Verne J - Cesta kolem světa za 80 dní - e-knihovnazdarma.cz

jednomu jeho konci byl kloubem připojen dřík pístu, k druhému klika, přímo spojená s osou
lopatkových kol a převádějící přímočarý pohyb v pohyb krouživý. Generál Grant byl vybaven třemi
stěžni a měl plachty o značné ploše, které mocně napomáhaly parnímu stroji. Při dvanácti mílích za
hodinu muselo parníku stačit na přeplutí Pacifiku nanejvýš jedenadvacet dni. Phileas Fogg mohl
tedy právem předpokládat, že druhého prosince vystoupí v San Franciscu, jedenáctého že bude v
New Yorku a dvacátého v Londýně - takže získá před osudným datem jedenadvacátého prosince
několik hodin k dobru.
Na palubě parníku byl dosti velký počet cestujících, Angličané, hodně Američanů, hotová výprava
čínských kuliů do Ameriky a jistý počet důstojníků indické armády, kteří využívali dovolené k cestě
kolem světa.
Za této plavby nedošlo k žádné zvláštní příhodě. Parník, podpíraný širokými lopatkovými koly a
udržovaný v rovnováze důkladným plachtovím, kymácel se jen slabě. Tichý oceán dokazoval
dostatečně, že jeho pojmenování je oprávněné. Mr. Fogg byl rovněž klidný, stejně málo sdílný jako
jindy. Jeho mladá společnice se cítila čím dál víc poutána k tomuto muži jinými pouty než jen pouty
vděčnosti. Jeho zamlklá a veskrze šlechetná povaha na ni působila víc, než si sama myslela, a
takřka mimovolně se oddávala citům, jimiž se záhadný Fogg, jak se zdálo, nedával vůbec
ovlivňovat.
Mezi jiným se paní Auda úžasně zajímala o gentlemanovy plány. Znepokojovaly ji překážky, které
mohly ohrozit zdar jeho cesty. Často hovořívala s Proklouzem, který mezi řádky dovedl dobře číst v
srdci paní Audy. Hodný hoch choval nyní k svému pánu uhlířskou víru, neustával vychvalovat
poctivost, šlechetnost a obětavost Philease Fogga a potom upokojoval paní Audu, pokud šlo o zdar
cesty, opakoval jí, že nejhorší už mají za sebou, že už jsou pryč z takových fantastických zemí, jako
je Čína a Japonsko, že se vracejí do civilisovaných krajů a konečně že vlak ze San Francisca do
New Yorku a zámořský parník z New Yorku do Londýna bezpochyby postačí, aby vykonali tu
nemožnou cestu kolem světa ve stanovené lhůtě.
Devět dní po odjezdu z Jokohamy měl Phileas Fogg objetu přesně polovinu zeměkoule.
Opravdu, 23. listopadu překročil Generál Grant stý osmdesátý poledník, ten, na kterém na jižní
polokouli žijí protinožci Londýňanů. Je pravda, že Mr. Fogg spotřeboval dvaapadesát dní z
osmdesáti, které měl k disposici, a mohl jich vynaložit už jen osmadvacet. Je však třeba
poznamenat, že byl-li gentleman teprve v půli cesty, měřeno podle poledníků, ve skutečnosti urazil
už víc než dvě třetiny celé své cesty. Jaké jsou to nepřirozené zajížďky z Londýna do Adenu, z
Adenu do Bombaje, z Kalkaty do Singapuru, ze Singapuru do Jokohamy! Kdyby sledoval kružnici
padesáté rovnoběžky, na níž leží Londýn, činila by celá vzdálenost zhruba pouhých dvanáct tisíc
mil, kdežto rozmary dopravních prostředků donutily Philease Fogga urazit dvacet šest tisíc mil, z
nichž k tomuto dni, k 23. listopadu, měl ujeto přibližně sedmnáct tisíc pět set. Nyní však už cesta
vedla přímo, a nebyl tu už Fix, aby mu do ní stavěl překážky.
Stalo se také, že onoho dne, 23. listopadu, zažil Proklouz nesmírnou radost. Vzpomínáme si, že náš
tvrdohlavec si umínil nechat své pověstné rodinné hodinky nařízeny podle londýnského času,
protože čas v každé zemi, kterou projížděl, považoval za nesprávný. A toho dne se jeho hodinky
octly v souladu s palubními chronometry, přestože je neposunul kupředu ani zpět.
Rozumí se, že Proklouz se tvářil vítězoslavně. Byl by rád věděl, co by tomu mohl říci Fix, kdyby tu
byl.
„Ten darebák mi toho něco navyprávělo polednících, o slunci, o měsíci!“ opakoval si Proklouz.
,,Ach, tihle lidé! Kdyby je člověk poslouchal, byl by z něho pěkný hodinář! Věděl jsem do jista, že
dřív nebo později se slunce rozhodne řídit se podle mých hodinek...“
Proklouz nevěděl, že kdyby byl ciferník jeho hodinek rozdělen na čtyřiadvacet hodin, jak je tomu u
italských věžních hodin, neměl by vůbec žádný důvod k jásotu, protože ručičky jeho přístroje by v
devět hodin ráno ukazovaly devátou hodinu večerní, to jest jedenadvacátou hodinu po půlnoci, a to
je přesně časový rozdíl mezi Londýnem a stým osmdesátým poledníkem.
I kdyby však Fix byl s to vysvětlit mu tento čistě fysický úkaz, Proklouz by jej bezpochyby nemohl
pochopit nebo aspoň připustit. A v každém případě, kdyby se byl policejní inspektor znenadání
objevil na palubě, ačkoliv to bylo nemožné, Proklouz, právem rozezlený, byl by s ním jednalo