Verne J - Cesta kolem světa za 80 dní - e-knihovnazdarma.cz

Za hodinu minula Henrietta maják označující ústí Hudsonu, objela výběžek Sandy Hook a vyplula
na širé moře. Přes den plula podél Long Islandu, potom okolo ohně na Fire Islandu a běžela rychle
k východu.
Příští den, 13. prosince, v poledne vystoupil jistý muž na můstek, aby změřil polohu lodi. Každý by
si ovšem myslel, že tento muž byl kapitán Speedy. Ale ani zdaleka ne. Byl to urozený pán Phileas
Fogg.
Pokud jde o kapitána Speedyho, byl řádně uzamčen na klíč ve své kajutě a chrlil ze sebe nadávky,
vyjadřující zcela pochopitelný vztek, dohánějící ho až k zuřivosti.
To, co se přihodilo, bylo velice prosté. Phileas Fogg se chtěl dostat do Liverpoolu, a kapitán ho tam
nechtěl zavézt. Phileas Fogg tedy přistoupil na to, že se přeplaví do Bordeaux, a během třiceti
hodin, co byl na palubě lodi, zacházel se svými bankovkami tak obratně, že posádka, plavčíci i
topiči - posádka poněkud nespolehlivá, která byla s kapitánem dost na štíru - patřila jemu. A proto
Phileas Fogg velel lodi místo kapitána Speedyho, proto byl kapitán uvězněn ve své kajutě, a proto
konečně Henrietta mířila k Liverpoolu. Jenže při pohledu na pana Fogga bylo zcela jasné, že pan
Fogg býval kdysi námořníkem.
Nuže, jak toto dobrodružství dopadlo, dovíme se později. Jisté je, že paní Auda nepřestávala být
znepokojena, i když o tom nemluvila.
Fixe celá věc omráčila hned z počátku. A co se týká Proklouze, připadalo mu všechno prostě
báječné.
Mezi jedenácti a dvanácti uzly, řekl kapitán Speedy, a vskutku, Henrietta si udržovala tuto
průměrnou rychlost.
Kdyby se tedy - kolik je to už zase různých „kdyby“ - kdyby se moře příliš nerozbouřilo, kdyby vítr
nezačal vát od východu, kdyby loď nepotkala žádná nehoda, žádná porucha stroje, mohla by
Henrietta za devět dní, počítáno od dvanáctého do jedenadvacátého prosince, překonat tři tisíce mil,
které dělí New York od Liverpoolu. Je pravda, že se po Foggově příjezdu mohl případ s Henriettou
připojit k případu Anglické banky a že to mohlo našeho gentlemana přivést o kousek dál, než měl v
úmyslu.
První dni ubíhala plavba za skvělých podmínek... Moře nebylo příliš zlé, zdálo se, že vítr si udržuje
trvale jihozápadní směr, plachty byly vytaženy a Henrietta pod nimi plula jako pravá zaoceánská
loď.
Proklouz byl nadšen. Poslední pánův kousek, jehož následky si však nepřál vidět, uváděl ho do
vytržení. Posádka nikdy neviděla veselejšího a čilejšího hocha. Prokazoval plavčíkům tisíceré
přátelské služby a udivoval je svými provazolezeckými výkony. Zahrnoval je nejkrásnějšími jmény
a nejpřitažlivějšími nápoji. Podle něho si počínali jako gentlemani a topiči topili jako hrdinové.
Jeho dobrá a velmi. sdílná nálada se přenesla na všechny. Zapomněl na minulost, na trampoty, na
nebezpečí. Myslel jen na cíl, tak blízký dosažení, a chvílemi v něm vřela netrpělivost, jako by ho
rozpaloval oheň pod kotly Henrietty. Náš hodný hoch se také často točil kolem Fixe, „vrhal na něho
výmluvné“ pohledy, ale nehovořil s ním, protože důvěrnost mezi dvěma bývalými přáteli už byla ta
tam.
Ostatně, je třeba říci, že Fix už vůbec nic nechápal. Opanování Henrietty, podplácení její posádky,
Fogg, počínající si jako na slovo vzatý mořeplavec, to všechno dohromady ho omračovalo. Nevěděl
už, co si má myslet. Avšak celkem vzato, gentleman, který se na počátku dovedl zmocnit
pětapadesáti tisíc liber, mohl přece skončit tím, že se zmocní lodi. A Fix byl přirozeně veden k
domněnce, že Henrietta, řízena Foggem, nepluje vůbec do Liverpoolu, nýbrž do nějakého místa na
zeměkouli, kam se zloděj, z něhož se stal námořní lupič, uchýlí do bezpečí. Je třeba uznat, že tato
domněnka zněla nejvýš pravděpodobně, a detektiv začínal velmi vážně litovat, že se vůbec do celé
té věci zapletl.
Co se týká kapitána Speedyho, nadával dál ve své kajutě a Proklouz, pověřený péčí o jeho stravu,
podával mu ji i při své síle jen s největší opatrností. Pokud jde o pana Fogga, vypadal, jako by
neměl ani tušení, že je na palubě nějaký kapitán.
Třináctého pluli kolem výběžku Nové země. Jsou to zlé končiny. Zvláště v zimě tam bývají časté