Verne J - Cesta kolem světa za 80 dní - e-knihovnazdarma.cz

„Jak to víte?“ řekl Fix. „Vždyť ho vůbec neznáte! Vstoupil jste do jeho služeb v den jeho
odjezdu a on odjížděl nakvap, pod nesmyslnou záminkou, bez zavazadel a s velikou částkou peněz
v bankovkách. A Vy se opovažujete tvrdit, že je to poctivý člověk!“
„Ano, ano!“ opakoval mechanicky ubohý hoch.
„Chcete tedy být zatčen jakožto jeho spoluviník?“
Proklouz se chytil oběma rukama za hlavu. Nebyl k poznáni. Netroufal si na policejního
inspektora ani pohledět. Phileas Fogg že je zloděj? Ten, který zachránil Audu, ten šlechetný a
statečný člověk! A přece, jaké okolnosti proti němu mluví! Proklouz se pokoušel zapudit podezření,
které se mu vtíralo na mysl. Nechtělo se mu věřit v pánovu vinu.
„A co ode mne vlastně chcete?“ zeptal se policejního agenta, když se s největším úsilím přiměl ke
klidu.
„Chci toto,“ odpověděl Fix. „Sledoval jsem pana Fogga až sem, ale ještě jsem nedostal zatýkací
rozkaz, který jsem si vyžádal z Londýna. Musíte mi tedy pomoci zdržet ho v Hongkongu...“
„A já se s vámi rozdělím o odměnu dvou tisíc liber, která byla přislíbena Anglickou bankou.“
„Nikdy!“ odpověděl Proklouz, který se chtěl zvednout a sklesl zpět, cítil jak ho rozum i síly
opouštějí zároveň.
„Pane Fixi,“ řekl blábolivě, „i kdyby to všechno, co jste mi povídal, bylo pravda..., kdyby můj pán
byl zloděj, kterého hledáte..., což popírám..., byl jsem..., jsem v jeho službách..., poznal jsem, že je
dobrý, šlechetný..., zradit ho..., nikdy..., ne, za všechny poklady světa... Já nejsem z kraje, kde se
tohle dělá!“
„Vy odmítáte?“
„Odmítám.“
„Dejme tomu tedy, že jsem nic neřekl,“ odpověděl Fix, „a napijme se raději.“
„Ano, napijme se.“
Proklouz cítil, jak se ho čím dál víc zmocňuje opilost. Fix pochopil, že ho musí stůj co stůj odloučit
od jeho pána, a chtěl ho dorazit. Na stole leželo několik dýmek nacpaných opiem. Fix vsunul jednu
z nich do ruky Proklouzovi, který ji vzal a zvedl k ústům, zapálil si ji, vdechl několikrát kouř a
zvrátil se nazad s hlavou ztěžklou účinkem omamného jedu.
„Pan Fogg se aspoň nedoví o odjezdu Carnaticu včas,“ řekl si Fix vida, že Proklouz je vyřízen, „a
odjede-li přece, odjede bez toho zlořečeného Francouze!“
Pak odešel, vyrovnav dříve útratu.
Kapitola dvacátá
v níž pan Fix naváže přímý styk s panem Foggem
Zatím co se odehrával tento výjev, který mohl tak těžce ohrozit páně Foggovu budoucnost,
doprovázel pan Fogg paní Audu na procházce ulicemi anglického města. Od té doby, co paní Auda
přijala jeho nabídku, že ji doveze až do Evropy, musel myslet na všechny podrobnosti spojené s tak
dalekou cestou. Že Angličan jako on jede na cestu kolem světa s příručním zavazadlem, to lze ještě
připustit, žena by však takovou cestu za podobných podmínek podnikat nemohla. Proto bylo nutno
nakoupit šatstvo a věci, které bude na cestě potřebovat. Mr. Fogg se zhostil svého úkolu s klidem,
který pro ní byl charakteristický, a na všechny omluvy nebo námitky mladé vdovy, zmatené
takovou ochotou, odpovídal neustále:
„Je to v zájmu mé cesty, patří to k mému programu.“
Když Mr. Fogg s mladou ženou obstarali nákupy, vrátili se do hotelu a povečeřeli v hotelové
jídelně, kde se podávala hojnost jídel. Pak se paní Auda, trochu unavená, vrátila do svých pokojů,
když předtím „po anglicku“ stiskla ruku svému neochvějně klidnému zachránci.
Ctihodný gentleman se celý večer důkladně věnoval četbě listu Times a týdeníku Illustrated London
News.
Kdyby se dovedl vůbec něčemu divit, bylo by ho udivilo, že do té doby, než ulehl k spánku, neviděl
svého sluhu. Věděl však, že parník do Jokohamy má vyplout z Hongkongu teprve příští den ráno, a