Verne J - Cesta kolem světa za 80 dní - e-knihovnazdarma.cz

„Budiž,“ řekl na to Mr. Fogg. „Jedete do New Yorku?“
„Ne.“
„Do Chicaga?“
„Ne.“
„Do Omahy?“
„Do toho vám nic není! Znáte Plum Creek?“
„Ne,“ odpověděl Mr. Fogg.
„To je příští stanice. Vlak tam bude za hodinu. Zdrží se tam deset minut. Za deset minut je možno
vyměnit si několik ran z revolveru.“
„Budiž,“ řekl Mr. Fogg.
„V Plum Creeku vystoupím z vlaku.“
„A myslím dokonce, že tam zůstanete!“ dodal Američan s nenapodobitelnou drzostí.
„Kdož ví, pane!“ odpověděl Mr. Fogg a vrátil se do svého vagónu stejně klidný jako
obvykle.
Tam začal náš gentleman uklidňovat paní Audu, jíž řekl, že chvastounů se nikdy není třeba obávat.
Potom poprosil Fixe, aby mu byl v nastávajícím souboji svědkem. Fix nemohl odmítnout a Phileas
Fogg začal mlčky pokračovat v přerušené hře tím, že s dokonalým klidem vyhodil pikovou kartu.
V jedenáct hodin ohlásil hvizd lokomotivy, že se blíží stanice Plum Creek. Mr. Fogg vstal a vyšel na
můstek, následován Fixem. Proklouz vzal dva revolvery a šel za nimi. Paní Auda zůstala ve vagóně,
bledá jako smrt.
V tom okamžiku se otevřely dveře druhého vagónu a plukovník Proctor se rovněž objevil na
můstku, provázen svým svědkem, Yankeem stejného ražení. Avšak v okamžiku, kdy se oba soupeři
chystali vystoupit na nástupiště, přiběhl průvodčí a zavolal na ně:
„Pánové, zde se nevystupuje!“
„A proč?“ zeptal se plukovník.
„Máme už dvacet minut zpoždění, a proto se zde vlak nezdrží.“ „Ale já se musím bít s tímto
pánem.“
„Je mi líto,“ odpověděl průvodčí, „ale hned zase vyjíždíme. Už se zvoní.“
A vskutku, zazněl zvonec a vlak se dal opět do pohybu.
„Je mi opravdu nesmírně líto, pánové,“ řekl průvodčí. „Za jiných okolností bych vám mohl
vyhovět. Ale konec konců, nemáte-li čas bít se zde, kdo vám brání bít se za jízdy?“
„To možná nebude pánovi vhod!“ řekl plukovník Proctor výsměšně.
„Je mi to naprosto vhod,“ odpověděl Phileas Fogg.
„Nu, to jsme tedy opravdu v Americe,“ pomyslel si Proklouz, „a průvodčí vlaku je gentleman z
nejlepší společnosti!“
A říkaje si to, kráčel za svým pánem.
Oba soupeři a jejich svědkové se odebrali pod vedením průvodčího, přecházejíce z jednoho
vagónu do druhého, až na konec vlaku. V posledním voze bylo jen asi deset cestujících. Průvodčí se
jich zeptal, zda by laskavě na chviličku neuvolnili místo dvěma gentlemanům, kteří si spolu mají
vyřídit jakousi věc týkající se cti.
Ovšem! Cestující byli nanejvýš šťastni, že mohou oběma gentlemanům prokázat nějakou službu, a
uchýlili se na můstek.
Vagón, dlouhý asi padesát stop, hodil se výtečně k této příležitosti. Protivníci mohli kráčet proti
sobě uličkou mezi sedadly a pálit po sobě podle libosti. Žádný souboj se nedal řídit snadněji. Mr.
Fogg a plukovník Proctor, každý vyzbrojen dvěma šestirannými revolvery, vešli do vagónu. Jejich
svědci, kteří zůstali venku, je tam zavřeli. Na první hvizd lokomotivy měli začít střílet... Potom, po
uplynuti dvou minut, mělo se z vagónu vytáhnout to, co z obou gentlemanů zbude.
Věru, nic nemohlo být prostšího. Bylo to dokonce tak prosté, že Fix a Proklouz cítili, jak jim
buší srdce, div se jim nerozskočí v těle.
Čekalo se tedy na smluvené zahvízdnutí, když tu se znenadání ozval divoký křik. Byl provázen
výstřely, jejich zvuk však rozhodně nevycházel z vagónu vyhrazeného oběma sokům. Naopak,
výstřely zaznívaly až vpředu a hlavně po celé délce vlaku. Z vagónů bylo slyšet zděšené výkřiky.