ne-
pravidelném obdélném pÛdoryse, dosahujícím
v interiéru maximálnû 18 na 11 praÏsk˘ch loktÛ
(10,8 na 6,5 m) a v exteriéru pfii síle zdí zhruba
1,5 lokte (90 cm) maximální velikosti 21,5 na 14
loktÛ (12,7 na 8,2 m). Rozdíl délky stavby vlivem
zkosení západní stûny nepfiesahuje pÛl lokte.
Svou velikostí odpovídá obvykl˘m a patrnû
pfiedepsan˘m rozmûrÛm malomûstsk˘ch synagog.
Ukazuje to povolení z 13. dubna roku 1765
k roz‰ífiení synagogy v nedalek˘ch Hofiicích od
hradeckého biskupa Hefimana Hanibala. Podle
nûho mûla stavba uvnitfi dosahovat rozmûrÛ 18
na 12 loktÛ, zvenãí 14 loktÛ, stejnû jako v˘‰ka
se stfiechou. ZároveÀ bylo podmínûno, Ïe budova
musí b˘t zvenãí prostá v‰ech ozdob. 17 Nepravideln˘
pÛdorys jiãínské synagogy byl ovlivnûn snahou
o maximální vyuÏití nestandardní parcely.
V délce necel˘ch dvou metrÛ se stavba sv˘m západním
prÛãelím pfiimkla ke star‰ímu domu ãp.
103 (ã. VI), zatímco severov˘chodním nároÏím
byla synagoga zaloÏena pfiímo do zdi mûstského
opevnûní, která obíhala severní a v˘chodní fasádu
stavby. ZaloÏení na staticky nejisté hradební
zdi poblíÏ hradebního pfiíkopu si vyÏádalo zpevnûní
vnû hradeb zaloÏen˘m opûrákem. Díky nûmu
zÛstala ãást hradeb svázaná s opûrákem v hmotû
synagogy i po zbofiení zdi v roce 1907.
Hlavní vstup do synagogy byl na západní stranû
hlavního prÛãelí a byl pÛvodnû rámován pískovcov˘m
ostûním, z nûhoÏ byl pfii opravû nalezen vy-
‰lapan˘ práh. Pfied hlavní vchod byla zfiejmû brzy
po dostavûní synagogy pfiistavûna otevfiená pfiedsíÀ,
sklenutá na robustní pískovcov˘ sloup, ze
které bylo pfiístupné i ‰nekové schodi‰tû vedoucí
na Ïenskou tribunu. Îe se s pfiedsíní poãítalo jiÏ
pfii projektu, ukazuje konzolovité zkrácení pilastru
nad ní. Konstrukãní detaily, jako pfiizdûní na spáru
patra pfiedsínû nebo zakrytí pfiekladu portálu
nízkou plackovou klenbou, ukazují ale na v˘stavbu
v pozdûj‰í fázi. Na konci 19. století byla v˘chodní
arkáda pfiedsínû zaslepena a opatfiena
drobn˘m kruhov˘m oknem s litinov˘m rámem
a do prÛãelní arkády byly osazeny dvefie. Tím se
stal b˘val˘ hlavní portál zbyteãn˘ a byl odstranûn.
V roce 1840 synagoga vyhofiela 18 a ‰nekové
schodi‰tû bylo nahrazeno pfiím˘m jednoramenn˘m
schodi‰tûm, pfiístupn˘m od jihu samostatn˘m
vstupem. Z pÛvodního ‰neku zÛstal jen v prÛãelní
stûnû vybran˘ pÛlkruhov˘ v˘klenek. Na mezipodestu
schodi‰tû, leÏící pfied vstupem na tribunu, bylo
zfiejmû moÏné vstoupit i z pfiilehlé místnosti prvního
patra sousedního domu ãp. 103, ve které je
v tûchto místech jen tenkou plentou zazdûná nika.
Star‰í stfiechu si ãást patra pfiedsínû uchovala
pfied vstupem na tribunu a stopy odstranûného
436
Zprávy památkové péãe / roãník 69 / 2009 / ãíslo 6 /
MATERIÁLIE, STUDIE | Petr ULIâN¯ / Synagoga v Jiãínû
dílu jsou patrné na stûnû domu ãp. 103 pod stfiechou
nového schodi‰tû.
Témûfi intaktnû dochovan˘ jednolodní prostor interiéru
synagogy je zaklenut valenou klenbou pÛlkruhového
profilu s trojúheln˘mi v˘seãemi, vyztu-
Ïenou pasy pfiecházejícími na stûnách v pilastry.
Stfiední a v˘chodní pole je prohloubeno vpadl˘m
polem, chybûjícím u západního pole, kde se pfiedpokládalo
vût‰í zatíÏení od konstrukcí Ïenské tribuny.
