Verne J - Cesta kolem světa za 80 dní - e-knihovnazdarma.cz

okamžitého ošetření.
Paní Auda vyvázla zdráva. Phileas Fogg, který se nijak nešetřil, neměl na sobě jediné škrábnutí. Fix
byl zraněn na rameni, ale bylo to zranění celkem bezvýznamné. Proklouz však chyběl a mladé ženě
se slzy řinuly z očí.
Všichni cestující zatím vystoupili z vlaku. Kola vagónů byla potřísněna krví. S jejich os a paprsků
visely neforemné cáry kůže. Na bílé pláni, kam oko dohlédlo, bylo vidět dlouhé rudé stezky
krvavých stop. Poslední Indiáni v té chvíli mizeli na jihu, směrem k Republikánské řece.
Mr. Fogg stál nehybně se založenýma rukama. Čekalo ho vážné rozhodování. Paní Auda, stojíc
proti němu, pozorovala ho bez jediného slova... Porozuměl jejímu pohledu. Je-li sluha v zajetí, není
povinností pana Fogga odvážit se všeho, aby ho vyrval Indiánům z rukou? „Najdu ho živého nebo
mrtvého,“ řekl prostě paní Audě.
„Ach pane..., pane Foggu !“ zvolala mladá žena, uchopila svého společníka za ruce a pokryla je
slzami.
„Živého,“ dodal Mr. Fogg, „neztratíme-li ani minutu!“
Tímto rozhodnutím se Mr. Fogg obětoval cele. Vynesl sám nad sebou zničující rozsudek.
Jediný den zdržení pro něho znamená, že zmešká parník v New Yorku. Jeho sázka je neodvolatelně
prohraná. Nezaváhal však od chvíle, kdy si řekl: „Je to má povinnost!“
Kapitán velící pevnosti Kearney byl zde. Jeho vojáci - asi stovka mužů - zaujali obranné postavení
pro případ, že by Siouxové zaútočili na nádražní budovu.
„Pane,“ řekl Mr. Fogg kapitánovi, „tři cestující zmizeli.“ „Mrtví?“ zeptal se kapitán.
„Mrtvi nebo zajati,“ odpověděl Phileas Fogg. „Této nejistoty se musíme zbavit. Máte v úmyslu
pronásledovat Siouxy?“
„Pane, to je vážná věc,“ řekl kapitán. „Indiáni mohou přejít až za řeku Arkansas. A já
nemohu opustit pevnost, která mi byla svěřena.“
„Pane,“ ozval se znovu Mr. Fogg, „jde o tři lidské životy.“
„Ovšem..., ale mohu dát v sázku životy padesáti lidí, abych zachránil tři?“ .
„Nevím, můžete-li, pane, ale je to vaše povinnost.“
„Pane,“ odpověděl kapitán, „zde mě nikdo nemá. co poučovat o mých povinnostech.“
„Budiž,“ řekl klidně Phileas Fogg. „Půjdu sám!“
„Vy, pane!“ zvolal Fix, který se k nim přiblížil.
„Vy chcete sám pronásledovat Indiány!“
„Chcete snad, abych nechal zahynout nešťastníka, kterému vděčí za život všechno, co je tu
živého? Půjdu.“
„Dobrá, ale nepůjdete sám,“ vykřikl kapitán v mimovolném pohnutí. „Ne! Jste statečný muž. Třicet
dobrovolníků!“ zvolal, obraceje se k svým vojákům.
Celá rota vojáků vykročila zároveň. Kapitánovi zbývalo už jen vybrat si z těchto statečných mužů.
Bylo jich určeno třicet a v čelo se jim postavil starý seržant.
„Děkuji, kapitáne!“ řekl Mr. Fogg.
„Dovolíte, abych šel s vámi?“ zeptal se Fix gentlemana.
„Učiňte, jak je vám libo, pane,“ řekl mu na to Phileas Fogg.
„Ale chcete-li mi prokázat nějakou službu, zůstaňte nablízku paní Audě. Kdyby se mi přihodilo
nějaké neštěstí...“
Náhlá bledost zalila tvář policejního inspektora. Odloučit se od člověka, kterého doposud sledoval
na každém kroku a s takovou vytrvalostí! Nechat ho, aby se vrhl do takového dobrodužství v této
pustině. Fix se pozorně zadíval na gentlemana, a ať tomu bylo jakkoliv, přes své zaujetí vůči němu,
přes boj, který se v něm odehrával, sklopil oči před jeho klidným a přímým pohledem.
„Zůstanu,“ řekl.
Za několik okamžiků poté stiskl Mr. Fogg ruku mladé ženě a pak, když jí odevzdal svůj drahocenný
cestovní vak, vyrazil se seržantem a s jeho oddílem.
Před odchodem však řekl vojákům:
„Přátelé, zachráníme-li zajatce, znamená to pro vás tisíc liber!“ Bylo několik minut po poledni.
Paní Auda se uchýlila do pokoje v nádražní budově a tam čekala o samotě s myšlenkami na