Verne J - Cesta kolem světa za 80 dní - e-knihovnazdarma.cz

Fix vyslechl jejich rozmluvu. Před chvílí, kdy mu chyběl jakýkoli dopravní prostředek, byl
rozhodnut opustit Kearney, nyní však, když tu stál vlak připravený k odjezdu, když mu stačilo jen
sednout si na své místo ve vagóně, jakási neodolatelná síla ho přikovala k zemi.
Nástupiště ho pálilo pod nohama, a přece se od něho nemohl odtrhnout. Znovu začal bojovat sám se
sebou. Dusil se vzteky nad svým neúspěchem. Chtěl bojovat až do konce.
Zatím cestující s několika raněnými - mezi nimi byl i plukovník Proctor, jehož stav byl vážný -
zaujali místa ve vlaku. Bylo slyšet hukot přetopeného kotle a sykot páry unikající ventily.
Strojvůdce zahvízdal, vlak se dal do pohybu a brzy zmizel, vmísiv bílé oblaky páry do víru
sněhových vloček. .
Inspektor Fix zůstal na místě.
Uplynulo několik hodin. Počasí bylo prašpatné a chlad byl velmi citelný. Fix seděl bez hnutí
na lavici v nádražní budově. Zdálo se, že spi. Paní Auda vycházela přes prudký vítr co chvíli z
pokoje, který jí byl vyhrazen. Chodila na konec nástupiště a snažila se ve vánici něco zahlédnout,
chtěla proniknout zrakem hustou mlhu, zužující obzor kolem, a naslouchala, neozve-li se nějaký
zvuk. Zatím však nic. Vracela se tedy celá zkřehlá dovnitř, aby za chvíli znovu vyšla ven, a po
každé to bylo marné.
Blížil se večer. Malý vojenský oddíl se nevracel. Kde je v tuto chvíli? Podařilo se mu dostihnout
Indiány? Došlo k boji, anebo vojáci, ztraceni v mlze, bloudí někde nazdařbůh? Kapitán, velicí
pevnosti Kearney, byl silně znepokojen, přestože nechtěl dát svůj neklid ani v nejmenším najevo.
Nastala noc, nesněžilo už tak hustě, ale mráz přituhl. Ani sebenebojácnější zrak by nedovedl hledět
na tento temný prostor bez děsivého pocitu. Na pláni vládl naprostý klid. Ani přelet ptáka, ani běh
dravce nerušily nekonečné ticho.
Tuto noc paní Auda s mysli plnou neblahých předtuch a se srdcem naplněným úzkostí bloudila po
okraji prérie. Obraznost ji unášela do dáli a předváděla jí tisícerá nebezpečenství. Co vytrpěla za
těchto dlouhých hodin, nelze vylíčit.
Fix zůstával stále nehybně sedět na svém místě, ani on však nespal. V jednu chvíli k němu
přistoupil jakýsi člověk a dokonce na něho i promluvil, agent ho však poslal pryč, odpověděv mu na
jeho slova odmítavým posuňkem.
Tak plynula noc. Na úsvitu dne se nad zamžený obzor vynořil polovyhaslý kotouč slunce. Přitom se
rozhled rozšířil do vzdálenosti dvou mil. Phileas Fogg s vojenským oddílem odešli na jih... Jih byl
zcela pustý. Bylo sedm hodin ráno.
Kapitán, kterého trápily těžké starosti, nevěděl, k čemu se má rozhodnout. Má vyslat druhý oddíl
prvnímu na pomoc? Má obětovat další lidi, když je tak málo naděje na záchranu těch, kteří byli
obětováni první? Jeho váhání však netrvalo dlouho, a přivolav jednoho ze svých důstojníků, jedinou
větou mu nařídil provést průzkum jižním směrem, když tu se ozvaly výstřely. Byl to signál? Vojáci
se vyhrnuli z pevnosti a na půl míle odtud spatřili hlouček mužů, vracející se v úplném pořádku.
Mr. Fogg kráčel v čele a po jeho boku Proklouz s dvěma dalšími cestujícími, vyrvanými z rukou
Siouxů.
Boj se strhl deset mil na jih od Kearney. Pár okamžiků před příchodem oddílu se Proklouz a jeho
dva společníci pustili do boje se svými strážci a Francouz omráčil tři z nich ranami pěstí, když tu se
jeho pán s vojáky přihnali na pomoc.
Všichni, zachránci i zachránění, byli uvítáni radostnými výkřiky, Phileas Fogg rozdělil
vojákům slíbenou odměnu a Proklouz při tom jen opakoval, nikoli bez důvodu:
„Jen co je pravda, uznávám, že přijdu svému pánovi pěkně draho!“
Fix hleděl na pana Fogga beze slova a bylo by těžké rozebrat dojmy, které se v něm
navzájem svářily. Paní Auda se chopila gentlemanovy ruky a tiskla ji v dlaních, nejsouc schopna
slova.
Proklouz od svého příchodu marně hledal vlak ve stanici. Myslel, že jej tu najde připravený na cestu
do Omahy a doufal, že budou ještě moci dohonit ztracený čas.
„Vlak, vlak!“ vykřikl.
„Je pryč,“ odpověděl mu Fix.
„A příští vlak - kdypak jede?“ zeptal se Phileas Fogg.