Verne J - Cesta kolem světa za 80 dní - e-knihovnazdarma.cz

„Teď, hrachu, když už všechno vím? To opravdu není umění! Ostatně, podívejte. Ale nejdřív vám
musím říci, že ti pánové si způsobili zhola zbytečné výlohy.“
„Zbytečné!“ řekl Fix. „ Vám se to mluví. Je vidět, že nevíte, o jakou vysokou částku běží!“
„Ale ano, vím,“ odpověděl Proklouz. „O dvacet tisíc liber.“
„O padesát pět tisíc,“ řekl Fix, tiskna Francouzi ruku.
„Cože?“ vykřikl Proklouz. „Že by se pan Fogg opovážil... Padesát pět tisíc liber...! Nu dobrá, to je o
důvod víc, abychom neztráceli ani okamžik,“ dodal, znovu vstávaje.
„Padesát pět tisíc liber!“ pokračoval Fix, který donutil Proklouze, aby si zase sedl, když předtím
objednal láhev brandy. „A budu-li mít úspěch, získám odměnu dvou tisíc liber. Chcete z nich pět set
(12 500 fr.) s podmínkou, že mi pomůžete?“
„Pomoci vám?“ zvolal Proklouz, vytřeštiv oči.
„Ano, pomoci mi zdržet pana Fogga několik dní v Hongkongu!“
„Poslyšte,“ řekl Proklouz, „co to mluvíte? Tak ono těm gentlemanům nestačí, že dali mého pána
sledovat, že nevěří v jeho poctivost, a ještě mu chtějí klást do cesty nějaké překážky! Stydím se za
ně.“
„Ale! Co tím chcete říci?“
„Chci říci, že je to čirá bezohlednost. To je totéž jako oškubat pana Fogga, vytáhnout mu peníze z
kapsy.“
„Vidíte, k tomu právě chceme dospět.“
„Ale to je léčka!“ vykřikl Proklouz, začínaje se rozohňovat pod vlivem brandy, kterou mu Fix
naléval a kterou on pil, aniž si to uvědomoval. „Opravdová léčka. To jsou gentlemani! Kolegové!“
Fix už přestával celé věci rozumět.
„Kolegové!“ vykřikl Proklouz. „Členové Reformního klubu! Pane Fixi, abyste věděl, můj pán je
čestný člověk, a když uzavřel sázku, chce ji vyhrát poctivě.“
„Ale za koho mě vlastně považujete?“ otázal se Fix, hledě upřeně na Proklouze.
„Hrome! Jste přece agent vyslaný členy Reformního klubu, který má za úkol kontrolovat,
zda můj pán cestuje podle plánu. A to je vyslovená urážka! Však také už od jisté doby vím, co jste
zač, a dal jsem si dobrý pozor, abych to panu Foggovi neprozradil.“
„Tak on tedy nic neví?“ otázal se Fix se zájmem.
„Nic,“ odpověděl Proklouz a znovu vyprázdnil svou sklenku.
Policejní inspektor si přejel dlaní po čele. Zaváhal, dříve než se znovu ujal slova. Co má
dělat? Zdálo se, že Proklouzův omyl je upřímný, ale činil jeho záměr těžším. Bylo zřejmé, že hoch
mluví naprosto poctivě a že rozhodně není spoluviníkem svého pána - čehož by se Fix byl mohl
obávat.
„Dobrá,“ řekl si v duchu, „poněvadž není jeho spoluviníkem, pomůže mi.“
Detektiv se rozhodl po druhé. Ostatně nezbývalo mu času na otálení. Musí zatknout Fogga v
Hongkongu stůj co stůj.
„Poslouchejte,“ řekl Fix stroze, „poslouchejte mě dobře. Nejsem ten, za koho mě máte, to znamená
agent vyslaný členy Reformního klubu...“
„Ale jděte!“ řekl Proklouz, pozoruje ho výsměšným pohledem.
„Jsem policejní inspektor, vyslaný londýnskou policejní správou...“
„Vy jste policejní inspektor?...“
„Ano, a dokážu vám to,“ pokračoval Fix. „Zde je mé pověření.“ A agent vytáhl z náprsní tašky list
papíru a ukázal svému společníku pověření, podepsané ředitelem ústřední policejní správy. Užaslý
Proklouz hleděl na Fixe, aniž byl s to vypravit ze sebe jediné slovo.
„Sázka pana Fogga,“ ozval se znovu Fix, „je jen záminka, na kterou jste naletěli, vy i jeho kolegové
z Reformního klubu, neboť měl zájem na tom, aby si bez vašeho vědomí zajistil vaši pomoc.“
„Ale proč?“ zvolal Proklouz.
„Poslouchejte. Dne 28. září, tohoto roku bylo v Anglické bance odcizeno padesát pět tisíc liber
člověkem, jehož popis se podařilo získat. A tento popis je do poslední čárky popisem pana Fogga.“
„Dejte pokoj!“ vykřikl Proklouz a uhodil při tom do stolu svou mohutnou pěstí. „Můj pán je
nejpoctivější člověk na světě!“