K mimofiádnû harmonickému dojmu z interiéru
pfiispívá mnohonásobnû se opakující pÛlkruhov˘
motiv objevující se v rÛzné velikosti a rytmu ve
struktufie stavby – vpadlá pole jsou zavr‰ena pÛlkruhov˘m
pasem, kter˘ se pne nad pÛlkruhov˘mi
záklenky oken, a tok klenby rytmizují pasy, modelující
také vizuálnû dominantní pÛlkruhové líce v˘chodní
a západní stûny. âistotu hmot doplÀují
úseky fiíms pod nábûhem klenby zalomené kolem
pilastrÛ a jejich hmotné volutové hlavice. Pfii zemi
byly pilastry zaloÏené na kubickém soklu, kter˘
se ale dochoval jen u jihozápadního z nich, ostatní
byly vãetnû dolní ãásti pilastrÛ kvÛli lavicím
a dfievûnému obloÏení dodateãnû zkráceny profilovan˘m
podseknutím. Podobnû byly dodateãnû
odsekány ãtyfii hlavice pfii roz‰ifiování Ïenské tribuny.
Liturgie synagogy se odehrávala kolem dvou
bodÛ – schránky na Tóru, zpravidla umístûné ve
v˘chodní stûnû, a místa, kde byla Tóra ãtena, coÏ
byl podle stfiedoevropsk˘ch zvyklostí stfied synagogy.
Kolem tohoto ohrazeného a vyv˘‰eného
místa zvaného bima se také koncentricky rozmís-
Èovala sedadla ãlenÛ komunity. Vût‰ina bim byla
ale z interiérÛ synagog odstranûna vlivem reformace
v prÛbûhu druhé poloviny 19. století a místo
ke ãtení se pfiesunulo pfied schránku na Tóru,
coÏ se stalo také v Jiãínû.
Pfii obnovû jiãínské synagogy bylo nalezeno dostateãné
mnoÏství pozÛstatkÛ po této odstranûné
bimû, takÏe ji bylo moÏné rekonstruovat jak teoreticky,
tak fyzicky. Její kontury se r˘sovaly jiÏ
v kamenné dlaÏbû nalezené pod novodobou dfievûnou
podlahou v místech novûj‰ích ciheln˘ch v˘plní.
Po vyzdviÏení v˘plní byl pak odkryt její kompletní
základ. Bima byla ãtvercová, o stranû dlouhé
235 cm, tedy 4 lokty, pfii síle zdi 20 cm, a byla zaloÏená
témûfi ve stfiedu synagogy, jen o 50 cm
posunutá v˘chodním smûrem od geometrického
stfiedu. V souladu s tradicí byly nalezeny stopy
jednoho vstupu v podobû otisku dlaÏdice ze severozápadního
rohu, na stranû západní stûny.
Oproti tradici v‰ak místo diagonálnû poloÏeného
protûj‰ího vstupu ve v˘chodní stûnû byla celá
tato stûna vypu‰tûna a zÛstaly z ní jen 15 cm hluboké
„anty“. Absenci stûny dokládaly pískovcové
dlaÏdice nalezené v místech jejího pfiedpokláda-
ného prÛbûhu. Dal‰í dochované maltové otisky
po dlaÏdicích uvnitfi bimy ukázaly, Ïe vnitfiní podlaha
nebyla v rozporu s tradicí vyv˘‰ena nad okolí.
Neobvykle komponovaná bima jiãínské synagogy
se podobala unikátnû dochované bimû synagogy
ve v˘chodoãeské LuÏi. Ta byla rovnûÏ celou svou
v˘chodní stranou otevfiena smûrem ke schránce,
ke které ale byla oproti jiãínské celá pfiisunuta. 19
Obû bimy jsou tak dokladem pozoruhodné promûny,
která jiÏ koncem 18. století anticipovala
radikální zmûny liturgického provozu provádûné
po polovinû 19. století.
Stûny bimy byly ukonãeny kamennou fiímsou,
jejíÏ ãtyfii fragmenty byly druhotnû zazdûny do pfiizdívky
pfied schodi‰tû ke schránce. Nejvût‰í nalezen˘
fragment je zároveÀ nároÏní, s jen 5 cm ‰irokou
„antou“. ¤ímsy byly profilované smûrem ven
a jejich fragmenty si dodnes zachovaly v˘razn˘
ãervenohnûd˘ nátûr. Na spodním okraji nároÏního
fragmentu fiímsy se také dochovaly stopy okrové
barvy, kterou byly natfieny vnitfiní stûny. Obdobnou
kombinaci barev má i bima Pinkasovy synagogy
v Praze, pocházející ze stejné doby. Podle
analogií z dal‰ích synagog lze pfiedpokládat, Ïe
vnûj‰í stûny jiãínské bimy lemovaly lizénové rámy
stejné barevnosti jako fiímsa. Pole mezi nimi mohla
b˘t opatfiena bíl˘m nátûrem, protoÏe v tenké
naváÏce pod druhotnou dlaÏbou na místû bimy
byly nalezeny kusy takto zabarvené omítky. 20 Na
parapetu bimy byla osazena kovaná mfiíÏ, po níÏ
se na fragmentech fiímsy dochovaly vrtané kruho-
■ Poznámky
17 E. ZWIEFELHOFER: Dûjiny ÎidÛ v Hofiicích v Podkrko-
no‰í, in: Hugo Gold (ed.), Îidé a Ïidovské obce, s. 188.
