Verne J - Cesta kolem světa za 80 dní - e-knihovnazdarma.cz

Po těchto slovech sklesly námořníkovi paže a oči mu vylezly z důlků. „Vaše Blahorodí si ze mne
tropí žerty?“ řekl.
„Ne! Zmeškal jsem odjezd Carnaticu a nejpozději čtrnáctého musím být v Jokohamě, abych tam
zastihl parník do San Francisca.“
„Je mi líto,“ odpověděl lodivod, „ale to je nemožné.“
„Nabízím vám sto liber (2500 fr.) denně a kromě toho odměnu dvě stě liber, dorazím-li včas.“
„Myslíte to vážně?“ zeptal se lodivod.
„Velmi vážně,“ odpověděl mu Mr. Fogg.
Lodivod poodešel stranou. Pozoroval moře a touha vyzískat obrovskou částku v něm zřejmě
zápasila s obavou před tak dalekou dobrodružnou plavbou. Fix prožíval smrtelnou úzkost.
Mr. Fogg se zatím obrátil k paní Audě:
„Nebudete se bát, milostivá paní?“ zeptal se jí.
„S vámi ne, pane Foggu,“ odpověděla mladá žena.
Lodivod znovu přistoupil k našemu gentlemanovi a zatočil kloboukem v ruce.
„Tak co, lodivode?“ zeptal se Mr. Fogg.
„Víte, Vaše Blahorodí,“ odpověděl lodivod, „nemohu dát v sázku ani své lidi, ani sebe, ani vás a
vydat se na tak dlouhou plavbu na lodi, která má sotva dvacet tun, a ještě k tomu v této roční době.
Ostatně, nedopluli bychom včas, protože z Hongkongu do Jokohamy je šestnáct set padesát mil.“
„Jen šestnáct set;“ řekl Mr. Fogg.
„To je totéž.“
Fix si zhluboka oddychl.
„Ale našel by se možná způsob, jak to zařídit jinak.“
Fix přestal dýchat. .
„Jak?“ zeptal se Phileas Fogg.
„Jet do Nagasaki na nejjižnějším cípu Japonska, což je jedenáct set mil, nebo jen do
Šanghaje, osm set mil z Hongkongu. Na této druhé trati bychom se nemuseli vzdalovat od čínského
břehu, a to by byla velká výhoda, tím spíš, že pobřežní proud míří k severu.“
„Lodivode,“ řekl na to Phileas Fogg, „musím nastoupit na ame rický poštovní parník v
Jokohamě, a ne v Šanghaji nebo v Nagasaki.“
„A proč ne?“ řekl lodivod. „Parník do San Francisca nevyjíždí přece z Jokohamy. Zastavuje sice
v Jokohamě a v Nagasaki, ale jeho výchozím přístavem je Šanghaj.“
„Jste si jist tím, co říkáte?“
„Jsem si tím jist.“
„A kdy vyjíždí parník ze Šanghaje?“
„Jedenáctého v sedm hodin večer. Zbývají nám tedy čtyři dni. Čtyři dni, to je devadesát šest hodin,
a při průměrné rychlosti osmi mil za hodinu, bude-li nám přát štěstí, udrží-li si vítr jihovýchodní
směr a bude-li moře klidné, můžeme těch osm set mil, které nás dělí od Šanghaje, zdolat.“
„A kdy byste mohl vyplout?“
„Za hodinu. Jen co nakoupím zásoby a připravím loď k vyplutí.“
„Tak tedy ujednáno... Vy jste majitel lodi?“
„Ano, John Bunsby, majitel lodi Tankadéra.“
„Chcete nějaký závdavek?“
„Když se Vaše Blahorodí neurazí...“
„Tu máte dvě stě liber jako zálohu. Pane,“ dodal Phileas Fogg, obraceje se k Fixovi, „chcete-li
použít této příležitosti...“
„Pane,“ odpověděl rozhodným tónem Fix, „chtěl jsem vás požádat o tuto laskavost.“
„Dobrá, za půl hodiny budeme na palubě.“
„Ale ten ubohý hoch...“ řekla paní Auda, kterou Proklouzovo zmizení nadmíru znepokojovalo.
„Učiním pro něho, co se dá,“ odpověděl Phileas Fogg.
A zatím co Fix, nervosní, horečně rozrušený a zuřící, odcházel na lodivodův člun, oba zamířili k
hongkongskému policejnímu úřadu. Tam zanechal Phileas Fogg Proklouzův popis a dostatečnou
částku peněz na zpáteční cestu pro něho. Tytéž formality splnil na francouzském konsulátě. Nosítka