Verne J - Cesta kolem světa za 80 dní - e-knihovnazdarma.cz

Co se týče Fixe, zatkl gentlemana, protože povinnost mu kázala, aby ho zatkl, ať je vinen nebo ne.
O tom rozhodne soud.
Tu však Proklouz přišel na myšlenku, na strašnou myšlenku o nepochybné příčině celého toho
neštěstí. Proč vlastně skrýval celou historii před panem Foggem? Když mu Fix prozradil, že je
policejním inspektorem, i to, jaké poslání mu bylo svěřeno, proč se Proklouz rozhodl vůbec o tom
neříci svému pánu? Kdyby Mr. Fogg býval varován, byl by bezpochyby Fixovi podal důkazy o své
nevině, byl by mu vysvětlil jeho omyl, a rozhodně by si nebyl vozil na vlastní náklady v patách
zlovolného policejního agenta, jehož první starostí bylo zatknout ho v okamžiku, kdy vkročí na
půdu Spojeného království. Při pomyšlení na své chyby, na svůj nerozum byl ubohý hoch
zachvácen neodbytnými výčitkami svědomí. Plakal, že bylo líto na něho pohledět. Chtěl si rozbít
hlavu.
Paní Auda a Proklouz, nedbajíce zimy, zůstali pod sloupovím celnice. Ani jeden, ani druhý se
nechtěli hnout z místa. Chtěli ještě jednou spatřit pana Fogga.
Pokud jde o našeho gentlemana, ztroskotal nadobro, a to v okamžiku, kdy měl svůj cíl na dosah.
Zatčení ho zničilo nenávratně. Když 21. prosince dvacet minut před polednem přijel do Liverpoolu,
měl do osmi hodin čtyřiceti pěti minut čas, to jest devět hodin a patnáct minut, aby se dostal do
Reformního klubu, - a na cestu do Londýna stačilo pouhých šest hodin.
Kdo by byl v té chvíli vnikl na strážnici v celní budově, byl by našel pana Fogga sedícího nehybně
na dřevěné lavici, bez hněvu a nevyrušitelného z klidu. Odevzdaného do vůle osudu - to se právě
nedalo říci, ale tento poslední kousek ho nemohl vzrušit, aspoň na pohled. Probudil se v něm skrytý
vztek, tím strašnější, že je zadržován, a propukající teprve v posledním okamžiku s nezdolnou
prudkosti? To se neví. Ale Phileas Fogg tu byl klidný, čekaje - na co? Uchoval si ještě nějakou
naději? Věřil ještě v úspěch, když za ním zapadly dveře tohoto vězení?
Ať tomu bylo jakkoliv, Mr. Fogg položil pečlivě hodinky na stůl a pozoroval, jak se jejich ručičky
sunou vpřed. Ze rtů mu neuniklo jediné slovo, ale v jeho pohledu byla jakási zvláštní strnulost.
Buď jak buď, jeho postaveni bylo strašné a ten, kdo by nedovedl číst v jeho myšlenkách, byl
by mohl jeho situaci shrnout takto:
Je-li Phileas Fogg čestný muž, byl zničen.
Je-li nepoctivý, byl dopaden.
Pomýšlel na svou záchranu? Napadlo mu zjistit, nemá-li možnost uniknout ze strážnice? Pomýšlel
na útěk? Byli bychom téměř v pokušeni uvěřit tomu, protože v jednu chvíli obešel celou místnost
kolem dokola. Dveře však byly pevně uzamčeny a okno opatřeno železnou mříži. Sedl si tedy opět a
vytáhl z náprsní tašky svůj cestovní plán. K řádce, na niž stálo:
21. prosince, sobota, Liverpool, připsal:
80. den, 11 hodin 40 minut dopoledne a čekal dále.
Na věžních hodinách celnice odbila jedna. Mr. Fogg zjistil, že mu hodinky jdou ve srovnání
s těmito hodinami o dvě minuty napřed.
Dvě hodiny! Za předpokladu, že by v tomto okamžiku mohl nasednout na rychlík, mohl by ještě
dorazit do Londýna a do Reformního klubu dříve než v osm hodin čtyřicet pět minut večer. Mírně
svraštil čelo...
Ve dvě hodiny a třiatřicet minut se venku ozval jakýsi hřmot a potom hluk otvíraných dveří. Bylo
slyšet Proklouzův hlas, bylo slyšet hlas Fixův.
Phileasu Foggovi na okamžik zazářily oči.
Dveře strážnice se otevřely a Mr. Fogg spatřil paní Audu, Proklouze a Fixe, kteří se vrhli k
němu. Fix sotva dechu popadal, vlasy měl rozcuchané... Nebyl s to promluvit.
Řekl:
„Pane..., o ta, „pane..., promiňte..., nešťastná nepozornost..., zloděj zatčen už tři dny..., vy...,
svobodný!“
Phileas Fogg byl svoboden! Přistoupil k detektivovi. Zadíval se mu přímo do očí, pak učinil jediný
pohyb, první a jediný ve svém životě, napřáhl paže a s přesnosti automatu udeřil nešťastného
inspektora oběma pěstmi zároveň.
Pěkná rána!“ vykřikl Proklouz, který si dovolil spáchat ukrutnou slovní hříčku, hodnou Francouze,