Hofiická synagoga byla následnû pfiestavûna v roce 1767.
Podle zachovan˘ch pfiedpisÛ pro synagogu v blízkém Turnovû,
stavûnou po poÏáru v roce 1707, byla naproti tomu
vyÏadována stavba nepomûrnû men‰í, o vnûj‰í délce
13,25 a vnitfiní 11,75 lokte, pfii ‰ífii 8 loktÛ a celkové v˘‰i
9 loktÛ. Hugo SEGER: Dûjiny ÎidÛ v Turnovû, in: Hugo
Gold (ed.), Îidé a Ïidovské obce, s. 680.
18 Terezie DUBINOVÁ: Report on the Jiãín Fire of 23 June
1840 (Found in the Genisah of Jiãín Synagogue), in: Judaica
Bohemiae, XL, 2004, s. 123–124.
19 K synagoze v LuÏi viz Václav SVÁTEK: Dûjiny ÎidÛ v Lu-
Ïi, in: Hugo Gold (ed.), Îidé a Ïidovské obce, s. 394–395;
Arno PA¤ÍK: Rekonstrukce Ïidovsk˘ch památek v âeské
republice, in: Zprávy památkové péãe, 59, 1999, ã.9,
s. 317 a obr. 5 na s. 315; t˘Ï: BudeÈ to zapsáno pro budoucí.
Zpráva o rekonstrukci vzácné pozdnû barokní synagogy
v LuÏi ve v˘chodních âechách, in: Ro‰ Chode‰, 65,
srpen 2003, s. 12–13.
20 Pfii rekonstrukci byl vnitfiek stûn bimy natfien bíle, lizény
zelenû a vpadlé pole ãervenû.

Zprávy památkové péãe / roãník 69 / 2009 / ãíslo 6 /
MATERIÁLIE, STUDIE | Petr ULIâN¯ / Synagoga v Jiãínû
7a
8 9
Obr. 7a. Jiãín, synagoga, rekonstrukce pÛdorysu pfiízemí
v roce 1773. (Zamûfiení M. Fuchs, 2001; kresba a doplnûní
Petr Uliãn˘, 2009)
Obr. 7b. Jiãín, synagoga, rekonstrukce pÛdorysu pfiízemí
v roce 1840. (Zamûfiení M. Fuchs, 2001; kresba a doplnûní
P. Uliãn˘, 2009)
Obr. 8. Jiãín, synagoga, pÛdorys pfiízemí se zakreslením
odkryté dlaÏby, tmavû jsou zv˘raznûny pÛvodní prvky,
2002.
Obr. 9. Jiãín, synagoga, pÛdorys a pohledy na podlahu
a obloÏení pfiízemí, 2001.
7b
437

438
10
Zprávy památkové péãe / roãník 69 / 2009 / ãíslo 6 /
MATERIÁLIE, STUDIE | Petr ULIâN¯ / Synagoga v Jiãínû

10
Obr. 10. Jiãín, synagoga, odkryté fragmenty bimy a star-
‰ích konstrukcí, 2003.
Obr. 11. Jiãín, synagoga, fragment nároÏní ãásti fiímsy
ukonãující parapet zaniklé bimy, nalezen˘ v konstrukcích
schodi‰tû ke schránce, 2003.
vé otvory. Îádn˘ otvor se v‰ak kupodivu nenacházel
na jediném nalezeném nároÏním kusu, trn
mfiíÏe byl naopak nalezen v jeho ãele. Pfiedstavu
o tvarování dává dochovaná mfiíÏ bimy v LuÏi,
s mnoha je‰tû renesanãními motivy, které se opakovaly
i v mfiíÏi galerie nedaleké synagogy v Turnovû.
Jiãínská mûla ale jednu zvlá‰tnost – ve
vzdálenosti 30 cm od v˘chodního kraje bimy se
v pÛvodní dlaÏbû nalezly ãtyfii otvory po mfiíÏi
o délce 215 cm, nahrazující chybûjící v˘chodní
stûnu. Byla pravdûpodobnû pfiipojena k bimû; jen
tak lze vysvûtlit ono uchycení v ãelu nalezeného
fragmentu fiímsy. 21 Po strÏení bimy byla ãelní mfiíÏ
zachována a pfii zfiizování dfievûné podlahy na konci
19. století byla vyzvednuta a uloÏena do nové
podlahy na stejném místû, jak na to ukazovaly
stopy po ukotvení.
