Verne J - Cesta kolem světa za 80 dní - e-knihovnazdarma.cz

Co se týče lodí společnosti Imman, z nichž jedna, Město Paříž, měla vyplout příští den, nebylo na
ně ani pomyšlení. Tato plavidla jsou zvlášť uzpůsobena pro dopravu vystěhovalců, mají slabé stroje,
plují jak pod plachtami, tak na páru a jejich rychlost je prostřední. Potřebovaly k plavbě z New
Yorku do Anglie více času, než kolik panu Foggovi zbývalo, měl-li svou sázku vyhrát.
To všechno si náš gentleman jasně uvědomil, když se poradil se svým Bradshawem, který mu
oznamoval každý pohyb zaoceánských lodí den ode dne.
Proklouz byl zničen. Zmeškat parník o pětačtyřicet minut, to pro něho bylo vražedné pomyšlení.
Byla to jeho vina, neboť místo aby svému pánu pomáhal, nepřestával mu klást do cesty překážky. A
když si v duchu představil všechny příhody na cestě, když si spočítal částky, znamenající čistou
ztrátu a vynaložené jedině v jeho zájmu, když si pomyslel, že ona obrovská sázka, připočtou-li se k
ní ještě značné náklady této cesty, která se stala marnou, přivádí pana Fogga úplně na mizinu,
zahrnul se nadávkami.
Přitom Mr. Fogg nepronesl jediné slovo výčitky, a odcházeje od přístaviště zaoceánských
parníků, řekl jen:
„Zítra uvidíme. Pojďte.“
Mr. Fogg, paní Auda, Fix a Proklouz se přeplavili přes řeku Hudson
přívozemjersey City Ferry Boat a usedli do drožky, kteráje zavezla do Svatomikulášského hotelu na
Broadwayi. Byly jim přiděleny pokoje a nastala noc, krátká pro Philease Fogga, který spal dokonale
zdravým spánkem, avšak velmi dlouhá pro paní Audu a její společníky, jimž vzrušení nedopřávalo
klidu.
Příští den bylo dvanáctého prosince. Od sedmi hodin ráno dvanáctého do osmi hodin čtyřiceti pěti
minut večer dne jedenadvacátého prosince zbývalo devět dní, třináct hodin a čtyřicet pět minut.
Kdyby tedy byl Phileas Fogg vyplul minulého dne na palubě Číny, jedné z nejrychlejších lodí
Cunardovy společnosti, byl by se dostal do Liverpoolu a pak do Londýna ve lhůtě, v níž si tam přál
být.
Mr. Fogg odešel z hotelu sám, když předtím přikázal sluhovi, aby na něho čekal a aby paní Audu
upozornil, že má být neustále připravena k odjezdu.
Mr. Fogg se odebral na břeh řeky Hudsonu a z lodí upoutaných u břehu nebo zakotvených v proudu
si vybíral pečlivě ty, které byly připraveny k vyplutí. Na několika lodích byla vztyčena vlajka ohlašující
přípravy k odjezdu a tyto lodi hodlaly vyrazit na širé moře za ranního přílivu, neboť v
rozlehlém a nádherném newyorském přístavu není dne, kdy by nevyplouvalo do všech končin světa
alespoň sto lodi. Většinou to však byly plachetnice, které nemohly Phileasu Foggovi vyhovovat.
Zdálo se, že náš gentleman musí při svém posledním pokusu ztroskotat, když tu uviděl asi na sto
sáhů před řadou lodí zakotvený obchodní parník štíhlých tvarů s lodním šroubem. Jeho komín,
vypouštějící husté oblaky dýmu, ohlašoval, že se loď chystá k vyplutí.
Phileas Fogg přivolal člun, nastoupil do něho a po několika úderech vesel se octl u schůdků
Henrietty, parníku se železným lodním trupem, jehož celá horní část byla ze dřeva.
Kapitán Henrietty byl na palubě. Phileas Fogg vystoupil na můstek a dal si kapitána zavolat.
Kapitán se objevil v mžiku.
Byl to muž asi padesátiletý, jakýsi starý mořský vlk, bručoun, podle všeho nepříliš přívětivý. Měl
velké oči barvy okysličené mědi, ryšavé vlasy a mohutnou šíji - na člověka z lepší společnosti
rozhodně nevypadal.
„Kapitán?“ otázal se Mr. Fogg.
„To jsem já.“
„Já jsem Phileas Fogg, z Londýna.“
„A já Andrew Speedy, z Cardiffu.“
„Chystáte se vyplout?“
„Za hodinu.“
„A máte namířeno do...“
„Do Bordeaux.“
„A váš náklad?“
„Kamení v břiše. Nic pronajato. Jedu jen na přítěž.“