Verne J - Cesta kolem světa za 80 dní - e-knihovnazdarma.cz

Proklouze a nařídil mu, aby přivedl kapitána Speedyho. Bylo to, jako by tomu hodnému chlapci
někdo poručil, aby šel odvázat tygra. Kráčel k lodní zádi a cestou si říkal:
„Ten bude určitě zuřit!“
Vskutku, za pár minut se uprostřed křiku a klení objevila na zádi bomba. Ta bomba, to byl kapitán
Speedy. Bylo zřejmé, že se chystá vybuchnout.
„Kde jsme?“ To byla první slova, která pronesl, duse se vzteky, a je jisté, že kdyby tento ctihodný
muž byl trpěl srdeční vadou, nikdy by se z toho už nevzpamatoval.
„Kde jsme?“ opakoval, rudý v obličeji.
„Sedm set sedmdesát mil od Liverpoolu (3000 námořních mil),“ odpověděl Mr. Fogg s
neotřesitelným klidem.
„Piráte!“ vykřikl Andrew Speedy.
„Pane, dal jsem vás zavolat...“
„Vy mořský lupiči!“
„ ... pane,“ pokračoval Phileas Fogg, „protože vás chci požádat, abyste mi prodal svou loď.“
„Ne, u všech čertů, ne!“
„Musím ji totiž spálit.“
„Spálit mou loď!“
„Ano, aspoň její horní část, protože nemáme čím topit.“
„Spálit mou loď!“ vykřikl kapitán Speedy, který už nemohl ani pořádně vyslovovat jednotlivé
slabiky. „Loď, která má cenu padesát tisíc dolarů (250000 fr.)!“
„Tu máte šedesát tisíc (300000 fr.)!“ řekl na to Phileas Fogg, podávaje kapitánovi svazek
bankovek.
To účinkovalo na Andrewa Speedyho zázračně. Není Američana, který by při pohledu na
šedesát tisíc dolarů nepocítil jisté vzrušení. Kapitán na chvíli zapomněl na svůj vztek, na své
uvězněni a na všechno příkoří, které na něm jeho cestující napáchal. Loď byla stará dvacet let. To
mohl být báječný obchod!... Bomba už nebyla s to vybuchnout. Mr. Fogg z ní vytrhl doutnák.
„A železný trup mi zůstane,“ řekl podivně umírněným tónem kapitán.
„Železný trup a stroj, pane. Platí?“
„Platí.“
Andrew Speedy uchopil svazek bankovek, přepočítal je a dal jim zmizet ve své kapse.
Proklouz zbledl při tomto výjevu jako stěna. Co se týče Fixe, toho málem ranila mrtvice. Téměř
dvacet tisíc liber je utraceno, a ještě k tomu nechává Fogg prodávajícímu lodní trup a stroj, to
znamená téměř všechno, co je na lodi cenného. Je však pravda, že částka ukradená bance činila
padesát pět tisíc liber!
Když Andrew Speedy strčil peníze do kapsy, řekl mu Mr. Fogg: „To všechno vás nemusí nijak
udivovat, pane. Abyste věděl, nebudu-li 21. prosince v osm hodin čtyřicet pět minut večer zpátky v
Londýně, prohrávám dvacet tisíc liber. Nu, a zmeškal jsem parník v New Yorku, a protože jste mě
odmítl zavézt do Liverpoolu...“
„A dobře jsem udělal, u padesáti tisíc pekelných čertů, „zvolal Andrew Speedy: „Vydělávám
na tom při nejmenším čtyřicet tisíc dolarů.“
Potom dodal o něco vážněji:
„Něco vám povím, kapitáne...“
„Fogg.“
„Kapitáne Foggu, víte, ve vás je kus Yankeeho.“
A pověděl tak svému cestujícímu něco, co považoval za poklonu, chystal se odejít, když tu se ho
Phileas Fogg zeptal:
„Loď tedy patří mně?“
„Ovšem, od kýlu až po špičky stožárů, ale, rozumí se, jen to, co je na ní ze dřeva.“
„Dobrá. Dejte rozštípat vnitřní zařízení a topte jím pod kotli.“ Lze si představit, kolik takového
vyschlého dříví se muselo spotřebovat, aby se udržel dostatečný tlak páry. Toho dne vzal za své
přístřešek na zádi, střechy, kajuty, místnosti pro posádku a podpalubí.
Příštího dne 19. prosince, bylo spáleno ráhnoví, podpěry, bidla. Porazili stožáry a rozštípali je