Verne J - Cesta kolem světa za 80 dní - e-knihovnazdarma.cz

potom krátce zastavila před hotelem, odkud byla vyzvednuta zavazadla, a dopravila naše cestující
zpět k přístavišti.
Odbily tři hodiny. Lodivodský člun číslo 43 s posádkou na palubě a s naloženými zásobami byl
hotov k vyplutí.
Tankadéra byl hezoučký malý škuner s pěkně štíhlou přídí, velmi ladných tvarů a velmi protáhlý v
místech ponoru. Vypadal jako závodní jachta. Jeho lesklá mosaz, poniklované kování a můstek bílý
jako ze slonoviny dokazovaly, že majitel John Bunsby ví, jak jej má udržovat v dobrém stavu. Dva
stěžně škuneru byly mírně skloněny vzad. Loď měla lichoběžníkovou plachtu, přední svislou
plachtu, trojúhelníkovou stěžňovou plachtu, trojúhelníkové plachty mezi čelním a hlavním stěžněm
a kosatky a mohla vztyčit pomocný stožár s lanovím pro využití větru v zádech. Podle všeho musela
plout báječně, a vskutku, vyhrála už v závodech lodivodů několik cen.
Posádka Tankadéry se skládala z majitele Johna Bunsbyho a ze čtyř mužů. Byli to otužilí námořníci,
kteří se za každého počasí vydávají na moře pátrat po lodích a znají tyto vody obdivuhodně. John
Bunsby, muž asi pětačtyřicetiletý, statný, s pletí ztmavlou od slunce, s bystrým pohledem a
energickou tváři, velmi jistý sám sebou a rozumějící své věci, byl by vnukl důvěru i největším
bázlivcům.
Phileas Fogg a paní Auda vstoupili na palubu. Fix tam už byl. Zadním přístřeškem škuneru se dalo
sestoupit do čtvercové místnosti, v níž stropní žebra tvořila vyhloubenou mříž nad kruhovou
pohovkou. Uprostřed stál stůl osvětlený lodní visací lampou. Místnost byla malá, ale čistá.
„Je mi líto, že vám nemohu nabídnout nic lepšího,“ řekl Mr. Fogg Fixovi, který se mu jen
bez odpovědi uklonil.
Policejní inspektor měl pocit jakéhosi ponížení, že musí takto využívat laskavosti pana
Fogga.
„Jen co je pravda,“ pomyslel si, „je to darebák velice zdvořilý, ale přece jen darebák!“
Ve tři hodiny deset minut byly rozvinuty plachty. Na zádi škuneru se zatřepetala anglická
vlajka. Cestující seděli na horní palubě.
Mr. Fogg a paní Auda vrhli poslední pohled na nábřeží, aby se přesvědčili, neobjeví-li se tam
Proklouz.
Fix nebyl prost obav, neboť náhoda mohla přivést nešťastného hocha, k němuž se tak nedůstojně
zachoval, právě do těchto míst, a pak by došlo k vysvětlování, z něhož by detektiv sotva zdárně
vyvázl. Francouz se však neukazoval a otupující narkotikum ho bezpochyby ještě drželo ve své
moci.
Konečně dal majitel lodi John Bunsby rozkaz k vyplutí a Tankadéra, zachytivši vítr do své
lichoběžníkové plachty, přední svislé plachty a mezistěžňových plachet, vyrazila, pohupujíc se na
vlnách.
Kapitola dvacátá prvá
v níž se majitel Tankadéra octne v nebezpečí,
že přijde o odměnu dvou set liber
Byla to dobrodružná výprava, taková plavba na vzdálenost osmi set mil na dvacetitunové bárce, a
zvlášť v této roční době. Čínská moře, vystavená strašlivým náporům větru, hlavně v období
rovnodennosti, jsou vůbec zlá, a nyní byl teprve začátek listopadu.
Pro lodivoda by zřejmě bylo výhodné zavézt cestující až do Jokohamy, protože měl vyjednán tak
vysoký denní plat. Ale byl by to od něho velký nerozum, pokusit se o takovou plavbu za těchto
podmínek, a už to, že se pustil do Šanghaje, byl od něho odvážný, ne-li dokonce nerozvážný čin.
John Bunsby však důvěřoval své Tankadéře, která se houpala na vlnách jako racek, a možná že měl
pravdu.
V posledních hodinách onoho dne proplouvala Tankadéra vrtošivými hongkongskými úžinami a při
všech obratech, při šikmém větru i při větru v zádech, se chovala obdivuhodně.
„Snad vám nemusím, lodivode, doporučovat, abyste plul největší možnou rychlostí,“ řekl Phileas