Verne J - Cesta kolem světa za 80 dní - e-knihovnazdarma.cz

něhož už zapomněli, vyvstal jim znovu před očima. Kde je v tuto chvíli? Sedmnáctého prosince - v
den, kdy byl zatčen James Strand - uplynulo od odjezdu Philease Fogga sedmdesát šest dní a nebylo
o něm žádných zpráv! Podlehl snad? Vzdal boj, nebo pokračuje v cestě podle stanoveného plánu? A
objeví že v sobotu 21. prosince v osm hodin čtyřicet pět minut večer jako bůh přesnosti na prahu
salónu Reformního klubu?
Musíme se vzdát vylíčení úzkosti, kterou tři dni prožíval svět anglické společnosti. Posílaly se
depeše do Ameriky, do Asie, aby se o Phileasu Foggovi získaly nějaké zprávy. Ráno i večer býval
někdo vyslán, aby prohlédl dům na Saville Row... Nic. Ani sama policie nevěděla, co se stalo s
detektivem Fixem, který se tak nejapně pustil po falešné stopě. To však nebránilo uzavírání sázek v
nejširším měřítku.
Phileas Fogg, jako dostihový kůň, vjížděl do posledního kola. Už se zaň nenabízelo sto ku jedné,
nýbrž dvacet, deset, pět a starý paralytik lord Albermale ho bral za jednu k jedné.
Však se také v sobotu večer na Pall Mallu a v přilehlých ulicích shromáždil nějaký dav lidu! Dalo
se říci, že je to obrovské shromáždění bursovních zprostředkovatelů, kteří se natrvalo usídlili u
vchodu Reformního klubu. Doprava byla ochromena. Dohadovali se, přeli se mezi sebou,
vyvolávali kursy „Philease Fogga“ jako kursy anglických půjček. Strážníci měli co dělat s
uklidňováním zástupu, a jak se blížila hodina očekávaného příjezdu Philease Fogga, vzrušení
nabývalo neočekávaných rozměrů.
Ten večer bylo pět gentlemanových kolegů shromážděno už devět hodin v salóně Reformního
klubu. Oba bankéři, John Sullivan a Samuel FaIlentin, inženýr Andrew Stuart, Gauthier Ralph, člen
správní rady Anglické banky, podnikatel Thomas Flanagan, všichni dychtivě čekali.
Ve chvíli, kdy hodiny ve velkém salóně ukazovaly osm hodin dvacet pět minut, Andrew Stuart vstal
a řekl:
„Pánové, za dvacet minut uplyne lhůta, na níž jsme se s Mr. Phileasem Foggem dohodli.“
„V kolik hodin přijel poslední vlak z Liverpoolu?“ zeptal se Thomas Flanagan.
„V sedm hodin dvacet tři minuty,“ odpověděl mu Gauthier Ralph, „a příští vlak přijede
teprve deset minut po půlnoci.“
„Nuže, pánové,“ pokračoval Andrew Stuart, „kdyby byl Phileas Fogg přijel vlakem v sedm hodin
dvacet tři, byl by už zde. Můžeme tedy považovat sázku za vyhranou.“
„Počkejme, nevyslovujme se o tom ještě,“ řekl na to Samuel Fallentin. „Víte, že náš kolega je
výstředník prvního řádu. Jeho přesnost ve všem je přece známá. Nikdy nepřichází ani pozdě, ani
předčasně a nebyl bych nijak zvlášť překvapen, kdyby se tu objevil v poslední minutě.“
„A já,“ řekl Andrew Stuart, velmi nervosní jako vždycky, „i kdybych ho viděl, neuvěřil bych tomu.“
„Vskutku, „ ozval se znovu Thomas Flanagan, „plán Philease Fogga byl nesmyslný. I kdyby byl
sebepřesnější, nemůže se ubránit nevyhnutelnému zdržení a pouhé zpoždění dvou nebo tří dnů by
stačilo ohrozit zdar jeho cesty.“
„A ostatně, uvědomte si,“ dodal John Sullivan, „že jsme o svém kolegovi nedostali žádnou zprávu,
a přece na cestě, kterou měl jet, nechyběly telegrafní linky.“
„Prohrál, pánové,“ začal znovu Andrew Stuart, „stokrát prohrál! Víte ostatně, že Čína, jediný
parník, kterého mohl použít, aby se dostal do Liverpoolu včas, připlula včera. A zde je seznam
cestujících, otištěný v Shipping Gazette, ale jméno Philease Fogga se v něm nevyskytuje.
Připustíme-li všechny nejpříznivější možnosti, je náš kolega sotva v Americe. Podle mého odhadu
se opozdí proti stanovenému datu nejméně o dvacet dní a starý lord Albermale přitom přijde také o
svých pět tisíc liber!“
„To je zřejmé,“ přisvědčil Gauthier Ralph, „a stačí, abychom zítra předložili šek pana Fogga bratřím
Beringovým.“
V tom okamžiku ukazovaly hodiny v salóně osm hodin čtyřicet minut. „Ještě pět minut,“ řekl
Andrew Stuart.
Pět kolegů se na sebe podívalo. Dalo by se mít za to, že se tep jejich. srdcí mírně zrychlil, neboť to
byla přece jen napínavá partie i pro zkušené hráče. Nechtěli to však na sobě dát znát, a proto na
návrh. Samuela Fallentina zasedli k hracímu stolku.
„Neodstoupil bych svůj podíl čtyř tisíc liber na této sázce,“ řekl Andrew Stuart sedaje si, „ani kdyby