Verne J - Cesta kolem světa za 80 dní - e-knihovnazdarma.cz

jiný, ještě japonštější. Musím tedy hledět, abych našel způsob, jak se co nejrychleji dostat z této
Říše slunce, na kterou mi zbudou jen samé žalostné vzpomínky!“
Proklouz hodlal navštívit parníky odjíždějící do Ameriky. Počítal, že jim nabídne své služby jako
kuchař nebo sluha, při čemž nebude žádat jinou odměnu než cestu a stravu. Jakmile bude v San
Franciscu, dovede si pomoci z úzkých. Důležité je překonat těch čtyři tisíce sedm set mil Tichého
oceánu, které se prostírají mezi Japonskem a Novým světem.
Proklouz rozhodně nebyl člověk, který by nechal nějaký nápad ležet ladem, a proto zamířil k
jokohamskému přístavu. Čím víc se však blížil k dokům, tím se mu jeho plán, tak prostý v
okamžiku, kdy naň přišel, zdál nesplnitelnější. Proč by na palubě nějakého amerického parníku měli
potřebovat zrovna kuchaře nebo sluhu, a jakou vzbudí důvěru, když je takto vyparáděn? Jaká
doporučení předloží? Kdo o něm může podat informace?
Zatím co takto uvažoval, padl jeho pohled na obrovský plakát, jejž jakýsi šašek nosil po
jokohamských ulicích. Text plakátu byl sepsán v angličtině tímto způsobem:
Japonská akrobatická skupina ctihodného
WILLIAMA BATULCARA
Několik představeni před odjezdem do
SPOJENÝCH STÁTŮ AMERICKÝCH
NOSATCI - NOSATCI
Pod přímým patronátem boha Tingu!
VELKÁ ATRAKCE!
„Spojené státy americké!“ vykřikl Proklouz. „To je právě to, co hledám!“
Šel za nosičem plakátu a v jeho stopách se brzy vrátil do japonské čtvrti. Za čtvrt hodiny se zastavil
před rozlehlou boudou, na jejímž vrcholu vlály svazky plátěných pruhů s nápisy a na jejíchž
vnějších stěnách byla bez perspektivy, ale zato v křiklavých barvách vypodobněna celá tlupa
žonglérů.
Byl to podnik ctihodného Batulcara, jakéhosi amerického Barnuma, ředitele tlupy kejklířů, šašků,
akrobatů, ekvilibristů, gymnastů, která podle plakátu pořádala poslední představení před odjezdem z
Říše slunce do Spojených států.
Proklouz vešel pod sloupový přístřešek u vchodu a ptal se po panu Batulcarovi. Mr. Batulcar
se objevil osobně.
„Co chcete?“ zeptal se Proklouze, kterého z počátku považoval za domorodce.
„Nepotřebujete sluhu?“ otázal se ho Proklouz.
„Sluhu!“ zvolal Barnum, hladě si husté šedé vousy, které mu vyrážely pod bradou. „Mám už
dva, jsou poslušní, věrní, nikdy mě ještě neopustili a slouží mi zadarmo, jen za stravu... Tady jsou,“
dodal, ukazuje své dvě silné paže, protkané žilami silnými jako basové struny.
„Nemohu vám tedy být nijak užitečný?“
„Nijak.“
„Hrome, tak by se mi hodilo, kdybych mohl odjet s vámi!“
„Ach tak,“ řekl ctihodný Batulcar, „vy jste asi takový Japonec jako já opice! Pročpak jste se takhle
oblékl?“
„Každý se obléká, jak může.“
„To je pravda. Vy jste Francouz?“
„Ano, Pařížan z Paříže.“
„To se tedy asi dovedete pěkně šklebit, že?“
„Na mou věru,“ odpověděl Proklouz, zaražen tím, že jeho národnost je spojována s takovým
požadavkem, „my Francouzi se dovedeme šklebit, jen co je pravda, ale ne líp než Američané.“
„Máte pravdu. Nu dobrá, nepřijmu-li vás za sluhu, mohu vás přijmout jako klauna. Chápete přece,
můj milý, ve Francii ukazuji cizí šprýmaře, a v cizině zase šprýmaře francouzské.“
„Ach!“
„Ostatně, jste dost silný?“
„Zvlášť když vstanu od stolu.“