Verne J - Cesta kolem světa za 80 dní - e-knihovnazdarma.cz

„Pane,“ řekl jednomu z cestujících, „způsob, který navrhuje strojvůdce, připadá mi poněkud
odvážný, ale...“
„Osmdesát procent pravděpodobnosti!“ odpověděl cestující a obrátil se k němu zády.
„Já vím,“ odpověděl Proklouz, obraceje se k jinému cestujícímu, „ale prostá úvaha...“
„Jaképak úvahy, to je zbytečné,“ řekl na to oslovený Američan, pokrčiv rameny, „protože
strojvůdce tvrdí, že přejedeme.“
„O tom není pochyby,“ ozval se znovu Proklouz, „přejedeme, ale snad by bylo moudřejší...“
„Cože? Moudřejší!“ vykřikl plukovník Proctor, který při tomto slově, jež náhodou zaslechl,
povyskočil. „Nejvyšší rychlostí, slyšíte? Nejvyšší rychlostí!“
„Já vím..., já rozumím...,“ opakoval Proklouz, kterého nikdo nenechal dokončit větu, „ale bylo by,
ne-li moudřejší, neboť toto slovo vás rozčiluje, tedy aspoň přirozenější...“
„Kdo? Co? Jak? Co to pořád má s tím svým přirozenějším?“ křičeli ze všech stran.
Ubohý hoch už nevěděl, od koho by se měl dát vyslechnout. „Máte strach?“ zeptal se ho plukovník
Proctor.
„Já a strach?“ vykřikl Proklouz. „Nu dobrá. Ukážu těm lidem, že Francouz dovede být stejný
Amerikán jako oni!“
„Nastupovat, nastupovat!“ volal průvodčí.
„Ano, nastupovat,“ opakoval po něm Proklouz, „nastupovat!
A hned! Ale nikdo mi nezakáže myslet si, že by bylo přirozenější, kdybychom my cestující nejdříve
přešli po mostě pěšky a kdyby vlak potom přejel za námi!“
Nikdo však tuto moudrou úvahu neposlouchal a nikdo nebyl ochoten uznat její správnost.
Cestující nastoupili zpátky do vagónů. Proklouz usedl opět na své místo, neřekl však nic o tom, co
se právě zběhlo. Hráči byli zcela zabráni do svého whistu.
Lokomotiva mocně hvízdla. Strojvůdce dal zpáteční páru a jel couvaje jako skokan, který si bere
rozběh s vlakem téměř míli pozpátku.
Potom po druhém zahvízdnutí začala jízda vpřed, zrychlovala se, za chvíli už se vlak řítil strašlivou
rychlostí a už bylo slyšet jen supění lokomotivy. Písty konaly dvacet pohybů za vteřinu a z náprav
kol se kouřilo maznicemi. Bylo téměř cítit, že vlak, jedoucí rychlostí sta mil za hodinu, nespočívá
už na kolejích. Rychlost pohlcovala jeho váhu.
A přejeli! Bylo to jako blesk. Most nebylo vůbec vidět. Dá se říci, že vlak přeskočil z jednoho břehu
na druhý, a strojvůdce dokázal zastavit řítící se stroj teprve pět mil za stanicí.
Sotva však byl vlak na druhém břehu řeky, most, nadobro zničený, zřítil se s rachotem do
bystřiny Medicine Bow.
Kapitola dvacátá devátá
V níž se bude vyprávět o různých příhodách,
k jakým dochází jen na železnicích Unie
Téhož večera pokračoval vlak v cestě bez překážek, minul pevnost Sanders, zdolal Cheyennský
průsmyk a dojel k průsmyku Evanskému. V těchto místech dosahovala železnice nejvyššího bodu
celé trati, totiž osmi tisíc jedenadevadesáti stop nad hladinou oceánu. Cestujícím už zbývalo jen
dostat se až dolů k Atlantiku nekonečnými pláněmi, které zde urovnala příroda.
Tam na „Grand trunku“ ležela křižovatka Denver City, hlavní město státu Colorado. Toto území je
bohaté zlatými a stříbrnými doly a už víc než padesát tisíc obyvatel si je zvolilo za své sídlo.
V tuto chvíli měli ujeto ze San Francisca tři sta dvaaosmdesát mil za tři dni a tři noci. Podle všech
předpokladů měly jim k dosažení New Yorku stačit čtyři dni a čtyři noci. Phileas Fogg tedy cestoval
v mezích stanovených lhůt.
V noci nechali po levé straně tábor Walbah. Lodgepole Creek plynul rovnoběžně s tratí, sleduje
přímočarou hranici mezi státy Wyoming a Colorado. V jedenáct hodin vjeli na území Nebrasky,
minuli Sedgwick a dojeli do Julesburghu, ležícího na jižním rameni řeky Platte.
Na tomto místě byl dne 23. října 1867 slavnostně zahájen provoz na Pacifické železnici. Jejím