Verne J - Cesta kolem světa za 80 dní - e-knihovnazdarma.cz

Tankadéra s pouhým jediným kouskem plachty byla zdvižena jako pírko vichrem, o němž si nelze
učinit správnou představu, když se rozběsni. Srovnávat jeho rychlost se čtyřnásobnou rychlostí
lokomotivy jedoucí plnou parou by znamenalo zůstávat o kus pozadu za pravdou.
Loď tak běžela. celý den k severu, zmítána strašidelnými vlnami a udržujíc s nimi na štěstí stejnou
rychlost. Dvacetkrát ji málem pohltila hora vody, zvednuvší se jí za zádí, avšak lodivodův obratný
pohyb kormidlem po každé pohromu odvrátil. Cestující byli čas od času zaplavováni od hlavy k
patě vodní tříští, což přijímali s filosofickým klidem. Fix bezpochyby v duchu klel, avšak nebojácná
Auda, upínajíc pohled na svého společníka, jehož chladnokrevnost mohla jen obdivovat, ukázala se
ho hodna a čelila bouři po jeho boku. Co se týče Philease Fogga, zdálo se, že tajfun je součástí jeho
programu.
Až do té doby směřovala Tankadéra neustále k severu, avšak navečer, jak se bylo možno obávat,
obrátil se vítr o tři čtvrtiny kruhu a dul nyní od severozápadu. Škuner tedy nastavoval vlnám bok a
zmítal se strašlivě. Moře do něho bilo s prudkostí, která snadno nažene člověku hrůzu, když se neví,
jak pevně jsou jednotlivé části lodi navzájem spoJeny.
S příchodem noci přibylo bouři na prudkosti. Když John Bunsby viděl, jak se stmívá a jak s
temnotou sílí i bouře, pocítil obavu. V duchu se ptal sám sebe, zda by nebylo na čase trochu si
odpočinout, a šel se poradit se svou posádkou.
Když John Bunsby pohovořil se svými lidmi, přistoupil k panu Foggovi a řekl mu:
„Myslím, Vaše Blahorodí, že bychom udělali dobře, kdybychom dopluli do některého
přístavu na pobřeží.“
„MysHm si totéž,“ odpověděl Phileas Fogg.
„Ach,“ řekl lodivod, „ale do kterého?“
„Znám jen jeden,“ odpověděl klidně Mr. Fogg.
„A to je...?“
„Šanghaj.“
Lodivod zprvu několik okamžiků nechápal, co tato odpověď znamená, kolik umíněnosti a
houževnatosti je v ní obsaženo. Potom však vykřikl:
„Výborně, to je ono! Vaše Blahorodí má pravdu! Do Šanghaje!“ A Tankadéra zůstala udržována
neúchylně v severním směru.
Opravdu strašná noc! Byl to zázrak, že se malý škuner nepřevrhl. Dvakrát byl uchvácen vlnobitím,
a kdyby povolila záchytná lana, všechno by bylo smeteno s paluby. Paní Auda byla znavena,
nepostěžovala si však jediným slůvkem. Mr. Fogg k ní musel nejednou přiskočit, aby ji chránil před
prudkostí dorážejících vln.
Znovu nastal den. Bouře ještě zuřila v plné síle. Vítr se však znovu změnil na jihovýchodní. Byla to
příznivá změna a Tankadéra se znovu vydala na cestu po rozbouřeném moři, jehož vlny se nyní
srážely s vlnami vyvolanými změnou větru. Nastaly otřesy, působené srážkou vln, které by byly
méně pevně zbudované plavidlo rozdrtily.
Čas od Času bylo možno průrvou v oblacích mlhy zahlédnout pobřeží, žádná loď však
nebyla v dohledu. Tankadéra vzdorovala moři jediná.
V poledne se objevilo několik příznaků uklidnění, které se projevovaly čím dál určitěji, jak
slunce klesalo k obzoru.
Krátkost bouře byla podmíněna její prudkostí. Cestující, vyčerpaní do krajnosti, mohli něco
málo pojíst a trochu si odpočinout.
Noc byla poměrně klidná. Lodivod dal znovu rozvinout dolní polovinu plachet. Rychlost lodi byla
značná. Nazítří jedenáctého za úsvitu prozkoumal John Bunsby pobřeží a mohl cestující ujistit, že
do Šanghaje jim zbývá necelých sto mil.
Sto mil, a k jejich překonání už jim zbýval jen tento den. Téhož dne večer měl Mr. Fogg dorazit do
Šanghaje, nechtěl-li zmeškat odjezd parníku do Jokohamy. Nebýt bouře, v níž ztratil několik hodin,
byl by v tuto chvíli necelých třicet mil od přístavu.
Vítr citelně slábl, ale na štěstí se moře tišilo zároveň s ním. Škuner rozvinul všechny plachty.
Kosatky, podpěrové plachty, protiplachta, všechno hnalo loď a moře se jí pěnilo pod kýlem.
V poledne už byla Tankadéra necelých čtyřicet pět mil od Šanghaje. Zbývalo jí ještě šest hodin k