Verne J - Cesta kolem světa za 80 dní - e-knihovnazdarma.cz

Hodinu poté, co se vlak vydal na cestu, začal padat sníh, jemný snížek, který naštěstí nemohl chod
vlaku zpomalit. Okny už nebylo vidět nic než nesmírný bílý příkrov, proti němuž se pára z
lokomotivy zdála být ve svých závitech šedivá.
V osm hodin vstoupil do vagónu „steward“ a oznámil cestujícím, že nadešel čas k spánků. Vagón
byl vlastně „sleeping car“ a v několika minutách se proměnil ve společnou ložnici. Opěradla
sedadel se sklopila, důmyslným způsobem se roztáhla pečlivě složená lehátka, za chvíli vznikly
improvisované kabiny a brzy měl každý cestující k disposici pohodlné lůžko, chráněné hustým
závěsem před všemi všetečnými pohledy. Prostěradla byla bílá, polštáře příjemně měkké. Zbývalo
už jen lehnout a spát, což každý také učinil, jako by byl v pohodlné kajutě nějakého osobního
parníku - zatím co se vlak řítil plnou parou napříč územím státu Kalifornie.
V této části země, která se prostírá od San Francisca k Sacramentu, je zemský povrch jen málo
zvlněn. Tento úsek železniční trati, nazývaný Central Pacific Road, vycházel původně ze
Sacramenta a vedl k východu, aby se setkal s úsekem, jehož východištěm byla Omaha. Ze San
Francisca do kalifornského hlavního města běžela trať přímo k severovýchodu podél velké
Americké řeky, která se vlévá do zálivu San Pablo. Sto dvacet mil mezi těmito dvěma důležitými
městy bylo zdoláno za šest hodin a k půlnoci projížděli cestující Sacramentem v počátečním tvrdém
spánku. Nespatřili tedy nic ze značně velkého města, sídla kalifornského zákonodárného sboru, ani
jeho krásná nábřeží, ani široké třídy, ani nádherné hotely, ani parky, ani chrámy.
Za Sacramentem projel vlak stanicemi Junction, Rodin, Auburn a Colfax a začal zdolávat masiv
pohoří Sierra Nevada. Bylo sedm hodin ráno, když za sebou nechal stanici Cisco. Za hodinu poté se
ložnice zase změnila v obyčejný vagón a cestující mohli okny sledovat malebnou vyhlídku na
hornatý kraj. Trať železnice byla poslušná rozmarů Sierry, tu se přitiskla k horskému úbočí, tam
zase visela nad propastmi, vyhýbala se ostrým zatáčkám odvážnými křivkami a vrhala se do úzkých
soutěsek, o nichž by si každý myslel, že z nich není východu. Lokomotiva, jiskřící jako klenotnice,
s mohutnou svítilnou, vrhající žlutavou zář, se stříbrným zvoncem a s ochranným rámem
vysunutým jako lodní příď, mísila svůj hvizd a hukot do sykotu a hukotu bystřin a vodopádů a
vplétala závity dýmu do černých jedlových větví.
Na trati bylo málo tunelů a mostů, nebo vůbec žádné. Železnice objížděla horské svahy, nehledala v
přímce nejkratší cestu od jednoho bodu k druhému a neznásilňovala přírodu.
K deváté hodině pronikl vlak údolím Carsonu do státu Nevada, směřuje neustále k severovýchodu.
V poledne vyjel z Rena, kde měli cestující dvacet minut času na oběd.
Od tohoto bodu stoupala železniční trať několik mil na sever po břehu Humboldtovy řeky,
sledujíc její tok. Potom zabočila k východu a neopustila už říční břeh, dokud nedospěla k
Humboldtovým skalám při samé.východní hranici státu Nevada, v nichž řeka pramení.
Po obědě zaujali Mr. Fogg, paní Auda a jejich společníci opět místa v železničním voze. Phileas
Fogg, mladá žena, Fix a Proklouz pohodlně usazeni pozorovali měnící se krajinu, která jim ubíhala
před očima -, ... širé stepi, hory rýsující se na obzoru, bystřiny s proudem zpěněných vod. Občas se
v dálce objevilo stádo bizonů, sražené hustě k sobě jako pohyblivá hráz. Tyto nespočetné armády
přežvýkavců se často stavějí vlakům v cestu jako nepřekonatelná překážka. Stává se, že tisíce těchto
zvířat v těsně semknutých řadách táhnou napříč přes koleje trati celé hodiny. Tu bývá lokomotiva
nucena zastavit a počkat, až se cesta zase uvolní.
A to se právě stalo tentokrát. K třetí hodině odpoledne zatarasilo. trať stádo čítající deset až dvanáct
tisíc kusů. Stroj zmírnil rychlost a snažil se vniknout svou přídí do boku nekonečného průvodu,
musel však před jeho neprostupnou masou zastavit.
Bylo vidět přežvýkavce - buvoly, jak jim nesprávně říkají Američané -, jak táhnou klidným krokem,
a co chvíli některý z nich ze sebe vydal děsivý řev. Byli větší než evropský býk, s krátkýma nohama
a ohonem, s výstupkem na hřbetě, vytvářejícím svalnatý hrb, s rohy zahnutými dolů a s hlavou,
krkem a plecemi pokrytými dlouhosrstou hřívou. Nebylo ani pomyšlení na to, že by se jejich tah dal
zastavit. Jakmile se bizoni pustí tím či oním směrem, nic není s to jejich pohyb zbrzdit nebo svést
jinam. Je to veletok živého masa, jejž nezadrží žádná hráz.
Cestující, roztroušení po můstcích mezi vagóny, hleděli na zajímavé divadlo. Avšak Phileas Fogg,
ten, který měl mít ze všech nejvíc naspěch, zůstal sedět na svém místě a čekal s filosofickým