Schránka na Tóru – aron ha-kode‰ – stojí ve
stfiedu v˘chodní stûny synagogy a dodrÏuje tak
pfiibliÏnû poÏadovanou orientaci k Jeruzalému.
Traduje se, Ïe edikulová architektura rámující
schránku byla údajnû upravena z barokního oltáfie,
získaného z b˘valého jezuitského kostela
sv.Ignáce v Jiãínû v roce 1773. 22 Dfievûn˘ nástavec
dekorovan˘ rokajemi pochází z doby stavby
synagogy a byl tehdy orámován malovanou sytû
ãervenou draperií, asi nejstar‰í nalezenou nástûnnou
malbou synagogy. Samotná schránka na
Tóru je obezdûná dfievûná skfiíÀ, vysunutá z posvátn˘ch
dÛvodÛ mimo obvod synagogy. V úpravû
datované nalezen˘m nápisem do roku 1830 byla
dfievûná skfiíÀ potaÏena plátnem a vymalována
malífiem J.Tich˘m z Jiãína. 23 Tehdy byly asi osazeny
i nové dvoukfiídlé dvefie. Vnitfiek skfiínû obsahoval
po stranách úchytky pro tyã a byl vûtrán
dodateãnû vylomen˘m prÛduchem.
Sloupová architektura schránky vrcholí rozeklan˘m
a volutovû stoãen˘m kladím ukonãen˘m vázami
s rokajem, zalamovan˘m nad páry sloupÛ,
Zprávy památkové péãe / roãník 69 / 2009 / ãíslo 6 /
MATERIÁLIE, STUDIE | Petr ULIâN¯ / Synagoga v Jiãínû
korunovan˘ch robustnûji proveden˘mi pseudokorintsk˘mi
hlavicemi. I kdyÏ byly inspirovány kfies-
Èansk˘mi oltáfii a v jiãínském pfiípadû dokonce asi
pfiímo z jednoho oltáfie adaptovány, odkazovaly
v synagoze tordované sloupy na ·alamounÛv
chrám, z nûhoÏ údajnû pocházely podobné sloupy
chované v bazilice sv. Petra v ¤ímû. Jako symbol
demonstrace kulturního a historického bohatství
Ïidovského národa se tento motiv po stranách
aronu ha-kode‰ asi poprvé objevil v fiímské synagoze
Il Tempio v dobû vrcholící rekatolizace a první
gettoizace ÎidÛ. Stejn˘ motiv byl pouÏíván i na
oponách a v kniÏních ilustracích, jako napfiíklad
v díle Netzah Yisrael praÏského rabína Jehudy
ben Löwyho. Edikulov˘ motiv byl v tûchto pracích
zfiejmû chápán jako symbol obnoveného Chrámu
a Mesiá‰e, kter˘ pfiijde skrze zobrazenou sloupovou
bránu. 24 Symbolick˘ v˘znam mûl i mal˘ otvor
nad schránkou, objevující se v této poloze jiÏ od
stfiedovûk˘ch synagog. 25
Z opon zakr˘vajících schránku evidoval v roce
1908 Zdûnûk Wirth nejstar‰í, darovanou Isákem
Goliothem v roce 1819, která byla „vy‰ívaná zlatem
a stfiíbrem (ornament rostlinn˘ v plochách,
svrchu tabulka nápisu a po bocích vázy s kyticemi)“.
Dal‰í byla „pestrá hedvábím vy‰itá, z 1. pol.
19. stol: Tfii arkády maurské, pod nimi z váz stromy
rÛÏové, na nich ptáci, nejv˘‰e páv. V arkádách
visí lampy, nejv˘‰e 6 okének s kyticemi ve vázách“.
26 Z konce 19. století se v muzejních sbírkách
Îidovského muzea v Praze dochovala fiada
dal‰ích opon a draperií a také vûãné svûtlo. 27 Na
zavû‰ení opony a draperie se nad schránkou dochovaly
tfii kovové tyãe s háãkem a na kaÏdé stranû
trojice kladek na jejich staÏení.
PÛvodní schodi‰tû ke schránce bylo odstranûno,
zÛstala po nûm pouze stopa o ‰ífice 250
a hloubce 140 cm, patrná v pÛvodní kamenné
dlaÏbû. Jeho stupnû byly uloÏeny mezi boãními
stûnami, z nichÏ byly nalezeny základové konstrukce.
Schodi‰tû bylo pfiímé a obsahovalo zfiejmû
jen tfii stupnû, pfiiãemÏ posledním stupnûm
bylo jiÏ plató pfied samotnou schránkou. V pravé
■ Poznámky
21 ProtoÏe toto fie‰ení nálezové situace nebylo k dispozi-
ci pfii rekonstrukci, byla nalezená fiímsa osazena na protûj‰í
stranû bimy.
