Verne J - Cesta kolem světa za 80 dní - e-knihovnazdarma.cz

o Phileasu Foggovi opravdu změnilo. Přesto však zůstával stejně odhodlán konat svou povinnost a
ze všech nejvíc snažil se urychlit návrat do Anglie všemi prostředky.
V osm hodin byly saně připraveny k odjezdu. Cestující člověk by byl v pokušení říci - cestující na
palubě - zaujali svá místa a zahalili se těsně do cestovních přikrývek. Dvě ohromné plachty byly
vytaženy na stožár a saně se pod náporem větru rozběhly po ztvrdlém sněhu rychlostí čtyřiceti mil
za hodinu.
Přímá vzdálenost dělicí pevnost Kearney od Omahy včelím letem, jak říkají Američané - měří
nanejvýš dvě stě mil. Kdyby se vítr udržel, dala by se tato vzdálenost zdolat za pět hodin. Nepotkáli
je žádná nehoda, měly by saně v jednu hodinu po poledni dorazit do Omahy.
Jaká to byla jízda! Cestující, přitisknutí k sobě, nemohli spolu ani promluvit. Chlad, znásobovaný
rychlostí, byl by je zarazil uprostřed slova. Saně klouzaly po povrchu pláně tak lehce jako člun po
vodní hladině - až na to, že se nekymácely. Když vítr začal vát těsně při zemi, zdálo se, že plachty
zvedají saně od země jako mohutná křídla o nesmírném rozpětí. Mudge u kormidla udržoval přímý
směr a jediným pohybem rukojeti opravoval odchylky, k nimž měly saně neustálý sklon. Obě
plachty zachycovaly vítr. Trojúhelníková plachta byla zdvižena a lichoběžníková ji už neskrývala.
Byl vztyčen košový stožár a kosatka, vzdutá větrem, přidala svou hnací sílu k síle ostatních plachet.
Rychlost saní. se nedala odhadnout s matematickou přesností, rozhodně však nebyla nižší než
čtyřicet mil za hodinu.
„Nepraskne-li něco,“ řekl Mudge, „dojedeme!“
A Mudge měl zájem na tom, aby dojel ve smluvené lhůtě, neboť Mr. Fogg, věren svému systému,
nalákal ho značně vysokou odměnou.
Prérie, kterou dráha saní protínala v přímé čáře, byla rovná jako moře. Člověk by řekl, že je to
nesmírně veliké zamrzlé jezero. Železniční trať, obstarávající spojení v této části země, vedla od
jihozápadu k severovýchodu přes Grand Island a Kolumbus, důležité město v Nebrasce, dále přes
Schuylet a Fremont do Omahy. Po celé své délce sledovala pravý břeh řeky Platte. Saně si tuto
cestu zkracovaly tím, že jely po tětivě oblouku, opisovaného železnicí. Mudge se nemusel obávat,
že se mu postaví v cestu řeka Platte v malém ohbí, které vytváří před Fremontem, protože její vody
byly zamrzlé. Cesta byla tedy prosta všech překážek a Phileasu Foggovi zbývalo obávat se jen dvou
možností ztroskotání saní a změny nebo ochabnutí větru.
Vítr však nepolevovaL Naopak. Dul, až se prohýbal stožár, pevně udržovaný ocelovými lany. Tyto
kovové provazy, podobné strunám na hudebním nástroji, zněly, jako by je rozechvíval nějaký
smyčec. Saně se vznášely uprostřed plačtivého souzvuku obzvláštní síly:
„Tyto struny dávají kvintu a oktávu,“ řekl Mr. Fogg.
A to byla jediná slova, která za této jízdy pronesl. Paní Auda, pečlivě zabalená do kožešin a do
cestovních přikrývek, byla chráněna před účinky chladu, pokud to bylo možné.
Proklouz s tváří rudou jako sluneční kotouč, když zapadá do mlhy, sál do sebe mrazivý vzduch. Při
zásobě nezdolné důvěry, kterou v sobě měl, začal znovu doufat. Místo aby přijeli do New Yorku
ráno, dorazí tam až navečer, ale zbývá ještě jakási naděje, že to bude před odjezdem liverpoolského
parníku. .
Proklouz měl dokonce velkou chuť stisknout ruku svému spojenci Fixovi. Nezapomínal, že to byl
právě inspektor, kdo opatřil plachetní saně, a tedy i jediný prostředek, jak se dostat do Omahy včas.
Avšak v jakési předtuše si raději uchovával svou obvyklou zdrželivost.
Nač však Proklouz nemohl v žádném případě zapomenout, byla oběť, kterou bez váhání podstoupil
Mr. Fogg, aby ho vyrval z rukou Siouxů. Mr. Fogg proto dal v sázku jmění i život... Ne, to mu jeho
sluha nikdy nezapomene!
Zatím co se takto každý z cestujících zabýval různými úvahami, saně letěly po nesmírném sněžném
koberci. Nikdo nepozoroval, přejíždějí-li nějaké potoky, hlavní nebo vedlejší přítoky Malé Modré
řeky. Pláně a vodní toky přikrývala jednotná běl. Rovina byla zcela liduprázdná. Tvořila jakýsi
veliký neobydlený ostrov mezi tratí Union Pacificu a odbočkou, která má spojit Kearney se St.
Josephem. Chvílemi se mihl kolem jako blesk nějaký rozšklebený strom, jehož bílá kostra se svíjela
ve vichřici. Občas se zvedala naráz celá hejna divokých ptáků. Někdy také závodilo se saněmi
několik stepních vlků ve smečkách, hubených, vyhladovělých, hnaných dravou lačností. Tu se