Verne J - Cesta kolem světa za 80 dní - e-knihovnazdarma.cz

ez námahy. Konečně si však vzpomněl na to, co se zběhlo minulého dne a s čím se mu svěřil Fix,
na kuřárnu opia atd.
„Je jasné,“ řekl si, „že jsem měl ošklivou opici. Co tomu řekne
Mr. Fogg? Buď jak buď, parník jsem nezmeškal a to je hlavní věc.“
Potom, když si vzpomněl na Fixe, pokračoval v duchu:
„Co se toho týká, doufám, že jsme se ho zbavili a že po tom, co mi navrhl, neodvážil se už
vkročit na palubu Carnaticu. Policejní inspektor, detektiv v patách mému pánu, obviněnému z
krádeže spáchané v Anglické bance! To se podívejme! Mr. Fogg je asi stejný zloděj jako já vrah!“
Proklouz uvažoval, má-li všechno povědět svému pánu. Sluší se uvědomit ho o tom, jakou úlohu
hraje v celé věci Fix? Neučinil by Proklouz lépe, kdyby vyčkal, až se pán vrátí do Londýna, a
teprve potom mu řekl, že ho po cestě kolem světa sledoval agent londýnské policie, a zasmál se
tomu společně s ním? Ano, bezpochyby. Buď jak buď, musí si to rozvážit. Nejnaléhavější teď pro
něho bylo připojit se znovu k panu Foggovi a omluvit se mu za svoje nemístné chováni.
Proklouz tedy vstal. Moře bylo rozbouřené a parník se silně kymácel. Statečný hoch, dosud na málo
pevných nohou, dostal se jakžtakž na záď lodi.
Na horní palubě nespatřil nikoho, kdo by se podobal jeho pánovi nebo paní Audě.
„Dobrá,“ řekl si, „paní Auda v tuto hodinu ještě spi. A co se týče pana Fogga, ten si našel
nějaké hráče whistu a podle svého zvyku...“
Když si to Proklouz řekl, sešel dolů do salónu. Mr. Fogg tam nebyl. Proklouzovi zbývalo jen jedno -
zeptat se pokladníka, v které kajutě je Mr. Fogg ubytován. Pokladník mu odpověděl, že žádného
cestujícího tohoto jména nezná.
„Promiňte,“ řekl Proklouz naléhavým tónem, „jde o gentlemana vysoké postavy, chladného,
málomluvného, doprovázeného mladou dámou...“
„Žádnou mladou dámu pokladník. „Ostatně tady je seznam cestujících. Můžete si jej prohlédnout.“
Proklouz si prohlédl seznam. Jméno jeho pána se v něm nevyskytovalo.
Zdálo se mu, že se o něho pokoušejí mrákoty. Pak mu bleskla hlavou jistá myšlenka.
„Nu tohle! Jsem přece na Carnaticu, nebo ne?“ vykřikl.
„Jste,“ odpověděl pokladník.
„Na cestě do Jokohamy?“
„Tak jest.“
Proklouz pocítil na okamžik obavu, že si spletl loď. Je-li však na Carnaticu, je jisté, že jeho pán tu
není.
Proklouz sklesl do křesla. Bylo to jako hromová rána. A pojednou se mu rozbřesklo.
Vzpomněl si, že odjezd Carnaticu byl uspíšen, že o tom měl uvědomit svého pána a že to neučinil.
Je to tedy jeho vina, že Mr. Fogg a paní Auda zmeškali odjezd lodi!
Jeho vina, ano, ale mnohem víc je vinen zrádce, který ho opil, aby ho odloučil od pána, jehož tak
chtěl zdržet v Hongkongu. Proklouz totiž konečně pochopil úskok policejního inspektora. A Mr.
Fogg je teď dojista na mizině, jeho sázka je prohraná, bude zatčen a snad i uvězněn!... Proklouz si
při tomto pomyšlení rval vlasy. Ach, kdyby se mu tak Fix někdy dostal do rukou, jak by se s ním
vypořádal!
Konečně se Proklouz po počátečních chvílích zdrcení uklidnil a začal zkoumat situaci. Byla málo
záviděníhodná. Francouz byl na cestě do Japonska. Měl jistotu, že se tam dostane, ale jak se odtamtud
vrátí? V kapse měl prázdno. Ani šilink, ani penny! Cestu a stravu na lodi však měl
zaplacenou předem. Měl tedy před sebou pět nebo šest dní času na rozhodováni. Jak za této plavby
jedl a pil, to nelze popsat. Jedl za svého pána, za paní Audu a za sebe. Jedl, jako by Japonsko, kde
měl přistát, bylo pustinou, v níž není ani kousek něčeho jedlého.
Třináctého, za ranního přílivu, vplul Carnatic do jokohamského přístavu.
Tento přístav je v Pacifiku důležitým útočištěm, kde zastavují všechny parníky, používané k
dopravě pošty a cestujících mezi Severní Amerikou, Čínou, Japonskem a Malajským souostrovím.
Jokohama leží přímo v Jedském zálivu nedaleko obrovského města, druhého hlavního města
Japonska, které bylo kdysi sídlem tajkunovým, dokud ještě vládl tento občanský císař, a které
soupeřilo s Meakem, velkým městem, v němž žije mikádo, císař církevní, odvozující svůj původ od