22 J. MENCL, cit. v pozn. 2, s. 197 a 327 uvádí, Ïe se
jednalo o b˘val˘ oltáfi sv. Sekundiny, kter˘ byl v kostele
sv. Ignáce zfiízen po poÏáru v roce 1681. Zdenûk WIRTH:
Soupis památek historick˘ch a umûleck˘ch v království
âeském. Politick˘ okres Jiãínsk˘ (rukopis – nedatované
poznámky), ÚDU AV âR, DSF, W-A-XXIIIb, s. 131, dodává,
Ïe sloupková architektura tohoto oltáfie byla provedena
v roce 1719. Wirth dále soudí, Ïe oltáfi mûl b˘t do synagogy
pfienesen aÏ po opravû kostela v roce 1900, kdy byly
v‰echny star‰í oltáfie z lodi odstranûny. Transferu oltáfie
v tak pozdní dobû odporují zji‰tûní, podle kter˘ch byla
spodní sloupová architektura schránky vãetnû soklu osazena
pfii stavbû synagogy. Ze snímkÛ zru‰en˘ch oltáfiÛ je
znám pouze oltáfi Panny Marie Ru‰ánské, publikovan˘
Bedfiichem PROFELDEM: Kostel sv. Ignáce v Jiãínû, Jiãín
1906, obr. 12 na s. 26, kter˘ je zcela odli‰ného typu neÏ
architektura schránky. Wirth v‰ak uvádí, Ïe oltáfi sv. Sekundiny
byl pfiesn˘m pendantem tohoto oltáfie. Z toho plyne,
Ïe stávající orámování schránky nemohlo b˘t upraveno
z oltáfie zru‰eného v roce 1900.
23 Nápis tvofií dva oddíly; oba jsou nûmecké, prav˘ je ale
psán hebrejskou kurzivou. Prv˘ nápis v pfiekladu zní:
„KdyÏ kvÛli v‰e zniãujícímu ãasu Ïádn˘ tah ‰tûtce jiÏ rozpoznateln˘
nebude, tak buì tûm na svûtû pozdûj‰ím pfiinejmen‰ím
mé jméno v pamûti uchované. J. Tich˘ malífi
v Jiãínû 9. ãervence 1830.“ Druh˘, hÛfie ãiteln˘ nápis rozvíjí
téma prvého a dodává pro dal‰í generace, Ïe tento
chrám byl obnoven v roce 1830. Z nûkolika jmen je ãitelné
pouze Baruch ben Meir. Pfiepis a pfieklad Jan Kindermann
a Terezie Dubinová.
24 Bracha YANIV: The Origin of the „Two-Column Motif“
in European Parokhot, in: Jewish Art, 15, 1989, s. 16–
43; Annette WEBER: Ark and Curtain: Monuments for
a Jewish Nation in Exile, in: Bianca Kühnel (ed.), The Real
and Ideal Jerusalem in Jewish, Christian and Islamic Art,
Jewish Art, 23–24, 1997–1998, s. 89–99. Schránku rámovanou
tordovan˘mi sloupy mûly ãeské synagogy v Drmoule,
KÛzové, KynÏvartu, Novém BydÏovû, Tachovû
a v sousedním Turnovû. Viz Hugo Gold (ed.), Îidé a Ïidovské
obce v âechách v minulosti a pfiítomnosti I., Brno –
Praha 1934.
25 Centrální okénko bylo i ve Staronové synagoze v Praze,
kde je vlastnû jeho poloha vzhledem k pouÏité koncepci
dvoulodí problematická. Zdenka MÜNZEROVÁ: Staronová
synagoga v Praze, Zvlá‰tní otisk z Roãenky
spoleãnosti pro dûjiny ÎidÛ v âeskoslovenské republice,
Praha 1932, s. 10.
26 Z. WIRTH, cit. v pozn. 16, s. 41.
27 ProtoÏe textilie i hmotné pfiedmûty jsou registrovány
bez rozli‰ení ve svozu jiãínského okresu, kde bylo více Ïidovsk˘ch
obcí a synagog, není u vût‰iny pfiedmûtÛ moÏné
bezpeãnû urãit jejich pÛvod. Podle jmen dárcÛ, znám˘ch
z Jiãína, je moÏné za jiãínsk˘ povaÏovat plá‰tík na Tóru darovan˘
Volfem Kantorem a jeho manÏelkou Fajgele v roce
1858 (ã. 65828), draperii darovanou Menachem Polakem
a jeho Ïenou Rezl v roce 1895 (ã. 57411) a oponu darovanou
Rejzl, manÏelkou Mo‰e Tobiata z Jiãína v roce
1890 (ã. 57424). Dvû Z. Wirthem uvádûné opony se bohuÏel
ve sbírkách Îidovského muzea Praha nenalézají. Za
pfieklad nápisÛ dûkuji Terezii Dubinové, za pomoc s vyhledáním
materiálÛ dûkuji pracovníkÛm Îidovského muzea
Praha Magdû Veselské, Pavle Máãové a Miroslavu Kunto-
‰ovi.
