Verne J - Cesta kolem světa za 80 dní - e-knihovnazdarma.cz

vločkami. Avšak po chvíli se Proklouz zeptal policejního inspektora, aniž to jeho pán nebo paní
Auda mohli zaslechnout: „Vy byste se za něho opravdu bil?“
„Učiním všechno, abych ho přivezl do Evropy živého,“ odpověděl prostě Fix, tónem, z
něhož bylo cítit neúprosné odhodlání.
Proklouzovi přejel mráz po celém těle, jeho mínění o pánovi však nebylo nijak zvikláno.
A teď - je nějaký způsob, jak udržet pana Fogga ve vagóně, aby se zabránilo jeho setkání s
plukovníkem? Nemohlo to být tak nesnadné, protože gentleman byl málo pohyblivý a málo
zvědavý. Buď jak buď, policejní inspektor se domníval, že našel takový způsob, neboť po chvilce
řekl Phileasu Foggovi:
„Pane, hodiny, které člověk tráví ve vlaku, jsou dlouhé a ubíhají pomalu.“
„To je pravda,“ odpověděl gentleman, „ale ubíhají.“
„Na lodi jste obyčejně hrával whist, že ano?“ ozval se znovu inspektor.
„Ano,“ přisvědčil Phileas Fogg, „ale zde by to bylo těžké. Nemám ani karty, ani
spoluhráče.“
„Ó, karty se nám přece někde poštěstí koupit. V amerických vagónech se prodává všechno. A pokud
jde o spoluhráče, jestliže milostivá paní náhodou...“
„Ovšem, pane,“ dopověděla živě mladá žena, „že umím hrát whist.
To patří k anglickému vychování.“
„A já,“ ozval se Fix, „já jsem do jisté míry přesvědčen, že onu hru dobře ovládám. A tak
tedy my tři a jeden ,mrtvý' hráč...“
„Jak je vám libo, pane,“ odpověděl Phileas Fogg potěšen, že může pokračovat ve své
oblíbené hře i ve vlaku.
Rychle vyslali Proklouze, aby vyhledal stewarda. Brzy se vrátil s dvěma úplnými hrami karet, s
lístky, s hracími známkami a se stolkem potaženým suknem. Nic nechybělo. Hra začala. Paní Auda
hrála whist velmi obstojně, a dokonce se jí dostalo od strohého Philease Fogga několika poklon.
Inspektor nabyl už zase svých dřívějších sil a byl hoden toho, aby soupeřil s naším gentlemanem.
„Teď jsme ho dostali,“ říkal si v duchu Proklouz. „Teď už se odtud ani nehne!“
V jedenáct hodin dopoledne dospěl vlak k rozvodí dvou oceánů. Bylo to v Bridgerském průsmyku,
ve výšce sedmi tisíc pěti set dvaceti čtyř anglických stop nad hladinou moře, na jednom z
nejvyšších bodů, kterých dosahoval profil trati na cestě napříč Skalistými horami. Asi o dvě stě mil
dále se cestující konečně octli v širých pláních, prostírajících se odtud až k Atlantiku, které příroda
tak vhodně uzpůsobila pro vybudování železnice.
Na svahu atlantické pánve už vznikaly první říčky, hlavní nebo vedlejší přítoky řeky Severní Platte.
Celý severní a východní obzor byl zakryt obrovskou půlkruhovitou zástěnou, tvořenou severní částí
Skalistých hor a ovládanou vrcholkem Laramie. Mezi jejich ohbím a železniční tratí se prostíraly
rozsáhlé, hojně zavlažované pláně. Vpravo od trati se vršily první stupně horského masivu, který se
obloukem táhne na jih až k pramenům řeky Arkansas, jednoho z velkých přítoků Missouri.
V půl jedné cestující na chvíli zahlédli pevnost Halleck, ovládající tento kraj. Ještě pár hodin a
Skalisté hory budou zdolány. Dalo se tedy doufat, že průjezd vlaku těmito těžko schůdnými
končinami nebude poznamenán žádnou nehodou. Přestalo sněžit. Počasí bylo chladné a suché.
Velicí ptáci, vyplašení lokomotivou, odlétali do dálky. Na stepi nebylo vidět žádné dravce, medvědy
ani vlky. Byla to pustina ve své nesmírné nahotě.
Po dosti chutném obědě, který se podával přímo ve vagóně, chystali se Mr. Fogg a jeho společníci
pokračovat v nekonečné partii whistu, když tu se ozvalo prudké hvízdání píšťaly. Vlak se zastavil.
Proklouz vysunul hlavu z okna, neviděl však nic, co by mohlo být příčinou této zastávky. V
dohledu nebyla žádná stanice.
Chvíli se paní Auda s Fixem obávali, a to právem, že panu Foggovi možná napadne vystoupit z
vagónu. Gentleman se však spokojil s tím, že řekl svému sluhovi:
„Jděte se podívat, co se děje.“
Proklouz se vyřítil z vagónu. Asi čtyřicet cestujících už také opustilo svá místa a mezi nimi
byl i plukovník Stamp W. Proctor.
Vlak zastavil u návěští, nastaveného na červenou a uzavírajícího trať před nimi. Strojvůdce i