Verne J - Cesta kolem světa za 80 dní - e-knihovnazdarma.cz

něčem docela jiném a zcela jiným způsobem. Kde byl Fix v tuto chvíli?...
Fix byl právě na palubě Generála Granta.
Je pravda, že po příjezdu do Jokohamy opustil agent pana Fogga, počítaje s tím, že ho během dne
zase najde, a odebral se ihned k anglickému konsulovi. Tam konečně našel zatýkací rozkaz, který za
ním běžel už z Bombaje a byl čtyřicet dní starý, zatýkací rozkaz, který mu byl z Hongkongu zaslán
právě Carnaticem, na jehož palubě měl podle domnění úřadů být. Představme si detektivovo
zklamáni. Zatýkací rozkaz se stal zbytečným. Mr. Fogg opustil anglické državy. K jeho zatčení bylo
nyní třeba extradičního výměru.
„Budiž,“ řekl si Fix, když ho přešel první nával zlosti, „můj zatýkací rozkaz mi zde už není nic
platný, ale bude platit v Anglii. Všechno nasvědčuje tomu, že dareba se chce vrátit do vlasti, neboť
má za to, že svedl policii ze své stopy. Dobrá. Budu ho sledovat až tam. Co se týče peněz, snad bůh
dá, že z nich ještě něco zbude. Ale na jízdném, na odměnách, v soudním procesu, na pokutách, za
slona a na všechny možné výlohy rozházel ten můj člověk už přes pět tisíc liber. Ostatně, banka je
bohatá!“
Po tomto rozhodnutí nastoupil ihned na Generála Granta. Byl už na palubě, když se tam objevil Mr.
Fogg s paní Audou. K svému překvapení poznal v středověkém kostýmu Proklouze. Okamžitě se
skryl ve své kajutě, aby si ušetřil vysvětlování, které by mohlo celou věc zmařit, a počítal, že ho dík
velkému množství cestujících nepřítel vůbec nezpozoruje, když tu se mu právě onoho dne octl tváří
v tvář na lodní přídi.
Proklouz bez dlouhých řečí chytil Fixe pod krkem a k velkému potěšení několika Američanů, kteří
na něho hned začali uzavírat sázky, uštědřil nešťastnému inspektorovi báječný výprask, dokazující
vysokou převahu francouzského boxu nad anglickým.
Když Proklouz skončil, cítil se klidnější a jaksi se mu ulevilo. Fix se zvedl dosti zle zřízen, podíval
se na svého protivníka a chladně se ho zeptal:
„Skončil jste?“
„Ano, prozatím.“
„Nechte mě tedy promluvit.“
„Já vám...“
„V zájmu vašeho pána.“
Proklouz, jako by přemožen touto chladnokrevností, šel za policejním inspektorem a oba se usadili
na přídi parníku.
„Dal jste mi co proto,“ řekl Fix. „Nevadí. Teď mě poslouchejte. Až dosud jsem byl protivníkem
pana Fogga, ale teď začínám hrát jeho hru.“
„Konečně!“ zvolal Proklouz. „Věříte už, že je to poctivý muž?“
„Ne,“ odpověděl chladně Fix, „věřím, že je to dareba...
Tiše!
Nevrťte sebou a nechte mě domluvit. Dokud byl pan Fogg na území anglických držav, měl jsem
zájem na tom, abych ho tam zdržel, než mi dojde zatýkací rozkaz. Dělal jsem pro to všechno
možné. Poštval jsem na něho bombajské kněze, opil jsem vás v Hongkongu, odloučil jsem vás od
pána, způsobil jsem, že zmeškal parník do Jokohamy ...“
Proklouz poslouchal se zaťatými pěstmi.
„Nyní se zdá,“ pokračoval Fix, „že se pan Fogg vrací do Anglie, ne? Budiž, pojedu s ním. Ale od
této chvíle vynaložím na odstraňování překážek z jeho cesty takovou péči a úsilí, s jakými jsem mu
je doposud do cesty kladl. Vidíte tedy, že má hra se změnila, a změnila se proto, že toho vyžaduje
můj zájem. Dodávám ještě, že váš zájem se shoduje s mým, protože jen v Anglii se dovíte, jste-li ve
službách zločince, nebo poctivého člověka.“
Proklouz naslouchal Fixovi velmi pozorně a byl přesvědčen, že Fix mluví v naprosto dobrém
úmyslu.
„Budeme přátelé?“ zeptal se Fix.
„Přátelé, to ne,“ odpověděl Proklouz. „Spojenci, to ano, a ještě s výhradou, protože při sebemenším
náznaku zrady vám zakroutím krk.“
„Platí,“ řekl klidně policejní inspektor a o jedenáct dni později, 3. prosince, vplul Generál Grant do