Verne J - Cesta kolem světa za 80 dní - e-knihovnazdarma.cz

Phileas Fogg se vrátil do Club Hotelu. Ihned si vyžádal od paní Audy svolení, aby ji směl navštívit,
a bez jakéhokoli úvodu jí sdělil, že ctihodný Džidžíh už nesídlí v Hongkongu a že pravděpodobně
žije v Holandsku.
Paní Auda na to zprvu neodpověděla. Přejela si rukou po čele a chvíli uvažovala. Pak se zeptala
svým mírným hlasem:
„Co mám dělat, pane Foggu?“
„To je velmi jednoduché,“ odpověděl gentleman. „Jet do Evropy.“
„Ale nemohu přece zneužívat...“
„Nezneužíváte. A vaše přítomnost není nikterak na újmu mému programu.
„Proklouzi!“
„Prosím,“ ozval se Proklouz.
„Zajděte na Carnatic a zamluvte tři kajuty.“
Proklouz, nadšen, že může pokračovat v cestě ve společnosti mladé ženy, která se k němu chovala
velmi laskavě, ihned odešel z Club Hotelu.
Kapitola devatenáctá
v níž Proklouz projeví příliš živý zájem
o svého pána, a co z toho vzejde
Hongkong je pouhý ostrůvek, jehož vlastnictví má Anglie zajištěno nankingskou smlouvou,
podepsanou po válce roku 1842. Kolonisátorský duch Velké Británie tam v několika letech založil
město a vybudoval přístav - přístav Victoria. Ostrov leží při ústí řeky Kantonu a pouhých šedesát
mil ho dělí od portugalského města Macao, vybudovaného na druhém břehu. V obchodní bitvě
musel Hongkong nezbytně zvítězit nad Macaem a nyní prochází většina čínského transitního obchodu
městem anglickým. Doky, nemocnice, přístavní hráze, skladiště, gotický chrám,
„Government House“, makadamové silnice, všechno zde budilo dojem obchodního města někde v
hrabství Kent nebo Surrey, které se odstěhovalo na druhý konec zeměkoule a přišlo se rozložit v
této části Číny, téměř u protinožců.
Proklouz se tedy vydal s rukama v kapsách k přístavu Victoria a pozoroval krytá nosítka, rikši, které
jsou dosud v Říši nebes v oblibě, a celý ten dav Číňanů, Japonců a Evropanů, tísnící se v ulicích.
Byla to zase Bombaj, Kalkata nebo Singapur, s kterými se náš hodný hoch setkával na své cestě
znovu. Existuje totiž jakýsi řetěz anglických měst kolem celé zeměkoule.
Proklouz došel do přístavu Victoria. Tam, v ústí řeky Kantonu, hemžilo se to plavidly všech
národností, anglickými, francouzskými, americkými, holandskými, válečnými i obchodními loďmi,
japonskými
nebo čínskými bárkami, džunkami, sampány, tankami, a dokonce i čluny v podobě květů,
vytvářejícími jakési plovoucí ostrůvky. Proklouz si při procházce všiml, že někteří domorodci nosí
žlutý oděv, vesměs muži velmi pokročilého věku. Když zašel k čínskému holiči, aby se dal oholit
„po čínsku“, dověděl se od místního Figara, který mluvil obstojně anglicky, že každému z těchto
starců je nejméně osmdesát let a že od tohoto věku mají právo nosit oděv žluté barvy, která je
barvou císařskou. Proklouzovi to připadalo velice směšné, aniž sám dobře věděl proč.
Když byl oholen, vydal se k nábřeží, u něhož kotvil Carnatic, a tam spatřil Fixe, jak se prochází sem
a tam, což Proklouze vůbec nepřekvapilo. Policejní inspektor však projevoval ve tváři hluboké,
zklamáni.
„Výborně,“ řekl si Proklouz, „pro pány z Reformního klubu to vyhlíží bledě!“ .
A přistoupil k Fixovi s radostným úsměvem, jako by nepozoroval společníkovu rozmrzelou
tvář.
Agent měl totiž plné právo proklínat pekelnou smůlu, která se mu lepila na paty. Zatýkací rozkaz
není! Bylo zřejmé, že zatýkací rozkaz jede za ním a nemůže ho dohonit, ledaže by se Fix v tomto
městě zdržel několik dni. Poněvadž Hongkong je poslední anglické území na cestě, unikne mu pan
Fogg nadobro, nedokáže-li ho zde zadržet.