439

ãásti bylo vynecháno místo pro kantora, jak pro
to svûdãí pozÛstatek svûtle zelenû malované
omítky na soklu schránky nalezen˘ velmi nízko
nad zemí, kter˘ by jinak musel b˘t zakryt schodi‰tûm.
Pravdûpodobnû v roce 1830 bylo celé
schodi‰tû rozebráno a jednotlivé stupnû byly druhotnû
pouÏity pro nové dvouramenné schodi‰tû.
Prvky pÛvodního schodi‰tû byly pfiitom hrubû pfiitesány
a slouÏily jako podklad pro dfievûné oblo-
Ïení, po kterém se dochovaly stopy na omítce
soklu. Obû symetrická ramena schodi‰tû dosahovala
jen 50 cm ‰ífiky, s v˘jimkou nejspodnûj-
‰ích stupÀÛ, které byly protaÏeny ke dvûma kamenn˘m
sloupÛm, pfiedstaven˘m pfied schodi‰tû
a malé pódium u schránky. Sloupy pozdnû empírového
v˘razu vrcholily ploch˘mi hlavicemi s jemnû
propracovan˘m dekorem provazcÛ, perlovce
440
12
13
Zprávy památkové péãe / roãník 69 / 2009 / ãíslo 6 /
MATERIÁLIE, STUDIE | Petr ULIâN¯ / Synagoga v Jiãínû
a vejcovce, nasazen˘mi skrze kalichovitû vybrané
hrdlo na kanelovan˘ dfiík. Profilovaná patka stála
na zdûné kubické podezdívce, pfiedsazené pfied
sytû ãervenohnûdû natfiené ãelo pódia. V plochém
vrcholu hlavic bylo vyhloubeno lÛÏko pro
osazení svícnÛ, které byly pozdûji nahrazeny plynov˘mi
lampami. O jejich pÛvodní monumentální
podobû si lze udûlat pfiedstavu podle synagogy
v Turnovû, kde byly osazeny obdobné sloupy, dodnes
nesoucí mohutné svícny se zakroucen˘mi
rameny. 28 Tyto dva sloupy, v podobné asociaci jako
u sloupÛ edikuly, asi mûly pfiedstavovat Jakín
a Boáz, stojící kdysi pfied ·alamounov˘m chrámem.
Nûkdy na konci 19. století bylo úzké dvouramenné
schodi‰tû ke schránce prohloubeno
o 40 cm, pfiiãemÏ byly posunuty i oba sloupy. Do
pfiizdívky pfied star‰í ãelo pódia byly zazdûny frag-
Obr. 12. Jiãín, synagoga, pohled k tribunû po rekonstruk-
ci, 2009.
Obr. 13. Jiãín, synagoga, Ïenská tribuna po rekonstrukci,
2009.
Obr. 14. Jiãín, synagoga, architektonická studie obnovy
interiéru synagogy, podéln˘ a pfiíãn˘ fiez, 2002.
menty polychromovan˘ch fiíms z tehdy zbofiené bimy.
Nové ãelo pódia bylo pfiekryto dfievûnou deskou,
schody zÛstaly rovnûÏ dfievûné. Se sloupy
byla pfienesena i star‰í mfiíÏ, dekorovaná hrotit˘mi
oblouãky.
V západní ãásti synagogy byla pfiíãkou od hlavního
sálu oddûlena pfiedsíÀ, jejíÏ základy byly nalezeny
pod mlad‰í dlaÏbou. Stopy po pfiíãce byly
ukryty i na boãních stûnách v podobû hrubû uta-
Ïeného ‰tukového pásu, k nûmuÏ byla na spáru
dodateãnû pfiíãka pfiipojena. Vstup do hlavního
sálu byl zfiejmû ve stfiedu stûny – na ose synagogy,
rámovan˘ po stranách okny. Pfiíãka nesla Ïenskou
galerii s parapetem nasazen˘m na trám
s jemnû profilovanou ‰tukovou fiímsou. Pfii roz‰ifiování
a zvy‰ování tribuny byl tento trám druhotnû
pouÏit v podlaze a zde nalezen pfii rekonstrukci.
