Verne J - Cesta kolem světa za 80 dní - e-knihovnazdarma.cz

sekyrami. Posádka to prováděla s neuvěřitelnou horlivostí. Proklouz štípal, sekal, řezal a pracoval
při tom za deset. Byla to ničivá vášeň.
Příštího dne, dvacátého, byly pohlceny obrubně, štíty, část lodi nad ponorem a většina horní paluby.
Z Henrietty zbývala loď holá jako pontonový člun.
Toho dne však už bylo možno rozeznat irské pobřeží a maják ve Fastenetu.
V deset hodin večer však byla loď teprve na výši Queenstownu. A Phileasu Foggovi zbývalo na
cestu do Londýna už jen necelých čtyřiadvacet hodin! Ale to byla právě doba, kterou Henrietta
potřebovala, aby se dostala do Liverpoolu, i kdyby plula plnou parou. A pára začínala odvážnému
gentlemanu docházet.
„Pane,“ řekl mu v tu chvíli kapitán Speedy, který se nakonec začal o jeho plán zajímat, „je mi vás
opravdu líto. Všechno se spiklo proti vám. Jsme teprve před Queenstownem.“
„Ach,“ řekl Mr. Fogg, „to je Queenstown, to město, jehož světla vidíme?“
„Ano.“
„A můžene vplout do přístavu?“
„Až za tři hodiny. Jen za plného přílivu.“
„Počkejme tedy!“ řekl na to klidně Phileas Fogg, aniž dal na své tváři znát, že dostal skvělý nápad a
že hodlá ještě jednou zvítězit nad nepřízní osudu.
Queenstown je totiž přístav na irském pobřeží, kde zaoceánské parníky, přijíždějící ze Spojených
států, odevzdávají při průjezdu poštovní pytle s dopisy. Tyto dopisy se odvážejí do Dublinu
rychlíky, které jsou vždycky připraveny k odjezdu. Z Dublinu jsou přiváženy do Liverpoolu
rychlými parníky a tak předběhnou nejrychlejší lodi námořních společností o dvanáct hodin.
A těchto dvanáct hodin, které takto získává pošta z Ameriky, hodlal Phileas Fogg získat také. Místo
aby přijel do Liverpoolu Henriettou teprve příštího dne navečer, bude tam už v poledne, a tudíž
bude mít dost času, aby se dostal do Londýna dříve než v osm hodin čtyřicet pět minut večer.
Okolo jedné hodiny ranní vplula Henrietta za přílivu do queenstownského přístavu a Phileas Fogg,
jemuž Andrew Speedy mocně stiskl ruku, zanechal kapitána na oholené kostře jeho lodi, která měla
stále ještě polovinu ceny, za kterou ji prodal.
Cestující ihned vystoupili na břeh. Fix měl v tu chvíli ukrutnou chuť zatknout pana Fogga. A přece
to neučinil. Proč? Jaký se to v něm odehrával boj? Změnil své mínění o panu Foggovi? Pochopil
konečně svůj omyl? Fix však přece jen pana Fogga neopustil. S ním, s paní Audou a s Proklouzem,
který už neměl ani čas dýchat, vsedl v Queenstownu v půl druhé ráno do vlaku, přijel do Dublinu za
svítání a ihned nastoupil na jeden z poštovních parníků, pravých to ocelových vřeten, které jsou
samý stroj, které nenávidí houpání na vlnách a projíždějí neochvějně skrze ně.
21. prosince dvacet minut před polednem vystoupil konečně pan Fogg na liverpoolském nástupišti.
Byl od Londýna vzdálen pouhých šest hodin cesty.
V tom okamžiku k němu však přistoupil Fix, položil mu ruku na rameno, ukázal mu zatýkací rozkaz
a řekl:
„Jste přece pan Phileas Fogg, že ano?“
„Ano, pane.“
„Ve jménu královny vás zatýkám!“
Kapitola třicátá čtvrtá
která poskytne Proklouzovi příležitost vymyslet ukrutnou, ale zřejmě původní slovní hříčku
Phileas Fogg byl ve vězení. Zavřeli ho na strážnici v Custom House, v liverpoolské celnici, a tam
měl počkat přes noc, než bude převezen do Londýna.
V okamžiku jeho zatčení se chtěl Proklouz na detektiva vrhnout. Strážníci ho zadrželi. Paní Auda,
zděšena ukrutností tohoto činu a nic netušíc, nedovedla nic z toho pochopit. Proklouz jí vysvětlil
situaci. Mr. Fogg, počestný a odvážný gentleman, jemuž vděčí za svůj život, byl zatčen jako zloděj.
Mladá žena protestovala proti takovému nařčení, srdce se jí bouřilo v těle a slzy se jí řinuly z očí,
když viděla, že nemůže nic podniknout, o nic se pokusit, aby zachránila svého zachránce.