Verne J - Cesta kolem světa za 80 dní - e-knihovnazdarma.cz

Plukovník Proctor a Mr. Fogg s revolvery v hrsti ihned vyběhli z vagónů a vrhli se kupředu, tam,
odkud výstřely a křik zaznívaly nejsilněji.
Pochopili, že vlak byl napaden tlupou Siouxů.
Od drzých Indiánů to nebyl pouhý pokus; už nejednou se jim podařilo vlak zastavit. Byli zvyklí
nečekat, až vlak zůstane stát, celá stovka jich naskákala na stupátka a pak vyskakovali na vagóny
jako klaun na cválajícího koně.
Siouxové byli vyzbrojeni puškami. Odtud ty výstřely, na něž cestující, téměř všichni ozbrojení,
odpovídali ranami z revolverů. Indiáni se vrhli nejprve na lokomotivu. Strojvůdce a topič byli
napolo ubiti ranami obušků. Jeden ze siouxských náčelníků chtěl zastavit vlak, nedovedl však
zacházet s pákou regulátoru, otevřel přívod páry naplno, místo aby jej zavřel, a splašená lokomotiva
uháněla vpřed děsivou rychlostí.
V té chvíli vtrhli Siouxové do vagónů, skákali po křeslech jako vzteklé opice, vyvraceli dveře a
zahájili boj zblízka proti cestujícím. Ze zavazadlového vozu, násilím otevřeného a vyloupeného,
byly zásilky vyházeny na trať. Křik a výstřely se ozývaly nepřetržitě.
Zatím se cestující statečně bránili. Některé zabarikádované vagóny se hájily proti obléhatelům jako
pravé pojízdné pevnosti, unášeny rychlostí sta mil za hodinu.
Paní Auda si od zahájení útoku počínala odvážně. Bránila se hrdinně s revolverem v ruce, střílejíc
rozbitými okny, kdykoli se jí některý z divochů ukázal. Asi dvacet smrtelně zasažených Siouxů
zůstalo ležet na trati a kola vagónů drtila jako červy ty, kteří spadli s můstků na koleje.
Několik cestujících, těžce zraněných střelami nebo obušky, leželo na sedadlech.
A přece s tím bylo nutno skoncovat. Boj trval už deset minut a mohl by dopadnout jedině ve
prospěch Siouxů, kdyby se vlak nezastavil. Stanice u pevnosti Kearney byla jen necelé dvě mile
odtud. Tam byla americká posádka, kdyby však tuto posádku minuli, stali by se Siouxové mezi
pevností Kearney a další stanicí pány vlaku.
Průvodčí bojoval po boku pana Fogga, když tu byl pojednou sražen koulí. Padaje vykřikl:
„Nezastaví-li vlak do pěti minut, jsme ztraceni!“
„Zastaví!“ řekl Phileas Fogg, chystaje se vyběhnout z vagónu.
„Zůstaňte, pane,“ zavolal na něho Proklouz. „To je moje věc!“ Phileas Fogg nestačil odvážného
hocha zadržet. Proklouz otevřel dveře, aniž byl Indiány spatřen, a podařilo se mu vklouznout pod
vagón. A nyní, zatím co boj pokračoval, zatím co se střely křižovaly nad jeho hlavou, našel opět
svou obratnost, svou pružnost klauna, začal se plížit pod vagóny, chytal se řetězů, pomáhal si
pákami brzd a nosníky podvozků, šplhal z jednoho vagónu na druhý se zázračnou hbitostí a tak se
dostával k přední části vlaku. Nebyl a nemohl být zpozorován.
Pak zůstal viset na jedné ruce mezi zavazadlovým vozem a tendrem a druhou rukou začal odpojovat
zajišťovací řetězy, avšak pro tah, vyvíjený lokomotivou, nebylo by se mu nikdy podařilo uvolnit
tažnou tyč, kdyby ji náhlý otřes lokomotivy nebyl vyrazil. Odpojený vlak zůstával zvolna pozadu,
zatím co lokomotiva se hnala vpřed ještě větší rychlostí.
Vlak, unášený setrvačností, pokračoval v jízdě ještě několik minut, avšak brzdy ve vagónech byly
utaženy a vlak se konečně zastavil necelých sto kroků od stanice Kearney.
Tam už k němu přispěchali vojáci z pevnosti, přivolaní střelbou. Siouxové je nečekali a celá tlupa
vyklidila pole dřív, než se vlak zastavil úplně.
Když se však cestující na nástupišti spočítali, zjistili, že někteří se na vyvolání jména nehlásí, mezi
nimi i statečný Francouz, jehož obětavost je právě zachránila.
Kapitola třicátá
v níž Phileas Fogg koná zcela prostě svou povinnost
Tři cestující, včetně Proklouze, zmizeli. Byli zabiti v boji? U padli do zajetí Siouxů? To se
zatím nedalo říci.
Raněných bylo dosti, zjistilo se však, že nikdo není zraněn smrtelně.
Jedním z nejhůř postižených byl plukovník Proctor, který se statečně bil a kterého koule zasáhla do
slabiny. Byl odnesen do nádražní budovy spolu s ostatními cestujícími, jejichž stav vyžadoval