PÛvodnû byla pfiedsíÀ kryta ‰tukovan˘m stropem
s fabionem, nahrazen˘m pfii zv˘‰ení tribuny bednûn˘m
podhledem. ProtoÏe se prostor pod tribunou
ukázal jako velmi tmav˘, bylo v severní stûnû
dodateãnû prolomeno malé okno. Zadní stûnu
pfiedsínû ãlenila trojice nik se segmentov˘m pasem
a s lavicemi, z nichÏ stfiední nesla je‰tû pfied
rekonstrukcí smaltovan˘ ‰títek s ãíslem 71. Roz-
‰ifiování je patrné i na tribunû samotné, jejíÏ prkna
podlahy byla pozdûji nastavována. Pfii rekonstrukci
byly také nalezeny kapsy po trámu pÛvodního
parapetu. K prvnímu roz‰ífiení, nebo teprve k postavení
tribuny do‰lo kolem roku 1809, jak dolo-
Ïil dendrochronologick˘ prÛzkum. 29 Podle téhoÏ
prÛzkumu byla datována dal‰í úprava do doby kolem
roku 1871. Z tohoto období zfiejmû pocházely
i lavice s tradiãními pÛlkruhov˘mi ãely o ‰ífice
36–38 cm a v˘‰ce 104 cm, jejichÏ stopy byly patrné
v bednûném obloÏení stûn. V severní ãásti
byly ãtyfii fiady a v jiÏní jen tfii, oddûlené pÛlmetrovou
uliãkou. Ve velmi dobrém stavu se dochoval
parapet tribuny s pultem a skfiíÀkami na modlitební
knihy. Zvlá‰tností západní pfiedsínû bylo, Ïe
nebyla podle tradice vyv˘‰ená nad podlahu hlav-
■ Poznámky
28 H. SEGER, cit. v pozn. 17, s. 680.
29 Josef KYNCL: Znaleck˘ posudek ã. 287–27/03 na
dendrochronologick˘ prÛzkum trámÛ z vestavûné galerie
synagogy v Jiãínû, Îidovská ul., 2003.

Zprávy památkové péãe / roãník 69 / 2009 / ãíslo 6 /
MATERIÁLIE, STUDIE | Petr ULIâN¯ / Synagoga v Jiãínû
14
441

442
15
Zprávy památkové péãe / roãník 69 / 2009 / ãíslo 6 /
MATERIÁLIE, STUDIE | Petr ULIâN¯ / Synagoga v Jiãínû

ního sálu, ale naopak se z ní jedním stupnûm
stoupalo vzhÛru. DÛvody pro to asi byly statické.
Jak bylo zji‰tûno nedaleko od základÛ bimy, byla
tûsnû pod dlaÏbou vedena kovová táhla stahující
celou budovu, patrnû z obavy pfied ujetím svaÏujícího
se terénu za hradbou. KvÛli v˘‰ce tûchto kotev
tedy nebylo moÏné podlahu poloÏit níÏe. Pfii
opravû v roce 1905 byly v‰echny nepravidelnosti
v podlaze odstranûny, pfiíãka a bima byly zbofieny
a cel˘ prostor sjednocen jednou dfievûnou podlahou.
Nové lavice byly podle kostelního vzoru
v‰echny orientovány k v˘chodu a obvodové stûny
pokrylo do v˘‰e 125 cm dfievûné bednûní. V‰echny
lavice byly po druhé svûtové válce vytrhány,
a tak jen z patrn˘ch stop je zfiejmé, Ïe na jiÏní stranû
bylo pût fiad lavic a na severní osm. Mezi nimi
byla vynechána uliãka vydláÏdûná z kamenn˘ch
desek, pozdûji pfiekryt˘ch kameninov˘mi dlaÏdicemi.
V prostoru po stranách schránky bylo moÏné
urãit dva páry proti sobû hledících lavic, pfiilehl˘ch
k jiÏní a severní zdi synagogy, oddûlené mezerou,
ve které byl sedák. Pfied lavice byl zepfiedu pfiedsazen
parapet kotven˘ do podlahy táhly.
Interiér synagogy b˘val osvûtlen fiadou trojramenn˘ch
kovan˘ch nástûnn˘ch svûtel, jejichÏ pozÛstatky
byly nalezeny na pÛdû (v genize). Vedle
nich byl nalezen i jeden dvouramenn˘ závûsn˘ svícen,
kter˘ mohl b˘t urãen pro osvûtlení bimy nebo
schránky. Z kleneb zfiejmû pÛvodnû visely ãtyfii
velké svícny na táhlech uchycen˘ch do kovan˘ch
ok, z nichÏ jedno je patrné v jiÏní ãásti stfiedního
pole klenby. Pfii pozdûj‰í plynofikaci vystfiídaly kované
nástûnky plynové lampy a ve vrcholu klenby
byly zavû‰eny dva lustry, z nichÏ centrální je dokumentován
je‰tû na pováleãné fotografii. Asi v roce
1905 byly také novû osazeny rámy oken a vyplnûny
vitráÏí s leptan˘m rostlinn˘m vzorem a se znakem
‰esticípé hvûzdy nahofie.
