Verne J - Cesta kolem světa za 80 dní - e-knihovnazdarma.cz

tento nos, to bylo konec konců jeho živobytí a Proklouz se pro něj rozhodl.
Proklouz vyšel na jeviště a zařadil se mezi své druhy, kteří měli tvořit základ Džagannáthova vozu.
Všichni si lehli na zem s nosem vztyčeným k nebi. Druhá skupina ekvilibristů ulehla na tyto dlouhé
nástavce, třetí zase na ně, potom čtvrtá a na nosech, opírajících se jen svými konci, vztyčil se brzy
pomník z lidských těl až po strop divadla.
Potlesk se zdvojnásobil a nástroje orchestru zabouřily jako hromobití, když tu pyramida zakolísala,
rovnováha se porušila, jeden nos v základu pojednou zmizel a pomník se sesul jako domek z karet...
Zavinil to Proklouz, který opustil své místo, přeskočil bez pomoci křídel rampu, vyšplhal se na
pravou galerii a padl k nohám jednoho z diváků s výkřikem:
„Ach můj pane, můj pane!“
„Vy?“
„Já.“
„Nu, v tom případě na parník, hochu!“
Mr. Fogg, paní Auda, která ho doprovázela, a Proklouz se vyřítili chodbami ven z boudy. Tam se
však srazili s rozzuřeným ctihodným Batulcarem, který žádal náhradu škody za „malér“. Phileas
Fogg utišil jeho zuřivost tím, že mu hodil hrst bankovek. A v půl sedmé, v okamžiku, kdy měl
americký parník vyplout, vstoupili Mr. Fogg a paní Auda na jeho palubu, následováni Proklouzem s
křídly na zádech a s nosem šest stop dlouhým, který si ještě nestačil strhnout s obličeje.
Kapitola dvacátá čtvrtá
v níž se uskuteční plavba přes Tichý oceán
Co se událo na dohled od Šanghaje, lze si domyslet. Parník plující do Jokohamy zpozoroval
znamení dané mu Tankadérou. Když kapitán spatřil vlajku ohlašující, že loď je v nejvyšší tísni,
zamířil k malému škuneru. O pár okamžiků později zaplatil Phileas Fogg za cestu ujednanou cenu,
vsunuv Johnu Bunsbymu do kapsy pět set padesát liber (14750 franků). Potom ctihodný gentleman,
paní Auda a Fix vstoupili na palubu parníku, který ihned pokračoval v cestě do Nagasaki a do
Jokohamy.
Phileas Fogg tam dorazil toho dne, 14. listopadu, ráno ve stanovenou hodinu, nechal Fixe, aby šel
po svých, a odebral se na palubu Carnaticu, kde se dověděl - k velké radosti paní Audy a snad i své,
kterou však nedal nijak najevo -, že Francouz Proklouz vskutku minulého dne přibyl do Jokohamy.
Phileas Fogg, který měl téhož večera pokračovat v cestě do San Francisca, dal se ihned do pátrání
po svém sluhovi. Obrátil se, avšak marně, na francouzského a anglického konsula, zbytečně
prochodil jokohamské ulice a vzdal se už naděje, že Proklouze najde, když tu náhoda nebo snad
nějaká předtucha ho přiměla, aby vešel do boudy ctihodného Batulcara. Ovšemže svého sluhu v
onom výstředním středověkém přestrojení vůbec nepoznal. Sluha však vleže spatřil svého pána na
galerii. Nemohl se ubránit, aby nepohnul nosem. Tím způsobil porušení rovnováhy a všechno
ostatní, co potom následovalo.
O těchto věcech se Proklouz dověděl z úst paní Audy, která mu vyprávěla, jakou měli cestu z
Hongkongu do Jokohamy ve společnosti jistého pana Fixe na škuneru Tankadéře.
Proklouz při Fixově jméně ani nemrkl. Myslel si, že ještě nenadešel čas, aby pánovi pověděl, co se
mezi ním a policejním inspektorem zběhlo. Však také při vyprávění svých dobrodružství dával
Proklouz vinu sobě a omlouval se jen za to, že se nenadále omámil opiem v jisté hongkongské
kuřárně.
Mr. Fogg naslouchal jeho vyprávění chladně, aniž na ně co řekl, a pak otevřel sluhovi dostatečně
velký úvěr, aby si mohl na palubě opatřit vhodnější oděv. A vskutku, neuplynula ani hodina a na
poctivém hochu, který si uřízl nos a ustřihl křídla, nebylo nic, co by připomínalo vyznavače boha
Tingu.
Parník, plující z Jokohamy do San Francisca, patřil společnosti Pacific Mail Steam a jmenoval se
Generál Grant. Byl to veliký kolový parník o výtlaku dvou tisíc pěti set tun, dobře vybavený a
schopný plout velkou rychlosti. Nad horní palubou se střídavě zvedalo a klesalo obrovské táhlo, k