Verne J - Cesta kolem světa za 80 dní - e-knihovnazdarma.cz

„Vím,“ ozval se Phileas Fogg, „a nic vám nevytýkám. Za deset minut odjíždíme do Doveru a do
Calais.“
Francouzova kulatá tvář se celá jaksi sešklebila. Bylo vidět, že dobře nepochopil.
„Pán odjíždí?“ zeptal se.
„Ano,“ odpověděl Phileas Fogg. „Pojedeme na cestu kolem světa.“ Proklouz s vytřeštěnýma očima,
se zvednutými víčky a obočím, s bezvládně visícími pažemi a skleslým tělem dával najevo všechny
příznaky údivu stupňujícího se až k ohromení.
„Cesta kolem světa!“ vykoktal ze sebe.
„Za osmdesát dní,“ dodal Mr. Fogg. „To znamená, že nesmíme ztratit ani okamžik.“
„Ale co zavazadla...?“ zeptal se Proklouz, mimoděk pokyvuje hlavou ze strany na stranu.
„Bez zavazadel. Jen cestovní vak. Do něho dvě vlněné košile, tři páry punčoch. Totéž pro vás.
Budeme nakupovat po cestě. Sneste dolů můj nepromokavý plášť a cestovní přikrývku. Vezměte si
dobré boty. Ostatně, pěšky budeme chodit málo nebo vůbec ne. Jděte.“
Proklouz chtěl něco odpovědět. Nemohl. Odešel z pokoje pana Fogga, šel do svého pokojíku, tam
klesl na židli a řekl si, používaje dosti drsného rčení své země:
„Je to trochu silný tabák, jen co je pravda! A já jsem si přál užívat klidu...!“
A mechanicky se začal chystat k odjezdu. Cesta kolem světa za osmdesát dní! Má co činit s
bláznem? Ne... Je to žert? Pojede se do Doveru, dobrá. Do Calais, budiž. Ostatně, to nemohlo být
výslovně proti mysli našemu dobrému chlapci, který za uplynulých pět let nevkročil na půdu své
vlasti. Možná že se pojede dokonce až do Paříže, a on by byl věru rád zase uviděl to veliké město.
Ale pán, který tak šetří svými kroky, dojista se tam zastaví... Ano, o tom nemůže být pochyby,
nicméně však je pravda, že tento gentleman, doposud tak usedlý, odjíždí, vydává se na cesty!
V osm hodin měl Proklouz připraven skromný vak, obsahující jeho a pánovu garderobu. Potom,
stále ještě se zmatkem v duši, vyšel ze svého pokoje, pečlivě za sebou zamkl a šel za panem
Foggem.
Mr. Fogg byl připraven. Pod paží si nesl knihu „Bradshaw's Continental Railway Steam Transit and
General Guide“, která mu měla poskytnout všechny potřebné cestovní údaje. Vzal Proklouzovi z
rukou vak, otevřel jej a vsunul do něho tlustý svazek oněch bankovek, které jsou v oběhu po celém
světě.
„Nezapomněl jste na nic?“ otázal se.
„Ne, prosím.“
„Můj nepromokavý plášť a přikrývka?“
„Jsou zde.“
„Dobrá, vezměte vak.“
Mr. Fogg podal vak Proklouzovi.
„A dávejte naň pozor,“ dodal. „Je v něm dvacet tisíc liber.“ (500 000 franků.)
Vak málem vyklouzl Proklouzovi z rukou, jako by těch dvacet tisíc liber bylo ve zlatě a jako by
byly bůhvíjak těžké.
Pán a sluha pak sešli dolů a domovní dveře byly uzamčeny na dva západy.
Stanoviště nájemných povozů bylo na konci Saville Row. Phileas Fogg a jeho sluha nastoupili do
drožky, která rychle zamířila k nádraží Charing Cross, kam ústí jedna z větví South Eastern
Railway.
V osm hodin dvacet minut zastavila drožka před mřížovým plotem nádraží. Proklouz seskočil. Pán
učinil totéž a zaplatil kočímu.
V tom okamžiku přistoupila k panu Foggovi ubohá žebračka s dítětem v náručí, stojící bosýma
nohama v blátě, na hlavě rozedraný klobouk, s něhož viselo žalostné péro, otrhaný šál přehozen
přes cáry pod ním, a poprosila o almužnu.
Mr. Fogg vytáhl z kapsy dvacet guinejí, které předtím vyhrál ve whistu, podal je žebračce a řekl:
„Tu máte, milá žena, jsem rád, že jsem vás potkal.“
Pak vykročil. .
Proklouz cítil něco jako vlhko kolem oční duhovky. Pán vstoupil do jeho srdce.
Mr. Fogg a Proklouz vešli ihned do velké nádražní dvorany. Tam Phileas Fogg přikázal