Verne J - Cesta kolem světa za 80 dní - e-knihovnazdarma.cz

pana Fogga stála pokladna střední velikosti, jejíž konstrukce poskytovala ochranu před požárem i
před krádeží. V domě nebylo jediné zbraně, jediného kusu loveckého nebo vojenského nářadí.
Všechno tu hovořilo o nejmírumilovnějších zvycích.
Když si Proklouz dopodrobna prohlédl toto obydlí, zamnul si ruce, široká tvář se mu rozjasnila a
radostně si opakoval:
„To se mi líbí! To je něco pro mne! S panem Foggem si budeme dokonale rozumět! Takový
domácký a přesný člověk! Pravý automat! Nu což, já se nehněvám, že mám sloužit automatu!“
Kapitola třetí
v níž se zapřede rozhovoru, který může Phileasu Foggovi přijít draho
Phileas Fogg vyšel ze svého domu na Saville Row v půl dvanácté, a když pětsetpětasedmdesátkrát
položil pravou nohu před levou a pětsetšestasedmdesátkrát levou nohu před pravou, došel k
Reformnímu klubu, rozlehlé budově, tyčící se na Pan Manu, jejíž stavba stála neméně než tři
miliony.
Phileas Fogg. se ihned odebral do jídelny, jejíchž devět oken vedlo do zahrady se stromy
pozlacenými už podzimem. Tam zaujal místo u svého obvyklého stolu, kde pro něho již bylo
prostřeno. Jeho oběd se skládal z předkrmu, z vařené ryby, okořeněné prvotřídní omáčkou „Reading
sauce“, z temně rudé hovězí pečeně na houbách, z moučníku s rebarborovou a angreštovou
nádivkou a z kousku chesterského sýra a to vše bylo svlažováno několika šálky výtečného čaje,
zvlášť dováženého pro zásobárnu Reformního klubu.
Ve dvanáct hodin čtyřicet sedm minut se náš gentleman zvedl a zamířil do velkého salónu, honosné
síně, zdobené obrazy v bohatých rámech. Tam mu sluha podal nerozřezaný výtisk deníku Times,
jehož pracné rozřezání provedl Phileas Fogg jistou rukou, prozrazující, že je této nesnadné operaci
zvyklý. Četba novin zaměstnávala Philease Fogga do tří hodin čtyřiceti pěti minut, a četba
Standardu, která poté následovala, trvala až do večeře. Večeře se podávala stejně jako oběd, až na
to, že byla doplněna omáčkou zvanou „Royal British sauce“.
V pět hodin čtyřicet se náš gentleman znovu objevil ve velkém salóně a zahloubal se do četby listu
Morning Chronicle.
Po půlhodině se začali scházet různí členové Reformního klubu a přistupovali ke krbu, v němž hořel
olejový plamen. Byli to obvyklí partneři pana Philease Fogga, stejně jako on zuřiví hráči whistu:
inženýr Andrew Stuart, bankéři John Sullivan a Samuel Fallentin, podnikatel Thomas Flanagan,
Gauthier Ralph, jeden z členů správní rady Anglické banky, - bohatí lidé, vážení i v tomto klubu,
který počítá mezi své členy průmyslové a finanční špičky.
„Nu tak, Ralphe,“ zeptal se Thomas Flanagan, „jakpak to vypadá s aférou kolem té krádeže?“
„Nu, banka na to doplatí,“ odpověděl Andrew Stuart.
„Já naopak doufám,“ řekl Gauthier Ralph, „že pachatele krádeže dopadneme. Policejní inspektoři,
velmi obratní lidé, byli vysláni do Ameriky i do Evropy, do všech hlavních přístavů, kde se dá
vstoupit na loď nebo z lodi vystoupit, a uniknout jim nebude pro onoho pána snadné.“
„Tak tedy popis zloděje je znám?“ otázal se Andrew Stuart.
„Za prvé to není zloděj,“ poznamenal vážně Gauthier Ralph. „Jak? To že není zloděj, to individuum,
které odcizilo padesát pět tisíc liber v bankovkách?“ (1 milion 375 000 franků.)
„Ne,“ odpověděl Gauthier Ralph.
„Je to snad podnikatel?“
„Morning Chronicle tvrdí, že je to gentleman.“
Tuto odpověď nepronesl nikdo jiný než Phileas Fogg, jehož hlava se v tu chvíli vynořila ze záplaVy
papíru, nakupené kolem něho. Phileas Fogg zároveň pozdravil své kolegy a ti jeho pozdrav
opětovali.
Příhoda, o níž se mluvilo a kolem níž vedly zanícené rozepře různé listy ve Spojeném království,
udála se o tři dny dříve, 26. září. Se stolku hlavního pokladníka Anglické banky byl uzmut balík
bankovek, představující obrovskou sumu padesáti pěti tisíc liber.
Koho udivovalo, že taková krádež mohla být spáchána tak snadno, tomu místoguvernér banky