Verne J - Cesta kolem světa za 80 dní - e-knihovnazdarma.cz

„Můj milý Stuarte,“ řekl Fallentin, „uklidněte se. To přece nemyslíte vážně.“
„Když řeknu, že se sázím,“ odpověděl mu Andrew Stuart, „myslím to vždycky vážně.“
„Budiž,“ řekl pan Fogg, a obraceje se ke kolegům, pokračoval:
„Mám dvacet tisíc liber (500000 franků) uložených u bratří Baringových. Rád se o ně vsadím...“
„Dvacet tisíc liber!“ zvolal John Sullivan. „Dvacet tisíc liber, o které vás může připravit nějaké
nepředvídané zdržení!“
„Nic nepředvídaného neexistuje,“ odpověděl mu prostě Phileas Fogg.
„Ale, pane Foggu, ta doba osmdesáti dní je počítaná jen jako minimální čas!“
„Dobře využité minimum postačí na všechno.“
„Aby se však nepřekročilo, je nutno skákat s matematickou přesností z vlaků na parníky a z parníků
na vlaky!“
„Budu tedy skákat s matematickou přesností.“
„Žertujete!“
„Správný Angličan nikdy nežertuje, když jde o tak vážnou věc, jako je sázka,“ odpověděl Phileas
Fogg. „Sazím se o dvacet tisíc liber proti komukoli, že vykonám cestu kolem světa za osmdesát dní
nebo méně, to jest za tisíc devět set dvacet hodin neboli za sto patnáct tisíc dvě stě minut.
Přijímáte?“
„Přijímáme,“ odpověděli pánové Stuart Fallentin, Sullivan, Flanagan a Ralph, když se předtím mezi
sebou dohodli.
„Dobrá,“ řekl pan Fogg, „vlak do Doveru odjíždí v osm hodin čtyřicet pět minut. Tím pojedu.“
„Ještě dnes večer?“ zeptal se Stuart.
„Ještě dnes večer,“ od pověděl Phileas Fogg. „To znamená,“ řekl, nahlížeje do kapesního kalendáře,
„poněvadž dnes je středa druhého října, že musím být zpátky v Londýně, v tomto salóně
Reformního klubu, v sobotu jedenadvacátého prosince v osm hodin čtyřicet pět minut večer, jinak
dvacet tisíc liber, které mám nyní uloženy na svém účtě u bratří Baringů, bude právoplatně náležet
vám, pánové. Zde je šek na onu částku.“
Byl pořízen zápis o sázce a na místě podepsán všemi zúčastněnými. Phileas Fogg zůstal klidný.
Jistě se nesázel proto, aby vyhrál, a vsadil oněch dvacet tisíc liber - polovinu svého jmění - jen s
vědomím, že bude moci vynaložit druhou polovinu na to, aby se zhostil nesnadného, nechceme-li
říci neproveditelného úkolu. Zdálo se, že jeho soupeři jsou rozrušeni, ne výší sázky, nýbrž proto, že
zápas za takových podmínek jim byl jaksi proti mysli.
Odbilo sedm hodin. Navrhli panu Foggovi, že přeruší partii whistu, aby mu umožnili vykonat
přípravy k odjezdu.
„Já jsem vždycky připraven,“ odpověděl jim chladnokrevný gentleman, a rozdávaje karty, dodal:
„Obracím káro. Vynášíte, pane Stuarte.“
Kapitola čtvrtá
v níž Phileas Fogg ohromí Proklouze, svého sluhu
V sedm hodin dvacet pět minut, když měl Phileas Fogg vyhráno ve whistu dvacet guinejí, rozloučil
se se svými ctihodnými kolegy a odešel z Reformního klubu. V sedm hodin padesát odemkl
domovní dveře a vrátil se do svého bytu.
Proklouz, který svědomitě prostudoval svůj denní rozvrh, byl překvapen, když zjistil, že se pan
Fogg dopustil nepřesnosti a objevil se v tak neobvyklou hodinu. Podle psaného rozvrhu se měl pán
domu na Saville Row vrátit teprve přesně o půlnoci.
Phileas Fogg vyšel nejprve nahoru do svého pokoje a pak zavolal: „Proklouzi!“
Proklouz neodpověděl. Toto zavolání nemůže patřit jemu, není k tomu přiměřená hodina.
„Proklouzi,“ opakoval Mr. Fogg, aniž zesílil hlas.
Proklouz vešel do pokoje.
„Volám vás už po druhé,“ řekl pan Fogg.
„Ale není půlnoc,“ odpověděl Proklouz s hodinkami v ruce.