Od roku 2002, kdy zaãaly první práce na obnovû
jiãínské synagogy, aÏ do roku 2008, kdy byla
po desetiletích opût slavnostnû otevfiena, pro‰la
tato témûfi zapomenutá stavba neuvûfiitelnou promûnou.
Nejvût‰í zásluhu na jejím pfievratném znovuzrození
mají kompletnû obnovené malby, jejichÏ
pfievaÏující ‰molková modfi vzbuzuje v náv‰tûvníkovi
pocit nadpozemského prostoru. Stfiedy v‰ech
tfií polí klenby byly dekorovány typick˘mi synagogálními
malovan˘mi zrcadly s listov˘mi korunami
v samém centru. Hrany v˘seãí a styk klenby s pasy
byly provázeny sytû rÛÏovou li‰tou pokrytou
‰molkovû modr˘mi ãtyfilisty. Modfi pokr˘vala
v‰echny neãlenûné stûny synagogy, zatímco tektonické
prvky pilastrÛ a rámÛ vpadl˘ch polí byly ponechány
v pfiirozené slonovinové barvû. Autorem
tûchto maleb byl patrnû J. Tich˘, kter˘ v synagoze
maloval v roce 1830, nebo anonymní malífi, kter˘
Zprávy památkové péãe / roãník 69 / 2009 / ãíslo 6 /
MATERIÁLIE, STUDIE | Petr ULIâN¯ / Synagoga v Jiãínû
zde mohl pracovat po poÏáru v roce 1840, kdy –
jak uvádí v genize nalezen˘ zápis – byla synagoga
„okrá‰lena v‰emi druhy ozdob“, aãkoli zpráva uvádí,
Ïe interiér poÏárem po‰kozen nebyl. 30
Pfii rekonstrukci byla také na nalezen˘ch základech
a s pouÏitím originálních fragmentÛ parapetní
fiímsy znovu postavena centrální bima. Stûna
pfiedsínû mohla b˘t obnovena jen v náznaku,
v‰echno její ãlenûní je novotvarem evokujícím
pravdûpodobnou pÛvodní podobu. Îenská tribuna
byla zkrácena do velikosti, jakou mûla po prvním
prodlouÏení, s pouÏitím dochovaného dfievûného
parapetu. Obnoveny byly i chybûjící ãásti kamenné
dlaÏby, vût‰inou z pÛvodních prvkÛ, které jen
byly pfii dfiívûj‰ích opravách pfieloÏeny na jiné místo.
Ze secesních okenních vitráÏí v‰ak byly pro
nedostatek prostfiedkÛ obnoveny pouze horní
hvûzdy. V exteriéru doznal zmûnu v˘chodní ‰tít,
kterému byla navrácena fiímsa kladí, strÏená po
poÏáru v roce 1840. Zazdûn˘ vchod do genizy byl
opût otevfien a zakryt pÛlkruhovou Ïaluzií podle
obnoveného Ïaluziového okna v západním ‰títû,
z nûhoÏ se v genize na‰el fragment rámu. Pfii novém
vydláÏdûní okolí byla také v dlaÏbû vyznaãena
zaniklá hradba s ba‰tou. 31
Aãkoli jiãínská Ïidovská komunita jiÏ neexistuje,
je její b˘valá synagoga Ïiv˘m monumentem,
kter˘ na rozdíl od doby jeho vzniku mÛÏeme dnes
vnímat jako neseparovan˘, i kdyÏ jen fragmentární
obraz náhle zaniklého svûta.
16
Obr. 15. Jiãín, synagoga, odkrytá struktura schodi‰tû pfied
schránkou, pÛdorys a fiez, 2002.
Obr. 16. Jiãín, synagoga, svícny nalezené v genize. 1 a 2
závûsn˘ dvouramenn˘ svícen, 3 a 4 fragment trojdílného
nástûnného svícnu, 2003.
■ Poznámky
30 T. DUBINOVÁ, cit. v pozn. 18, s. 124.
31 Architektonickou studii a projektovou dokumentaci
provedl Petr Uliãn˘, restaurátorské práce nástûnn˘ch maleb
vedla Jana Waisserová, schránku na Tóru obnovila
Markéta Havlínová. Stavební práce zaji‰Èovala pod dozorem
Arna Pafiíka z Îidovského muzea Praha a Mojmíra
Malého z Matana a. s. vynikající firma Tomá‰e Hlaváãka.
Na obnovû se velk˘m dílem podíleli i Jan Kindermann
a Terezie Dubinová, kter˘m bych chtûl tímto podûkovat za
vzácn˘ ãas stráven˘ pfii spoleãném poznávání ukryt˘ch
dûjin jiãínské synagogy. Za cenné rady a konzultace bych
chtûl podûkovat i Arnu Pafiíkovi a Mojmíru Malému.
443