Verne J - Cesta kolem světa za 80 dní - e-knihovnazdarma.cz

těžko u srdce a trápily ho výčitky svědomí, protože si dával větší vinu za tuto pohromu než kdykoli
předtím. Ano, kdyby byl pana Fogga varoval, kdyby mu byl odhalil záměry agenta Fixe, Mr. Fogg
by dozajista nebyl vláčel Fixe s sebou až do Liverpoolu, a tudíž...
Proklouz to už nemohl déle snášet.
„Můj pane! Pane Foggu!“ vykřikl.
„Proklejte mě! To já jsem zavinil, že...“
„Já nikoho neobviňuji,“ odpověděl mu Phileas Fogg nejklidnějším tónem, „jděte“.
Proklouz odešel z pokoje, šel vyhledat mladou ženu a naznačil jí, jaké jsou pánovy záměry.
„Paní,“ dodal, „já sám nic nezmohu, vůbec nic! Nemám na pánovo myšlení žádný vliv. Vy
snad...“
„Jaký vliv bych mohla mít já?“ řekla na to paní Auda. „Na pana Fogga nepůsobí nic. Pochopil
někdy, že mi srdce překypuje vděčností? Četl někdy v mém srdci?... Příteli, nesmíte ho nechávat o
samotě ani na okamžik. Říkáte, že má v úmyslu promluvit si se Irmou dnes večer?“
„Ano, paní. Bezpochyby půjde o to, jak zabezpečit vaše postavení v Anglii.“
„Počkejme tedy,“ řekla mladá žena, zůstávajíc hluboce zamyšlena.
A tak oné neděle vypadal dům na Saville Row, jako by vůbec ne byl obydlen, a Phileas Fogg
po prvé za celou dobu, co v tomto domě žil, neodešel do svého klubu, když na věži parlamentu
odbilo půl dvanácté.
A proč by se měl náš gentleman ukazovat v Reformním klubu? Kolegové tam na něho už nečekají.
Poněvadž minulého večera, oné osudné soboty 21. prosince, v osm hodin čtyřicet pět se Phileas
Fogg v salónu Reformního klubu neobjevil, prohrál sázku. Dokonce nebylo ani nutné, aby zašel do
banky vyzvednout částku dvaceti tisíc liber. Jeho protivníci mají v rukou šek, jím podepsaný, a stačí
napsat Baringům pár řádek, aby jim bylo dvacet tisíc liber připsáno k dobru.
Mr. Fogg tedy nemusel vyjít z domu, a také nevyšel. Zůstal ve svém pokoji a dával si do pořádku
své věci. Proklouz chodil v jednom kuse nahoru a dolů po schodišti domu na Saville Row.
Ubohému hochu připadaly tyto hodiny nekonečné. Naslouchal u pánových dveří a při tom mu
vůbec nenapadlo, že by se dopouštěl sebemenší nediskrétnosti. Díval se klíčovou dírkou a domníval
se, že je k tomu oprávněn. Proklouz se obával každým okamžikem nějaké pohromy. Občas si vzpomněl
na Fixe, ale v jeho mysli nastal obrat. Už se nehněval na policejního inspektora. Fix se mýlil,
pokud šlo o Philease Fogga, tak jako všichni, a když ho pronásledoval a zatkl, konal jen svou
povinnost, kdežto on, Proklouz... Tato myšlenka ho tížila a považoval se za nejbídnějšího z lidí.
Když se konečně Proklouz začal cítit příliš nešťasten ve své samotě, zaklepal na dveře paní Audy,
vešel k ní do pokoje, beze slova usedl v koutě a hleděl na mladou ženu, která zůstávala stále
zamyšlena.
K půl osmé hodině večer se dal Mr. Fogg otázat paní Audy, zda by ho mohla přijmout, a za chvíli
byli s mladou ženou v pokoji sami.
Phileas Fogg si vzal křeslo a sedl si ke krbu naproti paní Audě.
Jeho tvář neprozrazovala žádné vzrušení. Fogg, který se vrátil, byl přesně týž jako Fogg, který se
vydal na cesty. Týž klid, táž netečnost.
Pět minut seděl beze slova. Pak se podíval na paní Audu a zeptal se jí:
„Paní, odpustíte mi, že jsem vás zavezl do Anglie?“
„Já, pane Foggu!“ odpověděla paní Auda, snažíc se potlačit buše ní svého srdce.
„Dovolte mi laskavě, abych dopověděl,“ ozval se Mr. Fogg. „Když jsem přišel na myšlenku,
že vás odvezu daleko pryč z oné země, která se vám stala tak nebezpečnou, byl jsem bohat a
zamýšlel jsem dát vám k disposici část svého jmění. Byla byste mohla žít šťastně a svobodně. Nyní
jsem ožebračen.“
„Vím o tom, pane Foggu,“ odpověděla mu mladá žena, „a nyní se zeptám já vás: Odpustíte mi, že
jsem vás následovala a že jsem vás možná zdržela, a tím jsem - kdož ví - snad přispěla k vaší
zkáze ?“
„Paní, v Indii jste nemohla zůstat a mohla jste si být jista životem, jen když odjedete tak
daleko, aby se vás ti zaslepenci nemohli znovu zmocnit.“
„A tak jste se, pane Foggu, nespokojil s tím, že jste mě vyrval z náruče strašné smrti, a považoval