Verne J - Cesta kolem světa za 80 dní - e-knihovnazdarma.cz

ylo zbytečné opatření, ponechal mu však na vůli, aby jednal, jak uzná za vhodné. Potom zamířil ke
konsulově kanceláři.
Phileas Fogg neušel ještě ani dvě stě kroků, když tu „čirou náhodou“ potkal Fixe. Inspektor se tvářil
nanejvýš překvapeně. Jakže! Mr. Fogg a on se plavili přes Pacifik společně a nesetkali se spolu na
palubě! Fix řekl, že je pro něho jen ctí setkat se s gentlemanem, kterému je tolik zavázán, a že by ho
nesmírně těšilo, kdyby mohl pokračovat v cestě v tak příjemné společnosti, neboť se musí odebrat
za svými záležitostmi do Evropy.
Mr. Fogg odpověděl, že potěšení je na jeho straně, a Fix, kterému záleželo na tom, aby ho už
neztratil z očí, požádalo svolení, aby si směl prohlédnout zajímavé město San Francisco společně s
ním. Bylo mu to povoleno.
A tak se tedy paní Auda, Phileas Fogg a Fix toulali ulicemi. Brzy došli na Montgomery Street, kde
byla obrovská záplava lidi. Na chodnících, uprostřed jízdní dráhy, na kolejích tramvaje, přestože
tudy neustále projížděly kočáry a omnibusy, na zápraží obchodů, v oknech všech domů a dokonce i
na střechách byl nespočetný dav lidi. Mezi skupinami procházeli nosiči plakátů. Korouhve a dlouhé
pruhy plátna s nápisy vlály ve větru. Ze všech stran se ozývaly výkřiky:
„Ať žije Kamerfield!“
„Ať žije Mandiboy!“
Byla to volební schůze. Tak se aspoň domníval Fix, který svou domněnku sdělil panu Foggovi a
dodal:
„Snad učiníme lépe, pane, když se do téhle vřavy nebudeme míchat.
Mohli bychom tam ještě něco slíznout.“
„Vskutku,“ odpověděl Phileas Fogg, „a rány pěstí, třeba politické, jsou přece jen rány pěstí.“
Fix považoval za slušné usmát se této poznámce a paní Auda, Phileas Fogg i on, aby lépe viděli a
nebyli vtaženi do pranice, vyšli na horní plošinu schodiště, které vedlo na terasu, ležící vysoko nad
Montgomery Street. Před nimi, na protější straně ulice, mezi krámem obchodníka s uhlím a
skladištěm obchodníka s petrolejem, byla zřízena velká kancelář pod širým nebem, k níž podle
všeho směřovaly různé proudy lidského zástupu.
A k čemu vlastně ta schůze? Při jaké příležitosti se koná? O tom neměl Phileas Fogg ani potuchy.
Šlo o jmenování nějakého vysokého vojenského nebo civilního hodnostáře, guvernéra státu nebo
člena Kongresu? O tom se bylo možno jen dohadovat podle mimořádného vzrušení, které v městě
zavládlo.
V té chvíli se dav prudce zavlnil. Všechny ruce se octly ve vzduchu. Zdálo se, že některé z nich,
pevně sevřené v pěst, se rychle zvedají a klesají uprostřed křiku, což je jistě energický způsob
hlasování. Zpětné proudy zmítaly ustupujícím davem. Korouhve se kymácely, na okamžik mizely a
znovu se objevovaly jako cáry. Příboj davu dosahoval až ke schodišti a všechny hlavy na jeho
povrchu se čeřily jako moře rozkolébané závanem větru. Počet cylindrů se vůčihledě menšil a zdálo
se, že většina jich ztrácí svou původní výšku.
„Je to zřejmě meeting,“ řekl Fix, „a musí při něm jít o nějaký palčivý problém. Vůbec bych se
nedivil, kdyby šlo ještě o aféru Alabamy, přestože ta už je vyřízena.“
„Možná,“ odpověděl stručně Mr. Fogg.
„Buď jak buď,“ pokračoval Fix, „stojí tu proti sobě dva soupeři, ctihodný Kamerfield a ctihodný
Mandiboy.“
Paní Auda, zavěšena do Philease Fogga, hleděla překvapeně na tento zmatený výjev a Fix se chtěl
jednoho ze svých sousedů otázat na příčinu tohoto obecného vření, když tu se v davu projevil
výraznější ruch. Volání hurá, přikrášlené nadávkami, se zdvojnásobilo. Žerdi korouhví se proměnily
v útočné zbraně. A nikde už žádné ruce, všude jen pěsti. Z výše povozů, donucených zastavit, a z
omnibusů, zaražených v jízdě, byla vyměňována spousta ran do hlavy. Všechno sloužilo za střely.
Boty a střevíce opisovaly ve vzduchu velmi přesnou dráhu, a dokonce se zdálo, že několik
revolverů připojuje ke křiku zástupu své národní výstřely.
Vřava se přiblížila ke schodišti a valila se až na první schody.
Jedna strana byla zřejmě vytlačována, aniž prostý divák byl s to poznat, zůstává-li vítězem
Mandiboy, nebo Kamerfield.